SCP-6765
hodnocení: +2+–x
blank.png

Info

Název: SCP-6765
Originál: http://scp-wiki.net/scp-6765
Autor: djkaktusdjkaktus
Překladatel: UtylikeUtylike

hodnocení: +2+–x

+ Show component code
+ Show component code

kaktus1.png
Objekt#: 6765
Úroveň5
Zadržovací Třída:
keter
Sekundární Třída:
{$secondary-class}
Třída Narušení:
ekhi
Třída Ohrožení:
nebezpečné
link to memo
bloodthrone.png

SCP-6765

Přiřazená Oblast
PARAGON EKFOS
Oblastní Ředitel
Shannon Lancasterová
Hlavní Výzkumník
Dr. Matthew Fulweiler
Přiřazená Úderná Jednotka
ATF Φ-19

Speciální Zadržovací Procedury: SCP-6765 je zadrženo v místě svého objevu. Povědomí o SCP-6765 je omezeno pouze na personál s patřičnou úrovní prověření získanou od výzkumného týmu Projektu PARAGON. Východokašmírská Předsunutá Operační Oblast (EKFOS) byla zbudována v hlavním atriu SCP-6765. Přístup do celého komplexu SCP-6765 má pouze výzkumný personál. Přístup do vnitřní komory zařízení SCP-6765 je omezen na osoby s úrovní prověření získanou od ředitelky Projektu PARAGON.

Vzhledem k odlehlé lokaci SCP-6765 nebyly dodatečné zadržovací procedury prozatím nutné. I přesto budou veškeré osoby překračující hranici 4km výluční zóny kolem vstupu do SCP-6765 zadrženy agenty v utajení za místní důstojníky PRC, a budou vyslechnuty. Osobám, které nevyhledávaly SCP-6765, budou podána amnestika a budou převezeny na základnu ČLOA v okresu Ruthog, administrativní oblasti Ngari.

Nařízení člena Rady O5: Následuje nařízení ohledně zadržení vydané kanceláří O5-1, na základě organizačního uskupení Projektu PARAGON. Obsah tohoto dokumentu je určen staršímu vedení Projektu PARAGON.

Ředitelko Lancasterová,

Chtěl jsem vám osobně pogratulovat za to, jak rychle váš tým zvládl zpracovat zprávu o SCP-6666. Teď, když jsem měl čas si ji pročíst, spolu s hlášením jež podala Dr. Bishopová, se budu držet vaší rady.

Od této chvílie, spadají SCP-2254, SCP-4812, a SCP-4840 pod vaši autoritu. Rovněž pracuji s MTF Ξ-9 na přesunutí SCP-2932 pod Projekt PARAGON. RAISA má za úkol aktualizovat archivy, aby odrážely tuto změnu, stejně jako se postará o veškeré zabezpečení. Některé propustky budou muset být zamítnuty a rovněž budeme muset rozdat amnestika osobám, jež už v tomto poli nepracují, ale očekávám, že se celá situace vyřeší do konce čtvrtletí.

Jak jste si dozajisté již všimla, existují jisté Zájmové Skupiny, které podrobně sledují naše činy. Naše dezinformační týmy pracují tvrdě na omezení jejich postupu, ale máme důvod se domnívat, že někteří jejich členové se aktivně pokoušejí pozdržet naše úsilí. Nadále můžete na všech lokacích pod jurisdikcí Projektu PARAGON očekávat zvýšenou úroveň zabezpečení.

Jakmile dokončíte svou zprávu ohledně SCP-6765, ozvěte se mi. Promluvíme si o tom, co se bude dít dál.

Pokračujte v dobré práci.

Calvin Lucien
O5-1

MEMORANDUM RAISA O ÚDRŽBĚ SLOŽKY: Vzhledem k události SCP-6765 "HERITAGE" je mnoho popisů entit či lokací v tomto dokumentu zastaralých. Prosíme, viz Dodatek 6765.10 pro více informací.

Popis: SCP-6765 je společné označení pro komplex struktur předpotopního původu nacházející se pod jezerem Aksai Čin v prefektuře Chotan, v administrativní oblasti Sin-ťiang, a několika anomálních entit a artefaktů nalezených uvnitř. Tento komplex, jehož objem byl odhadnut na více než 552,000m3, sestává ze tří primárních sekcí:

  1. Atrium: Přístupné skrze menší systém jeskynní, jejichž vstup se nalézá na kamenném výstupku směrem do jezera Aksai Čin. Atrium je nejvýše položenou sekcí SCP-6765 a bylo převážně vyprázdněno od svého původního vybavení za dlouhá léta, po která nižší části SCP-6765 zůstávaly uzamčené. Aktuálně se zdá, že Atrium kdysi bývalo nejvyšším bodem vysoké věže, než se SCP-6765 dostalo do své aktuální pozice. Atrium bylo pravděpodobně podkrovím mnohem větší struktury.
  2. Trůní sál: Přímo pod cetrální místností Atria, po několika schodištích dolů a za dříve zamčenými dveřmi, se nachází Trůnní sál. V této místnosti, široké přibližně 27m a dlouhé 49m, s kopulovitým stropem ve výšce 11m, se nachází SCP-6765-A, SCP-6765-B a často i SCP-6765-C a SCP-6765-D. Pouze po malé části prostoru v místnosti je možné se bezpečně pohybovat, neboť většina podlahy se časem propadla a odhalila tak Rezervoár pod ní.
  3. Rezervoár: Rezervoár vyplňuje největší část struktury SCP-6765 — specificky celou téměř celou strukturu nacházející se pod Trůnním sálem. Rezervoár je pojmenovaný podle své primární funkce v SCP-6765, pročež je kompletně vyplněný ohromným množstvím lidské krve. Plný rozsah velikosti Rezervoáru není znám, ovšem na základě hrubých odhadů a informací získaných od SCP-6765-D, se věří, že Rezervoár obsahuje více než 790 000 000 litrů krve1. Tato krev slouží k funkci SCP-6765-A a je cirkulována skrze systém sedmdesáti dvou jednotlivých pozlatených kovových trubek, jež vedou do rezervoáru.

Trůnní sál SCP-6765 obsahuje čtyři rozdílné anomální entity:

SCP-6765-A je extenzivní, komplexní pseudobiologický stroj nacházející se v centru Trůnního sálu. SCP-6765-A je "trůnem" SCP-6765 a sestává z komplexně vyřezávaného kamenného sedadla s vysokou podpěrou. Do SCP-6765-A je zabudováno devět neohebných kovových trubek, každá zakončená dlouhou stříbrnou jehlou. Trubky jsou postavenyy tak, aby je bylo možné odsunout stranou, když stroj není používaný, a poté znovu přesunout na místo, když se subjekt usadí na SCP-6765-A.

Jak lze vidět na SCP-6765-B, devět jehel je na SCP-6765-A rozmístěno tak, aby mohly být zasunuty do lidského těla na devíti místech:

  • Jedna do krkavice,
  • Jedna do aorty,
  • Dvě do radiálních tepen (na levé a pravé straně těla),
  • Jedna do hypogastrické tepny,
  • Dvě do stehenních tepen (na levé a pravé straně těla),
  • Jedna do horní duté žíly,
  • Jedna do dolní duté žíly.

Předpokládá se, že účelem tohoto mechanismu je plně obejít srdce osoby usazené na SCP-6765-A a dovolit tak SCP-6765-A aby skrze tělo osoby pumpovalo krev z Rezervoáru.

SCP-6765-A se nachází na izolované platformě ve středu Trůnního sálu, přístupné pouze zezadu po úzkém ochozu. Tato platforma je posazena na šesti ohromných pilířích, jež sestupují dolů do Rezervoáru a přímo pod platformou se nachází velký mechanický konstrukt připomínající sytlizované srdce s pěti komorami. Tento mechanismus je postaven primárně z tenkých plátů tepaného zlata a mědi mezi tyčemi z tvrzeného železa, jež vytváří membrány a pumpující povrchy srdce.

Stroj funguje na principu odsávání krve z osoby posazené na SCP-6765-A skrze duté žíly a jejím nahrazováním krví vytaženou z Rezervoáru skrze jehly ve výše zmíněných tepnách na těle subjektu. Mechanismus rovněž slouží jako způsob filtrování krve od nečistot, než se dostane do pumpovacícho aparátu. Přesné mechanické a thaumatologické metody, kterými SCP-6765-A dosahuje tohoto efektu, doposud nejsou plně pochopeny.

SCP-6765-B je extrémně vyzáblá, ovšem stále žijící, humanoidní entita usazená na SCP-6765-A. Radiografické snímkování SCP-6765-B potvrdilo, že SCP-6765-A skutečně naprosto nahradilo její srdce a stále skrze tělo pumpuje krev. Přestože SCP-6765-B občasně mělce dýchá, většina vnitřní biologie těla přestala fungovat. SCP-6765-B nadále nekonzumuje potravu ani vodu, což vyústilo v kompletní atrofii trávicí soustavy, včetně jícnu, žaludku, tenkého střeva, tlustého střeva, konečníku a řitního otvoru.

I přes téměř kompletní selhání většiny biologických procesů, má SCP-6765-B stále z většiny funkční nervovou soustavu. Skeny mozku SCP-6765-B neukázaly žádnou neobvyklou aktivitu a potvrdily, že i když SCP-6765-B neodpovídá příliš na vnější stimuly, je tomu tak proto, že SCP-6765-B spí, a nikoliv z důvodu selhání nervové soustavy.

SCP-6765-C je instance SCP-1000, skupiny entit označovaných v nalezených textech jako "Děti Noci". SCP-6765-C má žlutozelené oči, měří zhruba 3,7m na výšku, váží 337kg a celé jeho tělo je pokryto hustou tmavou srstí. SCP-6765-C není nepřátelské a vykazuje pokročilé kognitivní rysy. SCP-6765-C samo sebe označuje jako "Javert" a přestože nedokáže mluvit, je možné s ním komunikovat buď pomocí americké znakové řeči2, nebo skrze osoby, které spí, nebo jsou v podobném stavu3. V tomto stavu je SCP-6765-C schopno komunikovat s osobami v jejich preferovaném jazyce, ovšem účastníci přiznávají, že u tohoto způsobu jim připadá spíš že komunikaci vnímají smysly, než že jde o verbální komunikaci.

Před příchodem nadačních výzkumníků žilo SCP-6765-C v Atriu SCP-6765, kde si zbudovalo malou kuchyni, koupelnu a spací prostor z mnoha odhozených kusů oblečení, přikrývek, polštářů a kusů látky, jež nasbíral od procházejících karavan. Dále, SCP-6765-C vlastní několik rádií, většina z nichž je již nefunkční, ale některá z nichž předčila svou očekávanou záruční dobu, zřejmě kvůli opravování ze strany SCP-6765-C. SCP-6765-C od té doby přesunulo své obývací prostory do jihovýchodního rohu Trůnního sálu, kde pokračuje ve svém každodenním rituálu starání se o SCP-6765-A, SCP-6765-B a SCP-6765-D.

ogiernew.png

SCP-6765-D.

SCP-6765-D je zdánlivě humanoidní entita ve stavu pozastavené metamorfózy. Tělo SCP-6765-D sestává ze dvou rozdílných prvků — větší masa se zdá být úmyslnou podobou po přeměně a menší lidské tělo podobou před přeměnou. Větší část těla sestává ze znetvořeného torza se šesti pokřivenými a malformovanými pažemi, dvěma nehybnými a zdánlivě paralyzovanými nohami a hlavou bez úst, bez nosu a se šesti očima ve dvou vertikálních sloupcích po třech. Menší tělo sestává ze silně pozměněného těla lidského muže kolem třiceti let věku, se šedivými vlasy a jedním modrým okem, přičemž jeho pravé oko chybí. SCP-6765-D měří na výšku přibližně 10,1 metru, přičemž očekávaná výška menšího těla v kontextu větší masy je mnohem menší.

Menší tělo SCP-6765-D je částečně srostlé s větším tělem v horní oblasti torza následujícím způsobem:

  • Lidské tělo SCP-6765-D je primárně spojeno s větším tělem na zádech, jež se napojuje na horní sekci totza pozměněného těla pod krkem. Většina lidské hrudi SCP-6765-D byla změněna k nerozeznání a nachází se na levé straně hrudi většího těla.
  • Lidské nohy SCP-6765-D zmizely do masy většího těla, ovšem obě nohy je možné najít pryč od lidského torza na začátku páteře většího těla, spojené gohromady v jakýsi zbytkový ocas.
  • Pravá lidská paže SCP-6765-D je kompletně zapuštěna v mase většího těla.
  • Levá lidská paže SCP-6765-D vyčnívá ven a je plně funkční.
  • Lidská hlava SCP-6765-D je spojena s krkem větší masy. Přestože tento fakt silně omezuje rozsah toho, jak dovede SCP-6765-D otočit svou lidskou hlavu, nezdá se že by to jakkoliv jinak omezovalo lidský aspekt SCP-6765-D. Vlasy SCP-6765-D rostou po celé hlavě, mimo temeno hlavy, jež je spojeno s krkem většího těla.
  • SCP-6765-D si ponechává kompletní kontrolu nad všemi šesti končetinami svého přeměněného těla, spolu se zbývající lidskou rukou.

SCP-6765-D je Démon Ogier, jeden ze čtyř Prastarých Démonů asociovaných s Nebeskými Králi Staré Europ a Apollyona, předpotopního království lidí druhu Homo antediluvianus, jež bylo kompletně zničeno anomálními způsoby zhruba dvě až tři desetiletí před Velkou Potopou, celosvětovou nadpřirozenou katastrofou, ke které došlo zhruba před čtyřmi až pěti sty tisíci lety. SCP-6765-D, spolu s SCP-2254, SCP-4840-B a SCP-6666-A, byli prastaří válečníci sloužící Nebeským Králům z Rodu Apollyon, jež byli ovlivněni mocnou kletbou od faeské princezny, jež pozměnila jejich těla a mysli, dokud nepřestali být lidskými bytostmi.

I přesto se SCP-6765-D podařilo narušit svou transformaci. Z tohoto důvodu zůstala značná část jeho lidské podoby odhalená a funkční a zároveň to umožnilo SCP-6765-D udržet si jistou formu kontroly nad svou nelidskou biologickou částí.

SCP-6765-E je nepřátelská mimoplanární entita, jejíž skutečné podstatě není prozatím plně porozuměno. Pro více informací o této entitě, viz Dodatek 6765.10.

Dodatek 6765.1: Objevení

SCP-6765 bylo subjektem několika desetiletí dlouhého vyšetřování, prováděného členy Anomythologické Výzkumné Divize Oblasti-68, ohledně neobvyklých fenoménů nahlášených cestovateli v oblasti pouště Taklamakan na jihozápadě regionu Sin-ťiang. Cestovatelé nahlašovali, že v oblasti viděli "obra", jak napadá karavany. Několikrát se místní autority rozhodly vytvořit své vlastní skupiny s cílem ulovit tohoto záhadného tvora, ovšem žádnému týmu se nepovedlo najít sebemenší stopy tvora, což vedlo k přeměně příběhu na místní legendu a mýtus.

Roku 2016, po dalším nahlášeném útoku velkého humanoidního stvoření, vedl Dr. Aarav Patel expedici do málo obydlené prefektury Chotan na jihozápadě regionu Sin-ťiang. Expedice Dr. Patela vedla k objevení známek obývání v oblasti jezera Aksai Čin a následně k objevení SCP-6765 a SCP-6765-C. Ve zprávě Dr. Patela z roku 2016, ohledně objevujících se anomálních fenoménech v regionu pouště Taklamakan, popisuje doktor jak členové expedice popisovali setkání s SCP-6765-C ve snu noc před objevením SCP-6765. SCP-6765-C navedlo expedici směrem ke vstupu do Atria a komunikovalo přitom s členem týmu, jež byl rovněž schopen komunikovat znakovou řečí.

Dodatek 6765.2: Zápis ze snového deníku #1

Následuje zápsiek z deníku Agentky Evelyn Ivyové, jež byla dříve přiřazena k týmu monitorujícímu Zájmovou Skupinu Oneiroi. Agentka Ivyová byla vybrána z možných kandidátů aby komunikovala s SCP-6765-C vzhledem k jejím schopnostem na poli bezvědomé komunikace v metafyzických prostorech. Agentka Ivyová začala s SCP-6765-C komunikovat krátce po objevení oblasti SCP-6765, ovšem ještě před objevením SCP-6765-D, když byl Trůní sál níže stále uzamčený.

Jak nabývám lucidity, dochází mi že stojím v lese s vysokými stromy. Světlo prosvítá skrze jejich koruny a půda je tu zarostlá mechem a trávou. Chvíli mi trvá, než se zorientuji, a potom ho uvidím jak stojí opodál u jednoho ze stromů. Nedokážu rozpoznat jeho vzhled, ale chová se jemně a klidně, a tak jej i vnímám. Přistoupím k němu a představím se, načež mě on pozdraví. Vysvětlím mu, že jsem tu pouze abych pozorovala a pochopila a on tomu rozumí. Procházíme spolu lesem.

Nejdříve se ho zeptám na jeho jméno. On říká, že jeho lidé, kteří si říkali slovem, jež se dá přeložit jako "požehnané děti", nepoužívali jména k identifikaci. Vysvětlí mi, že v době, kdy se konečně naučili komunikovat, už se dávno dokázali rozpoznat mezi sebou pomocí zraku a čichu. Říká, že oči jsou blíže ke konceptu jména, než cokoliv vyřčeného nahlas a jeho lid dokázal rozpoznat jednoho od druhého pomocí rozdílů v jejich očích. Přesto ale říká, že od té doby si přivlastnil jméno Javert, po zaslechnutí rádiové adaptace Les Misérables o několik let dříve.

javert.png

SCP-6765-C, instance SCP-1000.

Zeptá se mě odkud přicházím a já mu vysvětlím, že jsme výzkumníci a vědci, kteří se chtějí dozvědět víc o světě před Potopou. On mi poví, že mnoho věcí bylo časem pohřbeno, ale že máme štěstí protože jsme našli toto místo. Jak procházíme lesem, vidím v dálce tvary - temné postavy se svítícíma žlutýma očima, jako kdyby nás sledovali. Zeptám se, co jsou ty postavy zač, ale můj průvodce neodpoví.

Zeptám se ho na strukturu, v níž jsme ho našli. On pokývne a poté vystoupíme z lesa na kopec pod kterým se rozprostírá velké město. Ulice jsou vydlážděny leštěným kamenem a budovy jsou postaveny z hladkých červených cihel. V srdci města vidím tyčící se věž z černého železa směřující k nebi. Slunce nám přelétá nad hlavou a já vidím jak plyne čas, nejdříve po dnech a poté po měsících. Stále více lamp ve městě zhasíná jak muži, ženy a děti odchází k věži ve středu města. Nakonec slunce zapadne naposledy a znovu už na oblohu nevysotupí. Ta je zaplněna bouřkovými mraky. Po celém městě vykvétají květiny a poté stejně rychle chřadnou, jak se roztrhnou mračna. Prší a prší až se řeky vylévají z koryt a základy města se začínají bortit a třást. Jak se voda zdvyhá, země se propadá a celé město mizí pod vlnami, kromě jediné věže z černého železa.

Uběhne dlouhá doba, než voda opadne a svět je změněný. Hory byly srovnány se zemí, údolí se táhnou k nebi a planina, na které kdysi stálo město, nyní leží hluboko pod zemí, zapomenutá a pohřbená. Ale tam, kde se tyčil vrchol věže, je nyní zaprášený kus skály vedle trochy vody a k tomuto kusu skály mě můj průvodce vede. Zastaví se těsně před ní a ukazuje mi, že průchod tvoří malá skalní puklina. On přebývá uvnitř, řekne mi, stejně jako můj pán a poslední z velkých čarodějů. Vyzývá nás abychom přišli a připojili se k nim v míru, naučili se vše od těch, jejichž oči viděli ony prastaré západy slunce, a abychom tyto znalosti uchovali v bezpečí.

Jeho tón pozvolna upadá. Blíží se zkáza, řekne. Síla, jež by chtěla odhalit ona prastará tajemství a jež by ráda přivolala na svět další pohromu. Hrubý a neslábnoucí hněv, jež se nedá snadno zmírnit. Znalosti uvnitř této katedrály, říká, by nám mohli přinést nějakou spásu, pokud budeme mít štěstí.

Potom je náhle pryč. Nějakou dobu stojím sama, obklopena duchy dávno mrtvé vzpomínky.

Slunce naposledy zapadne a já se vzbudím ve svém stanu.

Dodatek 6765.3: Předběžný rozhovor

Následuje přepis předběžného rozhovoru s SCP-6765-D provedeného vedoucím výzkumu SCP-6765, Dr. Matthewem Fluweilerem, krátce po výstavbě EKFOS v Atriu SCP-6765.

Dr. Fulweiler: Dobrý den, pane. Moje jméno je Matthew Fulweiler a jsem, ehm, no, myslím že Divyansh už mě představoval, ale jsem tu jako hlavní výzkumník.

SCP-6765-D: Zdravím vás a nechť vás ozáří světlo Asemova vycházejícího slunce, Matthew Fulweilere. Já jsem ten, kterému říkají Ogier, syn Osirese, kdysi ze staré země E-Rikesh a nejvyššího města Apollyonu. Je to již nějaký ten čas od doby, co jsem naposledy spatřil tvář jiného muže — vaše přítomnost zde je velmi vítaná.

Dr. Fulweiler: To si dovedu představit. Jak dlouho jste již v této síni?

SCP-6765-D: (Pauza) To je popravdě obtížné říct. Od začátku své kletby nepotřebuji jíst či pít, ani nepociťuji hlad, či šílenství z žízně. Před příchodem našeho správce jsem strávil mnoho dlouhých dob v temnotě pouze za přítomnosti mého přítele Lorda Relivinea, jež mi pomáhal přečkat onen čas. Nedovedu říci, jak dlouho tomu je.

Dr. Fulweiler: Lord Relivine je ona postava posazená na tom mechanismu zde, že?

SCP-6765-D: Vskutku. Přestože ty dlouhé doby mu dozajisté jaksi narušili jeho vnější šarm, Relivine byl kdysi mocný magistr lidí ze starého města Malidraug a to on provedl požehnanou léčbu, jež zastavila mou přeměnu. Bez něj by ze mě pravděpodobně nezbylo nic s čím byste si mohl promlvit.

Dr. Fulweiler: Mluvíte moderní angličtinou neobvykle dobře. Jak jste se ji naučil, když jste byl izolovaný tady?

SCP-6765-D: Ach ano, hovořím velmi mnoha jazyky. V mé době jsem býval učencem svého řádu a můj přítel a správce vybavil naši skromnou residenci knihami ve vašich moderních jazycích a poslouchacími krabičkami, skrze které jsme slyšeli hlasy vašich lidí i zde v našich síních. Rovněž jsme měli jiné návštěvníky, jež byli dost odvážní a následovali stopy mého snového přítele. Neměl jsem moc jiného, než času a knih, a tak jsem se zde naučil mnoha věcem.

Dr. Fulweiler: Hádám, že bych měl tedy začít s tím očividným. Našli jsme… jiné jako jste vy. Vlastně hned tři další, ale žádný z nich nebyl tak, řekněme zachovalý, jako vy.

SCP-6765-D: (Pauza) Tři říkáte? Ach, moji bratři. Moji bratři. (Pauza) Co se s nimi stalo? Jsou všichni… stalo se jim to samé?

Dr. Fulweiler: Všichni do jednoho již nejsou lidé, ano, ale v mnohem extrémnějším měřítku.

SCP-6765-D: (Povzdech) Ve svých snech jsem doufal, že je možná nějaký božský čin slitování uchránil před naší kletbou, ale… když mě žádný z nich nepřišel vyhledat, obával jsem se, že byli pohlceni. Ano, možná jsem z nás všech tedy měl největší štěstí. Když jsem rozpoznal rostoucí temnotu v mém nitru, uprchl jsem z prokletých zemí mého pána. Země mého mládí, E-Rikesh, byla již dávno pozřena válečnými stroji Nebeského Krále, a tak mi nenabízela žádnou úlevu. Načež jsem uprchl sem, do síní Lorda Relivinea, abych zde nalezl spásu. Bez podobné snahy by nejspíše nebyli schopni… ach, a dokonce i Lord Hektor…

Dr. Fulweiler: Co se vám stalo?

SCP-6765-D: Ale… už je to tak dávno. Naštěstí jsou mé, mé vzpomínky uchovány zde, v této nádrži. Mohl bych vás k nim zavést, pokud budete chtít.

Dr. Fulweiler: Tomu nerozumím.

SCP-6765-D: Stojíme na posvátné půdě, vy a já. Tohle místo kdysi bývalo nejvyšší věží Malidraugské Žíly, nejstarší a nejhlubší svatyně nejprastařejšího umění. Toto místo… kdysi bývalo posvátným chrámem Daevitů, mocných ministrů a čarodějů, jež se naučili manipulovat s krvavou esencí člověka. Díky tomuto čarodějnému umění se Lordu Relivineovi podařilo uchovat mě v tomto stavu a díky němu se Daevitům podařilo uchovat svou památku. Trocha mé krve, byť může být prastará, se nachází i v této nádrži.

Dr. Fulweiler: Co ten přístroj dělá?

SCP-6765-D: Přišel jsem na toto místo těsně před zdvyhnutím vody, událostí jež Deavitské orákulum předpovědělo o několik století dříve. Když se obloha roztrhla a květiny rozkvetly, vydali se lidé z města sem aby naplnili nádrž. Došlo k velkému rituálu a krev oněch lidí byla extrahována a uložena zde, v tomto chrámu. Stále žijí skrze Trůn a jejich památka je zde uložena v této katedrále. Lord Relivine seděl na trůně jako poslední a skrze něj plynou hlasy jeho lidu. On je… inu, tímto velmi fyzicky oslaben a již není schopen čehokoliv jiného, než hlubokého spánku, ale stále s ním můžeme mluvit ve snech.

Dr. Fulweiler: To je… je tu tolik krve, mysleli jsme si že-

SCP-6765-D: Že ji tu někdo prostě vyčaroval? Že snad spadla z nebe? (Smích) Ne, ne. Tato krev byla darována. Poslední z těch venku mluvili o zdi z vody vyšší než hory, jež se na nás hnala. Uzavřeli tuto síni a protože věděli, že jejich těla nebudou moci být uchována, když budeme všichni lapeni zde, otevřeli svá srdce a vypráznili svou duši v tomto chrámu. (Pauza) Mohu vám ukázat své vzpomínky, pokud budete chtít.

Dr. Fulweiler: Ano, to budeme rozhodně chtít, ale… bude k tomu zapotřebí, aby si jeden z nás sedl na ten trůn?

SCP-6765-D: Ach ano, rozhodně. Budete si muset sednout na trůn a nechat se hluboce probodnout tím strojem. Je to jediný způsob jak se dozvědět ona dávná tajemství. (Pauza) (Smích) Omlouvám se, ale výraz na vaší tváři byl úchvatný. Už je to tak dlouho, nemohl jsem si pomoci. Ne, nikdo kromě Lorda Relivinea už na Malidraugský Trůn neusedne a kdybychom se jej pokusili odstranit z Trůnu, nejspíše bychom tím ukončili jeho život. Zatímco Lord spí, můj snový přítel s ním může mluvit a bude jednat jako tlumočník.

Dr. Fulweiler: To je… dobrá, to se mi ulevilo. V tom případě budeme chtít zkusit tuhle metodu a… to měla být moje další otázka. Váš přítel, ten vysoký, kdy na toto místo přišel?

SCP-6765-D: (Pauza) Nejsem si jistý. Vím, že jsme strávili dlouhou, předlouhou dobu v temnotě, než přišel Javert, ale nedovedu s přesností říct, kdy to bylo. Už je tady ale dlouhou dobu. Je mým důsledným strážcem.

Dr. Fulweiler: On chrání vás? Myslel bych si, že tomu bude naopak.

SCP-6765-D: (Smích) Inu, vzhled dovede klamat. Přestože je mé tělo přeměněné, nebylo transformováno úplně a velká část síly této monstrozity mi chybí. Rychle se unavím a mé tělo se chvěje z námahy. Nikdy jsem nebyl mistrem se zbraní, jako moji Lordi Rytíři a kouzla, která stále dovedu, mě často značně vyčerpají. Popravdě, bez Javerta bych byl již dávno ibjeven a nejspíše i zabit jako nestvůra. (Pauza) Bylo to tu velmi osamělé. Svět lidí se změnil od doby, co jsem přišel sem, abych se ukryl. Rád vám pomohu, jakkoliv budu stále moci.

Dodatek 6765.4: Zápis ze snového deníku #2

Následuje zápsiek z deníku Agentky Evelyn Ivyové, jež dostala za úkol zaznamenat interakci ve snovém prostoru mezi sebou, SCP-6765-C, Dr. Matthewem Fulweilerem a Ředitelem Corynem Malthusem, vedoucím nadačního Oddělení Předpotopního Výzkumu. Za pomocí techniky k docílení lucidního snění se Agentce Ivyové podařilo přepsat konverzaci mezi zůčastněnými v reálném čase.

Jak nabývám vědomí, vidím své vlastní spící tělo pod sebou a vedle těla Ředitele Malthuse a Dr. Fulweilera. Javert sedí poblíž na své matraci. Jsme uvnitř SCP-6765. Jakmile si povšimne, že jsme vzhůru, Javert nás vřele pozdraví.

"Vítejte, Děti Slunce," říká. "Doufám, že jste neměli problém se sem dostat."

Zasměje se nad vlastním vtipem. Je to tichý smích, ale naplní místnost jako píseň.

Ředitel Malthus se pokusí promluvit jako první. Chvíli s tím má problém, jak je u lidí typické když poprvé vstoupí do těchto metafyzických prostorů. Javert si toho povšimne a rukou mu ukáže, aby chvíli počkal.

"Chvíli potrvá, než budete schopni se mnou hovořit na tomto místě," řekne. "Není to neobvyklé. Tento prostor se nachází na místě patřícím mému lidu, místě kde žije naše kultura. Vy jste pouzí cestovatelé v daleké zemi. Vyčkejte chvíli a přizpůsobíte se."

Promluvím. "Jak jste se sem dostal?"

On odpoví. "Přišel jsem sem náhodou. Ztratil jsem se a cestoval jsem stepí, dávno před tím, než vaši druhové vystavěli silnice a začali vysílat přes rádia. Byl jsem mlad, moje matka zemřela o několik let dříve a ti, jež mě znali, mě nedokázali najít. My-" zarazí se, "-my nedovedeme mluvit tak jako vy. Naše jazyky jsou schopny vydávat hlasy, ale nebyly navrženy pro slova lidí. Proto musím používat váš jazyk rukou, abych vás přiměl mi rozumět, když jste vzhůru- pouze když spíte, můžete slyšet můj hlas a také kdy můžu já slyšet hlasy svého lidu. Ale v horách nebyly žádné Děti Slunce, takže jsem nemohl slyšet další ze svého druhu. Nějakou dobu jsem se toulal a poté jsem dospěl na toto místo. Uslyšel jsem sny Svatého Ogiera a Lorda Relivinea a našel jsem si cestu sem dolů."

Jako další promluví Dr. Fulweiler. "Jak jste starý?"

Javert se nad otázkou chvíli zamýšlí. "Nevím," řekne nakonec. "Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Jsem starší než vy a to o hodně. Starší než většina lidí, řekl bych. Stovky let starý, možná i tisíc. A přesto jsem mnohem mladší, než oba moji společníci."

"Viděli jsme jiné, jako vy," řekne Ředitel Malthus. "Děti Noci. Vypadali jako vy, ale nebyli jako vy. Byli více suroví a agresivní. Temní."

Javert se při tom zamračí. "Moje matka mi kdysi vyprávěla příběhy o našem lidu, zatímco jsme se krčili na naší hoře. Příběhy o tom, jak naši předci tančili pod rudou hvězdou. Říkala mi, že jsme kdysi bývali jiní. Chtěla abych si našel svou vlastní cestu v tomto světě, jež byl oproštěn od temných vlivů. Naučil jsem se ignorovat našeptávání Krále, u nejž tyto temné vlivy nyní spočívají."

Dr. Fulweiler odpovídá. "Kdo je ten Král?"

"Ach, jak to říct. Král není ani tolik kdo, alespoň dnes už ne. Je to… stará moudrost mého lidu," řekne Javert. "Místo plné temných tajemství v našem kolektivním nevědomí. Existuje příběh, pohádka, která se k němu váže. Moji lidé si onen příběh vyprávěli, ale moje matka nechtěla, abych ho slyšel."

Na chvíli se zarazí, než pokračuje dál. "Podle toho příběhu, kdysi vládnul Král Noci pod temnými korunami stromů ve Starém Lese a ten Král tančil na hudbu rudé hvězdy na obloze, kterou nemohl vidět. Když byl Král uložen na odpočinek, upadl do hlubokého spánku bez konce a ve svých snech stále tančil pod rudou hvězdou. My všichni slyšíme tanec Krále, hluboko v temných lesích, kterými spolu kráčíme. Říká se, že když někdo naslouchá příliš dlouho jeho tanci, začne také tančit tanec našeho Posledního Krále Noci a ona dávno ukrytá tajemství našeho lidu se mu poté zjeví."

Ukáže na místnost kolem nás. "Poslední Král Noci je podobný tomuto místu. Je to másto uchované paměti. Vím toho velmi málo o svém rodu, mimo ony příběhy, které jsme si vyprávěli na naší hoře, ale mohl bych zjistit víc, kdybych naslouchal Králi tančícímu pod jeho rudou hvězdou."

Ředitel Malthus konečně promluví. "Děkujeme vám, že vaši pohostinost, Javerte. Je toho tolik, co se od vás a vašich kolegů, můžeme dozvědět."

Javert se usměje. "Ano. Daevité byli mnoho věcí, ale asi nejvíce ze všeho, to byli kronikáři. Zde, pod krví Trůnu města Malidraug, se ukrývá mnoho tajemství. Myslím, že je na čase vzbudit i naše přátele."

Postaví a otočí se, přičemž se celý svět kolem nás změní. Jsme v trůnním sále pod námi, ale ten je jiný. Trůn je zavěšený nad prázdným prostorem, jež je v normálním světě plný krve. Nahlédnu dolů do temnoty této nádrže a nevidím nic než temnotu táhnoucí se do hloubky pod námi. Slyším měkké a vzdálené hlasy odrážející se od stěn v hloubce.

Z temného zákoutí trůnního sálu se vynoří postava. Je to muž, mladý svým vzhledem, ale starý pohledem v očích. Je štíhlý a dlouhé černé vlasy má stažené za hlavou stříbrnou stuhou. Má na sobě jednoduchou bílomodrou tuniku s bílým rouchem zdobeným stříbrem. V jedné ruce drží dřevěnnou hůl se stříbrným ornamentem z mnoha pečlivě propletených kovových kruhů kolem vybroušeného modrého drahokamu. Za ním stojí další postava, groteskní a hrůzná na pohled, se šesti mdlýma očima. Nic z tohoto stvoření necítím, ale jeho oči nás stále sledují když přecházíme k tomu muži. Když přijdeme až k němu, hluboce se nám ukloní.

"Znovu vás zdravím," promluví ten muž v jazyce, který nepoznávám, ale okamžitě mu rozumím. "Já jsem Ogier, zapřísáhlý rytíř Nebeského Krále Sarra IX Von Apollyon."

Pozdravíme ho a on nás vede k okraji vrcholu. Nyní jasně poznáváme postavu usazenou na trůnu. Je to humanoid oblečený v bohatě zdobených červených a černých róbách, jež se mu vlní na ramenou. Nedokážu rozpoznat, zda je to muž, či žena. Kaštanové vlasy má dlouhé do pasu a volně mu spadají po okrajích trůnu. Na hlavě mu sedí zlatá obruč. Na odkryté hrudi jsou vidět staré jizvy. Jeho oči jsou zavřené.

Ogier učiní krok dopředu, před naši skupinu, a poklekne. "Relivine, vládce paměti, dlouho jsi nerušeně spal na zasmušilém trůnu Malidraugu. Pokorně tě žádám, abys procitnul."

Entita na trůně sebou lehce škubne, ale její tělo se nepohne. Znovu jsme přemístěni a svět kolem nás se točí v odstínech šarlatu a ebenu. Když se vše uklidní, stojíme na vrcholu horu. Pod námi není vidět nic, než mraky, a nad námi je černá obloha plná hvězd. Postava na trůně visí bez hnutí, ve vzduchu o kus před námi, s jednou rukou za zádi - toto gesto okamžitě rozpoznávám, jako symbol váženosti. Jeho podoba se mění a nedokážu ji rozpoznat. Slyšíme hlas, jež zní všude kolem nás.

"Svatý Ogiere," promluví, "mé sny byly poslední dobou neklidné, ale nad tvou tváří jsem často uvažoval. Vidět tě, mi přináší velkou úlevu, stejně jako tebe, Dítě Noci."

relivine.png

Snímek SCP-6765-B zkonstruovaný ze synaptické aktivity Dr. Adie Koral po interakci s entitou ve snu.

Ogier se chystá promluvit, ale přestane když ucítíme silnou vlnu z těla postavy. "Vím, kdo jsou, můj drahý Svatý," řekne ten hlas. "Asemovy Děti, Děti Slunce. Matthew, syn Gradyho. Coryn, syn Williamův. Já jsem ten, kterému kdysi přezdívali Relivine, byl jsem dcerou a poté synem Retta, a jsem živoucí vzpomínkou Daevitů. V této poslední svatyni mého lidu, jste srdečně vítáni."

Dr. Fulweiler promluví. "Děkujeme vám. Naše organizace se snaží o ochranu světa před mocnými silami, které ohrožují náš lid. Existují hrozby, které se nám teprve teď odhalují a obáváme se, že naše ignorance nás zaslepí před tímto nebezpečím."

Kolem nás se mraky začnou rozcházet. Věže a sloupy z bílého mramoru se začnou zdvyhat z okolní mlhy. Vysoké katedrály a chrámy postavené dlouho mrtvým bohům. Bledé postavy z kouře, bez obličejů a bez pohybu, stojí a hledí do dálky, kde se jediný bod zlatého světla dotýká oblohy. Nebesa se skládají a rozprostírají a hořící hvězda začne klesat dolů.

Hlas znovu promluví, ale již není jednotný. Různé tóny jsou slyšet v chóru jednotlivců, některé jasně slyšet a jiné slabé a upadající.

"Ach, Děti Slunce, jakých zázraků jsme byli svědky."

"Viděl jsem vzestupy civilizací, jež se, ve své době, staly pouhou vzpomínkou a již dávno překročily hranici toho, co JE známo."

"Viděl jsem jak nebesa padají a moře se zvedají, aby je chytila."

"Byl jsem svědkem nevýslovné krásy Pravdy tohoto světa a viděl jsem tajemné hrůzy jež následují."

"Znal jsem. Zapomněl jsem. Poznal jsem znovu."

Hlasy zeslábnou, zatímco hvězda dál padá. Zlatý bod světla stoupá, natahuje se, aby se s ní střetl. Hlas znovu promluví, znovu pospolitě.

"Kdysi dávno naši lidé spoléhali na bohy, aby udržovali vědění, na kterém nám tolik záleželo. Náš božský původ nás zradil, stejně jako vaši předci zradili vás. Naši lidé se tedy rozhodli, že nikdy znovu nezapomenou. Toto místo, tuto pevnost, jsme vyplnili pamětí tohoto světa. Tajemstvími, jež žádná Knihovna nepojme. Sny, jež kdysi přebývali ve vodách toho, co NENÍ."

Hvězda padá do zlaté náruče světla v dálce. Silný vítr se prožene městem kouře kolem nás a velké struktury začnou padat zpět do temnoty pod námi. O chvíli později je svět znovu klidný. Bod zlatého světla visí ještě chvíli ve vzduchu, než také zmizí.

Postava se znovu objeví ve vzduchu před námi. Její hlas znovu promluví.

"Učinili jste správně, že jste se obávali hrůz starého světa, Děti Slunce. Mnoho krutých věcí bylo pohřbeno v pradávných dobách těmi, jež přišli před námi Kronikáři. Ti jež znovu vstoupili do vašeho světa se chtějí pomstit za zvěrstva vašich předků. Jejich síla je strašlivá a jejich záměry kruté, ale jsou omezeni nenávistí těch, jež je vyvolali ze stínu. Ti, jejichž hrobky leží ještě hlouběji v Zemi, nemají žádná taková omezení."

"Oběť našeho lidu by byla k ničemu, kdyby naše vědomosti ležely netknutě v prohlubující se nádrži, až do skonání světa. Nabídneme vám moudrost, jež jsme nastřádali, Asemovy Děti. Ale vězte, že i zde leží znalosti, které by neměl znát žádný člověk. Buďte opatrní v těchto šarlatových síních."

Svět se propadne do černoty a já jsem sama v temnotě dokud neprocitnu.

Dodatek 6765.5: Přepis setkání vedení Projektu PARAGON EKFOS

Přepis interní audio nahrávky

Zúčastnění:

  • Ředitelka Projektu PARAGON Shannon Lancasterová (Vzdáleně)
  • Ředitel Oddělení předpotopního výzkumu Coryn Malthus
  • Vedoucí výzkumu SCP-6765, Dr. Matthew Fulweiler

Řed. Lancasterová: Dobrý večer, pánové. Nebo spíš, dobré ráno. Doufám, že se máte dobře.

Řed. Malthus: Stejně dobře, jako vždy, řekl bych.

Řed. Lancasterová: To ráda slyším. Co pro mě máte?

Řed. Malthus: Naše prvotní zkoušky dopadly slibně. Agenti, jež jsme přibrali z týmů Oneiroi, postoupili daleko ve své schopnosti přepisovat, co ve snu zažívají, v reálném čase. Doufáme, že neurální implantáty tento proces uspíší a dovedou skutečně zachytit informaci bez potřeby přepisu. Ředitel Crow nás ujistil, že na implantátech se pracuje, ale nejspíše to ještě několik měsíců potrvá. I tak, během té doby pokračujeme. Už ani nejsme omezeni na jednotlivé účastníky. Včera v noci čtyři naši agenti interagovali s tou entitou ve snovém stavu najednou, aniž by se nějak narušila jejich somnambulická stáze.

Řed. Lancasterová: Tak, co si o tom myslíte, Coryne? Dostáváme z toho něco, nebo jsou to jenom šílené bláboly?

Řed. Malthus: Inu, to nemůžeme nikdy vědět přesně. Díky 6765-B a -D jsme si dokázali ověřit, že vědí to stejné, co víme my. Ogier nám dal jaksi detailní záznam Apollyonské historie a většina z toho souhlasí se záznamy, jež máme z jiných míst. Javert poskytl další záznamy, které se obecně rovněž podobají tomu, co již víme. Navíc nejde o jediný zdroj, ale spíše… naši agenti to popisují jako rozhovory s různými osobami, nebo skupinami osob jež sdílí vzpomínky. Příběhy, které máme k dispozici, jsou extrémně specifické a konzistentní mezi několika vypravěči. Bylo by obtížné udržet takovou konzistenci napříč tolika narativami, ale hádám, že to není nemožné.

Řed. Lancasterová: Chápu. A co vy, Dr. Fulweilere? Co si myslíte vy?

Dr. Fulweiler: Myslím, že to co tady vidíme, je další krok v našem chápání starého světa. Nyní máme přístup ke knihovně znalostí od generací Daevitů. Jsou to informace, které bychom neměli ani kdyby to všechno zapsali a dokonale uchovali. Osobně si myslím, že bychom z toho místa měli vytáhnout co možná nejvíce informací, dokud je 6765-B schopen operovat ten trůn, na němž sedí.

Řed. Lancasterová: (Zasměje se) Už tam sedí několik tisíc let, nebo ne? Proč si myslíte, že by měl brzy zemřít?

Dr. Fulweiler: Nebojíme se o jeho věk. Ať už použili na výstavbu 6765-A jakoukoliv magii, je to úchvatné zařízení. Překvapilo by vás, jak zdravý vlastně je, mimo rozpad jeho orgánových funkcí. Jeho tělo se jenom časem přizpůsobilo a již nepotřebuje tyto procesy, takže cokoliv nepotřebného se zkrátka vyřadilo. Skeny infikují, že, vzhledem k situaci, je mozek ve skvělé kondici. Ne, problém je spíše v samotných vzpomínkách. Ogier to zmínil jako první. Interagování s 6765-B je stále obtížnější. Ogier si myslí, že je nemocný, ale my jsme v získaných vzorcích nic nenašli. Dr. Ulrich se domnívá, že se jedná o problém se supervědomím v té krvi, jež způsobuje onu mlhu, o které Ogier mluvil. Javert to popsal jako "tlak", který se poslední dobou zhoršuje.

Řed. Lancasterová: Už jste se na to zeptali samotného Lorda Relivinea?

Dr. Fulweiler: Agentka Ivyová se o to pokoušela během jednoho nedávného sezení. Zjistila že nedokáže ta slova ani vyslovit. Pokračovala dál v sezení a podařilo se jí získat více informací, ovšem to, že se nedokázala ani pokusit specificky mluvit o tomto problému, ukazuje na to, že se tu děje něco selektivního. Kdybych měl spekulovat, Relivine si je vědom, že je něco v nepořádku, ale není ochotný o tom mluvit.

Řed. Lancasterová: To zní jako důvod k obávám. Bude to v blízké době ovlivňovat naši práci?

Řed. Malthus: Ne, to si nemyslíme. Všechno prozatím jde podle plánu. Mezitím máme několik týmů mapujících zbytek komplexu. Většina nižších částí je zatopenà rezervoárem, ale provedli jsme seismologický průzkum oblasti a našli jsme tam dole několik vzduchových kapes prázdného prostoru. Javert si myslí, že možná existuje způsob jak se do těch oblastí dostat skrze potrubí ve stěnách, které, no… no, chci říct, byly tam kvůli odpadu. Jako toalety, víte.

Řed. Lancasterová: Nebojte, Coryne. Jsem si jistá, že touhle dobou už budou dávno prázdné. (Pauza) Dobrá, to je velmi zajímavé, pánové. Informujte mě o čemkoliv, co naleznete a o čem bude třeba. Já mezitím půjdu za Kainem ohledně těch vašich implantátů.

Dodatek 6765.6: Sesbírané somnambulistické narativní přepisy

Následuje soubor somnambulistických narativních přepisů sesbíraných agenty Projektu PARAGON, přiřazenými k SCP-6765, jež byly označeny jako "velmi důležité". Tyto narativy, sesbírané během metaliminálního spojení s SCP-6765-B, jsou obecně záznamy, či výpovědi o událostech jež se odehrávaly během úseku předpotopní historie, kdy existovala a byla aktivní daevitská rasa (Homo sanguinus). Tento výběr je omezen na záznamy s velkým významem v kontextu Projektu PARAGON a samotné Nadace SCP.

Somnambulistický narativní přepis

Výpověď Ogiera, syna Osirese, rovněž zvaného Svatý Ogier. Narativu získala Agentka Evelyn Ivyová.

Krátká výpověď o mém životě, jak si jej pamatuji, a o tom jak jsem přišel do služby Sarra IX.

V mládí jsem byl studentem u učitele Yu-Langa ze země E-Rikesh, slavného učence jež sám studoval u starého mistra Arang-Bora Eastarmana. Naše studium se zabývalo sluncem a Asemovým zbytkovým světlem v tomto světě. Naše nejstarší legendy říkaly, že Asem byl roztříštěn a jeho zbytky se rozprskly po světě, a přesto někteří stále uváděli svou autoritu v platnost na základě jeho božskosti. Jak tomu mohlo být? Náš božský předek byl zničen, ale síla, jež tyto osoby držely, nebyla o nic slabší. Z tohoto důvodu jsme studovali a během našeho bádání jsme se přiblížili pravdě.

Ovšem naše studie zbytkového světla byla považována za heretickou pro myslitele Idova kultu - pro ty, jež žili ve městě Apollyona a uctívali dědictví Nebeských Králů. Armáda jejich inkvizitorů přišla do zemí E-Rikesh skrz Ulem, kde nás místní guvernér zradil nepříteli. V čele jejich zástupu byl Pán Dogmat Wermir, nejváženější ze svatých mužů kultu. Byli jsme přinuceni utéct - nejdříve na východ, do starých zemí Nodu. Ale pronásledovali nás, přes starou citadelu v Enochu a směrem k moři. Mistr Arang-Bor zemřel za pochodu, jeho staré tělo zlomené námahou a jeho kosti rozpadající se na prach. Vydrželi jsme v malé enklávě u moře celé dva roky, chráněni pouze naší vírou a tím zpropadeným počasím, zatímco se kolem nás stahovaly Wermirovy čelisti.

Poté, ve třetím roce našeho strádání, přišli na východ lidé z hlubokého Meru uvnitř duté země, aby svedli boj s inkvizitory. Přijeli na velkých krtcích a červech a před sebou hnali mnoho slepých stvoření temnoty. Obležení bylo prolomeno a my jsme rychle unikli k pobřežní cestě na západ s pryč od boje.

Ale náš postup byl zastaven další armádou, ještě mocnější než tou Wermirovou - zástup kopiníků z Apollyonu a Velký Postrach sám, Lancelot, přijeli posílit inkvizitorskou armádu. S nimi přijel i Nebeský Princeps Sarrus IX., tehdy ještě pouhý chlapec, jako jsem byl já. Neměli jsme šanci - učitelé, kteří se snažili nás bránit, byli zabiti, mezi nimi i můj učitel Yu-Lang. Zbytek z nás byl zajat a sledovali jsme, jak Rytíř Lancelot dohnal každého z hlubokého lidu u Dumavé Hrany, kde nechal jejich velitele přivázat ke skále Nakkraxu, aby je roztrhalo moře.

Lancelota vůbec nezajímaly náboženské rozdíly a chtěl ponechat ty z nás, kteří jsme zbyli, v hranicích země E-Rikesh. Wermir ale trval na tom, že musí nechat jeho církvi nějaké oběti. Lancelot, apatický ke všem problémům, jež nevyžadovaly meč, mu ustoupil. Šestnácté noci našeho pochodu směrem k Europ, se od moře přihnala hrůzná bouře, s větry jež křičely a vyly, převrhly stany a splašily vznešené koně. Lancelot trval na tom, aby Wermir postavil svou vůli proti té bouři a ochránil tábor, ale kouzla Idova kultu nestačila a Wermir ve svém úkolu selhal. Když se tábor začal bouřit a propukla panika, bál jsem se o svůj život a modlil jsem se za spasení. V tom momentě, poprvé ve svém životě, jsem poznal pravou víru - nic jiného nezbývalo. Zbytkové světlo že mě vzešlo jako vír a větry i déšť byly odraženy zpět.

Dalšího dne mě odvedli od ostatních mých druhů a přivedli mě na audienci s pánem Lancelotem, který dohlédl na to, abych byl ochráněn před inkvizitory a specificky před Wermirem, jež mě chtěl ztrestat za to, jak jsem jej noc předtím zesměšnil. Po svém návratu, do hlavního města, mi byly dány zdroje k pokračování práce E-Rikeshských učenců, bez útrap, jež provázely náš život na hranicích. V tomto prostředí jsem se dozvěděl větší pravdy o Asemově zbývajícím světle a o pozůstatcích starého Aud, jež byly staré již tehdy. V sedmaosmdesátém roce vlády krále Sarra jsem byl pasován na rytíře a byl mi dán titul “Rytíř Víry” když se Lord Hektor rozhodl mě povýšit do řádu králových ochránců.

Byl jsem posledním rytířem, kterému byla ta čest udělena, spolu s Lordem Hektorem, Lordem Lancelotem a Lordem La Hirem. Když potom, během svého zámořského tažení, byl náš král Sarrus VIII. zabit, má služba přešla na jeho syna, Sarra IX., kterému se přezdívalo Soumračný Král. Přestože to byl jeho otec, kdo přivolal faeskou nenávist přes moře na naše země, byly to jeho vlastní činy, jež nechaly ten jed dozrát a vyrůst, dokud se samotná země pod námi nezačala nadouvat k prasknutí.

Dodatek 6765.7: Přepis setkání vedení Projektu PARAGON EKFOS

Přepis interní audio nahrávky

Zúčastnění:

  • Ředitelka Projektu PARAGON Shannon Lancasterová (Vzdáleně)
  • Ředitel Oddělení předpotopního výzkumu Coryn Malthus
  • Vedoucí výzkumu SCP-6765, Dr. Matthew Fulweiler
  • Vedoucí Týmu MTF Fí-19 Agentka Ashley Traynorová

Řed. Malthus: Oceňuji, že jste se s námi sešla tak rychle, ředitelko. Vzniká nám tu jakási situace, kterou je třeba co možná nejrychleji vyřešit.

Řed. Lancasterová: Samozřejmě. Zatím jsem do vaší zprávy jen nahlédla, o co jde?

Dr. Fulweiler: Jde o problém s 6765-B. Ta entita má poslední dobou… problémy, dalo by se říct. Sny jsou často ztraceny v polovině, nebo jsou tak chaotické, že se z nich nedá nic vyčíst. Snažili jsme se 6765-B přimět, aby to přiznal, ale nic jsme z něj nedostali. Dokonce ani Ogier a Javert z něj nedovedli dostat žádnou odpověď.

Řed. Lancasterová: Co jeho zdraví? Všimli jsme si něčeho neobvyklého v jeho fyziologii?

Řed. Malthus: Jeho fyziologie je pro nás tak cizí, že nemáme s čím to srovnat. Ovšem, Dr. Fulweiler má teorii…

Dr. Fulweiler: Já- no, jde o čistou spekluaci, ředitelko. Nechci předstírat, že rozumím tomu, jak funguje sto tisíc let stará daevitská alchymická technologie. SCP-6765-A je… stroj používaný k zachycené vzpomínek. Daevité, ať už toho dosáhli jakkoliv, se naučili ukládat vzpomínky do krve. Většina toho, co SCP-6765-A dělá, je uchovávání vzpomínek, ovšem ten trůn samotný je vstup. Tělo 6765-B funguje jako filtr a zachytává vzpomínky, když procházejí skrz. Opakovaně jsme testovali krev uvnitř stroje a nepovšimli jsme si žádné změny, ovšem není nemožné zvážit, že v tomto procesu hraje roli i jistá metafyzická složka, tedy něco, co nedokážeme jednoduše změřit.

Řed. Lancasterová: Takže, co navrhujete?

Dr. Fulweiler: Myslím si, že k tomu budeme potřebovat Ogierovu pomoc. 6765-B reaguje dobře na jeho přítomnost a možná, s těmi správnými otázkami, se nám povede navést Relivinea na odpověď, aniž bychom se zeptali přímo. Ale jde tu o čas. Pokud trůn funguje tak, jak si myslíme, a Relivine je filtr, pak co se stane, když se filtr ucpe… no, nevím jestli bychom byli znovu schopni jej rozchodit, pokud mě chápete.

Řed. Lancasterová: Věříte tomu, že bude Ogier ochotný nám pomoci?

Dr. Fulweiler: Bez pochyby. Je stejně znepokojený jako my.

Řed. Lancasterová: Dobrá tedy. Udělejte, co musíte, a informujte mě o postupu.

Dodatek 6765.8: Zápis ze snového deníku #114

Následuje zápsiek z deníku Agentky Evelyn Ivyové, jež dostala za úkol zaznamenat interakci ve snovém prostoru mezi sebou, SCP-6765-D a SCP-6765-B.

Probouzím se do šera Ogierova snu a on stojí poblíž mě, stejně jako vždy v těchto snech. Pozdraví mě, ale vypadá nejistě. "Nesu špatné zprávy," řekne. "Něco trpkého se pohybuje v srdci tohoto místa. Něco, co jsme narušili, možná, nebo snad něco shnilého, co čekalo na svou chvíli."

"Co tu cítíte?" Zeptám se ho.

Zarazí se. "Změnu. Během svých mnoha let přebývání v těchto svatých síních jsem s Lordem Relivinem často hovořil. Naučil jsem se zde mnoha úchvatným věcem a skrze své poznání jsem se přiblížil pravdě Asemovy přítomnosti v tomto světě. Ale teď, když navštěvuji Lorda Relivinea, vidím pouze… měnící se vzory. Červené a černé. Něco nemocného a za tím vším - někde, je i můj přítel. Ukážu vám to."

Otočí se ode mě a já vidím, že teď stojíme v širokém poli. Vidím hory v dálce a temné mraky nad našimi hlavami. Za sebou vidím zářná světla Malidraugské Žíly. Země se pod námi třese. Se západem slunce začíná pršet a v dálce slyším hřmění masy vody tříštící se o horský masiv. Cítím šok, jak se země pode mnou začíná rozevírat.

Přes všechen ten rámus slyším jak Ogier mluví. Jeho hlas je tichý, jako kdyby se modlil.

"Relivine, vládce paměti, dlouho jsi nerušeně spal na zasmušilém trůnu Malidraugu. Pokorně tě žádám, abys procitnul."

Svět se zastaví. Rachot pomalu mizí, dokud z něj není pouhý šum a i ten nakonec utichne. Barvy šera, ještě před chvílí jasné, ustoupí do černé a šedivé. Voda visí ve vzduchu kolem nás jako první sprška pozastavené apokalypsy. Zavládne ticho.

Potom to ucítím. Nejistotu. Něco co mi nahlodává srdce. Cítím, jak se ve mě zdvyhá úzkost, jako zvířecí reakce na prastarý strach. Chlupy na rukou se mi postaví a na čele ucítím kapky potu. Podívám se na Ogiera, který se zoufale drží za paži. Jeho tělo se začíná kroutit, praskat a lámat, zatímco se kusy rudého masa protlačují přes šlachy a drtí jeho kosti. Vykřikne a jak bolest uniká z jeho rtů, vidím že se na něm utváří další obličej vedle toho jeho. Má prázdné a nehybné alabastrové oči. Chvíli sebou škube a poté si povšimnu další postavy stojící opodál. Je to tělo vysící ve vzduchu, jako ponořené do vody. Když na něj pohlédnu, sevře se mi žaludek.

Je to Relivine, ale ne tak jak jsem jej doposud viděla. Jeho dlouhé vlasy jsou roztřepené a zkroucené, jeho vzhled zpuchřelý a plný bolesti. Jizvy na jeho hrudi jsou otevřené a vytéká z nich krev - černá a hutná. A v té krvi vidím tváře, křičící tváře v útrpné agónii. Relivineovo tělo se zatřese a já znovu pocítím, jak se do mě žene ten prastarý strach. Všude kolem sebe slyším jeho hlas.

"Svatý Ogiere," promluví ten hlas sotva jako letmý šepot, "neměl jsi sem chodit. Nechtěl jsem tebou být viděn v tomto stavu."

Ogier vykročí se svým masivním hrůzným tělem k levitujícímu Relivineovi a trhaně promluví. "Můj Lorde Relivine, co se ti stalo? Jak k tomuto došlo?"

Relivineovo tělo se znovu zachvěje. Náhle jsme přeneseni, nikoliv vzduchem jako předtím, ale skrze skálu a kámen, a já cítím jak nám ostré kameny dřou o kůži. Padáme stále hlouběji dolů, dokud nedopadneme do místnosti na dně světa. Vidím tu vysoké pilíře tyčící se do temnoty nad námi. Celý svět je osvětlen jediným plamenem osamocené louče. A tam, uprostřed této místnosti, stojí masivní kamenný oltář osazený runami v jazyce, o kterém okamžitě vím, že byl ztracen v této temnotě před mnoha věky. Nad oltářem stojí kamenný monolit zavěšený ve vzduchu, někde vysoko nad námi, kam nedohlédnu. I ten je pokrytý stejnými runami a jak na ten kámen hledím, cítím že z nich sálá krutá energie.

Poblíž stojí muž, vyzáblý a vyčerpaný s dlouhými, řídkými, šedivými chlupy na tváři v místě, kde kdysi nejspíš byly vousy. Oči má zapadlé a panenky jsou špendlíkovými hlavičkami světla odraženého v temnotě. Ve svých natažených rukou drží knihu, jež je ještě starší, než on sám. Její stránky jsou vytrhané a špinavé a prastarý inkoust se na nich sotva drží, až to vypadá že ve světle tančícího ohně chvílemi mizí. Promluví a začne číst nízkým hrůzným hlasem.

Na oltáři leží noční můra zahalená kouřem a ohněm. Krev steká z okraje oltáře a pokrývá podlahu. Slyším křik bez začátku, či konce, jak se line z té vlnící masy. Není to lidské, ale něco co skutečně nepatří do tohoto světa. Je to ona prastará hrůza, kterou cítím, a v tuhle chvíli nechci nic víc, než utéct, uniknout, dostat se z okovů svého těla a odejít na jiné místo a být osvobozena od této nepoznatelné a nepopsatelné hrůzy. Ale jsem tu připoutaná a musím sledovat jak ten muž čte ze své knihy, zatímco ta monstrozita na oltáři kvílí, škube sebou a tahá za neviditelné řetězy.

"Co má tohle být za stvůru?" Slyším jak Ogier křičí přes rámus a poté si všimnu, že krev vytékající z jizev na Relivineově hrudi, je ta stejná odporná černá látka, jaká přetéká z oltáře. "Co nám to ukazuješ?"

Relivine se nepohne a jeho zrak zůstává upřený na scénu. Krev mu vytéká z ran na hrudi a v rozkroku, zatímco se jeho tělo chvěje. Kněz pod námi pozdvyhá knihu vysoko nad hlavu, stejně jako stoupá jeho hlas až překřičí skuhrání neviděného přízraku na kamenné desce. V ten moment, jako kdyby zafoukal silný vítr, je kouř odvanut a já to vidím jasně - něco, co zrazuje veškerý rozum, myšlenku obtisknutou do podoby muže, něco nosící podobu člověka kvůli komunikaci s lidmi, ale něco co nemělo nejmenší představu o tom, jak takový člověk vypadal. Ta věc, ona nechutná masa natahujících se paží a kroužících očí kolem krvácející rudé tlamy, je držena jako ve stázi, ponořená ve své vlastní toxické špíně, byť jen na pouhý moment. Následuje rána kdesi nad námi a velký kamenný monolit dopadá na oltář. Stvoření vykřikne, ozývá se zvuk masa a magie a horkých vnitřností a poté nastává jen ticho. Kněz zmlkne.

Zůstáváme na tom místě. Po nějaké době slyším ozvěnu Relivineova hlasu, jako kdyby mluvil z velké dálky.

"Toto je můj božský předek," řekl. Cítím v jeho hlase strach, jež mě zasáhne jako vlna smrti. "Toto je kořen ze kterého hrdí Daevité vyrostli. Vše, čím jsme byli, všechna naše velká díla a naše úspěchy, vzešly z tohoto ubohého stvoření."

Povzdychne si. "Toto je Lord Paměti v momentě, kdy byla jeho duše oddělena od jeho těla, a kdy jej můj předek, starý král Moros, pohřbil zde, hluboko pod touto citadelou. Kam se poděla jeho duše, to nevím ale tahle zející věc tu od té doby leží. Dozvěděl jsem se o ní, když jsem zaujal své místo na trůnu Malidraugu a už tehdy jsem byl varován, abych ji nikdy nerušil. Kouzla v této místnosti jsou prastará a posvátná. Nelze je nahradit."

Relivine zdvyhne ruce a my vidíme, že jsou zčernalé a zjizvené. "Zkažené tělo Krále v Rudém mě nakazilo svým jedem, přátelé moji. Je to nemyslící věc kompletně pohlcená nenávistí. Zatímco jsme prosnili mnoho snů o spících Daevitech, začalo být mrtvé tělo Lorda Paměti neklidné a dokonce i teď tlačí na bariéry, jež byly vytvořeny, aby jej zde uvěznily. Slyšte mě - tyto zdi časem padnou. Nemám v sobě dostatek sil, abych tu věc znovu uzamkl a kdyby se měla osvobodit ze svého místa odpočinku, nejen že by tento posvátný archiv byl navždy ztracen, ale byla by vypuštěna další hrůza prastarého světa. V tomto světě není moc, která by se mohla rovnat skutečnému bohu, ani když je mrtvý."

Pohlédne do temnoty a vidím mu ve tváři ohromný smutek. "Kdysi byla jedna žena, jíž jsem miloval, a která v době velké hrozby, dovedla tuto hrůzu na čas uklidnit. Nepodařilo se mi ji zachránit a námaha toho, co se pokoušela učinit, odvála její vzpomínky do nicoty. Často jsem o ní snil a již dlouho toužím po tom, abych ji znovu spatřil. Ale proti strašné nenávisti, jež pod námi dříme, byla pouhou můrou u ohně."

Potom se usměje. Na chvíli vidím jak se jeho tvář zklidní. "Ovšem štěstěna nás obdarovala někým jiným, kdo to může dokázat. Ty, můj drahý, Ogiere, jsi byl kdysi nazýván největším kouzelníkem své doby. Tvá podoba zeslábla, ale přebývá v tobě síla. Síla, jež by mohla přemoci i velké skutky tvých pánů."

Podívám se na Ogiera, ale jeho pohled se s mým nestřetne. Cítím, že jeho srdce je jinde. "Neznám cestu," řekne.

Kolem nás se prožene nápor vzduchu a náhle jsme zpět u Relivineova trůnu. Relivine se nepohne.

"Poznáš ji," jeho hlas je velmi vzdálený, tlumený a jemný. "Najdi své světlo, Asemovo Dítě, a najdeš svou cestu skrz temnotu hrobky Šarlatového Krále."

A poté se probudím.

Dodatek 6765.9: Exploratory Mission Audio/Video Transcript

Poznámka: Následuje přepis audio/video záznamu z průzkumné mise do hlouběji položených sekcí SCP-6765. Misi podstoupila ATF Phi-19 “Pack Tactics”. Cílem mise bylo nalézt cestu, kterou by se nadační taktické thaumatologické týmy, spolu s SCP-6765-D, mohly dostat do nižších pater SCP-6765.

Přiřazená Úderná Jednotka Φ-19 “Pack Tactics”

Agentka Ashley “Outfoxed” Traynorová - Vedoucí týmu
Agentka Š' “Brave” Tsuyaka - Komunikace
Agent John “Xhu” Si - Průzkum
Agent Joris “Marshal” Chasteaux - Průzkum
Agent Aiden “Krueger” Ashington - Palebná podpora
Agent Jack “Orca” Daytona- Palebná podpora
Agent Shadrick “Nano” Baku - Palebná podpora

Φ-19 Outfoxed: Kontrola mikrofonu.

Φ-19 Krueger: Zkouška.

Φ-19 Orca: Zkouška

Φ-19 Nano: Zkouška zkouška.

Φ-19 Marshal: Zkoušička.

Φ-19 Outfoxed: Nech toho, Johne.

Φ-19 Xhu: Zkouška.

Φ-19 Outfoxed: Jak to vypadá?

Φ-19 Brave: Všechno v pořádku. Velitelství?

Velitelství EKFOS: Slyšíme vás jasně a zřetelně, týme. Pokračujte ke vstupnímu bodu.

Φ-19 Outfoxed: Rozumíme. Za mnou.

Tým přistupuje k prohnutému oblouku v trůním sále SCP-6765. SCP-6765-C je poblíž.

SCP-6765-C: (Znakuje) NEZAPOMENŤE. SPOUSTA KRVE TAM DOLE JE JIŽ DLOUHO NETKNUTÁ. MOŽNÁ TO ZMĚNÍ CO UVIDÍTE, KDYŽ BUDETE PŘÍLIŠ BLÍZKO, ALE JSOU TO JEN ILUZE. DRŽTE SE OD TOHO DÁL, POKUD TO PŮJDE.

Φ-19 Brave: (Znakuje) ROZUMÍME. DĚKUJEME.

SCP-6765-C: (Znakuje) BUĎTE VEDENI A CHRÁNĚNI PŘÍZNÍ VAŠEHO ZLATÉHO SLUNCE, MOJI PŘÁTELÉ.

Φ-19 Nano: Co to říkalo?

Φ-19 Brave: Říkal, že nemáme sahat na krev.

Φ-19 Marshal: Jo, jasně. Stejně jsem to něměl v plánu.

Tým vstupuje do tunelu za prohnutým obloukem. Přichází k obdélníkovému výřezu v kamenné zdi - místu, kde byl vyřezán vstup do dříve uzavřených dveří.

Φ-19 Outfoxed: Tým Φ-19 připraven ke vstupu.

Velitelství EKFOS: Rozumíme, Outfoxed. Vyčkejte na povolení k sestupu.

Φ-19 Outfoxed: Vyčkáme.

Φ-19 Orca: Kapitánko, jestli se může zeptat-

Φ-19 Outfoxed: Jen do toho.

Φ-19 Orca: No, tak by mě zajímalo, proč máme tři lidi se zbraněmi na téhle čistě průzkumné misi? Nikdo nic neříkal o potenciálních hrozbách - takže co máme čekat?

Φ-19 Outfoxed: S trochou štěstí, nečekáme nic. Ale je dobré být připravený.

Φ-19 Orca: Jasně, ale je tohle spíš jako ten rybník s kachnami, nebo jako to nákupní středisko s jelenem?

Φ-19 Outfoxed: Pokud to chápu správně, nemělo by tam dole být nic naživu. Takže jako to první.

Φ-19 Orca: Nemělo?

Φ-19 Outfoxed: Ten člověk na tom trůnu tam nahoře by taky neměl být naživu, ne? Je docela starej.

Φ-19 Marshal: Jo, mimochodem, jak starej že vlastně je? Protože jsem se na něj moc nedíval, ale přišel mi fakt hodně starej.

Φ-19 Outfoxed: Je fakt hodně starej.

Φ-19 Marshal: Aha, fajn.

Φ-19 Outfoxed: Abych ti odpověděla na otázku, Jacku, nemáme způsob jak to zjistit. Bude lepší, když budeme opatrní.

Φ-19 Orca: To mi stačí.

Φ-19 Krueger: Hledáme něco specifického?

Φ-19 Xhu: Ten spící člověk nahoře si myslí, že by tu měla být vertikální přístupová šachta asi pět set metrů pod naší současnou pozicí. Používali jí k přívodu vody z podzemí, když tenkrát tohle místo ještě bylo nad zemí. Možná je to pořád plné vody, ale dokud to nebude plné krve, mohli bychom se skrz tu šachtu dostat do nižších pater - do těch částí pod vší tou krví.

Φ-19 Nano: Fajn. Přesně jak jsem vždycky říkal - v životě nechci nic víc, než muset se protáhnout skrz tunel pod mrakodrapem plným krve.

Velitelství EKFOS: Týme Φ-19, máte povolení k sestupu.

Φ-19 Outfoxed: Rozumíme, velitelství. Za mnou.

Tým prochází skrz výřez do temného tunelu. Náramenní svítilny se zapínají a osvětlují kamennou chodbu.

Φ-19 Xhu: Z naší současné pozice musíme směrem na jih.

Φ-19 Outfoxed: Tudy.

Tým jde dál chodbou z trůnního sálu a prochází kolem dalších zablokovaných kamenných dveří. Φ-19 Marshal se pozastavuje u každých dveří, aby zachytil text napsaný na dveřích. Skupina pokračuje další tři minuty, než dorazí k dalšímu průchodu, ten je zablokovaný kusem kamenné desky, jež se zdá být rozlomená. Tým nenachází žádné stopy po druhé polovině.

Φ-19 Xhu prolézá kolem rozbité desky na platformu na druhé straně. Otáčí se směrem od chodby a povšimne si velkého točitého kamenného schodiště obtočeného kolem hluboké jámy. Zaměřuje kameru dolů do jámy a světlo jeho svítilny nedosahuje na dno. Když vzhlédne nahoru, vidí kamenný strop a žádné schody vedoucí vzhůru.

Φ-19 Outfoxed: Co tam vidíš?

Φ-19 Xhu: Je tu schodiště dolů. Pojďte sem, je tu stabilní platforma.

Tým rovněž prochází polorozpadlými dveřmi na platformu. Φ-19 Krueger si z opasku sundavá světlici, zapaluje ji a následně ji pustí do jámy. Několik sekund padá až nakonec dopadne na dno.

Φ-19 Nano: Dávejte si pozor kam šlapete.

Φ-19 Outfoxed: Orco, ty půjdeš jako první.

Φ-19 Orca: Rozumím.

Tým začne scházet po točitém schodišti hlouběji do struktury. Prochází kolem několika dalších menších otvorů ve zdi, jež vedou do dlouhých, úzkých průchodů. Po několika minutách se Φ-19 Orca zastaví.

Φ-19 Xhu: Všechno v pohodě, Orco?

Φ-19 Orca: Jo, pardon, já jen… něco divnýho. Neslyšíte něco?

Skupina se zastaví, aby se zaposlouchala.

Φ-19 Brave: Jo, já jo. (Pauza) Naše kamery nezachycují nic zvláštního v pozadí.

Φ-19 Marshal: Já nic neslyším. Co by to mělo být?

Φ-19 Orca: Zní to jako kdyby někdo mluvil. Nerozumím tomu, zní to jakoby z dálky, ale rozhodně je to konverzace. Slyším minimálně dva lidi.

Φ-19 Outfoxed: Jste si jistí, že naše přístroje nic nezachytily?

Φ-19 Brave: Nic.

Φ-19 Outfoxed: Chápu. Velitelství, máme tu potenciální kognitohazard. Někteří z nás mají nejslpíš auditorní halucinace.

Velitelství EKFOS: Rozumíme, velitelko, vyčkejte na další instrukce.

Φ-19 Outfoxed: Rozumím.

Φ-19 Krueger: Teď už to slyším taky. Není to… páni, to je divný.

Φ-19 Outfoxed: Co se děje?

Φ-19 Krueger: Není to - nepřipadá mi to jako kdybych to slyšel. Ne jako když mluvíme, je to spíš… sakra, jak to vůbec popsat?

Φ-19 Brave: Je to jako vzpomínání na něco, jako když se vám to najednou objeví v hlavě. Víte co myslím?

Φ-19 Krueger: To je přesně ono. Jako denní snění. To je divný.

Φ-19 Outfoxed: Dobrá. Můžete pokračovat?

Φ-19 Brave: Já… já- vy nic neslyšíte?

Φ-19 Outfoxed: (Poklepe si zezadu na krk) Mám implantáty na mozkovém kmeni kvůli nehodě na Ukrajině z roku 2013. Později jsem si prošla rozsáhlým kognitohazardním tréninkem, když jsem se učila jak se znovu hýbat, jako součást procesu. Náš mozek je naučený rozeznávat určité signály a když je dostává jiným způsobem, musíte se všechno vlastně naučit znovu. K tomu mi nabídli kognitohazardní trénink, zatímco byl můj mozek ve tvarovatelném stavu. Je to docela užitečné.

Φ-19 Nano: Páni, to jsou hodně dobří doktoři.

Φ-19 Outfoxed: Nemáš ani ponětí. Jestli vám bude někdy hrozit mozková smrt, zeptejte se na Doktora Orda v Oblasti-415. Ten muž je génius.

Φ-19 Nano: Fajn vědět.

Velitelství EKFOS: Velitelko, máte povolení pokračovat na váš rozkaz.

Φ-19 Outfoxed: Rozumím, velitelství. Je to na vás, lidi, co myslíte?

Φ-19 Xhu: Kašlem na to, jdeme dál. Jestli začneme šílet, aspoň nás budeš moct odtáhnout zpátky.

Φ-19 Outfoxed: Nějaké námitky?

Φ-19 Brave: Žádné nemám.

Φ-19 Marshal: Nada.

Φ-19 Krueger: Za mě dobrý.

Φ-19 Outfoxed: (Ke členům Nano a Orca) Co vy dva? (Oba souhlasně přikývnou) Dobrá. Tak jdeme dál. Vypadá to, že už se blížíme ke dnu.

Tým pokračuje v sestupu po točitém schodišti. Když dochází na jeho konec, nalézají spuštěnou světlici na kamenném dně. Spodek místnosti je vlhký, ale průchodný. Naproti konci schodiště se nachází velký průchod v kamenné zdi vedoucí do další chodby.

Φ-19 Outfoxed: To bychom měli. Naše cesta dolů musí být tudy. Marshale, pošli tam dolů sondu.

Φ-19 Marshal: Rozkaz, kapitánko.

Φ-19 Marshal vytahuje malý dron ze své tašky. Po nastavení parametrů s ním vzlétne. Čtyři vrtule dronu se zapínají a dron odlétá směrem do blízké chodby. Φ-19 Marshal si přendavá taktické čočky na svých brýlích a monitoruje postup dronu, který mapuje chodbu před nimi.

Zatímco tým čeká na návrat dronu, video a audio přenos na moment vypadne. Vrátí se o tři sekundy později.

Velitelství EKFOS: Veliteko, na chvíli jste se nám ztratili, je všechno v pořádku?

Φ-19 Outfoxed: Jsme v pořádku. Slyšeli jsme tu nějaké burácení zespoda. Možná jde o seismickou aktivitu?

Velitelství EKFOS: Rozumíme, podíváme se na to.

Φ-19 Xhu: Mě to jako seismická aktivita nepřišlo.

Φ-19 Outfoxed: Ne, mě taky ne. Jste všichni v pořádku?

Φ-19 Brave: Už zase slyším jak tu někdo mluví, kapitánko. Teď je to i hlasitější, už rozpoznám jednotlivé hlasy.

Φ-19 Outfoxed: Co slyšíš?

Φ-19 Krueger: Je to žena a mladá dívka. Mluví k - ne, ta žena mluví s tou malou holkou. Myslím, že je to její dcera, ale nedokážu pořádně rozpoznaz, co říkají.

Φ-19 Nano: Taky to slyším. Nemluví žádným jazykem, který jsem kdy slyšel. Je to něco jiného, ale stejně mám pocit, že si pamatuju, ehm - možná spíš tuším, nějaký význam? Nejsem si jistý. (Pauza) Jako teď. Slyšeli jste, co právě řekla?

Φ-19 Brave: Snaží se uklidnit svou dceru, tím jsem si jistý. Nedokážu říct, proč jsem si tím jistý, ale vím že to tak je. A ta dcera je… vyděšená, ne to asi není to správné slovo? Je nervózní.

Φ-19 Krueger: Chce po své dceři, aby něco udělala a ta má z toho úzkosti. Snaží se jí utišit.

Φ-19 Outfoxed: Ty to slyšíš taky, Marshale?

Φ-19 Marshal: Jo, ale já se snažím letět s dronem, pamatujete?

Φ-19 Outfoxed: Jo, taky pravda. Našel jsi něco?

Φ-19 Marshal: Chviličku.

Průzkumný dorn se objeví ve vchodu. Doletí k Φ-19 Marshalovi, který natáhne ruku. Dron na ní přistane a deaktivuje se. Agent dron zandá a odendá si taktickou čočku.

Φ-19 Marshal: Je tam primární chodba, která se obtáčí do půlkruhu kolem strany větší struktury v tomhle místě. Celá tahle věc byla kdysi obnažená, že jo? Jako, že nebyla pod zemí?

Φ-19 Xhu: Správně. Část byla v podzemí, ale myslíme si, že aktuálně jsme v té nadzemní části.

Φ-19 Marshal: No, z téhle chodby vede hromada takových balkónovitých výstupků, takže hádám, že tu asi bývala nějaká promenáda, která vycházela z věže. Všechno je to samozřejmě zapadané kamenním a hlínou, ale je tu spousta dalších vstupů dovnitř, které směřují ke středu věže. Úplně na konci téhle chodby je další propadlý průchod, ale na zdi vedle něj je fontána - jsem si naprosto jistej, že to je fontána. Je to kovový a vypadá to jako fontána. Je to fontána. Poblíž ní jsou zavřené dveře a vsadil bych na to, že tam je náš přístupový bod. (Pauza) Jo a říká svojí dceři, že má jít spát, a její dcera nechce. Říká, že není unavená, že ještě nemá večerku, a že se bojí, protože všichni ostatní, co šli spát, se neprobouzejí.

Φ-19 Outfoxed: Ty rozumíš tomu, co říkají?

Φ-19 Marshal: Ne, samozřejmě že ne. Ale pamatuji si přesně, co v té konverzaci říkaly. Nemám ponětí proč to tak je, ale přesně tohle teď mám v hlavě. Byl jsem v místnosti, když se ta konverzace odehrávala. Pamatuji si to stejně jasně, jako svojí dnešní snídani. Byla tam žena, ale nepamatuji si, kdo to byl, a byla tam se svojí dcerou. Byly jedny z posledních a ona se snažila přimět svou dceru, aby si lehla a šla spát.

Φ-19 Outfoxed: Nevíš proč?

Φ-19 Brave: Protože nechtěla, aby byla zapomenuta. (Pauza) Taky si to pamatuju. Bála se o svou dceru a snažila se ji ochránit.

Φ-19 Nano: Co myslíte, že to znamená?

Φ-19 Marshal: Znamená to, že už jsme blízko.

Φ-19 Outfoxed: Tak jdeme dál. Víme kudy?

Φ-19 Marshal: Jo.

Φ-19 Outfoxed: Tak nás veď.

Tým vstupuje do chodby mimo místnost se schodištěm. Pokračuje pomalu kupředu.

Φ-19 Krueger: Počkejte.

Φ-19 Outfoxed: Co se děje?

Φ-19 Krueger: Už je neslyším, ty stejné lidi jak mluvili, ale… něco s tímhle místem.

Φ-19 Orca: Jo, jo jo jo. Přímo tady, hele. Vidíte tohle místo? (Ukazuje na jeden z větších průchodů ve zdi na pravé straně chodby, jež je zablokovaný kamenním a hlínou.) Tohle bývala… plošina, nebo nějaký balkón, jo. Někdo tu stál a viděl… jak se něco zdvyhá nad horami…

Φ-19 Brave: Zeď vody, vyšší než nejvyšší vrcholky Malidraugu…

Φ-19 Nano: Nejprve cítil strach, když tu stál. Věděl, že nemá moc času a že ho nic nezachrání před tím, co se blížilo.

Φ-19 Krueger: Ale potom se… zasmál… a ucítil něco jako… klid? Měl chvíli klidu.

Φ-19 Brave: Pomodlil se…

Φ-19 Marshal: Ucítil, jak je jeho modlitba vyslyšena. Věděl to ve své duši, a potom…

Φ-19 Xhu: Byl vymazán nárazem.

Φ-19 Nano: Ale jeho krev… jeho krev stekla dolů skrz kameny. To co zbylo steklo dolů do… no, někam pod nás.

Φ-19 Krueger: To je ono. To je ta věc. Jsme - my jsme právě teď přímo nad nima, že jo? Nebo pod nima, vedle nich. To proto si pamatujeme jejich hlasy, i když znějí jako z dálky. Nebyli zabiti, nebo - asi byli zabiti, ale nejsou pryč… všichni jsou pořád tady, přesně jako tehdy.

Φ-19 Marshal: Kapitánko, koukněte. Támhle.

Tým projde kolem posledního rohu chodby. Na jedné zdi je vidět široká kovová nádrž nad kterou se sklání několik zahrnutých kohoutků- Většina mechanismu vypadá zrezivěle.

Φ-19 Outfoxed: Pamatujete si i tohle?

Φ-19 Nano: Já jo. (Přejde k nádrži.) Pamatuju si to dobře. (Pauza) Tohle je umyvadlo.

Tým je zticha.

Φ-19 Outfoxed: Ty idiote, děláš si srandu.

Φ-19 Nano: Nehodlám se omlouvat.

Φ-19 Outfoxed: Dobrá, Marshale, kde je náš bod sestupu?

Φ-19 Marshal: Támhle ty dveře - kdybych si měl tipnout.

Φ-19 Outfoxed: Otevřeme je.

Členové Nano, Krueger a Orca přistupují k zavřeným kamenným dveřím s taktickými krumpáči. Zarazí je do pantů dveří a odsunou je do strany.

Φ-19 Orca: Bože.

Φ-19 Outfoxed: Co se děje?

Φ-19 Krueger: Nic, já jen, no, asi to je cesta dolů.

Φ-19 Krueger pohlédne skrz propadlé dveře. Zadní stěna mechanismu fontány je odhalená a je za ní vidět velký rezervoár, ovšem zadní stěna se propadla a chybí. Za pomyslnou zadní stěnou šachty rezervoáru je masivní místnost, jejíž stěny jsou příliš vzdálené, než aby k nim dosáhly svítilny týmu. Mnoho vysokých kamenných sloupů, s mnoha detaily, vystupuje z temnoty, aby podepřely vysoký strop. Ze své pozice pod sebou tým vidí platformu posetou kamennými deskami. Někde poblíž je jasně slyšet zvuk pohybující se tekutiny.

Φ-19 Outfoxed: To nám rozhodně pomůže. Můžeme se tam dolů nějak dostat?

Φ-19 Nano: Ta platforma tam dole je asi tak třicet metrů? Jo, to slezeme.

Φ-19 Outfoxed: Tak jdeme na to.

Tým připravuje své postroje na sestup. Členové Φ-19 Krueger a Xhu zůstávají v chodbě, aby dohlíželi na sestup.

Φ-19 Outfoxed: Velitelství, přístupová šachta je narušená, ale otevírá se do-

Audio a video přenosy týmu se přeruší. Nastávají silné povšimnutelné otřesy zpod velitelské stanice EKFOS. Po následujících 20 minut je podniknuto několik pokusů o kontaktování týmu Φ-19. Sekundární záchranný tým je připraven po deseti minutách bez kontaktu. Po dvaceti minutách začne velitelství EKFOS přijimat vysílání z audio přenosu člena týmu Φ-19 Brave.

Φ-19 Brave: Φ-19 volá Velitelství. Slyšíte nás?

Velitelství EKFOS: Slyšíme vás, Brave. Co se tam dole stalo?

Φ-19 Brave: Vidíte video?

Velitelství EKFOS: Negativní, Brave. Jaký je váš status?

Φ-19 Brave: Nastaly, ehm, nějaké otřesy, a potom se pod námi propadla podlaha. Spadli jsme docela hluboko - já jsem byl zachycen svým postrojem stejně tak Orca, ale Krueger spadl někam pod nás. Můžeme s ním a s kapitánkou mluvit, ale jejich rádia jsou rozbitá a nemůžeme slézt dolů k nim. Myslíme si, že Krueg má zlomenou nohu, protože docela hlasitě křičel. Jsem tu s Orcou a podařilo se nám chytit a vytáhnout Nano a Marshala. Xhu je stále nad námi, ale jeho transpondér byl zasažen a je nefunkční.

Velitelství EKFOS: Rozumíme, Brave. Kde jste teď?

Φ-19 Brave: Těžko říct. Je tu kurva velká tma. Jsme, ehm, no jsme na platformě. Na druhé straně zdi je nějaká velká centrální část. Myslím, že to býval kus věže, ale části z ní už sosdly do, ehm… no do té temnoty tam dole. Nevidíme kam to spadlo. Jsou tu platformy jakoby kolem centrální šachty - no, říkat tomu šachta možná není správné, ale je to… počkejte, musím…

Φ-19 Brave je zticha po dalších dvacet šest sekund. Následně je jeho video přenos obnoven. Členové Φ-19 Brave, Orca, Marshal a Nano stojí na široké kamenné platformě. Dlouhé řady plochých kamenných desek vybíhají do všech směrů kolem nich.

Velitelství EKFOS: Rozumíme, Brave. Jste v kontaktu s Xhu?

Φ-19 Brave: Negativní, před pár minutami běžel zpátky pro pomoc.

Velitelství EKFOS: Připravujeme záchranný tým, který pro vás dojde. Zůstaňte kde jste.

Φ-19 Brave: No - jo, rozumíme.

Člen Φ-19 Brave přejde k jedné z kamenných desek, kde stojí i Orca a Nano. Na desce leží postava zakrytá tmavou látkou. Konverzace mezi členy týmu je zachycena audio přenosem člena Brave.

Φ-19 Nano: Co si myslíš, že to je?

Φ-19 Orca: Jako co to vypadá? Podívej se kolem. Všechny jsou stejné. Je tu rýha, vidíš, tam kde se to svažuje k zemi a potom přes ten střed támhle. A vidíš, jak je tam podlaha lehce nakloněná?

Φ-19 Brave: Je to mausoleum.

Φ-19 Orca: Jo. Tady se to stalo. Což znamená…

Φ-19 Orca stáhne černou látku z těla, čímž odhalí lidskou kostru pod ní. Části kostry jsou rozpadlé na prach, ale stále jde rozpoznat jasné rysy.

Φ-19 Nano: Bože.

Φ-19 Marshal: Hej, pojďte sem. Koukněte.

Členové Φ-19 Brave, Nano a Orca přechází přes platformu kolem řad desek, kde je jedno tělo menší, než ostatní. Tmavá látka je položena přes drobnou postavu ležící na desce.

Φ-19 Brave: Ou.

Tým je několik sekund zticha.

Φ-19 Nano: Pamatuji si jak to skončilo a o čem se bavili. Slyším to jasně v hlavě. Jako kdyby mluvili teď.

Φ-19 Orca: Já taky.

Φ-19 Marshal: (Pauza) "Lehni si, sluníčko. Je čas jít spát. Všichni teď půjdeme spát."

Φ-19 Brave: "Mám strach."

Φ-19 Marshal: "Já vím. Je v pořádku mít strach. Také se bojím, ale budme tu spát spolu, ty a já, a budeme o sobě často snít. Budeme spolu v temnotě, víš? Musíme být silné kvůli nám oběma."

Φ-19 Brave: "Bude to bolet?"

Φ-19 Marshal: "Jenom chvíli a pak budeme spolu. Pamatuješ si, jaké to bylo s tvou babičkou? Jenom chvilku a potom budeme spolu."

Φ-19 Brave: "Nechci jít bez tebe."

Φ-19 Marshal: "Ach, sluníčko. Bude to jenom na malý moment. Půjdeš první a nebudeš čekat dlouho. Babička a tvůj děda tam na tebe budou čekat. Neplakej. Všechno bude v pořádku. Neplakej."

Φ-19 Orca: Položí svou dceru tady a vytáhne dlouhý nůž.

Φ-19 Nano: Její ruka se třese.

Φ-19 Orca: Tohle není první rituál, co takhle vykonává.

Φ-19 Brave: Ale je to ten nejtěžší.

Φ-19 Marshal: Ale je silná. Zahlédí se do vyděšených očí své dcery, aby ji ještě jednou uklidnila.

Všichni čtyři společně: Sjede nožem přes krk své dcery až k jejím rukám…

Jsou zticha.

Φ-19 Brave: Je malá. Neškube sebou dlouho.

Φ-19 Nano: Její tělo chladne. Krev stéká skrz praskliny v kameni a do nádrže dole, a potom-

Φ-19 Marshal: Dolů po podlaze, před celou místnost, kde se smísí s ostatními, dokud nespadne do temnoty za… tou zdí.

Marshal ukazuje ke dveřím na vzdáleném konci místnosti, směrem ke středu struktury.

Φ-19 Brave: Matka se postaví. Její srdce bije rychle.

Φ-19 Nano: Sotva dýchá. Slyší narůstající burácení venku. Ví, že konec nadešel.

Φ-19 Orca: Ale něco… něco zachytí její pozornost. Všechna její pozornost je k tomu najednou stažena.

Φ-19 Brave: Zvířecí impulz, něco zabudovaného do vláken jejího původu. Postaví se jí chlupy.

Φ-19 Marshal: Něco jiného také slyšelo hučení vody. Něco hluboko dole. Něco, co se nemělo nikdy probudit.

Φ-19 Nano: Přejde ke dveřím a naposledy se podívá na svou dceru a poté směrem k obloze.

Φ-19 Brave: Pevně drží sevřený nůž v ruce.

Φ-19 Orca: Je odhodlaná:

Φ-19 Nano: Řekne… řekně něco… ach jo, mizí to, nemůžu… už jí nevidím. Co říkala?

Φ-19 Marshal: “Má vznešená dcero… můj vznešený synu… buď naší posvátnou spásou. Buď naším tichým odpočinkem. Buď naší živou pamětí.”

Φ-19 Brave: Poté dojde ke dveřím a otevře je a - sakra, Kapitánko!

Členové Φ-19 Outfoxed a Krueger stojí ve dveřích. Krueger těžce kulhá a na noze má provizorní dlahu.

Φ-19 Outfoxed: Tohle budete chtít vidět.

Tým Φ-19 prochází prohnutým vchodem do další místnosti. Je zde pouze jediný zdroj světla, jež slabě osvěcuje celou místnost - kolosální válec krve přibližně 180m v průměru, jež svítí a pohybuje se. Visí ve vduchu zavěšený neviditelnou silou. Kolem něj jsou nahoře a dole, v rozestupu po zhruba sto metrech, kruhy černých kamennů.

Φ-19 Brave: Můj bože. Velitelství, vidíte to?

Velitelství EKFOS: Ano vidíme. Můžete nás propojit s velitelkou týmu?

Φ-19 Brave: Rozumím, dejte mi chvíli.

Člen Φ-19 Brave vytváří komunikační spojení s Outfoxed.

Φ-19 Outfoxed: Tady Traynorová.

Velitelství EKFOS: Rádi vás slyšíme, velitelko. Jste v pořádku?

Φ-19 Outfoxed: Já ano, můj batoh to schytal nejvíc. Krueger bude potřebovat extrakci a budeme tu taky potřebovat ještě jeden tým. Vidíte támhle to?

Φ-19 Outfoxed ukazuje na stranu masivní místnosti, ve které stojí. Dlouhé široké schodiště se zde stáčí do temnoty dole.

Φ-19 Outfoxed: Našla jsem vaši cestu dolů.

Velitelství EKFOS: Rozumíme, velitelko. Dobrá práce. Vyčkejte na extrakci, dostaneme vás a vaše chlapy zpátky nahoru.

Dodatek 6765.10: Operace RENEWAL a záznam o incidentu události HERITAGE

Následuje soubor přepisů zaznamenaných audio/video nahrávek a rozhovorů provedených před a po “události HERITAGE” SCP-6765. Tento soubor popisuje detaily spojení s Operací RENEWAL a s jejím a zakončením.

Přepis interní audio nahrávky

Zúčastnění:

  • Ředitelka Projektu PARAGON Shannon Lancasterová (Vzdáleně)
  • Ředitel Oddělení předpotopního výzkumu Coryn Malthus
  • Vedoucí výzkumu SCP-6765, Dr. Matthew Fulweiler

Řed. Lancasterová: Zapnuli jsme nahrávání. Můžete začít.

Řed. Malthus: Týmy inženýrů sestrojily nákladní výtah v centrální šachtě SCP-6765. Je dost velký pro Ogiera, úderný tým i náš thaumaturgický výzkumný tým. Dr. Fulweiler se nabídl, že povede operaci v terénu, zatímco my zůstaneme tady a budeme situaci monitorovat z Velitelství.

Dr. Fulweiler: Očekáváme, že sestup potrvá přibližně hodinu a půl, pokud nenastanou problémy. Dno té hlavní šachty je přibližně sedm a půl kilometrů pod povrchem a myslíme si, že pod ním je další zóna, kde se nachází SCP-6765-E. Celou cestu dolů budeme stavět vysílače, abychom zajistili komunikaci. Dál budeme uplatňovat systém nulového vystavení. Při první známce problémů zatáhneme na brzdu a vyjedeme zpátky nahoru.

Řed. Lancasterová: Podařilo se nám ze šípkové růženky dostat ještě nějaké informace ohledně toho, co tam dole je?

Dr. Fulweiler: Bohužel ne. Relivine je naprosto uzavřený. Žádný z našich agentů se s ním nedokázal spojit za posledních pár dní. Ogier nás ujistil, že je stále naživu, ale jen ztěží. Ať už má ta entita -E jakýkoliv vliv na Relivinea, je to stále horší. Už nemůžeme jenom tak čekat, než se věci zlepší.

Řed. Lancasterová: Už tomu tak bude. Jak dlouho to potrvá, než se vaše týmy připraví?

Řed. Malthus: Inženýři tvrdí, že budou připraveni v následujících třech dnech.

Řed. Lancasterová: Dobrá. Už nebudeme mrhat časem.

Velitelství EKFOS, Oddělení předpotopního výzkumu Nadace SCP
OPERACE RENEWAL

Popis operace: Na základě informací, získaných skrze komunikaci s SCP-6765-B, bylo určeno že stávající úspěch mise, v daevitském archivu SCP-6765, závisí na zamezení nepřátelského thaumaturgického vlivu z hlubiny pod strukturou.

Zájmové anomálie:

SCP-6765-B: Daevitský král Relivine z Malidraugu, předpotopní vládce a vojevůdce, jež nyní existuje jako primární zdroj, skrze nějž je ovládáno SCP-6765-A, "Trůn Malidraugu". Tato osoba je záchytným bodem thaumaturgického procesu, při němž se ohromné množství informací, uchovaných v SCP-6765 z kolektivní paměti daevitské civilizace, stává přístupnými skrze metanarativní spojení uvnitř liminálního snového prostoru, jež vytváří SCP-6765-C, instance SCP-1000 sama sebe označující jménem "Javert".

SCP-6765-D: Ogier, syn Osirese, jeden ze čtyř předpotopních válečníků ve službách linie prastarých králů, jehož transformace do přibližné podoby jednoho z faeských démonů byla přerušena SCP-6765-B. Kdysi býval schopným okultistou a thaumatologem a SCP-6765-B předpokládá, že bude schopen zamezit nepřátelskému thaumaturgickému vlivu SCP-6765-E.

SCP-6765-E: Aktuálně neznámé - popsáno SCP-6765-B jako "tlející mrtvé tělo Pána Paměti". Předpokládá se, že tento "Pán Paměti", rovněž známý jako "Král v Rudém", je předkem entity známé jako Šarlatový Král. Během události v dávné minulosti se metafyzický aspekt "Pána Paměti" oddělil od jeho fyzického těla a tyto dvě složky se plně rozdělily. Aby bylo možné rozlišovat tyto dvě příbuzné, ale přesto očividně odlišné entity, je aktuálně chápáno, že metafyzický aspekt entity je to, co Nadace označuje za "Šarlatového Krále", zatímco dříve neznámý fyzický aspekt (SCP-6765-E) je dále označován jako "Král v Rudém".

Formální detaily operace jsou k dispozici níže.

[KONEC VÝTAŽKU]

Interní přepis rozhovoru

Subjekt: Agent Quentin Ryld, ATF S-1 "Paradise Lost"
Vedoucí rozhovoru: Výzkumník Barrett Kenley, Velitelství EKFOS

Kenley: Povězte mi o tom, co se dělo před událostí.

Ryld: Atmosféra se změnila. Mluvil jsem o tom s Pattersonem o pár dní dříve, ale bylo to vážně divné. Práce v EKFOS není zrovna příjemná, víte, a to strašidlo na trůně zrovna ničemu nepomáhá, ale podařilo se nám zachovat alespoň trochu té dobré nálady, alespoň nad zemí. Ale jakmile byla oznámena ta nová operace, nálada se změnila téměř okamžitě. Pořád jsme cítili ta - ta zemětřesení, asi, odněkud z veliké hloubky, a všichni jsme z toho měli obavy.

Kenley: Odkud si myslíte, že ta nálada přišla?

elevator.png

Nákladní výtah a vnitřní komora SCP-6765.

Ryld: Upřímně? Můžou za to ti snoví agenti. Vždycky šli na nějakou tu svou seanci a potom se vrátili s šílenými příběhy o legendách a hrdinech z tak dávných dob, že je to těžké si představit - a potom v průběhu jednoho dvou týdnů úplně přestali. Už neměli další fantastické příběhy, žádné popisy prastarých stvoření a válečníků, nebo něčeho podobného. Pořád chodili spát, ale když se vzbudili tak vypadali… já nevím. Prázdně. Jako kdyby cítili to samé, co my ostatní. (Pauza) Navíc už jsme tou fo dobou pracovali na tom výtahu, takže všichni, co šli dolů do věže, byli vystaveni tomu… jak tomu vlastně říkáme? Vodopádu krve?

Kenley: Myslíte rezervoár?

Ryld: Asi jo. Řekl byste že nejdivnější na tom byla ta levitující krev, ale být tam dole vedle toho je… no, těžko se to popisuje. Je to jako kdyby vás sledovali. Všichni, kdo kdy do té věci vykrváceli, tam visí ve vzduchu a sledují vás jak upevňujete zábradlí a pokládáme kabely. Připadal jsem si, jako kdybych znesvěcoval hřbitov, ale nebylo na tom nic zlomyslného. Myslím, že oni nejspíš věděli, že je tam dole ta věc a oni… no, nejspíše měli větší starosti, než pár rozkopaných hrobů.

Bezpečnostní audio/video záznamy Velitelství EKFOS

Subjekt: SCP-6765-D
Subjekt: Agentka Evelyn Ivyová

Agentka Ivyová: Co se děje?

SCP-6765-D: Hm? Ale, nic, neměj o mě obavy. Jsem… jsem v pořádku.

Agentka Ivyová: Ogiere, notak. Celé měsíce jsi mě nechal procházet se tvou pamětí, tak mě teď nevyháněj ze své hlavy.

SCP-6765-D: Nechci nikomu předávat své břímě, vážně. Prosím, nic si z toho nedělej.

Agentka Ivyová: Žádný "nic si z toho nedělej". Mluv se mnou, Ogiere. Jsme přeci přátelé.

SCP-6765-D: Já… jsi velmi milá, Lady Ivyová. Dost možná milejší, než bych zasluhoval. Popravdě se bojím. Poslední dobou jsou mé sny velmi ponuré - duch pod námi je stále drzejší a každý den je jeho spánek lehčí. Já…

Agentka Ivyová: Ogiere, to je v pořádku. Neskrývej to přede mnou.

SCP-6765-D: Ach, já… podívej se na mě, Evelyn. Podívej se, co jsem. Podívej na… na tohle! Prokletý! Nečistý, zlomený, znesvěcený. Vyhnaný z Apollyonovy citadely a ponechán, abych se toulal a shnil v pustině - tohle, tohle má prý obnovit Morovo vězení? Tahle… zrůdnost? Ve svém mládí jsem konal zázraky, ano, a dovedl jsem ohýbat Asemovo zbývající světlo dle své vůle, ale takhle? Ach, Evelyn. Ležel jsem v této místnosti bez hnutí, mimo přecházení ke schodišti a zpět, po celý věk Země. Za celou tu dobu jsem se učil a odpočíval, ale co to ze mě udělalo? Jsem méně tou věcí, jež jsem se stal? Odvrátily ty roky snad nějak mou kletbu? Ano, když jsem byl mladý, koupal jsem se ve slávě mladé Země a dovedl jsem pohnout horami, ale teď? To byly činy Svatého Ogiera, požehnaného žáka Asemova slunce. To byly činy královského Pontifika. Já jsem… jsem upadlý do nicoty, pouhá skořápka bytosti, již jsem býval, úchvatnou a zářící. Tato tíha, jež sebou nesu - ne, ta tíha kterou jsem se stal, neboť není oddělena od mého já. Kdysi to bývalo jako parazit, ale ta doba je dávno pryč - ach, jak ten čas uplynul, Evelyn! Nyníjsem touto věcí, touto mohutným krutým výsměchem. To je trestem za naše hříchy, to čím jsem. Může snad tato věc vykonat úkol, jež přede mnou leží?

Ticho.

SCP-6765-D: Relivine, můj pán a přítel, mi kdysi řekl, že mezi mnoha sesbíranými životy Daevitů, mu vždy jedna konstanta dávala naději - vědění, že vždy existovali ti, jež se vzepřeli temnotě, a kteří uvnitř sebe našli skrytou chrabrost, která je vedla dál. Když ne k vítězství, tak k nějaké cti. Ale čest, důstojnost, chrabrost - to jsou atributy velkých mužů. Mužů, jimž byl dán jejich čas na výsluní. Co je Svatý Ogier jiného, než legenda ztracená v čase? Tento démon - neboť vím, jak jsem nazýván ve vašich záznamech a zasloužím si to - není žádným Svatým Ogierem. Je z masa a kostí a ničeho dalšího. Zbývající světlo již dávno zmizelo, stejně jako já, a pokud nedovedu přivolat sílu, k provedení této věci, pak…

Ticho.

SCP-6765-D: Omlouvám se.

Agentka Ivyová: Neomlouvej se mi. (Pauza) Udělám nám čaj. Můžeme si tu sednout a chvíli si povídat.

SCP-6765-D: To by bylo příjemné.

Interní přepis rozhovoru

Subjekt: Agent Sal Brisco, ATF S-1 “Paradise Lost”
Vedoucí rozhovoru: Výzkumník Barrett Kenley, Velitelství EKFOS

Kenley: Povězte mi o tom sestupu.

Brisco: Byl rozhodně náročný. Nahoře nás sice docela dobře přivázali, ale celé to místo se každých pár minut zatřáslo a padaly na nás kusy stropu. A celou tu dobu jsme se museli dívat na ten velký zářící válec krve vedle nás. Už vám říkali, že kvůli němu slyšíte věci? Ne, to není ten správný výraz - sere se vám to do vzpomínek. Jen si tam tak sedím a najednou se mi v hlavě vybaví vzpomínka na to, jak jsem dítě a jeden chlápek, který tam nemá co dělat, se mi snaží něco říct, ale já mu nerozumím. Takže - já vím, že tenhle týpek rozhodně neexistoval, když jsem byl dítě, ani náhodou. Vím, že se prostě neobjevil jednoho dne v Queensu a nezačal na mě mluvit o nějakých šílenostech, ale pamatuji si to tak jasně. A byli tam i jiní, ostatní o nich mluvili. Někdy nás jenom sledovali, jako kdybyste si vzpomněli, že vás sledují v koutku vašeho oka, ale někdy dělali taková… nevím, jak to popsat, bylo to nějaké gesto. Ten velikán říkal, že jde o povzbuzení. Nevím, jestli je to pravda, možná se nás jenom snažil rozptýlit, ale ostatní to určitě zbaštili. Všichni to po nich opakovali jeden na druhého, tohle divné gesto. (Smích) Jestli to bylo znamení povzbuzení, tak ten velikán to rozhodně tak nebral.

Kenley: Co tím myslíte?

Brisco: On… no. Nevypadal v pohodě. Byl od nás oddělený, víte, na druhé straně výtahu, kde byl jen on, ta snová agentka, ten chlupáč a Dr. Fulweiler. Moc toho nenamluvil, ale občas jsem se podíval jeho směrem a viděl jsem, že má zavřené oči a něco si tiše odříkával. Myslím, že se modlil. (Pauza) Řekl bych, že to asi dost vypovídá o tom, co se stalo, co? Všichni jsme si dělali srandu a ignorovali jsme očividná varování o tom, co se blížilo, a tenhle jeden chlápek se mezitím snažil nalézt boha, který by ho vyslechl.

Interní přepis rozhovoru

Subjekt: Kapitán Jacques St. Moore, Velitel Týmu ATF S-1 “Paradise Lost”
Vedoucí rozhovoru: Řed. Shannon Lancasterová, PARAGON

St. Moore: Na dno jsme se dostali po dvou hodinách cesty. Ten sloupec krve se táhnul až úplně dolů, ale něco se na něm změnilo, jak jsme se blížili ke konci. Nevím, jak jinak to popsat, než že to bylo "vážné". Nahoře u stropu to svítilo zářivě červeně a byly v tom jen malé proužky černé a fialové, ale u dna to bylo skoro celé černé. Taky už jsme dál neslyšeli hlasy že o kterých všichni ostatní mluvili. Tam dole byla taková tma, že člověk bez svítilny neviděl ani vlastní ruku před sebou. Jediné světlo, které jsme si nepřinesli sami, byla slabounká červená záře někde nad námi, ale to nestačilo.

Řed. Lancasterová: Co jste našli na dně?

St. Moore: Dno té věže se otevírá v ohromnou jeskyni a po jejím okraji jsou takové masivní - myslím třeba i veliké jako dům - takové ohromné kamenné pilíře, jež se tyčí ode dna té jeskyně a v oblouku se dotýkají spodku té věže. Myslíme si, že tam kdysi možná byla podlaha a že ji prorazily padající trosky, protože těch jsme také nalezli dost. Staré pilíře, velké kusy kamenů a kostí. Zbytky z toho, jak se věž posledních, bůhví kolik, let rozpadá. Zastavili jsme se a poté, co jsme vystoupili z výtahu, začali jsme budovat tábor. Netrvalo to dlouho, než Greys a Maxwell našli cestu dolů - v jednom rohu té jeskyně stála taková malá budova, vypadala jako nějaká kaplička z takového matného černého kamene. Být poblíž toho místa - řeknu vám, bylo to strašné. Ta budova, a všechno pod ní, všechno to bylo špatně. Bylo nám z tojo špatně, ale ne jakoby od žaludku - spíš jako kdyby moje celé tělo chtělo odmítnout něco, co bylo ve vzduchu. Nasáklo se nám to do oblečení, do naší kůže - když jsme se vraceli, spálilo mi to bundu. Prostě se na to nedalo dívat.

Řed. Lancasterová: Co bylo uvnitř té kaple?

St. Moore: Několik řad kamenných laviček a potom schodiště na konci, které vedlo dolů. Smrdělo to tam - nevím, jestli se to dostalo do záznamu, ale bylo to příšerný. I když jsme si vzali dýchací masky, bylo to nechutný. Schodiště dolů se hodně stáčelo a jak jsme šli hlouběji, naše svítilny taky začaly slábnout. Nebyly rozbité, jenom už nezářily tak jasně. Několik z našich agentů se kvůli úzkosti muselo vrátit. Pár z nich se prostě zastavilo na schodišti a odmítli se pohnout - prostě jenom seděli v temnotě několik hodin, než jsme se vrátili. Když jsme se dostali na dno, zbývalo nás už jenom pár - možná dvanáct. Nejtěžší to bylo pro -D, ten se musel prakticky celou cestu po schodech táhnout. Neviděl jsem mu přímo do tváře, ale očividně měl obtíže. Upřímně, to my všichni - bylo to strašlivě stísněné místo.

Řed. Lancasterová: A potom, co bylo na dně toho schodiště?

St. Moore: Otevíralo se to do další jeskyně, možná té největší, jakou jsem kdy viděl. Nevím, jestli je větší, než ta díra v Brazílii, ale bylo to ohromné. Tou dobou už naše svítilny skoro přestaly svítit, ale na tom už nezáleželo. Jeskyně byla osvětlena ze středu, úplně na dně.

Řed. Lancasterová: Co to bylo?

St. Moore: Ta hrobka, řekl bych. Kamenný monolit tyčící se vysoko do temnoty nad námi. Bylo to větší, než mrakodrap, jen čistý kámen, ale na dně bylo vidět, že to sedělo na další kamenné platformě a ta… Ta věc to zdvyhala, jenom trochu, ale to světlo, které v tom místě bylo… Myslím, že stejně jako já víte, že lidské oči nebyly na některé věci navrženy.

PŘEPIS AUDIO/VIDEO ZÁZNAMU
AGENT S. RUSHINGWATER
ATF S-1 PARADISE LOST

Agent Rushingwater jde těsně za agentem před sebou (R. Erikson). Světlo vyzařované agentovou ramenní svítilnou je silně zredukováno. Agent Rushingwater drží ruku na rameni Agenta Eriksona, aby mohl odhadnout vzdálenost mezi nimi. Vpředu je chodba více osvětlená slabou rudou září někde před nimi. Žádný z agentů, ani výzkumníků nemluví.

tomb.png

Hrobka SCP-6765-E, "Krále v Rudém".

Po krátké době úderný tým vystoupí na kamenný okraj nad hlubokou jeskyní. Když vstoupí na okraj, ozve se hlasité nízké zahřmění ze středu místnosti - jedná se o dříve nahlášenou seismickou aktivitu. Zdroj této aktivity je nyní očividný - masivní kamenný monolit tyčící se nad platformou ve středu mělkého jezírka poblíž nejnižšího bodu jeskyně. Jak se země třese, monolit je slabě nadzdvyhován. Z prostoru mezi monolitem a platformou, nad níž je zavěšený, vyzařuje intenzivní rudé světlo.

SCP-6765-D tiše promluví v předpotopním jazyce.

Agent St. Moore: Co to bylo?

SCP-6765-D: Modlitba, můj příteli. Abychom i na takto temném místě nalezli světlo, byť jen na moment.

Interní přepis rozhovoru

Subjekt: Agentka Sarah Conwayová, Velitelka týmu ATF S-1 “Paradise Lost”
Vedoucí rozhovoru: Dr. Aaron LaRoche, Velitelství EKFOS

LaRoche: Dorazili jste na dno schodiště?

Conwayová: Jo a nebylo to lehký. Bylo to příšerný, jeden cítil jak to z něj vysává život. Nikdy v životě jsem se necítila tak hrozně. Až tam dolů se nás dostalo možná dva tucty, plus zen velkej a ten bigfoot.

LaRoche: Co se stalo potom?

Conwayová: No, bylo to - myslím, že Parker to uviděl jako první, ale byla tam taková postava, nebo spíš jako myšlenka postavy, možná ženy, která prostě visela ve vzduchu před tou velkou kamennou věcí a dělala - no, byla to magie, že jo? Dělala nějakou magii, myslím, protože byly vidět symboly kolem jejích rukou a kolem její hlavy, ale byly hrozně slabé a daly se sotva vidět a když jsme přešli k okraji platformy, ta osoba, ona se… nahnula se k nám, jenom trochu, jako kdyby jenom zjišťovala, že jsme tam, a potom… potom se všechno stalo najednou, no ne?

LaRoche: Vysvětlete, co jste viděla?

Conwayová: Ta ohromná kamenná věžovitá věc se zdvyhla o metr, možná o dva, nebo víc, a ta… ta energie, prostě začala proudit z toho prostoru pod ní. Myslím, že když se - když se podíváte na můj video záznam, jestli to přežil, tak jsem sledovala tu ženu, když se to stalo a ona se prostě, během sekundy, rozpadla, bum - na atomy. Změnila se na prach a celé to místo se otřásalo, kameny a trosky na nás padaly ze stropu, prostě hrůza. Slyšela jsem takový zvuk, který byl jako… nevím, ani to teď nedovedu popsat, ale znělo to jako zvíře, když ho slyšíte v noci, daleko a samotné, nebo zraněné, a bylo to pořád hlasitější a přes okraj platformy začala téct krev, tekla nám kolem bot a všechno to teklo z pod toho kamenného pilíře jako potopa. Pamatuju si, jak Oxford něco pokřikoval a Goeff ječel, že něco vidí, a potom ho to zatáhlo dolů, do té hroznè červené věci a on křičel…

LaRoche: Je to v pořádku. Už je po všem.

Conwayová: Jo, já vím. Já vím, já vím. Ale jen… je to ta znalost, víte? To, že vím, že ta věc, co jsme viděli, ta stará mrtvá věc… že jich je určitě víc, že jo? Víme, že našli tu v Jižní Americe a pak tuhle. Kolik je na Zemi děr plných věcí, jako je tahle? Tentokrát jsme měli štěstí, řekla bych - dostali jsme se tam včas, ale co se stane, když to příště nestihneme?

LaRoche: Přesně proto PARAGON existuje.

Conwayová: Jo, ale PARAGON nám tam dole životy nezachránil, doktore.

SCP NADACE PARAGON EKFOS
NOUZOVÝ VAROVNÝ SYSTÉM GRAVEMIND.AIC
AUTOMATIZOVANÁ ZPRÁVA

VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ

VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ

VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ

NÁSLEDUJE OFICIÁLNÍ KOMUNIKACE OD GRAVEMIND.AIC

BYLA DETEKOVÁNA ANOMÁLNÍ EXTRAPROSTOROVÁ AKTIVITA VE VÝCHODOKAŠMÍRSKÉ PŘEDSUNUTÉ OPERAČNÍ OBLASTI [EKFOS] NADACE SCP.

NĚKOLIK ZAMĚSTNANCŮ HLÁSÍ EXTRÉMNÍ KOGNITOHAZARDNÍ AKTIVITU V OBLASTI EKFOS ALFA [SCP-6765].

BYLO NAHLÁŠENO ZMIZENÍ NĚKOLIKA ZAMĚSTNANCŮ V OBLASTI EKFOS ALFA [SCP-6765].

VEŠKERÝ PERSONÁL V OBLASTECH EKFOS BETA, DELTA, EPSILON A GAMA MUSÍ ZŮSTAT NA SVÝCH POZICÍCH A VYČKAT NA NOVÉ ROZKAZY.

VEŠKERÝ PERSONÁL V OBLASTI EKFOS ALFA [SCP-6765] JEŽ NEBYL OKAMŽITĚ OVLIVNĚN ANOMÁLNÍ AKTIVITOU SE MUSÍ NAHLÁSIT U NEJBLIŽŠÍ ZÁCHYTNÉ STANICE.

DO VYDÁNÍ NOVÝCH ROZKAZŮ JE OBLAST EKFOS ALFA [SCP-6765] PROHLÁŠENA ZA NEPŘÍSTUPNOU - OBLAST JE VYSOCE NEBEZPEČNÁ A EXTRÉMNĚ NESTABILNÍ.

NA PŘÍKAZ PROTOKOLU 113.1.9 RADY O5 NADACE SCP, JSOU VEŠKERÁ NOUZOVÁ VAROVÁNÍ, V OBLASTECH PROJEKTU PARAGON, OZNAČENA ZA PRIORITU RUDÁ-OMEGA.

TATO ZPRÁVA SE BUDE OPAKOVAT.

VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ

VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ

VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ - VAROVÁNÍ

Interní přepis rozhovoru

Subjekt: Dr. Matthew Fulweiler, Vedoucí výzkumu SCP-6765
Vedoucí rozhovoru: Řed. Shannon Lancasterová, PARAGON

Řed. Lancasterová: Ještě než začneme, chtěla bych vám říct, jak moc jsem ráda, že se vám nic nestalo.

Dr. Fulweiler: Ach, no jo, díky. Nic mi není.

Řed. Lancasterová: Jak je na tom vaše ruka?

Dr. Fulweiler: Je to lepší, díky. PARAGON nijak nešetří na terénních lékařských týmech.

Řed. Lancasterová: Ráda slyším, že je o vás postaráno. (Pauza) Jste připraven?

Dr. Fulweiler: Jsem.

Řed. Lancasterová: Tak to vezměme od začátku.

Dr. Fulweiler: Za začátek události HERITAGE považujeme moment, kdy byla zničena ta Daevitská žena - všechno se začalo rychle odehrávat poté. Ať už udržovala jakékoliv kouzlo, bylo v tu dobu již extrémně slabé a v momentě zaváhání byla konečně přemožena a zničena. SCP-6765-E, ten ehm - er, pardon-

Řed. Lancasterová: Ne, to je v pořádku. Netřeba se zabývat formalitami.

Dr. Fulweiler: Dobrá tedy. Král v Rudém. Myslíme si, že ten monolit fungoval jako nějaká forma extraplanárního vězení. Nikdy jsme neměli šanci prohlédnout si samotnou platformu, víte, ale na videu se zdá, že tam mohl být runový kruh vyřezaný do kamene a pokud tomu tak je, pak je možné - i když trochu vtipné - že Morosův záměr byl vytvořit onu extraplanární bránu, prostrčit Krále v Rudém na druhou stranu, a potom na tu bránu prostě shodit ohromný kámen, aby Krále udržel uvnitř. Na vnějšku toho monolitu byly, pochopitelně, další glyfy - nebylo to tak jednoduché, řekl bych, ale vážně si myslím, že jeho plán byl prostě… postavit mu do cesty obří kámen.

Řed. Lancasterová: Vskutku Šílený Král.

Dr. Fulweiler: Takže jsme - no, poslední zbytky jakéhokoliv kouzla na tom místě selhaly a my jsme byli zasažení plnou silou toho, jak ta věc prošla skrz. Několik našich lidí bylo příliš blízko a zatáhlo je to kamsi na tu druhou stranu. Nestihl jsem si tu věc pořádně prohlédnout, když vylezla z té platformy, ale pár dalších jí vidělo. Myslím, že to pořád ještě nedokážou popsat. Bylo to velmi lovecraftovské, jako skutečná nepopsatelná hrůza. Ale když to lezlo ven, nastala ta změna - všichni jsme byli v nějakém… ehm, no, bylo to jako být ve vzpomínce, ale byli jsme tam všichni. Upřímně bych vám v tu chvíli nedovedl říct, jestli jsme byli ve snu, nebo ne - vím, že GRAVEMIND tvrdil, že oblast během události HERITAGE zmizela, ale i když jsme se vrátili, myslel jsem že jsme jenom snili dohromady a že jsme jen omdleli. Až když jsem slyšel, že jsme to zachytili na video záznamu, mi došlo, co se vlastně stalo.

Řed. Lancasterová: Co jste viděl?

Dr. Fulweiler: Stalo se to všechno tak nějak najednou - viděl jsem záblesk rudého světla a potom už nestojíme v jeskyni pod věží, ale jsme na takovém… poli a věž je za námi, ve skále a se vším, a v dálce nad horami jsme viděli kouř a blesky a slyšeli jsme takový neustálý tupý řev. A potom se náhle věž za námi začala třást a slyšeli jsme křik - miliony hlasů, všechny najednou v příšerné agónii, a potom se stěna té věže roztrhla, jako kdyby někdo rozepnul zip od shora dolů. Masivní sloupec krve z rezervoáru prostě… pomalu vylétl ven, stále vcelku a to z něj ten křik přicházel.

Řed. Lancasterová: Co se stalo dál?

KINGINRED.png

SCP-6765-E.

Dr. Fulweiler: Objevil se další hlas, který přehlušil ten křik. Byl nelidský, nepozemský - z toho zvuku jsem chtěl padnout k zemi a také začít křičet. Přišlo to pomalu z hor, ale nehýbalo se to, ani neartikulovalo. Bylo to jako loutka poletující nad horami. Ta hrůzná, ohromná červená věc se zářícím otáčivým symbolem za sebou, a její hlas - bože, ten hlas. Nevím, jestli to zaříkávalo, nebo zpívalo, ale slyšet trn zvuk… Říkám vám, až tohle bude hotové, možná zvážím amnestika, jenom proto, abych nemusel už nikdy znovu přemýšlet nad tím hlasem. (Pauza) Pilíř krve pomalu letěl k té věci a tehdy se Ogier rozhodl zakročit. On… no, popravdě toho moc nesvedl, upřímně. Prostě jenom zvedl svou lidskou ruku, začal něco říkat a objevila se taková slabá odrážlivá… bariéra? - objevila se ve vzduchu před tím sloupcem krve, ale od pohledu se dalo říct, že byla slabá jako papír. A to se potvrdilo, když se hlava té obrovské věci pohla a zahleděla se na Ogiera. Jeho bariéra se rozpadla jako písek ve větru. Ogier se potom tak trochu složil, prostě přepadl na stranu a Javert s Agentkou Ivyovou byli v mžiku u něj, ale vypadal špatně.

Řed. Lancasterová: Vystřelili na tu věc naši lidé?

Dr. Fulweiler: (Uchechtnutí) Omlouvám se, vážně by h se neměl smát. Není to vtipné, snad mimo hodně černý humor. Jo, stříleli na to kulky, ale ta věc - nedělám si srandu a upřímně bych to nedokázal popsat, když se to dělo, protože až později nám došlo, co se stalo - ale ta věc odstranila vzpomínky našich lidí na to, jak používat palné zbraně. Patnáct trénovaných agentů se zbraněmi a děly a se vším vybavením, které jsme jim tam dolů poslali, a stačil jeden pohled a neměli ponětí, co vlastně dělají. Pořád ještě - musí se toho spoustu znovu naučit. Javert jim s tím pomáhá a snaží se dostat nějaké vzpomínky zpět, ale u některých z nich je ten blok nejspíš permanentní. Nikdy to nezmizí. Král v Rudém jim zkrátka sebral vzpomínky.

Řed. Lancasterová: Co se tedy dělo? Jak jste se odtamtud mohli dostat živí?

Dr. Fulweiler: Byli jsme… byli jsme v koncích. Věděl jsem v srdci, přímo na tom poli, že jsme mrtví. Seděl jsem vedle Dr. Genovese a doufal jsem, že to nebude bolet a potom… no, potom se to stalo.

Řed. Lancasterová: Co se stalo?

Dr. Fulweiler: Viděla jste to video?

Řed. Lancasterová: Neviděla.

Dr. Fulweiler: Vážně byste se měla podívat na to video.

PŘEPIS AUDIO/VIDEO ZÁZNAMU
AGENT M. ROTTERDAM
ATF S-1 PARADISE LOST

SCP-6765-E je viditelné v pozadí. Země pod jeho nohama je zčernalá a kouří se z ní, zatímco obloha je krvavě rudá. Před entitou se ve vzduchu vznáší kolosální sloupec krve.

Agent Rotterdam se ohlédne doprava. Kapitán St. Moore křičí a ukazuje na svou pušku. Jeho slova nejsou slyšet. Audio nahrávka zaznamenává pouze dlouhý nízký hukot.

Zvuk křiku začíná přehlušovat hukot. Vznášející se SCP-6765-E pozdvyhne své paže a jedním rychlým pohybem si roztrhne svou vlastní hruď. Vnitřek postavy je kompletně černý. Natahuje svou pravou paži směrem ke sloupci krve.

Objevuje se záblesk bílého světla a všechny zvuky jsou naráz utlumeny. Náhle se objeví další záblesk bílého světla a poté další. SCP-6765-E je viditelně zasaženo. Video nahrávka je kompletně zahalena intenzivní září. Po chvíli světlo opět ustupuje.

SCP-6765-D visí ve vzduchu před SCP-6765-E. Jeho tělo bylo silně pozměněno a je nyní přibližně třicet metrů vysoké. Kůže stvoření již není skvrnitá červená a šedivá, ale čistě bílá a zářící jasným zlatým světlem. Šest rukou démonova těla je roztaženo do stran a jeho nohy jsou natažené směrem k zemi. Hlava démonického těla již není bez života, ale je vzpřímená. Šest dlouhých zlatých rohů vyrůstá z démonova čela směrem dozadu přes celou délku lebky, jako kdyby měl na hlavě helmu. Z dálky je sotva viditelná postava muže stojící na rameni démona.

SCP-6765-E se rozpohybuje a vyrazí proti SCP-6765-D. Temně rudé a černé tvary vyráží zr země kolem jeho nohou, ale jsou odraženy pulzující aurou vycházející zevnitř SCP-6765-D. SCP-6765-E sebou škubne a zaječí, načež se rozběhne po širokém poli proti SCP-6765-D. Jak se blíží, okolní zvuk je opět přehlušen. Ogierův hlas prořízne ticho:

VRAŤ SE, ZTĚLESNĚNÁ HRŮZO, NEHODNA KRÁČET PO ASEMOVÝCH ZLATÝCH ULICÍCH

NAVRAŤ SE DO TEMNOTY, KAM JSI V DOBÁCH MINULÝCH BYL VYKÁZÁN

A ZŮSTAŇ TAM AŽ DO SKONÁNÍ ZEMĚ

JÁ JSEM OGIER, NOSITEL ASEMOVA ZLATÉHO SLUNCE

PŘED KTERÝMŽ NEJSI NIČÍM VÍC, NEŽ VYBLEDLÝM STÍNEM

JDI TEĎ Z VLASTNÍ VŮLE, NEBO BUDEŠ ZNIČEN

SCP-6765-E se nadále přibližuje. Všechny paže SCP-6765-D se pohnou naráz - každá ze tří levých paží se prohne v lokti, dokud se nespojí v širokou křivku. Tři pravé paže se natáhnou skrze ty levé a objeví se v nich tři dlouhé zlaté šípy. Tři pravé paže natáhnou šípy na luku vytvořeném z levých paží a se zvukem letícího větru je vystřelí.

Tři šípy se srazí s SCP-6765-E. Objevuje se záblesk světla a hlasitá rána, jak jsou šípy i SCP-6765-E zatlačeni skrz horu. SCP-6765-D mizí a poté se objevuje o chvíli později u velkého kráteru na straně hory. Jeho paže se znovu natahují a obtahují zářící zlatý kruh na obloze. Za oním kruhem je vidět, jak se SCP-6765-E svíjí.

Objevuje se poslední záblesk bílého světla a pláně a hory mizí. Na moment je vidět jen temnota a poté se náhle znovu objevuje platforma v jeskyni pod SCP-6765. Rudé světlo pulzuje, zpod monolitu stříká krev a někde ze spodu je slyšet zvířecí křik. SCP-6765-D se náhle objeví před kamenem a svými levými i pravými pažemi uchopuje monolit, který následně doráží na platformu dole.

Během této události video nahrávka náhle končí.

Dodatek 6765.11: Koumikace Projektu PARAGON

Následující soubor je klasifikovaný pro Úroveň 6765.5. Neautorizovaný přístup je zakázán.

OTEVŘÍT SOUBOR
Footnotes

« SCP-6764 | SCP-6765 | SCP-6766 »

amorfníartefaktauditorníbiologickédaevitéděti-nocihistorickéhumanoidinteligentníketerkognitohazardkorekcenápisovlivňující-paměťpodzemníscpspánekstrukturatelepatickéšarlatový-králživé
revize stránky: 1, naposledy editováno: 15 Jan 2023 14:28
Editovat Hodnotit (+2) Štítky Diskuze Historie Soubory Tisk Nastavení stránky + Možnosti
Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License