SCP-REDD
hodnocení: +2+x
blank.png

V temné místnosti osvětluje monitor bledou tvář. Zrezivělá hnědá záře monitoru dala Rogeru Littlovi víc barvy, než slunce za posledních pár měsíců. Půl kilometru severně a dvě stě metrů dolů se automatický dron pomalu proplétal zkorodovanými chodbami.

Mimo hučení počítačů a bzukot větráků bylo podivné ticho. Roger si chvíli pohrával s nastavením hlasitosti, až nakonec zkontroloval systémové audio. Neslyšel nic než zvuky samotného dronu. Žádné sténání, skřípání ani křik. Jen jemné klik klak dronu.

Roger zkontroloval čas. Dron už by měl být u cíle. Zamžoural očima do světla monitoru a převzal kontrolu nad dronem. Z podlahy ze zrezlého kovu se nevzneslo nic než kousky zrezlého kovu, které opadaly z rezavých stěn a stropu

Po několika minutách hledání si Roger promnul spánky. Bubnoval prsty na svém malém kovovém stolku a několikrát se zhluboka nadechl. Natáhl se a vzal velký plastový telefon ležící na kraji jeho pracovního prostoru. Vytočil číslo a za pouhých pár vteřin se dočkal odpovědi.

"Pane? Tady Roger Little z Bezpečnostního. Asi máme problém."


Ve studeném prázdnu vesmíru dělal satelit přesně to, co už více jak desetiletí. Vznášel se ve slabších místech zemské gravitace a pozoroval potulujícího se muže.

Nicméně muž, kterého pozoroval, dělal něco, co bylo úplně mimo jeho status quo. Utíkal. Skrze pařící horko jihozápadu Ameriky uprostřed léta skrze spálenou zem pod spalujícím sluncem Mistr Ztracený utíkal.

V těsném závěsu byl muž s ohnivě rudými vlasy. Měl černé rozepnuté sako, které za ním vlálo jako stíny ohně, jeho rudé okraje však byly mnohem temnější, než jeho vlasy. Ztracený, který se neustále ohlížel přes své rameno, pomalu ztrácel náskok. Zdálo se, jako kdyby rudovlasý muž přidal s každým ohlédnutím Ztraceného na rychlosti.

Konečná kolize ponechala Ztraceného nataženého na zemi, dokud se nepokusil odplazit pryč. Druhý muž byl téměř okamžitě na nohou. Oprášil se a chvilinku počkal, než opět započal své pronásledování. Jen se za Ztraceným ploužil, dokud se nepokusil vstát. Pronásledovatel skopnul svůj cíl zpět k zemi. To se chvíli opakovalo, dokud rudovlasý prostě nechytil muže v zeleném saku a nezačal ho tahat opačným směrem.

Po chvíli narazili na třetího muže, který seděl na kamenném výběžku. Každý centimetr jeho těla byl pokryt rzí a krví. S očividným úsilím se ten muž postavil. Udělal 2 kroky a začal padat.

Rudý muž chytl rezavého muže za košili a vytáhl si ho prudce, avšak s citem na rameno. Během toho všeho držel stále Mr. Ztraceného ve své druhé ruce. Po něčem, co vypadlo jako radostné povzdechnutí, se rudý muž vydal na východ.


O5 převaloval nezapálený doutník tam a zpátky po svém uklizeném stole. Na monitoru před ním skončil video záznam. Následkem toho jeho sekretářka zpozorněla.

Sekretářka krátce pohlédla do své složky. "Jak vidíte, pane, neznámý humanoid unesl 2933 a 920. Další záznamy z různých zdrojů uvádějí, že nyní míří do jednoho z našich zařízení."

Člen Rady nečinně švihl doutníkem a roztočil jej. "Podle kontextu hádám, že můžeme bezpečně předpokládat, co je ta entita zač, že??"

"Zaútočila na 2 ze tří anomálií ze série Malých Gentlemanů, které jsme nezadrželi, a nyní míří do Oblasti, kde máme zadržených zbývajících 17. Společně se vzhledem, ano. Na seznamu je označený číslem 14, Mr. Redd."

"Uzavřete Oblast. Nevíme čeho je Redd schopný. Uvážíme-li, že se zvládl dostat z 2933-1 a byl schopný nést 920 přes 100 mil a nezastavit, nechceme zjistit, co dokáže uprostřed aktivního zařízení."

Sekretářka přikývla a odešla ke svému stolu. Člen Rady zůstal sám, vzal doutník a roztočil jej mezi prsty. Znovu si přehrál videa a potichu přemýšlel.

Po chvíli se jeho sekretářka vrátila a po další chvíli si odnášela čerstvě orazítkovaný rozkaz. Opět o samotě, O5-4 sesunul stříbrný zapalovač ze stolu a párkrát přes něj přejel palcem, dokud nezajiskřil.


Skupina lidí seděla v místností plné monitorů. Ne přesně v takové jako předtím, ta byla už jen z principu věci pouze pro jeden pár očí. Na dveřích se směle pyšnil nápis Oblast-██1, Bezpečnost, bylo to Bezpečnostní oddělení pro nadační oblast, oddělení plné pozorných zaměstnanců, kteří sledují živá vysílání napříč celou oblastí, téměř každou chodbu a s možností nahlédnout do mnoha zadržovacích cel, pokud o to zažádá zadržovací tým dané cely.

Jedna pozorná zaměstnankyně seděla rovně ve své židli, a to mnohem více, než jí její už tak dokonalý postoj dovolil. Začala mžourat na jeden z monitorů zobrazující přenos kamery nacházející se velmi hluboko v oblasti, daleko od jakéhokoliv vchodu.

Na monitoru byla vidět trojice mužů. Jeden byl oblečený v černo červeném saku, druhý v kabátu z kovu a třetí měl zelené sako. První z nich nesl toho druhého a třetího táhl za sebou, první z těchto dvou sténal a skřípal jako zrezivělý stroj a druhý se pokoušel odplazit, i když se zdálo, že je v bezvědomí.

Přemýšlela, jak se do oblasti dostali, když je uzavřená a nikdo nic nenahlásil. Zaměstnankyně ihned upozornila svého nadřízeného a popsala mu, co viděla. Avšak když ukázala na skupinu monitorů, na kterých skupinku mužů spatřila, nebyli k nalezení. Jeden z jejích spolupracovníků, který monitoroval úplně jiné křídlo, nyní podával totožné hlášení.

Jakmile se k monitorům obrátila pozornost, muži zmizeli a nakonec se ukázalo, že z dohledu kamer zmizeli úplně.


O5-4 jednou rukou vytáhl levný doutník a druhou rukou zmáčkl tlačítko na monitoru. Náhle se na obrazovce objevila silnější žena s ostrým pohledem.

O5 vydechl kouř, napřímil se, spojil ruce dohromady a propletl si prsty. Na druhé straně spojení viděla volající pouze jeho siluetu. "Dziekanová. Doufám, že je vše v pořádku."

Oblastní ředitelka si nervózně mnula ruce, avšak vzhledem k situaci si vedla výborně. "Ne tak úplně, pane. Redd se nějakým způsobem dostal do oblasti i se Ztraceným a Děsivým. Krom toho vyslal video zprávu odněkud z oblasti a vznesl požadavky."

Míra ticha jejího nadřízeného Dziekanovou uzemnila. Po několika vteřinách se O5-4 pomalu nadechl a řekl, "Někde v oblasti?"

"Inu. Pane. Nepoznávám to místo. Zdálo se, že je to ošetřovna, ale určitě to není žádná z těch, kterou znám. Spolu s ním tam byla malá holka s oteklým břichem. Říkal jí Katherine, avšak nemáme záznamy o žádném objektu s takovým jménem."

S tím jménem členovi Rady přeběhl mráz po zádech. Dýchal pomalu a zhluboka ve snaze se uklidnit, ale každý nádech byl obtížnější. Jeho ruce automaticky otevřely jeho krabičku s doutníky. Zapalovač chytnul na první škrtnutí a muž dlouze potáhnul. Při výdechu si uvědomil, co vlastně dělá, ale rozhodl se, že by si to měl užít, dokud může. Jak krucinál mohl Redd vědět o 231—

"O5-4? Vnímáte mě?"

Vyklouzl ze svých myšlenek, i když jen trošku. "Dziekanová. Správně. Ano. Jaké jsou jeho podmínky?"

"Musíte za ním vy sám přijít, nebo zabije tu holku."

Dalším potáhnutím proměnil půlku doutníku v popel. "A dál?"

"Nic víc. Jen abyste se s ním osobně setkal."

O5-4 pozoroval třasot svých rukou a kouř z doutníku napodobující pohyb ruky. "Co jste mu řekla?"

"Že vás o tom informuji."

"Neřekla jste nic o tom, že to je proti protokolům nebo že se něco takového nejspíš nestane, nebo něco podobného?"

"Nezdálo se mi to moudré vzhledem k situaci."

O5 dokouřil doutník. "Pokud budeme zítra naživu, připomeňte mi, abych vám zvýšil plat."

"Pane?"

O5 ukončil spojení.


Jedny dveře se se skřípavým zvukem otevřely, jen aby odhalily další. O5-4 vkročil dovnitř a podíval se k zemi na muže opřeného o zeď s kapačkou u ramene. Mr. Děsivý se na něj podíval a usmál se. Pohyb odštěpil šupinky rzi a z koutků mu začala téct krev. Člen Rady nic neřekl, když procházel kolem Malého Gentlemana, pouze pohlédl na kapačku s morfiem a prošel druhými dveřmi, které se s rezavým zvukem otevřely.

Zvažoval, že by do chodby vtrhnul a prosprintoval ní, jak rychle by to jen šlo, ale nakonec jí jen pomalu proběhnul. Některé dlaždice praskly pod jeho kroky a když dorazil ke dvojitým dveřím, byly otevřené, panty na místě zrezly. "I: 1-7 Os: Ker" bylo vše, co bylo vidět na desce vedle dveří.

Rez začala požírat některé stroje v okolí, ale video záznam pokoje SCP-231-7 byl stále funkční. Čtvrtý člen Rady sebral odvahu a poté se na obrazovku podíval.

Malá holka ležela v nemocniční posteli, její těhotenské břicho bylo zakryto nemocniční košilí. Vzhledem k situaci se zdála neobvykle klidná, ale vzhledem k jejímu stavu asi nebylo moc věcí, které by ji ještě mohly rozhodit.

Vedle její postele seděl muž v červené vestě, sako měl hozené přes opěrátko svého křesla. V jedné ruce držel kotník rezavějícího muže, který se snažil odplazit pryč a v druhé ruce držel dětskou knížku.

Jediné, co šlo v místnosti slyšet, bylo sténání Ztraceného, jak jeho tělo postupně rezavělo a dřelo o podlahu doprovázené Reddovým přívětivým čtením dětské knížky.

O5-4 našel interkom a zmáčkl čudlík. Katherine s sebou škubla, když zazněl pištivý zvuk nabíhání systému a Redd nad hlukem naklonil hlavu.

"Dobrá, Mistře Redde. Jsem tady."

Redd uvolnil Ztraceného a pomalu se otočil ve svém křesle, šáhl do kapsy od saka, vyndal kousek papíru. Označil, kde skončil v knížce, zavřel ji a položil ji na postel. Jak se Redd podíval do kamery, O5-4 uviděl hnědé a černé vločky na Reddově kůži, červené světlo se od nich odráželo a odhalilo hladkou pokožku.

Redd se usmál. "Prosím, vynechejme tu formalitu s 'Mistrem'. Všichni jsme tu přátelé. Jsem Redd otevřená závorka již se nevyrábí uzavřená závorka. Přátelé mi říkají jen Redd. Jak se máš, Čtyřko?"

Přívětivost nebylo to, co O5-4 čekal. Uběhlo pár chvil naplněných pouze bušením na dveře ze strany Ztraceného. Poté Redd naklonil hlavu a zamával na kameru. O5-4 si odkašlal a poté řekl: "Už jsem se měl i líp, Redde. Poslední dobou nám děláš docela problémy. Co tedy chceš?"

Redd herecky pokrčil rameny a roztáhl dlaně. "Nezlob se, ale… věřím, že jsem se ve svém videu vyjádřil jasně. Chci se s tebou setkat tváří v tvář. Žádné kamery, interkomy. Žádné triky ani klony."

To byl nůž v Reddově ruce? Ne, nic. Jen odraz světla na videu.

"Ale nejdřív mám jednu otázku. Jak ses sem dostal?"

"Přišel jsem."

"Oblast byla uzavřená a ty jsi se vyhnul veškerým kamerám po téměř celou svou cestu a to i přes satelit, který měl sledovat mistra Ztraceného. A navíc si nejen věděl o tomhle křídle, ale i o tom, jak se do něj dostat."

"Jak jsem řekl, přišel jsem. Pokud tě zajímá, jak jsem to všechno věděl, nazvěme to důvěrná informace. Nyní, prosím, přijď sem."

Zase, záblesk černé v jeho dlani. Zubatý stín, který si pohrává se světly v místnosti.

S velkým zaváháním O5-4 odemknul vysoce odolné dveře a vyhnul se Ztracenému, který rychle vyběhl a utíkal pryč. Když viděl Malého Gentlemana utíkat chodbou, vstoupil člen Rady do místnosti. Díky malé voňavce vedle postele voněla po desinfekci a šeříku. Když pohlédl na Redda, ucítil, jak mu srdce buší až v krku a lehce ztuhnul, když mu dítě na posteli mírně zamávalo.

Redd ukázal na křeslo na druhé straně postele. Když se oba usadili, sklapl Redd ruce a odechl si.

"Tak, a je to tady," řekl Redd. "Finále. Krátká chvilka, která nastává po dlouhé době, odkapává s chutí svobody. Jak dlouho už děláš tuhle práci?"

Člen Rady mlčí.

Redd se usmál. Čtyřka by přísahal, že stropní světla měla mírně krvavý odstín.

"Já," řekl konečně Redd, "jsem byl Malý Gentleman skoro… skoro 26 let? Něco kolem toho. Bylo to dost těžký, to ti povím."

Redd se podíval na dýku v jeho ruce, která nyní byla reálná. S něčím, co by se dalo nazvat úcta, ji zvedl a přetáhl čepel přes své vlastní hrdlo a prořízl se tak hluboko, aby jeho odhalená průdušnice tiše zapískala. Krev mu stékala po košili. Ale držela se na zvláštních místech, kde vytvořila runy, které byly na okraji paměti člena Rady. Světla zhasla, krev se vracela do rány, zatímco ji rudé jiskry zacelovaly.

Malý Gentleman se znova nadechl: "A není tu žádný způsob, jak se toho zbavit. Nenechá mě to odejít. Dokud se bude tahle blbá hliněná koule otáčet, budu tady. Neměnný. Neumírající. Neschopný cítit nic jiného něž jen oslepující vztek."

Znovu se usmál. "Ale co kdybych zastavil to otáčení? Co kdybych to mohl všechno zastavit? Co kdybych mohl přestat ubližovat? Musel bych to zkusit, ne snad?"

"Pokud je to tvůj záměr, proč mě sem přivádět? Proč s sebou tahat ty další 2?"

Redd se eventuálně probral ze svého transu. "Tady, chci abys to měl." Vyndal záložku z knížky a rozložil ji, než ji podal O5-4.

O5-4 se na kousek papíru díval. Jedna konkrétní část uchvátila jeho pohled.

14. Mr. Redd (již se nevyrábí) ✔

Muž tam chvíli jen stál s pohledem do prázdna. Někde v jeho mysli se zaplnil dvacátý slot. Naklonil se doprava, ruku v poloze, jako kdyby čekal na hůl, o kterou se opře. Po chvíli získal zpět balanc a prohlédl si pravou a pak levou ruku, natahoval je a zatínal. Narovnal se a prohlédl si místnost.

Bývalé tělo O5-4 se nadechlo.

Mistr Sběratel vydechl.

Sběratel si sáhl do kapsy a vytáhl zmuchlaný papírek.

Pousmál se. Papírek mezi palcem a prostředníčkem, lusknul a zformovala se kolem něj bublina. Vznášela se hned nad jeho dlaní, nadskočila, když se jí dotknul. Jemně jí pohladil na jejím vrchu a bublina se zhroutila sama do sebe.

"Jak se cítíš? zeptal se Redd.

"Nejlíp za posledních několik let," odpověděl Sběratel. Když promluvil, Redd se vzpřímil a přimhouřil oči. "Co, ty?"

"Ty—!" Redd vyletěl jeho směrem s nožem v ruce.

Sběratel uzavřel nůž do bubliny a tím se uvolnilo Reddovo sevření. Redd vytáhl další ze svého rukávu a hodil jej, jen aby jej Sběratel uzavřel do další bubliny. Rudý v obličeji, Redd zaťal pěst a v ruce se mu objevil nůž. Sběratel zachytil ránu a kolem Reddovi ruky se utvořila bublina. Tahal a škubal se, ale bublina povolila, až když se pustil třetího stínového nože.

"Jak?!" zařval Redd. "Měl bys být mrtvý! Ta holka říkala, že jsi mrtvý!"

"Pravděpodobně jsem. To já, se kterým teď mluvíš, je jen kopie, vytvořená kdysi Mistrem Zapomnětlivým, který vymazal 'mě' z mého starého těla. Cokoliv zbylo v těle Isiaha Crawforda, byl jen Doktor Wondertainment, i když s na mě trochu moc velkou porcí Továrny. Předpokládám, že si tohle všechno pamatuji jen díky tomu, že Zapomnětlivý se ke mně nemohl dostat, protože jsem s těží naplňoval svůj potenciál. Pamatuješ si na Mistra Šíleného?"

"Byl to zasranej— my jsme byli všichni jen testy? Zkurvený cvičiště?"

"Všichni ne, ne." Mistr Sběratel alias Doktor Wondertainment se usmál. Postrádal tu duhovou záři, ale lesk zůstal stejný. "Zapomnětlivý a Proužek, aby zakryli mé stopy a Proužkův bratr, aby vás sem všechny dostal…" Úsměv se vytratil. "…Děsivý. Ehm. Abych řekl pravdu, celý ten koncept Sběratele byl vytvořen až v pozdější fázi celého projektu. Hlavně jsem chtěl vidět, jak se věci vyvinou. Jak se má Isabel?"

Redd se zamračil. "Tak proč jsem byl stvořen já?"

Stařec přimhouřil oči, které nebyly docela jeho. "Hmm. Ty jsi byl hazard, předpokládám. Samozřejmě, udělal jsem vážnou chybu— jak se říká, vždycky sázej na černou."

Redd chytl Sběratele za límec. "Myslíš si, že to je nějakej zasranej vtip? Že jsem nějak směšnej?"

"Ani ne. Omlouvám se, snažil jsem se odlehčit situaci. Co bys chtěl, abych řekl? Že jsi byl jen defekt? Že jsem stvořil sílu, která je mnohem silnější, než jsem si dokázal představit a napumpoval ji do žil mladýmu klukovi? Snažil jsem se tě změnit, ale prostě to moc nešlo. Takže se z tebe stal Redd."

Redd uvolnil svůj stisk, jeho obličej byl bez výrazu. "Takže jsem jen omyl."

Sběratel si upravil kravatu. "Spíš bych řekl… nešťastné překvapení. Ale kdo nemá rád překvapení?"

"Ha…" odpověděl usmívající se Redd. Trvalo dalších několik vteřin, než se jeho obličej znova pohnul. "Ukážu ti překvapení."

"Jaké?"

Reddův úsměv byl skoro tak ostrý jako nože ve Sběratelových bublinách. "To bys chtěl vědět, drahý otče. Nemůžu prozradit překvapení."

Redd se postavil vedle postele a usmál se na Katherine. Usmála se zpátky, její úsměv občas směřoval i druhému Gentlemanovi. Redd se posadil, čímž z postele shodil dětskou knížku. Zachechtal se, když se pro ni zvedal.

Redd položil knížku na střed postele. Na jejím obalu začal tvořit zahnutý nůž. Červená jiskra následovala jeho prst kreslící nůž. Když jej dokreslil, červená se změnila v černou. Redd sebral nůž jako kdyby tahal kartu a přidržel jej, aby se na něj Sběratel mohl podívat. Když jej natočil tak, aby čepel směřovala přímo na Sběratele, vypadal nůž jako pouhá černá čára blikající ve světle.

"Jsi připravená?" zeptal se Redd Katherine jemným hlasem.

Dítě se párkrát nadechlo. "Jsi si jistý, že to můžeš udělat? Nechci aby se mu něco stalo."

Redd zatočil nožem a druhou rukou pohladil Katherine po vlasech. "Ti lidé ho možná zavřeli a uvěznili, ale mně se povedlo sehnat klíč."

S třesoucími se prsty zvedla Katherine košili a ukázala své břicho. Oteklou kůži pokrývaly matné, tmavé symboly. Rozsypaly se jako uhlí, když se jich Redd dotknul. Katherine si lehla a zavřela oči.

Zahnutý nůž do ní zajel, čepel byla tak ostrá, že se ani nezašklebila bolestí. Avšak jak Redd začal nožem pohybovat, začala křičet. Runy na jejím břiše syčely a vycházela z nich pára, když se jimi Redd prořezával. V dívce pulzovala a svíjela se červená a fialová, její lůno se pocuchalo a roztáhlo. Pištělo to kňučelo, když se z křiku Katherine stalo vzlykání.

Během toho všeho stál Sběratel nehnutě u nohou postele. Zdálo se mu to špatné, hrozné, ale zasáhla ho vina, při pomyšlení na Sladkou. Doufal, že s ním aspoň promluví, až ji zase najde. Sběratel opustil své myšlenky, když si Redd odkašlal s nožem visícím nad Katherine.

"Soustřeď se, Staříku- Budeš svědkem zrození nové éry. Nebo aspoň smrtí téhle."

Redd uvolnil nůž.

Spíš než zaříznul, se nůž do tkáně pod ním prostě ponořil. Černá do strakatě červené. Ale jakmile byl nůž pohlcen, objevila se červená tečka. Chvíli bylo ticho, dokonce i uvnitř dívky, jak se stíny vrhané na její střeva zbarvovaly do ruda.

Najednou se místnost zdála přeplněná. Zápach železa byl téměř hmatatelný. Ozval se hlasitý trhavý zvuk, jediná věc doprovázející další výkřiky Katherine. Z tuhého kusu masa, jehož rudá barva se podobala umírajícímu slunci, odkapávala krev a placenta. Naplnilo to celou místnost, nacpalo se to všude, na stěny, pod postel i na přihlížející. Strop začal praskat, zvuk trhání stěn přehlušil i dívčí nářky.

Strop explodoval. Beton a zemina růstem té věci zmizely. Stále to rostlo a bralo s sebou jedno patro po druhém. Nezastavitelně se to zvětšovalo, každé další patro bylo zničeno s ještě větší silou než to předešlé. Eventuálně byla Oblast-██ vystavena černým mrakům, které prořezávala obrovská křídla. Jedenáct úst se se skřípěním poprvé nadechlo.

Nadační personál vzhlížel vzhůru s hrůzou v očích. V dálce začali civilisté, kteří viděli alespoň špičky rohů, panikařit. Dole na ošetřovně stále byla naše trojice. Pupeční šňůra držela Katherine připojenou ke svému synovi. Redd se zachichotal a ukázal monstrozitu nebohé dívce. Sběratel poklepal na bok své hlavy a utvořil kolem ní bublinu.

Sedmý Syn promluvil. Mraky se rozehnaly a obloha praskla pod náporem jeho slov. Samotný vzduch chutnal po krvi. Všichni v dosahu jeho mohutného hlasu cítili, jak jim z uší teče karmín, všichni až na jednoho muže, stojícího uprostřed toho všeho. Jeho bublina zavibrovala barvou duhy proti náporu, ale držela.

"Vidíš?!" Zakřičel Redd, i když ho nikdo neslyšel, přes ten hluk. Dotkl se krve, která mu vycházela z ucha a ukázal ji Sběrateli. "Je konec! Konečně to může skončit!"

Jakmile se bublina přestala třást, Sběratel ji prasknul. Svět utichl, čekal na další slova Sedmého Syna. Chopil se pupeční šňůry a nabídl ji Reddovi. Redd se neubránil a široce se usmál. Zformoval dýku a bez váhání oddělil matku od syna.

S tímto vědomím se Sedmý Syn nadechnul. Když znovu promluvil, dopadla jeho slova na uši hluchých. Vzduch kolem něj se mírně zatřpytil a na pár místech odrážel duhu.

Sběratel sklonil ruce od místa, kde se dotknul lůna, ze kterého Šarlatový Král vzešel. Něco zůstalo na jeho ruce, což utřel do povlečení. Odkašlal si a znovu si upravil kravatu.

Po chvíli se otočil na Redda s malým úsměvem na tváři. "Omlouvám se, obávám se, že jsem tě přes všechen ten hluk neslyšel. Co jsi říkal?"

Redd nic neřekl. Chvíli nic nedělal, poté mu zaškubaly oči. Podíval se na třpyt bubliny kolem Sedmého Syna, na skvrnu na prostěradle. Kostnatýma rukama se zabořil do očních víček, snažíc se dostat z očí cokoliv zakalujícího jeho pohled. Když se znovu podíval, nic se nezměnilo.

"…Ne," řekl konečně Redd s mečem v ruce. Zasekl ho do bubliny, čepel se zabořila do blány. Meč vyletěl z jeho rukou, jak jej bublina odrazila zpátky. "Ne."

Sběratel sledoval Redda útočit na bublinu znovu a znovu různými stinnými zbraněmi. Poté, co do zdi za sebou zasekl asi tucet zbraní, sepjal ruce a do bubliny udeřil šarlatový blesk. Bublina jen pohltila jeho světlo.

"Ne!" opakoval Redd, otáčející se na Sběratele. "Ne."

"Promiň, rozptyluje tě to?" řekl Sběratel. Zvedl dlaň a popadl Sedmého Syna, nyní velikosti mloka uzavřeného v bublině v ruce Malého Gentlemana. "Dám to pryč."

Redd sledoval jeho spásu zmizet s rozmarným pop! a se spadlou čelistí se otočil na svou královnu. Nemohla se ohlédnout, oči měla zasklené. Její nádechy byly krátké, trhané. Redd zaťal zuby a otočil se zpět na Sběratele.

S pusou plnou krve a temnoty zařval: "Ne!"

Vyrazil vpřed, nůž v ruce, a to i bez obvyklého pohybu. Zabořil jej do Sběratelova hrudníku.

"Ne!" Redd křičel, prskajíc krev do Sběratelova obličeje. Vyndal nůž ze svého bratra/otce a bodal znovu a znovu. "Ne. Ne! NE!"

Od nože vystříkla krev s každým zabodnutím. Kapky krve zamrzaly během letu, zachytávaly další kapky a v bublinách se snášely k zemi. Ze Sběratelova obličeje se pomalu vytrácela barva, jak Redd stále pokračoval.

"Ne…" zašeptal Redd ztrácející dech. Jeho ruka povolila, na břiše Sběratele byla vidět rána přes celé břicho. Nůž upadl a vytratil se, splynul se stínem poslední padající krvavé bubliny. Na podlahu ukápla slza. "Ne…"

Sběratel/Isiah obejmul svého bratra/syna. Redd vzlykal na nabídnuté rameno. Když nářky ustaly, Sběratel posadil Redda do křesla. Redd do ní spadl a zabalil se do svého saka. Mávnutím zapěstí do sebe Sběratel vtáhl krvavé bubliny. Když do sebe vtáhl i poslední bublinu, vrátila se mu barva, ale hýbal se pomalu. Uzavřel do bublin všechny Reddovi zbraně a všechny je vymazal, až na jednu. Vzal ji a posadil se na opěradlo křesla mezi Redda a Katherine.

"Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si takhle představoval rodinné shledání," řekl Sběratel. "Ale myslím, že ti můžu dát alespoň jeden dárek."

Redd se skoro zasmál. "Co bys mi asi mohl dát?"

"Méně dát." Sběratel zaťukal na Reddovo čelo. "Více vzít."

Redd zamrkal. Díval se na bublinu plnou nenávisti. Škubl s sebou, když praskla jemným dotekem Sběratele. Naplnila ho prázdnota. Nádherná, uklidňující prázdnota. Vnitřní klid.

Redd cítil, odkud ji Sběratel vytáhl. "Je… je pryč?"

"Prostě někde jinde."

Redd málem vyskočil ze židle. "Ta holka. Mohl si… mohl si cokoliv, co do ní zavřeli, vyndat? Mohls to vše napravit?"

"Nemyslím si, že bylo co napravit," řekl Sběratel stáčející svůj pohled na Katherine. "Kdyby Šarlatový Král mohl vstoupit do našeho světa bez lidské pomoci, udělal by to už dávno. Ona si pro něj vybrala tenhle život. Není tu nic, co bych jí mohl vzít… až na jedno."

Černá dýka odrazila světlo ve Sběratelově ruce.

"Aspoň to nech udělat mě," naléhal Redd.

"Neumyl jsem tvé ruce od krve, jen aby sis je zase ušpinil, Redde," odpověděl Sběratel. "Ale co je dalších pár kapek na mých?"

Chvíli byl zticha, ale pak Redd řekl, "Asi tohle jméno už nechci."

"Ou?"

Zavřel oči. Rozbouřené rudé moře v jeho mysli bylo najednou klidné a modré. "Napadlo mě Bluee."

"Blue?"

"S dvěma E."

Sběratel se zasmál. "Nechť se tak stane. Omluv mě na moment, Bluee."

Bylo to rychlé. Bluee se na ní nemohl dívat, tak jí radši přikryl.

"Takže… co teď?" Zeptal se Bluee.

"Nyní se necháš zavřít do jedné z Nadačních krabic, stejně jako tvoji sourozenci," řekl Sběratel.

"Cože? To je vše?" ohranil se Bluee. "Ne, to není fér, nemůže to takhle skon-"

Sběratel zvedl ruku a Bluee ztichnul. Sběratel si pomalu šáhl do kapsy, jako starý muž, na kterého vypadal. "Možná jsi zproštěn Šarlatového Krále, ale ne Wondertainmenta. Já jsem teď v těle Člena Rady. Oba musíme sehrát naše role.."

Sběratel konečně vytáhl z kapsy papírek. Nabídl jej Blueeovi, který opatrně přijal.

Páni! Našel jsi je všechny a stal si se Mistrem Sběratelem!!

Ale zábava ještě nekončí, protože nyní je ve vývoji úplně nová série Malých Gentlemanů, kterou vám přináší sama naše Ms. Dědička!

00. Mr. Sběratel ✔
01. Mr. Chameleon
02. Mr. Bezhlavý
03. Mr. Smích
04. Mr. Zapomnětlivý
05. Mr. Tvarovač
06. Mr. Mýdlo
07. Mr. Hladový
08. Mr. Mosazný
09. Mr. Žhavý
10. Ms. Sladká
11. Mr. Život a Mr. Smrt
12. Mr. Ryba
13. Mr. Měsíc
14. Mr. Redd (již se nevyrábí) ✔
15. Mr. Peníz
16. Mr. Ztracený
17. Mr. Lež
18. Mr. Šílený
19. Mr. Děsivý
20. Mr. Proužek

Bluee se raději podíval znovu.

Ale zábava ještě nekončí, protože nyní je ve vývoji úplně nová série Malých Mistrů, kterou vám přináší sama naše Ms. Dědička!

Bluee zvedl pohled.

Sběratelův úsměv byl silnější než celé jeho tělo dohromady. "Protože jsme ještě neskončili."

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License