Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/unfinished-business
Autor:
Překladatel:
Nedávné zprávy o mozkové aktivitě SCP-239 naznačují, že si vyvíjí úplnou odolnost proti rotaci látek, které využíváme, abychom jej udrželi v kómatu. To může snadno vyústit v jeho procitnutí. Všechny pokusy o terminaci, které následovaly po téměř úspěšném pokusu Dr. Clefa v roce 2008, selhaly. SCP-239 odolalo všem provedeným útokům podvědomě a žádné z ostatních metod ničení měničů reality navržených vyslancem G.O.C. nepřinesly své ovoce. Nyní jsem nucen požádat Radu O5 o okamžité propuštění Dr. Alta Clefa z jeho současného zadržení a o jeho okamžité pověření tímto případem.
Dr. Jack Bright
Ředitel Nadace
Clefovy oči se pomalu otevřely a poté se okamžitě zavřely oslepeny kalným světlem. Cítil se zmrzlý a nahý, vnímal ve svém těle mravenčení způsobené desetiletím nehybnosti a omrzlinami, které si taktak pamatoval. Byl teď vzhůru? Byl tohle další z těch chladných snů?
Ucítil na svém zápěstí ruku — měkkou ženskou kůži. Jeho oči se znovu otevřely a usilovně zamrkal, zíraje přímo na velká pevná ňadra.
“Dr. Clefe?”
Clefovy oči ani na chvíli neopustily její hrudník. “Jsem proti vám v nevýhodě slečno…?”
Žena si upravila své tričko. “Jsem doktorka. Doktorka Loreová.”
Sledoval, jak trochu zatápala. Lhala, věděl to. Nebylo to její jméno. Pravděpodobně se nikdy nedozví, jaké bylo ve skutečnosti.
“Co se stalo?” zeptal se Clef.
“Byl jste propuštěn z kryogenického uvěznění” odvětila Loreová, podávajíc nahému doktorovi ručník. “Potřebujeme vaši pomoc.”
“Starý nebo nový problém?” optal se Clef.
“Starý.”
“239 nebo 343?”
“239.”
“Už je načase, aby toho malého spratka zabili.”
“Už není tak malá,” řekla Loreová a podala Clefovi složku.
“Vy tady prostě držíte ohýbače reality, Dr. Gearsi? To se zdá pošetilé i na poměry Nadace.”
“Mohu vás ujistit, že je kompletně pod naší kontrolou, veliteli Schmetterlingu,” odpověděl menší, plešatý muž.
Nevypadalo to, že by byl Schmetterling Gearsovým ujištěním přesvědčen. Gears věděl, že koaliční důstojník nepatřil mezi nejšťastnější vyslance, jaké kdy Nadace přijala, zvláště ne od doby, kdy byl informován o přetrvávající existenci 239.
“Mysleli jsme si, že ji vaši agenti zpacifikovali,” řekl Schmetterling podrážděně. “Věděli jsme, že jste zabili tu druhou. Viděli jsme to z jedné z našich observatoří. Žil jsem v domnění, že tahle byla taky eliminována.”
“Obávám se, že ne,” odpověděl Gears vyrovnaně.
“No,” řekl Schmetterling, “Obávám se, že budu muset své nadřízené informovat, že Nadace stále ještě není při smyslech.”
Clef si kolem trupu ovinul svou ručníkovou róbu, neobtěžujíc se zakrýt erekci, kterou nechával na odiv od doby, kdy se probudil a uviděl Loreovou.
“Kam teď, prdelko?”
“Vedu vás, abyste byl seznámen, Dr. Clefe. Setkáte se se současnou hlavou projektu 239.”
“S Karringtonem?”
“Dr. Karrington byl zabit 239-X během pokusu v roce 2017. Tohle všechno je v záznamu.”
Clef pokrčil rameny a rozhlédl se kolem sebe. V pěti patrech nad sebou byly podlouhlé skleněné trubice plné vězňů, které tady Nadace držela pomocí kryogenetiky. Když uvěznili jeho, byla tato budova třetinová, nově implementovaná za účelem snížení nákladů. Byly sem přesunuty tucty vězňů poté, co Rada 05 zjistila, že je levnější je zmrazit než živit.
Při nenadálém pohledu na známé tváře za skeněným ledem se Clef zarazil. Byl tam Imants, na tváři mu hrál mírný úšklebek, jakoby zrovna slyšel vtip, kterému rozuměl jen on. Vedle něj byl Glass s výrazem plným šoku a překvapení.
Clef se otočil na Loreovou. “Jaký výraz jsem měl já, když jsem byl zmrazený?”
“Vypadal jste nadrženě,” odvětila Loreová netečně. Clef se usmál a obrátil svou pozornost zpět k trubicím.
Další nebyla překvapením. Clefa překvapovalo, že on sám byl 'zadržen' dřív než Kondraki, jeden z nejrannějších výsledků měnících se ambic Nadace. Obličej jeho někdejšího kamaráda byl zkřiven vztekem, jeho ústa otevřena v tichém výkřiku a jeho zorničky zúžené hněvem a nedůvěrou. Vedle jeho statického těla bylo v perfektním, průhledném ledu zmraženo několik zbylých, stále se třpytících motýlů. Clef pozvedl svou ruku a položil ji na jednotku.
O pár sekund později ji stáhl zpět a usmál se. “Vždycky jsi byl zkurvysyn, Kondraki.”
Obrátil se zpět k Loreové. “Máte tady, vy bastardi, ještě někoho, koho znám?”
“Ani ne,” řekla Loreová. “Převážně několik svědků, kteří byli imunní proti amnestikům Třídy-A. Jednoho nebo dva narušitele, některá další já Dr. Brighta.”
“Jack je pořád tady?”
“Ne,” řekla Loreová. Opět lhala, Clef to věděl. Vždycky to věděl.
Clef seděl u stolu naproti malé staromódní ženy v bílém laboratorním plášti. Mračila se na něj od doby, kdy vešel do místnosti. Clef jí naopak nevěnoval pozornost. Seděl ve své róbě ve zcela odhalující póze a tak pomalu, jak jen mohl, pročítal složku, kterou mu dali. Jednou nebo dvakrát od ní vzhlédl a podíval se na ženu, usmál se a obrátil svou pozornost zpět ke složce.
Po chvíli přestal, položil složku a podíval se na ni.
“Jste všichni úplní tupci?” zeptal se.
“Dovolte?” řekla žena, jejíž jméno se Clef neobtěžoval zjistit.
“Psychologické triky? Drtivá síla? Ubodat ji nožem? Střílet do ní z pistole? Kde sakra máte záložní plány?”
“Každý test byl schválen většinou Rady O5 a nevidím důvod—”
“Umíte číst?” zeptal se náhle Clef hrozivě.
Žena neodpověděla.
“Budu to brát jako ne. Provedl jsem, buď sám nebo s pomocí, zneškodnění více než čtrnácti ohýbačů reality jen pro Nadaci. Víc než čtrnáct potvrzených zabití. Nemůžu říct víc, protože mi nikdo neřekne, co je ještě utajené, ale jsem si jistý, že i s vaší politováníhodně nízkou bezpečnostní prověrkou vám bylo dovoleno si přečíst aspoň o některých z mých činů?”
“Ano,” odpověděla. “Četla jsem několik zpráv o terminaci několika SCP, do nichž jste byl zap—”
“Dávala jste pozor?” přerušil ji Clef.
“Prosím?”
“Dávala jste pozor aspoň na jednu jedinou zatracenou věc, kterou jsem tam napsal?”
“Samozřejmě. Metody, které jste použil byly otestovány a shledány nevhodnými pro naše účely.”
“Tyhle ‘metody,’, jak jim říkáte, jsou jenom jakési lešení. Musíte na něm něco postavit, aby to k něčemu bylo. To jste sakra zmrazili všechny, kdo tu aspoň za něco stáli?”
Žena se na své židli nepříjemně zavrtěla aniž by se na Clefa podívala. “Co tedy navrhujete, doktore?”
“To je prosté,” usmál se Clef krutě. “Vzhledem k tomu, že se do teď její podvědomá obrana zdokonalovala… tak ji probudím.”
“Vy ji probudíte?” zařval Schmetterling, prudce se otočil a podíval se skrz deset palců průhledné oceli, jakoby ho postava na druhé straně mohla slyšet. Snížil svůj hlas, ale jeho vztek v něm zůstal. “Všichni jste se zbláznili?”
“Ne,” odpověděl Gears. “Na tom případu pracuje náš nejlepší člověk.”
“Kdo?” vyjel na něj Schmetterling. “Kdo si kurva myslíte, že je schopný odstranit Typ Zelenou v tak pokročilém stádiu?”
“Dr. Clef,” odvětil Gears. “Propustili jsme ho kvůli tomuto úkolu ze zadržení.”
“Clef?” zeptal se Schmetterling. “Alto Clef?”
“Znáte nějakého jiného Clefa, veliteli?”
“Vlastně ano,” odvětil zástupce, obraceje svůj zrak zpět na spící tělo obklopené ocelí. Gears si v duchu udělal poznámku, aby si Schmetterlingovo tvrzení ověřil, a poté se postavil vedle něj.
“Nemáte se čeho bát, veliteli,” odpověděl Gears. “Situaci držíme pevně v rukou.”
Když se Schmetterling obracel zpět ke Gearsovi, jeho čelisti se chvěly. “To tvrdíte vy, doktore. Povězte mi. Vás to neznepokojuje?”
“Ale ano,” řekl Gears s neměnným výrazem ve tváři a perfektně, téměř nadpřirozeně, vyrovnaným hlasem.
Dr. Clefovi je umožněn přístup k jakýmkoliv materiálům, které momentálně vyžaduje. Všechen personál je povinen poskytnout doktoru Clefovi svou asistenci za použití jakýchkoliv nesexuálních prostředků. Dr. Clef však nesmí být informován o přetrvávající existenci jakéhokoliv člena personálu, jenž byl zapojen do jeho zadržení. Dr. Loreová je určena jako prostředník mezi Clefem a každým, kdo si přeje jej kontaktovat.
Clef vešel do pracovny zařízené ve viktoriánském stylu a pousmál se, když ucítil vůni kouře z dýmky a starých knih. V křesle byl usazen starý muž s otevřenou pevně vázanou kopií Dona Quijota ve svém klíně. Stařec překvapeně vzhlédl a poté se usmál.
“Doktore Clefe!” vykřikl, jeho úsměv se rozšiřoval dokud nepohltil vrásky na jeho tváři.
“Zdravím, 343.”
“Ale prosím vás,” řekl starý muž, snažíc se zahnat své označení mávnutím ruky. “Mezi přátele čísla nepatří. Posaďte se. Prosím.”
Ještě dřív než Clef ohnul svá kolena, věděl, že pod ním bude židle. Posadil se do pohodlného čalouněného křesla a díval se na postaršího pána.
“Oba víme, co jsi zač,” řekl Clef tak vážně, jak jen mohl. “Nikdy jsem o tobě nikomu nic neřekl ani jsem nedoporučil tvou likvidaci, převážně proto, že jsi zůstal na Úrovni 3 a nikdy jsi nepředstavoval vážnou hrozbu.”
Starý muž se nadále vesele usmíval.
“Takže, pamatuješ si na mě z G.O.C.? Ze Ženevy? Rok 1989?”
Starý muž přikývl, už ne tak vesele jako předtím.
“A pamatuješ si, že mi dlužíš laskavost?”
Úsměv letitého džentlmena mírně zeslábl. “Ano doktore. Pamatuji.”
“Přišel jsem si ji vybrat. Máme tady další Typ Zelenou. Tenhle případ pokročil na Úroveň 4.”
“Jsem již velmi starý, doktore. Nejsem si jist, jak mohu být nápomocen. Někdy hledám knihy, ale nepamatuji si jejich jména. A ony už tady prostě nejsou. Jindy sem za mnou přišel nějaký mladík, aby se mě zeptal na… něco. A zapomněl jsem, že tady je. A pak už nebyl. Prostě byl pryč a já si ho nepamatuji. A nikdo mi nechce nic říct…”
V koutcích vrásčitých očí 343 se zatřpytily slzy. Clefovi ho téměř bylo líto. Téměř. Dokud si nevzpomněl na Ženevu.
“Tvoje pomoc bude nutná.”
“Jsem čestný muž, doktore. Vykonám, cokoli budete potřebovat.”
Clef se zvednul k odchodu. Nejtěžší část byla za ním.
Clef seděl u stolu a znovu procházel své plány. SCP-343 bude umístěno uprostřed zóny spadu. Sám Clef bude návnada. 239 by si na něj měla vzpomenout jakmile se probudí, její podvědomá ochrana bude podstatně oslabena. To by mu mělo umožnit, aby—
Clef uslyšel, jak se otevřely dveře, a vzhlédl, když vstoupil Schmetterling.
“Nikdy bych si nepomyslel, že budete propuštěn, doktore Clefe,” řekl Schmetterling.
“Znám vás?”
“Nejsem překvapen, že mne nepoznáváte,” opáčil Schmetterling. “Už je to dlouho.”
Clef pouze pokrčil rameny. “Co chcete?”
“Pouze vám něco dát. Odměnu, za vaši službu G.O.C.”
Schmetterlingova ruka se natáhla směrem k jeho kapse, ale zastavila se, když se přímo v před jeho obličejem náhle objevila brokovnice.
“Obrys vaší kapsy vypadá jako bouchačka,” odpověděl Clef.
“Ona to je bouchačka,” řekl Schmetterling. Sáhnul do své kapsy a pomalu vytáhl nachový revolver. Jemně ho natočil―rukojetí napřed―a podal ho druhému muži.
Clef se usmál. “Tahle bývala jedna z těch našich, že?”
“Atomový Revolver. O mnoho let dříve nahlášen Nadací jako ztracený. Našli jsme ho.”
“A neměli jste co dočinění s jeho původním zmizením?”
“G.O.C.? Samozřejmě, že ne,” řekl Schmetterling.
"Neptal jsem se na G.O.C.," odpověděl Clef.
Schmetterling pouze pokrčil rameny.
"Bylo mi potěšením se s vámi znovu setkat, doktore Clefe. Přeji vám hodně štěstí."
Clef sledoval zátylek druhého muže opouštějícího místnost a přikývnul. Rychle sebral fialový revolver a zasunul si ho do kapsy.
Loreová vešla se dvěma nápoji a postavila je mezi sebe a Clefa. “Co velitel chtěl?”
“Popovídat si o starých časech,” odvětil Clef.
“Legrační,” řekla. “Nikdy se nezmínil, že by s vámi pracoval.”
“Nepracoval,” řekl Clef.
Clef vzal opatrně do ruky malou krabičku a zavřel trezor. Usmál se. Jeho eso v rukávu bylo připraveno a všichni budou brzy na svých místech. Stále ještě neměl tušení, do čeho přesně jde, ale tohle Nadaci dlužil.
Při vzpomínce na chlad své předčasné rakve se zachvěl a prokřupal si klouby.
“Opravdu si myslíte, že tohle bude fungovat?” zeptala se Loreová.
“Mělo by. Z druhé strany by neměla být schopná s tím cokoliv udělat.”
Zatímco dělníci pomalu zvedali zrcadlo na místo, Clef ve své dlani převaloval sem a tam jaspisově zbarvený disk.
“A když nebude?”
“Pak to zrcadlo rozbijte, než se vrátím.”
Clef se podíval na Gearse a letmo si ho prohlédl.
“Dr. Clefe. Vypadáte dobře.”
“Gearsi. Vypadáš zasraně staře.”
Gears pouze podal Clefovi kartu.
“Tohle vás dostane skrz vyhrazenou trasu až k pozorovatelně. Tam najdete telekillové brnění spolu s vybavením, o které jste žádal. Hodně štěstí, doktore Clefe.”
“To je všechno, Gearsi?”
“Promiňte, Dr. Clefe?”
“Zavřeli jste mě do ledového pekla na jedenáct let a nikdo se mi ani neomluví?”
“Snažil jste se zabít našeho kolegu, Dr. Clefe. Bylo mi přikázáno, abych asistoval u vašeho zadržení.”
Clef se na Gearse zašklebil a zamířil do pozorovatelny.
“Alto?”
Clef se zastavil. “Copak, Gearsi?”
“Byla to… politováníhodná shoda okolností.”
Až na tiché bzučení tuctu počítačů vládlo v komoře ticho. Všechno bylo uloženo zde, v jádře ústavu. Tucty firewallů, stovky bezpečnostních protokolů. Všechny z nich přemostěné.
Muž u řídicího panelu chvíli ťukal do klávesnice, zasmál se, a potom psal dál. Přešel k nejbližší soustavě panelů, dva z nich vytáhl ze zástrčky a na jejich místo zasunul archivní systém.
Clef pozoroval, jak Gears odchází směrem k poslednímu evakuačnímu vrtulníku. Oblast 19 byla nyní z větší části opuštěná. Hrstka těch, kteří zde zůstali, byli pro Clefovy plány buď nezbytní nebo do nich nijak nezasahovali.
Čekal možná patnáct minut, zíraje skrz ocel na spící tělo 239. Už z ní byla mladá žena, byla vyspělá. A kvůli rokům špatně prováděných pokusů také obzvláště těžko zabitelná. Pozoroval ji, pozoroval, jak slábnoucí přízraky její identity mihotají po místnosti a škrábou na telekillové stěny.
Otočil se, uchopil tenkou helmu a upevnili ji ke své hlavě. Brnění bylo o něco mohutnější, než očekával, ale padlo mu dost dobře. Natáhl si rukavice, přejel prsty po fialové zbrani pod svou vestou a prohmatal si kapsy, dokud v nich nenašel malou krabičku obsahující jeho nouzový plán.
Ušklíbl se a vzal do ruky kartu, kterou mu dal Gears. Zasunul ji do řídicího panelu před sklem a přepnul všechny spínače do polohy vypnuto, vytáhl revolver a pozvednul jej k pomalu se probouzející ohýbačce reality.
Kohoutek se uvolnil a místností se ozvalo hlasité prasknutí ohýbající se oceli, která se posléze roztříštila.
Clef běžel jako o závod. Cítil, jak se tam někde za ním vznáší. Odvážil se ohlédnout. Viděl, jak se podlaha proměňuje na vodu a moč, hlínu a vzduch. Doufal, že bude po lécích dost nevyrovnaná na to, aby se její schopnosti zhoršily, aby byla méně schopná ovlivňovat prostředí ve vesmíru.
Teď si byl jistý, že doufal zbytečně.
Když zahnul za roh, zdi se sesouvaly do kusů hořících nemluvňat. Zápach lidského masa mu lehce obracel žaludek a přinutil ho k nepříjemnému zakručení. Ještě jednou zahne a bude v ohnisku dění.
Ještě deset stop, devět, osm, sedm…
Vrazil dovnitř dveřmi v očekávání, že 343 bude stát na své pozici.
Loreová čekala vedle obrovského zrcadla, když dovnitř vtrhl dvojitými dveřmi Clef lapající po dechu. Nevěřícně se na ni podíval.
“Co tu do prdele pořád ještě děláte?”
“Vy pánové přece nikdy nepracujete sami, ne? Jsem tady, abych vám pomohla.”
“Nejsem sám!” zaječel Clef, zatímco se dveře za ním proměnily na několik koťátek s pažemi barbín trčícími z jejich očí. “Kde je 343?!”
Dveře se pomalu otevřely.
Bytost, která jimi proplouvala, nevypadala, jako by teď nebo kdykoliv jindy byla malou holčičkou. Roky atrofie proměnily její končetiny ve vyzáblá vlákna masa obepínající kosti. Nebyla schopná je zvednout, nebyla ani schopná otočit svou hlavou. Hadičky, které visely z jejích paží, se nyní plazily po jejím těle jako stonožky. Zeď koťátek začala žalostně mňoukat.
Otevřela svá ústa ve snaze něco říct, ale vyšlo z nich pouze zachroptění. Podívala se na Clefa a zachrčela znovu, hlasitěji, vztekle. Z jejích vnitřností začaly vytékat černé výkaly páchnoucí po krvi na podlahu, která se obratem měnila na uhlíky, které se pomalu, jakoby plály, začaly šířit. Clef se připravoval na úprk, když se proměna podlahy zpomalila a zastavila. Dvakrát mrknul a rozhlédl se po místnosti.
343 stál těsně za Loreovou s tváří svraštělou soustředěním. Pod levou nosní dírkou starého muže se tvořila kapka, která pomalu skanula přes žlábek nad jeho rty a dopadla na jeho košili.
343 sebou cukl. “Jestli se chystáte něco udělat doktore…”
Clef znovu pozvedl zbraň, zacvakl kohoutek zpátky a nechal ho znovu spadnout.
Pistole jemně bouchla, po jejím kovovém povrchu proběhly proužky energie.
“KURVA!” zařval Clef. “Zasraná přebíjecí doba?!”
Dívka vzteky zaječela a 343 vykřikl, ohromen změnami, které svou silou nutila světu. Prášky v jejím těle se rychle rozptylovaly, její kontrola nad okolním světem se jí vracela.
Clef popadl Loreovou a silně do ní strčil, čímž ji přiměl odvrávorat k protější stěně široké místnosti, zatímco sám tryskem unikal na opačnou stranu.
Vznášející se žena na chvíli proměnila vzduch na chlor, jen na chvíli, než ji 343 mohl zastavit. Dítě v dospělém těle, zlomená a ubitá během jednoho desetiletí, rozdávající rány svou roztříštěnou myslí. Starší SCP klečelo na zemi, jeho uši krvácely. Jeho ruce byly sevřené námahou, jelikož se jeho oponentka v tu chvíli rozhodla obrátit zády ke Clefovi, aby mohla plout k němu.
Bylo téměř krásné to sledovat, pomyslel si Clef, jenž se na okamžik zastavil, aby sledoval to, o čemž doufal, že je vzácná situace. Prostor mezi nimi zapraskal, jak vznášející se žena měnila svět, převracela zákony fyziky a existence, zatímco 343 dával vše zase do pořádku. Bylo to, jako pozorovat vzpurné dítě házející své hračky na zem a trpělivého dědečka, který je zvedal a vracel je zpět na jejich místo.
Clef se plížil kolem nyní mrtvých dveří z koťátek a znovu pozvedl revolver. Vypálil, paží mu projel bolestivý zpětný ráz výstřelu, který vyrval kusy masa z těla vznášející se zrůdy a odhodil je k zrcadlu. Zaječela, když se jí téměř okamžitě začaly pod kůží tvořit nádory.
“To se ti nelíbí, že holčičko?” vykřikl Clef, když 343 rázem uzavřel řád vesmíru zpět do jeho původní podoby.
Clef upustil zbraň a přihnal se k dívce dřív, než se mohla vzpamatovat, prudce ji praštil do maličkého břicha, strčil ji k zrcadlu a tlačíc ji dovnitř, uchopil červený disk.
Vpadli do zvláštního pole plného vlnící se pšenice a pachu prázdnoty. Dívka se válela po zemi a uboze se snažila se zvednout ze země. Clef stál poblíž s shazoval ze svého brnění kousky pšenice a trávy. Přešel k ní otočil její tělo a rozkročil se nad jejím malým vzdouvajícím se hrudníkem.
“Promiň zlatíčko,” řekl s úšklebkem. “Jiný svět, jiná pravidla.”
Položil své ruce na její krk a zatlačil jí palce do průdušnice. Po tváři jí tekly slzy, její chvějící se rty bezeslovně prosily, aby si to rozmyslel. Když ty křehké, podvyživené kosti praskly, její oči se vděčně zaleskly slastnou prázdnotou zapomnění.
Clef postavil a šel zpět k zrcadlu. "Měl jsem to udělat už dávno…"
Clef vkročil skrz zrcadlo zpět, uvolnil telekillovou výzbroj, kterou měl na sobě, a nechal ji klesnout k zemi. Poblíž se o zeď opíral 343, jejž ošetřovala Loreová. Sledoval, jak otírá krev z očí starého muže, a poté si odkašlal.
Loreová vzhlédla, usmála se a rozeběhla se k okraji zrcadla.
“Status 239?”
“Eliminována,” řekl Clef.
“Výborně,” odvětila Loreová. Než vystřelila, zamířila zbraň na Clefovo břicho.
Clef cítil, jak se mu ze zad vytrhly kousky jeho samého, a odvrávoral pozpátku k rámu zrcadla. Zvedl svůj zrak k Loreové, ten usmívající se obličej držící fialovou pistoli, škubl jím pocit poznání.
“Jacku?”
Loreová se usmála, v očích jí zajiskřila zlomyslnost. “No jistě, Alto. Kdo jiný?”
Clef se nyní prohýbal, podlamovaly se mu kolena z nastupujícího vnitřního i vnějšího krvácení.
Dr. Bright se vesele pohupoval a šklebil se na krvácejícího muže ve středním věku ležícího na zemi. “Nejsem laskavý k lidem, kteří se mě pokoušejí zabít, Clefe, bez ohledu na okolnosti.”
"Vážně, Jacku? Ale byly to velmi dobré okolnosti. Ani ke kamarádům neprojevíš trochu laskavosti?" zeptal se Clef. "Co je malá vražda mezi přáteli?"
"Zvláště ne k přátelům."
“To je škoda Jacku,” řekl Clef, zvracejíc kusy svého žaludku. “Vypadáš tak dobře, že bych tě klidně i opíchal.”
Clef se převalil a snažil se vstát. Bright ho nechal, ne-li z jiného důvodu, pak proto, že se krev z jeho rozervaného těla začala chrlit o to rychleji.
“Na jednu věc jsi ale zapomněl, Jacku,” řekl Clef, cítil, jak sebou jeho svaly škubou kolem nádorů rostoucích v jeho břiše.
“Na co, Alto?”
“Jsi v tomhle.”
Clef stál před zrcadlem s krvavým úsměvem, ve své natažené ruce obalené v rukavici držel SCP-963.
“Sbohem, Jacku.”
Když Clef skočil zpět do zrcadla, Bright pozvedl pistoli podruhé a zmáčkl spoušť. Ve zbrani zapraskalo a po jejím povrchu přeběhly elektrické oblouky. Bright zaječel a když se hrnul k zrcadlu, místností se ozval hlasitý výstřel ―střelný prach a měď― a zasáhl disk vznášející se uprostřed skla. Když se k zrcadlu dostal, uviděl, jak se disk mírně nalomil a přestal svítit.
V záchvatu vzteku se točil dokola a hledaje zdroj výstřelu, zvedal pistoli nad hlavu. Nikoho nenašel.
Shmetterling procházel chladnou chodbou s ostřelovací puškou na rameni. Už to byla chvíle od doby, kdy naposled střílel, a byl na sebe hrdý, že neztratil cit. Metodicky kráčel ke zmrzlé trubici, zadal staré heslo, které Nadaci nenapadlo vymazat, a drze se usmál, když na zem spadlo Imantsovo tělo.
Schmetterling se sklonil a párkrát ho poplácal po tváři. “Imantsi. IMANTSI!”
“Whoza?”
Schmetterling si povzdechl, zvedl muže, jenž byl o něco větší než on, a opřel si ho o rameno. Pušku nechal ležet za sebou a do kapsy si zastrčil datovou zálohu. Když procházel kolem jednotky Dr. Kondrakiho, zastavil se, dívaje se na jeho zmrzlou tvář.
“No tak,” řekl. “Na utajení našeho úniku budu potřebovat pomoc vás všech.”
Trubice se zatřpytila, jak motýli odlétali z prázdné zadržovací komory, na chvíli poletovali kolem Schmetterlinga a jeho zachráněného kamaráda a potom oba muži zmizeli.
Jack Bright seděl v ředitelně a ťukal svými nalakovanými nehty o desku stolu. Tohle bude zdržení. Doba potřebná k opravě SCP-093 byla neznámá, pokud mohlo být vůbec opraveno, a Kondrakiho zmizení ze zadržení bylo vysoce znepokojující.
Brigh se postavil, přešel k protější stěně a zadal komplexní kód, který byl potřebný pro někoho bez stálého hlasu nebo otisku dlaně.
Dveře se otevřely a odhalily pečlivě vyrobenou krabici. Otevřel ji a odhalil nedokonalý kruh se třemi šipkami směřujícími do středu.
‘Jenom zdržení, Alto,’ pomyslel si Jack. ‘Jenom zdržení.’
Alto Clef seděl na poli pšenice a prázdnoty a těžce dýchal. Cítil následky Higgsova bosonu, který prošel jeho tělem. Věděl, že mu nezbývá moc času a že čas, který mu zbýval, nebude příjemný. Kdyby měl ještě zbraň, mohl by se zastřelit, ale vzhledem k tomu, že neměl…
Clef se podíval na amulet. Zaklonil hlavu, umístil si ho přímo nad svou pusu a nechal ho spadnout do svého hrdla. V posledních okamžicích svého života myslel na to, o kolik krásnější bude nevědomost oproti neutuchajícím, věčně chladným snům.
A někde, někde na druhé straně zrcadel našich světů, zhasne krvácející a rakovinou znetvořené tělo ― a s křikem se znovu probere k životu.