Mikell ho vzal daleko, předaleko. Svět se točil. Týdžeje bolelo tělo jako nikdy předtím. "Nemůžeme zpátky domů? Nemůžeme zpátky domů?" Prosil ho, ale Mikell auto neotočil a po první hodině Týdžej pochopil, že nesměřovali do nemocnice.
Spal. Když se vzbudil, pořád jeli dál. Svetr měl nasáklý čerstvou krví. Prosím, bože, Mikelli, chci domů, chci jen jít domů.
Jeho bratr k němu nepromluvil po celou dobu, co jeli dál. Ani když Týdžej brečel, ani když křičel, když ho prosil, aby zastavil. Ani když Týdžejovi hluboko uvnitř došlo, co se děje, ne, ani když pochopil, že ho jeho bratr možná nikdy neochrání tak, jak si myslel, a když Týdžej konečně omdlel pod vlivem injekční stříkačky do ramena a poté se vzbudil, byl na místě, kde měla okna mříže a jeho bratr byl pryč.
Ale i tohle byl příběh, o kterém Jack nic nevěděl. Nehledě na to, jak moc si Týdžej přál opak.