Světlo, Které Spaluje
/* source: http://ah-sandbox.wikidot.com/component:collapsible-sidebar-x1 */
 
/* This should fix the open-menu button in mobile view */
#top-bar div.open-menu a {
background-size: 0 !important;
}
 
#top-bar .open-menu a {
        position: fixed;
        top: 0.5em;
        left: 0.5em;
        z-index: 5;
        font-family: 'Nanum Gothic', san-serif;
        font-size: 30px;
        font-weight: 700;
        width: 30px;
        height: 30px;
        line-height: 0.9em;
        text-align: center;
        border: 0.2em solid #888;
        background-color: #fff;
        border-radius: 3em;
        color: #888;
}
 
@media (min-width: 768px) {
 
    .mobile-top-bar, #top-bar .open-menu {
        display: block;
    }
 
    .mobile-top-bar li {
        display: none;
    }
 
    #main-content {
        max-width: 708px;
        margin: 0 auto;
        padding: 0;
        transition: max-width 0.2s ease-in-out;
    }
 
    #side-bar {
        display: block!important;
        position: fixed;
        top: 0;
        left: -19em;
        width: 17em;
        height: 100%;
        overflow-y: auto;
        z-index: 10;
        padding: 0.3em 0.675em;
        background-color: rgba(0,0,0,0.1);
        transition: left 0.5s ease-in-out;
    }
 
    #side-bar:target {
        display: block;
        left: 0;
        width: 17em;
        margin: 0;
        z-index: 10;
    }
 
    #side-bar:target .close-menu {
        display: block;
        position: fixed;
        width: 100%;
        height: 100%;
        top: 0;
        left: 0;
        z-index: -1;
    }
 
    #top-bar .open-menu a:hover {
        text-decoration: none;
    }
 
    .close-menu {
        margin-left: 19em;
        opacity: 0;
    }
}
/*
    Penumbra Theme
    [2020 Wikidot Theme]
    By EstrellaYoshte
    Based on:
       Paperstack Theme by EstrellaYoshte
       Ad Astra Theme by NatVoltaic and stormbreath
       Inkblot Theme by Croquembouche
       Anderson Robotics Theme by Croquembouche
       BHL Style Collapsible by Monkatraz
*/
 
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Josefin+Sans:wght@700&display=swap');
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Roboto&display=swap');
@import url(https://fonts.googleapis.com/css2?family=Fira+Code&display=swap);
 
#page-content { font-size: .9rem; }
 
body {
    font-family: 'Roboto', sans-serif;
    color: #EDEDED;
    background-color: #2F333C;
    background-image: linear-gradient(
        to bottom,
        #21252E, #21252E 90px,
        #21252E 90px, #2F333C 200px,
        #2F333C 200px, #2F333C 100%);
    background-repeat: no-repeat;
}
 
#main-content {
    top: -1.2rem;
}
 
/* ---- SCROLLBAR ---- */
 
::-webkit-scrollbar {
  width: 12px;
  background: #transparent;
}
 
::-webkit-scrollbar-track {
  background: #21252E;
}
 
::-webkit-scrollbar-thumb {
  background: #ededed;
  border: none;
}
 
::-webkit-scrollbar-thumb:hover {
  background: var(--accentColor);
}
 
/* ---- HEADER ---- */
 
div#container-wrap {
     background-image: none;
}
div#header {
    background-image: none;
}
 
div#extra-div-1 {
    height: 164px;
    width: 100%;
    top: 0;
    position: absolute;
    background: var(--lgurl);
    background-size: contain;
    background-repeat: no-repeat;
    background-position: 50% 50%;
    z-index: -1;
}
 
#header h1, #header h2 { margin-left: 0; float: none; text-align: center; }
/* Move the subtitle down a smidge */
#header h2 { margin-top: 0.45rem; }
/* Hide the existing text */
#header h1 span, #header h2 span { font-size: 0; display: none; }
/* Style the new text */
#header h1 a::before, #header h2::before {
  color: var(--accentColor);
  font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
  text-shadow: none;
}
/* Set the new text's content from variable */
#header h1 a::before {
  content: var(--header-title, "SCP NADACE");
  font-weight: 300;
  font-size: 1.3em;
}
#header h2::before {
  content: var(--header-subtitle, "ZAJISTIT - ZADRŽET - CHRÁNIT");
  font-weight: 600;
  font-size: 1.22em;
}
 
#login-status {
    color: #ededed;
}
#login-status a {
    color: var(--accentColor);
}
#login-status ul a {
    color: #ededed;
    background: #21252E;
}
#login-status ul a:hover {
    color: var(--accentColor);
}
 
#account-topbutton{
    border: solid 1px var(--accentColor);
}
 
#footer, #footer a {
    background: transparent;
    color: #ededed;
}
#license-area {
     color: #ededed;
}
 
#search-top-box {
    top: 2.2rem!important;
    right: 8px;
}
#search-top-box-form > input[type=submit] {
    border: solid 1px #ededed;
    background: #21252E!important;
    box-shadow: none;
    border-radius: 0;
    color: #ededed;
    transition: color 0.15s linear;
}
#search-top-box-form input[type=submit]:hover {
    border: solid 1px var(--accentColor);
    box-shadow: none;
    color: var(--accentColor);
}
#search-top-box-form > input[type=text] { display: none; }
 
/* ---- TOP BAR ---- */
 
#top-bar {
     top: 8.4rem;
     display: flex;
     justify-content: center;
     right: 0;
}
#top-bar, #top-bar a {
     color: #ededed;
     transition: color 0s;
}
#top-bar ul li ul {
    border-color: var(--accentColor);
    overflow: hidden;
}
#top-bar ul li.sfhover ul li a,
#top-bar ul li:hover ul li a {
   border-top-color: #2F333C;
}
#top-bar ul li.sfhover a,
#top-bar ul li:hover a {
    background: #21252E;
    color: #ededed;
}
#top-bar ul li.sfhover a:hover,
#top-bar ul li:hover a:hover {
    background: #21252E; /* top bar hover background color */
    color: var(--accentColor);
    transition: color 0.1s linear;
}
 
/* ---- SIDE BAR ---- */
 
div#side-bar{
    background: #21252E;
    clear: both;
    padding: .8em;
    border-radius: 0;
    box-shadow: none;
    overflow-x: hidden;
}
 
#side-bar .heading{
    color: #ededed;
    font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
    font-size: 0.94rem;
    border-bottom: solid 1px #ededed;
}
#side-bar .side-block {
    border: transparent;
    border-radius: 0;
    box-shadow: none;
    background-color: #21252E;
}
#side-bar .side-block.media {
    background-color:#21252E;
}
#side-bar .side-block.resources {
    background-color:#21252E;
}
.side-block .menu-item > .image {
    display: none;
}
 
#top-bar div.open-menu a {
    border-radius: 0;
    box-shadow: none;
    color: var(--accentColor);
    background-color: #21252E;
    border: solid 1px #21252E;
}
 
@media (max-width: 767px) {
    #main-content {
        padding: 0;
        margin: 0 5%;
        border-left: none;
    }
    #page-title {
        margin-top: 0.7em;
    }
    #side-bar {
        background-color: #21252E;
        left: -18.6em;
    }
    #side-bar:target {
        border: none;
        box-shadow: none;
    }
    #side-bar .close-menu {
        transition: width 0.5s ease-in-out 0.1s,
                    opacity 1s ease-in-out 0s;
        display: block;
        position: fixed;
        width: 100%;
        height: 100%;
        top: 0;
        right: 0;
        background: rgba(0,0,0,0.3);
        background-position: 18.6em 50%;
        z-index: -1;
        opacity: 0;
        pointer-events: none;
    }
    #side-bar:target .close-menu {
        width: calc(100% - 18.6em);
        right: 0;
        left: auto;
        opacity: 1;
        pointer-events: auto;
    }
    #side-bar:target .close-menu:hover {
        background: unset;
    }
    #page-content > hr, #page-content > .list-pages-box > .list-pages-item > hr {
        margin: 3em -5.5%;
    }
    #side-bar {
        top: 0;
    }
    #side-bar .heading {
        padding-left: 1em;
        margin-left: -1em;
    }
    #search-top-box {
        top: 107px;
    }
}
 
/* ---- TABS ---- */
 
/* ---- YUI TAB BASE ---- */
.yui-navset .yui-nav a,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{background-color:inherit;background-image:inherit}.yui-navset .yui-nav a:hover,.yui-navset .yui-nav a:focus{background:inherit;text-decoration:inherit}.yui-navset .yui-nav .selected a,.yui-navset .yui-nav .selected a:focus,.yui-navset .yui-nav .selected a:hover{color:inherit;background:inherit}.yui-navset .yui-nav,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{border-color:inherit}.yui-navset li{line-height:inherit}
 
/* ---- YUI TAB CUSTOMIZATION ----*/
 
 .yui-navset .yui-nav,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{
     display: flex;
     flex-wrap: wrap;
     width: calc(100% - .125rem);
     margin: 0 auto;
     border-color: var(--accentColor);
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav a, /* ---- Link Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{
     color: #ededed;
     font-weight: bold;
    /* ---- Tab Background Colour | [UNSELECTED] ---- */
     background-color: #21252E;
     border: unset;
     box-shadow: none;
     box-shadow: none;
     transition: background-color 0.15s linear;
}
 .yui-navset .yui-nav a:hover,
 .yui-navset .yui-nav a:focus{
     color: #ededed;
    /* ---- Tab Background Colour | [HOVER] ---- */
     background-color: var(--accentColor);
}
 .yui-navset .yui-nav li, /* ---- Listitem Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav li{
     position: relative;
     display: flex;
     flex-grow: 2;
     max-width: 100%;
     margin: 0;
     padding: 0;
     color: #ededed;
     background-color: #21252E;
     border-color: transparent;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav li a,
 .yui-navset-top .yui-nav li a,
 .yui-navset-bottom .yui-nav li a{
     display: flex;
     align-items: center;
     justify-content: center;
     width: 100%;
}
 .yui-navset .yui-nav li em{
     border: unset;
}
 .yui-navset .yui-nav a em,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a em{
     padding: .35em .75em;
 
     text-overflow: ellipsis;
     overflow: hidden;
     white-space: nowrap;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected, /* ---- Selection Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav .selected{
     flex-grow: 2;
     margin: 0;
     padding: 0;
    /* ---- Tab Background Colour | [SELECTED] ---- */
     background-color: var(--accentColor);
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a,
 .yui-navset .yui-nav .selected a em{
     border: none;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a{
     width: 100%;
     color: #21252E;
     font-weight: bold;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a:focus,
 .yui-navset .yui-nav .selected a:active{
     color: #21252E;
     background-color: var(--accentColor);
}
 .yui-navset .yui-content {
    background-color: #21252E;
    box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-content,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-content{
     padding: .5em;
     border: none;
}
 
/*---- TAB ANIMATION by Croquembouche ---- */
 
.yui-navset .yui-content > div {
    display: block;
    top: 0;
    overflow: hidden;
    transform-origin: 0 0;
}
 
#page-content .yui-navset .yui-content > div[style*="none"] {
    display: block !important;
    flex: 0;
    max-height: 0;
    padding: 0 0.5em;
    border-width: 0;
    /* The following transition affects the one that DISAPPEARS */
    transition: padding 0s linear 0.5s,
          border-width 0s linear 0.5s,
          flex 0.5s cubic-bezier(.18,.51,.54,.9) 0s;
    animation: tab-disappear 0.5s ease-in-out 0s 1 both;
}
#page-content .yui-navset .yui-content > div[style*="block"] {
    display: block !important;
    flex: 1;
    max-height: 9999rem;
    /* The following transition affects the one that APPEARS */
    transition: padding 0s linear 0.5s,
          border-width 0s linear 0.5s,
          flex 0.5s cubic-bezier(.18,.51,.54,.9) 0.5s;
    animation: tab-appear 0.5s ease-in-out 0.5s 1 both;
}
 
@keyframes tab-disappear {
    0% { max-height: 9999rem; }
    1% { max-height: 100vh; }
    100% { max-height: 0; }
}
@keyframes tab-appear {
    0% { max-height: 0; }
    99% { max-height: 100vh; }
    100% { max-height: 9999rem; }
}
 
/* ---- INFO BAR ---- */
 body{
     --barColour: #21252E;
     --linkColour: #ededed;
}
 
 .info-container .collapsible-block-content{
     padding: 0 .5em 30px;
}
 .info-container .collapsible-block-content .wiki-content-table{
     width: 100%;
}
 
/* Ayer's info-bar patch by Monkatraz */
#page-content .info-container .collapsible-block-folded, #page-content .info-container .collapsible-block-unfolded-link  {
    width: 100%;
    max-width: 100%;
    margin: 0 auto;
    padding: 0;
    box-shadow: none;
}
#page-content .info-container .collapsible-block-link::before, #page-content .info-container .collapsible-block-unfolded-link::before  {
    content: " ";
    display: none;
}
#page-content .info-container .collapsible-block-content::after {
    display: none;
}
 
/* ---- INFO PANE ---- */
 
#page-content .creditRate{
     margin: unset;
     margin-top: 4px;
     margin-bottom: 4px;
     margin-right: 3px;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button {
    background-color: #21252E;
    border: solid 2px #21252E;
    border-radius: 0;
    box-shadow: 3px 0px 0px 0px var(--accentColor);
}
#page-content .rate-box-with-credit-button .creditButton p a {
    border-left-color: transparent;
}
 
#page-content .rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .cancel {
    border-radius: 0;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .rate-points {
    border-left: 0;
}
 
.rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .cancel a:hover {
    border-radius: 0;
}
 
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info {
     color: #ededed;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info:hover {
     color: var(--accentColor);
}
 
#page-content .modalbox {
     background: #2F333C !important;
     color: #ededed;
     box-shadow: none;
}
.close-credits,
.credit-back {
    filter: grayscale(100%) invert(100%) contrast(275%);
}
 
/* ---- PAGE RATING ---- */
 
.page-rate-widget-box {
     margin: unset;
     border-radius: 0;
     border: solid 2px #21252E;
     box-shadow: 3px 0px 0px 0px var(--accentColor);
     background-color: #21252E;
     margin-top: 4px;
     margin-bottom:4px;
     margin-right: 3px;
}
 
.page-rate-widget-box .rate-points {
    background-color: #21252E !important;
    border: none;
    color: #ededed !important;
    text-transform: capitalize;
}
.page-rate-widget-box .rateup,
.page-rate-widget-box .ratedown {
    background-color: #21252E;
    border-top: none;
    border-bottom: none;
}
.page-rate-widget-box .rateup a,
.page-rate-widget-box .ratedown a {
    background: transparent;
    color: #ededed;
}
.page-rate-widget-box .rateup a:hover,
.page-rate-widget-box .ratedown a:hover {
    background: #21252E;
    color: var(--accentColor);
}
.page-rate-widget-box .cancel {
    background: transparent;
    background-color: #21252E;
    border: none;
}
.page-rate-widget-box .cancel a {
    color: #ededed;
}
.page-rate-widget-box .cancel a:hover {
    background: #21252E;
    color: var(--accentColor);
}
 
/* ---- PAGE ELEMENTS ---- */
 
.page-source, tt{
    font-family: "Fira Code", monospace;
    font-size: 0.87rem;
}
 .code pre, .code p, .code {
    font-family: "Fira Code", monospace;
    font-size: 0.87rem;
    color: #21252E;
}
 
h1 {
    color: var(--accentColor);
    font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
    font-weight: bold;
}
h2,
h3,
h4,
h5,
h6 {
    color: #EDEDED;
    font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
    font-weight: bold;
}
 
#page-title {
    color: #ededed;
    font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
    font-size: 1.65rem;
    text-align: center;
    border-color: #ededed;
}
 
/* Clicky links */
a,
a.newpage,
a:visited,
#side-bar a:visited {
    color: var(--accentColor);
    transition: color 0.15s linear;
}
a:hover, a.newpage:hover, a:visited:hover, #side-bar a:visited:hover {
    color: #ffffff;
    text-decoration: none;
    background-color: var(--accentColor);
}
a.newpage { filter: hue-rotate(180deg); }
 
/* patch for sidebar media, collapsibles, ACS, info button and ayers module so link doesn't override */
#page-content .collapsible-block-folded a:hover, #page-content .collapsible-block-unfolded-link a:hover, #page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info:hover, #side-bar .side-block.media a:hover, .danger-diamond a:hover {
    background: transparent;
}
.info-container .collapsible-block-folded .collapsible-block-link, .info-container .collapsible-block-link {
    background: var(--linkColour) !important;
}
 
hr{
    background-color: var(--accentColor);
}
 
blockquote,
div.blockquote,
#toc {
    background-color: #21252E;
    border: solid 2px #2F333C;
    box-shadow: -3px 0px 0px -0.1px var(--accentColor);
}
 
.code {
    background-color: #F8F8F8;
    border: solid 3px #2F333C;
    box-shadow: none;
}
.scp-image-block {
    border: solid 8px #21252E;
    border-bottom: solid 0px #21252E;
    box-shadow: 0px 0.26rem 0px 0px var(--accentColor);
    box-sizing: border-box;
}
.scp-image-block .scp-image-caption {
    background-color: #21252E;
    border: solid 4px #21252E;
    color: #ededed;
    font-size: 0.84rem;
}
.scp-image-block.block-left { margin-left: 0; }
.scp-image-block.block-right { margin-right: 0; }
@media (max-width: 540px) {
  .scp-image-block.block-left, .scp-image-block.block-right {
    float: none; clear: both; margin-left: auto; margin-right: auto;
  }
}
 
#page-content .wiki-content-table tr th {
    border: solid 1px var(--accentColor);
    color: var(--accentColor);
    background-color: #21252E;
    /* set border for table title */
}
#page-content .wiki-content-table tr td {
    border: solid 1px var(--accentColor);
    /* set border for table content */
}
 
/* fancy collapsible */
#page-content .collapsible-block-folded, #page-content .collapsible-block-unfolded-link {
    background: #21252E;
    transition: background 0.25s linear;
    padding-top: 0.5rem;
    padding-bottom: 0.5rem;
    padding-left: 1rem;
    padding-right: 1rem;
    width: min-content;
    white-space: nowrap;
    overflow: hidden;
    margin: auto;
}
#page-content .collapsible-block-folded .collapsible-block-link::before {
    content: "▷ ";
}
#page-content .collapsible-block-unfolded .collapsible-block-link::before {
    content: "▽ ";
}
#page-content .collapsible-block-link {
    text-decoration: none;
    color: #ededed;
    font-weight: bold;
}
#page-content .collapsible-block-folded:hover, #page-content .collapsible-block-unfolded-link:hover {
    background: var(--accentColor);
}
#page-content .collapsible-block-unfolded-link {
    box-shadow: 0px -0.26rem 0px 0px var(--accentColor);
}
#page-content .collapsible-block-folded, #page-content .collapsible-block-unfolded-link {
    margin-top: 10px;
    margin-bottom: 10px;
}
 
/* Selection */
::selection {
    background: var(--accentColor);
    color: #ffffff;
}
 
/* Footnotes */
.hovertip {
    font-size: .9rem;
    background-color: #21252E !important;
    border: solid 1px var(--accentColor) !important;
}
.footnotes-footer {
    background-color: #21252E;
    padding-left: 1.4rem;
    padding-right: 1.4rem;
    padding-bottom: 1.5rem;
    box-shadow: -0.24rem 0px 0px 0px var(--accentColor);
}
.footnotes-footer .title {
    color: #ededed;
}
.footnote .f-footer, .equation .e-footer, .reference .r-footer {
    display: none;
}
 
/* Tags */
#main-content .page-tags a {
    margin-top: .18rem;
}
.page-tags span {
    border-top: 1px solid #ededed;
}
 
/* Pop-Up Windows */
.owindow {
    background-color: #21252E;
    border-color: var(--accentColor);
}
 
.owindow .modal-header {
    background-color: #21252E;
}
 
.owindow .modal-body img {
    background-color: transparent !important;
}
 
.owindow .title {
    background-color: #21252E;
    color: #var(--accentColor);
    border-bottom: 1px solid #2F333C;
}
 
.owindow .button-bar a {
    background-color: #21252E;
    border-color: var(--accentColor);
    color: #ededed;
}
.owindow .button-bar a:hover {
    background-color: var(--accentColor);
}
 
/* Edit Buttons */
.buttons .btn {
    background-color: #21252E;
    border-color: var(--accentColor);
    color: var(--accentColor);
    padding: 3px 5px;
}
.buttons .btn:hover {
    background-color: var(--accentColor);
    color: #21252E;
}
 
/* Edit Lock Info*/
#lock-info {
    background-color: #21252E;
    border-color: #ededed;
}
 
/* Close Button for Page Source, Rating, Etc */
a.action-area-close:hover {
    background-color: #21252E;
}
 
/* Page-History Current */
.pager .current {
    background-color: var(--accentColor);
    border-color: #ededed;
}
 
/* History Compare */
 
.inline-diff ins, .inline-diff del {
 
    color: #21252E;
 
}
 
/* ---- INTERWIKI ---- */
 
.scpnet-interwiki-frame{
    filter: invert(100%) grayscale(100%) contrast(75%);
}
 
/* ---- CUSTOM SYNTAX ---- */
 
.darkbox {
    background-color: #21252E;
    border-left: solid 0.26rem var(--accentColor);
    border-right: solid 0.26rem var(--accentColor);
    padding: .4rem;
    margin-top: 12px;
    margin-bottom:12px;
}
 
.lightbox {
    background-color: #ededed;
    color: #21252E;
    border-left: solid 0.26rem var(--accentColor);
    border-right: solid 0.26rem var(--accentColor);
    padding: .4rem;
    margin-top: 12px;
    margin-bottom:12px;
}
.lightbox h2, .lightbox h3, .lightbox h4, .lightbox h5, .lightbox h6 {
    color: #21252E;
}
 
.limit {
    margin-bottom: -1rem;
}
.anchor {
    position: sticky;
    height:0;
    top: 0;
}
.sidebox {
    background-color: #21252E;
    border-top: solid 2px var(--accentColor);
    padding: .14rem;
    margin-top: 0;
    margin-bottom: 8px;
    width: calc((100vw - 870px)/2);
    max-height: calc(100vh - 18rem);
    position: absolute;
    top: 0;
    left: 103.5%;
    z-index: 5;
    overflow: auto;
    box-sizing: border-box;
}
@media (max-width: 1290px) {
    .sidebox {
        display: none;
        visibility:hidden;
 
    }
}
 
:root {
  --accentColor: #1EB5E8;
  --lgurl: url("https://scp-wiki.wdfiles.com/local--files/theme%3Apenumbra/logo.png");
}
 
/*Fix for Common Theme*/
 
/* Tohle je tady aby ty barevný boxy v sidebaru byly průhledný a netrhaly oči. */
:root {
  --ct_bg_sidebar-blue: rgba(25, 86, 255, .22);
  --ct_bg_sidebar-red: rgba(255, 43, 43, .13);
  --ct_bg_sidebar-green: rgba(31, 219, 31, .15);
  --ct_bg_sidebar-yellow: rgba(229, 210, 4, .22);
}
 
/* Díky tomuhle nezmizí ta ikonka domečku v topbaru, když nad ní přejedeš. */
#top-bar ul li a.homebutton:hover {
background: url(https://grombald.github.io/Common-Theme/img/home.png) center 4px no-repeat !important;
background-image: var(--ct_bg_topbar-home-hover) !important;
-webkit-background-size: 13px 13px !important;
-moz-background-size: 13px 13px !important;
background-size: 13px 13px !important;
color: transparent !important;
}
 
/* Díky tomuhle se na ikony sociálních sítí v sidebaru nevztahuje to zvýraznění pozadí, který se zobrazí, když přejedeš nad odkazem. */
#side-bar .side-block.blue a:hover {
    background: transparent;
}
 
/* ---- Common Theme is sometimes so broken, isn't it? ---- */
#top-bar .ct-theme-switch {
    position: absolute;
    right: 13px;
}
 
/* Oprava barev v infobaru */
.rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .cancel, .rate-box-with-credit-button {
    border-top: solid 1px #21252E !important;
    border-bottom: solid 1px #21252E !important;
    background-color: #21252E !important;
}
hodnocení: +8+x
blank.png

Tma, 10. října 2156

Probudil se s hučením a drkotáním trubek. Pokusil se překulit na druhou stranu a loktem narazil na ostrý výčnělek na straně šachty. Podrážděně zasyčel a vyskočil se všechny čtyři. Kus látky — tvrdý a hrubý, ale dost dlouhý a široký na to, aby jej kolem sebe mohl ovinout, stočil-li se do klubíčka, a vyhnout se tak promrznutí — mu po ramenou bezděčně sklouznul na dno šachty. Teď už byl docela vzhůru.

Shrbeně se přetočil a poslepu nahmatal její cíp. Ustaraně prohmatával každý záhyb, obratně si mezi prsty mnul centimetr po centimetru její plochy, dokud po několika chvílích nepřestal a s úlevou se posadil na dno šachty. Jeho krvácející loket nepředstavoval hrozbu, utrpěl a přečkap v netečné tmě již vážnější zranění, trhlina v jeho kusu látky by však znamenala vzdorovat během odpočinku zimě a nepohodlí.

Jeho deka. Jeho jediný a nejcennější majetek, jediný společník a pevný bod ve tmě, na níž byla redukována jeho existence. Chvíle, kdy k ní přišel, byla jeho jediná skutečná vzpomínka, při níž by se snad pousmál, kdyby pro něj ono gesto mělo nějaký význam; bloudil ztracený ve tmě, vyhladovělý a zraněný. Nouze ho nutila se vydat dál a hlouběji do hučícího a cvakajícího podsvětí, skrz zbytečné a zapomenuté šachty, přes mosty zlomených ocelových nosníků a spletence ostrých drátů, bez skutečného cíle, dokud jeho pořezané prsty v temnotě nespočinuly na něčem novém; roztrženém kusu izolační látky, která kdysi pokrývala ústí filtru kdesi vysoko nad ním. Ovinul si ji kolem pasu a pokračoval. Štěstí ho tehdy nemělo opustit, jelikož brzy poté narazil na šachtu, úzkou a zahnutou do tvaru zdvojeného L, v níž mohl složit v hlavu v nepřesvědčivé imitaci pohodlí. Toho dne získal domov; a co je důležitější, něco, k čemu se mohl vracet.

Úhledně látku složil a přiložil ke stěně šachty. Své obydlí opouštěl jen zřídkakdy a neochotně, o pozornost se však začal ucházet jeho prázdný žaludek.

Po čtyřech doklopýtal k ústí šachty a seskočil na úzkou platformu pod ní. Rukou našel úzkou trubku směřující doleva, chvíli nejistými kroky následoval její pohyb, načež po její rovnoběžných sestrách sešplhal na o něco užší platformu pod ní. To vše se odehrávalo v naprosté tmě. Ani nepřemýšlel, kdy naposledy viděl, zrak se mu stal nadbytečným, jeho krátké ruce byly slepecká hůl i cepíny, sonar, když jimi tloukl do dutých kovových šachet, chtěl-li zjistit, kam vedou. Nikdy neviděl třetí platformu, na kterou byl nucen v naprosté tmě seskočit, jeho jedinou jistotou její přítomnosti byla skutečnost, že onu cestu absolvoval už mnohokrát.

Několik dalších kroků rovně, přesný počet kroků doleva, další skok, vyšplhat po trubkách a drátech na potrubí silnější než jeho tělo, plazit se po břiše, znovu skočit. Jeho první zastávka byla blízko. Přiblížil se k něčemu, co šlo považovat za nízkou zídku tvořenou kovovými pláty, a ohnul se přes ni. Zde, z trubky tenké jako prst, odkapávala v pravidelných intervalech voda. Byla teplá a mastná, přesto ji nedočkavě olizoval z netěsnících spojů, dokud neměl pocit, že je snad celý tvořený jen vodou. Potom se napřímil. Čekala ho nejnepříjemnější část jeho cesty.

Přímo před ním zela jáma, široká a nebezpečná, jejíž hloubku mohl odhadovat jen podle zvuku, který vydal šroub, když jej do ní zkoumavě vrhnul. Nikdy ho neslyšel dopadnout. Pozpátku se přiblížil k jejímu okraji, otočil se, nadechnul a; skočil jako králík, mával rukama a právě včas se přichytil římsy na její druhé straně.

Spěšně se na ni vyškrábal celý a odskočil od kraje propasti. Nemyslel na to, že dříve nebo později bude muset celý proces opakovat; jen na houby rostoucí na tlusté visuté trubce o několik kroků dále, které ukonejší jeho hlad a umožní mu strávit více času v bezpečí jeho šachty a látky.

Rychlými kroky se vydal naučeným směrem. V tom ho zaujalo něco nového. Něco, co nikdy předtím neviděl. Neviděl? Hluboko pod ním, snad na samém dně jeho říše výpustí a ozubených kol, spočíval jediný oslepující bod zářícího světla, hřejivé slunce velikostí jablka uprostřed temnoty.

Obezřetnost a nedůvěřivost, které ho naučil jeho studený, ostrý a nebezpečný svět, ustoupily v porovnání s nejniternější potřebou zkoumat, být blízko, vidět zblízka onen nepravděpodobný kus lepšího světa na jeho samém dně.

Sestupoval, skákal a šplhal s rychlostí, jíž by se nikdy byl neodvážil, jeho trup byl během několika chvil potlučený a zkrvavený. Nedbal bolesti. Drobná zranění nebyla ničím v porovnání se… zářící bod se postupně rozrůstal, dokud se při pohledu zblízka neproměnil na několik bodů a posléze několik paprsků vycházejících zpod těžkého železného poklopu.

Položil na něj ruce a hledal sebemenší štěrbinu. Pokusil se na něj zatlačit, marně a dlouho se snažil na kus kovu zaútočit ze všech možných úhlů, dokud se pod jeho zlámanými nehty skutečně nepohnul.

Jeho okolí zalilo ostré zlaté světlo, jeho proud ho přiměl zavřít oči a dopadnout na záda. V této pozici setrval, dokud neseznal, že jeho zavřené oči přes víčka přivykly alespoň částečně přílivu světla. Pomalu je otevřel.

Mezi ním a poklopem se tyčil nový tvar, černý a matný navzdory zlatavé záři. Hleděl na něj a brzy mu došlo, že tvar na něj shlíží zpět. Neodvážil se pohnout. Zdálo se mu to celou věčnost, než se silueta s hlasitým zacvakáním zavrtěla. To mu stačilo. Přemíra nových podnětů způsobila paniku, otočil se tedy k útěku, odhodlán zmizet ve změti šachet a potrubí.

Než urazil deset kroků, ozval se ohlušující výbuch a on dopadl na obličej, mrtvý dřív, než stačil pomyslet na to, co bude s jeho kusem látky.


Modul SCRA-7, 10. října 2156

"Ale přestaň s tím. Vím, že jsi vzhůru. Jak se cítíš?"

"Co mě prozradilo?" Nepokusil se pohnout ani neotevřel oči. Znal pocit, který doprovázel doznívající anestézii. Stav beztíže a naprostá bezbolestnost. Kdyby se o píď pohnul, kouzlo by bylo pryč, dopadl by na tvrdou zem a každé napůl zahojené zranění by se začalo hlásit o pozornost.

"Tvůj neurologický obraz." Opáčil nezaujatý hlas odkudsi zpoza něj. "Jak se cítíš?" Zopakoval o něco naléhavěji.

Umrtvující kouzlo sláblo, přesto si požitkářsky užíval poslední chvíle dokonalého pohodlí.

"Jako znovu narozený."

Hlas za ním se chrochtavě uchechtl.

"Co to bylo?" To, co začalo jako stěží postřehnutelné šimrání na konečcích prstů u nohou se během sekund rozšířilo do jeho lýtek a stehen. Když mu už mravenčily celé nohy, změnilo se šimrání jako na povel v křeče.

"Zkurvený-" procedil mezi zuby.

"Počkej, pomůžu ti." Hlas se přesunul zpoza něj k jeho straně a cítil dotyk rukavice na své pravé holeni. Otevřel oči.

"Uzsi."

"Foxi?"

Uzs, oděný v pomačkaném plášti, mu krátkými injekcemi vstřikoval do nohy průzračnou kapalinu.

"Doufám, že to jsou lokální anestetika."

"Vitamíny, kalcium, draslík, jiné." Uzs obešel stůl, aby zopakoval proces na jeho druhé noze.

"Další prášky nedostaneš, dokud si nebudeme jistí, že byla obnovena hybnost. Pověz, začalo to jako stahy ve svalech, nebo spíš mravenčení?"

"Mravenčení." Záleží na tom?" Bolest v nohou pomalu ustupovala. Fox se pokusil natočit hlavu — když nedosáhnul požadovaného úhlu, znovu ji položil.

"Nohy člověku obvykle mravenčí…" Uzs větu nedokončil, dokud se k Foxovi nepřiblížil tak, že na něj viděl i ze své ležící pozice: "… po přišití."

"Počkej, co tím-" Fox se překvapením pokusil posadit. Jeho záda ho knockoutovala křečí, která prosvištěla jeho páteří, takže s plesknutím dopadl zpět na stůl.

"Zkus pro změnu jen ležet," navrhnul Uzs nezaujatě a udělal krok zpět. Fox si ho prohlédnul. Uzs byl stejně ošklivý jako vždy, s jeho rozpláclým nosem, rybíma očima a tlustýma opuchlýma rukama.
Jeho vzhled byl nicméně až třetím nejdůležitějším důvodem, proč jej Fox vídal nerad.

Druhým byl ten, že Uzs byl jeho lékař, a Fox zastával přesvědčení, že se svým lékařem by se člověk měl setkávat výhradně v případě existenční nutnosti (což ostatně většinou byl jeho případ).

Skutečně nejzávažnějším důvodem, tím, pro který by si Fox, kdyby měl v dané situaci na výběr, patrně mezi návštěvou jeho ordinace a jistotou bídné smrti vybral rakev, bylo to, že kdykoliv k návštěvě došlo, byl nucen přetrpět Uzsovo soustavné brblání, výčitky a upomínky.

Uzs byl možná jedním z nejlepších žijících chirurgů, tón, kterým bezmocného paralyzovaného Foxe byl schopný kárat do omrzení, kdykoliv se setkali, byl nicméně tím, co na něm Fox považoval za skutečné boží vnuknutí a projev geniality.

Fox trávil život rozbíjením sítě organizovaného zločinu v hlubinách Modulu 7. Věřil, že jediné odpoledne Uzsova obviňujícího chrochtání reprodukované sítí amplionů by přimělo podvratné živly minimálně k okamžité abdikaci, či spíše hromadné sebevraždě.

Bolest v zádech jej nicméně přiměla uposlechnout Uzsova doporučení a ulehnout zpět do původní pozice.

"Co se stalo?" Bylo lépe tu náplast strhnout rovnou.

Uzs teatrálně vzhlédnul od snímku, který posledních několik sekund zkoumal.

"Ty to nevíš?" Uzs téměř žvatlal a jeho ústa se roztáhla do samolibého úsměvu.

"Svatá matko boží, to jsem tam venku nemohl prostě umřít?" Zabědoval Fox bezhlesně.

"Umřel jsi."

"A tak." Fox chvíli přemýšlel. Po krátké odmlce dodal: "už zase?"

"To není zábavné."

"Ani se nesměju. Jak se to stalo?" Dodal ještě, než Uzs stačil otevřít pusu.

"Doufal jsem, že to mi prozradíš ty."

Shlédl tázavě na Foxe. Když nereagoval, pokračoval.

"Našli tě na podlaží 77 v bloku 14. Dle všeho se s tebou utrhla rampa. Dolů to byla dost dlouhá cesta. Fraktura lebky, zlomil sis pátěř, kus rampy ti amputoval obě nohy. Na místě jsi vykrvácel."

"A to je všechno?"

Uzs se zamyslel. "Ano, na dně toho koridoru našli blízko tebe další tělo. Muž, 44, mrtvý."

Fox si najednou na něco vzpomněl. "Počkej chviličku. Patro 77?"

Začínal si vzpomínat. Sledovačka v baru, náhodný rozhovor- ne, tak to nebylo, toho trhana podezříval a sledoval už celé týdny. Nepokrytý nákup nelegálního zboží v baru na 110. podlaží, sbalit ho mohl už tehdy, ale něco mu říkalo, že má počkat, sledovat ho a plížit se za ním až do 14. bloku, daleko do starých údržbářských tunelů. Pokud chtěl někdo někde být nespatřen, bylo to právě tam.

Fox však toho dne udělal tu chybu, že se nechal unést a podcenil svou na první pohled imbecilní kořist, nečekal tedy, že se jej jeho kořist je nejen vědoma, ale je více než s to se efektivně zatčení bránit. Za posledních několik měsíců to byla první pořádná přestřelka, změněná záhy ve zběsilý útěk, který se plynule změnil v pěstní souboj na závěsné rampě vedoucí přes zdánlivě bezedný koridor, dokud…

Fox naprázdno polknul. Uzs si sundal rukavice a začal prsty zkoumat jeho chodidla.

"Co ten druhý, ten trhan?"

"Myslíš ten, co jsi ho vzal s sebou? Nevypadal o moc líp než ty. Naneštěstí pro něj neměl tak dobrou pojistku. Dostal černý pytel, zatímco ty odtud vyjdeš po svých… u ďábla, teď mi došlo, tohle je už popáté! Popáté jsem tě byl přinucen přivést zpátky z říše mrtvých. Svět není fér."

"Počtvrté," zasyčel podrážděně Fox. "Abys věděl, ten chudáček byl fekál, který v nižších patrech prodával drogy a kupoval…" Najednou si nebyl jistý.

"Poslyš, při ohledání, co u něj našli?"

Uzs stále pracoval na jeho nohou. "Nevím, o čem mluvíš. Pokud vím, jediné, co se v jeho blízkosti našlo, byly zbytky tvé stehenní kosti."

"Moc vtipné. Myslím nález. Kontraband." Fox začínal být netrpělivý. Za to jsem chtěl toho chlapa původně zatknout.

"Nevím, o čem mluvíš," odpověděl mu Uzs podrážděně. "Jak jsem ti řekl, podle všeho u sebe neměl nic nepatřičného. Žádný kontraband, žádnou zbraň, jednoduše nic."

"Jak to myslíš?"

"Jak to říkám. Zkus ohnout nohy."

Fox to zkusil. Bezúspěšně. "Nejde to."

"Snaž se víc."

"Nejde to."

"Snaž se."

"Nechci."

"Uříznu ti je."

Fox ohnul levou nohu, potom pravou. Nebavilo ho už ležet, pokusil se proto znovu si sednout. Uzs ho přitlačil zpátky na lůžko. "Hybnost v toleranci. Zbývá pár dalších testů."

Uzs bez varování vrazil Foxovi jehlu do krku.

"Za co to bylo?!"

"Potřebuju krev z krkavice na určení faktoru obnovy, nemel sebou, jestli mi tu vykrvácíš, přísahám, že nechám ty mekhánské pacholky tě obrátit naruby."

Foxe to upřímně pobavilo. "Nikdy bys to neudělal."

Uzs se zastavil. "To jako proč?"

"Zaprvé je nesnášíš. Jakkoliv se ti líbí představa, že by můj čelní lalok nacpali do tanku a nechali ho dělat mou práci, možná dokonce ještě víc než jim, nenechal bys je na mě sáhnout." Fox se vzpřímil na loktech a nasadil nejodpornější úsměv, kterého byl schopný. "Zadruhé miluješ naše malé rozhovory. I kdybys mě měl přivést zpátky pětsekrát, nenecháš si ujít příležitost mi vyčinit, je to tvůj nejmilejší koníček, beze mě by ses uchlastal k smrti."

"S trochou štěstí to bylo naposledy." Odsekl Uzs a věnoval kradmý pohled přístroji za sebou. Fox se otočil. Přístroj — vzhledem hybrid pračky a přesýpacích hodin — zvědavě žmoulal jeho krev, přeléval ji a míchal, dokud se neozvalo hlasité *píp*!

Přístroj se zastavil a vysoukal ze sebe jediný dlouhý proužek papíru. Uzs ho nedočkavě vyškubl z jeho útrob a začal číst. Fox neviděl, co se na něm píše, musel tak hádat z Uzsových reakcí: rozšířené oči, naděje, a potom-

"Ty bastarde." utrousil Uzs zklamaně, zmuchlal papír a hodil ho na zem. Foxovi spadl kámen ze srdce.

"Kolik?"

"Míň, než bych si přál."

"Tak kolik?"

"Nula celá třicet osm," přiznal nakonec Uzs.

"Tak málo?" Fox se musel smát, Uzs se tvářil znechuceně.

"Ovědomuješ si vůbec," odsekával pomalu: "jak zatraceně nepravděpodobné to je? Jak vůbec můžeš…" Uzs se zhluboka nadechnul. "Tak fajn. Některým parchantům je patrně dáno strašit tu věčně."

Otevřel Foxovu kartu. "Z hlediska klasické medicíny jsi zcela zdráv. Tvoje resurekční prognóza je 10 plus mínus 2. Počítal bych s tím," řekl a tvářil se přitom tak kysele, že se Fox musel podívat jinam: "že v případě, že by se našel někdo, kdo by byl ochotný tě ještě tak sedmkrát oživit, začne tvoje buněčná struktura protestovat. Dvě další a probudíš se jako chodící tůmor, ne, že bychom poznali rozdíl."

"To znamená dvanáct životů, plus mínus dva. Co by na to řekl Ježíš?"

"Že jsi zatracený lotr," vztekal se Uzs. "Většině lidí by stačily dvě obnovy, kdyby na ně ti chudáci vůbec měli nárok. Proč zmetek jako ty snese sedmkrát tolik…"

Najednou se zastavil, jakoby si na něco vzpomněl. "Williamson."

"Náčelník? Co je s ním?"

"Ptal se po tobě."

"Chviličku, on nevěděl, co se mi stalo?"

"Věděl, zdálo se ale, že…" Uzs se zadíval na Foxe. "Volal sem kolem šesté. Máš jít ze stolu rovnou do kanceláře."

"Je to zlé?"

"Když starý Williamson zapomněl, že je jeho detektiv mrtvý? Nemyslím, že by někdy dřív na něco zapomněl. Být tebou jsem už na cestě."

"Takže jsem zcela zdravý, doktore?" Zeptal se Fox pitvorně ustaraným hlasem.

"Kliď se odtud."

Fox se protáhnul a a skočil na studenou podlahu. Neměl kalhoty, byl však ochoten se bez nich obejít, jen aby už mohl být pryč z Uzsovy domény. Bez pozdravu se vydal ke dveřím.

"Ještě jedna věc."

"Ano?" Fox stál s rukou na klice a odmítal se otočit, aby zdůraznil, že jejich společný čas je u konce.

"Jestli mi ještě jednou přistaneš na stole, uřiznu ti koule."

Fox vyšel ze dveří s povzdechem. Smrt byla kdysi tak jednoduchá.

Vydal se chodbou směrem vzhůru, potom si to rozmyslel, má-li přijít o svou 3denní dovolenou, staví se alespoň doma na sprchu a kávu.

V uších mu zněla Uzsova slova: "Když starý Williams zapomněl, že je jeho detektiv mrtvý? Nemyslím, že by někdy dřív na něco zapomněl."

Skutečně nebylo obvyklé, že by náčelník Williams na něco zapomněl. Začínal mít pocit, že během jeho krátkého pobytu na lůžku se seběhlo něco mimořádného.

Ale co přesně? To se měl dozvědět až za chvíli.


Modul SCRA-1, 10. října 2156

Cadene Mornenová vkleče objímala mísu. Zvracela jako nikdy v životě. Zvracela, jakoby se její útroby navzájem odtrhly, převrátily naruby a opět spojily v náhodném pořadí, naplněné roztaveným zlatem.

Dávila se, kašlala a lapala po dechu, zmítala se v křečích, dokud se její organizmus konečně nezačal vzpamatovávat. Se zavřenýma očima se pomalu nadechovala, položila si čelo na okraj mísy a nechala si nakyslé sliny skanout mezi rty.

Cadene Mornenová absolvovala skalární látkový přenos — jak jej nazývali Mekhánští technopaté — či teleportaci —jak způsobu cestování, umožňujícímu hypotetickému pasažérovi překonat vesmírní vzdálenosti prakticky instantně, nacházel-li se na začátku a konci jeho zamýšlené trasy přijímač patřičné síly, přezdívali všichni ostatní — vícekrát, než dokázala napočítat. Nevolnosti nebyly ojedinělé, ačkoliv jejich frenkvence a rozsah se po létech užívání, jak sama zaznamenala, snižovaly navzdory všeobecně přijímanému názoru, že si na proces zvyknout jednoduše nelze.

Navzdory tomu byla její dnešní ataka to vůbec nejhorší, čím se v souvislosti s teleportací kdy musela setkat. Připadala si, jakoby každá molekula v jejím těle začala na jednom místě a po přenosu dopadla na místo úplně nové, nesoudelně s jejím původním biochemickým posláním. Učinila sama sobě tichý slib, že svou zpáteční cestu odloží o co možná nejdéle.

"Ministryně Mornenová?" Zpoza dveří se ozval ustaraný hlas. "Cítíte se lépe?"

"Jako znovu narozená, Molly." Zachraplala nepřesvědčivě Cadene, představujíc si sama sebe, jak otevírá dveře za svými zády a shlíží sama na sebe. Použít v takovém případě vznešený titul ministryně by byla hierarchická svatokrádež.

"Opravdu jsem v pořádku. Sdělte, prosím, ostatním, že se dostavím během pěti minut."

Čekala, až se zvuky její asistentky dostatečně vzdálí, vděčná, že se Molly vzdala tak snadno. Existovalo reálné riziko, že by ji její patologicky starostlivá povaha mohla přimět vstoupit do kabinky a otírat své zaměstnavatelce ústa kapesníkem. Cadene by ji za to nenáviděla. Byla ministryně, a ministryně si nemohou dovolit být viděny na kolenou a zvracející.

Opřená o dveře se vysunula na nohy a vysoukala se z kabinky, několik kroků k umyvadlu, očistit se. Vzhlédla k zrcadlu. Na mysl jí přišla jediná věc, tentýž blesk, který zasáhl do mozku každého, kdo ji kdy viděl. Byla nádherná. Zelená a rozčepýřená, přesto objektivně nejkrásnější bytost, na které kdy spočinul její zrak. Toto vědomí nebylo produktem potřeby sebeujištění, jednalo se o strohé zhodnocení povahy věcí; pro Cadene Mornenovou byl její vzhled — právě jako její ostatní, neméně působivé talenty — nástrojem, jímž se podílela na dosažení vyššího dobra.

Pohlédla si do očí. Dnes, věděla, bude muset pro vyšší dobro vykonat další misi, ačkoliv její přesná povaha jí měla být odhalena až později. Ačkoliv nebyla pověrčivá, tušila, že její nejnovější úkol se jí nebude líbit. Hluboko uvnitř cítila, že se jí bude líbit ještě daleko méně, než její nešťastný látkový přenos.

Vyšla ze dveří. Molly, čekající poblíž, vzhlédla od změti formulářů.

"Nějaké novinky?" Zeptala se dřív, než se její asistentka stihla otázat na její současný stav.

"Nic konkrétního," vyslabikovala Molly a zatvářila se o poznání nervózněji než obvykle.

"Děje se něco?" Cadene cítila napětí narůstající přímo úměrně s rozšiřujícíma se očima její asistentky. Začínala chápat, že ať jí Molly odpoví cokoliv, bude puzena se otočit a projít znovu dveřmi směrem k umyvadlu.

"Zatímco jste byla uvnitř, prošel kolem mě ministr Addams."

"Ach tak."

"A Veletechnopat Xeraph."

"Cože?"

"A lord Eric. Paní, je tu i O5-1."

"Rozumím."

Doprovázena zvukem Mollyiných drobných kroků bubnujících o kovovou podlahu překonala dlouhou chodbu a stanula v nové prostorné místnosti. Sál byl nesmírný, lemovaný observačními okny, za nimiž pokojně proplouvaly světelná léta vzdálené hvězdy. Kdysi to mohlo být krásné místo, a bylo by jedním z mála, dokud jej dogmaticky neplýtvající mekhanisté doslova nezaplnili pavoučími sítěmi kabelů a drátů, pumpujících sílu do nekonečných legií serverů, datacenter a počítačů, dokud nepůsobilo scvrkle a uboze.

Střed sálu pokrývaly a prostupovaly monitory a obrazovky všech typů a velikostí v nepřeberném počtu, sršící nekonečný proud binárních dat, pochopitelný jen pro mekhánské operátory a několik zasvěcených osob. Cadene byla jednou z nich. Nebylo to příjemné čtení.

V samém středu místnosti zel jako oltář dob dávno minulých nesmírný stůl, dosti veliký a majestátní na to, aby z něj bylo možné velet armádě při dobývání celého vesmíru, což při troše nadsázky nebylo vylučeno. Na třech z jeho čtyř konců stáli muži. Cadene jim pokynula a zaujala místo na jeho prázdné čtvrté straně.

"Budiž zaznamenáno, že mimořádná schůze ze dne 10. října 2156 začíná při plné účasti krizového štábu. Čas zahájení deset šestnáct, bod programu jediný." Asistent O5-1 deklamoval úvod pro vyhotovení záznamu, jakoby slova, jež měl vyslovit, visela ve vzduchu před ním ve vzdálenosti, která mu stěží umožňovala určit jejich význam. Cadene zkoumala rysy jeho obličeje. Asistent O5-1 byl miniaturní verzí svého představitele, tvrdý, neohebný, bez fantazie a prostý pochybností, jež ji doprovázejí. Vidět ho shrbeného a přikrčeného, jakoby se snažil zabránit niternímu rozkolu si prokousat jeho masem cestu na povrch, bylo přinejmenším znepokojující, právě jako nepřítomnost O5-1.

"O5-1 nyní komunikuje se SCRA-7 a vrátí se každou chvíli." Dodal a zodpověděl tak nevyřčenou otázku.

Cadene si nedokázala představit situaci, při níž by O5-1 přerušil zasedání krizového štábu, byť na délku jediného dálkového hovoru. Co bylo to, co jej přimělo věnovat Modulu 7 individuální pozornost, nevěděla. Začínala však mít čím dál silnější pocit, tušení hraničící s přesvědčením, že ať se stalo cokoliv, ať je první člen povolal z jakékoliv příčiny, budou následky strašné.

Úkosem pohlédla na Addamse. Tvářil se vyděšeně. To by samo o sobě nebylo důvodem k panice; Addams vždy působil jako potlučené štěně, přesto pohled na jeho třesoucí se rty nebylo nic, co by Cadene pomohlo zahnat sílící obavy.

Otočila se na muže po své levici. Ten, aniž by pohnul hlavou, obrátil tvář směrem k ní. Proti své vůli se otřásla.

Oko laika by shrbenou postavu Veletechnopata Xerapha mohla zaměnit za některý z přístrojů obývajících sál, který byl jeho královstvím. Když před mnoha lety spojili mekhanisté sílu s Nadací, aby mohli společně opustit Zemi, byli často k nerozeznání od nečlenů své sekty. Nástrahy a naprostá opuštěnost vnějšího vesmíru je však přiměly absolvovat jistou formu skupinové evoluce, aby jejich dílo mohlo pokračovat. Kybernetické příslušenství, kybernetické modifikace, posléze kybernetické nahrazení, dokud se nezačali podobat strojům, o něž s perverzní láskyplností pečovali.

Na špičce této pyramidy spočíval Veletechnopat Xeraph. Jeho tělo, sestávající už snad jen ze samých trubic pumpujících krev, moč i benzín a mechanických paží, již neuneslo vlastní váhu a vyžádalo si implementaci deseti nových párů nohou, takže připomínal napuchlou stonožku, připravenou puknout v nestřeženém okamžiku a pokrýt své okolí mazlavým zeleným svinstvem.

Ironií osudu byl jeho nejvíce znepokujícím rysem ten nejlidštější; jeho oči, zarudlé, napuchlé a nezaměnitelně organické, pozorovaly svět s nezdravým analytickým zájmem, z nějž se Cadene dělalo zle. Pohledy, které by mohly a přály by si prořiznout jí šaty, dokázala setřást. Xeraphův zkoumavý pohled, který nadevší pochybnost znamenal, že by jí vmžiku rozřezal hrudník, vysál jeho obsah a změřil průměr jejích páteřních obratlů jen proto, aby mohl získanou informaci zaznamenat a ihned upnout pozornost k novému výhonku vědeckého poznání, byl něco docela jiného.

Dnes však pohled neodvrátila. Měla dojem — poprvé — že za vyvalenými bulvami Veletechnopata viděla odzbrojující náznak lidskosti, slabosti, jíž zavrhoval; mohl to být strach? Přimhouřila oči a toho dne to byl Xeraph, kdo odvrátil zrak.

Neklid uvnitř Cadene začal prosakovat na povrch, cítila, že se potí, přešlápla z nohy na nohu.

Pokud i ten samolibý pavouk nebyl sám sebou, nestalo se jen něco hrozného, ne. Stala se katastrofa.

Katastrofa, jež naplnila místnost jako štiplavý kouř a jejíž tíha sžírala všechny kolem stolu, včetně jí, ačkoliv patrně jen ona doposud nebyla obeznámena s její podstatou. Byla připravená vyslovit onu otázku nahlas, vzdát se komfortu nevědění, když v tom-

"Vítejte zpět, O5-1."

Cadene zpozorněla. V čele stolu stanul konečně stanul O5-1, vysoký a velmi starý, na první pohled mnohem starší, než jak si jej Cadene vybavovala z posledního setkání před necelými dvěma měsíci.

"Omlouvám se za zdržení." O5-1 pozdravil své spolupracovníky pohledem.

"Opozdila jste se." Dodal, když jeho oči doputovaly k Mornenové.

"Okamžité zdravotní komplikace. Odpusťte." Nabídla pomalu a dala si dobrý pozor, aby opětovala jeho pohled. O5-1 přijal. Veletechnopat však zpozorněl.

"Pozorování: mod: informativní tón Váš stav (nevolnost) vyvolán neprodleně po přenosu (9:54, přijímač 1149). Předpoklad: Všeobecně přijímaný fakt: přenos může ve zlomovém množství případů (1:17421) způsobit zdravotní potíže; bylo postulováno, že korektní životospráva může (56 % případů) snížit riziko těchto vedlejších účinků. Doporučení: mod: apelativní tón dbát v období přenosu o dodržování doporučených standardů příjmů živin a předepsaný spánkový režim (6 hodin denně)."

Veletechnopatova hlasová jednotka pípala strojově konstruované věty, zatímco druhý hlas, vycházející z jeho sekundární jednotky, doplňoval jeho projev o upřesnění, poznámky a dílčí informace; výsledný projev byl víceméně nesrozumitelný, Cadene však jednoduše uhádla skutečný význam jeho slov, skrytý za vyumělkovanou hru na bezchybný počítač.

"Ty sráči," myslela si: "nepřipustíš ani na moment, že by ty vaše vynálezy zkázy mohly dělat něco, co nemají."

Usmála se, pohlédla mu do očí a poděkovala. Nesměla se nechat vyvést z míry. Zvláště když cokoliv, co mělo následovat…

Addams škytal do dlaně a bázlivě pohlížel na O5-1. Xeraph cosi zapípal a pootočil se. Cadene se podívala přímo před sebe. O5-1 na moment přimhouřil oči a natáhnul tvář, jakoby se připravoval. O5-1 nikdy nepotřeboval čas se na cokoliv připravit. Záškuby nejistoty v jeho chování byly tak nakažlivé, že se Cadene cítila jako přikovaná na místě. Nastal čas otevřít pytel plný jedovatých hadů a podívat se, jaký vzor má nejjedovatější exemplář na jeho dně.

"Byli jste sem povolání jakožto členové krizového štábu. Naše společné snažení spočívá v důsledné snaze předcházet scénářům, jež by mohly ohrozit pokračování naší mise, případně minimalizovat rozsah škod, jsou-li způsobeny" začal O5-1 svůj proslov a pohledem zhodnotil své spolupracovníky, jakoby pochyboval, zda by výše uvedeného byli schopni.

"Musím tedy opravit ty z vás, kteří předpokládají, že dnešní zasedání se týká scénářů toho prvního, hypotetického typu. Krize, jak se brzy dozvíte, vypukla dlouho, celé hodiny předtím, než jste byli povoláni." Na moment se zarazil, jakoby chtěl dodat něco jiného.

"Někteří z vás již byli z nutnosti kusé informování o tom, co se stalo. Jiní z vás možná skrze sekundární informační kanály získaly nedokonalou představu o událostech, jejichž skutečná podstata doposud nebyla dokonale pochopena." Tón jeho hlasu ilustroval naprosto přesně, jak smýšlel o tom, co označil za "sekundární informační kanály". O5-1 nenáviděl indiskrétnost a úniky informací byly trestány právě tak tvrdě jako kterýkoliv jiný přečin proti jeho nejlepším úmyslům.

"Těm z vás, kteří patří do těchto skupin, mohu ujistit o jediném: vše, co jste slyšeli, v libovolné iteraci či provedení, byla ve své podstatě pravda." Nastalo ticho rušené jen Addamsovým škytáním. Veletechnopat vydal vysoký zvuk připomínající tření kovu o kov. Cadene nepřemýšlela o tom, co znamenal. Zírala na O5-1. S každým dalším strohým veršem s jí před očima zhmotňovaly nejhorší představy, přesto stále nevěděla… byla tak blízko.

"Pro ty ostatní, vězte následující. Naše informace nejsou dokonalé, víme však následující. Dnes ve čtyři hodiny a šest minut obecného času byl přerušen veškerý kontakt s Modulem SCRA-4. Snahy o opětovné navázání spojení selhaly. V souladu s protokolem byly bezprostředně podniknuty kroky pro zjištění rozsahu škod. Nyní, po osmi dlouhých hodinách, můžeme potvrdit, že z doposud neznámé příčiny došlo ke katastrofálnímu selhání operačního jádra Modulu a rovněž jeho generátoru CERES. Následná řetězová reakce vyústila v explozi, která Modul zcela zničila."

Po krátké pauze dodal pouze: "Stalo se, co jsme považovali za nemožné: Jeden z Modulů byl zcela zničen. A my to musíme oznámit světu."

Cadene mlčela. Věděla, že se O5-1 při oněch posledních několika slovech díval na ni, ale nevnímala ho.

Zničený? Moduly SCRA nebyly běžná kosmická plavidla. Byly to nesmírné kontinenty bloudící prázdnotou, domovy bezpočtu lidí, představa, že by jeden z nich jen tak…

"Kolik?" Zeptala se mrtvým hlasem.

"mod: informativní tón (Přibližně) jedno sto tři miliony sedm set padesát tisíc (tři sta) osob." Zapípal Xeraph.

"Sto milionů lidí?"

"mod: zvýšení hlasitosti pro usnadnění percepce mod: informativní tón (Přibližně) jedno sto tři miliony sedm set padesát tisíc (tři sta) osob."

Xeraph patrně skutečně vyhodnotil její tón jako tázavý či nejistý, přesto měla sto chutí mu vytlouci oči z hlavy.

Nebyla to katastrofa. Byla to apokalypsa. Sto milionů duší vyhaslo v jedinou chvíli, nebo lépe, sto milionů živých bytostí uhořelo v jediný okamžik v ohnivé kouli, která byla do té doby jejich domovem. Najednou si byla velmi aktivně vědomá toho, jak daleko se nachází od sluneční soustavy a jak je prostor za okny studený a blízko. V tu chvíli si připadala velmi malá.

"Někdo to musí lidem říct." O5-1 opakoval svůj požadavek.

Cadene nevzhlédla. Věděla, že zraky všech přítomných se upírají na ni. Věděla, co po ní chtějí, co musí udělat. Co nemůže udělat.

"Nemůžu." Bylo to prosté sdělení, do nějž se jí zázrakem podařilo nevložit nic z pocitů, které lámaly její přesvědčení jako hromádku klacků.

"Můžete a musíte." Oznámil O5-1. Nezvýšil hlas. O5-1 vždy dostal, co potřeboval. Cadene nevěděla, jestli mu to toho dne může dát.

"Co jim mám říct?" Zeptala se o poznání méně sebevědomým hlasem. Chtělo se jí rozběhnout pryč, pryč od povinnosti vystoupat několik bílých schodů v zadní části sálu, chopit se mikrofonu, předstoupit před třináct- dvanáct set milionů lidí roztroušených v éteru a sdělit jim, že životy tolika z těch, kteří dělali, co dělají oni a věřili v to, co věří oni, skončily v jediném momentu a nikdo za to nemohl. Nikdo za to nemohl, přesto to měla být ona, kdo propůjčí svůj hlas a svou tvář poselství nejhorší katastrofy, jakou kterýkoliv žijící člověk pamatoval.

"Co jim mám říct?"

O5-1 se jí stále díval do tváře. Aniž by se pohnul, promluvil k Addamsovi.

"Ministře Addamsi?"

Addams sebou škubnul. "Pane?"

"Může mise pokračovat?"

Addams shlédl ke svým papírům, kmital očima od jednoho k druhému, počítal na prstech a cosi si šeptal, zatímco jeho neklidná neurotická mysl dávala dohromady nejsmělejší kalkul jeho kariéry.

"Ehm, při změnách kurzu, které jsme nařídily provést SCRA-7, může mise pokračovat, ano," zapištěl nakonec.

"Děkuji. Veletechnopate Xeraphe, může mise pokračovat?"

"mod: informativní tón Pozorování: navzdory katastrofálnímu selhání SCRA-4 neregistrují (nižší) technopaté anomálie na generátorech CERES ostatních Modulů. Predikce: předpoklady kaskádového selhání generátorů CERES (vzhledem k jejich vzájemnému provázání) v případě selhání jednoho byly mylné. Závěr: ostatní Moduly mohou bez obav pokračovat (úplné diagnostické vyšetření bude provedeno obratem). mod: diplomatický tón Slib: "tuto bouři přečkáme" mod: ujištění apelem na obecnou humanitu, O5-1."

"Ministryně Mornenová, slyšela jste výpovědi svých spolupracovníků? Tak slyšela? Nechám je je zopakovat." O5-1 stále hleděl Cadene do tváře a neodvrátil se, dokud proti vlastní vůli nenaznačila přikývnutí.

"Půjdete tam. Vylíčíte jim hrůzy tohoto dne, dohlédnete, aby každý člověk chápal cenu, jíž si vyžádal. Připomenete jim nevyhnutelnost naší mise a přinášení obětí na oltář spásy našeho druhu. Přislíbíte jim, že navzdory našemu současnému strádání na nás čeká odměna, tam, kdesi v prázdnotě mezi hvězdami, jedinečná šance tam nahoře. Tohle jim řeknete. A oni vám budou věřit."

"A oni vám budou věřit."

A tak Cadene Mornenová šla. Jejím druhým talentem byl její hlas. Hluboký a libozvučný, jediný flažolet, který hladí po duši bez ohledu na to, zda oznamoval úspěch nebo válku. Toho dne musela zvolit mimořádně přesvědčivý tón, když reprodukovala lidem, kteří zbyli, že tolik jejich bratrů a sester už nedýchá.

Když mluvila, ani nezamrkala.

Za observačními okny pokojně proplouvaly světelná léta vzdálené hvězdy, drobné jako lidské slzy a nesmírné jako tíha trápení nárůdku ztraceného uprostřed studeného, prázdného a netečného vesmíru.


Takže pocházíte z Modulu SCRA-4? Věděli jste, že:

SCRA-4 opustilo orbitální doky Země jako čtvrté, tudíž je pořadí jeho odletu shodné s jeho označením? Totéž platí jen pro dva další Moduly: SCRA-2 a SCRA-7.

SCRA-4 se ze všech Modulů nejvíce přiblíží tzv. "Thailésovu pásu", jenž byl do 16. století považován za objekt nacházející se na nejzazší hranici vesmíru?

zoologické zahrady SCRA-4 jsou poslední místo ve vesmíru, na nichž lze spatřit živé tučňáky císařské?

SCRA-4 podobně jako jiné koráby v lidské historii nese kolaudační jméno? Každý z Modulů SCRA má vlastní osobitý název, v případě SCRA-4 je to "Sluneční Vítr".


Chtěli byste se o svém domovském Modulu dozvědět více? Neváhejte se obrátit na nejbližší volnočasové centrum, v případě zájmu o další zábavná fakta klikněte zde.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License