SCP-6819-1.
Objekt #: SCP-6819
Třída Objektu: Keter/Nezadrženo
Speciální Zadržovací Procedury: Výzkum příčin a vlivu SCP-6819 a možných preventivních opatření stále probíhá. Současná nařízení Nadace doporučují necestovat v čase mezi 23:00 a 4:00, pokud to není nezbytné; je-li to nutné, je doporučeno se pohybovat v alespoň čtyřčlenné skupině. V případě spuštění události SCP-6819 by měl řidič udržovat vysokou ale bezpečnou rychlost a neměl by se pokoušet o otočení do protisměru nebo jakoukoliv jinou změnu směru jízdy. Po spatření budovy potvrzující přítomnost SCP-6819-1 může řidič přejíždět mezi jednotlivými pruhy nebo jinak manévrovat okolo překážek, na které na silnici narazí. V případě výskytu humanoidní postavy je personál oprávněn zrychlit na nárazovou rychlost.
Za žádných okolností nesmí řidič zastavit, vystoupit z vozidla nebo se přiblížit k budově.
Popis: SCP-6819 je fenomén vyskytující se na úsecích Systému číslovaných dálnic Spojených států amerických, kde spolu jednotlivé státy sousedí. SCP-6819 spočívá v přesunutí vozidla jedoucího po americké dálnici do SCP-6819-1 a jeho následném návratu zpět do místní reality.
SCP-6819-1 je extradimenzionální oblast neznámých rozměrů připomínající americkou dálnici s chybějícím dopravním značením a bez přirozeného osvětlení. Okolí komunikace je nekonzistentní a v důsledku temnoty špatně viditelné, ale na pravé straně se vždy nachází malý kamenitý pahorek, na jehož vrcholu se v nejasné vzdálenosti tyčí velká budova. Její přesná fyzická podoba je proměnlivá, ale všechny subjekty ji popisují jako ohromující či zastrašující stavbu s vysokými zdmi osvětlenými reflektory. Někteří ji označují jako věznici, jiní jako hrad, vojenskou základnu či podobné zařízení.
Podmínky aktivace SCP-6819 jsou nejasné, ale bylo pozorováno několik společných znaků předcházejících jeho výskytu:
Řidič musí být současným nebo bývalým zaměstnancem Nadace. Vozidlo se musí pohybovat samostatně (nesmí být vlečeno nebo převáženo na korbě jiného auta). Musí být mezi 23:00 a 4:00 místního času. Měsíc se musí nacházet ve fázi couvání. Uvnitř vozidla nesmí být více než tři pasažéři včetně řidiče.
SCP-6819-1 vždy obsahuje událost, jež má za cíl přinutit cestující zpomalit nebo zastavit a opustit vozidlo. Konkrétní podoba této události není nikdy stejná.
Výskyt: #056
Okolnosti: 2009 Chevrolet Tahoe (ve vlastnictví Nadace), řidičkou byla agentka Myla Barrowová, žádní spolucestující, dálnice U.S 49 v Missouri.
Pozorování: SCP-6819 bylo aktivováno v 0:17 místního času. Agentka Barrowová nahlásila, že zaznamenala náhlé zmizení ostatních vozidel, ale nepovažovala to za důvod k obavám a pokračovala v jízdě. O několik minut později si uvědomila, že se nezobrazují palubní hodiny a její telefon přestal zachycovat signál, v tu chvíli pocítila znepokojení v důsledku přetrvávající nepřítomnosti ostatních lidí. Tehdy se objevila budova ("Musela být míle daleko. Sotva jsem ji přes to stromořadí na kopci viděla."). Agentka Barrowová pokračovala v jízdě, ale připravila si svou služební zbraň ("Nejsem si jistá proč. Byla jsem zavřená v autě s neprůstřelnými skly a v okolí zjevně nebylo nic nebezpečného.").
O několik minut později byl pravý jízdní pruh zatarasen mršinou velkého soba nebo losa, na níž hodovalo o poznání větší zvíře, pravděpodobně medvěd. Jeho srst byla neobvykle tmavá, zdálo se, že téměř pohlcuje okolní světlo. Na samotném predátorovi bylo možné rozeznat morfologické odlišnosti ("Jeho paže byly výrazně tenčí a delší v porovnání se zbytkem těla. Vypadaly jako lidské."). Ačkoliv byl okolní asfalt potřísněn krví, kořist byla stále naživu, škubala sebou a vydávala hrdelní zvuky. Barrowová přejela do jiného jízdního pruhu a při průjezdu kolem zrychlila. Ve svém zpětném zrcátku viděla, jak medvěd sedí na zadních a zírá na ni svýma skelnýma bílýma očima. Agentka se do místní reality vrátila v 0:38 a okamžitě incident nahlásila.
Výskyt: #165
Okolnosti: 2004 Toyota Sienna, řidičem byl doktor Adam Mackowitz se svou ženou Danou Mackowitzovou na sedadle spolujezdce, dálnice U.S 82 v Novém Mexiku.
Pozorování: SCP-6819 bylo aktivováno ve 23:34 místního času. Navzdory okolo panující temnotě si doktor Mackowitz okamžitě všiml náhlé změny okolní krajiny a pokusil se zkontrolovat svou současnou polohu na mobilní navigaci, která nefungovala. Na kamenité vyvýšenině vpravo se objevila budova ("Těmi velkými betonovými zdmi vyrůstajícími z útesu a světlomety po stranách mi trochu připomínala [Oblast] 16."). Jelikož Mackowitz nechtěl budit svou manželku, pokračoval několik nadcházejících minut v jízdě. Budova zůstávala na stále stejné pozici ("Vzhledem k mému úhlu pohledu a rychlosti se měla přibližovat, ale to se nedělo. Jakoby se pohybovala současně se mnou - ale to samozřejmě nemohla."), její reflektory osvětlovaly úbočí kopce.
Mackowitz náhle zaregistroval pohyb nalevo od vozidla. Dle výpovědi: "Byla to temná skvrna venku v poušti, natočená tak, že jsem ji na několik vteřin zahlédl, když jsem projížděl kolem. Podle všeho to musel být trojrozměrný objekt, ale neodrážel žádné světlo, tak se to nedalo pořádně poznat. O několik mil později jsem to viděl znovu, ale tentokrát to bylo blíž a viděl jsem to déle. Pohybovalo se to konstantní rychlostí, ale ne nepravidelným krokem něčeho na nohách, byl to hladký pohyb něčeho na kolech. Pohybovalo se to podél krajnice daleko menší rychlostí než my, takže jsme kolem toho prosvištěli. Myslel jsem si, že mám vidiny."
Mackovitz poté tvrdí, že se objekt objevil přímo před nimi a pohyboval se kolmo přes vozovku - zkřížil jejich cestu a Mackowitz prudce zabrzdil, aby se vyhnul srážce, což probudilo jeho ženu. Objekt již nebyl přítomen a Mackowitzová se nabídla, že bude řídit: ("Byl jsem unavený a trochu vyděšený, ale něco uvnitř mě křičelo, ať mě ani nenapadne vystrčit nos z auta."). Pokračoval v jízdě a budova se ztratila z dohledu v 0:09 místního času, značíc opuštění SCP-6819-1.
Výskyt: #306
Okolnosti: 1977 Pontiac Firebird Trans Am, řidičem byl oblastní ředitel Paul Lague, žádní spolucestující, dálnice U.S 120 v Pensylvánii.
Pozorování: SCP-6819 bylo aktivováno v 2:03 místního času. Ředitel Lague okamžitě zaznamenal zmizení reflektorů ostatních vozidel ("Byla to docela prázdná cesta, ale stejně jsem viděl zadní světla aut daleko před sebou a přední světla těch, co jely v opačném směru. Jedna po druhých zhasla jako sfouknuté svíčky.") a pokusil se zatelefonovat kolegovi, ale nemohl zachytit signál. League byl na krátkou dobu oslepen silným světlem - po několik vteřin jeho vozidlo následoval světlomet a poté se vytratil. Lague znovu získal nadvládu nad svým vozem a vzhlédl k budově po své pravici ("S ostnatým drátem, strážnými věžemi a reflektory vypadala jako pevnost."). V domnění, že sjel na špatném exitu, se otočil a vydal se opačným směrem dokud budova nezmizela z dohledu.
Po pouhých 2-3 minutách se objevila před Laguem znovu, znovu po jeho pravé straně. Tentokrát však před sebou viděl zadní světla ostatních vozidel a slyšel troubení klaksonů. Všiml si, že se světla nehýbají; všechna auta stála v pravém pruhu, což ho přinutilo přejet do levého. Když projížděl kolem, zpomalil, aby si prohlédl dopravní zácpu: "Všechna auta měla temně černou barvu a vypadala zbrusu nová. Všem svítila výstražná světla. Dokud jsem neprojel kolem, přemýšlel jsem proč prostě nikdo z nich nepřejede do druhého pruhu. Všechna byla prázdná. Muselo jich být třicet nebo čtyřicet. Všechna stála za sebou a se staženými okýnky na sebe troubila, v žádném z nich nebyl člověk."
Lague zrychlyl na 130 mph a opustil SCP-6819-1 v 2:25 místního času.
Výskyt: #398
Okolnosti: 1999 Honda CRV, řidičem byla agentka Alice Sterlingová, jediným spolucestujícím byl její zlatý retrívr, dálnice U.S 95 v Nevadě.
Pozorování: SCP-6819 bylo aktivováno v 1:15 místního času. Agentka Sterlingová si toho nevšimla okamžitě, ale tvrdí, že její pes se ihned začal chovat zvláštně a neklidně. Budova se po několik minut neobjevila, ale agentka zaznamenala zvnějšku vozidla tiché pisklavé bzučení ("Usoudila jsem, že kvůli tomu je Cain nervózní. Znělo to skoro jako chřestění hada."). Její pes začal na zadním sedadle kňučet.
Sterlingová si všimla zvláštního zbarvení silnice před sebou a zpomalila. V levém pruhu zahlédla několik černých aut, podobně jako při Výskytu #306. Tentokrát byly však vozovka, svodidla, auta i nedaleké kameny pokryty nazelenalou pohybující se hmotou. Sterlingová přejela do pravého pruhu, pomalu projížděla kolem a prohlížela si je zblízka: "Cikády. Alespoň stovky tisíc. Byly všude. Bzučely a pískaly. Vzduch kolem se třásl. Nemyslím, že cikády někdy putují tak daleko na západ. Ne v takovém počtu. Za mým autem po nich zůstávala rozmačkaná cestička, nezdálo se, že by je to vůbec zajímalo."
Hejno cikád se táhlo téměř jednu a půl míle, na níž se objevila budova, daleko blíže k silnici než při předchozích výskytech ("Vypadala… bezpečně. Pevně. Na těch zdech jsem neviděla žádné cikády, i když přímo na ně svítila ta světla."). Také si všimla nezpevněné cesty, která se oddělovala od dálnice a vedla nahoru ke stavbě. Připravila se na ni odbočit, ale v tu chvíli začal její pes hlasitě a naléhavě štěkat a zatáčku minula. Sterlingová pokračovala v jízdě a opustila SCP-6819-1 v 1:38 místního času.
Výskyt: #434
Okolnosti: 2017 Ford F-150, řidičem byl výzkumný pracovník Samuel Sibar, žádní další spolucestující, ale Sibar převážel na korbě náklaďáku celé divoké prase, dálnice U.S 123 v Kentucky.
Pozorování: SCP-6819 bylo aktivováno v 0:56 místního času. Sibar změnu okamžitě zaznamenal a neúspěšně se pokusil navázat rádiové spojení s velitelstvím, poté prudce zrychlil ve snaze opustit SCP-6819 co nejdříve ("Dovtípil jsem se, že když se nemůžu otočit, tak nejrychlejší cesta ven bude přímo skrz."). Vzhledem k Sibarově rychlosti se budova na kopci objevila do 1-2 minut — světla byla tentokrát zaměřena na jeden bod na dálnici místo aby pročesávala okolní krajinu jako obvykle. Když se Sibar k tomuto bodu přiblížil, všiml si na cestě překážky a byl nucen zpomalit.
Reflektory osvětlovaly pokroucený, hořcí vrak černého SUV, jehož části byly roztroušené na vozovce ("Byl to hrozný pohled. Myslel jsem si, že narazili do svodidel, ale to auto bylo úplně namaděru. Proletěli čelním sklem. Dobrý zkurvený Bože."). Na místě nehody byl roztroušen nespočet malých ohníčků spolu s několika částečně ohořelými těly ležícími obličejem k zemi. Sibar vozidlem téměř sjel z cesty, aby se havárii vyhnul. Na konci dlouhé cestičky krve a vnitřností, několik metrů od místa, které ozařovaly reflektory, ležela zkrvavená postava. Když se Sibar vracel zpět na ztemnělou silnici, nevšiml si jí a rozdrtil ji pod koly náklaďáku.
Sibar v důsledku náhlého otřesu zpanikařil ("Myslel jsem si, že na moje auto někdo skočil. Myslel jsem si, že umřu.") a zrychlil na 110 mph. SCP-6819-1 opustil v 1:09AM místního času. Po navázání rádiového spojení a nahlášení incidentu na velitelství Sibar zastavil na čerpací stanici a všiml si, že z divočáka na korbě bylo vyrváno několik velkých kusů masa.1
Vedoucí Rozhovoru: Doktor Seth Saner
Vyslýchaný: Agent Barry Novak
SANER: Čau, Barry. Promiň za to čekání.
NOVAK: To je v pohodě. Tady se toho zrovna moc neděje.
[Pípání EKG v pozadí.]
SANER: Mohl bys prosím ještě jednou zopakovat, jak se to celé stalo? Jenom kvůli záznamu.
NOVAK: Znovu?
SANER: Nemusíš zacházet do moc velkých podrobností, jenom to chceme mít nahrané.
NOVAK: Tak dobře.
[Pípání EKG v pozadí.]
NOVAK: Jel jsem po 160 poblíž Cortezu. Byly asi dvě ráno - kolem byla nějaká auta, ale silnice byla převážně prázdná.
SANER: Kdy sis všiml, že se něco změnilo?
NOVAK: Na palubce mám malý kompas - začal se bláznivě točit. A pak jsem neviděl… nic. Vždycky je ta dálnice temná, ale tentokrát jsem neviděl zadní ani čelní světla dalších aut. Neviděl jsem ani měsíc. Všude, kam nedosvítila moje dálková světla se rozprostírala naprostá tma.
SANER: A ta-
NOVAK: Neměl jsem ani… Nebojím se tmy.
SANER: Neřekl jsem, že se bojíš.
NOVAK: Bál jsem se. Když jsem byl dítě. Vždycky jsem spal s noční lampičkou v rohu svého pokoje. Cítil jsem se s ní v bezpečí.
[Pípání EKG v pozadí.]
NOVAK: Každopádně, tehdy jsem tu budovu uviděl.
SANER: Můžeš mi ji popsat?
NOVAK: Vyrůstala ze skály. Byla… ohromná. Ty obrovské betonové stěny, velké strážní věže. Byla osvětlená. Ty velké světlomety byly jediný zdroj světla v okolí.
SANER: A ty jsi jel dál.
NOVAK: Samozřejmě. V tu chvíli jsem už věděl, kde jsem a co se děje, co dělat. Takže jsem - (zakašlání) - jel jsem dál.
SANER: Dobře.
NOVAK: Ty reflektory mě sledovaly. Sledovaly moje auto. Dělají to tak vždycky?
SANER: Není to úplně běžné, ale stává se to.
NOVAK: Mm. vyděsilo mě to, tak jsem zrychlil. Čekal jsem, co uvidím tam na cestě. V té temnotě.
SANER: Viděl jsi… postavy?
NOVAK: Jo. Možná… čtyři nebo pět lidí, už si přesně nepamatuju. Stáli uprostřed cesty, dívali se na mě.
SANER: Můžeš je popsat?
NOVAK: Byli bílí. Nazí. Měli masky. Černé masky, zakrývaly jim celou hlavu. Něco drželi v rukách- asi zbraně nebo pálky, těžko říct.
SANER: Dělali něco?
NOVAK: Jen tam stáli.
SANER: Jak dobře víš, absence žijících lidí je obvykle výrazným znakem SCP-6819-1. Jsi si jistý, že to byli lidé?
NOVAK: Vypadali jako lidé. Nevím, jestli byli opravdu živí nebo jestli to byli skutečně lidé. Ale vypadali tak.
SANER: Co jsi udělal?
NOVAK: Nebyl jsem připravený na boj. V malém posraném Priusu bych mohl někoho srazit, ale kdyby rozbili okno, bylo by po mě. Zahlédl jsem tu cestu.
SANER: Jakou cestu?
NOVAK: Hliněnou cestičku, vedla do kopce. K té budově.
SANER: A ty jsi se po té cestě vydal.
NOVAK: Jo. Připadalo mi to jako lepší možnost než si hrát na honěnou s nějakýma chlápkama.
SANER: Můžeš mi popsat jízdu nahoru?
NOVAK: Ta cesta byla hrbolatá, ale dalo se po ní jet. Přeřadil jsem na dvojku a vyrazil jsem tam. Moje světla se prořezávala křoviskem. Pak na mě zamířily ty reflektory. Úplně všechny svítily na střechu mého auta, oslepily mě.
SANER: Zastavil jsi.
NOVAK: Jo. Pak na mě svítit přestaly. Rozsvítily přede mnou pěšinku k jedné ze zdí té pevnosti. Zastavily se na velkých dveřích.
SANER: Jak vypadaly?
NOVAK: Skoro jako pancéřové dveře. Celá ta věc vypadala jako… bunkr.
SANER: Jak ses cítil?
NOVAK: Zvláštně. Napůl vyděšený a napůl v bezpečí.
SANER: V bezpečí?
NOVAK: To světlo bylo… uklidňující. A ty zdi vypadaly hodně bezpečně. Rozjel jsem se k nim.
SANER: A viděl jsi, jak se ty dveře otevírají?
NOVAK: Jo. Zrovna, když se ty dveře začaly otevírat - všude byla zase tma.
SANER: Ztratil jsi za volantem vědomí. Když jsme tě našli ve škarpě u dálnice, airbagy byly vystřelené. Takhle.
[Pípání EKG v pozadí.]
SANER: Pravděpodobně tě odpojí někdy zítra. O tvou rodinu bude postaráno. Je mi to líto, Barry.
NOVAK: Nemůžeš za to. Měl jsem těma maskovanýma čurákama projet, he- (zakašlání).
SANER: Zabíjet lidi není přirozený instinkt.
NOVAK: To je právě ono, že? Instinkt. Projíždíš temnotou. Vidíš světlo, předpokládáš, že u něj je to bezpečné.
SANER: Jako noční lampička.
NOVAK: Jo, dává ti najevo, že nejsi sám. Třpytí se ve tmě a volá tě k sobě.
[Pípání EKG v pozadí.]
NOVAK: Jako mořský ďas.