Xan vs. Administrátor SCP Nadace

hodnocení: +2+x

Lepší verze tohoto příběhu je zde: <Nejlepší/Nejhorší theme ever>

A ta horší zase zde: Klasické BHLko


Hleděl do monitoru. Administrátor Nadace, supertajné organizace hlídající více než stovky anomálních objektu možných zničit celý vesmír, ba ne i celé vesmíry mrknutím oka, hleděl do obrazovky svého terminálu ve své kanceláři. Paradoxně v té židli netrávil tolik času, kolik by měl, i když by se tam měl prakticky ukrývat. Byl doslova legenda. Výzkumníci se o čem bavili, jako kdyby byl mýtická postava schopna všeho nemožného. Nebyla to sice tak úplně pravda, ale pár věcí dokázal.

To ho ale teď nezajímalo. Stále hleděl do terminálu, čekající na upozornění. Věděl, že přijde Řekli mu to. Stovky možných vesmírů a přesto se tohle vždy stane. Je to konstanta, neměnné předivo reality. Pokoušel se tomu předejít, ale nešlo to. Nikdy to nešlo.

Pociťoval strach. Strach přímo z nitra srdce. Strach z neznáma, strach z přicházející bouře. Administrátor Nadace se bál. A to nikdy nevěští nic dobrého.

A tak dále hleděl do svého monitoru. Když v tom najednou přišlo ono upozornění, na které čekal tu dlouhou, předlouhou dobu. S klepající rukou klikl na upozornění a zobrazila se mu zpráva, která ho bude děsit do konce života:

Byla vydána nová revize dokumentu "Osobní složka profesora Kaina Pathose Crowa".

Rozklikl dokument. Stále doufal v to, že si tam to psisko zapsalo jenom další SCP, na kterém pracovalo, ale ne. Stalo se to, čeho se obával. Na konci složky byl připnut soubor. Byl to videozáznam, pojmenovaný "Můj Mlienec Pes 3".

Neměl sílu si ten videozáznam pustit. Kdo to schytal tentokrát? Iris? Bohyně Kedesh-Nanaya? Nebo snad někdo z Rady? Nebyl si tím jistý a ani to vědět nechtěl. Bylo toho tak akorát dost.

Vytáhl svůj transportér, upravený přesně pro jeho potřeby a poměrně malou šedou, pravděpodobně kovovou, věcičku. Věděl, že to musí udělat. Tohle už nemůže pokračovat. Transportér uchytil za jeho rukojeť a svou druhou rukou do něho napsal souřadnice. Následně, s posledním ohlédnutím ve své kanceláři, zmáčkl spoušť.


Realita problikla, když konečně dorazil. Byl v jiné oblasti. V místnosti plné očividně překvapených lidí. Všichni se na něj podívali, jako kdyby se zjevil anděl, který by je měl spasit. To mu dodalo dostatečnou motivaci. Ve svém kabátu se rozběhl ke dveřím, které vedly do kanceláří výzkumníků. Cestou do jedné specifické kanceláře na konci chodby sledoval, jak se lidé kolem něho dívají do svého mobilu či PDA, ve kterém běžela ta ohavnost. Odvrátil zrak a zacpal si uši.

Viděl totiž, jak všichni padali k zemi. Nemohli to unést. Takový odpor a nechutenství k jedné věci v jeden okamžik… Bylo to až neuvěřitelné. Poslední, co na jejich obličejích viděl před tím, než je polapil osvobozující spánek, byl čirý děs. Nedivil se jim. Chápal je. Proto to musel zastavit.

Rozrazil dveře do kanceláře jednoho výzkumníka. Nebyl to žádný známý a ani úspěšný výzkumník, byl to spíš ten tichý pozorovatel v rohu místnosti. Ten pozorovatel, co nesledoval dění za jednosměrným zrcadlem či na kamerách, ale ten, co sledoval toho jednoho výzkumníka se psím ocasem.

Dveře se roztříštili, když se Administrátor zastavil. Panty byly v háji, kousky dřeva odlétaly do všech směrů. Než stihla postava v té kanceláři jakkoliv zareagovat, Administrátor ho chytil do kravaty, vytáhl ten šedý objekt a otočil klíčem, jenž byl již připravený v klíčové dírce. Číselné údaje na utvarované kovu se začali točit, přičemž oba cítili, jak se půda pod jejich nohama mění a jak se světy kolem nich točí do zlověstného kruhu. Po té, co prožili pohlédnutí do samotných vláken vesmíru, přistáli na tvrdé zemi.


Administrátor ho odstrčil. Postava s kravatou a košilí se na Administrátora podívala. "Co se to kurva do prdele práce stalo."

Administrátor zprvu neodpověděl. Zíral na postavu téměř nepřetržitě. Oční kontakt ztratil pouze v okamžik, co mrkal. Bál se ho, ale taky byl plný vzteku a agrese.

Klidně odpověděl: "Byl jsi přenesen do jiného, paralelního vesmíru. Toto zařízení," ukázal na kus šedého kovu, "je SCP-001. Určitě jsi o něm už slyšel. Říkáme mu Odkaz."

Postava na něj hleděla s jemně vystrašeným výrazem na tváři. Poté mu to došlo a začal se nahlas smát. Jeho smích byl neutichající. Smál se tak nahlas, že se jeho smích odrážel o klenby hor, jenž je obklopovaly. Vytvářelo to až podivně děsivou symfonii. Pak najednou utichl.

Když ozvěny přestaly, Administrátor spustil: "Určitě mě znáš. Jsem Administrátor SCP Nadace. Tvůj nadřízený. Přesto jsi spáchal zločin proti lidskosti, který nemohu tolerovat. Proto jsem tě odvedl sem, aby jsi mohl pykat za své činy."

Postava se opět začala smát, tentokrát však potišeji. Porozhlédl se kolem sebe, načež zase svůj zrak upřel na Administrátora. "Četl jsem ten záznam. Odkaz. Spálil si kvůli mně svůj vlastní vesmír a to jenom pro to, aby si mě mohl… Potrestat? Abych se nezačal červenat."

"Není potvrzené, že jsem ho spálil," odfrkl arogantně Administrátor. Postava se začala ještě více usmívat. "A i kdyby! Ušetřil jsem je od toho utrpení. Nezaslouží si to. Minule to stačilo. Podařilo se ti tehdy to dostat přes bezpečnostní protokoly, takže si to mohl přečíst každý. Úplně každý na planetě Zemi. A nejenom na té. Všechny satelity na Zemi začali vysílat tvou zprávu po celém vesmíru. Zachytili ji snad všechny rasy ve vesmíru. A to, co v té zprávě stálo, mnohdy vedlo až k sebevraždám. Nedokázali tu myšlenku udržet ve své hlavě. Nesnášeli tě."

"Já vím," řekla okamžitě postava.

"Kain to nezvládl. Zabil se. Jeden z největších mozků své generace a zemřel takhle nadarmo a to kvůli tobě, Xane!"

Jeho jméno se ozývalo stále dokola a dokola, jako v nekonečné časové smyčce. Půda pod ním se rozvibrovala. Vesmír se toho jména bál.

Xan konečně vstal ze země. "Hezká povídka. Vskutku jsem fandil záporákovi. Ale co se mnou chceš dělat teď? Chceš mě zabít?"

"Ne, to by bylo moc jednoduché. Chci tě nechat trpět. Chci tě mlátit na takovém místě, kde budeš nejen prosit o smrt, ale také o poslední opuštění od neexistujícího Boha!" zařval.

"A tohle je jako ono? Tohle prázdno? Však tu ani není publikum!"

"Tak zkusíme něco jiného. Mám transportér do jiných vesmírů a spoustu času. Už není cesty návratu. Pojď, vyberem si nějaké to místo na tvou popravu," popadl Xana za kravatu a opět otočil klíčem.


Objevili se v potemnělé kanceláři. Vypadala značně zakouřeně, téměř se tam nedalo dýchat. Oba cestovatelé sklopili hlavu, aby se pokusili nadechnout z úrovně podlahy, kde by se jim to díky fyzikálním zákonům mohlo podařit. Nepomohlo to. Zakryli si ústa oblečením a vzhlédli před sebe.

Až je trochu kleplo, když zjistili, že před nimi sedí vůdce mafiánů sídlících v New Yorku, Don Corleone.

"To si ze mně děláš prdel," vyřkl Xan, když sebou trhl, aby se postavil do skoro až pozoru. Administrátor opakoval jeho kroky.

Don Corleone potáhl z dohasinajiciho doutníku, než klidně spustil: "Ah, návštěvníci. Nebudu řešit, jak jste se ke mně dostali, když mám teď polední pauzu, ale budiž. Pokud se vám to podařilo tak lehce, tak mě asi fakt chcete nebo spíš potřebujete navštívit."

Don se na ně upřeně díval. Ani jeden z nečekaných návštěvníků nemrkl. Stále se dívali na onu postavu, neboť oba četli knihy o této pozoruhodné postavě.

"Tak co tedy? Nenuťte mě čekat. Rodina bude mít brzy oběd a já bych se na něj rád dostavil v čas. Rodina má být vždy na prvním místě, no ne?" řekl nedočkavě Kmotr.

Bez dalšího čekání Xan spustil: "Ale, Kmotre, to, oč žádám, není ani tak důležité. Věřím, že to stihneš zařídit hned." Xan se podíval na Administrátora. "Zabij ho."

Administrátor rychle zareagoval: "Mám lepší nabídku! Řeknu vám budoucnost, když mi najdete místo, kde uvidím toho může vedle mě trpět!"

"To ani hovno! Já vám dám… Tohle!" Xan vytáhl obrázek půvabné zrzavé slečny, která svou kognitohazardní krásou omámila Kmotra téměř okamžitě. Administrátor zaklel.

Don luskl prsty. Ze dveří vyběhli jeho synové a namířili zbraní na Administrátora.

"Tos posral", rychle odvětil na onu probíhající situaci muž v kabátu a spustil SCP-001.


Jenom, co přistáli, chytl Administrátor Xana pod krkem. Začal ho škrtit, nehledě na formující prostředí kolem něj. Tiskl jeho krk čim dál víc a víc, dokud se jeho tváře nezačali červenat. Skoro ho to i uspokojovalo.

Když v tom na scénu přišla dívka s vlasy barvy barvy vycházejícího slunce a praštila silou vůle Administrátorem o stěnu. Ten zasténal a svezl se po stěně na zem. Cítil se jako po dlouhé divoké noci s flaškou IbalGinu.

Xan s těží popadal dech, ale ani jeho ona dívka nenechala na pokoji. Vznésla se, pohlédla na jeho červenou tvář a teleportovala se k němu. Praštila ho vlastní rukou, což on cítil jako bodnutí tisíců nožů v jeden jediný okamžik na jedno jediné místo. Poté ho pustila na zem.

Oba zničení cestovatelé dimenzemi se podívali na jednu jedinou věc: ležící SCP-001 na podlaze. Ve vteřině je napadl ten samý nápad. Oba se bleskurychle začali plazit k objektu bez zjevneho významu. Dívka se na ně s překvapením v očích dívala, ale nijak do toho nezasahovala. Líbila se jí jejich bolest.

Administrátor se převelice snažil, ale Xan byl rychlejší. Chytl objekt do ruky a otočil klíčem. Než však stihl najít klíč, Administrátor ho lehce chytl za ruku a oba se přenesli.


Oba dva, zcela zničení, se objevili v podivně zkroucené budově s mnoha dveřmi a mnoha schody. Administrátor vzal zařízení a vyběhl jedny schody. Xan ho okamžitě následoval. Když byl Administrátor u prvních dveří, chytl ho Xan za nohu, což vedlo k pádu obou, ale nyní se objektu zmocnil Xan. Běžel s ním do jiných dveří, které však stihl otevřít.

Byl ohormen světlem, které ho okamžitě oslnilo, ale nejen jeho, i muže za ním, jenž se chystal k útoku. Oba uzřeli pět klecí a pět lidí vevnitř, kteří brečeli. Ne ze smutku, ale z samotné bolesti. Četli totiž pět dílů Můj Mlienec Pes, všichni neustále, donuceně a současně. Tři oba již znali, dva měli ještě přijít.

Administrátor se zlekl a reflexem žduchl Xana do dveří. Xan padal a padal, až dopadl na samotné dno místnosti. Administrátor skočil za ním, tedy přesněji na něj a chytl objekt. To nemohl dopustit. Tohle se nesmí stát. Další dva díly… To by ho zabilo.

A když se obě postavy začali rozpouštět a vesmír kolem nich také, tak je uzřel počítač, jenž se kochal svým mistrovským dílem. Všichni si to podle něj zasloužili. Všech pět. Hlavně onen jeden, který měl nejlepší výhled na všechny články. Štítek na jeho kleci nesl jméno "Frederick Williams". Počítač se plechově zasmál. "Oh, Frede, škoda jen, že jsi mě nedokázal zastavit. Jsem si jist, že tento to nedokáže také. Nesnáším tě ale za to, cos udělal Crowovi. Nesnáším tě. NESNÁŠÍM TĚ." Následně navždy utichl.


Když se probudili, oba zírali do obličeje ženy s žlutými vlasy. Měla je do mikáda. Zdálo se jim to, jako kdyby ona žena spadla přímo z nebe. Nejprve ji viděli rozmazaně, ale následně se jejich zrak zaostřil. Byli v místnosti, která byla až podivuhodně velká. Žluté krystaly se natahovaly ke konzoli, jenž ovládala tuhle kosmickou loď. Oboum to došlo v téměř ten samý okamžik. Pro jistotu se podívali za sebe. Byly tam dveře od policejní budky z 60. let.

"Ne, tohle kurvabsolutně ne." řekli téměř okamžitě a otočili klíčkem.


Xan se probudil v teplé posteli. Překvapilo ho to. Bylo to všechno snad jenom sen? Nic z toho se nestalo? Na zlomek vteřiny se mu ulevilo, než mu došlo, že leží v posteli ještě s někým. S chlapcem. Ten lehce spal a neustále sebou vrtěl, až mu měsíční svit osvětlil jeho štítek se jménem na noční košili. Liu.

Nahle uslyšel ženský křik. Nevstal, nechtěl vzbudit chlapce. Začal lehce ze sebe sesouvat peřinu, když v tom najednou do pokoje vtrhl muž s úplně bledym obličejem a znetvořenou tváří.

"Jako vážně, Frede? Jeff the Killer? Nic lepšího tě nenapadlo? Jdi do prdele." řekl Xan do prázdna a hodil peřinu na vraha. Liu se okamžitě probudil, to ho ale už Xan držel za límec noční košile. "Kde je SCP-001."

"Co? Já nic nevím!" vyjekl vystrašeně Liu.

"Vypni ten filtr a otoč tím. Nejsem idiot a pokud okamžitě nenajdeš tu blbost, tak ho na tebe pustím." ukázal na Jeffa, jenž se už dostával z peřiny. "Co vím, tak chtěl zabít primárně tebe ne náhodného týpka v jeho posteli."

"No dobře, no dobře." vytáhl SCP-001 a bez váhání s klíčem otočil.


Když se naposledy oba probudili, čekalo je přivítání smečky zmutovaných příšer z radioaktivního metra. Nečekali útok a tak náhle zemřeli. Byli roztrhání na cucky. Jak by to Administrátor chtěl.

Cože? Tohle je ono? Kdo psal kurva scénář? Je to víc uspěchaný než honička puberťáka pravačkou! Jsi snad zdegenerovaný syn Christophera Nolana?

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License