13. května 2011
Skrze velkou tělocvičnu se neslo cinkání kovu, dupot bot a občasné výkřiky, zastíněné hrající hudbou z přenosného kazeťáku. Mladá žena a postarší muž byli uprostřed tréninku šermu, ve kterém měl navrchu on. Ačkoli byla agentka rychlejší a ohebnější, nemohla se rovnat letitým zkušenostem doktora.
Netrvalo to ani minutu a už se ozval muž se slovy. "Zásah!"
"Sakra práce Konnie!" Zabručela frustrovaně agentka, sundavajíc si svou přilbu. "Já tě snad porazím, až budeš na vozíku."
"Leda ve snu Píďalko. I kdybych měl být připoutanej na lůžko, tak tě porazím." Rozesmál se doktor, sundavajíc si svoji přilbu. "Ale dneska ti to šlo mnohem líp než minule, to musím uznat.“ Přešel k lavičkám kde si odložil věci a posadil se. Opřel se o dřevěné obložení, zavřel oči a z hluboka si povzdychl.
Mladá agentka si přisedla. "Neříkej že stárneš." Dloubla ho prstem do boku a zasmála se. Konny sebou cuknul, ale jinak zůstal sedět ve stejné pozici. Pouze si opřel hlavu a tichým "au" jak se praštila o dřevo za sebou.
"Sice už nejsem nejmladší, ale to neznamená, že jsem nemohoucí. Navíc kdo by tě pak učil?" Usmál se a poplácal agentku po rameni. "Dneska jsme trénovali fakt dlouho, měla by sis jít odpočinout."
"Odpočinout? Ani jsem se nezapotila." Zasmála se žena.
"I když bych tomu rád věřil, měla by sis dát pauzu. Navíc mám dneska ještě práci. A měl bych to stihnout co nejdřív." Odfrkl si, když pomyslel na to, co ho čeká v kanceláři. "Můžeme pokračovat zítra." Podíval se směrem na agentku a usmál se.
„A nechceš s tím pomoc? Měl by jsi to rychleji hotové a mohli bychom pak jít ještě fotit ven, když stihneme světlo. Jako za starých časů.“ Zazubila se na něj a natáhla se pro lahev s vodou, která stála vedle lavičky.
„Píďalko, já vím že bys mi chtěla pomoc, ale na tohle tentokrát nemáš prověrku.“ Snažil se ji vlídně vysvětlit, že to nejde. Ale jak bylo zvyke, co nebylo vylité z betonu, to ji nezastavilo.
„A to byl někdy problém?“ Zasmála se a napila se ze své lahve s vodou.
Kondraki se zasmál a poplácal ji lehce po zádech. Pak promluvil pobaveně. „Koukám že ten zatracenej měňavec má na tebe špatnej vliv.“
„Možná, ale kdyby neměl nebyla bych tam, kde jsem teď.“ Povzdychla si lehce agentka, která se konečně posadila vedle něj. Opřela si ruce o kolena a hlavu stočila směrem k muži vedle ní. „A navíc, kdo se o tom dozví?“
Doktor nevěřícně zakroutil hlavous úsměvem na tváři. „Poslechni mě aspoň jednou. Navíc se uvidíme zítra. Slibuju, že zítra půjdeme fotit ven, ale dneska už vážně potřebuju jít pracovat.“ Řekl vlídně a pomalu vstal z lavičky. Posbíral své vybavení a ještě se na ni otočil aby dodal. „Opatruj se Píďalko.“ Ani nečekal na odpověd a rozešel se směrem k východu tělocvičny.
Agentka se na něj podívala a než pročel dveřmi, křikla na něj. „Ne, že se upracuješ k smrti.“
Jen kdyby tušila, že ho vidí naposled…