Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/upside-down-cake
Autor:
Překladatel:
« Icky & Ichabod | Hrůzy & Cirkusy Hub | Hučička »
“A co tohle: představíme to jako klasickou kaskadérskou rutinu, kde chlápek na motorce skáče přes člena publika až na to, že ten člen budu já. Vyletí z rampy, ale nebude mít dostatečnou rychlost. Bude se řítit přímo na mě! Já budu křičet, publikum bude křičet, všichni budou křičet! A pak v poslední vteřině ho celého spolknu! Co říkáte?”
Motormouth byl v odpočívárně Klaunské aleje. Tom malém přívěsu před Velkou Špičkou, který pojímal veškerou Klaunskou populaci. Samozřejmě, malý byl jen z venku. Klauni přeměnili přívěs na ortotop, čímž získali spoustu hyperdimenzionálního obytného prostoru. Většina ostatních členu Cirkusu se v tom místě nebyla schopná vyznat, ale Motormouth na to byl z nějakého důvodu expert.
“Barney, tvoje představení je dost nebezpečné, když ti někdo pomáhá pusu otevřít. Otevírat ji sám v poslední vteřině je moc riskantní,” radila mu Icky, vedoucí Klaunské sestavy.
“Ale to přece lidi chtějí; nebezpečí!” trval na svém. "Zázrak smrt popírajícího představení, při kterém jim spadne čelist!"
“Je to smrt popírající představení jenom pokud neumřeš,” řekl Eugene a položil malinkatou olivu na svůj komicky velký sandwich, který posledních pár minut připravoval. “Pochybuju, že by to Herman chtěl riskovat vzhledem k tomu, kolik lidí jsme v poslední době ztratili. Dicksy, Stretchy, a Madam Rezarta, všichni sebraní Essie P. Pak Masky, Ken a…nevím, prostě ještě ten další hňup dezertovali, takže bůh ví, kde jsou.”
“Nezapomeň na Virtuóza,” dodala Icky důrazně, zatímco smutně zírala na svoji sklenici Mléka.
“Nikdy Icky,” řekl soucitně Eugene, posadil se vedle Motormoutha a položil si na stůl svůj sandwich.
“Díky kámo,” řekl Motormouth a rychle si strčil sandwich nejdřív do pusy a následně do svého druhého žaludku. Eugene na něj několik sekund chladně a rozzuřeně zíral, dokud se Zrůda nezačala smát. “Dělám si srandu!”
Sáhl si do pusy, vytáhl zcela netknutý sandwich a položil ho zpátky na talíř.
Eugene nevypadal o nic klidněji.
“Je mi z tebe zle,” řekl a zavrtěl hlavou.
“Myslel jsem, že se Klauni živí cukrovím.”
“Dávám si na to medovou hořčici!”
Všichni tři si zakryli uši, jak se vzduchem začal prodírat šum a křik ze zastaralého PA systému.
“POZOR! VŠICHNI ZAMĚSTNANCI HERMANA FULLERA SE OKAMŽITĚ DOSTAVÍ KE STANU PRINCIPÁLA KVŮLI VELMI DŮLEŽITÉMU OZNÁMENÍ!” rozléhal se kolem nich hlas Hermana Fullera. “OPAKUJI, VŠICHNI ZAMĚSTNANCI SE OKAMŽITĚ DOSTAVÍ KE STANU PRINCIPÁLA! BEZ VÝJIMEK!”
“Nezní moc nadšeně,” zamumlala nervózně Icky. “Tak jdeme, nechceme přijít pozdě. Mohl by nás zapálit.”
Eugene bleskově naškrábal výhružku ‘Eugenovo – Dotkni se toho a čel mému hněvu!’, položil ji na svůj sandwich a následoval ostatní dva ven.
Všimli si, že všichni vzali Hermanovo oznámení vážně, jelikož se před stanem Principála shromáždil obrovský dav. Bylo vyvýšené malé pódium s několika závěsy, které bez pochyby zahalovaly nějaké nevítané překvapení. Všichni byli jako na jehlách a jediné, co ničilo zlověstné ticho, bylo občasné zašuškání přítomných. Motormouth se oddělil, aby se připojil k ostatním Zrůdám, zatímco Icky zaujala svoje místo před ostatními Klauny.
“Má někdo z vás tušení, o co tady jde?” zeptala se.
“Musí to být něco velkého, že svolal všechny,” odpověděl Pius. “To nebývají dobré věci.”
“Nikdy to nejsou dobré věci. Řekni mi, kdy to bylo něco dobrého,” řekl Eugene.
“No… když nás představil Dicksymu.”
“Co na tom bylo dobrého? Dicksy byl šmejd, co s náma zacházel jako s věcma!”
“Ale pak ho Manny zmlátil. To nebylo špatné.”
Zmínka Muže s Obráceným Obličejem přiměla Icky si uvědomit, že ho nikde neviděla.
“Kde je Manny?” zeptala se.
Než stihl kdokoliv odpovědět, vykročil na pódium Herman Fuller a nikdo se už neodvážil ani pípnout. Vysoký, hubený muž vypadal nezvykle smutně, měl svěšenou hlavu a v ruce pevně svíral kapesník.
“Přátelé, obávám se, že mám pro vás strašné zprávy,” řekl a utřel si svoje krokodýlí slzy. “Minulou noc byly moje Tříkolky – moje sladké, malé, nevinné, bezbranné Tříkolky – zavražděny!”
Zavládlo hrobové ticho. Všichni Tříkolky nesnášeli, byly to zvířecí panenkovité věci na tříkolkách, které Herman používal na špehování a mučení, ale všichni se báli, jak budou za tento projev rebelie potrestáni.
“Nebojte, nesvolal jsem vás, abyste ukazovali prstem. Vím přesně, kdo je za to zodpovědný. Svolal jsem vás, protože už nějakou dobu vím, že Tříkolky nebyly poslední dobou na ochranu naší Rodiny adekvátní, takže jsem začal pracovat na jejich náhradě. Nyní to vypadá, že je ideální čas na jejich uvedení, takže bez dalšího zdržování, představuji vám Vysokokolky!”
Závěsy stanu Principála se rozletěly a ven vyletěl průvod dvou tuctů vysokých kol, řízených ohavnými stvořeními. Každý jezdec vypadal jako lidská oběhová soustava, vytvořená z pokroucených a zrezivělých drátů. Jejich ruce byly dost dlouhé na to, aby se dotkly země a jejich protáhlé krky příliš slabé na to, aby udržely jejich hlavy rovně, které jim kvůli tomu padaly.
Dav ze strachu a překvapení začal hučet, zatímco kolem nich Vysokokolky utvořily kruh a obklíčily je.
“Zase můžeme klidně spát, když víme, že nás Vysokokolky ochrání před jakýmkoliv nebezpečím jak zvenčí, tak zevnitř.”
Vytáhl oponu za ním, čímž odhalil Muže s Obráceným Obličejem, jak je za kotníky zavěšený hlavou dolů se zacpanou pusou a svázanýma rukama.
“Kdo je svázaný teď?” zeptal se se spokojeným úsměvem na tváři.
“Manny!” zakřičela hrůzou Yume a kytky jejích vlasů okamžitě zvadly. “Hermane, pusť ho!”
“Ještě slovo dítě a předhodím tě Klaunům!” pohrozil Herman. Yume okamžitě ztichla. Podívala se směrem ke Klaunům a čekala, že si budou lízat lízátka, ale vypadali stejně nejistě a zděšeně jako všichni ostatní. Herman se otočil zpátky k Mannymu a usmál se.
“Inu starý příteli, nevěřil bys, jakou radost mi dělá, vidět po všech těch letech tvůj obličej konečně správným směrem. Ó, dost jsme toho spolu zažili, pravda, ale cos udělal je poněkud neodpustitelné a co bych to byl za vůdce, kdybych takový bezcitný a svévolný čin nepotrestal?”
“Přece ho nemůžeš zabít!” křičela v slzách Yume.
“Ó moje drahá, sladká Yume. Já ho nezabiju; to vy všichni,” řekl se zvráceným úsměvem. “Proplížil jsem se dneska ráno do kuchyně a přimíchal do ovesné kaše trochu Cukrové Vaty.”
“Ó ne. Ó ne ne ne ne ne,” plakala Yume, jelikož stejně jako všichni ostatní věděla, co bude následovat.
“Ale ano. Pane Brennemane, zahrajte Obrácený Koláč!” přikázal Herman.
Vedle stánku s Cukrovou Vatou znetvořený Tom Brenneman hrdě vystavil svitek s omamující hudbou samohrajícímu Kalliopé. Nikdo kromě Hermana přesně nevěděl, co Cukrová Vata namotaná kolem jejich nervových systémů udělá, když uslyší skladbu 'Obrácený Koláč' a Icky to rozhodně nechtěla zjišťovat. Skoro instinktivně vytáhla svůj balíček karet a všech padesát čtyři, zahalených červenou aurou, poslala na Toma. Naštěstí pro něj byla Icky milosrdná, takže nezpůsobily žádné smrtelné zranění, ale svitek byl zničený za hranici použitelnosti.
Okamžitě přivolala karty zpátky k sobě a držela je kolem sebe v defenzivním obvodu. Následně se přikrčila při přípravě na nevyhnutelný útok.
“Icky!” vykřikl Herman a zněl upřímně šokovaně. “Jak jsi mohla? Jak jsi mohla?”
“Fullere, není důvod, proč by tohle mělo zacházet ještě dál. Prostě Mannyho pusť. Víš, jak je pro Cirkus zásadní. Bez Mannyho to nebude ono.”
“Opravdu? Jenom kdybys náhodou zapomněla, je to Zneklidňující Cirkus Hermana Fullera! Krmím vás, oblékám vás, poskytuju vám přístřešek, chráním vás před Essie P, Geo Sea a Insurgent Sea a takhle se mi odvděčíš!”
“Spálil jsi Virtuosa zaživa ty parchante!” vychrlila na něj. Herman smutně zakroutil hlavou.
“Je vážně škoda ztratit tak skvělou a talentovanou účinkující, jako jsi ty, ale pokud se tak opravdu cítíš… Klaun, který mi přinese její srdce, bude nový Vedoucí Sestavy!”
Herman zřejmě čekal, že na ni Klauni naskáčou jako na cukroví, ale ani jeden z nich se nehnul.
“Ani jeden? Ani jeden! Po tom všem, co jsem pro vás udělal!”
“Nechals toho šmejda Dicksyho nás šlechtit jako zvířata!” zakřičel Doktor Tinkles.
“Všechny jsi nás vystavil nebezpečí, když ses pokusil okrást Emcee D!” vykřikl Motormouth.
“Nechals mě a Piuse shnít na opuštěném rozcestí se zdivočelým Milovníkem zábavy!” zařval Eugene.
“Na moji obhajobu, nikdy jste mi neřekli, jak jste se odtamtud nakonec dostali!” oponoval Herman. "Upřímně, jsem z toho pořád zklamaný.”
“Máme tě plné zuby Hermane!” prohlásila Icky. “Nenecháme tě nás zabíjet, ovládat, nebo šikanovat těma tvýma zrůdnostma!”
Celý Cirkus na podporu zajásal.
“Dávám ti poslední šanci Fullere! Pusť Mannyho, nebo tě zabiju.”
Herman na ni zíral s naprostým opovržením a ona věděla, že to neskončí mírumilovně.
“Vysokokolky, na ně!” přikázal.
V hrudi každé Vysokokolky se rozžal zelený oheň a z každého jejich otvoru začal vystřelovat kouř a plameny. Křičely, jako by byly v agonických bolestech a začaly bezhlavě útočit na dav.
“Klauni, vyřaďte je! Zasekněte jim kola!” křičela Icky, zatímco vrhala karty na přední kola každé té zrezivělé obludnosti. “Zrůdy, osvoboďte Mannyho! Alfie, vypusť Milovníky zábavy!”
Všichni ji bez váhání poslouchali. Klauni, Zrůdami a Kolotočáři často vnímaní jako nadpřirozená monstra, se stavěli mezi Vysokokolky a nevinné lidi. Ačkoliv utržili spostu ran, nekřičeli, ani nekrváceli, namísto toho šťastně pískali jako pískací hračky, což jejich útočníky očividně frustrovalo a mátlo zároveň. Klauni brali vše, co bylo po ruce a strkali to Vysokokolkám do kol, kvůli čemuž jejich řidiči přepadávali na zem. To je však nezastavilo, jelikož se pak plazili po zemi a svými protáhlými končetinami stále lapali po komkoliv v dosahu.
Když si Icky všimla, že její karty mají na Vysokokolky minimální efekt, vzala kladivo, běžně používané na zatloukání stanových kolíků do země, a začala s ním likvidovat řidiče na zemi. Vzápětí se k ní přidali další zaměstnanci
Motormouth si sáhl do krku a vytáhl svůj samopal. Poslal salvu kulek na Fullera, který všechny kulky chytl do zubů a vyplivl je zpátky do davu. Když spotřeboval náboje, Zrůdy naběhly na jeviště připravené Fullera doslova roztrhat. Herman zapískal a přivolal si k sobě jednu z Vysokokolek. Naskočil na ni a ujel do Doupěte Zrůd. O několik sekund později vyjel ven s šavlí v ruce (jeden z mnoha mečů používaných k polykání, házení a probodávání lidských jehelníčků), připravený posekat rebely jako obilí. Některé ze Zrůd ho dál pronásledovaly a zbytek běžel pomoct Mannymu a přeřezat mu pouta čimkoliv, co našli.
“Manny? Manny jsi v pořádku?” zeptala se Yume, když mu sundávala roubík.
“Zapněte Kaleidoskop, nastavte Dveře do Temnoty,” odpověděl, zatímco se stavěl na nohy. “Dostane tu nejpomalejší možnou smrt!”
Alfie prokličkovával chaosem, vykrýval útoky, uhýbal spojeneckým střelám, až se nakonec dostal k Zábavnímu domu. Rozerval nouzový východ a zakřičel “Vzpoura! Zbavujeme se Fullera!”
Najednou ho zezadu chytla Vysokokolka. Kov jejích rukou se mu prodíral přes oblečení až do kůže. Stvoření ho zvedlo do vzduchu a jeho zrezivělá ruka se připravovala mu vyrvat srdce z hrudi, když se ze Zábavního domu ozval povědomý zvuk.
“Wowwee! Wowwee!” zakřičel Mortimer, když vyletěl z východu. Proměnil se na obrovskou růžovou gorilu s motýlkem a odtrhl řidiče od svého vozidla. Chytl ho za ruku a v nadšení z násilí s ním začal zuřivě mlátit o zem.
“Mortimere, pokus se prosím nikoho nepraštit, ano?” požádala Ripley, zatímco spolu s Baileym vyšla ze Zábavního domu ve své humanoidní formě. Nastavila nohu a shodila projíždějící Vysokokolku. “Když už je tohle vzpoura, měli bychom si vzít pirátí podobu?”
“To je docela předvídatelné, nemyslíš?” zeptal se Bailey. Vysokokolka, kterou Mortimer mlátil mu utekla a skočila na Baileyho. Bailey ji chytl za hlavu a rukou ji rozdrtil. “No tak Mortimere, dávej si na svoje hračky trochu pozor.”
“Jsem nejlepší! Jsem nejlepší!” skandoval a roztříštil další Vysokokolku.
“Dobře, vypadá to, že ty věci má pod kontrolou. Co bychom měli dělat my?” zeptal se Bailey.
“Mohla bych vypustit Krakena,” navrhla Ripley.
“To je absolutně přehnané.”
“To říkáš vždycky.”
“Protože je to vždycky pravda! Jediný důvod proč chceš vypustit Krakena je, abys mohla zakřičet ‘Vypustit Krakena!’. Vážně si myslíš, že existuje situace, kde by vypuštění Krakena vyřešilo víc problémů, než kolik by jich to způsobilo?”
“To nevím, protože jsem ho nikdy nevypustila. Upřímně, tvůj předpoklad, že by to byla automaticky katastrofa, je jenom zaujatost vůči mýtickým mořským kolosům. Z toho, co víme, by byl Kraken výborný při rozhodování konfliktů…”
Jejich konverzace byla krátce přerušena dekapitací Ripley projíždějícím Fullerem.
“Šavle? Tak jsme nakonec stejně skončili u pirátů,” podotkl Bailey. “Ripley drahá, jsi v pořádku?”
“Vcelku.”
Mortimer se hnal za Hermanem v takové zlosti, že za běhu rozervával půdu pod sebou. Herman projíždějící lunaparkem poskytl své Vysokokolce dodatečnou rychlost a ve všem tom chaosu se snažil najít Icky. Myslel si, že kdyby ji zabil, tak by možná, jenom možná, dokázal vzpouru potlačit. Ji, Mannyho a všechny ostatní, kteří se opovážili mu vzepřít. Jakmile by viseli v Matiné, všichni by poznali cenu za zradu Hermana Fullera. Kdo by se pak opovážil mu odporovat, když by to znamenalo věčnou, žijící smrt?
A pak, uprostřed bitvy, ji uviděl. Obklopená Klauny a Zrůdami ničila poslední z jeho Vysokokolek. Fuller, pohánějící své vozidlo ještě víc, se rozjel proti ní. Tak moc se soustředil na svou kořist, že si nevšiml Muže s Obráceným Obličejem přibíhajícího ze strany, který vrazil stanovou tyč do předního kola jeho Vysokokolky. Herman byl vysokým obloukem vymrštěn do vzduchu a se svým mečem stále v ruce byl připravený probodnout kohokoliv, kdo by se postavil mezi něj a zemi.
“Eugene, otevři ho!” zakřičela Icky a chytla Motormoutha za pravou líci. Eugene chytl levou a spolu mu otevřeli pusu do skoro 3metrového otvoru.
Herman mu vletěl přímo do jícnu a následně do druhého žaludku.
“A dav se může zbláznit!” zakřičel Motormouth a vítězoslavně zvedl ruce. A skutečně, dav při příležitosti Hermanovy porážky propukl v nevýslovný jásot.
“Máte ho?” zeptal se Manny, když za nimi dobíhal, po tom co úspěšně zničil poslední Vysokokolku.
“Manny,” Icky ho pevně objala a několik dalších se přidalo.
“Oslavovat budeme později. Ještě jsme neskončili,” řekl.
“Správně, tohle není dlouhodobé řešení,” souhlasil Motormouth. “Vím, že můj žaludek toho snese hodně, ale bojím se, že ze mě každou chvíli vystřelí jako vetřelec.”
“Kaleidoskop je připravený Manny,” řekla Yume.
“Kam ho posíláš?” zeptala se Icky.
“Temnota.”
Icky se usmála a na znamení souhlasu kývla hlavou.
Všichni čtyři se rozeběhli ke Kaleidoskopu, kde už byly připravené Dveře. Narozdíl od ostatních Dveří, které byly zářivě bílé, zakouřené a plné hudby z kaliopé, tyto vedly jen do černé hlubiny.
“Na tři,” řekl Manny. “Jedna, dva, tři!”
Spolu s Icky rozevřel ústa Motormouthovi, který vydávil Hermana Fullera přímo do Temnoty mezi Dimenzemi. Za jeho zuřivého křiku mu z hlavy spadl klobouk a přistál na podlaze.
“Dobrá práce,” řekl ponuře Manny.
“Dejte ze mě ty pracky pryč vy Zrůdy!” křičel Tom, zatímco ho Eugene a Pius táhli ke Kaleidoskopu.
“Co s ním chceš dělat Manny?” zeptal se Eugene. Manny se zasmál a položil Tomovi ruku na rameno.
“Tome, Tome, Tome, Tome, Tome. Ty to nikdy nebudeš mít v 'hlavě' v pořádku, co? Jo, hoďte ho za Fullerem.”
“Co? Ne, počkejte! Manny, je mi to líto! Prosím ne! Ne!”
Jedno pěkné zhoupnutí a byl ztracený v Temnotě.
Icky se posadila na schody Kaleidoskopu a zaplavená velikostí toho, co se právě stalo si ponořila hlavu do dlaní.
“Dali byste nám chvilku?” zeptal se Manny.
“Jasně,” přikývl Motormouth. Když jim on, Yume a další dva Klauni dopřáli trochu soukromí, Manny si klekl a zvedl Fullerův klobouk.
“Díky,” řekl a posadil se vedle ní. “Na chvíli jsem si opravdu myslel, že mě moje vlastní Zrůdy sní zaživa.”
“Nemohla jsem ho nechat to udělat. Ne jenom proto, jak jsem řekla, že tě Cirkus potřebuje. Jsi tady můj nejstarší přítel. Můj nejlepší přítel. Jsi to nejbližší k rodině, co mám. Já… no, hádám, žes to věděl.”
“Ne vždy chápu to, co vidím v mysli ostatních. Když jsem byl dítě, miloval jsem Hermana jako otce a myslel jsem, že on mě miloval jako syna. Mýlil jsem se.”
“No, já tě miluju jako vlastního bratra. Doufám, že to je to, co vidíš, když se na mě podíváš.”
“Je,” přikývl s hřejivým úsměvem.
Icky si dlouze a podrážděně povzdechla.
“Nemůžu uvěřit, že se to všechno stalo. Manny, co budeme dělat? Nemůžeme přece Cirkus zavřít.”
“Nezavřeme, neboj se. Herman nedělal nic kromě komandování, utrácení a zabíjení lidí. Zvládnu Cirkus řídit sám i bez něj. Dokonce líp.”
“Znamená to, že budeš Principál?”
Manny se nad návrhem zasmál.
“Ne, nemyslím si, že na to mám tvář. Principál by měl být někdo, na koho se dobře dívá; někdo kdo je dobrý účinkující a vůdce.”
S těmi slovy jí na hlavu umístil klobouk.
“To nemůžeš myslet vážně.”
“Proč ne? Jsi tady skoro čtyřicet let, znáš tenhle Cirkus jako svoje boty. Klauni tě zbožňují, všichni kdo se nebojí Klaunů tě zbožňují. Já tě zbožňuju. Bude to v podstatě to samě jako Vedoucí Sestavy, akorát to bude pro celý Cirkus.”
“A…jak by to teda fungovalo? Co bys byl ty?”
“Byl bych Muž s Obráceným Obličejem, jako vždycky. Detaily domluvíme později, ale v podstatě by to fungovalo tak, že já bych řídil vnitřní záležitosti, ty vnější a na všem ostatním bychom se museli dohodnout. Výdělky Cirkusu si můžeme dělit 1 ku 1. Co na to říkáš?”
Icky se na chvíli zamyslela.
“Nechci řídit věci jako Fuller. Pokud to budeme dělat, tak pořádně. Ode dneška je tohle řádný a úctyhodný podnik. Už žádní smluvní služebníci, žádné fyzické tresty, žádné vraždy. Přestaneme s tímhle místem zacházet jako s vězením a začneme s ním zacházet jako s domovem.”
“Tak to mělo být od začátku,” přikývl Manny. “Jsme teda domluvení?”
“…Budeme tomu pořád říkat Zneklidňující Cirkus Hermana Fullera?”
“No, jeho jméno je doslova na všem. Ať byl jaký byl, tohle místo by bez něj neexistovalo. Jsem ochotný mu tu čest nechat.”
“S tím dokážu žít,” přikývla Icky. “Takže, co zní líp? Principál, nebo Principálka?”
“Říkal bych Principál, už jenom proto, že vím, jak moc by Fullera nakrklo, kdyby mu ten titul někdo vzal.”
“Tak tedy Principál,” usmála se a vyskočila na nohy. “Tak pojď, řekneme všem, že je Herman navždy pryč!”
Vyběhla ze stanu, ale ještě než ji Manny následoval, zastavil se u Dveří, kterými prohodili Fullera. Přemýšlel o Temnotě, o všem co o Fullerovi věděl, o všem co o Fullerovi nevěděl a bylo mu jasné, že navždy pryč není.
"Tak aspoň na dost dlouho," řekl si a usmál se. Vypnul Kaleidoskop a šel oslavovat s ostatními.
« Icky & Ichabod | Hrůzy & Cirkusy Hub | Hučička »
