Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/your-call-is-important-to-us
Autor:
Překladatel:
“Děkujeme vám za zavolání madam. Přeji zneklidňující den.” řekl Gary a přepnutím vypínače na zastaralém rozvaděči ukončil mezidimenzionální hovor. To co dělal, nebylo jednoduché, přesměrovávání rádiových signálů a hovorů pevných linek do své malé krabičky, ale dělal to osm hodin denně, každý den.
Kapačka vedocí z jeho paže byla neustálou připomínkou, že ten ďábelský stroj byl poháněný jeho krví a tlukotem jeho srdce. Kabely vedoucí z portů na zadní straně jeho krku připomínaly, že to namísto moderní elektroniky používalo jeho orgány. Zářivý stříbrný zvonek přirostlý k jeho tváři zde tvořil znamení jeho věčného otroctví.
Ale hej, aspoň mu to dalo práci.
Světla na rozvaděči začala blikat, čímž mu oznámila příchozí hovor.
“Zdravíčko, tady Gary Gorham, Zákaznická Podpora Hermana Fullera. Jak vám mohu pomoci?”
“Ah, jo, zdravím,” ozval se neklidný mužský hlas na druhé straně linky. Ať volal odkudkoliv, byl tam silný vítr. “Volám, protože jsem si koupil balení vašich Antigravitačních balónků…”
“Á, Úžasné Stoupající Aviatické Antigravitační balónky. Výborná koupě. Nefungují správně?”
“Ne, ne, vlastně fungují velmi dobře,” odpověděl muž. “Udělal jsem celou kytici, protože mě zajímalo, jestli mě unesou…ukázalo se, že unesou.”
“Chápu. Pane, pokud byste četl instrukce na balení, věděl byste, že nemají být používány venku, pokud nejsou přivázány k hmotnosti alespoň 4,5 kilogram na 1 balónek.”
“Podívejte, nebudu vás žalovat ani nic takového, jenom chci vědět, jak se dostanu dolů! Už musím být pár kilometrů nad zemí a pokud budu ještě chvíli pokračovat, začne být vzduch moc řídký!”
“Pane, doporučil bych je jeden po druhém pouštět, dokud nezačnete něžně klesat dolů.”
“No, tak nějak jsem je všechny svázal dohromady a jednou rukou je nerozvážu. A ani je nemůžu prasknout; jsou neskutečně pevné.”
“Ano, naše antigravitační balónky jsou vyráběny ze stejného materiálu jako…”
“ONI DOJÍ KLAUNY!” zakřičel hystericky host v pozadí. “ONI DOJÍ KLAUNY!”
“PŘIŠTĚ ZKUS ZAKLEPAT NEŽ NĚKAM JENOM TAK VTRHNEŠ!” zakřičel v odpovědi naštvaný Klaun. “DEBIL!”
“…řekl právě ten člověk, že dojíte klauny?” zeptal se muž na telefonu.
“Ne, říkal krávy,” ujišťoval ho Gary. “Lidi z města umí být hákliví. Zpátky k vaší situaci, doporučil bych balónky jeden po druhém odřezávat.”
“Nemám nic, s čím bych je mohl odřezat.”
“Pak se budete muset prokousat provázkem nebo stuhou, která je drží,” řekl Gary. Zvonek na jeho tváři začal drsně zvonit, čímž ho informoval o dalším příchozím hovoru. “Pane, budu muset na chvíli přidržet náš hovor, ale za moment budu zase u vás. Prozatím se snažte prokousat skrz provázky, dobře?”
“Dobře. Jenom nezavěšujte.”
“Nezavěsím,” slíbil Gary. Všiml si, že nový hovor přicházel ze Zaměstnanecké Horké Linky a rychle přepl připojení. “Tady Gary Gorham, Zaměstnanecká Podpora Hermana Fullera. Jak mohu pomoci?”
“Nazdar Gary, tady Eugene,” ozval se Klaun na druhém konci.
“Ahoj Eugene. Co se děje?”
“Volám z Ikey. Té Ikey. Víš o čem mluvím?”
"Vím. Co tam děláš?”
“No, Pius a já máme pořád zákaz na Velkolepý Bazar, tak jsme si řekli, že to tu omrknem.”
“Já jsem tady taky!” zakřičel Pius do přijímače.
“Naložili jsme Klaunské Auto obrovskou hromadou věcí. Museli jsme tu dneska projet už přes sto kilometrů. Bál jsem se, že to naštve zaměstnance ale nejspíš je dostatečně malé, aby ho ignorovali. I když mě ti hubeňouři pořádně děsí.”
“Věděls, že tu jsou uvěznění Nudní?” zeptal se Pius. “Jakože, spousta. Vypadají, že už tu nějakou dobu jsou. Myslíš, že bychom o tom měli někomu říct, nebo…”
“Jsem si jistý, že se o to někdo stará,” řekl Gary. “Takže, kvůli čemu voláte?”
“No, souvisí to s tím, co říkal Pius,” odpověděl Eugene. “Nudní byli pěkně vyděšení, když viděli prohánět se tu Klaunské Auto. Smál jsem se jim, jak jsou hloupí, že se tu zasekli, ale, eh…”
“Nemůžete najít východ, co?”
“Ne že bychom ho nemohli najít. Jenom… jsme ho ještě nenašli.”
“Máte na sobě přece klíče od Kaleidoskopu, ne? Prostě otevřete dveře…”
“Nemůžeme najít dveře. Nejenom východ; vůbec žádné dveře.”
“Chápu. No, Klaunské Auto má dveře, takže byste nejspíš mohli použít ty.”
“Ale to bychom tu museli Klaunské Auto nechat!”
“Nemůžeme tu nechat Klaunské Auto, zbývají nám na něm už jenom tři splátky!” oponoval Pius.
“A co přesně ode mě vy dva potřebujete, abych udělal?” zeptal se Gary.
“Já nevím, prostě řekni Icky a Mannymu, kde jsme. Pokud nenajdeme dveře, než zavřou, uložíme Klaunské Auto někam do bezpečí a necháme ho tu. Vrátíme se ráno a zkusíme najít dveře, kterýma ho přivezeme zpátky.”
“Eugene, máme společnost!”
“Ó bože, Nudní nás obklíčili! Chtějí to auto! Zpátky vy chásko! Piusi, připrav Bazuku!”
“Ale ta přece střílí jenom krémové dorty.”
“To oni neví ty idiote!”
“Je puntíková a na straně má velkými, růžovými, balónkovými písmeny napsané ‘KABOOM!’. Myslím, že jim dojde, že není reálná.”
“Dejte mi pak vědět jak to dopadlo,” řekl Gary, zavěsil a nechal dvojici v další nešťastné situaci. Chystal se vrátit zpátky ke chlápkovi s balónkama, když přišel další hovor. Tentokrát z Linky Stížností. “Ale ne.”
Odkašlal si a vynaložil veškerou svoji energii, aby si uchoval šťastný hlas.
“Děkujeme vám za zavolání na Linku Zákaznických Stížností Hermana Fullera. Moje jméno je Gary Gorham a…”
“Minulé úterý jsem vzala svoje děti na vaše představení Velké Špiky a přestože tak bylo propagované, nebylo "pro celou rodinu",” řekla žena nevrlým tónem.
“To mě velice mrzí madam, co přesně bylo…”
“PAMATUJTE VŠICHNI, TOTO JE JENOM VRTÁK,” ozval se zvenčí něčí křik, doprovázený hukotem obrovského vrtáku. “OPAKUJI, JE TO JENOM VRTÁK. NEPANIKAŘTE.”
“Omlouvám se za přerušení. Říkáte minulé úterý? Oh, byla to ta část, kde toho chlápka překrmovali cukrem dokud neexplodoval? Chápu, že to může být poněkud nechutné, ale…”
“Ne, ta část byla vtipná,” odpověděla žena. “Naštvalo mě, jak na sebe ty lesbické klaunky přímo před mými dětmi provokativně pokukovaly.”
“…Vážně?”
“Ano vážně!”
“Inu madam, neměly přece na jevišti sex. Dělají jenom vtipy a narážky, z nichž většinu stejně děti nepochopí. Maximálně se objeví něco jako pusa na líčko, nebo poplácání po zadku.”
“Ta černovlasá vytáhla koťátko zpod sukně té druhé a pak se obě začaly bavit o tom, jak moc zbožňují číču!”
“Což je vtipné! Madam, poslouchejte. Je to…”
“MŮJ BOŽE NENÍ TO VRTÁK! OPAKUJI, TOTO NENÍ VRTÁK! PANIKAŘTE!”
Vlna panických výkřiků, kvílení zvířat a hučení rezavé motorové pily krátce přehlušila hovor.
“Co se to tam sakra děje?” zeptala se žena.
“Jenom další zábavy plný den ve Zneklidňujícím Cirkusu Hermana Fullera,” odpověděl. Na podobné otázky to byla standartní odpověď. “Madam, je dvacáté první století…moment, je dvacáté první století?”
“Cože?”
“Jenom, že čas v různých vesmírech plyne jinak a je těžké si o něm udržovat pojem. Nicméně bez ohledu na přesný rok, nemůžete čekat, že lidé nebudou sami sebou jenom proto, že se vám to zdá ofenzivní.”
“Já jsem platící zákazník! Když vezmu své děti na představení cirkusu, mám právo na to, aby jejich citlivé mysli nebyly bombardovány homosexuální propagandou!”
“Madam, věřte mi, že mě skutečně mrzí, že v představení zahrnujícím explodujícího člověka, alkoholického slona a Klauna s doslova výbušným průjmem, byla část, která se vám zdála ofenzivní šťastný, legální a láskyplný vztah mezi dvěma dospělými. Přeji zneklidňující den.”
Zavěsil, než stihla odpovědět a přepnul se zpátky na Linku Zákaznické Podpory.
“Hej baloňáku, jak to jde?”
“Prokousal jsem se přes pár provázků a řekl bych, že po dalších dvou už přestanu stoupat, ale mám další problém. Blížím se k něčemu, o čem jsem si myslel, že je mrak, ale odsud vidím, že je to ve skutečnosti z pavučin. Co to sakra je?”
“Těžko říct. Jen málo lidí se odvážilo do takových výšek. Kdo ví jaká podivná stvoření se skrývají tak vysoko ve stratosféře.”
“Nepomáháte!”
“Omlouvám se. Prostě se tomu jen snažte vyhnout,” doporučil. Zvonek na jeho hlavě opět zazvonil a Gary si všiml, že hovor přichází z Linky Služeb Klauní Transportace. “Omlouvám se, ale budu náš hovor muset znovu přidržet."
“Služby Transportace Klaunů Hermana Fullera, jak vám mohu…”
“GARY? GARY JSI TO TY?” dožadoval se rozzuřený a udýchaný hlas. Ačkoliv jej už léta neslyšel, Gary ho okamžitě poznal. “GARY OKAMŽITĚ MĚ PUSŤ PŘES KALEIDOSKOP NEBO PŘÍSAHÁM ROZBITÉMU BOHU, ŽE TĚ STÁHNU Z KŮŽE JAKO ZVRÁCENÉHO MILOVNÍKA ZÁBAVY, VYKUCHÁM TĚ, VYCPU TĚ SRAŽENÝM KLAUNÍM MLÉKEM A POVĚSÍM TĚ ZA TVOJE VLASTNÍ VNITŘNOSTI JAKO LOUTKU!”
“Kdo je tam?” zeptal se Gary s ostýchavým úsměvem.
“ZATRACENĚ GARY VÍŠ MOC DOBŘE, KDO TO JE! PŘÍSAHÁM TI, ŽE AŽ SE DOSTANU ZPÁTKY DO MÉHO CIRKUSU JSI MRTVÝ, SLYŠÍŠ MĚ? JSI MRTVÝ, MANNY JE MRTVÝ, ICKY JE MRTVÁ, TEN ZOMBIE CHLÁPEK, JEHOŽ CELÝ TRIK SPOČÍVÁ V TOM BÝT MRTVÝ, JE MRTVÝ! VŠICHNI JSTE MRTVÍ! VŠICHNI BUDETE LITOVAT DNE, KDY JSTE ZKŘÍŽILI CESTY…”
“Omlouvám se pane, ale zdá se, že máme nějaké problémy s připojením. Z nějakého důvodu zníte jako ubohý, bezohledný, bezmocný tyran volající z polorozpadlé telefonní budky, kterou pravděpodobně používáte jako přístřešek a toaletu zároveň.
Pokud mi chcete vyhrožovat, přijďte sem a řekněte mi to do očí vy šmejde. Přeji zneklidňující den.”
“GARY?! GARY NEOPOVAŽUJ SE ZAVĚ…”
“A zablokováno,” řekl Gary zatímco k této konkrétní dimenzionální lokaci permanentně odřízl připojení. Zhluboka se nadechl, aby se připravil na další hovor. “Děkujeme vám za zavolání na Obchodní Linku Hermana Fullera. Jak vám dnes mohu pomoci?”
“Zdravím pane Gorhame, tady je Viktor Chan z Marshall, Carter a Dark.”
“Á výborně, rád vás zase slyším. Co pro vás mohu udělat?”
“Volám, protože mám informace od našeho SCP agenta ohledně…”
“PRO LÁSKU BOŽÍ QUINCY ZPOMAL!” zakřičel někdo venku.
“ŘÍKALA JSEM TI, ŽE NEUMÍM ŘÍDIT MANUÁL!” Zakřičela Quincy nazpět. Ozval se zvuk nárazu auta, výbuchu motoru a rachejtlí, které nejdřív svištěly vzduchem a pak explodovaly.
“MŮJ BOŽE VŠUDE JE KREV! Většina sice v nás, ale stejně: HOROR!”
“…je tam všechno v pořádku?”
“Jenom další zábavy plný, eh… ano, jsem si jistý, že je všechno v pořádku.”
“Gary, máš chvilku?,” zeptala se Icky když vstoupila do jeho vitríny.
“Omlouvám se Viktore, budu náš hovor muset na chvíli přidržet,” řekl Gary. Otočil se, aby se podíval na Icky. Měla rozcuchané vlasy a tvář s oblečením porkyté usazeninami střelného prachu. “Jste v pořádku šéfe?”
“Je to tam o něco šílenější než obvykle, ale nic, co bych nezvládla,” odpověděla. “Manny pořád nenašel náhradu za Saccharinu, takže budu muset objednat nějaké sladkosti od Wondertainmenta. Mám tady seznam. A označ prosím Tattletale Truffles jako osobní. Naposledy, když jsme je dali ven, zničilo to spoustu vztahů a jsem si jistá, že jednoho chudáka poslali do Guatamána. A když už budeš u toho, zkus domluvit schůzku na design magických žetonů. Bailey mi řekl, že Kanada má mince, které svítí ve tmě a já bych nepřežila, pokud by poloreálný stát měl hezčí měnu než my.”
“Rozumím. Mimochodem, mám na drátě Viktora a myslím, že volá ohledně Essie. Chcete s ním mluvit?”
“Jasně, dej ho na odposlech.”
“Hej Viktore, jsem zpátky. Mám tady Icky a dal jsem vás na odposlech.”
“Výborně. Icky, náš SCP agent potvrdil datum a čas vaší operace,” řekl jí Viktor. “Tuto sobotu v 10 hodin v noci bude náš agent a ještě jeden člen ostrahy jediný Nadační personál v zařízení. Je si jistý, že zvládne do kávy svého partnera dát sedativum a pak vypnout všechny kamery, zámky a další bezpečnostní věci v křídle, kde drží toho vašeho Virtuóza. Pak otráví a vypije svoji kávu, aby si poskytl dostatečné alibi. Garantoval nám, že v 11 hodin bude všechno připravené a že se jeho partner vzbudí nejdříve po půlnoci. To je vaše okno příležitosti, dvacet tři nula nula až nula nula nula tuto sobotu. Všechno jasné?”
“Viktore to je úžasné. Strašně ti děkuju,” řekla Icky. “Hrozně ráda bych si dál povídala, ale mám tu možný pokus o přejetí, se kterým se musím vypořádat, takže pokud mě omluvíš.”
“Moment, ještě jedna věc,” řekl. “Mám pár dalších klientů se zbožím, které by ti rádi prodali, a které by dle mého bylo skvělým doplňkem pro tvůj Cirkus. Mám ti domluvit prohlídku?”
“Já…”
“Icky!” vykřikla Yume, když vtrhla do vitríny. “Honem! Jedno z Ripleyho mořských monster uteklo, ze Zábavního Domu! Manny s ním bojuje holýma rukama a snaží se ho udržet pryč od davu a Gabriel se ho snaží uklidnit, ale Lolly ho osedlala jako na rodeu a ono se nechce přestat vzpírat…”
“Viktore, řeknu o tom Mannymu, ale teď musím jít. Uslyšíme se později,” řekla a vyběhla ze skleněné telefonní budky.
“Gary, jen ze zvědavosti přemýšleli jste někdy o nějakém druhu pojištění, protože to vypadá, že byste na tom docela vydělali,” zeptal se Viktor.
“Ne, Icky a Manny se rozhodují srdcem, žaludkem, nebo jakýmkoliv jiným dostupným orgánem a zatím jsme nenarazili” odpověděl Gary.
Pozemky se ozývalo kvílení lochnesské příšery, která bojova s mužem s obráceným obličejem a dvěmi přehnaně energickými Klaunkami.
“Jasně. Uslyšíme se později Gary.”
“Moment moment moment. Ještě než půjdete, co je za rok?”
“…2017.”
“Díky. Věděl jsem, že je dvacáté první století. Opatrujte se, Viktore.”
“Vy taky Gary.”
Gary ukončil hovor a podíval se na seznam věcí, který mu Icky dala.
“Tak se podíváme; 24 krabic pípáčků, variace (barev i písniček), nekřičící. 24 krabic svítících gumových medvídků (ne těch radioaktivních). 16 krabic žvýkaček ó můj bože, baloňák!” Gary bleskurychle odložil seznam a přepnul zpátky na Linku Zákaznické Podpory. “Jsem zpátky, omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Jak se daří?
“Baloňáku?”
Linka byla mrtvá.
“He, ah, nejspíš jenom upustil svůj telefon,” ujišťoval se Gary. V tichosti seděl a přemýšlel, dokud nepřišel další hovor. “Děkujeme vám za zavolaní na Výherní Podporu Hermana Fullera. Tady Gary Gorham, jak vám mohu pomoci?”
“Vyhrál jsem tuhle osmistěnou, hranatou, kulatou věc, která umí předpovídat budoucnost a řekl jsem o ní pár kamarádům a ti o tom museli někomu říct přes telefon, nebo online nebo nějak, protože se u mě dneska objevili nějací špehové,” odpověděl mu v panice mladý muž. “Nepustil jsem je dovnitř a teď tu je nějaká S.W.A.T. jednotka nebo něco a chystá se sem vtrhnout. Zabarikádoval jsem dveře a ozbrojil se stolní lampou. Co mám dělat teď?”
“Nepokoušejte se to skrývat análně.”
“Cože?!”
“Pár lidí to už v minulosti zkoušelo. Stejně to vždycky najdou, takže to za to nestojí.”
Ozvalo se rozbíjení skla, tiché bouchnutí a syčení.
“Ó bože hodili sem nějakou krabičku s plynem. Jde z toho červený plyn, který chutná jako mentol a baterie! Nemůžu si vzpomenout na odemykací kód mého iPhonu!”
“K tomu budete muset zavolat na jinou podporu, ale…”
Uslyšel rozbíjení dveří a řev mužů, kteří vtrhli do místnosti.
“Na tomhle telefonu běží hovor!” zakřičel někdo. “Kdo je tam?”
“Rozhodně nikdo anomální,” řekl Gary a okamžitě přerušil spojení.
Ale samozřejmě to byl někdo anomální. Nebyl to nikdo jiný než Gary Gorham,
MISTR TELEFONEZIE!…
Ezie!…
Ezie!…
Ezie!…
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.