Vláďa měl hlavu přykrytou pytlem, netušil kde je a lomcovali s ním pocity jako zmatení, smutek, strach a očekávání. Nejhlavnější ale byly bolest a hlad. I přes pytel na hlavě cítil, jak mu z nosu teče potok krve a musí prskat, aby se ho nenadýchal. Co to kurva? pomyslel si, když začínala vyprchávat krátkodobá amnézie z důvodu rychle se pohybujících špiček armádních kanad do jeho obličeje. Freddie někam zmizel a v tu chvíli Vláďu začaly tahat za hospodu ty srbský opice. Dostal akorát klasickej výslech, kterej nevedl nikam, nakládačku a odtáhnutí do nějaký dodávky, co ho teď veze po rozjebaný silnici bůhví kam.
Zastavili. Byla zima, tma, vlhko. Slyšel jak z předních sedadel vystupuje několik lidí a jdou k zadní části dodávky. Otevřeli se dveře a přes pytel viděl jejich siluety. Rozříli mu provazy na nohou a někam ho vedli. Jakmile si dovolil se hýbnout trochu jinak než se jim líbilo tak dostal ránu do břicha, obličeje, kolene a dalších částí těla, které už asi po dvacáté ráně ani nerozpoznával. Konečně ho posadili na židli, ke který ho pevně přivázali a když mu sundali pytel z hlavy, tak konečně mohl vykašlat krev a všechno jeho vyčerpání na zem.
Byl moc zaneprázdněn chrchláním, takže si pomalu ani nevšiml muže v značkovém oblečení jak si to pochoduje směrem k němu. Jakmile se mu povedlo se základně vzpamatovat, tak si ho všiml. Silná postava a pevně položené nohy na vlhkém betonu. Holá hlava a tyvole to je Gervič! Ani se sám sebe nestihl zeptat, co tu kurva dělá a pěst se propojila s jeho pravou tváři. Ruka co nosí hodně prstenů vždy bolí nejvíc. Cítil jak mu mezi stoličkou a čelistí praskla veškerá pojidla a jeho hlava se jenom mohla poddat energii Gervičovo rány a letět společně s ní do strany. Kašlal. Skoro zub spolkl, ale nakonec se mu ho povedlo vyplivnout společně s kaluží krve, valící se z jeho dásně. Gervičovo bota šlápla do nově vytvořené kaluže a zvedla Vláďovo hlavu za vlasy, aby se mu koukal do očí.
"Kde je ten tvuj kumpan?" řekl lámaně Gervič. Oba věděli, co tohle znamená. Vláďa mu buď řekne co chce slyšet, nebo bude muset vytrpět následky. "Kurva! Nevím! NETUŠÍM! Freddie šel objednat jídlo a než se vrátil, tak jste mě zabalili a odvezli! Poslední mluvil s barmanem! ZEPTEJTE SE RADIMA TOUŠKA!" Oba věděli, že tohle není odpověd co Gervič chtěl slyšet, takže mu jedna z jeho goril přivezla pojízdný stoleček s jeho "nářadím". Gervič chviličku vybíral a nakonec si vybral kladivo a hřebíky. Hřebíky byly Vláďovi, i přes značný odpor, vloženy pod nehty. Jenom vyčkávaly na nevyhnutelnou akci. Na úder, který měl přijít co nevidět. Kvůli Vláďovo třesu to nebyla čistá rána. Nehet odletěl někam na podlahu a hřebík se z jámy masa, šlach a krve vynořil zpátky ven uprostřed druhého článku Vláďovo ukazováčku. Vláďa brečel, ječel a fňukal. Z okolí neslyšel nic. Žádná reakce na jeho nářek čisté agonie. Věděl, že nebude mít klid bez toho, aniž by jim dal tu informaci, kterou nemá. Když se ho jeho tělo pokusilo vysvobodit ztrátou vědomí, tak byl probuzen další ránou, tentokrát do levé tváře. Jiná tvář, stejný výsledek. Po vykašlání dalších tří zubů se k němu Gervič shrbil a zeptal se: "Kde se scgovava Fredy?"
Mezi změtí krve slz a hlenu se mu po dalších dvou hřebících povedlo sesmolit dohromady větu. "JÁ KURVA NEVÍM, PROBOHA PROSÍM VÁS NA KOLENOU. VĚŘÍ MI. POMUŽU VÁM HO NAJÍT. JENOM PROBOHA PŘESTAŇTE" Gervič se zastavil a trochu od Vládi poodstoupil. Ve Vláďovi se rozhořel malý plámínek naděje a uvěřil, že možná je tomu konec. Plamínek pohasnul v tu chvíli, kdy Gervič vzal do ruky kleště. Kleště zajely pod nehet a sklaply. Při škubnutí měli všichni přítomní pocit, že jim křik protrhl ušní bubínky. Vláďa si myslel, že musel být slyšet na kilometry a přitom to slyšel jenom on, Gervič, jeho 2 gorily a stolek plnej nářadí.
Poté co Vláďa přišel dostatečně ke smyslům si Gervič vzal do ruky baseballovou pálku. Spodní konec rukojeti mu přiložil ke předním zubům a vyřknul: "To je naposledy co se ptam. Kde je kurva Fredy ty paznegte?" Vláďa udělal to, co by každej racionálně smýšlející člověk v tu chvíli udělal. Začal lhát co mu v krvi potopené hlasivky stačily: "JE NA LETADLE! VĚDĚL ŽE TO CO UDĚLAL JE PRUSER TAK LETĚL ZA PŘÍBUZNÝMA DO BELGIE, NEŽ SE TO TU UKLIDNÍ!" Gervič se zastavil a vypadal ponořeně v proudu myšlenek. "Jo? A co teda Fredy udielal?" vyřknul sebevědomě Gervič. Kurva drát, do prdele! Já jsem tak strašně v hajzlu! pomyslel si Vláďa zatímco potlačoval slzy. Řekl to první co ho napadlo a dávalo alespoň trochu smysl. "OKRADL VÁS!" Gervičovi spadl úsměv z výravu a zahleděl se do země. Přiložil mu zpátky pálku k zubům, napřáhl se a spodním koncem pálky razil cestu skrz přední část Vláďovo úst. Zuby skoro nekladly odpor. Nekteré rovnou spadly na zem a některé zapadly až hluboko do Vláďovo hrdla. Začal chrchlat ve snaze se jevyprosit. Jeho neokysličený mozek začal vnímat jen a jen absolutní zoufalství tváří v tvář smrti.
"Rzikal pravdu. Fakt nevi kde Fredy je, takzhe je nam zbytecznej. Nechte ho tu takhle. Za 2 hodiny sem poshlete niekoho, aby uklidil zbytky" Grevič při odchodu strčil do židle, ke které byl Vláďa přivázán, aby spadl na záda. Beton mu pohladil vlasy. Jen tam tak ležel. V kaluži krve, zubů a nehtů. Mix zubů a krve v hrdle mu konečně dovolil se oddat blahu bezvědomí a následující smrti, zatímco zahlédl Gerviče odcházet skrz velká vrata skladiště se slovy "Najdiete toho zmrda. Mate maximalne tyden, nebo skonczite stejne"
