Info
Originál: http://scp-wiki.net/tales-from-the-bright-side-chapter-one
Autor:
Překladatel:
Příběhy z Brightovy Strany
Kapitola První: Čekání na Boha… Oh!
"Opět bych rád vyjádřil své námitky vůči směru těchto experimentů." Odpověděl jsem na poznámku Dr. Sameta, nového výzkumníka u nás v Nadaci. On si myslí, že nejvhodnější metoda postupu na vyšší pozici je podlézat Radě O5. Nikdo nemá rád vlezdoprdelky.
"Opět, tvé námitky jsou zaznamenány, 963; ale já mám ohledně tohohle plnou podporu O5-1. SCP-682 je zkrátka příliš nebezpečné a musíme tak zkusit všechny možnosti." Naježil jsem se, když mi řekl číslem. Proč vždycky dělají tu stejnou chybu?
"Pane Samete, moje jméno je Dr. Bright. Tohle," ukázal jsem na amulet přilepený ke dlani," je SCP-963. Prosím, nepleťte si to, nebo nechám támhle Grangana, aby vás střelil do nohy. Nic proti, ale jsem si jistý, že mi rozumíte." Na tváři jsem ucítil úsměv, jak jsem ukazoval na malou skupinku svých asistentů. Narozdíl od ostatních starších zaměstnanců, já ty mladší pode mnou nikdy nepojmenovával, ale ostatní zaměstnanci jim říkávali Šťastná Parta, a už jim to zůstalo. Má to nejspíše ukazovat na to, že výzkumníci pod mým vedením většinou žijí déle, mou vlastní posedlost hrátkami s šancí a, dost možná, kopnutí do mého občasného vzhledu primáta. Vsadím se, že to ostatním připadá vtipné.
Samet pohlédl nepříjemně na mé poskoky a poté se opět obrátil ke mě. "Každopádně, Devě-" Odkašlal jsem si a pokývnul jsem lehce na Grangana, který na povel strčil ruku do kapsy kabátu. "-Brighte, Musíme-" Opět jsem přerušil jeho řeč, abych ho opravil.
"Dr. Brighte. Pouze ti, co se mnou pracují velmi často, si smí doktora odpustit. A vy tu se mnou tak dlouho nebudete." Samet při mých slovech viditelně pobledl.
"To je výhružka?" Zeptal se trochu naštvaně.
"Ale kdepak. Jde o to, že to vaše snaha o povýšení nemá zrovna velkou šanci na úspěch. Pravděpodobnost je-" Pohlédl jsem do strany, kde už můj primární asistent měl připravenou knížku. English pro mě pracoval již dost dlouho na to, aby očekával, co budu chtít. Rychlý pohled na čísla, abych si osvěžil paměť. "Pět set dvacet ku jedné na to, že vám tenhle první plán vyjde. Vlastně jediný, kdo si vsadil na to, že to bude fungovat je-" Pozastavil jsem se, abych zkontroloval čísla. "-je z něj mrtvej muž. Ha, ha, moc vtipné. Na tom nesejde. 343 nebude-"
"DR. BRIGHTE! Nepotřebuji váš negativní přístup ani vaší předpověď zkázy. Co potřebuji, je, abyste VY šel TÁMHLE a požádal naše kamarádské SCP, aby nám s tím vypomohlo. Uděláte, nebo neuděláte svou práci?" Pomalu mu začínaly praskat nervy. Není z těch, co dlouho vydrží. Vsadil jsem si, že do týdne skončí. Ale pro tentokrát je můj nadřízený. Takže to udělám.
"Ale jistě." Pokývnul jsem hlavou, obrnil se a prošel jsem dveřmi do ubikace SCP-343. Jenom z jeho přítomnosti mě brněly zuby. Pocity klidu a pohody se do mě pokusily vniknout, ale odolal jsem. Je těžké být ponurý, když se vás svět snaží rozveselit, ale já měl dlouhá léta praxe. Především s… ním.
Myslím, že to co, mě na 343 nejvíc vyvádí z míry, nehledě na to, jak se snažím, nehledě na to, jak moc si namlouvám, že je to trik, on VŽDYCKY vypadá přesně jako George Burns, cigaretu v jedné ruce, martini v druhé. Tvrdí, že mě chce uklidnit, ale nic na tomhle stvoření mě neuklidňuje. On je moc, moc se snaží.
"Jacku," Pověděl mi při vstupu, hleděl smutnýma očima. "Jsem rád, že tě znovu vidím. Jsi připravený si znovu popovídat?"
"SCP-343. Držíme tě v Nadaci již několik let, ale stále jsi neprokázal, že za to stojíš." Ignoroval jsem jeho otázku. "Proto jsi byl určen k pokusu o zničení nebezpečného SCP. Rozumíš?"
"Víš, Jacku, já v tebe tolik věřil. Byl jsi vytvořený tak bystrý, ha, ha, tak nadaný. Byly pro tebe plány, stále jsou plány, můžeš dokázat velké věcí. Ale musíš odsud odejít. Oni tě ničí, Jacku. Býval jsi takový hodný chlapec." Měl perfektní manýry, dokonce i drsný hlas George Burnse. Ten hlas, kouř, dokonce i vzhled místnosti, všechno pro to, abych si jej všímal. Ale já mu na to kašlal. Je SCP, stvoření, příšera a jenom proto, že tvrdí, že je Bůh si mě nezíská.
"Říkej mi Dr. Brighte. Nikdo mi… takhle už neříká." Už celá desetiletí ne. "Pomůžeš nám v našem úsilí, nebo na tebe mám uvrhnout sankce?" Podíval jsem se mu do očí, odmítal jsem uhnout pohledem. Čím déle jsem hleděl, tím menší jeho úsměv byl, dokud nezmizel úplně. Hluboce natáhnul ze své cigarety, skoro se zamračil.
"Stala se z tebe zrůda, Jacku. Jsi víc příšera, než člověk, připoutaný k té věci." Ukázal na SCP-963 a já bych přísahal, že se pohnulo. "Měl bych tě od něj odstranit, navrátit tě zpátky. Udělat z tebe opět člověka." Na moment nebyly mé myšlenky tak úzkostné, pocítil jsem naději, že se možná konečně zbavím té kletby, že konečně zemřu. Ale ne. Zahnal jsem svoje emoce, odmítnul jsem porušit oční kontakt. On jej poruší, nebo ne, ale nemyslím si že může. "Ne. Ty s tím svedeš o tolik víc. Dobrá tedy, Jacku, pomůžu ti s tím, ať už jde o cokoliv. Když řekneš, prosím."
Myslí, že to neřeknu. Že je to pod mou úroveň. Ale nehodlám nechat Sameta tvrdit, že jsem podrýval jeho výzkum. "343, prosím pomoz nám."
Jeho obočí se nadzdvihnulo jenom o kousek, ale já to postřehnul. Překvapil jsem ho. Dobře. Potřeboval to. Potřeboval být trochu zaskočený. "Dobrá tedy."
Později jsem stál v pozorovací místnosti, sledoval jsem 343 dole v kontejnmentu. Neptal se, o co půjde, a dával najevo, že se dokáže vypořádat s čímkoliv. Tak jsem se rozhodl neříkat mu, o co jde. Nechme Boha dělat, co umí.
Dr. Samet stál opodál a dmul se pýchou, protože on měl pravdu. Věří, že hádku vyhrál, a já neměl potřebu kazit mu radost. Tohle se i tak nepovede. SCP-343 nemá na to, aby se postaralo o 682.
"Jsi připravený, 343?'' Zeptal se Samet přes mikrofon. SCP-343 pod námi ukázal zdvihnuté palce. Bez dalších řečí stisknul Dr. Samet tlačítko a otevřel přechodovou komoru, vpustil SCP-682 dovnitř.
Ještěr zuřivě vběhnul do místnosti, proběhnul přímo středem a připraven na náraz do dveří na druhé straně. Už tudy utekl tolikrát, že přesně věděl, kudy je to nejjednodušší. Jediné překvapení bylo, že přitom proběhl přímo skrz 343, aniž by se jej dotkl. 343 byl zase neustále zahleděn do prázdné komory, v očekávání. Hleděl na dveře, potom na nás a zase na dveře. "Tak co? Pustíte to sem, nebo mám já jít tam?''
Pousmál jsem se, jak jsem hleděl na to, jak 682 pokračuje v demolování druhé komory. Sebral jsem Dr. Sametovi mikrofon z ruky se slovy "Zavři pusu než ti tam něco vletí," a poté jsem se začal věnovat 343. ''SCP-343, chápu správně, že nevidíš nic, co by s tebou bylo v místnosti?"
SCP-343 se otočilo kolem dokola, prohlédlo si okolí a opět se otočilo k nám. "Nic tu se mnou není, Jacku. Cítíš se dobře?"
S úsměvem na tváři jsem se otočil k Sametovi. "682 nebylo neutralizováno. Jak bylo předpokládáno."
"682?" Vykřiklo 343, podle všeho rozhořčeno. Během momentu už stojí přímo přede mnou, jaksi vyšší, aniž by změnilo velikost a prohlížel si mě. "Vy jste mě přivedli k SCP-682?" Pokývnul jsem na Englishe, který podle zadržovacích procedur pro SCP-682, začal plnit místnost kyselinou.
"Jasně, že jo, 343. Máš s tím problém?" Hněv Boha, s trochou štěstí mě zabije a já nebudu muset na druhou část tohohle testu.
Místo toho se SCP-343 zkrátka otočilo zády ke mě. "On není můj. Vypořádejte se s ním po svém." A odešel skrz zeď.
Dr. Samet, který byl opět klidný, se usmál. "Dobrá. To nefungovalo. Nevadí. Připrav se 963, jdeš dovnitř."
Pokývnul jsem na Grangana a došel jsem si vyměnit těla. Poslední, co jsem slyšel, jak se dveře za mnou zavřely, byl sladký zvuk výstřelu z pistole.
Dále:
Bude z nás Ještěrka!
