SCP-7819, interiér.
Objekt #: SCP-7819
Třída Objektu: Keter/Nezadrženo
Speciální Zadržovací Procedury: Pokud jste momentálně pod vlivem SCP-7819, nahlédněte prosím okamžitě do Dodatku 1.
SCP-7819 je dosud předmětem probíhající studie; domníváte-li se, že jste s ním přišli do kontaktu, okamžitě o tom uvědomte Vedoucího výzkumu.
Popis: SCP-7819 je dravá lokace, která se objevuje poblíž exitů Systému číslovaných dálnic Spojených států amerických. Vzhled SCP-7819 je vesměs neměnný; jde o malý hotel nebo motel u cesty (přesné rozvržení budovy se může měnit), který nabízí k pronajmutí volné pokoje. Venkovní nápisy vždy budovu označují jako Penzion Poklidného Odpočinku.
Aby se SCP-7819 před řidičem zhmotnilo, musí být splněno několik podmínek:
- Musí být mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní místního času.
- Řidič musel strávit za volantem více než pět hodin, nepočítaje krátké přestávky.
- Řidič musí být bývalým nebo současným zaměstnancem Nadace.
- Řidič musí být ve vozidle sám.
Po přiblížení k SCP-7819 začne řidič pociťovat únavu a hluboké vyčerpání; není zřejmé, zda se jedná o přirozenou reakci na zahlédnutí příležitosti k odpočinku po několikahodinové jízdě nebo jde o anomální fenomén vyvolaný SCP-7819, jenž slouží k přilákání oběti. Tato únava přetrvává i po sjetí z dálnice na parkoviště objektu.
Projede-li řidič kolem SCP-7819, pocit vyčerpání nezmizí; vozidlo je neznámými prostředky přemístěno o několik mil dozadu, často bez povšimnutí řidiče. Projede-li kolem SCP-7819 znovu, bude opět přemístěn zpět, tento proces se bude opakovat, dokud nedojde k zaparkování vozu v SCP-7819.
Řidič nebude schopen opustit tento jev jinak než vystoupením z vozidla, vkročením do SCP-7819 a provedením několika nezbytných úkonů. Tyto úkony se různí, ale díky četným zjevením SCP-7819 bylo možné sestavit relativně spolehlivý plán pro jejich provedení a přežití uvnitř SCP-7819.
Pokud jste momentálně pod vlivem SCP-7819, řiďte se prosím Dodatkem 1. Zachovejte klid a nespěchejte: přesnost a efektivnost je pro přežití důležitější než rychlost. Hodně štěstí.
Dodatek 1: Příručka k přežití SCP-7819; platná k 26. březnu 1996.
Prostředí: Parkoviště
Instrukce: Zaparkujte své auto na prázdné parkovací místo. Zkuste si vybrat takové, které je obklopeno jinými vozidly; oddělení od stáda by k vám přilákalo pozornost. Jakmile zaparkujete, opusťte vozidlo. Vezměte si s sebou pouze věci, které nutně potřebujete: zařízení, na němž tento dokument čtete, svůj mobilní telefon, klíče, peněženku a tašku s toaletními potřebami a nezbytnostmi. Zavazadla a oblečení vás budou zpomalovat. Jste-li vybaveni služební nebo vlastní zbraní, neberte si ji s sebou.
Než vyrazíte ke vstupní hale, stravte trochu času na parkovišti. Prohlížejte si ostatní zaparkovaná vozidla; povšimnete si nesrovnalostí, například dřevěných kol, nerozeznatelných patvarů tam, kde by měla být loga a značky výrobce, nebo tvarů/designu, které žádná z automobilních společností nevyrábí. Vyvarujte se pohledu skrz okýnka.
Nachází-li se na parkovišti velké hořící vozidlo, blíže jej nezkoumejte. Je-li to alespoň trochu možné, předstírejte, že tam není. Vstupte dovnitř dřív, než oheň vyhasne.
Výzkumný pracovník Adam Middleton: Řídil jsem se protokolem, zaparkoval jsem svůj teréňák před tímhle ošuntělým sex-motelem. Bylo to na úplně posledním parkovacím místě; jinak bylo to parkoviště úplně plné. Vemu si těch pár věcí, které mám a vysoukám se ze svýho auta. Vedle mě stojí velký Dodge Caravan, až na to, že nestojí. Je to jako… jako kdybyste popsali Caravan někomu jinému a ten by ho zase popsal někomu jinému a ten by podle toho měl udělat model z papírové hmoty. Náhodou jsem do toho narazil rukou a zjistil jsem, že to bylo vyrobené ze sádry nebo něčeho takového a bylo to duté.
Byl jsem zvědavý, tak jsem začal zkoumat další auta. Všechna byla taková. Loga a designy, které vypadaly jako ty, které jsem znal z dětství, ale když jsem se podíval zblízka, byly to samé nesmysly. Doslova jenom maska. Nebyl jsem vyděšený nebo tak něco, ale vykolejilo mě to. Jako když víte, že se vás někdo snaží ukonejšit, a vás to ještě víc rozhodí.
Prostředí: Vstupní hala
Instrukce: Když vstoupíte dovnitř, vydejte se k recepci. Nikdo tam nebude: jestli vás to uklidní, můžete jednou zazvonit na zvonek.
Čekejte uvnitř a neodcházejte. Při čekání si pobrukujte svou oblíbenou písničku: přítomné ticho je popisováno jako tíživé. Přestaňte si broukat, když si všimnete zvuků vycházejících zpoza pultíku. Přeskočte jej. Měly by za ním být zavřené dveře, které rachotí, jakoby za nimi někdo byl. Poslouchejte ty zvuky a poznamenejte si je.
Když začnou být hlasitější, opakovaně svou pěstí na dveře zabušte. Nemluvte. Posléze vám bude pode dveřmi podstrčen klíč k pokoji. Nemusí to fungovat na první pokus; opakujte to, dokud neuspějete. Poděkujte a odejděte.
Agentka Mari Kayerová: Netuším, co se děje. Dveře jsou pevně zamčené. Něco slyším přes ně a přes stěny, které jsou tenké jako papír. Jsou to dost nechutné zvuky. Jsou dost tiché na to, abych musela přiložit ucho ke dveřím, abych něco slyšela. Vlhké pleskání, jakoby někdo plácal mokrým ručníkem o podlahu, znovu a znovu. Pravidelný vlhký kašel. Během něho to pleskání přestane. A ještě sténání. Zní bolestně, jako když někdo umírá hladem. Intonace stoupá a klesá, ale nikdy to nepřestává. Taky je slyšet šepot, a někdy ten nářek, šeptání a kašel najednou. Kolik je tam lidí?
Když jsem zkusila zabrat za kliku, všechno to přestalo. Všechno kromě toho úpění. Ztuhla jsem a za pár vteřin se to začalo ozývat znovu. Kurva divný.
Prostředí: Výtah
Instrukce: Vaše místnost se nevyhnutelně bude nacházet ve vyšším patře a nebudete moct najít schody, budete tedy nuceni použít výtah. Zjistíte, že tlačítka jsou rozmístěna nesmyslně a je na nich nečitelný nápis. Zmáčkněte jakékoliv, o kterém si myslíte, že je to správné. Ve výtahu s vámi nikdy nebude další lidská bytost; pokud se s někým setkáte, vězte, že to není člověk. Chovejte se k němu s přiměřenou dávkou obezřetnosti; nespouštějte z něj oči a vždy stůjte zády ke zdi.
Připomíná-li osoba staršího upraveného muže v drahém obleku a kabátu, nevstupujte do výtahu. Usměje se na vás, bude vám lichotit a podrží vám dveře. Bude to dělat i několik minut a opakovaně se vás bude snažit přesvědčit, abyste nastoupili. Zdvořile ale neústupně řekněte, že "pouze procházíte" a "počkáte na další". Nepřekračujte práh výtahu; mimo něj vás muž nemůže pronásledovat. Nakonec to s vámi vzdá.
Připomíná-li osoba ženu ve středním věku s turistickým vybavením, můžete do výtahu nastoupit a jet s ní do svého patra. Jízda bude trvat podstatně déle, než by měla, může to být až půl hodiny. Nepanikařte a opětujte ženiny pokusy o navázání konverzace. Nebuďte k ní upřímní; otevřeně a nestoudně lžete o každičkém detailu včetně maličkostí viditelných na první pohled, jako jsou vaše etnicita nebo věk. Bude si toho cenit.
Připomíná-li osoba mladého tuláka, je bezpečné nastoupit do výtahu. Nebude mluvit, ale může vám nabídnout obejmutí; jeho přijetí je pouze na vás a nemá žádné následky. Když výtah zastaví ve vašem patře, může vám podat nějakou drobnost, například plechovou kachničku nebo keramický popelník. Vděčně si ji vezměte a nechte si ji po ruce.
Starší výzkumník Aamir Mirahi: Byl jsem strašně vynervovaný. Aspoň jsem měl štěstí, že na mě čekal ten vandrák místo mořského ďasa z Wall Street. Vypadal mile. Nemohlo mu být víc než 19 nebo 20, jeho šaty byly úplně obnošené. Nastoupil jsem. Stáli jsme vedle sebe a mířili do mého patra, když se ke mně natáhl. Nechal jsem tomu volný průchod a on mě obejmul. Pořádně. Takhle mě nikdo neobejmul už hodně dlouho. Neřekl ani slovo. Jen mě pár vteřin objímal, jakoby věděl, že to potřebuju, pak se stáhnul zpátky, podal mi krabičku od sirek plnou lístků a pak už se dveře zavřely a on byl pryč.
Prostředí: Chodba
Instrukce: Z výtahu vystoupíte do jakési chodby. Snažit se najít na klíči číslo svého pokoje je zbytečné; buď číslo nebude mít vůbec nebo bude úplně nesmyslné. Svůj pokoj poznáte, až na něj narazíte. Začněte tedy kráčet chodbou.
Odolejte pokušení prozkoumat ostatní pokoje. Na dveřích jsou kukátka a navázání očního kontaktu by mohlo přilákat nevítanou pozornost. Svůj pohled upírejte k zemi a ignorujte pocit, že vás někdo sleduje. Vyhněte se dělání hluku; ostatní hosté spí. Chodba obvykle není rovná a můžete narazit na různé místnosti.
Po určité chvíli se chodba začne větvit. Křižovatky se vyskytnou bez ohledu na to, zda to připouští vnější topologie SCP-7819. Panuje podezření, že jde o prostory nesourodé. Z tohoto důvodu není doporučeno se v nich zdržovat déle než pár minut. Personál, který na rozcestí zůstal delší dobu, si stěžoval na tupou bolest hlavy a paranoiu. Nejlepším řešením této situace je zvolit směr dalšího postupu náhodně. Není zřejmé, zda se SCP-7819 adaptuje na mysl své oběti nebo naopak, ale bylo prokázáno, že tento způsob hledání svého pokoje je nejefektivnější. Až ho uvidíte, poznáte ho.
Poručík Louis Deleon: Nemám tušení, jak dlouho jsem šel. Muselo to být alespoň čtyřicet minut, ale to jen od chvíle, kdy jsem se začal dívat na hodinky. Jenom nekonečný chlupatý koberec, poblikávající žárovky a nevkusné komerční umění na stěnách. Původně jsem si myslel, že to bude jen jedna dlouhá chodba, ale nebyla — no, vlastně nejdřív byla, ale pak skončila a ostře zatočila doprava, a pak ještě doleva. Pak jsem šel dolů po schodech, kolem kuřáckého salonku a po krátkém ochozu. Neměl jsem pocit, že by ta budova měla nějaký řád. Působila spíš, jako kdyby někdo bezmyšlenkovitě slepil k sobě všechny hotely, které jsem kdy navštívil. Později to začalo být vážně bizarní — barva koberce se změnila z vágní béžové na vzor, který bych čekal spíš na sedačkách v autobuse? Na stěnách visely závěsy, ale byly ke zdem přibité hřebíky, takže se nedaly roztáhnout. Každé další dveře byly od země o pár palců výš než ty předchozí, až nakonec napůl trčely ze stropu.
Tohle místo nebylo určeno pro lidi.
Prostředí: Pokoj
Instrukce: Odemkněte a vejděte dovnitř. Okamžitě ucítíte závan chladného vzduchu; to je normální. Dveře za sebou nezavírejte, dokud nerozsvítíte všechna světla a nepřesvědčíte se, že jste v místnosti sami. Je možné, že budou uvnitř dveře do vedlejšího pokoje; přesuňte před ně kus nábytku nebo najděte jiný způsob, jak je zabarikádovat.
Rozložení místnosti je vždy jiné a může být výstřední, můžete v ní nalézt například nesourodý nábytek, hromadu židlí zaplňující celou místnost a nic jiného, nebo může být obtížné se uvnitř pohybovat. Snažte se udělat si pohodlí. Může se stát, že koupelna bude zamknutá zevnitř, ale není nutné se tím znepokojovat, pokud nemáte důvod si myslet, že v ní někdo je. Pokud jej máte, zataraste dveře, jak nejlépe dovedete.
Světla můžete nechat rozsvícená nebo je ztlumit. Lehněte si do postele a přetáhněte přes sebe přikrývku. Pokud je v místnosti televize, můžete ji zapnout a naladit něco, co vás uklidní; dle personálu je pro tyto účely nejlepší stanice HGTV. Časem usnete.
Výzkumný pracovník Brett Stevens: Uprostřed mého pokoje stály tři postele, všechny z nich byly otočené čelem k jednomu bodu: podělané mikrovlnce, která nebyla ani zapojená. Vůbec to nedávalo smysl, jakoby to všechno navrhl někdo, kdo netuší, jak lidé žijí. Vešel jsem dovnitř, ujistil jsem se, že je všechno v pořádku a odložil jsem si věci. Když jsem si šel ulevit, zjistil jsem, že je koupelna falešná. K ničemu nebylo připojené potrubí a záchod i sprcha byly vyrobené z něčeho, co připomínalo dřevotřísku, jako kulisy na natáčení filmu. Ani zdaleka to nebyla ta nejdivnější věc, na kterou jsem zatím narazil, ale z nějakého důvodu to se mnou zamávalo. Vyšel jsem z koupelny a vlezl jsem do postele. Navzdory okolnostem na mě skoro hned dolehla příšerná únava. Stěží jsem dokázal udržet oči otevřené a zrovna, když jsem usínal, jsem si uvědomil, že jsem se zapomněl podívat pod postele.
Prostředí: Bazén
Instrukce: Probudíte se v hotelové vířivce. Ve vnitřním areálu bazénu nikdo další nebude a vy se budete cítit fyzicky vzhůru, ale mentálně budete vyčerpaní: to je normální. Na nedalekém stolku bude hrát malé rádio písničku z vašeho dětství, ale signál bude mít velmi špatnou kvalitu. Pokud můžete, zkuste jej naladit lépe, ale neměňte stanici. Nesmíte změnit stanici.
Můžete opustit vířivku a prohlédnout si hlavní bazén. Nejspíš bude mít neobvyklý tvar nebo konstrukci. Zjistíte, že povrchové napětí vody je silnější než obvykle — na hladině bude pevná membrána bránící proniknutí předmětů skrz. Z tohoto důvodu nevstupujte do vody; utopíte se. Je možné, že pod hladinou uvidíte pohybující se tvary. Nevšímejte si jich.
Vraťte se do vířivky. Tentokrát se úplně ponořte. Jakmile se ocitnete pod hladinou, ucítíte navzdory svému očekávání bolestivý, ostrý chlad, jako kdybyste vkročili do ledové vody. Tento pocit ignorujte a otevřete oči. Zjistíte, že vířivka je o několik stop hlubší, než jste předpokládali. Plavte dolů a seberte malý objekt, který uvidíte ležet na dně. Prozkoumejte ho, až se vynoříte z vody.
Své oblečení najdete pečlivě složené na stolku poblíž. Než vyjdete z místnosti, osušte se a oblečte.
Agentka Sabrina Maxwellová: Vždycky jsem milovala hotelové bazény. Bylo na nich něco — nevím. Čekali byste, že by tam bude plno, ale z nějakého důvodu mám vždycky pocit, že jsem jediná, kdo tam chodí. Takže je to prostě příjemné, uklidňující místo, kde se můžu ponořit do vody a být úplně sama.
Ale tentokrát to bylo jiné. Měla jsem z toho špatný pocit, nedal se zahnat ani popsat. Vypadalo to, že každá část je jako dělaná, aby vám přinesla co největší nepohodlí. Ozvěna, která se odrážela od stropu a od hladiny, se podobala vašemu vlastnímu hlasu tak moc, že vás vyvedla z míry. Úhly a hrany bazénu byly nepřirozené, jakoby někdo v životě neviděl bazén. Na stěnách visely stovky záchranných vest.
Hlavní bazén byl… znepokojující. Kvůli té membráně bylo všechno pod hladinou rozmazané a nerozeznatelné. Ale stejně jsem viděla tři nebo čtyři šmouhy, které se hýbaly, plavaly tam a zpátky. Jedna z nich měla tvar člověka. Nejdřív jsem si myslela, že je to další člověk, uvězněný uvnitř nebo tak něco, a zkusila jsem se dostat o něco blíž. Nevlezla jsem do vody, ale položila jsem na ten povlak ruku. On — ono to vyplavalo nahoru a z druhé strany to položilo svou dlaň tam, kde byla ta moje. Chvíli ji to tam drželo.
Pak to do té membrány začalo divoce bušit pěstmi jako divoké zvíře, snažilo se ji to protrhnout. Slyšela jsem, jak to pod vodou vřeští. Zaječela jsem a odklopýtala jsem pozpátku pryč, popadla jsem svoje věci a utíkala. Naštěstí jsem se rozhodla ten bazén prozkoumat, až když jsem získala ten předmět ze dna vířivky. Byl to zásnubní prsten, můj zásnubní prstem. Ztratila jsem ho před mnoha lety. Spláchla jsem ho do záchodu v jednom hotelu.
Prostředí: Jídelna
Instrukce: Když se budete vracet vstupní halou do svého pokoje, projdete kolem místnosti s připravenou snídaní. Ačkoliv bude venku noc, budou rozsvícená světla a otevřeno. Vstupte dovnitř.
Na stolech bude rozloženo velké množství jídla. Většina z něj bude nepoživatelná, ale obvykle se mezi ním najdou i jedlé věci; všechny z nich ignorujte. Neciťte se kvůli tomu špatně, místo toho zamiřte k jedinému člověku sedícímu v jídelně. Posaďte se k jeho stolu.
Bude se vás snažit přesvědčit, abyste zůstali. Zdvořile ale rozhodně jej odmítněte. Bude vás z toho bolet srdce, ale je to nutné, pokud si přejete odejít. Bude své prosby opakovat a vy ho musíte neústupně odmítat, dokud nepřestane.
Technik David Dominguez: Plastové ovoce, polystyrenové vafle, blátivá voda místo kávy. Nepřeháním; bylo to doslova falešné jídlo vyskládané na stole jako běžná kontinentální snídaně. Bylo to divné, ale řídil jsem se pokyny, ani jsem se toho nedotkl a vydal jsem se ke stolu. Seděl u něj starší pán s prošedivělými vlasy, vypadal jako každý druhý táta. Jediný zvuk v místnosti bylo jeho žvýkání a tiché šumění zrnité obrazovky televize.
Když si mě všiml, vypadalo to, že mě rád vidí. Pozval mě ke stolu, sedl jsem si naproti němu. Začal mě bombardovat otázkami — odkud jsem, kam mám namířeno, jak dlouho už jsem na cestě — ale ne tak hrozivým tónem jako ti lidi ve výtahu. On chtěl opravdu upřímně vědět, jestli se mám dobře. Ignoroval jsem všechny jeho otázky, jenom jsem říkal "Chci odejít," a snažil jsem se kvůli tomu necítit špatně.
Měl jsem pocit, že tohle slyšel už mockrát. A byl vytrvalý. "Co můžu udělat, aby byl váš pobyt příjemnější?" Promiňte, řekl jsem, ale chci odejít. "Nelíbí se vám naše služby?" Jsou v pořádku; stejně chci odejít. "Nemyslíte si, že je lepší zůstat tady než se potýkat s nesnázemi všedního života? Jste přece v rekreačním středisku!" Možná — ale stejně bych radši upřednostnil své životní problémy před tímhle, ať už je to cokoliv. Stěží jsem spolknul dovětek, že má pravdu.
Nakonec se sklíčeně zeptal: "Je něco, co můžu udělat, abyste zůstal?" Ne.
Zdálo se, že to přijal. Řekl mi, ať se dobře vyspím — a ať se ráno odhlásím. Když jsem odešel, stále tam seděl, sám.
Prostředí: Checkout
Instrukce: Ráno se probudíte pozdě, bez ohledu na to, kdy jste usnuli. Vezměte si své věci a opusťte pokoj. Zjistíte, že rozložení SCP-7819 se výrazně změnilo a je daleko jednoduší se v něm orientovat. Mnoho dveří bude otevřeno dokořán a budete procházet kolem úklidových vozíků, jakoby patrem zrovna procházela pokojská. Nikdo kromě vás na chodbě nebude. Dostaňte se k výtahům a sjeďte dolů do vstupní haly.
Recepce bude opět prázdná, svůj klíč ale zanechte na pultíku. Opusťte SCP-7819, nastupte do svého vozu (parkoviště bude nyní prázdné), a najeďte znovu na dálnici, ujíždějte, dokud se vám nepodaří navázat kontakt s nejbližší Oblastí a svůj střet s SCP-7819 nahlaste.
Výzkumná pracovnice Taya Andrewsová: Za denního světla se všechno zdá jiné. Labyrint chodeb a koberec působily už jen zvláštně, ne zlověstně. Dostala jsem se dolů, položila jsem svůj klíč na prázdný stůl. Dveře do jídelny byly opět zavřené. Když jsem vyšla ze dveří, svítilo slunce. Nasedla jsem do auta, znovu jsem najela na I-10, a dívala jsem se na odraz hotelu ve zpětném zrcátku, a pak, stejně náhle, jako se objevil, zase zmizel.
Když jsem byla ještě malá, trávila jsem s rodiči na cestách hodně času a spala jsem v mnoha motelech. Znáte to: laciné zaplivané ubytovny u silnice, jeden pokoj namačkaný vedle druhého. Roky staré koberce, nábytek ze sedmdesátek, který už dávno vyšel z módy, umyvadla trčící do místnosti a tvrdé matrace. Žádné letovisko, jen místo, kam na noc složit hlavu. Místo, kam máte přijít a zase odejít; ne zůstat.
Motel samozřejmě není domov. Snaží se, abyste se tam cítili jako doma. Ale nedaří se jim to zrovna nejlíp, proto mají v sobě tak jedinečné kouzlo. Jsou to komerčně navržená místa, která mají za cíl vás uvolnit. Jsou to místa, kde mají přebývat lidé, ale není na nich nic skutečně lidského. 7819 to dobře vystihuje. Něco, co nerozumí lidem, a marně se je to snaží nalákat dovnitř rozbitými vzpomínkami na motelové pokoje a vířivky.
[Povzdechnutí.]
Nevím. Vážně nevím, co je 7819 zač; můžu jen hádat z toho, co jsem sama zažila. Jak jsem řekla, jako dítě jsem strávila cestováním hodně času a vím, že existuje spoustu velmi, velmi zvláštních věcí, které žijí na okraji dálnice.
Pokud jste se řídili těmito pokyny, dostanete se ven bez potíží. Pokud ne a zůstali jste, nemáme vám to za zlé.