-
Info
Název: SCP-001-CS: Starý Svět
Autor:Lyppiatt
CSS konzultant:Modular
ZDROJE OBRÁZKŮ:
https://pixabay.com/cs/photos/steeg-bacharach-%C3%BAdol%C3%AD-r%C3%BDna-vesnice-844750/
OBJEKT #: SCP-001-CS
ÚROVEŇ-
ZADRŽOVACÍ TŘÍDA: THAUMIEL
TŘÍDA NARUŠENÍ: DARK
Přiřazená Oblast
n/a
Oblastní ředitel
Ředitelka Abbottová
Vedoucí výzkumu
n/a
Přiřazená MTF
n/a
OBJEKT: SCP-001-CS
ÚROVEŇ-
ZADRŽOVACÍ TŘÍDA: THAUMIEL
TŘÍDA NARUŠENÍ: DARK
Přiřazená Oblast
n/a
Oblastní ředitel
Ředitelka Abbottová
Vedoucí výzkumu
n/a
Přiřazená MTF
n/a
SCP-001-CS, 1980.
POPIS ANOMÁLNÍ LOKACE
SCP-001-CS je označení pro Kalhoňovo údolí. Oblast, rozprostírající se na pomezí Čech a Moravy, je ovlivněna řadou dílčích anomálních vlastností, z nichž některé jsou přímým výsledkem nadační agendy v regionu.
SCP-001-CS/a je unikátní atmosférický jev, který způsobuje, že intenzita záře Slunce dopadající na údolí je 1,4násobkem globálního průměru.1
SCP-001-CS/b je neeuklidovské zakřivení prostoru, které znemožňuje přístup do celého údolí jinak než s použitím anomálních metod. Toto zakřivení bylo úmyslně vytvořeno Nadací ve snaze umožnit realizaci Projektu Nová Brána.
PROJEKT NOVÁ BRÁNA
Po vylidnění obce Stará Brána byla obec získána Nadací. Přejmenována na Novou Bránu, slouží nyní obec jako trvalé sídlo pro vybrané osoby.
Těmito osobami jsou:
- lidé s fyzickou či psychickou deformací, která vznikla v důsledku vystavení vlivům anomálie, které jsou neslučitelné se životem v běžné společnosti,
- lidé neschopní samostatného či produktivního života kvůli nezamýšleným následkům amnestické léčby,
- bývalí zaměstnanci třídy D, jejichž délka služby přesáhla délkou či povahou rozsah, který by umožnil jejich další život ve společnosti,
- ve vybraných případech osoby nepřímo ovlivněné anomálním působením do míry, která znemožňuje pokračovat v civilním životě.
Ačkoliv je lokace spravována Nadací, je jí vyhrazena úplná operační autonomie. Vyjma dodávek surovin uplatňují ostatní složky Nadace politiku nevměšování.
Dodatek: Zaměstnancům Nadace, kteří naplní svůj pracovní úvazek, je nabídnuta možnost strávit léta penze v Nové Bráně. Zaměstnanci této možnosti mohou a nemusejí využít.
VYJÁDŘENÍ ŘEDITELKY PROJEKTU
Letos slavíme padesáté výročí zahájení Projektu Nová Brána. Na půl století uplynulo ode dne, kdy město přijalo své první obyvatele.
Bylo to dvě stě lidí, mužů a žen, pro něž jsme neuměli udělat nic jiného, než je nechat dožít v míru v ústraní. Zlámané mysli a údy, zlomená srdce. Poznali jsme, že první krok na cestě k nápravě je se začít stydět a jednat.
Jelikož prvotním impulzem byl stud, který dnes není považován za něco, z čeho by mohl vzejít skutečně šlechetný úmysl, dočkává se sama idea Nové Brány stále častěji špatného výkladu.
Projekt je kritizován pro jeho zdánlivou samolibost. Ano, vytvořili jsme zázemí pro přeživší střetu s hrozbami, před nimiž jsme je měli chránit. Často je však poukazováno na paradox: totiž, kdyby Nová Brána měla být skutečným symbolem změny, nemohli by do ní putovat noví obyvatelé.
Zavázali jsme se neužívat invazivní amnestické léčby, přesto se hromadí stále další rezidenti, jejichž mysl naše léky zlomily.
Zavázali jsme se k etickému nakládání se zaměstnanci třídy D, přesto Nová Brána vítá nové, které jsme ve své službě drželi po tak dlouho, že je již nelze propustit na svobodu.
Zavázali jsme se bránit populaci před anomáliemi, přesto do města přivádíme umírající či opuštěné rodinami a přáteli, kteří osaměli dílem tragédie, které jsme nebyli schopní zabránit.
Závazky, naše závazky, nenaplněné závazky, jimž stojí Nová Brána za groteskní a ironický pomník, jakýsi pokus zasypat naši neschopnost jim dostát penězi a laskavou péčí, která by měla být v praxi zbytečná.
Těm z vás, kteří sdílejí tento sentiment, jsem nakloněna odpovědět: máte pravdu. To je pointa.
Nová Brána není žijící pomník, je to varování. Upozorňuje nás, že ačkoliv jsme urazili dlouhou cestu, nenastala zatím chvíle v našem snažení polevit. Starý svět nám dýchá do týla a s ním nepříjemný starý zvyk, rychlá řešení, bezohlednost a překonané náboženství přijatelných ztrát.
Ztratíme-li odhodlání, chopí se nás — a zcela — znovu. Všechno, co jsme zatím dokázali, by se ve velkém schématu věcí rovnalo ničemu.
A jestli vytrváme?
Od konce století se počet obyvatel Nové Brány rozrůstá zatím nejpomaleji. Nejstarší generace nás opouští a málokdo pamatuje oněch dvě stě příchozích.
Zatímco máme vůli dělat věci lépe, příliv nových tváří ve městě se tenčí. Vytrváme-li v této snaze, nastane den, kdy již nebudou přibývat, ale naopak.
Jednou se ohlédneme a s překvapením seznáme, že Nová Brána vymřela. V den, kdy jí již nebude dále zapotřebí, starý svět skončí. A my poznáme, že jsme uspěli.
Nesmí to být dřív, podívejte se kolem sebe a přiznejte: ten den není dnes. V tom tkví podstata pokání.
Chraňme.
Vivian Abbottová
Ředitelka Projektu Nová Brána