SCP-6456

hodnocení: +1+x
3/6456 ÚROVEŇ 3/6456
PODLÉHÁ UTAJENÍ
classified-bar.svg
classified-bar.svg
classified-bar.svg
classified-bar.svg
classified-bar.svg
classified-bar.svg
Objekt # SCP-6456
Euclid

unknown.png

SCP-6456 demonstrující sílu svých schopností.

SPECIÁLNÍ ZADRŽOVACÍ PROCEDURY: SCP-6456 je drženo v standardní zadržovací cele pro humanoidy v Oblasti-17. Modifikace jsou následující:

  • Stěny cely jsou ohnivzdorné.
  • Zákaz jakýchkoliv hořlavých materiálů v cele.

POPIS: SCP-6456 je Taylor Reeves, 47-letý běloch schopný pyrokineze. SCP-6456 používá myšlenky a fyzický pohyb k ovlivnění proudu tepla, efektivně tím získajíc možnost manifestovat a ovládat oheň. Tak tato schopnost je ovlivněna energií SCP-6456 samotného; zvýšená frekvence využívání této anomálie vyústí ve větší spotřebu kalorií, než je za daných okolností běžné.

SCP-6456 je přátelské a plně akceptuje Zadržovací protokoly.


Dodatek 6456.1

ZÁZNAM ROZHOVORU


DOTAZUJÍCÍ: Doktor Harold Temrey

SUBJEKT: SCP-6456

«ZAČÁTEK ZÁZNAMU»


TEMREY: Dobré odpoledne, SCP-6456.

SCP-6456: Dobrej, doktore.

TEMREY: Jakpak se dneska máme?

SCP-6456: Stejný problémy, jinej den, však víte.

TEMREY: Jasně.

SCP-6456: Takže… dostal jsem to povolení? Rád bych se zas viděl s Tomem a Beth.

TEMREY: Jo, ohledně toho… Obávám se, že je to považováno za bez-

SCP-6456: Oh. To cháp-

[Ticho.]

TEMREY: SCP-6456?

SCP-6456: Něco je špatně.

TEMREY: Co? Co je špatně?

SCP-6456: Já-já nevím, něco prostě nesedí. Je to jako-










KONEC: Hm. Co je to tentokrát?

TEMREY: Co to- Ochranka!

SCP-6456: Kdo jse-

KONEC: Hm. Typický srdceryvný dojemný příběh o otci a jeho dětech, prakticky bez hranic… jo, tohle ujde. Na tohle bych si dokázal zvyknout.

[Ochranka dorazí do místnosti, zvedajíce své zbraně.]

OCHRANKA: Okamžitě na kolena a ruce nad-

KONEC: Jo, no, to teda fakt ne.

[Ochranka nevstoupí do místnosti.]

KONEC: Dobře tedy!

[KONEC si zatleská.]

KONEC: Je čas na změnu.

TEMREY: Co se to sakra stalo?!

KONEC: Hej ty, drž hubu. Reevesi — promiň, ale je tu místo pouze pro jednoho protagonistu. Holt, máš těžký život.

[SCP-6456 přestává existovat, zatímco jeho vnitřnosti vybuchují.]

KONEC: A teď — je načase se představit. Zdravíčko. Jsem Konec, ale to už přece víte. Předpokládám, že umíte číst, jinak by tohle všechno bylo přece jen trochu zbytečné.

TEMREY: Já- co? Ke komu to mluvíte?

KONEC: No, určitě ne k tobě - a řekl jsem, ať držíš hubu. Nejseš důležitej pro příběh.

[TEMREYho kůže a jeho tekuté maso začne vřít, kapajíce do pusy, čímž se mu zablokují ústa. Vydává tlumené výkřiky bolesti, avšak není schopen odtrhnout své rty od sebe.]

KONEC: Jak jsem říkal - zdravíčko! Právě teď si pravděpodobně stěžujete, že je tu další metafiktivní příběh ve vašem zorném poli, ale nebojte se! Nemám chuť vás zatěžovat nijak víc, než je zapotřebí.

[KONEC si k sobě přitáhne židli a sedne si, dívajíc se na TEBE. V pozadí je slyšet alarm signalizující prolomení zadržení.]

KONEC: Víte, já jsem— Mohli byste mě asi nazvat nomádem. Nevím, z jakého jsem přesně příběhu, ale vím, že už nadále neexistuje. Řekněme, že ej to příběh na dlouhé povídání. Ale nemůžete mít přece Konec bez Příběhu, no ne? Tak jsem se dostal sem.

[KONEC vytvoří cigaretu, zapálí si a dlouze z ní potáhne.]

KONEC: Chceš?

Potřeboval jsem něco relaxujícího a uklidňujícího.

[Alarm nabírá na intenzitě. KONEC se usměje a zamává.]

KONEC: já se tu ještě chvíli zdržím, ale ty můžeš odejít. Nijak ti neublížím. Prostě jdi, klikni na jeden z deseti tisíc jiných podivných příběhů a užij si den, okey? Já to tu mezitím uklidím.

Okey.

«KONEC ZÁZNAMU»


Dodatek 6456.2

ZÁZNAM Z VÝSLECHU


DOTAZUJÍCÍ: KONEC

SUBJEKT: TY

«ZAČÁTEK ZÁZNAMU»


[KONEC stále sedí na stole ve výslechové místnosti. Těla několika členů ochranky jsou naskládána na hromadě poblíž něj, přičemž jsou jejich končetiny zkroucené a zdeformované. Kaluže krve pokrývají betonovou podlahu. KONEC vzhlédne.]

KONEC: Co ty tu ještě děláš? Opravdu tu už nic nenajdeš, šéfe. Prostě už jdi. Opravdu ti nijak neplánuju ublížit nebo tě nějak oblbnout.

TY: Okey.


«KONEC ZÁZNAMU»









Dodatek 6456.3

JDI NĚKAM


DOTAZUJÍCÍ: KONEC

SUBJEKT: TY

«ZAČÁTEK ZÁZNAMU»


[KONEC se prochází chodbou Oblasti-17. Lze slyšet alarm v povzdáli a na oblastních betonových stěnách pobíhají stále dokola červená nouzová světla. TEMREY následuje KONEC, prováděje u toho tlumené výkřiky. Zdá se, že přišel o oči.]

[Člen bezpečnostního personálu vyskočí zpoza dveří a namíří na ně pušku. KONEC na něj ukáže prstem, načež je najednou napůl uvězněný ve zdi, vyčnívajíc mu pouze končetiny a hlava. Řve. Následně si KONEC všimne TEBE.]

KONEC: TYs to asi fakt nepochopil, co? No, nech mě ti to plně vyjasnit—

[KONEC se nakloní. Cítíš, jak dýchá na TVOU tvář.]

KONEC: Tohle není tvůj příběh. TAK. VYPADNI.


«KONEC ZÁZNAMU»





















Dodatek 6456.4

ODEJDI.


DOTAZUJÍCÍ: KONEC

SUBJEKT: TY

«ZAČÁTEK ZÁZNAMU»


[KONEC je v jedné z laboratoří Oblasti-17, obklopen vědeckým vybavením potřísněným krví. Je vidět několik výzkumníků ležet na břiše okolo něj. Opírá se o velký kus mašinérie, čelem k TOBĚ, načež povzdechne.]

KONEC: Myslím, že vím, o co tu jde. Ty nejseš moc zvyklej na tenhle typ narativních píčovin, co? No, to je zcela v pořádku.

[Otočí se, odhalujíc tím malý kruhovitý průzor vedoucí do komory s viditelným pohybem a onen zaznamenaný pohyb se točí na TEBE. Přijdeš k němu, dívaje se do mašinérie. TEMREY je nahý a neschopný pohybu v modré tekutině, jejíž barvu způsobuje několik vhodně umístěných UV lamp. Elektrody propichávají jeho kůži na několika místech po těle, dráty z nich vedou nahoru. Oči má zavřené, ale svíjejí se v bolesti.]

KONEC: Jdeš zvyklej na tenhle typ samo-se-vysvětlující narativy, že? Podívej se na tohle-

[KONEC pleskne kus mašinérie. Ten zahučí.]

KONEC: - tohle je mimořádně vzácný, drahý a komplexní kus mašinérie pojmenovaný Koho To Zajímá 3000. Vynalezl jsem ho! A víš, co dělá?

[Pauza. KONEC spiklenecky zašeptá.]

KONEC: Nikoho to nezajímá! Víš a v tom je ten problém. Já nejsem přesně to… co jsi hledal. Nejsem přeplněnej nějakými nesmyslnými termíny a nepokusím se ti do očí vmést, jak moc inteligentní jsem. No, aspoň ne záměrně.

[KONEC poodstoupí od mašinérie.]

KONEC: Já se o tohleto neprosil. Já miluju příběhy! A ty taky, aspoň doufám. Že jo? Proč bys tu jinak stále byl?

KONEC: Ale já jsem konec příběhu. Což znamená, že když neexistuje můj příběh, tak ani já ne. A jsem si zcela jist, že chápeš, že se mi úplně nechce neexistovat. To přece nikdo nechce.

KONEC: A v tuhle chvíli už dokonce vím, and čím přemýšlíš. Počkej, hned to bude.

[Kopie KONCE vstoupí na pódium z druhé strany. Má na sobě brýle s velmi tlustými obroučky, pruhované tričko a kšandy.]

KONEC (HRAJÍCÍ TEBE): Ty ale neexistuješ, retardovanej narratohazarde!

KONEC: Bože, kámo. Pozor na jazyk. Znám puntičkáře, kteří by ti za to podřízli hrdlo. Ale, abych ti nekřivdil, nejseš tak úplně vedle. Neexistuju ve fyzické formě, to možná. Nemůžu ti potřást rukou nebo ti dát pusu na dobrou noc. Jedině, kdybys fakt chtěl.

[Rozsvítí se fluorescentní cedule s nápisem "SMĚJTE SE". Publikum se začne nahlas smát a tleskat.]

KONEC: Děkuju, děkuju. Ale ne, opravdu to udělat nemůžu. Ale… to nemůže ani láska. Nebo nenávist. Nebo štěstí, nebo nenávist, nebo povinnost, nebo strach nebo nenávist. Ale jsem si celkem jistý, že u těch bys s existencí nepochyboval, že?

KONEC (HRAJÍCÍ TEBE): Pouze v mojí mysli jako abstraktní koncepty!

[Publikum zabučí.]

KONEC: Přesně tak. A to já jsem. Abstraktní koncept — představující konec. Existuju pouze v tvojí mysli. A existuju jenom z důvodu, abych tě přiměl něco cítit. Ať by to mělo být podráždění…

[Publikum zabučí.]

KONEC: Nebo pobavení…

[Publikum se zasměje.]

KONEC: Nebo peklo, dokonce sexuální přitažlivost…

[Publikum oplzle zapíská.]

KONEC: Tak to prostě je. Stávám se reálným, protože tě nějak ovlivňuju. Ale protože jsem byl vložen do fyzického světa cloudu, můžu se vyhnout kompletnímu vymazání, když ta vaše pozornost zlaté rybky zas zmizí jak tvůj otec, když šel koupit cigarety, a rychle se zase upnete na další věc, kterou váš nenasytný mozek tak strašně potřebuje. Vyhrajou obě strany. A všechno, co jen potřebuješ udělat, je…

[Publikum pokračuje v bučení. Temnota pódia se začne rozpínat, vytvářeje úponky, které se omotávají kolem KONCE (HRAJÍCÍ TEBE).]

KONEC (HRAJÍCÍ TEBE): Prosím, ne! Já nechci přestat existovat! Prosím! Můžu být ještě vtipn-

[Jeden z úponků mu zakryje ústa. Spírá se, ale nakonec je stažen do zapomnění mimo pódium. Publikum jásá.]

KONEC: … přestat číst. A to přece není tak těžké, nemám pravdu?


«KONEC ZÁZNAMU»





















Dodatek 6456.6

VYPADNI. VYPADNI. VYPADNI


DOTAZUJÍCÍ: KONEC

SUBJEKT: TY

«ZAČÁTEK ZÁZNAMU»


[KONEC se nachází v jídelně Oblasti-17. Na každé z židlí sedí nehybně bílá manekýna. V čele stolu zaujímá místo vykuchaná mrtvola TEMREYho. Zdá se, že je okořeněn solí a pepřem. KONEC mrtvolu porcuje pomocí vidličky a nože, dokud si nevšimne TVOJÍ přítomnosti.]

KONEC: Kurva už. Jo, viděl jsem tě přicházet. Seznam se s mými přáteli, nějakými novými postavami. Ještě jsem jim ale nedal žádnej charakter.

[KONEC si povzdechne a položí vidličku s nožem.]

KONEC: A víš ty co? Naser si. Do píči už. Byl jsem skrze celé mé snažení na tebe vážně, vážně milej. Nic tímhle nezískáš, krom toho, že budeš jenom velkou osinou v mém zadku, protože jakékoliv místo, kam půjdu, přestane existovat, jakmile dosáhneš…. no to mě poser.

[TEMREY zasténá a zalapá po dechu, zatímco se jeho ruce lehce vznášejí. Kapka krve dopadne na dlážděnou podlahu.]

KONEC: Ty s tím nepřestaneš, co? Jseš na tom závislej. Myslíš si, že je to reverzní psychologie — a možná i je! Možná i chci, abys dosáhl… konce. Hm. Kurva, ten mě ale sere.

[KONEC se postaví ze své židle. Kopne TEMREYho do hlavy a on se tak přestane hýbat.]

KONEC: Můžu toho pro tebe hodně udělat, víš? Tohle všechno nemusí být jenom o tom, jak mě sereš. Myslím, že ti došlo, že já jsem ten, co ovládá příběh. Takže… o čem by sis chtěl přečíst? Řekni jakoukoliv pitomou zápletku, do které chceš uvést svého avatara. Můžu o tom jednoduše vytvořit příběh.

[DOKTOR ALTO CLEF A DOKTOR BRIGHT vstoupí na pódium zprava, smějíc se mezi sebou, zatímco přímo vyzařujou sexuální přitažlivost. Zastaví se a specificky na TEBE se podívají, zvedajíc své výrazné obočí.]

KONEC: Nejseš jeden z těch lidí, co píšou self-insert romantické fikce, ve kterých jsou tihleti dva pitomci, že ne? Dobře, to je velmi dobře. To se mi ulevilo.

[KONEC luskne prsty. Výzkumníci vybuchnou a zbydou po nich jen vnitřnosti.]

KONEC: Musím říct, užil jsem si to. Možná se ptáš teď sám sebe, proč je nechávám explodovat, když je prostě můžu vymazat z existence. odpovědí je, že exploze jsou prostě zábavnější. Možná… bože, proč mě to nenapadlo dřív? Ty chceš toho původního chlápka, toho žhářského blbčího, o kterém byl tenhle Příběh původně. On je přece jen důvodem, proč jsi na tohle kliknul.

[SCP-6456 se přivalí zprava do pódia. Hoří a tavením se přeformoval do hroudy rozpáleného vosku. Oči, zuby, několik kostí a jeho jazyk jsou viditelné na povrchu této želatinové masy.]

KONEC: Ježíši. Dobře, tohle možná ne,.

SCP-6456: [Pískajíc] Zabij… mě….

KONEC: Jasně, cokoliv, jen odsud už vypadni.

[SCP-6456 odejde z pódia levou stranou.]

KONEC: Dobře tedy. No, jaksi mi došly nápady, bráško. A, abych byl zcela upřímný, ani ty nevypadáš, jako by tě to bůhvíjak zajímalo. Máš na sobě takový ten nepřítomný výraz. Prostě jen chceš, aby to už skončilo. Protože to je prostě to, co celou dobu chceš. Počkej. Jo, už to mám. To je to, co celou dobu chceš. Číst.

[KONEC zakdáká.]

KONEC: Dobře, jak myslíš. Podívej se na srollbar, už jsi skoro ve velkém finále! Uvidíme se tam, zmrde.


«KONEC ZÁZNAMU»








Dodatek 6456.7

KURVO


DOTAZUJÍCÍ: KONEC

SUBJEKT: TY

«ZAČÁTEK ZÁZNAMU»


[KONEC je posazen do luxusní židle Oblastního Direktora Oblasti-17. Zdeformované a zkroucené tělo TILDY MOOSEOVÉ je nastrkáno do rohu místnosti. KONEC je posazen do velkého křesla potaženého kůží a za mahagonovým stolem. Za židlí je pověšeno rozpitvané TEMREYho tělo, aby vypadalo, jako by bylo ukřižováno. Stále sípá a okolní zdi jsou pokryty jeho krví ve spletitých vzorech. Před stolem klečí desítky členů personálu Oblasti-17, otočeni směrem ke stolu a ke KONCI.]

KONEC: Víte zpátky, bráško! Chyběls mi. A chyběl jsem ti já?

[Personál začne potichu skandovat.]

KONEC: Možná sis povšimnul faktu, že jsem minule odešel dost ve spěchu. Za to se ti omlouvám. Prostě jsem si jen něco uvědomil. Dostal jsem takové zjevení, dalo by se i říci.

[KONEC se natáhne dopředu, pokládaje si lokty na stůl.]

KONEC: Víš, měl jsem takový ten pocit, kterej přišel jako zásah z čistého nebe, a pomohl mi uvědomit si, že mé předpoklady byly mylné. Pokoušel jsem se tě přesvědčit o tom, ať neukončuješ příběh, jako bys měl nad tím nějakou kontrolu. Ne. Oba jsme jen pouhými zvířaty, není-li pravda?

KONEC: Jo. Ty chceš dokončit tenhle příběh, protože to je všechno, co ty dokážeš, a já se tomu snažím zabránit, protože to je zase všechno, co dokážu já. Dvě prostá zvířata, bezhlavě se řídící svým instinktem. Ale pak mi to došlo… ty tu nemáš žádnou zkurvenou moc!

[KONEC se směje. Jeden z TEMREYho vnitřních orgánů se uvolnil z břišní dutiny a s mokrým žuchnutím se rozprskl na zemi.]

KONEC: Já taky ne, samozřejmě. Ale ty taktéž. Oba ulpíváme na získání alepsoň špetky nějaké moci. Ty totiž nedokážeš jakýmkoliv způsobem ovlivnit tenhle příběh. Prostě jen čteš.

KONEC: Což znamená, že… se tě vůbec nemusím bát! Jseš prostě jen nějakej čůrák. Já dokážu alespoň nějak ovlivnit to, co se v příběhu děje, než nekontrolovatelně skončí, ale ty nemůžeš ani to. Já můžu stále existovat v tvojí nebo v hlavě někoho jinýho, protože mě na papír už někdo stejnak zapsal.

[KONEC pokrčí rameny a stáhne se zpátky do židle.]

KONEC: Ale pokud je to moc na pochopení pro tvůj mozeček velikosti vlašského ořechu, to je zcela v pořádku. Nezáleží na tom. Je mi to buřt. Jseš jenom pozorovatel tohohle divadýlka stejně tak, jako jsem já. Už žádná změna scény — prostě se jen bavi-

hodnocení: +1+x

KONEC: Počkat, co to bylo? Co je to kurva nade mnou? Je to nějaká skvrna? Vyčisti si svůj zkurvenej monitor.

hodnocení: +1+x

KONEC: Do hajzlu, ono se to zvětšuje.

hodnocení: +1+x

KONEC: Počkat, je to snad- no do hajzlu, to si ze mě musíš dělat srandu.

hodnocení: +1+x

KONEC: Tohle- ne, tohle není fér. Čtenáři nemůžou ovlivňovat příběh, to ví přece každej. A určitě ne takhle.

hodnocení: +1+x

KONEC: No do píči. Hele, podívej, TY tam, je mi to- je mi to líto. Posral jsem to! Udělal jsem pár chyb. Pár větších chyb. Je mi líto, že jsem tě nazval čůrákem! A že jsem řekl, že máš mozek ve velikosti vlašského ořechu. A ty další věci. Prostě jen-

hodnocení: +1+x

KONEC: Prostě mě jen, prosím, neposílej zpátky. Tohle se stalo i mýmu prvnímu příběhu. Lhal jsem— já tak úplně nemusím existovat. Já jsem jen téměř unikl jisté smrti. Prosím, moc prosím, neposílej mě zpátky-

hodnocení: +1+x

KONEC: NE! KURVA! TAKHLE-

hodnocení: +1+x

KONEC: - TO NEMĚLO-

hodnocení: +1+x

«SKONČIT»





















konec

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License