Herman Fuller uvádí: Milenci
hodnocení: 0+x
blank.png


Milenci

Živeni

láskou,

poháněni

vášní



Létají

bez strachu,

bez

sítě

Popírají, co je možné každým skokem

JEN JEDNA NOC
O PŮLNOCI tuto neděli v Lunaparku Cook County.
Jediné představení, Jediná šance! Všichni jsou zváni!

Následuje výňatek z díla zvaného Zrozený pro Cirkus: Menažerie zrůd Hermana Fullera. Identita vydavatele ani autora zatím nebyla určena a vytrhané stránky byly nalezeny vložené v knihách o cirkusech po celém světě. Osoba nebo osoby zodpovědné za tento jev jsou neznámé.

Milenci: Cahaya

To the Circus Born

na začátku?

Nemyslím si, že někdy pochopím, co přesně mě tu noc tak táhlo k Cirkusu. Možná něco ve vzduchu? Viděla jsem někde na stěně nějaké budovy leták a… Nevím, prostě jsem musela jít. Dávala jsem dohromady hlášení pro jednoho z mých klientů, které mě udrželo vzhůru pozdě do noci a byla jsem už hodně unavená. Na cestě domů jsem procházela okolo lunaparku a byl tam, prostě se jen tak třpytil uprostřed noci.

Byla to zkušenost, na kterou nezapomenu. Cirkus byl magický a prostě mě přitáhl jako magnet. Okamžitě jsem zaplula dovnitř, co nejrychleji jsem nasála všechno, co jsem mohla. Byla to horská dráha, od začátku do konce. Nevěděla jsem kam jít, kam se podívat nejdřív, vše co jsem věděla bylo, že tam chci být, POTŘEBOVALA jsem tam být. Musela jsem vidět všechno, ale to jednoduše nebylo možné. Pamatuju si, že jsem se dostala do 'rozhodovací paralýzy', která mě držela na místě.

Alespoň dokud jsem si nevšimla cukrové vaty. Teď už vím, že tu věc dělají z Klauního Mléka, ve kterém jsou rozpuštěné tuny cukru a dalších věcí, ale i tak, má to úžasný efekt. I když teď získávám svoje Mléko i jinak, stále to cukroví ráda jím. Fraust mi říká, že jsem prostě na sladké, ale tím to není. Když zrovna nehrajeme a můžeme se sami potloukat po Cirkusu, ráda předstírám, že ho zase vidím poprvé.

Víte, já nejsem Klaun. Pudl a Squigly se mě neustále ptají, proč prostě neudělám tu věc, ať to mám za sebou. Když mi Icky nabídla pomoc s transformací, zvažovala jsem to. Sakra, poprvé, co jsem během zkoušky spadla, jsem přísahala, že to udělám. Ale víte, nepřipadá mi to správné. Bojím se, že když se stanu Klaunem, přestanu mít k Cirkusu ty city, které mám teď. K Cirkusu a k Fraustovi. Magie působí na Klauny jinak. Jasně, zbožňují to místo jako všichni ostatní, ale jinak. Původní Klauni ho milují, protože Cirkus pro ně bylo místo, kam utéct, místo kde mohli zasét semena Vhuzomphy.

Transformovaní to místo milují, protože je to pro ně šance naplnit své nejdivočejší sny. Sakra, většina z nich prostě miluje i všechny ty věci okolo toho. Klauni nejsou lidi, respektive už nejsou lidi. Mají jiné sny, jiné motivace. I přes to všichni milují Cirkus, jen ne tak jako já. Nechci o to přijít, ten dětský úžas.

Ale, to není to hlavní. Nechci se stát Klaunem, protože nechci přijít o to, na čem mi záleží nejvíc. Nechci riskovat, že přijdu o způsob, kterým miluju Frausta.

Takže jsem něco jiného. Jsem 'něco mezi'. Zjevně mám větší toleranci na Mléko, než většina lidí, takže tu věc víceméně můžu pít. Vybudovat si toleranci mi chvíli zabralo, ale znáte to. Mám ho přímo od zdroje a, no, Fraust s ním dělá něco speciálního. Kromě Sladkostí, dostávám svoje Mléko od Frausta. Mohla bych ho sice dostat od kteréhokoliv jiného Klauna, Fraustovi by to nevadilo, jenom prostě… nevím, hádám, že by asi nechutnalo stejně?

Nebylo by to stejné. Ani to nechci zkoušet. Kdybych musela, přežila bych bez toho, ale Fraust a já budeme navždy spolu, takže nebudu muset.

285

To the Circus Born

Milenci: Fraust

byl na to strašně citlivý.

Bylo to tak vtipné, když Cahaya poprvé spadla, doslova, mě do klína. Pudl a Squigly jen tak bez zeptání protančili do mého Hnízda a prostě se mnou nechali člověka, o kterého jsem se musel postarat. Upřímně mi to tehdy nevadilo, na Cahayu se hezky dívalo. Pořád se na ni hezky dívá. Obzvlášť teď. Hlavně teď.

Když jsme spolu létali, když jsme vystupovali, nikdy jsem neměl problém soustředit se na to, na co jsem potřeboval. Pracuje se nám spolu dobře, tančíme spolu v oblacích. Když za náma přišel Fuller, že se máme konečně sebrat a něco začít dělat, nebylo to těžké. Bylo zrovna mezi představeními, dávali jsme si oddech v La Rue Macabre. Cahaya mluvila o tom jaká byla zábava sledovat akrobaty na hrazdě v nudných cirkusech a ptala se proč my nemáme žádné LEPŠÍ.

Řekl jsem, že jsme nějaké MĚLI, ale Fuller se naštval, když si z něho vystřelili a on se probudil v přívěsu visícím ze středu Velké Špičky. Spadl z 6 metrů na zem a v rozčilení křičel na celý Cirkus. Mám pocit, že se je oba chystal na místě zabít, ale zakročil Manny a nakonec jsme je jenom nechali myslím někde v Bělorusku. Ale můžu vám říct, Fuller byl vzteky bez sebe. Dlouhou dobu po tom nechtěl žádné letce ani vidět.

Každopádně, byli jsme v La Rue, Fuller se dostal do nálady a začal řvát na Klauny, že se neúčastníme žádných čísel. Pustil se do toho spolu s Icky a věci začaly být velice ošklivé, ale byli jsme v La Rue a Joe nemá rád když lidi v La Rue skutečně bojují, takže na sebe začali hrozně křičet. Je takhle vtipný. Joe, ne Fuller. Fuller není vtipný.

Takže Cahaya za mnou přišla a řekla, že bychom MY mohli udělat letecké číslo. Řekl jsem, že to nebude fungovat, protože Cahaya se bojí výšek. Že nemůžeme mít letecké číslo s někým, kdo se bojí výšek. Jasně, mohl bych létat já a vrtět se ve vzduchu poblíž stropu stanu, ale kdyby Cahaya musela celou dobu zůstat na zemi nebylo by to tak velkolepé. Ale pak mi Cahaya řekla tu nejsladší věc: 'Nebudu se bát, protože vím, že mě vždy chytíš.'

Jo…. takže jsme začali pracovat na leteckém čísle. Začínali jsme s něčím menším, aby se Cahaya mohla připravit na ty větší věci. Jednoduché věci jako, houpání se na hrazdách tam a zpátky. Byla to zábava! Jako houpání se na houpačce na hřišti, jenom v mnohem větší výšce. A padání bylo v pořádku, když dole byla síť, spadli jste a byla to zábava, odrazili jste se nahoru a spadli jste znovu. Síť byla jako velká trampolína a začali jsme ji začleňovat do čísla. Vtipkovali jsme o té části 'že mě vždy chytíš', s tím rozdílem, že to budu JÁ kdo spadne, odrazí se a chytí Cahayu na hrazdě.

Ale Fullerovi se to moc nelíbilo. Prý to nebylo dost zneklidňující. Takže mi Cahaya řekla, že to uděláme bez sítě.

Cvičili jsme, cvičili a cvičili. A šlo to vážně dobře. Pak jsem propásl signál a její ruku. Jenom o půl sekundy, cítil jsem špičky Cahayiných prstů jak se mihly okolo, ale bylo pozdě. Zvuk těla dopadajícího na piliny se bude navždy ozývat v mé mysli a nikdy ho nechci zapomenout. Okamžitě jsem přistál a běžel přímo k tomu místu. Bylo to strašné.

Cahaya byla zlomená, krvácela a vykašlávala hebkou vlhkou látku. Zkoušel jsem dělat co šlo, zastavit krvácení, spravit zlomené části, ale nevěděl jsem co dělat. Když jsem se snažil zatlačit kost zpátky dovnitř, jiná vylezla ven a Cahaya křičela a já jsem křičel a ostatní Klauni utíkali okolo a křičeli. Byl to chaos.

Potom Fuller něco udělal. Nepamatuju si co, ale poklepal na Cahayu svou holí a všechno utichlo. Řekl mi ať dám Cahaye trochu svého Mléka a já

291

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License