Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/wriggle-like-a-fucking-eel
Autor:
Překladatel:
„Zhluboka se nadechni, Stello. Dýchej… kdykoliv budeš připravená, můžeš začít."
Zeke Don sledoval, jak jeho studentka mistrovsky hraje, její prsty klouzají a smyčec intenzivně udeřoval do strun. Roky tréninku se vyplatily a on cítil, že z ní konečně vyrostla mladá sebevědomá hráčka, taková, jak si ji představoval. Bylo to ohromující: jak se zdokonaloval její postoj, jak udeřila do strun bez jediného okamžiku pochyb o sobě, jak obratně zvládala náhlé přechody tempa. Jako by byla mistrem celý svůj život. Na konci skladby k němu jeho nejvíce ceněná studentka vzhlédla.
"Jak jsem si vedla?" Vypadala váhavě, trochu se třásla a lapala po dechu.
„Vedla jsi si naprosto úžasně. Zahrála jsi to jako šampion." Zeke se usmál a poplácal ji po hlavě, zatímco Stella rychle znovu nabyla sebevědomí a zářivě mu opětovala úsměv.
"Vážně děkuju! Myslíte si, že jsem připravena na vystoupení, které je příští týden, pane Done?" zeptala se Stella s vytřeštěnýma očima. Otevřely se dveře, dovnitř nahlédla žena, která se na ty dva usmála a zamávala jim. Oba jí zamávali nazpět.
"Jsi více než připravená. Stále bych ale cvičil. Příští týden je naše poslední lekce před soutěží. Určitě se spolu den předem sejdeme ve škole, abych ti mohl popřát hodně štěstí, ano?" Stella přikývla, zatímco se již začala balit k odchodu. Žena přešla blíže k nim, postavila se poblíž své dcery a čekala.
"Stejná částka jako obvykle?" zeptala se.
"Jo, ale jenom pro tebe, Mary, z toho udělám jenom polovinu, takže 45 dolarů." Zeke sebevědomě zavtipkoval a na tváři se mu objevil potutelný úsměv. Nastalo mezi nimi několik sekund ticha, než mu Mary podala 90 dolarů. Jeho úsměv na chvíli zakolísal, když si od ní bral peníze a nacpal si je do kapes. „Pořád jsi v pořádku s tím, že jdeme dneska večer na večeři? Nestává se často, že bych mohl strávit volný večer s te-“ Pohled, který mu věnovala, způsobil, že se jeho úsměv vytratil. Mary přišla mnohem blíž k Zekeovi a ztišila svůj hlas na šepot.
"Tady ne, Zeke. Už jsme o tom mluvili."
„Aspoň jedno poslední rande dnes večer? Bylo by hezké na něj jít v přátelském duchu, ne?" Nastala další chvíle ticha, než Mary trochu ustoupila a povzdechla si.
"Fajn. Harry & Mason?"
"Ano, madam."
"Ale tím to hasne." zvolala přísně, než zamířila ke dveřím, kam zamířila i Stella. Zamávala Zekemu s úsměvem.
"Na viděnou příští týden, pane Done!" Stella zakřičela, zatímco se Zeke usmál a zamával jim nazpět.
"Uvidíme se příští týden," odpověděl Zeke, zatímco okamžitě začal přerušovat všechny citové vazby.
Když D-7294 vstoupil do testovací oblasti, rozsvítila se světla a on si zakryl oči, aby je ochránil před většinou jasu. Byl to pocit, na který si při testování nikdy nezvyknul, a snadno mohl říct, že to je nejhorší část každého dne. Navíc se zapnul interkom a začal vydávat strašlivý bzučivý zvuk, což ještě více přidalo na nepříjemnosti situace.
"Test č. 14, subjekt D-7294. Datum je 23. září 2013. Výzkumník Tyler Jensen a doktor Tyrone Hardy pozorují. D-7294, posaďte se prosím na židli přímo před figurínou, SCP-847, a pohovořte si s ní. Můžete s tím také opatrně interagovat. Objekt ale nepoškoďte. Testování nesmí trvat déle než 20 minut. Testování začíná nyní." Interkom se vypnul a D-7294 si objekt v místnosti pořádně prohlédl.
Figurína… vypadala zchátrale, opotřebovaně a otřesně. Mělo to vlasy, oblečení, všechny části těla, a i přesto, že pouze seděl na židli na druhé straně místnosti, věděl, jak žalostně ta věc vypadá. Už dlouho se necítil tak znechuceně při pohledu na něco, co připomínalo ženu. 20 minut na interakci s tak ošklivou figurínou se zdálo jako věčnost. Sedl si tedy na židli a začal ji pozorovat.
Zachvělo se to.
7294 vypadal zaraženě a překvapeně zvedl obočí. "Ou?" Nebyl to ten nejšokující nebo nejgrotesknější projev objektu, který viděl od doby, kdy se stal zaměstnancem Třídy D, ale samo o sobě to odpudivé bylo. Zatímco se díval, udělalo to nepatrné a náhlé změny ve svém postoji a vydalo sugestivní sténavé zvuky. Vypadalo to jako loutka, kterou tahají za provázky.
Mohl jen fascinovaně sledovat, jak neustále mění pozici a sténá, jako by ho to vyzývalo, dokonce chtělo, aby si s tím hrál. Prohlédl si ji; délku jejího těla, nehybné (jak usoudil) rty a části těla tak zjevně určené k pozorování. Takto uběhlo deset minut, než zabzučel interkom.
"D-7294, pokud se odmítnete zúčastnit testování —"
"Pozoruji." přerušil je ostře.
"V tom případě pokračujte."
V tu chvíli figurína vstala, lapajíc po dechu a naklonila se jeho směrem, a on cítil, jak se mu rozbušilo srdce.
Harry & Masonova restaurace byla tu letní noc rušná, číšníci a servírky se neustále hrnuli, aby obsloužili turisty, kteří tam jedli, a barmani se snažili ukojit nával hostů, kteří přišli pít. Mary zírala na svůj talíř a jedla, zatímco se na ní Zeke díval, pokoušel se ji studovat a nějak se pokusil mezi nimi prolomit ledy. Kromě kolektivního objednání jídla spolu od té doby, co je usadili, ani jednou nepromluvili.
"Takže, Mary…" Neodpověděla. Ačkoli na něj na vteřinu vzhlédla, aby se na něj podívala, nesnažila se mu věnovat více pozornosti. "Podívej, vím, že se mnou už nechceš dál randit, ale nezasloužím si alespoň více času na učení tvé dcery? Stella je velmi milá studentka a s větší praxí by dokázala víc než vyhrávat nudné školní soutěže."
"Kolik je jí, Zeke?"
"Hm? No…" Jeho odpověď visela ve vzduchu.
"Třináct. Učíš jí už čtyři roky a ani nevíš jak stará je."
"No, na věku nezáleží, když trénuješ, aby ses stal prvotřídním hudebníkem." Mary vypadala ještě méně pobaveně.
„Pro podělanou lásku boží, ty si o ní nic jiného nemyslíš! Ani já jsem pro tebe nikdy nebyla nic jiného, než nějaký cenný předmět." I když při hádce ztišila hlas, její chování na ně začalo přitahovat pozornost. Poprvé po letech se cítil být lehce odstrčený. Po minutě ticha Mary znovu promluvila. "Po téhle soutěži se stěhujeme a já se postarám o to, aby ses k nám už nikdy ani nepřiblížil."
Uplynula další chvíle ticha, Zeke vidličkou šťouchal do jídla a každou chvíli vzhlédl, aby zjistil, zda jim někdo stále věnuje pozornost. Každá uplynulá vteřina se zdála, že trvá celý měsíc. Přišel číšník a sebral Maryin talíř, jakmile dojedla.
"Uvidíme se tedy příští týden?" Mary nereagovala, popadla kabelku a vyšla ven směrem ke svému autu. Zeke si povzdechl, načež začal jíst své jídlo.
Způsob, jakým figurína zamířila k místu, kde seděl 7294, byl nevyzpytatelný a její pohyby nedávaly najevo čeho chtěla dosáhnout. Tahajíc za sebou své plastové nohy se k němu došourala a málem to i jeho rozdráždilo. Zvedl se v něm odpor, ale když se k němu přiblížila, přemýšlel zda…
Vstal, naklonil se nad to a snažil se zjistit, jestli tu věc dokáže zastrašit. Zastavilo se to a strnulo.
"Jsi rozkošná, viď," zamumlal, popadl to za paži a začal s tím pohybovat, jak chtěl. Vydalo to více sugestivních zvuků, zatímco si s tím 7294 hrál. "Víš, co chci. Víš, co chceš. K čemu jsi byla stvořená." Pustil figurínu a chodil kolem ní, dotýkal se různých částí těla, aby jimi mohl pohybovat a pózovat ji.
„Vážně umíš něco jiného než fňukat a sténat? Je i to pro tebe příliš moc?" Přejel tomu rukou přes oči a otřásl se z toho, jak opravdové se zdály být. "Skutečné oči… porcelánová kůže… Tvoje ruce jsou levnější než všechno ostatní. Nikdy bys nedokázala takhle přilákat muže jako jsem já, ty hloupé zvíře." Pokračovalo to ve vydávání zvuků, ale tentokrát to znělo trochu ustrašeně.
7294 pustil figurínu a přešel zpět k její přední části a prohmatal si její ruce a prsty. "Zaškemrej pro mě." Stále to vydávalo ty samé zvuky. "Vydej tentokrát nějaký opravdový, jedinečný zvuky." Nic se nezměnilo. „Nedokážeš ani splnit jediný účel, pro který jsi byla stvořená, že ne. Cítíš vůbec něco?" Žádná odezva kromě podobných zvuků. "Co se změní?" Ulomil jí prst.
Nic.
"Budižkničemu." Okamžitě slabě zaslechl zvuky stráží spěchajících k testovací komoře, zatímco pustil figurínu a odcouval od ní a figurína se nevyzpytatelně začala škubat směrem k místu, kde stál. Interkom zabzučel.
"D-7294, dostal jste pokyn, abyste předmět nepoškodil. Testování je ukončeno." Stráže otevřely dveře a začaly ho násilím táhnout ven. Neodolal a dál zíral na figurínu, dokud se dveře nezavřely. Povzdechl si a pocítil mírné zklamání smíšené s návalem vzrušení.
Padesát metrů od oblasti, když mířili k výslechové místnosti, slyšel křik a zvuk, jako by se něco lámalo. Usmál se a pocítil teplo ve své hlavě.
JMÉNO PODEZŘELÉHO ZVEŘEJNĚNO U DVOJNÁSOBNÉ VRAŽDY V TALLAHASSEE
od Jesse Sorina, 01/05/2013, 22:36
Policie v Tallahassee oznámila, že Zeke Don byl zatčen jako podezřelý minulou sobotu v 19 hodin v případu vraždy Mary Mitchellové (34) a Stelly Mitchellové (13).
Policie byla přivolána, aby prošetřila nepokoj v rezidenci Tallahassee, kde našli Dona (37) celého od krve, zatímco venku kopal díry. Odpovídající policisté našli těla Mary a Stelly Mitchellových v obývacím pokoji.
Úředníci našli ostatky pěti až osmi částečně rozložených těl v suterénu, kuchyni a ložnici Donova domu. Tyto oběti zatím nebyly identifikovány.
Zatímco předběžné vyšetřování naznačovalo, že Mitchellovi byly zabiti střelnou zbraní, pitva ukázala, že obě zemřeli na tupé poranění několik hodin poté, co byly střeleny a také byly zmrzačeny až nějakou dobu po smrti.
Don je držen ve vazbě bez kauce a je obviněn z nejméně sedmi vražd prvního stupně. Prokurátoři tvrdí, že nebude odsouzen, dokud nebude možné určit počet obětí.
Úředníci dodali, že vyšetřování pokračuje a další podrobnosti budou zveřejněny v průběhu následujících týdnů.Související články:
- Místní obyvatelé vzpomínají na Mitchellovy: „Jejich dobročinnost nebude nikdy zapomenuta."
- Protesty ohledně trestu smrti[…]
7294 té noci ležel ve své posteli a nepřítomně myslel na dřívější setkání s figurínou. Byl to první skutečný pocit radosti, kterého se mu po měsících dostalo, i když z toho, jakým způsobem s ním výzkumníci mluvili, měl zřetelný pocit, že se už tu věc nikdy neuvidí. Bylo zábavné si s tím hrát, dokud alespoň mohl. Vzpomínka jeho zábavy byla vypálena do jeho mysli, aby si ji mohl užít každou nadcházející noc.
Převalil se, podíval se do stropu a povzdechl si. Vystrčil palec a ukazováček, aby připomínali pinzetu, a začal škubat kousky nicoty, zatímco si broukal o Maryině malém jehňátku, jehož rouno bylo bílé jako sníh.