Osobní Deník Ph.D. Michala Netorky.
Když mi nadační velkopapaláši řekli, že mi dají pod palec vlastní oblast a práci se zadržením při scénáři Typu Natural Disaster jsem nevěděl, že to bude tak kurva příšerný. Zabití tolika lidí, zničení tolika věcí. Vždycky akorát dostanu diktát od nějakýho funkcionáře typu: Zachrání to lidi Dr.Netorka. Je to nejlepší cesta pane Dr.Netorka. Udělejte to, víte co se stane pokud ne Dr.Netorka Člověk by čekal že jako vedoucí oblasti bude mít nějaký slovo, ale furt nic. Stejně si pod rozkazama a totálně v píči, pokud se ti to nelíbí. I když se ti to jenom nehodí, nebo když ti to kurva totálně zničí život. Prostě jdi a udělej to, nebo se postaráme, aby si nikdy neexistoval.
I kdybych se rozhodl, že s tím půjdu ven, zmrdečci by to zametli pod stůl jako konspiraci a zabili by mě a všechny co bych kdy mohl mít rád. Už je toho moc. Býval jsem obyčejnej člen jednotky Echo42. Tenkrát, při zadržení 142-CS jsem přišel poprvý do kontaktu s scénářem Typu-ND. Když se ta věc žáčala šířit, tak nás tam poslali s hazmatama a plamenometama v záchvatu absolutní beznaděje. Zamaskujte to jako obyčejnej požár ve vesnici Jak pětka řval, proboha. Víte jak vypadá a bolí nekróza svalu? Je to prej jedna z nejhorších bolestí co člověk může cítit. Teď si to představte na celým těle. Vidět ty lidi, jak se rozkládaj a křičí bylo strašný. V ten moment vám přijde do vysílačky příjmej rozkaz ať všechny ty trpící lidský bytosti pokropíte hořícím napalmem. Znova… Je to rozkaz Echo42-6!. Tenkrát se to zlomilo a poprvý mi odskočili brejle "vyššího dobra". Tohle jsou lidi, ne žádný zkurveneý "přípustný" ztráty. Vidět ty hořící nebožtíky sápat se po sobě navzájem. Jak se Patrikovi rozpouští z hořícího napalmu oblek a jak se ta věc dostala i na něj. Jenom ten pohled by vydal za týdny mučení. Nějakým záhadným způsobem jsem to přežil, zahodil jsem tam veškerý palivo, aby to bouchlo a jenom začal útíkat dokud mi nedošla pára. Když zavřu oči, tak furt slyším ten křik. Tak ušidrásající křik.
Kdybych utekl rovnou tak mě zjebou za to, že jsem tam nezemřel s kolegama, ale nakonec mě nakrmili věcma typu : Vaši kamarádi umřeli pro vyšší dobro. Už jsou na lepším místě. Odvedl jste dostatečnou práci. Nojo, to jim tak žeru. Dostal jsem alespoň psycholožku.
Byla to klasika. Co vás trápí? Jak se cítíte? Už skončily noční můry? Napíšu vám amnestika Z toho času si moc nepamatuju, ale tý doktorce vděčím za svojí mysl, ačkoliv by můj život byl o tolik lepší, kdybych prostě zapomněl. Ale nemůžu. Vyhodila alespoň 1/3 lahvičky, takže za rok, kdy už jsem byl povýšen se mi začala paměť vracet. Nakonec jí nadační funkcionáři nechali zabít za nějakou jinou věc u který jí chytli. Ani si nepamatuju jak se ta psycholožka jmenovala. Achjo, jak se jmenovala? Připomínala mi moji Annu.
Poté co jsem dostal tuhle práci jsem si začal vzpomínat. Na svojí práci před tímhle, na svoje kamarády. Na svojí rodinu.Vždyť Anna bydlí na Českým Švýcarsku, měl bych jí…. V ten moment mi to došlo. Vzali mi jí. Ty zkurvený vypíčenci z vyšších pozic jí prostě nechali zabít a mě, když jsem byl ještě pod vlivem amnestik, nechali ten vymrdanej rozkaz podepsat. Scénář Třídy-ND. Při znovuzadržení to tam vypálili. Umřeli tam 4 lidi. Nějaký 2 důchodci a žena se synem. Moje žena se synem. Vždycky jsem si myslel, že mi je ten dům povědomej. Moje Anička a Kubík. Nevěděl jsem to. Nemohl jsem to vědět. Ale kdybych si prostě vzpomněl, kdybych věděl o 3 týdny dřív. Jsem funkčně tak vysoko, že řídím celou Ústeckou oblast a zároveň tak nízko, že se mnou házej jak s kusem hovna.
Kdokoliv tenhle log našel mezi souborem dalších bezvýznamnejch dokumentů v mým osobním clodu. Nedělejte s tím nic, důležitý je aby jste věděli, ani já s tím nic neudělám. Nemyslím si že by to mělo být jinak. Tímhle jsem si podepsal ortel smrti, protože jednou nebo později to na těch serverech najdou. Nebudu tu čekat jako prase na porážku. Pokud půjdu do nebe tak se alespoň shledám se svou rodinou. Ta pravděpodobnější možnost ale je, že budu muset čekat na ty nadační svině. Uvidíme se v pekle, kurvy.