Zápisník K. M. Sandovala
hodnocení: +3+x
blank.png

"Dobrá, pokud byste mohl, prosím, přistoupit k objektu," řekla výzkumnice s kamennou tváří. Osamělý muž v místnosti udělá dva váhavé kroky ke krabici na podstavci, obezřetný ohledně toho, co přijde. Místností se ozve prudké cvaknutí, odrážející se od studených stěn.

"Otevřete trezor, chcete-li."

Uvnitř je hromada úhledně uspořádaných papírů a velká krabice s pery. Listy k němu promlouvají jako nic předtím. Muž bez váhání vytáhl papír z jeho úložiště a rozložil ho na podlahu, aby mohl pokračovat v tomto mistrovském díle.

Spravedliví vystupují zpod kamene a volají po spravedlnosti.

Vize jsou ohromující, přebíjející všechny jeho smysly. Muž nerozumí notám, které píše na stránku, jejich význam se ztratil, ale jejich božský účel rezonuje s každým úderem.

Slunce zčerná a měsíc zrudne jako krev, předtím, než vypadnou úplně, když se nebe odlupuje jako starý svitek a hvězdy padají, zatímco čisté duše stoupají.

Noty teď vycházejí z jeho ruky mnohem snadněji, zatímco vize kolem něj tančí dál.

Staré hory se bortí, zatímco celé kontinenty klesají do hlubin moře. Z jejich popela povstávají nové zemské formy, dokonalé a neposkvrněné jako Eden. Nejsilnější z věrných se stahují do nových jeskyní a vyzývají skály, aby je uvěznily uvnitř.

"D-1875, přestaňte psát."

Ale on nemůže, ani kdyby chtěl. Vize jsou příliš ohromující. I poté, co ho uklidňující šipka zasáhla do krku, bojuje tak tvrdě a tak dlouho, jak jen může, aby pokračoval v psaní, aby zdokonalil toto mistrovské dílo, až se nakonec vyčerpáním zhroutí.


"Je stále těžší je zastavit," zamumlá výzkumnice a sleduje, jak bezvědomého zaměstnance Třídy D odnášejí z místnosti.

"A o čem to vypovídá?" ptá se Dr. Pherson, její vedoucí.

"Něco se změnilo. Více než rok nepřidali nový list, i když za tu dobu proběhlo sedm testů. A bojují se sedativy mnohem déle,“ řekla, zatímco si prohlíží si své poznámky.

"Co tedy dělají?"

"Dolaďují to? Přidávají nové noty? Nějaké ozdobné věci navíc? Nevím, nikdy jsem v hudbě nebyla dobrá. Pointou je, že nepřidali žádné nové stránky, ale stále pracují stejně tvrdě, jako kdyby doopravdy přidávali nové stránky.“

"Takže co byste udělala, pokud byste byla na mém místě?"

"Přestala bych testovat. Věřím, že dílo by mohlo být blízko k dokončení."

"Co vás přimělo takto usoudit?" zeptal se.

"Já… já nevím, pane."

"Chvíli o tom přemýšlejte," řekl předtím, než odešel, nechávaje výzkumnici samotnou v místnosti.


Mladší výzkumnice se přihlásila do databáze ze svého Nadačního notebooku s plánem v mysli. Její prsty létají po klávesách, zatímco její oči těkají po obrazovce a hledají, kde ve svém výzkumu skončila. Většina videí je bez příhod, kromě groteskního testu z roku 1973, který probíhal, dokud subjekt neomdlel kvůli ztrátě krve. To vedlo k pozastavení veškerého testování s SCP-012 až do doby před třemi lety, kdy byla žádost Dr. Phersona o obnovení testování schválena na základě pokusu o zjištění, zda by kompulzivní účinek objektu mohl být vyčerpán. Když se podíváme o dva roky zpět, průměrný počet stránek přidaných během testů byl kolem 15, přičemž dva zaměstnanci Třídy D dokázaly dát dohromady neuvěřitelných 45 za hodinu a půl dlouhého průběhu testu sotva před rokem. Poté to najednou… přestalo. Od té doby nebyly přidány žádné nové stránky, ale testy se staly zběsilejšími a byla zaznamenána větší ztráta krve.

"Tohle nedává žádný smysl," zamumlala, zatímco cestovala hlouběji do historie SCP-012 v Nadaci. Zkouší vše, co ji napadne, aby zjistila, co se mohlo změnit. Ale nic jí nenapadá. Poraženě si povzdechne a ještě jednou se podívá na obrazovku svého notebooku.

"Máte potíže, Emmo?" zeptá se její vedoucí.

"Jo," odpoví.

"Chápu správně, že celý tenhle nepořádek jsou vaše poznámky ohledně 012?"

"Bingo."

"Působivé. Co o něm tedy víte?"

"Tyhle papíry zobrazují průměrný počet stránek přidaných během tří testů a ty, které držíte, jsou přepisy posledních čtyř testů, kde byly přidány nové stránky a myslím, že mám…" začne blábolit.

„Všechny tyto testy jsme již provedli. V pozorovací komoře jste řekla, že si myslíte, že se dílo blíží k dokončení. Proč?" Zeptal se, zatímco vyhodil stránky do koše.

"Pořád nevím," řekla a zadívala se na téměř plný odpadkový koš a hromady papíru, které se stále povalují po místnosti.

"Takže co jste udělala?"

„Všechno jsem si prohlédla. Statistiky, přepisy… všechno, co jsme o tom napsali od té doby, co přišlo do Nadace.“

"Proč jste se zastavila zrovna v tomto bodě?" Zeptal se.

"Záleží vůbec na tom co bylo předtím?"

"Záleží, pokud chcete znát povahu objektu," řekl a rozhlédl se po místnosti, než bez dalšího slova odešel.

Ona si jen povzdechla a podívala se zpět na svůj laptop, jelikož očividně ještě neskončila se svým pátráním. Dokumenty ji zanechaly více zmatenější než předtím a je připravena to vzdát.

"Ještě jeden. Jeden jediný, pak jsi hotová," řekla si pro sebe a napila se ze svého šálku kávy.

Jeden poslední dokument. Zápisník K.M. Sandovala, muže, který nalezl SCP-012 v roce 1966.

8. listopad 1966

sancroce.jpg

Bazilika Santa Croce po povodni

Je těžké popsat katastrofu, které zde proběhla.1 Kolébka renesance, Athény středověku, to vše je v naprostých troskách díky přetékajícím břehům řeky Arno dne 4. listopadu. Jako kdyby hradby vody a bahna, které proudily městem a znečišťovaly vše, co jim stálo v cestě, nestačily, topný olej z tisíce podzemních nádrží pod náporem praskl a jejich obsah se vylil do povodně. Právě tato břečka pronikla do muzeí, knihoven a kostelů jako armáda barbarů a zničila nespočet artefaktů, mistrovských děl a rukopisů. Pro většinu města zůstává elektrický proud přerušen a dokonce selhaly i nemocniční generátory.

Je naší povinností zachránit dědictví lidstva, které zde spočívá. Bláto, voda, olej, plíseň; hrozby jsou velké a cenné předměty zůstávají roztroušeny po celém městě. Národní ústřední knihovna na břehu Arna utrpěla velké ztráty—nedokážu si představit, kolik tisíc středověkých děl bylo zničeno touto katastrofou. Já například budu hledat cokoli, co lze zachránit z baziliky Santa Croce. Nejen, že obsahuje mnoho pokladů, ale pod ní leží hrobky mnoha důležitých mužů Itálie. Kdo ví, jakou zkázu způsobila potopa věčnému odpočinku těchto obrů?

9. listopad 1966

mudangels2.jpg

My, Bahenní andělé

Nazývají nás Bahenními anděly.

Přicházíme z celého světa a snažíme se zachránit mistrovská díla po celé Florencii. Stále jsou zde převážně Italové, ale přijeli Francouzi, Němci, Britové, dokonce i několik Američanů a každý den přijíždějí další. Jsme ubytováni u místních obyvatel a navzdory zátěže, kterou jistě jsme vůči našim hostitelům, nám laskavě poskytují ubytování. Dodávka elektřiny stále nebyla obnovena. Nefunguje ani pouliční osvětlení. Vedení města nás ujišťuje, že za týden budou opět fungovat telefony.

V mém pokoji se mnou zůstávají další dva Američané, Anderson a Spitzer. Přijeli spolu a také společně ve Státech pracovali. Říkají, že vyklidí Národní knihovnu a zjistí, které texty lze zachránit. Již mi nabídli, že mi pomohou vyklidit Santa Croce, pokud budou mít tu příležitost.

Ulice jsou tak tmavé. Měsíc rychle ubývá a hvězdy jsou tak slabé. Nějaký skvělý člověk by v takovouto noc mohl zemřít a nikdo by si toho nevšiml. Oblíbenější než Ježíš? Opravdu si to někdo může myslet?2 Hudba bude vždy sloužit Stvořiteli.

10. listopad 1966

crucifix.jpg

Krucifix baziliky Santa Croce

Voda sahala do čtyř a půl metru uvnitř baziliky Santa Croce. To je 16 stop. Do kostela se nahrnula voda smíchaná s olejem, která sahala až do půlky druhého patra. Oltář byl zničen. Michelangelův sarkofág byl zaplaven. Donatellova hrobka utrpěla značné škody. Voda opadla, ale bahno a trosky stále pokrývají podlahu, voda také uvolnila a posunula kameny pod našimi nohami. Dokonce i velkolepý krucifix byl zničen povodní.

Pomohl jsem dalším pracovníkům vytáhnout krucifix a vynést ho ven, aby uschl. Když jsem byl vzadu, u oltáře, všiml jsem si mramorové destičky, která byla uvolněna. Vypadalo to, jako by bahno steklo do díry. Hrobky jsou takto znečištěné ve starých evropských kostelech. Víc, než si kdo kdy pamatuje. Musím se podívat, jestli tam dole něco nezbylo. Stále cítím pokušení vrátit se v noci. Když se nikdo nedívá. Ale Florence je v noci tak temná. Žádná elektřina, žádné pouliční osvětlení. A bahno je zde tak černé.

11. listopad 1966

santa-croce-flood.jpg

Uvnitř baziliky Santa Croce


Udělal jsem to.

Nemohl jsem nadále čekat.

Anderson a Spitzer si stěžovali na nějaké kvarto, které bylo neobyčejně znečištěné bahnem, a diskutovali o nových metodách vysoušení a odstraňování bahna z textů. Bylo docela horko a já vyšel ven, abych si pročistil hlavu. Když jsem procházel opuštěnými ulicemi, mé toulky mě zavedly zpět do Santa Croce.

Noc nemohla být temnější. Byla novoluní noc a jediným zdrojem světla byly vzdálené hvězdy. I kdyby se kdokoli jiný obtěžoval procházet těmito rozmáčenými ulicemi, nikdy bych nebyl spatřen, jelikož jsem zahalen v nočních stínech. Přesto jsem se vplížil do baziliky, nahmatal mramorovou desku a odsunul ji stranou.

Pod ním bylo dřevěné schodiště nasáklé vodou, které sestupovalo do krypty. Bylo úzké, dávno zapomenuté a udusané blátem. Sklouzl jsem dolů do kluzkých, inkoustových hlubin, rozsvítil baterku a rozhlédl se.

Síla potopy rozbila jediný slabý pískovcový sarkofág uvnitř. Jeho obyvatel ležel obřadně zaklíněný ke zdi, jeho dlouho rozpadlé ostatky znesvěcené rozlévající se řekou Arno. Kdo byl tento chudák se již, jak se zdá, ztratilo v čase a potopě, ale zřejmě to byl nějaký hudebník. Housle, rozbité a neopravitelné, byly potopeny v bahně, ale on stále svíral dva snopy papíru—zjevně byly pohřbené s ním. Jsou pokryty všudypřítomným bahnem, ale přesto mohou mít nějakou historickou hodnotu. Zachránil jsem je před jejich objektivním znovupohřbením.

Hvězdy musí vědět, co dělám, a vědět, že je to správné, jelikož mi bez problémů osvětlily cestu zpět do mého pokoje.

12. listopad 1966

booksstored.jpg

Ruční práce Andersona a Spitzera


Někdy se zdá, že úkol, který máme před sebou, je nemožný. A přesto ho přetrpíme. Každé ranní slunce zahání stíny v našich myslích a srdcích a my dřeme znovu.

Když jsem objevil díla našeho zesnulého skladatele, věděl jsem, že musím najít způsob, jak tyto papíry vyčistit a obnovit. Často promlouvám se svými spolubydlícími a oni mi ukazují, co dělají v knihovně. V náhradním skladišti v horním patře knihovny rozložili svazek špinavých děl, všechna rozmístěna tak, aby zde pomalu uschla. Tam nechají z každé knihy odpařit vodu a poté pečlivě vykartáčují veškeré nečistoty, které se dají odstranit, a poté je vrátí do triáže, aby ještě více uschly. Je to pomalá, pečlivá práce.

Dvě sady papírů umístím, aby se připojily do řad. První z nich je v katastrofálním stavu a nikdy bych si nemyslel, že by se dala znovu kdy přečíst. Nicméně po pověšení prvních pár stránek na šňůru jsem byl schopen rozeznat jeden řádek úplně dole. Nejsem si jistý, co to znamená, ale autor napsal, že Il Mascherato — Maskovaný — mu zaplatí, až bude jeho zakázka hotová.

Druhé papíry nakonec nejsou papírové, ale pergamenové — teletina. Spitzer mi řekl, že budou potřebovat zvláštní péči, protože pergameny a svitky se ve vlhkých podmínkách rychle deformují. Vzal je do suché, tmavé místnosti a naskládal je mezi dřevěné desky. Doufejme, že budou zítra v dost dobrém stavu k nahlédnutí. Bláto pokrylo pergamen tak úplně, že jsem sotva rozeznal nadpis…

13. listopad 1966

floodstreet.jpg

Umělost leží všude rozbitá

Sul Golgota.

Italština. Na hoře Golgotě. I když si nejsem jistý, vypadá to, jako by to byly noty. Na pergamenu. Chvalozpěv na našeho Pána, když trpěl na kříži. Ten krucifix je znečištěný, barva se odlupuje od žíravého působení němé, bezmyšlenkovité přírody. Bude navrácen na své právoplatné místo uctívání, ale už nikdy nebude celý.

Den trávím odpočinkem. Santa Croce se stále čistí, ale teď, když byly odstraněny artefakty, je to pouze v kompetenci lopatářů. My, bahenní andělé, pracujeme jinde.

Tohle bahno je všude a nemůžeme ho ani doopravdy smýt.

Jdu se podívat do sušárny. Ta symfonie… něco na ní mi připadá neúplné.

Ještě to není připravené. Stále je to příliš vlhké.

Golgotha.

Náš Pán nebyl jediný, kdo byl toho dne ukřižován. Spolu s Ním byli popraveni dva zloději. Dismas, Kajícný, cítil čest, když zemřel se svým Bohem. Gestas, Nekajícný, požadoval, aby je Pán osvobodil od jejich spravedlivého trestu. Oba zemřeli na kříži. Co se stalo s jejich dušemi, není pro smrtelníky, jako jsem já, aby to věděli.

Musí to být hudba. Život a smrt kodifikované ve zvuku tam, kde slova nemohou.

Blíží se západ slunce. Soumrak se stal mým nejaktivnějším obdobím. Všichni ostatní využívají poslední kousek světla, které poskytuje slunce, a já začínám využívat světlo putujících hvězd na obloze. Vědí, co jsem objevil. Hlásají rozkvět orchestrů.

Jdu se podívat do sušárny.

14. listopad 1966
music.jpg

Sedm trumpet. Dvanáct apoštolů. 7/12 metru. To je jádro probuzení. Jedno stvoření, sedm hlav, deset rohů. To je osmnáct. Třikrát šest.

Včera v noci hořelo ve Spitzerově pokoji na svitky. Použil trochu svého čisticího roztoku, pokusil se vyrobit pochodeň, řekl, že to musí dokončit. Světlo hvězd neproniká do Spitzerovy velebené skříně. Stále nefunguje elektřina. V noci už na tu stránku neviděl.

Slíbil mi, že Na hoře Golgotě je nepoškozeno. Zná hodnotu té skladby. Ví, jak důležité je to dokončit. Říká, že přesně ví jak. Nemyslím si, že je toho schopný. Řekl jsem mu, že bych tam měl jít s ním, měli bychom to spolu dokončit. Zarazil se, podíval se na Andersona a odmítl. Zamumlal něco o zadržování.

Vše pro nejlepší. Stále nemáme dostatek vody. Zásoby, které jsou přivezeny, jsou na pití, ne na koupání, a tak na sobě stále cítím skvrny od veškeré špinavé země. Všeho tohohle černého bahna. Černé skvrny nejsou příslušné pro hymny našeho Pána.

Musím se připravit. Pokud to nemohu zapsat do pergamenu, vryji si tu partituru do své mysli. Mohu to dokončit. Budu připraven.

Anderson Spitzerovi nevěří. Teď ho odešel zkontrolovat.

Nevěřím Andersonovi.

15. listopad 1966

effigies.jpg

Náš Pán a všichni svatí jsou na kusy. Skvrna přírody impregnuje a deformuje.


Panika. Chaos.

Příležitost.

Anderson přechází sem a tam. Stále mluví do svého záznamníku, nechává si mikrofon blízko, zatímco box sedí a bzučí. Zmiňuje, jak Spitzer upadá do šílenství. Zamkl dveře do sušárny, sakristie našeho Pána. Pořád mluví o tom, jak musel být Spitzer silně vystaven kvartu… opravil jsem ho. Neexistuje žádná kvarta. Kvarta na pergamenu, kdo o něčem takovém kdy slyšel?

Spitzer je připoután k posteli. Kolem levé paže má omotaný obrovský krvavý gázový obvaz. Anderson mu dává prášky, aby je spolkl, ale Spitzer je pokaždé vyplivne, kdykoliv dostane alespoň poloviční příležitost. Když se nevzpírá proti svým poutům, brouká si pro sebe a gestikuluje ve vzduchu. On —

On viděl naplnění té stránky. Slyší tu požehnanou symfonii. Ví, že ho hvězdy volají. Ó, už jen ta myšlenka, že vidí neznámé, slyší řvoucí symfonii; ví, před kterou hudbou se všichni musíme sklonit, abychom Mu posloužili! Obdržel prozření o Hymně Hymen?

Anderson právě teď vyběhl ven, vyděšen, zatímco se s křikem dožadoval kdy budou znovu fungovat telefony. Jeho klíče… Anderson se tolik bojí Spitzerova osvícení, že ho ve mně neviděl. Vzal jsem si je. Vzal jsem s sebou Spitzera.

A znovu mě Spitzer vyhodil ze svého pokoje na pergameny. Jakto že zná tolik karate? Džudo? Kung Fu? Ať se to jmenuje jakkoli, ví toho dost na to, aby mě zablokoval a srazil zpátky, zatímco krvácí z rány na ruce. Na tom nezáleží. Ze svých výprav jsem stále příliš nečistý.

Copak nevidí, že je náš Pán rozčtvrcen? Hozen do čtyř koutů této Země? Zůstali pouze dva a jsou to zloději!

S U L G O L G O T A
S L G O L O G O T A
S L G O L A G O T A
S L G A L A G O T A
S T G A L A G O T A
S T G A L A G O D A
S T G A L A G A D A
S T A L A G A D D A

16. listopad 1966

Leonids1966.jpg

Hvězdy padají pro části našeho Pána!

Spitzer je mrtvý. Nedokázal to dokončit.

Anderson si nahrává tuto událost ve vedlejší místnosti. Přechází sem a tam jako zvíře uvnitř klece a v jeho hlase je znát horečnatý tón. Neustále polyká prášky a blábolí o "memetických hazardech" a lidech se ztrátou paměti. "Tohle není 701, tohle nebezpečí je vizuální." Chrlí čísla a další změť slov! Jak rychle upadl do šílenství, to si netroufám odhadnout.

Ale na tom nezáleží. Dokonce i ty hvězdy, které mi v posledních několika nocích osvětlovaly cestu, moji průvodci stíny, padají s načervenalým zábleskem před mocí našeho Pána.3 Znovu teče voda. Konečně se mohu očistit od téhle černé špíny, která mě trápí. Už žádné bahno. Už žádný inkoust. Nyní mohu dokončit tento posvátný úkol s čistotou svého bytí.

Náš Pán za nás krvácel. Vezměte si, pijte. Je jen odpovídající, abychom Mu ve jménu symfonie odevzdali sami sebe, své tělo, svou krev. Nyní dokončím, co jsem odhalil.

Nejsem hoden. Nemohu to dokončit.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License