Otřeš si tekoucí pot z tvého špinavého čela, čímž si dáš na chvíli přestávku od až chaotického tančení prstů po klávesnici zaprášeného mobilního laptopu. Jsi zadýchaný, zmatený, vystrašený. Pro jistotu ještě jednou pohledem zkontroluješ, zda máš doopravdy zamčené dveře, a vypadá to tak. Tvá ubikace, kde trávíš své probdělé noci, je vcelku prázdná, zaprášená a zcela bez oken. Celou tmavou špinavou místnost prosvětluje pouze světlo tvého monitoru, jak se zoufale snažíš najít odpovědi na své palčivé otázky. Co to byl za zvuk?
Seděls se zbytkem týmu ve společenské místnosti Oblasti-10CS, pokuřovali cigára, jako obvykle. Právě jste přišli z mise, jejíž popis jednoduše zněl: "Kdybyste se cítili, jakože za chvíli budete porušovat veškeré zákony fyziky, hoďte pod sebe Kotvu." Jednoduché jako facka. Průchod starou budovou bazaru elektroniky nezabral ani pár hodin, vypotřebovali jste sotva polovinu dodaných kotev. Ty se válely přímo před vámi na ošuntělém plastovém stole. Někdo je měl odnést, ale tak trochu na to zapomněl. No co, vrátíte je zítra, řekli jste si. Rádio naladěné na náhodnou jazzovou stanici dodávala momentu klidu zvláštní atmosféru, jako ticho před bouří, jež mělo otřást základy tvého života.
Tvůj velitel si do ruky vzal jednu z kotev a začal ji hmatově zkoumat, když si povídal s vícekapitánem. Pochybovals, že ji chtěl aktivovat — jen si s ní hrál v ruce. Když do něj ale vícekapitán bezplánovitě ze srandy žduchnul, kapitán omylem stiskl aktivační tlačítko a magnetické pole uprostřed kotvy začalo ve vysoké rychlosti rotovat zvláštní kuličkou vevnitř. Rozsvítilo se červené světlo, připomínající nouzový poplach a do pár minut se zase samo vyplo. To však nestačilo zabránit rádiu přijmout signál, který z kotvy vycházel a začít ho nahlas přehrávat místo uklidňujícího sóla Luise Armostronga na trumpetu.
Z otřískaného rádia začal vycházet odporný plechový řev mísící se s neutuchajícími prosbami o život neznámých lidských stvoření. Bezpochyby to znělo jako kdyby křičeli lidé, jen byl onen zvuk tak poškozený, že bylo těžké identifikovat, co přesně říkají. Bylo ale všem okolo jasné, že křičí o milost. Neustále dokola, každý jiným způsobem, prosili o odpuštění, o slitování, o poslední šanci. Někteří ječeli, jako smyslů zbavení, jiní zase vyrovnaně opakovali náboženskou mantru. Ale většinou se jednalo o prostý řev a nářek.
Celý tvůj tým se zděšeně koukal na rádio naladěné na frekvenci pekelné, než se kotva vypnula. Nikdo nevydal ani hlásek, jen jste se na sebe koukali v údivu a zděšení. Co to bylo? Každý věděl, že to způsobila ta kotva, takže jste je velmi rychle sklidili ze stolu, ať na ně furt nezíráte. Tobě tekl studený pot po zádech, jak jsi přemýšlel nad přesným zdrojem toho řevu. Byl to vtip? Nevypadalo to tak, nikdo neskákal zpoza rohů a nedělal si z vyděšené jednotky srandu.
Nemohl jsi tu nevědomost nadále vydržet, takže ses omluvil, že už půjdeš radši na kutě. Vypadalo to, že ti věří, a ty ses tak vydal směrem ke svému pokoji. Zprvu jsi nervózně chodil, následně jsi přidal do kroku a jako by sis toho snad ani nevšiml, ale už jsi běžel celou Oblastí vstříc iluzi bezpečí. Lidé na nočních směnách či prostě doktoři, co si dali přes čas, aby dokončili svůj výzkum, se na tebe zmateně dívali, ale ty jsi jim nedával sebemenší pozornost.
Na svém osobním laptopu jsi vyhledával v Nadační databázi jakékoliv články propojující "Scrantonovy Kotvy reality" a "pekelný nářek". Žádné výsledek. Začal jsi dokonce prohledávat všechna fóra a diskuze, které nadační výzkumníci mezi sebou vedly. Zase nic. Když jsi ale z čiré zoufalosti a omámen zvědavostí začal psát soukromou zprávu svému příteli z Oddělení vybavení, náhle ti přišlo upozornění na právě zpřístupněnou Nadační složku. Nepřemýšlel jsi ani trochu nad tím, co by za tím mohlo stát a spěšně jsi ji otevřel.
DLE PŘÍMÉHO PŘÍKAZU RADY O5
Následující složka je klasifikována jako pro Úroveň 842-CS/6.
Obecný přístup k tomuto Nadačnímu záznamu je zablokován veškerému personálu. Složka SCP-842-CS je zpřístupněna pouze členům týmu a jednotlivcům, jež se o anomálii dozvěděli náhodou. Těmto jednotlivcům budou v nejbližší možné době podány medikamenty nižší šarže amnestické léčby a složka znepřístupněna.
Nepokoušejte se odporovat.
SPECIÁLNÍ ZADRŽOVACÍ PROCEDURY: Utajení SCP-842-CS má nejvyšší možnou prioritu. Složka SCP-842-CS musí být znepřístupněna a utajena veškerému personálu, krom výzkumného týmu SCP-842-CS a nadační Rady O5. Jednotlivcům, jež se o SCP-842-CS dozví za náhodných nekontrolovatelných situací, je složka zpřístupněna po krátký časový interval, než jim jsou lékařským týmem podána amnestika nižší šarže. Při odporu či nefunkčnosti amnestické léčby musí být jedinec neutralizován. Neutralizace informačních úniků musí být dosaženo za jakýchkoliv podmínek.
Samotné zadržení SCP-842-CS je kvůli nutné potřebě Scrantonových kotev reality (dále jen SRA) zcela nemožné. Etická komise byla s problematikou SRA srozuměna během vývoje a v poměru hlasů 6:5:7 bylo vývoji dovoleno pokračovat. Etická komise po hlasování podstoupila na vlastní vyžádání amnestickou léčbu.
SRA mají v konstrukci vestavěný přijímač rádiových vln, jež po detekci SCP-842-CS po několika minutách SRA vyřadí z provozu. Toto vyřazení se značí blikáním červené diody obvykle značící funkčnost SRA. V dokumentaci SRA je toto blikání zcela vynecháno a přijímač je zamaskován jako "stabilizátor". Časový interval vyřazení nelze zmenšit, kvůli způsobu šíření SCP-842-CS.
POPIS: SCP-842-CS je nekontrolovatelný rádiový přenos z Realitu stabilizující jednotky Scrantonových kotev reality. Tento rádiový přenos je možno zachytit na jakémkoliv typu zařízení, jež podporuje přijímání rádiových vln, a na všech frekvencích v okruhu 8 metrů od aktivovaného SRA. Šíření SCP-842-CS je taktéž anomální povahy, neb se nešíří přímo od zdroje do možného rozsahu, ale přibližně v metrové vzdálenosti od SRA vytváří nestabilní pole (dále jen SCP-842-CS-1) produkující rádiový šum, který pokrývá jeho vnitřní část. Vnější část SCP-842-CS-1 šíří SCP-842-CS do okolí. Kvůli obecné nestabilitě SCP-842-CS-1 pole nevyhnutelně míří ke svému kolapsu, dovolující přijímači SRA deaktivovat samo sebe. SCP-842-CS nelze žádným možným způsobem potlačit a zmírnit bez zásahu do vnitřní struktury samotného SRA, což drasticky snižuje původní efektivitu.
SCP-842-CS obsahuje nářky a prosby lidských subjektů zevnitř Reality stabilizující jednotky. Výzkumný tým SCP-842-CS přišlo s teorií, že manifestace SCP-842-CS je způsobena tvorbou realitu destabilizující síly uvnitř jednotky jako vyvážení generace stabilizačního efektu SRA. Tato destabilizující síla (dále jen Anti-hume) efektivně vytváří SCP-842-CS. Anti-hume je podle této teorie taktéž způsob, jakým ohýbači reality interagují s okolní realitou, tedy jeho nechtěnou přirozenou generací. Nebylo dosud řádně prozkoumáno, co ovlivňuje úroveň generace Anti-humu u lidských bytostí.
Dodatek 842-CS.1
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE O VÝVOJI SRA
Prázdným pohledem zíráš na dokument, jenž sis právě přečetl. Nemůžeš uvěřit tomu, cos právě přečetl; nebo spíš nechceš. Tvůj hrudník se čím dál rychleji zvedá a zase klesá, tvůj tep zní jako bojový buben. Nevíš, co máš dělat. Jestli vůbec můžeš něco udělat. Počty mrtvých ti prolétli hlavou, když v tom tě napadne jediná věc, co můžeš udělat. Napsat vzkaz.
Neobratně vstaneš od blikajícího počítače a vezmeš ze stolu první fixu, kterou uvidíš. Zoufale začneš psát na zešedlou stěnu své ubikace v naději, že si to někdo přečte. Že někdo pochopí, co se děje. Že to někdo zastaví!
Avšak v moment, co tvá fixa dopíše první slovo, uslyšíš odemknutí tvých dveří.
Jediné, co lékař po podání amnestik na stěně přečte, je rozechvěle naškrábaná zkratka:
SRA