Ve jménu krve
/*
    Paperstack Theme
    [2020 Wikidot Theme]
    By EstrellaYoshte
    Based on:
      Inkblot Theme by Croquembouche
      Word Processor Theme by stormbreath
      Modern Theme by Azamo
      Simple Yonder Theme by EstrellaYoshte
*/
 
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Josefin+Sans:wght@700&display=swap');
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Oxygen&display=swap');
@import url(https://fonts.googleapis.com/css2?family=Fira+Code&display=swap);
 
#page-content { font-size: 0.87rem; }
body { font-family: 'Oxygen', sans-serif; }
 
body {
    color: #000000;
    background-image: linear-gradient(
        to bottom,
        #EFEFEF, #EFEFEF 276px,
        #D3D3D3 276px, #ffffff 282px,
        #ffffff 282px, #ffffff 100%);
    background-repeat: no-repeat;
}
 
#main-content {
    top: -1.6rem;
    padding: 0.2em;
}
 
.page-source, .code pre, .code p, .code, tt{
    font-family: "Fira Code", monospace;
}
 
/* ---- HEADER ---- */
 
div#container-wrap {
     background-image: none;
}
div#header {
    background-image: none;
}
 
#header h1, #header h2 { margin-left: 0; float: none; text-align: center; }
/* Move the subtitle down a smidge */
#header h2 { margin-top: 0.45rem; }
/* Hide the existing text */
#header h1 span, #header h2 span { font-size: 0; display: none;}
/* Style the new text */
#header h1 a::before, #header h2::before {
  color: #333333;
  font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
  text-shadow: none;
}
/* Set the new text's content from variable */
#header h1 a::before {
  content: var(--header-title, "SCP NADACE");
  font-weight: 300;
  font-size: 1.3em;
}
#header h2::before {
  content: var(--header-subtitle, "ZAJISTIT - ZADRŽET - CHRÁNIT");
  font-weight: 600;
  font-size: 1.22em;
}
 
#login-status,
#login-status a {
    color: #333333;
}
 
#page-title {
    display: none;
}
 
#footer, #footer a {
    background: transparent;
    color: #333333;
}
 
#search-top-box-input,
#search-top-box-input:hover,
#search-top-box-input:focus,
#search-top-box-form input[type=submit],
#search-top-box-form input[type=submit]:hover,
#search-top-box-form input[type=submit]:focus {
    border: none;
    background: #333333;
    box-shadow: none;
    border-radius: 0px;
    color: #efefef;
}
#search-top-box input.empty {
    color: #999999;
}
 
#search-top-box {
    top: 2.3rem!important;
    right: 8px;
}
 
/* ---- TOP BAR ---- */
 
#top-bar {
   display: flex;
   justify-content: center;
   right: 0;
   top: 7.9rem;
}
#top-bar, #top-bar a {
    color: #333333;
}
 
/* ---- SIDE BAR ---- */
 
#side-bar .side-block {
    border: transparent;
    border-radius: 0;
    box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
    background: #ffffff;
}
#side-bar .side-block.media > * {
    display: flex;
    justify-content: space-evenly;
}
 
#top-bar div.open-menu a {
    border-radius: 0;
    box-shadow: 0px 1px 4px 0 rgba(0, 0, 0, 0.2), 0px 3px 10px 0 rgba(0, 0, 0, 0.19);
    border: 1px white;
}
 
@media (max-width: 767px) {
    #main-content {
        padding: 0;
        margin: 0 5%;
        border-left: none;
    }
    #page-title {
        margin-top: 0.7em;
    }
    #side-bar {
        background-color: #fff;
        left: -19em;
    }
    #side-bar:target {
        border: none;
        box-shadow: 3px 0 1px -2px rgba(0,0,0,0.04), 1px 0 5px 0 rgba(0,0,0,0.2);
    }
    #side-bar .close-menu {
        transition: width 0.5s ease-in-out 0.1s,
                    opacity 1s ease-in-out 0s;
        display: block;
        position: fixed;
        width: 100%;
        height: 100%;
        top: 0;
        right: 0;
        background: rgba(0,0,0,0.3);
        background-position: 19em 50%;
        z-index: -1;
        opacity: 0;
        pointer-events: none;
    }
    #side-bar:target .close-menu {
        width: calc(100% - 19em);
        right: 0;
        left: auto;
        opacity: 1;
        pointer-events: auto;
    }
    #page-content > hr, #page-content > .list-pages-box > .list-pages-item > hr {
        margin: 3em -5.5%;
    }
    #side-bar {
        top: 0;
    }
    #side-bar .heading {
        padding-left: 1em;
        margin-left: -1em;
    }
    #search-top-box {
        top: 107px;
    }
}
 
/* ---- TABS ---- */
 
/* ---- YUI TAB BASE ---- */
.yui-navset .yui-nav a,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{background-color:inherit;background-image:inherit}.yui-navset .yui-nav a:hover,.yui-navset .yui-nav a:focus{background:inherit;text-decoration:inherit}.yui-navset .yui-nav .selected a,.yui-navset .yui-nav .selected a:focus,.yui-navset .yui-nav .selected a:hover{color:inherit;background:inherit}.yui-navset .yui-nav,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{border-color:inherit}.yui-navset li{line-height:inherit}
 
/* ---- YUI TAB CUSTOMIZATION ----*/
 
 .yui-navset .yui-nav,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{
     display: flex;
     flex-wrap: wrap;
     width: calc(100% - .125rem);
     margin: 0 auto;
     border-color: #333333;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav a, /* ---- Link Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{
     color: #333333;
    /* ---- Tab Background Colour | [UNSELECTED] ---- */
     background-color: #efefef;
     border: unset;
     box-shadow: none;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav a:hover,
 .yui-navset .yui-nav a:focus{
     color: #ffffff;
    /* ---- Tab Background Colour | [HOVER] ---- */
     background-color: #333333;
}
 .yui-navset .yui-nav li, /* ---- Listitem Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav li{
     position: relative;
     display: flex;
     flex-grow: 2;
     max-width: 100%;
     margin: 0;
     padding: 0;
     color: #ffffff;
     background-color: #ffffff;
     border-color: transparent;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav li a,
 .yui-navset-top .yui-nav li a,
 .yui-navset-bottom .yui-nav li a{
     display: flex;
     align-items: center;
     justify-content: center;
     width: 100%;
}
 .yui-navset .yui-nav li em{
     border: unset;
}
 .yui-navset .yui-nav a em,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a em{
     padding: .35em .75em;
 
     text-overflow: ellipsis;
     overflow: hidden;
     white-space: nowrap;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected, /* ---- Selection Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav .selected{
     flex-grow: 2;
     margin: 0;
     padding: 0;
    /* ---- Tab Background Colour | [SELECTED] ---- */
     background-color: #333333;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a,
 .yui-navset .yui-nav .selected a em{
     border: none;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a{
     width: 100%;
     color: #ffffff;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a:focus,
 .yui-navset .yui-nav .selected a:active{
     color: #ffffff;
     background-color: #333333;
}
 .yui-navset .yui-content {
    background-color: #ffffff;
    box-shadow: 0px 0px 4px #999999;
}
 .yui-navset .yui-content,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-content{
     padding: .5em;
     border: none;
}
 
/* ---- INFO BAR ---- */
 body{
     --barColour: #333333;
}
 
 .info-container .collapsible-block-content{
     padding: 0 .5em 30px;
}
 .info-container .collapsible-block-content .wiki-content-table{
     width: 100%;
}
 
/* ---- INFO PANE ---- */
 
#page-content .creditRate{
    margin: unset;
    margin-bottom: 4px;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button {
    background-color: #ffffff;
    border: solid 1px #ffffff;
    box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
    border-radius: 0;
}
 
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info {
    border: none;
    color: #333333;
}
 
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info:hover {
    background: #333333;
    color: #ffffff;
}
 
.rate-box-with-credit-button .cancel {
    border: solid 1px #ffffff;
}
 
/* ---- PAGE RATING ---- */
 
.page-rate-widget-box {
    box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
    margin: unset;
    margin-bottom: 4px;
    border-radius: 0;
}
 
.page-rate-widget-box .rate-points {
    background-color: #ffffff !important;
    color: #333333 !important;
    border: solid 1px #ffffff;
    border-radius: 0;
}
.page-rate-widget-box .rateup,
.page-rate-widget-box .ratedown {
    background-color: #ffffff;
    border-top: solid 1px #ffffff;
    border-bottom: solid 1px #ffffff;
}
 
.page-rate-widget-box .rateup a,
.page-rate-widget-box .ratedown a {
    background: transparent;
    color: #333333;
}
 
.page-rate-widget-box .rateup a:hover,
.page-rate-widget-box .ratedown a:hover {
    background: #333333;
    color: #ffffff;
}
 
.page-rate-widget-box .cancel {
    background: transparent;
    background-color: #ffffff;
    border: solid 1px #ffffff;
    border-radius: 0;
}
 
.page-rate-widget-box .cancel a {
    color: #333333;
}
.page-rate-widget-box .cancel a:hover {
    background: #333333;
    color: #ffffff;
    border-radius: 0;
}
 
/* ---- PAGE ELEMENTS ---- */
 
h1,
h2,
h3,
h4,
h5,
h6 {
    color: #333333;
    font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
    font-weight: bold;
}
 
blockquote,
div.blockquote,
#toc,
.code {
    background-color: #F8F8F8;
    border: solid 1px #F8F8F8;
    box-shadow: 0px 0px 4px #999999;
}
 
.scp-image-block {
    border: solid 8px #ffffff;
    box-shadow: 0px 0px 5px #999999;
    box-sizing: border-box;
}
.scp-image-block .scp-image-caption {
    background-color: #ffffff;
    border-top: solid 4px #ffffff;
    color: black;
}
 
#page-content .wiki-content-table tr th {
    border: solid 1px #999999;
    background-color: #efefef;
    /* set border for table title */
}
#page-content .wiki-content-table tr td {
    border: solid 1px #999999;
    /* set border for table content */
}
 
/*-- tags --*/
 
#main-content .page-tags span { max-width: 100%; }
 
#main-content .page-tags a {
    height: 0.9rem;
    line-height: 0.9rem;
    font-size: 0.76rem;
    background-color: #FDFDFD;
    border-radius: 0.6rem 0.12rem;
    margin: .25rem .2rem; .5rem .2rem;
    padding: 0.2rem 0.42rem 0.25rem 0.46rem;
    box-shadow: 0.6px 0.6px 1.9px 0.8px rgba(0,0,0,0.27);
}
 
#main-content .page-tags a:before {
    content: "•";
    font-size: 1.1rem;
    float: left;
    position: relative;
    top: -0.19rem;
    left: -0.24rem;
    color: #ffffff;
    background-color: #B8B8B8;
    color: transparent;
    text-shadow: 1px 1px 0.7px rgba(255,255,255, 0.82);
    -webkit-background-clip: text;
       -moz-background-clip: text;
            background-clip: text;
}
 
/* ---- CUSTOM SYNTAX ---- */
 
.header-container {
  display: flex;
  justify-content: flex-end;
  align-items: center;
  flex-wrap: wrap;
  position: relative;
  justify-content: space-around;
  align-content: space-between;
  width: 100%;
  left: 0;
  align-items: flex-start;
  row-gap: 2px;
}
 
.text-item {
  flex-grow: 1;
  max-width: 25%;
  text-align: center;
}
 
.grid-item {
  flex-grow: 1;
  min-width: 25%;
  text-align: center;
  margin: 8px 6px;
}
@media (max-width: 1200px) {
  .grid-item {
    min-width: 50%;
  }
}
 
.logo {
  position: absolute;
  width: 180px;
  top: -154px;
  left: -17em;
  z-index: -1;
}
@media (max-width: 767px) {
  .logo {
    width: 36%;
    top: -9.7em;
    left: 32%;
  }
}
 
.textbox {
  position: absolute;
  width: 42%;
  top: 7.5rem;
}
@media (max-width: 960px) and (min-width: 767px), (max-width: 666px) {
  .textbox {
    position: relative;
    width: 100%;
    top: 0;
  }
}
 
/* CS INFOBAR FIX */
.rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .cancel {
  border-top: none;
  border-bottom: none;
}
 
.rate-box-with-credit-button {
  background-color: #FFF !important;
}
/* ---- Common Theme is sometimes so broken, isn't it? ---- */
#top-bar .ct-theme-switch {
    position: absolute;
    right: 13px;
    top: -125px;
}

Ve jménu krve

hodnocení: +4+x
blank.png



Událost roku se chýlila ke svému zdárnému konci. Oblast-14CS byla poslední zastávka s komentovanou prohlídkou. Návštěva ambasadorů z polské, slovenské a maďarské větve probíhala poslední měsíc. Byly jim představeny stálé a nadcházející subjekty spravované českou větví. Spolupráce mezi českou a slovenskou větví byla více než samozřejmá, na rozdíl od polské a maďarské. Ti očekávali přelomové pokroky či absurdní anomálie k navázání hlubší kooperace, která by v budoucnu byla výnosná pro obě strany. Jako dozor a průvodce byl povolán magistr Ivan Honyš, bývalý muzejní průvodce s velkou trpělivostí a laskavostí vůči dětem a labilním.

Nejprve si vyslechli prezentaci o SCP-089-CS. Ač anomální vlastnosti zněly zajímavě a našlo by se proto využití, status neutralizováno rozplynul všechny potencionální plány. Jediné, do čeho mohli nahlédnout byly archivní zápisy a nahrávky zachycené během experimentů.

Po nehmatatelném subjektu přišlo na řadu SCP-002-CS s hmatatelnou exkurzí. Úvodního slova se chopila pověřená osoba Sophia Ezekielová, které si pro návštěvu připravila demonstraci v plné parádě. Všichni ambasadoři včetně českého doprovodu mohli vstoupit do SCP-020-CS-1 a na vlastní kůži se stát součástí lidské historie.

Během obědové pauzy byla podávána jako zákusek polévka podávaná SCP-420-CS. Pouze slovenský ambasador se odvážil nabídnout si, což SCP-420-CS přijalo s velmi pozitivně. Zbylí dva ambasadoři s napětím očekávali pozitivní či snad negativní účinky. Díky odvaze slovenského ambasadora bylo umožněno SCP-420-CS představit své kulinářské dovednosti. Kladné body k dobru byly zajištěny slušných chování SCP-420-CS. Přidělený dozor doktor Tichý byl mile překvapen a jen dodatečně doplnil detaily nebo upravil nepřesnosti.

Poslední anomální objekt na seznamu bylo SCP-003-CS, o které měla velký zájem polská větev. Mobilní transfuzní vozy s přebytkovou krví byly posílány do Polska vždy, když v české zdravotnictví přebývaly dávky s transfuzí. Jednalo se o ústní dohodu mezi Českou a Polskou Radou, přičemž nikdy dopředu nebylo zaručeno množství ani samotná dodávka transfuze. Mohli jenom doufat a dnešním dnem, pokud by poslední exkurze přinesla plody tvrdé práce nespočet výzkumníků a zdravotníků, mohla by se uzavřít písemná smlouva s okolními státy na dobu neurčitou.

Jednalo se o novou krevní skupinu s provizorním názvem Skupina 1. Pokud by následující testy prokázaly svou funkčnost v lidském organismu, prospěly by i zlepšení kvality života pro jedince se vzácnou poruchou srážlivostí krve, odmítnutí transfuzí všech krevních skupin, nebo s přítomností plazmatických protilátek.

Hypotézy naznačovaly, že Skupina 1 by po řadě úspěšných testů mohla do pěti let rozšířit dosavadní nejužívanější systém AB0 a Rh jako výjimečná varianta.

Ambasadoři se usadili v pozorovací místnosti s výhledem na pět pacientů v oddělených místnostech. Pacienti byly ve věkovém rozmezí tří týdnů po sedmdesát let každý z nich musel žít s genetickým onemocněním krve – od chronické anemie, leukémii až po Hemolytickou nemoc.
Dnešním dnem jejich trápení mohlo skončit. Nevylučovala se varianta odmítnutí transfuze s následkem smrti. S tím byli pacienti řádně poučeni a své životy vložily do rukou Nadace.

Ambasadoři s napětím očekávaly příchod pracovníka pověřeného napojením jednotlivých transfuzí. Ač jim bylo doporučeno zanechat emoce mimo Oblast a soustředit se jen na proces jako takový, někteří měli velký problém usměrnit se počínající rozpaky při pohledu na teprve třítýdenního novorozenec. Pokud by pokus selhal, dítě by netrpělo dlouho. Jeho imunitní systém byl tak slabý, že by orgány do pár minut přestaly fungovat.

Ztráty v zájmu pokroku jsou povoleny.

A tak to bylo od počátku fungování Nadace a nejen české. Očekávaná chvíle na sebe nenechala dlouho čekat – výzkumník oděn v tmavém ochranném skafandru vešel do místnosti s připoutaným chladícím boxem kolem zápěstí. Z něj potupně vyndal pět pytlíků s krví označenými čísly, díky nimž byly transfuze přiděleny pacientům. Před napojením všichni kromě přidělených doktorů opustili místnost a jen ambasadoři spolu s Honyšem mohli nahlížet na celé dění.

Injekce s transfuzí byly napojeny. Nyní se vyčkávalo na signál k otevření přístupu krve do těl pacientů. Ambasadorům bylo nabídnuto odejít, pokud by následující zkušenost byla moc náročná. Všichni zůstali, i když pomalu ztráceli barvu ve tváři.

Pokus byl zahájen. Krev se pomalu vpustila do žil pacientů. Byly to dlouhé minuty. Monitory snímaly jejich životní funkce a dlouhou dobu se nevymykaly z normálu. O třicet minut později se první výkyvy dostavily u nejstaršího pacienta. Sedmdesátiletý muž popisoval chvění v celém těle a jeho tepová frekvence se zvyšovala. Na opačném konci, monitor snímající životní funkce třítýdenního dítěte zaznamenal klesání tepové frekvence a tělesné teploty.

Patnáctiletý chlapec a pětapadesátiletá žena přijaly krevní transfuzi bez komplikací a do čtyřiceti minut pociťovaly zlepšení tělesného stavu. Třiadvacetiletý muž s hemofilií transfuzi z prvopočátku nepřijal. Začal krvácet z očí, uší, nosu a z úst. Tělo se za každou cenu snažilo zbavit se cizí krve, i za cenu života nevinného muže. Transfuze byla pozastavena a přísun krve byl předáván postupně, tak aby tělo přijmulo novou krev a smísilo jej s původní.

Maďarský ambasador musel opustit místnost. Pohled na zřejmé utrpení pacientů mu nedělalo dobře. Průvodce navrhnul náhled na samotné SCP-003-CS a celý proces, zatímco pacienti dle jeho slov přijmou krevní dar. Výsledky, zda byl experiment úspěšný, se měly dostavit do hodiny, což byl dostatečný čas na obhlídku pověstného krevního stromu. Zbylí dva ambasadoři se přiklonili k variantě, že nebudou svědky něčího skonání, ač s dobrým úmyslem.

Během cesty se je Honyš pokusil skupinu přivést na veselejší myšlenky. Zkušenosti z dob minulých, jak zabavit znuděnou skupinku dětí mu napomohla zlepšit pochmurnou náladu. I když jeho názor zůstal nezměněn po čas pochůzek, pohled na novorozeně a krvácejícího mladíka nebyl příjemný ani pro jeho silnou povahu. A to mezi zdmi Nadace zažil už ledacos. Ambasadorům nebylo příliš do řeči, odpovídali jednoslovně, koukali do země nebo se zastavovali u každého automatů na kávu, který potkali. Tam musel Honyš poskytnout své drobné a prosil o den, kdy budou automaty přijímat kreditní karty.

Když dorazily do pozorovací místnosti oddělené tlustým sklem do Sektoru-7, uvítala je doktorka Akanská jako zodpovědná osoba. Za sklem spatřily na první pohled japonskou třešeň v plném rozkvětu. Kdyby je neobklopovaly studené zdi, dokonale vytvořená vegetace v okolí SCP-003-CS by je přesvědčila o tom, že nachází na povrchu. Bystřejší ambasador upozornil na tenkou síť z mikrovláken obklopující celý prostor, do které volně opadávaly květy. Vypadalo to jako ideální místo pro odpočinek, ač přístup do flóry byl přísně zakázán. Na druhou stranu, pozorovací místnost soužila jako místo odpočinku pro vybrané pověřené osoby. Pohled na třešeň byl zkrátka uklidňující. Akanská si nechala jízlivou poznámku pro sebe. Napráskala by tím víc lidí, než by se slušelo. Včetně jejího vedoucího.

Emoční výkyvy byly v tu ránu pryč. Honyš si nepozorovaně zapsal informaci o potenciálních uklidňujících vlastnostech na osoby za pozorovacím sklem. Možná by si mohl lehce šplhnout do budoucna.

Po hodině Honyš dostal zprávu o možnosti návratu. Všech pět pacientů bylo stabilizováno a jejich životy nebyly již nadále v ohrožení. Skupina 1 se adaptovala, smísila s krví pacientů, a i přes počáteční komplikace byl pokus úspěšný.

Ambasadoři měli jasno – SCP-003-CS se dostalo seznam chtěných spoluprací, spolu s dalšími. Svůj verdikt si ponechali prozatím v soukromí. Stále měli před sebou poslední Oblast k návštěvě.


Oblast-02CS se nacházela v srdci chráněné obory Valovy skály. Území nikoho, uprostřed nedotčené přírody. Široká šesti patrová budova z chladného betonu, se dvěma schodišti na každé straně, rozdělovala budovu na severní a jižní křídlo. Dalších šest pater bylo skryto pod zemí, spolu s rozšířením o západního a východního křídla.

Vyasfaltovaná cesta vedla lesním porostem od budovy skrz les pro vozy i pěší, dostatečně skrytá před zraky zvědavých turistů nebo pejskařů. Cesta končila u lesní školky u Valovy skály. Odtud byl k dispozici převaděč v podobě houbaře, který převáděl zaměstnance lesem až k dřevěnému mostu, od kterého vedla prašnatá cesta vedoucí na hlavní komunikaci. Vozy projížděli skrz podzemní tunely s výjezdem na opačném konci Vsetína. Celá cesta nenarušenou přírodou vzbuzovala dojem, že zaměstnancům nebylo div dovoleno opustit Oblasti-02CS.

Oblast-02CS byla jedna z posledních udržovaných budov z dob Brutalismu ve službách Nadace. Od roku 1968 odolávala rozmarům času, nájezdům paranormálních aktivistů nebo hledačů pokladů. Existovaly staré mapy, které zanesly přesnou lokaci Oblasti-02CS. Většinu z nich se podařilo shromáždit a vpustit do oběhu mapy bez vyznačené Oblasti. Letecké snímky se dařilo od roku 2000 kontrolovat a skrývat.

Výjimečné a tajné návštěvy byly převáženy podzemními tunely rovnou do podzemních garáží. Cesta příjemná, ale ponurá. Ambasadoři se připravovali na prezentaci jejich dojmů z jejich návštěvy. Spánek by prospěl všem účastníkům, zvláště pak Honyšovi, který nasával vědomosti jako houba a měl toho tak akorát dost. Už jenom pár hodin a mohli si konečně odpočinout a vstřebat vše to, co viděl a slyšel.

Mezitím bylo v Oblasti poměrně rušno. Zaměstnanci s prověrkou 1 a vyšší se shromažďovali v posluchárně α, která se nacházela v nejvyšším patře budovy. Nejlepší místa se obsadily téměř okamžitě, pač zaměstnanci s úrovní 1 měli svá pracovní místa nad povrchem. Zbytek zaměstnanců se musel dopravit za pomocí výtahů nebo po schodech. Chvíli to trvalo, dostat stovky zaměstnanců z podzemí na povrch s dispozicí pouze čtyř výtahů.

Trvalo skoro dvě hodiny shromáždit všechny zaměstnance z podzemních pater. Nakonec všichni usedli na velmi nepohodlné židle a očekávali hromadné školení. Tak jim to bylo podáno – dostavte se do posluchárny α na hromadné školení. Jenom pár jedinců vědělo přesně oč se jednalo. Doktor Tichý kontaktoval svůj tým, který se do posluchárny dostavil s předstihem. Doktorka Akanská a Ezekielová též informovali svého nadřízeného, který si s přesunem do posluchárny dal načas.

V domnění, že všichni zaměstnanci byli připraveni a usazeni, ambasadoři spustili svůj přednes o svých dojmech. Ve třetině výkladu vstoupila do posluchárny poslední skupina výzkumníků. Strhli na sebe pozornost většiny posluchárny a vysloužili si tichý smích. Místa zbyla jen na dvě dámy a jednoho muže, zbytek skupiny musel stát po zbytek přednášky.

Přednáška na dvě hodiny pohladila na egu valnou část přítomných. Ač jim tato narychlo ohlášená návštěva zasáhla do programu, většina přítomných tuto pauzu uvítalo, ač z ní neměli takřka nic. Pár vybraných z toho naopak mělo práci navíc.


„Co tak pozdě? Nedostal jsi pozvánku?“ Esposito se po ukončení zbytečné přednášky odloučil od své skupinky a přešel do zadní části, ze které pomalu mizeli nedočkaví zaměstnanci. Pozdní příchod jeho kolegy byl pro něj výrazným zpestřením celého denní.

„Měl jsem lepší věci na práci," Dinnský si promnul rameno. Dvouhodinové stáni mu nedělalo dobře na záda, „přišli jsme o něco?"

„O zahájení úžasné spolupráce mezi námi a slovenskou, polskou a maďarskou větví. Div jsem neusnul."

„No jistě," zívnul Dinnský, „že mě to nepřekvapuje." Obdobné nájezdy s okolních větví se děly pravidelně a nepřinášelo to vždy jen pozornost a slávu. Spíš řadu problému a zvýšenou byrokracii. A to měli rádi vskutku všichni. Odvolal svůj tým s myšlenkou, že z výzkumníka dostane něco přínosného.

„Všimnul sis?" Esposito vytrhnul Dinnského z černých myšlenek papírování „doktorka Dickensová se konečně vrátila." To bylo skutečným překvapením. Ne že by jí Dinnský postrádal, natož aby se po ní sháněl. Překvapený však byl.

„Překvapuje mě, že sis všimnul právě ty. Pět set lidí, posluchárna na jednom patře, to ses s ní srazil ve dveřích?"

„Stejně jako ty, umí na sebe přivolat pozornost. Jí k tomu stačil…jak tomu říkáte, vozík?"

„Kriplkára."

Esposito lusknul, „kriplkára! Tak tomu říká Smrt, nikdy jsem nevěděl, co to znamená." Dinnský mlčel. Pokud skutečně přijela ve vozíku, musela být v uličkách, kterých bylo hned několik. „Dává to smysl. Jenom mrzáci se v tom vozí. To je vtipný."

„To je vše?" Dinnský nebyl nadšen. Očekával smítko zábavy, drby, co se nesly chodbami, zmínka o něčem zajímavém. Tohle nebylo zajímavé v ničem, „marním tady čas jenom kvůli tomu, že se ti vrátila psycholožka?"

„Zase o krok pozadu, Blaku. Nejsi ve formě," Dinnský Espositům smích neopětoval. Pomalu ztrácel trpělivost, „přišla na poslední chvíli a dělala vše proto, aby si jí nikdo nevšimnul. Měla za sebou i dozor a nebyla místní. Blondýna, průměrný výška se světle modrou uniformou. Na rukávu žlutý pruh se znakem nebo číslem. Tu jsem si nestihnul dlouho prohlížet."

A jak to hned šlo. Novinky z padaly pomalu, ale přeci. Jako by dostal druhý dech.

„Dozor a není zdejší? Přidělili jí ochranku? Na co?"

„To je úkol pro tebe. Já poskytnul základ, ty se dostaneš hlouběji. Tak to vždycky fungovalo." Tady se někdo na špinavou práci, na kterou sám neměl. Normálně by to Dinnský hodil za hlavu, jakožto zbytečnou práci, ale tohle bylo zajímavé. Zřejmě zmrzačená výzkumnice se po půl roce vrátila spolu s ochrankou? Proč tak náhle?

„Doktore Dinnský, máte chvíli?" magistr Honyš jim vstoupil do řeči. „chtěl bych vám představit jednotlivé ambasadory." Zábava skončila

„Nebuď škrt a dej vědět, až něco zjistíš. Ciao~" Esposito byl v tu samou chvíli odvolán svým vedoucím týmu. Mávli na sebe a Dinnský byl v tu ránu obklopen ambasadory.

Úkol byl jasný. Zjistit proč dopadla, jak dopadla a kdo jí dělal ochranku?

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License