Zanechají Nás s Otřesenou Zemí
hodnocení: 0+x
blank.png
Z článku Bernarda Falla "New Technology and a Familiar Strategy in Viet-Nam", publikovaného 28. prosince 1966.

Zoufalý boj vypukl na vzdálené straně McNamarova náměstí právě ve chvíli, kdy jsem usedl k rozhovoru s generálem Rolandem. I na dálku jsme slyšeli rachot kulometné palby, která se rozhořela, než ji přehlušily nedaleké baterie těžkých děl. Mlhavým ránem se ozývaly výbuchy dělostřeleckých granátů, které rachotily ve všech oknech v centru Saigonu, ale mého bezvadně uniformovaného hostitele nevyvedly z míry.

Generál Roland patří k nové generaci amerických bojovníků, veterán z Koreje, který byl pověřen dohledem nad jedním z nejcitlivějších aspektů eskalace, kterou provedl Lyndon Johnson. Je velký, vysoký, chová se rázně, téměř hulvátsky; za povrchní neformálností se skrývá rychlá mysl a hluboké přesvědčení o nevyhnutelnosti amerického úspěchu - pokud se jim podaří dostat do rukou správné nástroje.

Sešli jsme se, abychom probrali nejnovější generaci vojáků "speciálních talentů", jejichž nedávný velkolepý debut stojí v centru nejnovějšího úsilí armády o vyřešení devatenáct let staré války v Indočíně. Současné válečné akce, velký nálet Vietkongu na vnější obranu města, byly neplánovanou kulisou schůzky, ale generál se odmítl nechat odradit údernými přestávkami a využil jednoho obzvlášť významného výbuchu jako paliva pro odbočku.

"Všechno to, co slyšíte tam venku," řekl a expanzivně gestikuloval směrem ke vzdáleným výbuchům, "je naše. Naše letadla najdou každou vietnamskou zbraň, která se dostane do vzdálenosti dvaceti mil od Saigonu, a rozbijí ji. Mezitím naše těžké dělostřelectvo vydává na jednu čtvereční míli více palebné síly než kterákoli jiná armáda v historii. Máme nad Viet Minhem naprostou převahu ve výzbroji." Odmlčel se a zabušil klouby prstů do stolu. "Co jsme ale neměli, je certifikovaný způsob, jak Vietmince pronásledovat v jejich dírách a v džungli. Alespoň doposud."

Generálova sebejistota nebyla zcela přesvědčivá. Předchozí administrativy vydávaly podobně strohá prohlášení o podobně rozhodujících průlomových úspěších. Ani ne dva roky předtím byly v obrovských koncentracích nasazeny velké dávky supermoderních autodefoliantů určených k ničení nepřátelských úkrytů v džungli, aby se kolem vietnamského hlavního města vytvořil "palebný pás". Vzniklý pás pustiny o šířce osmi mil a délce téměř čtyřiceti kilometrů nese jméno McNamarovo náměstí jako pochybný hold svému prapůvodci.

Ještě dřívější zázračná zbraň slibovala ukončit hrozbu tunelových komplexů Vietkongu. Hodně se mluvilo o soustavě speciálně zkonstruovaných kůlů, které po aktivaci vysílaly do země mohutné vlny vibrací, aby otřásly všemi skrytými výkopy. Systém se ukázal jako mnohem účinnější při rozbíjení betonových silnic, na nichž byly západní jednotky závislé, než při zavalování hlubokých tunelů nepřítele.

Generál Roland se podrážděně zbavil srovnání s dřívějšími experimenty. "Všechno, o čem mluvíte, pochází ze stejného období, ze stejného myšlení. Neúspěšné myšlení, které armáda odložila."

"Dnes se naše operace řídí naší mobilitou, mobilitou, kterou nepřítel naprosto postrádá. Před jedenácti lety měli Francouzi sto šedesát sedm letadel, která sloužila potřebám celé Indočíny. Dnes vysíláme tolik letadel na jedinou misi," rozehřál se ke svému tématu. "Naše letecká kavalerie reaguje na vpády komunistů dřív, než se stihnou stáhnout, a chlapci ze speciálních talentů předvídají tyto vpády spolehlivěji než kdykoli předtím."

Podrobnosti týkající se jednotek Special Talents neboli "Spectralů" se shánějí nesmírně obtížně, ale každý starý Indočech ví, že když se generál zmiňuje pouze o jejich zpravodajských funkcích, značně podceňuje rozsah jejich činnosti v terénu. Není pochyb o tom, že muži 388. samostatné speciální roty by v tomto omezeném popisu charakter svých operací nepoznali.

"Speciální talenty nám dávají neuvěřitelnou přesnost," pokračoval Roland, "a to, co tato přesnost znamená pro obyvatele Vietnamu, je prostě a jednoduše bezpečnost. Bezpečnost před komunistickým zastrašováním, bezpečnost před komunistickým vydíráním…"


Dopis Bernarda Falla jeho ženě, 11. února 1967.

Má milovaná Dorothy,

Je tu úplně nová válka, nový typ války, průmyslová a nesmiřitelná. Americká válečná mašinérie se stala k nepoznání.

V džungli loví ženy s medvědími drápy Vietkong ve vlastních tunelech celé hodiny, než se objeví. Výsadková komanda na zásahových hlídkách nesou zbraně, které v mžiku oka zkalkulují své cíle. Vesnice podezřelé z ukrývání nepřítele jsou zasypávány napalmem, který se shromažďuje v pohyblivé ohnivé mase a čeká, až se přeživší vynoří z úkrytu, než znovu vzplane.

Tvrzení administrativy, že takové "zvláštní schopnosti" představují přirozený vývoj jakékoli známé vědy, jsou naprosto nepravdivá. Snad žádné vysvětlení těchto věcí není možné.

Naše vláda se rozhodla bojovat proti víře celého národa nepochopitelným násilím, protože je naprosto neschopná nabídnout jinou alternativu ke komunismu než chudobu a korupci. Všude je patrné naprosté pohrdání saigonské kliky vietnamským lidem.

Dvanáct let jsem studoval konflikty ve Viet-Namu, psal a varoval. Obávám se, že zde už nemohu udělat nic jiného, než se vrátit domů a říci světu, co udělali. Nevím, zda mi to dovolí.

Pozdravuj naše dcery. Znamenáte pro mě celý svět. Brzy budu s vámi.

BF


Bernard Fall zmizel 21. února 1967, když hlídkoval s rotou námořní pěchoty ve válkou zničené oblasti Viet-Namu známé jako "ulice bez radosti". Osud jeho posledního dopisu není znám.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License