Info
Originál: http://scp-wiki.net/twistedgears-kaktus-proposal
Autor:
Překladatel:
Známky života potvrzeny.
Memetické očkování potvrzeno.
Vítejte, člene Rady.
Robert Bumaro, aktuální vůdce Církve Rozbitého Boha. Datum neznámé.
Objekt #: SCP-001
Třída Objektu: Maksur1
Speciální Zadržovací Procedury: Informace ohledně relevance SCP-001 vůči přidruženým anomálním objektům bude vypsána z dokumentací výše zmíněných objektů. Přestože spojení s Církví Rozbitého Boha bude stále jasné, původ objektů by měl být vynechán či falsifikován.
Neaktivní komponent SCP-001 zůstane ve své aktuální lokaci. Všechna lodní doprava a potápění jsou této v lokaci zakázány. Veřejné nálezy SCP-001 musí být potlačeny za použití amnestik. Osoby spojené s Církví Rozbitého Boha, jež se pokusí nalézt neaktivní komponent SCP-001, budou vzaty do Nadační vazby a vyslechnuty. Informace ohledně SCP-001, ať už fyzické nebo digitální, budou zabaveny a zadrženy.
Neaktivní komponent SCP-001 by měl zůstat neaktivní; avšak v případě, že SCP-001 projde náhlou reanimací, budou všechny aktivní Mobilní Úderné Jednotky z blízkých Oblastí-27, 44, 90 a 101 vyslány, aby zasáhly. V případě, že k této události (označené Událost 001-Apotheosis) dojde v moderním světě, je možné, že aktuální způsoby utajování by byly nedostatečné. Je možné, že Událost 001-Apotheosis by skončila Scénářem SK "Zdvižená Opona"2 a je možné, že Scénář XK-Konec světa, jej bude následovat.
Vzdálené aktivní komponenty SCP-001 se nesmí za žádnou cenu přiblížit na 20 km od neaktivního komponentu SCP-001.
Popis: SCP-001 je sbírka anomálních předmětů, původně tvořících jednotnou, masivní, mechanickou entitu sestrojenou Církví Rozbitého Boha na konci roku 1942 poblíž města La Paz v Mexiku. Objekty jež tato sbírka zahrnuje jsou SCP-217, SCP-1139, SCP-882, a několik vnitřních částí SCP-629.3 Kompletní seznam komponentů je zde.
Členové Církve zkombinovali různé anomální objekty, při pokusu o oživení svého božstva. Po aktivaci do sebe začalo SCP-001 integrovat kovové objekty a vyhledávat další anomální objekty. SCP-001 a výsledná Událost 001-Apotheosis, jež se odehrála jako výsledek jeho stvoření, způsobily značné změny prostředí v Západním Mexiku a vyžadovaly jedno z nejrozšířenějších použití amnestik. Po události byly aktivní komponenty SCP-001 vzaty do Nadačních oblastí, kde jsou drženy, zatímco neaktivní komponent SCP-001 zůstal na dně Kalifornského zálivu přibližně 23.807269, -108.418369.
Dodatek 001.01: Sesbírané informace popisující SCP-001
Přepis výpovědi Otce Jorgeho Castilla, srpen 1945.
Fernand byl první… myslím první, kdo mě kontaktoval, když našli srdce. To, jak ho popisovali, ten zápal v jejich očích, naprosto mě to uchvátilo a já věděl, věděl jsem, že to dokázali.
Sešel jsem se s Antonym a Salvadorem týden po tom, co to naše sestra potvrdila… když mi to ukázali, byl jsem uchvácen. Nebylo to nic víc, než hromada ozubených kol, pístů, tikajících částí a namazaných kovových trubek. Všechno se hýbalo bez zdroje. Viděl jsem v tom srdce přesně, jak popisovali.
Mluvilo ke mě. Ne tak jako spolu zrovna mluvíme, ale… s obrazy a pocity. A bolestí. Bylo to tolik bolesti. Jakoby jej jiskra, která tomu dala život, přiměla uvědomit si co to není, a ono to chtělo být znovu celé.
Chtělo je možná silné slovo. Nechtělo, ale byl to impulz. Něco uvnitř té bytosti jí hnalo směrem k neodmyslenému, neochvějnému konci. Kreatura, jež mi ukázali, nebyla jako žádný jiný artefakt, co jsme našli a posvětili. Tenhle byl jiný, bylo s ním něco špatně. Až později mi došlo, co učinili…
Prosil jsem Salvadora, aby to vzal zpátky na tu pláž a zbavil se toho, že to nebylo správné, ale oni nechtěli nic slyšet. Než jsem odešel, začalo se to hýbat. Klepalo se to ze strany na stranu, aby to dosáhlo hybnosti. Přelezlo to přes francouzský klíč a ten se stal částí jeho těla. Řekli mi, "Náš Bůh je opraven!"
Nikdy jsem je znovu neviděl.
Výtažek z rozhovoru s Francisem Bollingerem roku 1946
Nepoužívalo to slova, ani jiný jazyk. Dělalo to kovové zvuky a zároveň… Těm okolo do hlavy naskakovaly obrazy a koncepty. Cítili jste někdy, když máte myšlenku nebo nápad— a celé je to tam. Narozené ve vaší hlavě - pořád jste pro to museli najít slovo, přestože jste věděli, co chcete říct? Takové to bylo, ale z cizí mysli. Vskutku slova boží.
Výtažek z rozhovoru roku 2007 s Trixie Silvou, agentkou Jednotky Neobyčejných Případů
Bylo tam několik Vlků — počkat, víte, co tím myslím, že? Jsou jako… jako lovci, pracují pro Obzorovou Iniciativu. Setkali jsme se s nimi u kostela v Santa Margaritě, chtěli abychom jim vydali to, co jsme sesbírali pro Církev Rozbitého Boha, jako ty Abrahámovské věci, co jsme jim dali.
Polemizovali jsme nad tím, jestli jim to máme dát - náš postoj vůči nim byl trochu nejistý, a to hlavně v nedávné historii. Ale s místní Rozbitou Církví jsme měli dobré vztahy. Vlci byli víc… no, víc agresivní. Prohlédli jsme si, co jsme měli, a když jsme se rozmýšleli, přišla k nám taková žena. Nevím odkud se vzala. Vypadala jako hippie; místo vlasů měla tenké kovové řetízky a celou dobu byla odtažitá. Pohled v jejích očích, její nenormální úsměv, jakoby tam duševně vůbec nebyla.
Podívala se na to, co jsme měli a řekla že chce tohle. Už si přesně nepamatuju, co to bylo. Kovová krabička, cvakala a klikala, a když jsem jí zvedla, vydávala takový světelný paprsek z jedné strany. Byla mnohem lehčí, než bych si myslela. Zeptala jsem se, proč je tak důležitá a ona řekla, že bude jednoduší mi to ukázat, než říct.
Zavřela oči a sklonila hlavu. Nehnula se, ani nemluvila, tak jsem taky zavřela oči. Dala svoje čelo na moje, ale trochu ze strany. Stály jsme tak na malou chvíli, foi muito estranho, než najednou pohla bradou a já upadla.
Svět pode mnou se propadl a já padala. Něco mi cvakalo v mysli, obraz dvou koleček původně spojených dohromady a teď rozbitých. Cítila jsem, jak se obratle na páteři prohýbají a já se ohnula. Jeden krok a klikala jsem spolu s multidimenzionálním kolečkem planety. Točilo se kolem sluneční výhně, připoutané řetězem gravitace a společně jsme se řítili naolejovaným kosmem silou nekonečně se stáčející pružiny…
… O-omlouvám se. Byl to zážitek. Ne, ne náboženský zážitek, ale… jo. Řekla mi, abych znovu zdvihla tu krabici a ta byla najednou mnohem těžší. Nebyla jsem si jistá, zda byla těžší, nebo byla najednou… důležitější. Dala jsem jí ji, nehledě na to, co říkali Vlci, moji spolupracovníci, nebo mí nadřízení.
Fotografie získaná z informačního depositáře Církve Rozbitého Boha. Věří se, že jde o rannou inkarnaci SCP-001.
Dodatek 001.02: Rozhovor s exkomunikovaným knězem Církve Rozbitého Boha, otcem Dolorousem Randallem, Červen 1945
[NEDŮLEŽITÉ ČÁSTI VYMAZÁNY]
Williams: Dobrá. Předtím jste zmiňoval srdce. Byl jste u toho, když jej našli?
Randall: Ne, ne nebyl. Byl jsem mimo v tu dobu mimo stát, byl jsem na misi v Panamě. Slyšel jsem jenom o Ezekielovi a až potom.
Williams: Kdo byl Ezekiel?
Randall: Jeden z Bumarových agentů. Dříve, než se stal vůdcem církve, měl jich Robert vždycky celou spoustu… jedinců, co byli naladěni na stejnou vlnu jako Bůh a cítili jeho přítomnost, mluvili s ním. Ezekiel našel cenný artefakt a Bumaro jej k sobě vzal. Tihle agenti byli první, kdo experimentoval s augmentacemi. Jistě si dokážete představit, že mnoho z nich zahynulo.
Williams: Ale Ezekiel ne?
Randall: Ne. Byl si s v Bumarem velmi blízko a nemyslím si, že by riskoval že o Ezekiela přijde. Na tom nezáleželo, Ezekiel nepotřebovat augmentace, aby mluvil s Bohem. Zkrátka to… dokázal.
Williams: Tak co měl tedy Ezekiel do činění se srdcem?
Randall: Slyšeli jste, jak Avery tvrdil, že mají plné sklady artefaktů, že? Cokoliv čeho se tihle agenti dotkli a cítili něco, to poslali do La Pazu. Většina toho byla k ničemu, ale občas se jim podařilo najít něco legitimního. Ten čistič, ten - jak tomu říkáte, jeden z agentů to našel poblíž Nepálu. Měli šlachy a vazy, ale to byly jenom části. Samy se pohybovaly, ale společně nic nedělaly.
Williams: Jak to myslíte?
Randall: Texty tvrdili, že se Bůh znovu sestaví, jakmile budou jeho části přineseny před srdce. Vše, co je zapotřebí je nakrmit srdce končetinou a Bůh bude mít končetinu. Ale nemohli najít srdce. Bylo (pauza) několik agentů, kteří tvrdili že jej našli, ale všechno to byly zbytečné kusy mašinerie.
Williams: Kam do toho zapadá Ezekiel?
Randall: Ezekiel byl ten, kdo řekl Bumarovi, že pokud nemohou najít srdce, možná by měli jedno postavit. To bylo tenkrát přímo proti Církvi. Kdyby to vedení vědělo, exkomunikovali by jej. Ale rychle se ukazovalo, že projekt nevydrží následující léto. Byl jsem vyslán na misi, abych jim poskytl zásoby poté, co Ezekiel odešel a jejich zásoby byly téměř vyčerpané.
Williams: Naše záznamy tvrdí, že srdce bylo objeveno. Není to pravda?
Randall: Samozřejmě že není. Nemůžete kázat kongregaci o Bohu, jež dal části sebe sama vám a poté to otočit a říct, že ta nejdůležitější část je něco, co jste vytvořil z ničeho. Hůř jak z ničeho. Detaily toho, co museli udělat, aby vytvořili srdce, mi nebyly odhaleny, ale dá se to odvodit z důkazů. Ten rok bylo sucho, krize obrny byla horší než kdy dříve. Tisíce zemřely, všichni z přirozených příčin. Strašná událost, nikdy nebyla zaznamenaná kvůli tomu, že se všichni soustředili na válku. Dios mio, ale co já vím.
Williams: Myslíte si, že ty věci spolu souvisejí?
Randall: Myslím si, že to načasování není náhoda. A když teď vím, co se potom stalo, myslím si že je to jasné. To nebylo srdce Boha, agente. To bylo něco naprosto jiného.
[NEDŮLEŽITÉ ČÁSTI VYMAZÁNY]
Dodatek 001.03: Přepis nahrávky, listopad 1942
Video získáno od lokální skupiny natáčející dokumentární filmy.
Záběr začíná zničeným domem, trosky jsou všude kolem garáže. Kovové fragmenty a gumové pásy se pohybují směrem k silnici na asfalt a dolů ulicí. Části různých automobilů jsou rozházeny po ulici a na chodníku. Stopa vede k SCP-001, které do své spodní části integruje automobil.
SCP-001 pokračuje k nejbližšímu domu, kde začne pojídat okap. Obyvatelé unikají ze scény. Několik z nich je zraněno poletujícími střepy a kusy kovu, jež SCP-001 odhazuje. Světla vycházející z různých částí SCP-001 se zaměřují na dotyčné. Spodní část SCP-001 se pozmění a odtrhne od hlavního těla, které pokračuje dál ulicí a hledá další materiály.
Oddělená část pokračuje ve změnách, zformuje vertikální lusk připomínající lidskou páteř a hrudní koš. Lusk se v několika částech propadá, žebrovité výčnělky se zvětšují, zatímco se zbytek lusku mění do humanoidní formy přibližně 3 metry vysoké. Z hlavy vysvítá světlo, jež je zaměřené na blízkého člověka.
Kovový humanoid sbírá mrtvého člověka ze země a vkládá jej do malé komory uvnitř svého hrudního koše. Hruď mu začíná vibrovat, když se přibližuje ke druhému člověku, který se snaží odplazit pryč. Žena se pokouší vzdorovat, ale humanoid ji sbírá a rovněž umisťuje do své hrudi. Humanoid se otáčí od kamery a přibližuje se ke třetímu člověku. Uříznutá ženská ruka padá na zem.
Výrůstek na humanoidových zádech se pomalu zvětšuje, jak sbírá těla, zatímco jeho vlastní tělo se zmenšuje. Při šestém sebraném těle je výrůstek větší než humanoid, jež je nyní neschopen chůze po dvou. Končetiny zarůstají zpět do těla a žebra se zvětšují, což mu dovoluje vylézt na střechu blízkého domu.
Po dvacet minut zůstává nehnutě. Cibulkovitý vnějšek se rozpadá a odhaluje uvnitř tři humanoidy. Všichni vypadají jako oběti SCP-217 a mají fyzické charakteristiky šesti chycených lidí. Jeden, žena s řetězy vylézajícími z hlavy klepe s dalším, jež se zdá být mrtvý. Třetí muž s mechanickými končetinami se prohlíží a poté skáče ze střechy a dopadá na břicho. Nezdá se nijak poškozený, což jej, jak se zdá, znepokojuje. Poté se rozbíhá za SCP-001, které rovna požírá další vozidlo v ulici.
Ženský humanoid si všímá skupiny kameramanů. Mává jim, ale rychle toho nechá. Podívá se směrem k SCP-001 a poté skáče do zahrady mimo záběr.
Dodatek 001.04: Nahraná telefonní konverzace s Robertem Bumarem.
Poznámka: Následující nahrávka a její přepis jsou konverzací mezi agentem Církve Rozbitého Boha (jméno neznámé) a Robertem Bumarem. Hovor byl nahrán v prosinci 1942 a byl získán Nadačním personálem během útoku na Církevní pevnost roku 1966.
[HOVOR ZAHÁJEN]
Bumaro: Haló?
Agent: Buďte požehnán otče.
Bumaro: Dmitri?
Agent: Ne.
Bumaro: Aha, samozřejmě. Buď požehnán synu. Jak se má náš malý pán?
Agent: Je silnější každým dnem. Museli jsme jej přestěhovat do zadní části naší kanceláře v blízkém skladišti.
Bumaro: Krmíte jej?
Agent: Jak jste žádal.
Bumaro: Dobrá. Kdy se přemístíte do Peñasca?
Agent: Do týdne. Počkáme na další vlak.
Bumaro: Možná to bude zapotřebí dříve. Před dvěma týdny zaútočili v La Pazu. Tři z našich mužů to nepřežili. Nadační aktivita v oblasti roste — (na chvíli je ticho)
Agent: Otče?
Bumaro: (K někomu v pozadí) Zítra, zítra.
Agent: Otče?
Bumaro: Ano. Očekávali jsme, že půjdou na sever, ale namísto toho šli na západ. Jenom malý problém.
Agent: Co náš bezpečný dům? Je tam téměř sto dalších artefaktů a—
Bumaro: (Zastaví jej) Jen malý problém. Nevědí, kde to je a i kdyby ano, není to jejich priorita. Jejich oči a oči celého světa se upínají na Evropu. Dokud hledí tam, nevšimnou si toho, čeho jsme dokázali dokud nebude příliš silný.
Agent: Ještě je tu, ehm, něco jiného, na co se vás chci zeptat, otče.
Bumaro: Ano?
Agent: Náš Bůh, ehm… je žravý. Nedaří se nám jej ukojit, zásoby, které nám byly dány nejsou—
Bumaro: (Opět jej přeruší) Co je za problém?
Agent: Otče, náš… náš Pán požírá svůj vlastní příbytek. Nejde ho přesvědčit aby přestal, nedá se s ním vyjednávat, ono—
Bumaro: Hloupost. Srdce oddaného může mluvit přímo s naším Bohem. Neslyšíš snad jeho slova, když k tobě promlouvá? Necítíš snad jak se uvnitř tebe pohybuje stroj? Nebo snad potřebuješ další důkaz, kromě živého, dýchajícího Boha před svýma očima?
Agent: Ne! Otče, tím to není, jde o—
Bumaro: Nechci nic slyšet. Celé roky jsme se modlili, aby byl náš Bůh opět celý. A nyní se nám ukázal. Víme, že božstvo bude mluvit k srdcím těch, jež jsou mu odevzdaní. Pokud mi tvrdíš, že mezi vámi není nikdo, kdo by byl odevzdaný natolik, aby mluvil s naším Pánem, řekni mi to, abych vás mohl nahradit.
Agent: Naše víra je silná, otče. Prosím omluvte mou drzost. Jsem pouze zmatený.
Bumaro: Jak myslíš. Bojím se o tvou víru. Najdi jednoho ze svých bratrů, jež je silnější než ty a nech jej promluvit si s Pánem, ať mu vysvětlí potřebu našeho ukrývání. Náš Pán to bezpochyby pochopí. Spravený Bůh je rozumný Bůh.
Agent: Ano, žehnej vám Otče.
Bumaro: Požehnej tobě dítě.
[HOVOR UKONČEN]
Dodatek 001.05: Zpráva o eskalování, prosinec 1943
Mexiko před a po Události 001-Apotheosis.
Následuje rozhovor s Nadačním komandérem Markem Petersonem z Oblasti-74. Direktor, jež byl před Událostí 001-Apotheosis v Mexico City, byl v oblasti s Nadačním personálem v La Pazu během Události.
Direktor Cornwell: Začněte znovu od začátku, už nahráváme.
Komandér Peterson: Dobrá. První zprávy, co jsme dostali ohledně Církevních aktivit v Mexiku, byly v jednačtyřicátém, ale všechno to bylo nevýznamné. Zrovna jsme dokončili terénní operace poblíž severní hranice a připravili jsme se na přemístění našich aktivit do Atlanty pro použití ve Francii. Zrovna jsme dostali rozkazy získat několik citlivých objektů, které vedení nechtělo v rukou Krautů, a chtěli na to přemístit celou naší divizi. Vedení si nebylo jisté, že Roosevelt se zapojí včas do války a my se tak nemohli vmísit mezi Američany. Museli jsme se tam dopravit samostatně. Celá ta věc byla chaos.
Direktor Cornwell: Co vás drželo v La Pazu?
Komandér Peterson: Byl jsem tam náhodou. Jeden z našich vlaků to vzal vnitrozemní cestou do La Pazu, nejspíše, aby vyzvedl nějakou výzbroj co jsme tam měli. Podle všeho měl ten vlak jet na sever. Takže jsme najednou měli většinu vedení na jih od Rio Grande v La Pazu, což nám nejspíše hodně pomohlo.
Direktor Cornwell: Kdy jste poprvé zaslechli o Entitě 001-Apotheosis?
Komandér Peterson: (Směje se) Bože. Takhle tomu teď říkají? Mašina, hádám, že poprvé jsme slyšeli o zvýšené aktivitě v oblasti… Hádám, že to může být víc jak rok. Skončili jsme v La Pazu v Říjnu, čtyřicet dva, takže… jo, to sedí. První konkrétní důkaz, že něco není v pořádku, byl vlak… uprchlíků? Zní to hloupě říkat jim tak, ale asi je to přesné. Ukázali se v La Pazu na konci října, mluvili o tom, jak bylo celé jejich městečko zničeno. Moc nám toho nevysvětlili, jenom pořád opakovali "la máquina, la máquina," víte, "mašina". Proto jsme tomu tak říkali, mimochodem. Neměli jsme ponětí,co to mělo být.
Direktor Cornwell: Co vaše první interakce s entitou?
Komandér Peterson: No, vlaky přestaly jezdit, jestli je to to, co myslíte. Dostali jsme zprávu od místních autorit, že na severu byla nehoda, a že vlaky přestaly ke hranicím jezdit. Nebyl to pro nás velký problém, klidně jsme mohli vzít několik vozidel a vyrazit na východ, dokud bychom nenarazili na jedno z těch malých městeček u hor. Většina jich byla připojená na úplně jinou železnici a mohli jsme odjet tamtudy. Ale měli jsme velké věci, věci, kvůli kterým do La Pazu poslali vlak, nemohli jsme s nimi jenom tak hnout. Takže jsme se to chystali přečkat. Potom dostal DeMarco brilantní nápad poslat tým po železnici, aby se zjistilo, o co jde a jak můžeme pomoct. On sám tu expedici vedl.
Direktor Cornwell: Co se stalo Agentu DeMarcovi?
Komandér Peterson: Ty víš sakra dobře, co se mu stalo, Bille.
Direktor Cornwell: Do záznamu.
Komandér Peterson: Fajn. Neslyšeli jsme o nich nic po tři dny a chystali jsme se poslat zbytek vedení na východ, aby nemuseli čekat, ale potom se po pěti dnech jeden z DeMarcových mužů objevil v našem táboře. Blouznil, mluvil o "požírači světa", a jak zbytek chlapů sežral. A ono je to opravdu sežralo, co? Vím že to ještě nebylo tak velký, jako to bylo ke konci, ale neměli jsme se s tím srát. DeMarco…
Direktor Cornwell: Jste v pořádku?
Komandér Peterson: Jo. On se to snažil zabít. Nejspíše věděl to, co mi nezjistili, dokud nebylo skoro pozdě; že tu věc nemůžeme zadržet. Na celém světě nebyla díra dost velká kam bychom jí dali, nebo krabice, ze které by se neprokousala. Ale jemu to bylo jedno, nebo komukoliv, kdo s tím byl. Té Mašině to bylo jedno.
Direktor Cornwell: Kdy jste to poprvé uviděl?
Komandér Peterson: V prosinci. Jakmile jsme se to dozvěděli, byl jsem členem expedičního týmu, jež vylétl nahoru, aby se na tu věc dobře podíval. Už to bylo… Chci říct, že jste viděl, co to udělalo té straně země. Nikdy jsem neviděl něco tak velkého, co by se mohlo hýbat. Bylo to jako hora pohybujících se částí, zatemňovala oblohu a propalovala se vším, co si vhazovala do hrudi. A to to ještě bylo malé! Bylo to… já nevím. Všichni jsme měli přípravný trénink na Událost XK, ale tohle bylo nad rámec a ještě dál, než na co jsme trénovali. Bylo to nevyhnutelné. Věděli jsme že umřeme, a že tahle věc bude to, co nás zabije. Bylo to jenom otázkou času.
Dodatek 001.06: Sesbírané Nadační Korespondence
Poznámka: Následují výtažky z psaných korespondencí Nadačního personálu v La Pazu, získané z dočasné oblasti vzniklé po Události 001-Apotheosis. Jména byla vynechána.
Drahá ███████,
Ani nevím, jestli se tohle k tobě dostane. Vlaky nejezdí, ale náš komandér tvrdí, že dopisy posílat můžeme. Doufám, že se k tobě dostane. Chci, aby sis jej přečetla.
Obloha tady dole je tmavá už celé týdny. Ze severu se každý den kouří, těžko se dýchá. Pořád tady není vnitřní instalace a nikdo kromě chlapů z bandy neumí anglicky.
Pořád ani nevíme, co tady děláme. Pořád slýchám, že jsme tu, abychom opravili koleje, ale neměli bychom tedy jít na sever? Nejsou poškozeny snad na severu?
Dneska přišel do města muž a polovinou obličeje měl spálenou. Vypadal jako mrtvola, nikomu neodpovídal. Došel doprostřed města a zkolaboval. Když se konečně potom vzbudil v lékařském stanu, tak blouznil. Vyprávěl nám o stroji o velikosti hory, který s ním mluvil. Říkal že lidi skákali ze střech svých domů a vrhali se do něj. Říkal, že je to rozdrtilo, jako sekačka. Potom zemřel a nikdo neví proč.
Hory se rozpadly před našima očima. Viděli jsme postavu vylézající z kouře pomalu a ospale, ale s děsivou hybností. Nelezlo to jako zvíře, ani to nechodilo jako muž, namísto toho to bylo pohánělo dopředu pomocí milionů ozubených koleček jako železná stonožka. Jeho tělo se vzpínalo vzhůru do kouře, výš než jsme viděli. V jeho hrudi jsme viděli oheň, jako pekelné pece. Šlo to k horám na sever od nás a nezastavilo to, ani to nešlo okolo, ale skrz, sežralo je to. Natáhlo se to svým dlouhým, pulzujícím údem a vzalo to celou vesnici do své tlamy. Viděl jsem muže skákající na smrt, zatímco jejich domy zmizeli v plamenech, tak jako všechno ostatní. A skučelo to, nejen pomocí mechanických kol a strojových zvuků, ale v našich myslích. Cítil jsem to ve svém srdci. Křičelo to.
Pro: Hlavní vedení, Oblast-001
Od: █████████████
Dočasná zóna ztracena. La Paz v ruinách. Mechanická entita zadržena. Masivní geologické změny. Scénář XK zažehnán. Vyžaduji amnestickou podporu.
SCP-001. Fotografie získaná po incidentu je velmi poškozená. Autor neznámý.
Dodatek 001.07: Rozhovor s poručíkem GOC "Revenant"
Poznámka: Následuje výtažek z poincidentového rozhovoru s poručíkem Globální Okultní Koalice, přezdívka "Revenant". Nahrávka rozhovoru a její přepis byly získány Nadačními agenty během domluvené výměny informací roku 1992. Identita agenta "Revenant" je neznámá.
Mezi Nadačními agenty se vypráví takový příběh. Něco, co zkušení veteráni vypráví zelenáčům během dlouhých nocí na hlídce. Nevím, kdo s tím začal, ale pořád ho vypráví. Už je to půl století a pořád mají pravdu. To jim uznám.
Říkají, "Ty to nevíš? GOC zabilo Boha."
Ale zelenáči jim na to, "Ne, to není pravda. Bůh je zavřenej ve svý cele v oblasti, co já vím. GOC nezabilo Boha." A budou mluvit o tom typu zelená, co ho mají někde zavřenýho. Toho, co si myslí, že je křesťanský bůh. A veteráni se usmějou a nic neřeknou. Protože oni ví.
Oni ví, že roku 1943, na kraji Apokalypsy, nemohla Nadace dělat nic, než se dívat, zatímco Spojenecká Okultní Iniciativa, špatně placený, neadekvátní předchůdce Koalice s nedostatkem personálu, zachránila svět.
Metaforická zbraň byla nalezena na ostrově u pobřeží Řecka. Už si ani nevzpomínám jak vypadala, jediné, co si vybavím, je taková ta divná vzpomínka, s jakou vás amnestika nechají. Ale vybavuji si, že nebyla tak těžká, jak byste řekli.
Proč ta amnestika? Byl jsem se skupinou vyložen v oblasti a podle všeho měla jedna z těch částí mysl pozměňující efekt. Moc si toho nevybavím, takže jim budu muset věřit. Nepamatuju si jak to vypadalo, nevybavím si, jak to zničilo tak velkou část pevniny. Sakra, sotva si pamatuju kdy se to stalo a jedinej důvod proč si vybavím, kde se to stalo, jsou ty mapy s před a po. Ale pořád to cítím, v břiše, že takhle to být nemělo. Stáli jsme před něčím, co vypadalo jako naštvaný, pomstychtivý Bůh a on jenom žadonil, abychom jej zabili.
A my byli šťastní, že můžeme vyhovět.
Dodatek 001.08: Získaný přepis videa.
Poznámka: Následuje přepis získaného video záznamu, přibližně o délce třiceti sekund. Přepis nahrávky byl vytvořen krátce po získání, avšak video od té doby zkorodovalo a nedá se již přehrát. Audio stopa nahrávky je v přijatelném stavu a dá se přehrát.
Získané Audio: Varování: Následující audio nahrávka je velmi hlasitá.
00:01: Nahrávka začíná záběrem na město. Mnoho budov je strhaných, nebo zahalených v plamenech. V okolí je znatelná seismická aktivita.
00:03: Video se naklání a ukazuje SCP-001. Velikost na videu je nerozpoznatelná, ale entita zabírá celý záběr. Pomalu se pohybuje vpřed.
00:09: SCP-001 je viděno, jak do sebe přemisťuje velké kusy země. Občasně z entity vylétají plameny.
00:15: Obloha se jakoby zábleskem rozsvítí, sirény začínají znít na poplach. Mraky přímo nad SCP-001 se na chvíli rozestoupí. Je viditelné SCP-2399, jeho spodní strana je lehce poničená. Je vidět střelba z Nadačních moždířů.
00:20: Jedna rána zasáhne SCP-001. Žádné viditelné poškození.
00:22: Spodní strana SCP-2399 začíná zářit modrým světlem.
00:24: Jasný paprsek světla vylétá z SCP-2399 a zasahuje SCP-001. SCP-001 reaguje násilím a sahá po SCP-2399.
00:26: Následuje exploze. Na videu není nic k vidění.
00:30: Video končí, zatímco lidé poblíž křičí.
Dodatek 001.09: Neutralizace SCP-001
Ranná fotografie SCP-001 pořízená během evakuace blízkého města.
17. července 1943 informovali agenti Spojenecké Okultní Iniciativy Nadační ředitele v La Pazu a Mexiku a vyžádali si pomoc s transportem k oblasti poblíž Entity 001-Apotheosis. Nadační agenti rychle vyslali letadlo, jež vyzvedlo členy Iniciativy. Poté, co dorazili na místo, popsali agenti jedinečný anomální artefakt v jejich držení, a jak by mohl být použit ke zpomalení postupu entity 001-Apotheosis.
Tři dny po přistání v La Pazu dne 24. července 1943 vyslala Spojenecká Okultní Iniciativa jednoho agenta do oblasti s entitou 001-Apotheosis, spolu s anomálním artefaktem. Ráno 25. července 1943, jak se entita 001-Apotheosis přiblížila k pobřeží Tichého oceánu, objevil se nad ní další masivní, mechanický konstrukt4. Původ této entity je prozatím neznámý.
Záznamy o události po objevení SCP-2399 jsou nekompletní a nejspíše nepřesné. Výsledkem střetnutí bylo zničení SCP-001. SCP-2399 zmizelo a později bylo objeveno poničené v nízké orbitě planety Jupiter, avšak důvod tohoto je neznámý.
Zbývající neaktivní komponent SCP-001, masivní, rozložená skupina mechanických částí zůstává na dně Kalifornského zálivu. Po odstranění SCP-882 z neaktivní superstruktury se zbytek zhroutil a zůstal tak.
Po Události 001-Apotheosis proběhla masivní amnestifikace jednotlivců v oblasti nyní známé jako Baja California a okolí. Toto úsilí bylo podpořeno hustým černým kouřem, jež doprovázel SCP-001. Aktuální historické záznamy popisují tuto událost jako požár. Bylo vynaloženo velké úsilí, aby se upravily všechny mapy v oblasti, a aby se obyvatelé vrátili do svých domovů. Kvůli potřebě rozsáhlého využití amnestik bylo využito několik experimentálních neurotransformerů5, a kvůli špatně pochopeným vedlejším efektům, je odhadováno, že nejméně dva miliony lidí po celém světě zemřelo v následujících deseti letech po Události 001-Apotheosis.
Dodatek 001.10: Sesbírané dokumenty od Spojenecké Okultní Iniciativy
Poznámka: Následující dokument byl předán Nadačním zaměstnancům zájmovou osobou POI-004D/001 (Viz Dodatek 001.12). Aktuálně není známo, jak POI-004D/001 k tomuto dokumentu přišla.
DO RUKOU: Generála Daria
Zpráva o Získání Artefaktu
Autor: Poručík Van Pelt
Koautor: Plukovník Baghram
Délka zprávy: 57 stran
Souhrn Zprávy: Dne 30. prosince 1942 byla během hlídky poblíž malého ostrova u pobřeží Řecka spatřena anomální entita. Entita neudala své jméno a nekomunikovala dobře anglicky. Nesla malý krychlový artefakt velký jako baseballový míč. Entita měla ženské rysy a několik ocelových řetězů vyčnívajících ze skalpu.
Entita byla původně ochotná vydat artefakt (klasifikovaný AR-213), ale brzy na to začala být nepřátelská a začala mluvit. Entita vyhrožovala členům týmu a zranila dva z nich, načež byla zneškodněna Seržantem Dixonem. Entita hovořila o západě Mexika a požadovala, aby byla propuštěna za účelem doručení artefaktu na ono místo.
Další průzkum objevil v této oblasti zvýšenou aktivitu Nadace SCP, spolu s menšími geologickými odchylkami. Na příkaz plukovníka Baghrama byla druhá četa odvelena na místo těchto odchylek spolu s entitou (klasifikována EN-340). Po nalodění na loď do Ameriky se EN-340 opět stala pasivní, přestože vypadala, že se cítí nepříjemně a neklidně.
Před terminací bylo doporučeno psychologické hodnocení EN-340. Jakmile byla analýza AR-213 dokončena, artefakt byl převezen do Zurichu ke spálení.
ZPRÁVA JE PŘIPNUTA
Poručík R. Van Pelt
Druhá četa
Mírotvorci Spojenecké Okultní Iniciativy
Dodatek 001.11: Hlášení agenta Rubersona, leden 1944
Neaktivní části SCP-001 transportovány pro katalogizaci a zadržení.
Poznámka: Agent Aaron Ruberson byl přítomen u sbírání artefaktů z SCP-001. Jako nejstarší člen Nadačních zaměstnanců přiděleným k úklidové práci musel podat poincidentové hlášení. Tato zpráva byla uskladněna v Oblasti-17, dokud nebyla přidána k ostatním tajným materiálům ohledně SCP-001. Není známo zda o této zprávě věděli jiní jednotlivci, nebo zda nebyly vytvořeny její kopie. Následuje výtažek z hlášení.
Napřed jsme z pobřeží vysbírali, co jsme mohli. Malé věci, kolečka, páčky a písty, takovéhle věci. Hodně z toho byly šunty, ale všechno se to klepalo, točilo, přetáčelo. Pořád v sobě měli život. Ty malý věci přestaly po několika hodinách, ale slyšel jsem, že ty větší části vibrovaly ještě o týdny později. Jako když uříznete hlavu slepici.
Důležité části. Ty, co jsme věděli, že jsou Církevní artefakty, jsme nacpali do vlaku v La Pazu. Napočítal jsem, bože, možná stovku jednotlivých anomálních artefaktů. Někteří chlapi na nádraží žertovali, že pro to budeme muset postavit celou novou Oblast.
Zranění jsme naštěstí neměli moc. Většinou to byli kluci dost hloupí na to, aby blbli se strojem, jako by jim to pořád ještě nemohlo uříznout ruce. Rodriguez přišel o ruku a museli jsme mu pomoct na místní kliniku. Myslím, že za celou tu dobu umřel jenom jeden člověk. Jeden z místních, kterýho jsme najali, aby se potopil na dno zátoky a připevnil provazy k tomu srdci, abychom ho mohli vytáhnout. Neviděl jsem ho, ale slyšel jsem, co se mu stalo. Říkali, že ho našli s hlavou na dva kusy. Vypadalo to prý jakoby jí do toho nacpal sám.
Ale já nevím, já to neviděl. Ale viděl jsem štítky.
Víte, když se někde něco vyrábí sériově, tak aby identifikovali odkud to přišlo, přidělají tomu ze strany velkej kus kovu se jmenovkou. Těch jsme viděli hromadu na věcech, co to sesbíralo po cestě k moři. Ale žádný nebyly na Církevních artefaktech. Všechny bzučely spolu se zbytkem, ale nebyly označkované. Člověk něco cítil, když stál vedle nich. Takový klid. Ale celý ten projekt byl takový, bylo to klidné. Jako úleva.
Až na to srdce. Když jsme jej konečně dostali ze zátoky, museli jsme ho nechat na den na pobřeží, kvůli počasí. Někteří z místních začali mít roupy. Říkali, že prý slyší hlasy a nechtěli se k tomu přiblížit. Nehledě na to, kolik peněz jsme jim nabídli. Museli jsme počkat na podporu ze základny na severu, abychom to vůbec mohli dostat na loď.
Já… chlape, já nevím. Viděl jsem všechno možný a moje memetická odolnost je docela vysoká. Musel jsem projít několika testy, jenom abych se na tu misi dostal a všechno vyšlo čistý. Ale nemůžu popřít, že když jsem byl u toho srdce, cítil jsem se jinak. Neřekl bych, že jsem slyšel hlasy, ale…
Jasně, cedulky. Zrovna když jsme končili s nakládáním na loď, která to měla vzít na sever, tak jsem je poprvé uviděl. Tenkrát mě ani nenapadlo něco říct, ani mi to nevytanulo na mysli, dokud jsem si nezačal prohlížet další složky. Potom ta loď ztroskotala v bouřce a oni to srdce ztratili a já celou dobu myslel na ty pitomí kovový cedulky. Tenkrát mi to myslím došlo. To nebyl Církevní artefakt, Johnny.
Stálo tam "Majetek Továrny6".
Dodatek 001.12: Rozhovor s POI-004D/001
Poznámka: Následuje výtažek s rozhovoru s POI-004D/001 z roku 2009. Zájmová osoba tvrdí, že bývala částí dříve neznámé sekty uvnitř Církve Rozbitého Boha. Kontakt byl navázán za pomocí Jednotky Neobvyklých Případů, jež s POI-004D/001 interagovala jak je uvedeno v Dodatku 001.01.
Tak, řekněte mi, co si myslíte, že víte.
Chápu.
Zajímavé.
No, nejste úplně na omylu. A to je v dnešní době chvályhodné. Avšak je tu několik klíčových detailů, které si myslím, že přehlížíte a možná přeceňujete informaci, jež jste si sami vložili svými amnestiky.
Nechte mě to vysvětlit.
GOC nezabilo Jahveho, přestože si to tak hrdě myslí. A to, co zničili, nebyl ani Rozbitý Bůh. Byla to jeho část, samozřejmě, ale ukázali byste mi snad hřídel a říkali tomu auto? Dobře, tak možná máte hned několik částí. Možná i celý motor. Ale ne auto.
Bůh je mnohem jednodušší. Bůh je všechno. Od největší hvězdy po nejmenší částici. Všechny malé části, co jsou o samotě nedůležité. Dělající to, co mají dělat. Spojující se do sebe, skřípající jeden o druhé. Všechny součásti kosmického stroje.
Ta část se strojem byla kdysi nejspíše jenom metafora. Myšlenka. Ale jsem si jistá, že víte, jak silné myšlenky jsou. Vytvářejí věci z ničeho, nebo mění věci, které už jsou. A s malou jiskrou božskosti se symbol stane skutečným. A když máte planetu s tolika živými bytostmi jako tady, vytváříte hodně myšlenek.
Můžete se mě zeptat "Proč se tomu říká Rozbitý Bůh?" Je tu víc možných odpovědí. Je možné, že jde o chybu v překladu. Špatná interpretace, která se pomocí odevzdaných stala fyzickou. Je "Rozbitý" pouze špatný překlad nějakého nesrozumitelného slova? Byl Bůh bytost, která se rozbila během Velkého třesku? Pokud ano, jak se rozbil? A co se stane, pokud se znovu spraví?
Na žádnou z těch otázek neznám odpověď, ale vy už ji znáte. Ať už byl Bůh kdysi cokoliv, nezáleží na tom. Na čem vám záleží je, že musí zůstat tak, jak je. "Rozbitý". Bůh to ví. Ty silnější části, ty mechanické komponenty, ty, které by některé více konvenční sekty mohly označit za svaté, ty vědí, že by neměly být jeden celek. A i když jsou násilím vsazeny do sebe cizí silou, ony vědí, co jsou skutečně zač. Části nestvůry se pokusí zničit sebe sama. Použijí k tomu menší entity. GOC to nezabilo, oni jenom vzali zbraň z jeho vlastní ruky a připsali si zásluhy, když zmáčkli spoušť.
Problém je, že lidé jsou příliš malou částí Boha, aby si pamatovali. Pamatovali, jaké to bylo předtím. A proto tací, jako Bumaro vymýšlejí nové způsoby, jak nás posunout směrem k singularitě.
Protože to se stane. Viděli jste spodek toho ničitele? Byl poškozený už před setkáním v roce 43. A kdyby jste se podívali více zblízka, možná byste uviděli šrámy, jak se přibližují blíž a blíž k jádru. Tentokrát se tomu dokonce podařilo poškodit to, co tomu umožňuje skákat mezi vrstvami reality. To monstrum eventuálně vyhraje. Zničí to ničitele, sežere jej a s jeho silou sežere všechno. A myslím všechno. Bůh se vrátí do stavu, kdy bude opět jednotná bytost, singularita, a poté se rozbije. Jenže tentokrát možná bude mít nějakou pomoc zvenčí. Rez Továrny. Krev Deavitského krále. Pátou Církev, Wondertainmenta, nějakého náhodného člověka na ulici, co má dost jiskry na to, aby byl ohýbač reality. Budou u toho, až se bude přestavovat vesmír a uzavřou sekundární okruh tohohle všeho.
Ne, to mě neznepokojuje. Je to eventualita. Má se to stát. Kdo říká, že se to již nestalo, co když byli vaši lidé ti vítězové? Možná samo lidstvo zvítězilo. Ale to neznamená, že bych byla proti zásahu. Dovolila bych, aby primární okruh pokračoval.
Ano, je to možné. Vím, že minule jste tu příšeru nemohli zranit, a že ničitel se možná nestihne včas opravit. Ale kdo říká, že mu nemůžete pomoct? Nebo napodobit ty, jež chtějí Boha sestavit a vyhledat pomoc zvenčí? Nic není nemožné, když pracujete spolu.
Samostatně jsme Rozbití. Ale dohromady jsme Bůh.
