Dostal jsem k narozeninám nové kapesní hodinky. Pro rodinu Lingvestových to byl drahocenný předmět, protože byl nalezen před několika desítkami let mým dědečkem během 1. Světové války, v bitvě. Můj dědeček je nalezl v kapse mrtvého šlechtice a vzal si je, protože prý vypadaly starožitně. Vůbec se mu nedivím. Ty hodinky jsou překrásné, nejspíš jsou z ryzího zlata, jen je nedokážu otevřít. Dědeček řekl, že na to musím s citem, ale mě to pořád nejde. Zítra to zkusím zase. Dneska už jsou v mém trezoru. Tam mi je nikdo nevezme.
Už mě to nebaví. Ty hodiny jsem pokoušel otevřít několik hodin a nic, zatímco dědeček je otevřel za pár vteřin. Musím dědu ještě jednou poprosit, aby mě ty blbý hodinky naučil otvírat. Snad nebude zklamaný, že ty hodinky nedokážu otevřít. No, já si asi půjdu něco přečíst o hodinářství. Snad o tom v naší knihovně něco bude.
Přece jen je! Našel jsem knihu o hodinářství a začal jsem ji pečlivě studovat. Teda, hlavně tu část o konstrukci uzavíracích a kapesních hodinek. Říkají, že musím jen mačkat ta správné místa. Zítra to zkusím, pro dnešek už jsou v trezoru.
Dneska se mi to, a teď se podržte, opět nepodařilo. Šel jsem za dědou, ať mě to naučí, ale on jen řekl, že má lepší věci na práci, než mě učit otvírat hodinky. Sice ho chápu, ale stejně mě to naštvalo. Už je to týden, co ty hodinky mám, a ještě jsem je neotevřel!
A dost, už toho mám po krk. Jdu si pro šroubovák nebo něco, čím to vypáčím. Knížky jsou k prdu a děda mi odmítá pomoct. Až se mi to povede, tak všem vytřu zrak. Konečně něco dokážu, i když něco tak titěrného. Všem to ukážu na večeři. To se budou divit.
Začíná být slyšet to krásné tikání.
Tik tak.
Otevřel jsem je. Jsou překrásné. Jdu na večeři.
Tik tak.
Slyším divné cvakání. I přes to ty hodinky nezavřu.
Tik tak.
Jsem na večeři. Ukazuji všem mé otevřené hodinky.
Tik tak.
Jsou zavřené. Nevím proč, ale jsou zavřené! Smějou se mi!
Tik tak.
Najednou se otevřely. Rodina se na ně divně kouká.
Tik tak.
Drží se za uši. Nevím proč. Já slyším jen nádherný tikot mého vítězství.
Tik tak.
Má rodina padá na zem. Směji se jim. Už se mi nebudou smát.
Tik tak.
Dědovi jsem ty hodinky dal přímo před oči. Začal si uši držet ještě pevněji.
Tik tak.
Nechápu proč, ale všem začala téct z uší krev. Utíkají ven na zahradu. Jdu za nimi.
Tik tak.
Padají na zem a popadají dech. Kopu do nich. Tohle je mé vítězství.
Tik tak.
Umírají. Táhnu je všechny do krypty. Chci je vidět v hrobkách, aby mi to připomínalo mé vítězství.
Tik tak.
Šahám si na uši. Teče mi krev, ale mě to nevadí. Jsem nadšen z výhry.
Tik tak.
Začíná mě bolet u hrudi. Musím si zavolat.
Tik tak.
Volám známému z archivů. Říkám mu, ať zaznamená, že jsem vyhrál.
Tik tak.
Říká, že jsem blázen a volá policisty. Já tu ale už nebudu.
Tik tak.
Běžím do krypty a lehám si do hrobky. Umírám, ale s vědomím, že jsem vyhrál.
Tik tak.
Jak krásný to tikot. Naposledy vidím, jak vteřinová ručička dosáhne dvanáctky a před očima se mi zatemňuje, ale i přes to slyším ten líbezný a rytmický tikot.