Info
Originál: http://www.scpwiki.com/the-kids-aren-t-all-right
Autor:
Překladatel:
Trávit čas venku v létě není nijak zvlášť nebezpečné.
Mraky vždycky jenom jemně prokukují skrze stromy. Nedívej se na ně. Jezero osvícené západem slunce vypadá tak čistě, jako by člověka lákalo k sobě. Odrazy slunečních paprsků se jemně vznášely nad hladinou, rozptýlené po celém jezeře se vlnily spolu s hladinou vody. Rákosí vyčnívalo u břehů, ale to nás nezajímalo. Ve snaze se co nejrychleji dostat do vody, se do ní okamžitě mladý muž po hlavě vrhnul ze starého dřevěného doku. Při dopadu do vody všude kolem něj létaly malé kapičky vody. Je to můj přítel. Ještě, než se vynořil, už ho následuji do vody.
Vidím jeho tělo plavat ve vodě.
Prorazil jsem hladinu, cítím, jak bubliny v plné rychlosti narážejí do mého těla jako kulky, které se mi hrnuly skrz mou kůži. Okamžitě otvírám otupělé oči, na okamžik jsem byl oslepen, štiplavý chlad v mých očích mě zaskočil. Voda nade mnou propouští tlumené světlo, zdeformované a vířící světlo. Po zádech mi přejel mráz, když jsem si uvědomil, že mě od venkovního světa dělí hladina ze skla.
Nevidím žádná těla ve vodě.
Pocítil jsem ostrý led a studený vítr, bojování se mi zdálo zbytečné, poté ovšem ale zabralo a já se konečně mohl nadechnout. Krk mě pálil, studený vzduch se mi dral do plic a horké zvratky zase ven. Kdyby tam ten dok nebyl, nejspíš už bych byl zase ve vodě, zkrvavený pode mnou totiž klouzal. Třísky se mi zarývaly do kůže. Počkat, vždyť tady se mnou nikdo není, jen nehybná skořápka se lehce vznášela pod poskvrněným ledem.
Nepoznávám to tělo ve vodě.
Denní světlo mizelo pod návalem mračen. Stromy tu už nerostly. Mezi mrtvými a hnijícími stromy se hromadil sníh a tvořil barikády. Nekontrolovatelně se třesu zimou. Zavírám oči, aby led přestal přicházet. Smrt se ke mně blížila ze všech stran. Oni se ke mně blížili.
Nepoznávám ta těla ve vodě.
I když slunce začalo znovu svítit, mráz byl urputný. Ledové krystalky mě štípaly v očích a nedovolovaly mi odpočinku. Nezvládnu říct, zda je noc nebo den, točí se mi hlava. Vím pouze to, co oni vědí. Vidím jejich očima, mám na sobě jejich kůži vytlačující mé oči a kosti. Jsou tu díry, kterými voda pomalu teče dovnitř, protože to nejde už rozbít více, než už to je.
Tolik jich přichází se podívat. Oni ale nikdy nepoznají jejich těla ve vodě.