Jmenuji se Jacob Hawkeswith. Dr. Oliverová nám řekla, že nahrávání toho, co se nám tady dole honí hlavou, nám pomůže, abychom se nezbláznili. Sice nejsem natolik znuděný ani vystrašený, abych se o to obával, ale rozkazy jsou rozkazy.
Na povrchu jsem byl zadržovací specialista. Nejvíce času jsem strávil buď tady v Londýně, nebo v hlavní britské zadržovací oblasti v Kentu. Pracuji s Kirou North, současnou vedoucí bezpečnosti v oblasti. Nenazval bych nás parťáky, ale děláme spolu dobrou práci.
Každý den najdeme něco nového co zkoumat, minulý měsíc jsme zjistili, že tady dole můžou růst rostliny. Jak může rostlina projít fotosyntézou, bez té foto části je nad mé chápání, ale máme malou rostoucí farmu blízko základny v Hyde Parku. Nerostou sice moc rychle, ale rostou. Vezmeme-li v potaz to, že tohle místo má replikovat Londýn, tak to smysl trochu dává. I ty nejvíce zastavěná města mají rostliny a parky.
Bohužel tady budu muset pracovat tak dlouho, jak tady bude stát základna. Bože, dokážete si představit tohle dělat po zbytek vašeho života? Ti poldové jsou zpropadeně otravní. Konstantně obtěžují vědce. Přidejte se k nadaci, říkali. Bojujte proti humanoidním nestvůrám pro dobro lidstva, říkali. V té brožuře byli překvapivě upřímní.
Jedna věc mi ale dělá starosti, dneska ráno jsme ztratili kontakt s venkem. Samozřejmě to není poprvé co se to stalo, ale normálně se někdo během poledne ze základny na povrchu ohlásí. Ale dneska zatím nic. Jsem si jistý že to nic není, na téhle věci máme ale mluvit o tom, co nás trápí, tak mluvím.
A jako třešnička na dortu mezi zaměstnanci panuje výrazný neklid. Od poldů nepřišel za tento den jediný útok, což je ještě divnější než ztráta kontaktu s povrchem. Elise říkala, že se něco špatného stalo na povrchu, možná XK scénář. Vždycky vyšiluje kvůli maličkostem, dal jsem jí rozkaz, ať to neříká komukoliv jinému. Znepokojilo mě to a my nepotřebujeme, aby se to přeneslo na všechny ostatní.
Trochu se urazila, když jsem jí dal ten rozkaz, ale ona se z toho dostane.
I tak jsem přinutil Kiru, že potřebujeme na povrch poslat patrolu, aby zkontrolovali stanici a zjistili, co se děje. Asi to nic není, ale nesmíme riskovat.
To je vše. Víte, já se opravdu cítím trochu lépe. Huh.
VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA:
Tato zpráva se bude opakovat. Toto je všeobecná výstraha od Oblasti 19 a Rady O5. Všichni zaměstnanci nadace se musí ukrýt. Přímému vystavení slunečního záření se musí zamezit za každou cenu. Za žádných okolností nesmí začít komunikace s entitami SCP-001. My víme, že se vás snaží kontaktovat, ale na tom nezáleží. Jsou všichni mrtvý. Neodpovídejte. Nevyhovte žádnému z jejich požadavků.
Všichni zaměstnanci nadace by měli upravit existující evakuační plány, jelikož Oblast-19 již není zabezpečená kvůli několika bezpečnostním chybám. Projekt kolonizace jiné planety je v současné době pozastaven, dokud nebude oblast znovu zabezpečena. Poučte se z našich chyb, ale ještě sem nechoďte. My… dopr, je to ve ventilační šachtě. Palte!
Omlouváme se za přerušení. Oblast-19 je opět plně zabezpečena. Ignorujte minulou zprávu. SCP-001 bylo neutralizováno. Povrch je nyní bezpečný a všechno je překrásné. Tato zpráva se bude opakovat.
ZÁZNAM DRUHÝ:
Dr. Oliverová si dneska ráno ve své kanceláři prohnala kulku hlavou. Mysleli byste si, že by si šéfové celou tu věc ohledně sóloterapie rozmysleli, ale zjevně je to stále v pravidlech. Ukázalo se, že jsem měl to blbé štěstí, že jsem byl v PodLondýně, když se stala ta věc se sluncem. O tom, co se děje, nejsou žádné nejasnosti, lidi se jenom ptají proč. Pokud zůstanete jakkoliv dlouho na slunci, začnete se rozpouštět. Strávíte tam dost dlouho a není cesty zpět. To je teď opravdu nový normál.
Všichni lidé z rádia říkají to stejný. Nic se neděje. Všechno je v pořádku. Pojďte ven a podívejte se na slunce. Jamesova žena dneska mluvila přes rádio. Prosila ho, ať přijde nahoru. Museli jsme ho držet, ale myslím si, že to je už jedno. Minulou noc jsem sledoval, jak se polovina mého týmu rozpouští pod měsíčním svitem, když šli ven. Tohle ráno se vrátili a požádali nás, ať je pustíme dovnitř. Nebyl bych překvapen, kdyby si James taky jednu prohnal hlavou před koncem d… ahh uvítací zpráva. Něco jde dolu po schodech. Musím jít.
Drahý občane. Pokud slyšíš tuto nahrávku, potom svět jak jej známe skončil. Obloha se roztrhla a země se chvěje pod strašnými nohami a všechny hrůzy a šílenství ze všech temných koutů světa unikly, aby vykonaly pomstu na lidském světě. Ti, jež se zapřísáhli je zadržet byli zabiti, nebo rozprášeni a my jsme brzy zjistili, že bojovat s těmito tvory je sebevražda. Nespočet miliard bylo přetvořeno v hrůzné monstra a není nic -nebylo nic- čím bychom je zastavili. Zlo pozdvyhlo svou krvavou vlajku nad všemi národy světa a oslavuje své nesvaté vítězství pod rozbitým sluncem. Ano, tohle je konec.
Ale je tu nová naděje.
Vítejte v PodLondýně, městě přeživších, městě svobodných. Spolu to přečkáme občane a připravíme se na nový začátek, v novém světě jež brzy vzejde. Nechme svět nahoře shořet. My vyčkáme. Nechme stvůrám svět. My se připravíme. Nechť se země třese s novým Armagedonem, ať zlo pozře sebe sama, neboť ti říkám občane, v den, kdy padne lidstvo se jejich neukojitelné apetity obrátí vůči jim samým a budou chtít ukojit svou touhu po smrti. My počkáme.
A říkám ti občane, že bude nový úsvit. A my vzejdeme z PodLondýna a uvidíme znovu slunce, naše děti si budou hrát v kostech dávno mrtvých netvorů. A my půjdeme, ruku v ruce k moři, pohled upřený na nebesa, na vycházející slunce v novém věku lidstva. A ty budeš stát u mých nohou, až vyvolám PodLondýn ze spánku a zažehnu jej, jako fénixe, z popela starého světa. A v ten den, občane, vzejde nový řád a nad celým světem zavlaje naše vlajka.
Vítam tě v PodLondýně, Posledním Městě.
A taky Prvním.
ZACHYCENÝ RADIOVÝ SIGNÁL:
Jamesi? Tady Amelie. Už nejsem nemocná. Byla jsem u doktora když nás to světlo všechny změnilo. Už není žádná nemoc.
Nevím jestli mě slyšíš, ale měl bys přijít nahoru. Je to tady tak krásný. Už není hlad. Už není válka. Už není utrpení. Všichni jsme spojený v harmonii. V míru. Je tady tvoje máma. Tvůj táta taky. Všichni na tebe čekáme Jamesi.
Pamatuješ když jsi mě požádal o ruku? Pláž při západu slunce v Botany Bay. Celý svět se zastavil, když jsi poklekl na jedno koleno a řekl mi že mě miluješ. Řekl jsi mi, že nechceš žít beze mě. Lhal jsi mi? Jamesi, strašně nám chybíš.
Doktor řekl, že to měl být kluk. Vrať se k nám Jamesi. Je to tady tak krásný.
ZÁZNAM TŘETÍ:
Nemyslím si, že vědí, že tu jsme. No tak buď zticha. Protože jestli něco nenatočíme, nikdo nebude vědět, co se to kurva stalo. Hele, já jdu do toho. Dávej pozor ať tě nespatří.
Prohráli jsme. Těžce. Po útoku na vchod jsme se stáhli ke stanovému městečku v Hyde parku. Byla to krásná malá komunita těch nejvíce staromódních lidí, které jste kdy potkali. Zásoby by nám vydržely alespoň na rok nebo dva a do té doby jsme doufali, že z povrchu seženeme nějaké sluneční lampy pro semínka mrkve a brambor. Aspoň před tím, než se věci posraly podruhé.
Dostali jsme asi tak 4 hodin spánku, než jsme se všichni s křikem probudili. Pamatuju si, jak jsem snil o tomhle obrovském oku, které se na mě dívalo přes nekonečný horizont. Bylo… naštvané? Zklamané? Bylo horko, snažil jsem se dýchat, ale spálily se mi plíce. Najednou začalo moje oblečení hořet. Nezemřel jsem, ani jsem neomdlel. Moje kůže začala bublat a rozpouštět se a to oko vypadalo uspokojeně. V tu chvíli jsem si všiml, že ta věc měla obočí.
Nevím, jak jsem si toho mohl nevšimnout, ale pak to byl obličej. Pak se na mě zpoza obzoru přihnala ruka a za mnou se vynořilo hejno holubů a spustilo ten hrozný křik. Zaútočili na tu ruku, klovali, až z ní nezbylo nic než kosti. Ale ona furt pokračovala. Nabrala tu louži, která se ze mě stala a zvedla mě k ústům toho obličeje… a pak jsem se probudil.
Myslím se že se nás město snažilo varovat. Nevím, jak tohle místo funguje, ale ty pitomý oči s křídlama nad námi snad zešílely. Ony mohly vědět, že to přichází, i když my ne.
Ti chlapi, které jsme včera ztratili, věděli všechno o naší obraně a teď se vlna masa valí dolů po schodech, šíří se po celém městě. Nejsem si jistý, kolik lidí se dostalo z Hyde Parku, ale moc jich nebylo. Z Jamesovy nohy je průser a Elise dochází dech. Jediný, kdo to drží pohromadě, je Kira a ta ty dva chce tak trochu nechat za sebou.
Řekl jsem jí, že musíme nahrát další zprávu a ona se na mě podívala jako bych zešílel. Možná jo, ale Elise bereme sebou a kdybychom furt běželi, ty věci by jí dostaly. Nevím co můžeme udělat pro Jamese, ale snažíme se. Alespoň se zastavilo krvácení.
Když zaútočili, se naše perimetrová obrana nespustila, ale naštěstí jsme byli už vzhůru. Otevřeli jsme palbu, ale nejsem si jistý čeho jsme si mysleli, že dosáhneme střílením do obrovské vlny masa. Převalilo se to přes všechno a všechny, kteří neutíkali. Kira si myslí, že jestli bychom byli schopni použít oheň, tak bychom tomu způsobili nějaké poškození, ale kde máme tady sakra najít palivo? Jediná pozitivní věc na tomhle všem je ta, že poldové bojovali na naší straně, i když to bylo celkem k ničemu.
Myslel jsem si že jsme mrtví, ale najednou zapraskaly amplióny a z nich se ozval ten samý zatracený hlas, který nám řekl, že můžeme najít útočiště v budově parlamentu. Takže tam teďka míříme.
Pomož Jamesovi, musíme sebou pohnout.
Doufám, že tohle není konec našeho příběhu.
VEŘEJNÉ OZNÁMENÍ:
Toto město mělo být zářícím majákem ve tmě proti pádu světa lidí. Vy se tomu vysmíváte. Ničíte všechno, co žije a měníte to ve více sebe sama. Varuji vás: běžte zpátky ke svému zkaženému slunci. Nic jiného než temnotu zde nenajdete. Vaše světlo tady nemá žádnou moc! Shořte a plaťte za své zločiny, ohavnosti! Uvrhám vás do ohně zatracení!
ZÁZNAM ČTVRTÝ:
Museli jsme opustit Jamese. Myslím si, že věděl, že zemře. Kira mu nabídla, že ho zastřelí, aby ho ty věci nevzaly, ale řekl, že chce vidět svou rodinu. Nevím, co si mám o tom myslet, ale doufám, že je šťastný.
Kira, Elise a já jsme se dostali do Westminsteru. Nikdy předtím jsem neviděl tolik poldů na jednom místě. Rozprostřeli se tak akorát, abychom se dostali do budovy Parlamentu. Před pár dny bych byl vyděšený, ale teď to je uklidňující. Opravdu divné časy.
Uvnitř bylo prázdno, kromě armády strážců PodLondýna. Nejvíce z nich bránilo dveře a pár nás vedlo skrz to bludiště uvnitř budovy. Kdyby tam nebyli, tak přísahám, že bychom nenašli cestu. Vedli nás do místnosti, uprostřed které byla cisterna velká akorát na jednoho člověka, ale byla prázdná. Jenom na podlaze byly kapky nějaké tekutiny, které vedly do další místnosti. Poldové neumí mluvit, takže nám jen naznačili rukama, ať tam jdeme.
Jako co jsme měli dělat? Běžet zpátky ven?
Byly tam schody vedoucí dolů. Slyšeli jsme, jak se dveře za námi zavřely a pak nějakou hlasitou ránu. Seběhli jsme dolů po schodech k písečné pláži. Byla tam malá dřevěná plošina s malou parní lodí, ve tmě sotva viditelnou, připevněnou lanem. Nád nami se tyčil PodLondýn, ale nebylo cesty zpět, jedině zpátky schody, kterými jsme utekli.
Bylo tam úvaziště i pro druhou loď, ale ta bylo dávno pryč. Letecký průzkum minulý měsíc tyhle lodě nezaznamenal a ani Kira ani já nemáme tušení odkud připluly. Ne že by na tom záleželo, když ti někdo hodí záchrannou vestu, tak se jí chytíš a nebudeš se handrkovat s tím, odkud přišla.
Věděli jsme, že není jiná cesta pryč, takže jsme vylezli na palubu. Když jsme vypluli a byli slušně daleko, tak v centru města něco vybouchlo. Plameny hořely jasně oranžově a bíle. To maso syčelo a křičelo. Celé město umírá a ty monstra s ním.
Jestli je tato řeka podobizna Temže, tak bychom měli za chvíli dosáhnout otevřených vod. Upřímně si myslím, že ta loď nějak ví, kam jede. Téměř nemusíme kormidlovat. Elise našla vzkaz ve strojovně. Psalo se v něm „ Poberte své přátele, poberte své věci a poberte své světlo. Cesta do PodDublinu je temná, ale končí a pokud to dokážete, tak vás pozvu na panáka.“
Klikněte zde pro přepnutí na editaci jednotlivých sekcí stránky (jeli to možné). Pokud bude tato funkce dostupná, u nadpisů se zobrazí odkaz pro editaci.
Přidat obsah, aniž by se editovala celá stránka
Podívat se, jak se stránka vyvíjela v minulosti.
Pokud chceš diskutovat o obsahu této stránky, tak je toto ten nejlepší způsob, jak tomu tak učinit.
Zobraz a uprav připnuté soubory k této stránce.
Několik užitečných nástrojů pro správu vašich Stránek.
Zobrazit stránky, které obsahují nebo odkazují na tuto stránku.
Změnit název (také URL adresu, dodatečně i kategorii) stránky.
Zobrazení (wiki) zdrojového kódu stránky bez možnosti editace.
Náled/nastavení nadřazené stránky (využito při vytváření cest a struktury stránky).
Notify administrators if there is objectionable content in this page.
Něco nefunguje, jak má? Zjisti, co se s tím dá dělat.
Základní Wikidot.com dokumentace a sekce nápověd.
Podmínky Užití Wikidot.com - co můžeš a nemůžeš dělat apod.
