Následující píseň byla nalezena v Poutníkově Knihovně, přesněji v sekci "Ztráty a Nálezy". Píseň byla napsána a vložena do velice poškozeného zpěvníku "KN Jarek Nohavica - komplet 1" mezi stranu 42 a 43, kde byl taky nalezeno CD s audionahrávkou písně. Byla k ní napsána poznámka, pravděpodobně autorem, jež následuje:
"Nejsem dostatečně dobrý, abych vymyslel hudbu, ale tu někde můžu šlohnout. Nikomu to nebude vadit, jde tady přece jen o pointu, ne o způsob, jakým byla píseň napsána."
Samotná píseň i s audionahrávkou je dostupná zde:
Hluboko v Americe je krutý den,
Žije tam O5-7 se svým týmem,
My bychom umřeli jim není horko
Dávají zabrat Povstání dlouho.
Kos se má bezvadně, vyspí se moc,
Nikdo ho nenajde ve světech mnoho.
Na čas se probudí a vzhlédne vzhůru,
Jak k němu jde Calvin a v ruce pušku.
Když peněz napadne moc do banky,
Osmička popadne svoje buňky.
Spoléhat na smrt je blbý nápad,
Neboť Třináctka umře a to je základ.
Pokaždé v kanclu, kde stůl je dlouhý,
Zvoní tam telefon, co dvě hoďky.
"Dobrý den, mohu vám připomenout,
Že vlákna jsou kalna a to jenom mnou.
V Knihovně knihy jsou a mnoho jich je,
Všechny je Desítka přečíst hned chce.
Stromy a Poutníci tím nejsou rádi,
Co ale dělat, když u Stromu dlí.
Tak žijou vesele všude možně,
Nemožně dlouze a s mocí hlavně.
My bychom umřeli jim není studno,
Neboť jde po nich Calvin a to je vidno.
Autor je do dnešního data neznámý.