Objekt #: SCP-609-CS
Třída Objektu: Euclid Neutralized
Speciální Zadržovací Procedury: Standardní humanoidní zadržovací cela #67 v Oblasti-13CS byla dodatečně vybavena pro potřeby SCP-609-CS a na přání subjektu z ní byla odstraněna moderní technologie. Subjekt má povoleno navštěvovat pravidelně oblastní kapli za účelem modliteb.
Aktualizace z 5. ledna 2006: Procedury nadále neplatné.
Popis: SCP-609-CS je dezignace muže v nadačním držení, který tvrdí že se jmenuje Arnošt Vilém Zrno z Křezna a Dilmy, a jež sám sebe prohlašuje za příslušníka rytířského stavu, vystudovaného lékaře, známého sběratele, malíře, okultistu a alchymistu, mimo jiné. SCP-609-CS je v nadačním držení od 3. listopadu 1947, kdy byl objeven, jak se zmatený toulá v okolí pražského hradu, oblečený v podivném oblečení připomínající šlechtické šaty ze 16. století.
Anomální schopnosti SCP-609-CS sestávají z jeho schopnosti vnímat své okolí na molekulární úrovni. Během testování bylo zjištěno, že tato schopnost není přímo vědomá a že SCP-609-CS je vždy podvědomě schopno určit s dokonalou přesností složení jednoduchých předmětů a sloučenin. Mimo tuto schopnost SCP-609-CS trvá na tom, že se narodilo roku 1575 a nedopatřením se mu podařilo cestovat časem do současnosti, ačkoliv není většina jeho tvrzení nijak historicky podložena.1
Za necelých 60 let v zadržení bylo SCP-609-CS vždy bezproblémové a ochotné spolupracovat, avšak vyskytují se u něj psychologické potíže patrně způsobené jeho současným stavem, včetně depresí, občasných halucinací a předčasné stařecké demence.2 Jeho historické náhledy byly zváženy, ovšem mnoho informací týkající se jeho osoby nebylo možné ověřit. Dovede plyně hovořit ve španělštině, italštině, němčině, staročeštině a latině a jinak ovládá znalosti na úrovni novověkého učence z počátku 17. století.
Dodatek: Osobní vlastnictví SCP-609-CS
Dne 5. ledna 2006, ve věku 88 let, zemřel Arnošt Vilém Zrno přirozenou smrtí. Jeho osobní majetek byl sesbírán pověřeným zaměstnancem a uložen do archivu. Výčet jeho osobního vlastnictví je k dispozici níže.
- Červeno-hnědý vyšívaný oděv, bílá košile, kožené rukavice, čepec a boty; častým motivem se zdá být erb neznámého původu
- Několik dalších kusů oblečení pořízeného na míru
- Zašlá kožená brašna
- 5 svitků obsahujících novověké texty o alchymii; v dobrém stavu
- Převázaný kožený deník; 68 stran; popsaný
- 51 obrazů namalovaných na plátnech různých velikostí; převážně olejomalby, uhlem, křídou a jiné; jedná se téměř výhradně o portréty, zátiší a krajinky
- 1 241 skiců na papíře ve 30 svazcích; převážně uhlem, tuhou či inkoustem; jedná se především o portréty, krajiny, anatomické studie a nedokončené náčrty
- Katolický růženec; silně opotřebovaný
- Výtisk bible z roku 1950; latinsky
Dodatek: Připnutý soubor
Věřím, že Arnošt Vilém byl skutečně cestovatelem v čase. Za celou dobu, co jsem jej znal, mě nikdy ani na sekundu nepřesvědčil, že by jím nebyl. Ale vím, že tento diskurs je veden v našich kruzích již déle než 60 let a nemyslím si, že bych jej opodstatnil pouhým tvrzením. Povím vám tedy příběh, který kdysi tento muž pověděl mě na kostelní lavici.
Bylo to v létě roku 57, pokud mě paměť neklame. Arnošt za mnou tenkrát přišel, stejně jako mnohokrát předtím. V té době už mu současná čeština konečně nedělala moc problémy a tak jsme nemuseli komunikovat v němčině. Řekl mi, že si konečně srovnal v hlavě to, co do té doby nikomu nesvěřil ze strachu, že jej budeme považovat za šíleného.
Vysvětlil mi, že se roku 1605 pohyboval na pražském dvoře krále Rudolfa II., kde se setkal s mnoha vlivnými i pochybnými lidmi a měl možnost být poblíž magických artefaktů, o nichž se mu do té doby nesnilo. Jedním z těchto artefaktů, byl dle jeho slov, zakletý džin. Nebudu zabýhat do detailů, ovšem důležité je, že se Arnošt Vilém dostal do situace, kdy mu entita zakletá v artefaktu nabídla splnění tří přání.
Jeho prvním přáním, jak mi pověděl, bylo stát se tím nejlepším alchymistou v zemi. Tomuto přání později přičítal svou anomální schopnost. Druhé přání, po němž prahnul byla láska dívky, do které se bezmezně zamiloval, ovšem její jméno mi Arnošt nesdělil, ani mi neřekl o výsledku tohoto přání. Než mi pověděl o svém třetím přání, pomodlili jsme se společně, nejspíše proto, že se cítil provinile.
Arnošt si nepamatoval přesné znění svého třetího přání, nejspíše proto, že byl v onen moment neschopný řádně uvažovat z radosti nad přáními, nebo to možná bylo pozdějším zmatením. Jeho třetí přání se nicméně týkalo více artefaktů. Řekl mi, že chtěl vědět, odkud se magie bere a kde jí najde víc. Chtěl se setkat s někým, kdo mu pomůže najít odpovědi.
A potom se přenesl v časoprostoru k nám a ztratil všechno co znal. A nikdy se s tím nesmířil.
Je mi líto, že jsem mu nikdy nedokázal pomoct.
— Dr. Martin Císař.