Předmluva: Tento rozhovor byl proveden 20.9.2007 Agentem Richard Silva, který je forenzní vědec pracující v Oblasti-901. Vyslýchající je 32 letá žena Laura Reed, která tvrdí, že v jejím domě našla místnost a několik předmětů, u kterých si nemůže vzpomenout na původ. Byla zadržena Agentem v utajení 1 měsíc po události, protože se o případ začala zajímat místní policie.
A. Silva: Zdravím paní Reed. Moje jméno je Richard Silva a jsem tu, abych vám položil pár otázek. Jak se máte?
Laura Reed: Myslím, že jsem v pořádku… Ale nejsem si jistá co se děje, vy jste se z ničeho nic objevili v mém domě a vzali mě sem jako bych byla nějaký kriminálník. Můžete mi prosím vysvětlit, co se děje?
A. Silva: Bohužel vám nemůžu říct jakékoliv detaily o tom, kdo jsme, každopádně, můžu vám zaručit, že jste s námi v bezpečí. Nikdo vám tu nechce žádným způsobem ublížit, právě naopak, jsme zde aby jsme pomohli. Pokud budete poctivě odpovídat na moje otázky, ulehčíte nám tím práci a vrátíte se bezpečně domů. Takže, hodláte nám pomoct?
Laura Reed: Určitě… Ale pochybuji, že zrovna já s tímhle dokážu nějak pomoct
A. Silva: Jsem si jistý, že nám velice pomůžete paní Reedová a děkuji za vaši spolupráci. Takže… Moje první otázka je: Jak přesně jste vlastně našla tu záhadnou místnost ve vašem bývalém domě a co jste v té místnosti našla?
Laura Reed: ummm… Tahle téma je něco tak… matoucího a těžkého na vysvětlení. Je to skoro jako by moje mysl byla v bolestech když se nad tím snažím přemýšlet, což je důvod proč jsem se z toho domu odstěhovala před dvěma týdny… Chtěla sem na to prostě zapomenout. Ale když potřebujete, abych o tom mluvila, tak se o to pokusím. Tu noc jsem měla nějaký divný sen, bylo to něco co si nedokážu dostatečně zapamatovat, ale myslím, že to v mé hlavě něco změnilo. Ráno jsem se probrala, bylo to jako by moje myšlenky byly zmatené. Cítila sem se jakobych se snažila zapamatovat něco důležitého, ale nešlo to. Šla jsem do práce jako vždy a dokonce jsem o zkušenosti z té noci mluvila s pár kolegama, ale ty to nezajímalo, říkali jenom věci typu "to se stává každému" nebo "Myslím si, že by sis měla odpočinout". Tak sem se rozhodla skončit v práci trochu dřív abych si odpočinula, když jsem ale došla domů, všimla jsem si, že v mém domě se objevila místnost navíc, kterou sem si nepamatovala, že by tam vůbec někdy byla… (Laura v tuto chvíli pozastavila řeč a vypadala zamyšlená)
A.Silva: Pokračujte prosím paní Reedová
Laura Reed: Omlouvám se, zamyslela jsem se… Každopádně, když jsem vešla do té záhadné místnosti tak jako první věc sem našla postel, skříň, stůl, baťoh plný poznámkových bloků a laptop. Z nějakého důvodu mi ty věci přišli nějak povědomé, ale nevěděla jsem proč… Rozhodla jsem se podívat na ty poznámkové bloky a v ten moment bylo všechno ještě divnější…
A.Silva: Co jste viděla v těch poznámkách?
Laura Reed: Viděla jsem jméno jejich majitele… Očividně to bylo od středoškoláka se jménem… Hector Reed. Když sem to viděla, už sem absolutně nevěděla co si mám myslet… Myslela sem že se ze mě stává blázen protože tu nebylo žádné jiné vysvětlení toho, co se děje…
A.Silva: Vidím, že to pro vás bylo hodně nepochopitelné paní Reedová. Co jste se ale rozhodla udělat po tomto objevu?
Laura Reed: Rozhodla jsem se zavolat mému manželovi, který byl stále v práci a který si taky nikdy nevšiml té podivuhodné místnosti. Když dojel domů a viděl to, měl podobnou reakci jako já… Řekl mi, že jeho myšlenky byly taky zmatené a nevěděl co si o tom má myslet. Neměli jsme syna, ale ta místnost nám dokázala pravý opak… Z nějakého důvodu jsem začala brečet potom, co viděl tu místnost. Potom, co jsme chvíli diskutovali jsme se rozhodli zavolat policii a vysvětlit jim, co se děje. Vzali laptop a ten baťoh, říkali, že zjistí víc informací o majiteli těchto věcí a že se nám pak ozvou, ale stalo se to 3 měsíce dozadu a když jsme se byli zeptat na policejní stanici proč nás nekontaktovali. Řekli že v mém domě nikdy nebyli a neví nic o těch dvou předmětech…
A.Silva: Moc se omlouvám paní Reedová, ale můžu vám to vysvětlit. Důvod, proč se policisté takto chovali byl protože jeden z našich agentů pracoval v policejní stanici v přestrojení za policistu a poté co slyšel o vašem případu tak… řekněme… Donutil je zapomenout, co vůbec prošetřovali a poslal nám ty dvě věci.
Laura Reed: (Kričí a přitom naštvaně bouchá do stolu) CO? TAKŽE ZA VŠECHNO MŮŽETE VY?! NÁŠ ŽIVOT BYL POTOM JEŠTĚ HORŠÍ PROTOŽE MÍSTNÍ TELEVIZNÍ KANÁL PŘIŠEL K NÁM DOMŮ ABY SE MNOU UDĚLALI ROZHOVOR A POTOM CO JSEM JIM VŠECHNO ŘEKLA TAK SE K NÁM VŠICHNI ZAČALI CHOVAT JAKOBY SME BYLI ŠÍLENÍ A ZESMĚŠŇOVALI NÁS VŠUDE! VY VÍTE PŘESNĚ O CO JDE NE? TAK MI TO UŽ ŘEKNĚTE.
A.Silva: Prosím uklidněte se paní Reedová. Velice se omlouvám za to, co jsme vám způsobili, ale všechno co jsme udělali bylo nutné, aby jsme zabránili šíření příšně tajné a možná nebezpečné informace. Ale mám dobré zprávy! Po vyšetřování toho notebooku jsme našli 2 věci, které by vás mohli zajímat. První věc co jsme našli je fotka Hectora Reeda a ta druhá je text co napsal na jeho počítač. Věříme, že tohle vám může pomoct si vzpomenout na určité věci, které jste mohla zapomenout.
Laura Reed: Dobrá, omlouvám se… Trochu jsem nad sebou ztratila kontrolu ale myslím si, že je to pochopitelné, to co jste řekl dává smysl… A vážně?! Moc ráda bych to chtěla vidět, prosím ukažte mi to!
A.Silva: Nebojte se, necháme vás se na to podívat. Vlastně je to hlavní důvod, proč jste tu. (A.Silva vytahuje telefon a volá). Zdravím! Výzkumník Wilson? Přineste mi prosím ten laptop, ukážeme paní Reedové co jsme našli. (A.Silva vypíná telefon). Počkejte prosím pár minutek paní Reedová.
Laura Reed: Jistě…
(Přibližně 3 minuty po telefonátu vchází výzkumník Wilson do místnosti s notebookem, který předá Agentovi Silva a potichu opustí místnost)
A.Silva: (A.Silva otevře obrazovku notebooku.) Tak tady to je, paní Reedová. Našli jsme fotku, ve které jste údajně vy, váš manžel a Hector Reed na vašem pozemku. (A.Silva ukazuje obrazovku Lauře Reed.) Pomohlo vám to si vzpomenout na tuto osobu?
Laura Reed: (Díve se na obrazovku přibližně 10 sekund předtím, než jí začnout kapat slzy z očí.) O můj bože… Už si na všechno vzpomínám… Je to můj syn!! Nemůžu uvěřit, že sem zapomněla že vůbec existuje… Jsem na sebe kurevsky naštvaná. Prosím… Prosím nechte mě to ukázat mému manželovi! Jsem si jistá, že si bude Hectora taky pamatovat!!
A.Silva: Jsem rád, že jste si konečně vzpomněla na existenci svého syna, každopádně, myslím si, že asi ještě popřemýšlíte jestli to máte ukázat manželovi po přečtení textu co váš syn napsal na jeho notebook…
(A.Silva zavře obrázek a otevře ".doc" soubor s názvem "The Truth"(Pravda) a ukáže to Lauře, která začne zoufale brečet když si čte dokument.)
Laura Reed: Nemůžu tomu věřit… Všechno mi teď dává smysl…
A.Silva: Uklidněte se paní Reedová. Můžete mi vysvětlit, co tím myslíte?
Laura Reed: Už si konečně vzpomínám co se tu noc stalo… Nebyl to sen… Můj manžel… Ne… Ať už to má jakoukoliv podobu. To je ten co způsobil zmizení mého syna… Viděla jsem to na vlastní oči… Jediné co chtěl bylo [DATA VYMAZÁNA]. Potom udělal něco mě, něco co mě donutilo zapomenout dokonce existenci mého vlastního syna a nadále mě to uspalo… Tento text byl pravděpodobně volání o pomoc který napsal můj syn! Asi věděl, že nemůže nikomu říct o jeho otcově pravé tváři tak to napsal aby si ulevil a doufal, že to někdo jiný najde a zachrání ho… Možná trpěl dlouhou dobu… Nemůžu uvěřit, že sem si ničeho nevšimla… Nenávidím se.
A.Silva: Vím, že tento moment pro vás musí být velice těžký… Ale je dobré, že jste byla schopná si vzpomenout co se stalo, paní Reedová. Okamžitě vyšleme naše Agenty, aby vašeho manžela zajisti-
(V tento moment A.Silva ztuhnul, když vidí jedince za Laurou Reedovou, který připomíná Hectora Reeda. Instinktivně od něj odvrátí zrak, když [DATA VYMAZÁNA].)
Závěrečné prohlášení ředitele Oblasti-901: Jak tohle píšu, personál Oblasti-901 mízí jeden po druhém. Kdyby Agent Silva nedal to úsilí do toho mi tento rozhovor poslat na můj počítač, možná by tento dokument ani neexistoval. Vymazal sem z tohoto rozhovoru to, co věřím, že je memetický spouštěč, aby to posloužilo jako varování pro kohokoliv, kdo tento rozhovor čte, aby výzkum této anomálie neposouval nikam dál, bude to tak lepší. Slyším křik blíž a blíž. Každý z nich končí náhle… Ano, vypadá to, že už nemám žádný čas navíc. Bylo mi ctí s vámí pracovat! Sbohem.
