Význam strachu
hodnocení: +1+x
blank.png

"Tak co máme dnes v rozvrhu?" Dr. Albert Wensley přimhouřil oči nad rozvrhem, který jeho sekretářka vytiskla.

"V deset máte schůzku s asistenty výzkumu, potom násleuje čtvrtroční revize stavu všech objektů po vaším dohledem, schůzka s Dr. Louefem ve tři hodiny a nakonec schůzka s ředitelem Owningsem v pět," přečetla jeho sekretářka z rozvrhu. "Tady je vaše káva."

"Díky, Liz. Tak já vyrazím na ty revize objektů." Dr. Wensley upil ze svého šálku, z něhož stoupala pára, zatímco opouštěl svou kancelář a vydal se směrem k cele, v níž drželi nejslavnější anomálii Oblasti-118. Jejich vlastní Keter, SCP-2006.

"No, mohl bych rovnou zkontrolovat 2006. Nemělo by to trvat dlouho. Nováčci mi pak můžou pomoct se zbytekm revizí," pomyslel si Dr. Wensley.

Poté, co ukázal svou bezpečnostní kartu na kameru, postavil se před skener sítnic, ověřil své otisky prstů a podíval se na memetické činidlo, čekal Dr. Wensley trpělivě, než se ocelové dveře, vedoucí do zadržovací cely SCP-2006, otevřou.

Při vstupu do kontrolní místnosti SCP-2006 jej pozdravila, nebo se alespoň jeho směrem podívala celá řada asistentů výzkumu a dalších zaměstnanců. Krátce zamával všem přítomným a přešel k pozorovacímu panelu, kde seděl mladý muž a prázdně poklepával tužkou o stůl, zatímco sledoval monitory před sebou.

"Dobré ráno, Came," pozdravil ho Dr. Wensley a položil mu ruku na rameno.

Muž se lekl a poposkočil v židli. Otočil se a uviděl přátelský úsměv Dr. Wensleyho.

"Ou, ehm, dobré ráno, Dr. Wensley. Vylekal jste mě. Jak se máte?" Zeptal se ho asistující výzkumník Cameron Hayworth.

"Dobře, dobře. Jak je na tom dnes ráno 2006? V jaké je podobě?" Wensley upil ze svého šálku a zadíval se na monitor.

"Ehm… vypadá jako jedna z těch slimákovitých věcí. Jo, už si vzpomínám. 'Plazivá hrůza' z roku 1964," odpověl mlaý výzkumník.

"Dobrá práce. Myslím, že se na něj dnes půjdu podívat já." Wensley odložil svůj šálek a přešel ke dveřím na chodbu vedoucí do zadržovací cely SCP-2006.

"Sleduj obrazovky, Came. Keter je přeci jen Keter."

Dr. Wensley stál před zadržovacími dveřmi a prošel skrz další sérii opatření, která byla ještě přísnější, než předtím. Dveře se znovu otevřely a on vešel na chodbu.

"SCP-2006 je vždycky zajímavé. A člověk se aspoň zasměje, když potom vyjde zase ven," pomyslel si Wensley.

Když přešel k posledním dveřím, které oddělovaly zadržovací místnost od zbytku zařízení, postavil se k malé černé krabici vyčuhující ze stěny před posledními dveřmi. Dr. Wensley promluvil jasným a zřetelným hlasem do krabice, "Dr. Albert Wensley. Ředitel oddělení a starší výzkumník, úroveň 3. Krysy byly znovu v suflé."

"Kompletní tělesný sken a potvrzení hlasem přijaty. Připravte se na otevření cely třídy Keter," odpověděl mu mechanický hlas.

Dveře se tiše otevřely. Cela vypadala prázdně, ale Wensley věděl, že tomu tak není. Jak vstoupil dovnitř a v mysli si připomínal to, co se naučil na hodinách herectví, přiblížila se k němu rychle nechutná, slizká, odkapávající a naprosto hloupě vypadající slimákovitá příšera.

"Tvůj čas nadešel, ubohá opice. Plazivá hrůza je zde a má rasa mimo tvé chápání je připravená zničit tvůj lid. Zkáza přichází a má mou tvář," křičela slizké příšera, přičemž kolem mávala svými chapadly.

"Ale ne! Prosím, ušetři mě! Jsem jenom pouhý hloupý smrtelník, který si chtěl promluvit s SCP-2006! Prosím, ne!" Vykřikl Wensley v návalu hrané hrůzy a celý roztřesený upadl na zem.

Slizké monstrum se začalo smát a nadále mávalo kolem chapadly. "Ale doktore, to jsem jen já! Nejsem ve skutečnosti Plazivá hrůza. Líbilo se vám to, doktore? Já bych řekl, že to bylo docela dobrý."

"Ach, SCP-2006… páni, vážně jsi mě ddostal. To bylo děsivé. Souhlasím, bylo to dobré. Vážně strašidelné."

"Díky, doktore! Vážně jsem se snažil… Víš, doktore, docela jsem nad něčím přemýšlel."

"Aha? A nad čím?"

"BAF!"

Wensley nadskočil a přestíral, že spadl k zemi. Když se znovu zvedl, SCP-2006 se dál smálo.

"Ha ha… ale vážně. Opravdu jsem nad něčím přemýšlel."

"D-dobrá. Nad čím jsi přemýšlel?"

"Jak nejlépe vyděsit lidi. Pořád hledám novou inspiraci, víš?"

"Aha, ale ty už jsi nejlepší ve strašení lidí, SCP-2006. Nemyslím si, že bys mohl být ještě děsivější."

"Vážně?" Slizké monstrum vypadalo jako nadšené malé dítě toužící po uznání od staršího sourozence.

"Vážně."

"Díky, doktore! Ale víš, myslím si, že to vlastně ost říká o strachu a o jeho vztahu s lidskostí. O tom, co to doopravdy znamená bát se."

"Samoz-" Wensley se zarazil. Ještě nikdy předtím neslyšel SCP-2006 mluvit takto sofistikovaně.

"C-co?" Zeptal se trochu zaraženě.

"Strach. Co to znamená? Pokud se jedinec něčeho bojí, co to znamená? Myslí si, že mu to může ublížit? Co je to fóbie? Je to něco doopravdy nebezpečného? Ne. Pak co je to strach?"

Hlas, který předtím patřil přátelskému slizkému monstru se náhle zpomalil a začal znít odměřeně. Veselý, žoviální tón SCP-2006 v sobě teď nesl kapku posměchu a v uších Dr. Wesleyho zněl velmi nepříjemně.

"H-ha… to bylo dobré, SCP-2006. To je vážně děsivá myšlenka!" Odpověděl stále překvapený Wensley.

"Ano… nebo snad ne? Smrtelní lidé a ten jejich strach. Ale víš, co je doopravdy děsivé, doktore?"

"Co?"

"Poznání a pochopení koneptů, které narušují pocit bezpečí. Lidé si staví své bubliny z myšlenek, kde si myslí, že jsou v bezpečí. Dokonce i ty a tvoje Nadace si myslíte, že jste v bezpečí díky vašim znalostem a Speciálním Zadržovacím Procedurám. Všechno je založeno na bezpečí a klidu mysli." Slimák se nehýbal a zíral na zadržovací celu. Jeho slova měla váhu a tón, který kontradikoval všechno, co Wensley o této anomálii věděl.

"Co tím chceš říct?"

"Co se snažím říct je, že váš pohled na věc je založený na víře, že jste úspěšně zadrželi tyto 'SCP objekty.' Ale teď si představte tohle. Máte mnoho objektů, které jsou zadrženy díky síle vašich klamů. Co kdyby tyto klamy, na kterých vaší Nadaci tolik záleží, nebyly udržovány? Co kdyby samotná Nadace byla oklamávána?"

Wensleymu se překroutil žaludek. Lehce polkl a zamyslel se nad implikacemi. Náhle se cítil velmi, velmi osaměle, takto zamčený v cele s SCP-2006.

Slimákovitá příšera, která se původně zdála být tak neškodná, pomalu otočila svou hlavu směrem k Wensleymu a usmála se.

"Bojíš se, doktore?"

Wensley začal couvat.

"Vidím, že už jdeš. Přeji hezký den, doktore."

Wensley otevřel dveře za sebou a ani na okamžik nespustil zrak z SCP-2006 a jeho úsměvu.

"Jo a doktore? Baf."

Dveře se otevřely a Wensley s nefalšovaným lekutím upadnul ozau. Rychle opustil místnost a dveře se za ním zabouchly.

Jakmile se vyškrábal na nohy, uslyšel jak se SCP-2006 směje.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License