| Něco Nádherného |
By:  DrCheems |
| Published on 07 Dec 2021 17:30 |
What this is
A bunch of miscellaneous CSS 'improvements' that I, 
Croquembouche, use on a bunch of pages because I think it makes them easier to deal with.
The changes this component makes are bunch of really trivial modifications to ease the writing experience and to make documenting components/themes a bit easier (which I do a lot). It doesn't change anything about the page visually for the reader — the changes are for the writer.
I wouldn't expect translations of articles that use this component to also use this component, unless the translator likes it and would want to use it anyway.
This component probably won't conflict with other components or themes, and even if it does, it probably won't matter too much.
Usage
On any wiki:
[[include :scp-wiki:component:croqstyle]]
This component is designed to be used on other components. When using on another component, be sure to add this inside the component's [[iftags]] block, so that users of your component are not forced into also using Croqstyle.
Related components
Other personal styling components (which change just a couple things):
Personal styling themes (which are visual overhauls):
CSS changes
Reasonably-sized footnotes
Stops footnotes from being a million miles wide, so that you can actually read them.
.hovertip { max-width: 400px; }
Monospace edit/code
Makes the edit textbox monospace, and also changes all monospace text to Fira Code, the obviously superior monospace font.
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Fira+Code:wght@400;700&display=swap');
:root { --mono-font: "Fira Code", Cousine, monospace; }
#edit-page-textarea, .code pre, .code p, .code, tt, .page-source { font-family: var(--mono-font); }
.code pre * { white-space: pre; }
.code *, .pre * { font-feature-settings: unset; }
Teletype backgrounds
Adds a light grey background to <tt> elements ({{text}}), so code snippets stand out more.
tt {
background-color: var(--swatch-something-bhl-idk-will-fix-later, #f4f4f4);
font-size: 85%;
padding: 0.2em 0.4em;
margin: 0;
border-radius: 6px;
}
No more bigfaces
Stops big pictures from appearing when you hover over someone's avatar image, because they're stupid and really annoying and you can just click on them if you want to see the big version.
.avatar-hover { display: none !important; }
Breaky breaky
Any text inside a div with class nobreak has line-wrapping happen between every letter.
.nobreak { word-break: break-all; }
Code colours
Add my terminal's code colours as variables. Maybe I'll change this to a more common terminal theme like Monokai or something at some point, but for now it's just my personal theme, which is derived from Tomorrow Night Eighties.
Also, adding the .terminal class to a fake code block as [[div class="code terminal"]] gives it a sort of pseudo-terminal look with a dark background. Doesn't work with [[code]], because Wikidot inserts a bunch of syntax highlighting that you can't change yourself without a bunch of CSS. Use it for non-[[code]] code snippets only.
Quick tool to colourise a 'standard' Wikidot component usage example with the above vars: link
:root {
--c-bg: #393939;
--c-syntax: #e0e0e0;
--c-comment: #999999;
--c-error: #f2777a;
--c-value: #f99157;
--c-symbol: #ffcc66;
--c-string: #99cc99;
--c-operator: #66cccc;
--c-builtin: #70a7df;
--c-keyword: #cc99cc;
}
.terminal, .terminal > .code {
color: var(--c-syntax);
background: var(--c-bg);
border: 0.4rem solid var(--c-comment);
border-radius: 1rem;
}
Debug mode
Draw lines around anything inside .debug-mode. The colour of the lines is red but defers to CSS variable --debug-colour.
You can also add div.debug-info.over and div.debug-info.under inside an element to annotate the debug boxes — though you'll need to make sure to leave enough vertical space that the annotation doesn't overlap the thing above or below it.
.debug-mode, .debug-mode *, .debug-mode *::before, .debug-mode *::after {
outline: 1px solid var(--debug-colour, red);
position: relative;
}
.debug-info {
position: absolute;
left: 50%;
transform: translateX(-50%);
font-family: 'Fira Code', monospace;
font-size: 1rem;
white-space: nowrap;
}
.debug-info.over { top: -2.5rem; }
.debug-info.under { bottom: -2.5rem; }
.debug-info p { margin: 0; }
Vyzáblý muž se vyplazil ze své díry vedoucí hluboko pod zem a po předlouhých letech znovu pocítil teplo slunečního svitu na své vybledlé kůži. Měkká tráva pastviny hladila jeho kostnaté prsty. Jeho ruka mezi stébly narazila na něco dalšího.
Muž to něco chytil do rukou a vytáhl to ze země. Držel to, cítil to, olízl to, snažíc se zjistit, co by to mohlo být. Jeho rozpraskané rty se stočily v úsměv když si uvědomil, co drží v rukou.
Byla to květina.
Jeho oči osleply již dávno, přesto však věděl přesně, co je kolem něho. Nekonečné pole květin, pokrývající každý malý kousek země dál, než člověk dokáže dohlédnout. Jeho plíce se pohnuly poprvé za několik let, když se slabě zasmál, a po jeho rtech steklo několik slz. Věděl, co to znamená.
Věděl, bez obav a bez váhání, že mu bylo odpuštěno.
Nad hlavami skupinky vědců prolétlo několik bílých ptáků, když nervózně vstupovali do zadržovacího křídla Třídy Keter. V rukou svírali své bezpečnostní karty. Rozkazy přišly přímo od Rady. Vědci si nebyli jisti, zda je skutečně chtějí vykonat, neměli však na výběr.
Došli k zadržovací cele a seřadili se v pozorovací místnosti. Někteří poklekli a začali se modlit, zatímco jiní pouze drželi na tvářích nervózní úsměv. Tři z nich vytáhli své bezpečnostní klíče, zasunuli je do zdířek v panelu a otočili.
Kyselina začala proudit ven z cely. Někteří propukli smíchu, jiní zase pláči. Poté, co z komory odtekly poslední zbytky žíraviny, otočili výzkumníci svými klíči podruhé. Těžké ocelové dveře oddělující komoru od vnějšího světa se začaly otevírat a dovnitř proniklo pár paprsků slunečního světla. 682, probuzeno náhlým světlem, se pomalu zvedalo z podlahy. Prošlo skrz otevřené dveře a vkročilo do širokého světa. Někteří vědci opustili pozorovací místnost a sešli se v zadržovací komoře, zvědaví, co starý ještěr udělá.
Plaz se porozhlédl kolem. Otočil se za nádhernými ptáky nad jeho hlavou. Vědci zadržovali dech ve strachu, že netvor holubice ve vzduchu chytne a roztrhá. Místo toho však svou hlavu znovu sklonil a složil své tělo do květin s hlasitým povzdychnutím. Vypadal…
Spokojeně.
Ve světě beze smrti…
Bylo sobotní odpoledne. Pro mnohé to nebyl žádný speciální den, a vlastně ani speciální rok. Pro mnohé to byl jen další den, dalšího roku, dalšího desetiletí nekončícího pekla.
Přesně to, ten únavný život s koncem v nedohlednu, ta monotonie života, který se nikdy nesetká se smrtí, se změnilo, když začaly kvést květiny. Andersonova robotická těla dokázala poskytnout alespoň nějaký únik od toho všeho, ale tohle? Vědět, že za pouhý den všechno to utrpení skončí? To byl dar z nebes.
Nadace urputně prohledávala své soubory. KRYCÍ JMÉNO: Lily bylo dávno vyloučeno ze seznamu možných scénářů. Holubice, které pro tu příležitost připravili, byly až příliš staré, jejich svaly se rozpadly před lety. Nadačními Oblastmi zuřily oslavy. Oslavy jejich nevyhnutelné, rychle se blížící smrti.
To samé se dělo po celém světě. Festivaly lidí připravených na svůj konec se odehrávaly na každém rohu. Měli při sobě své nejcennější osobní věci a na sobě obleky, šaty a podobné slavnostní oblečení. Televizní kanály pořádaly sázky o to, jakým způsobem si je smrt vezme. Poprvé za dlouhé roky byl svět opravdu šťastný a bylo to poznat.
A svět zemřel bez pláče, s úsměvem na tváři.
