.jpg){kind=link}
Fotografie SCP-469-CS pořízena v jeho výběhu.
Objekt #: SCP-469-CS
Třída Objektu: Thaumiel
Speciální Zadržovací Procedury: SCP-469-CS musí být drženo v cele o rozměru 15 m x 10 m x 5 m, v níž se nachází standardní zvířecí pelech, dvě nerezové misky, jedna zvířecí toaleta s kvalitním stelivem, dále obohacující doplňky jako jsou hračky, tři okna s výhledem na rozdílné části venkovních travnatých ploch a lesnatých útvarů a soubor tlačítek, která zahrnují základní slova, jako např. “hlad”, “samota”, “hrát”, “ven”, a ukazovací zájmena.
SCP-469-CS musí být nejméně dvakrát denně vypuštěno do venkovního ohraničeného prostoru za dozoru přiděleného pečovatele, který má za povinnost striktně dodržovat veškeré zásady chovu zvířete tohoto druhu i v případě, kdy by se osoba jemu nadřízená domáhala jejich porušení. Subjekt má vždy dva primární pečovatele, vůči nimž je SCP-469-CS silně loajální. V případě úmrtí jednoho z těchto zaměstnanců musí být SCP-469-CS udělena dostatečně dlouhá truchlící doba v přítomnosti předmětů patřícím chovateli a Nadace započne spolupráci s veterinárním behavioristou a veterinárním terapeutem.
Veškeré testování na SCP-469-CS musí být schváleno Etickou komisí, aby nedošlo k týrání zvířat.
Popis: SCP-469-CS je neobvykle velký (od konce krovek až po konec hlavového výrůstku 52 cm dlouhý) zářivě žlutě zbarvený jedinec brouka nosorožíka druhu Megalosoma elephas. SCP-469-CS dosud dosáhlo mnohonásobně delší doby života než jeho běžní příbuzní, v zadržení přežívá od svého objevení Nadací roku 1965. Přední levá končetina SCP-469-CS pozbývá celé chodidlo (tarsus) a holeň (tibia) je tupě ukončená v polovině.
Jeho primární anomální vlastností je schopnost přepisovat Speciální Zadržovací Procedury na úrovni záznamů i skutečnosti. Je-li objekt SCP-469-CS umístěn do prostoru sloužící jako zadržovací místnost pro jinou anomálii nebo je-li objekt SCP-469-CS umístěn na jakékoli médium nesoucí zapsané zadržovací postupy jakékoli anomálie, změní se dané zadržovací postupy na takové, které se od původních podstatně liší, avšak jejich výsledek, tedy účinek zadržení, je stejný.
Jakékoli zadržovací procedury nově navrhnuté po použití SCP-469-CS byly vždy v zadržování daného objektu ultimátně neúčinné.
Změna se týká jak reálných postupů zadržení, které jsou dodržovány zaměstnanci, tak i veškerých dokumentů, záznamů i vzpomínek na zadržovací procedury. Zdá se, že takto vymazané zadržovací procedury není možné zpětně zkonstruovat; příčinu tohoto fenoménu se snaží vysvětlit dvě hlavní teorie:
a) Staré zadržovací procedury jsou chráněné silným antimemetickým efektem, a jsou tedy nezapamatovatelné.
b) Staré zadržovací procedury se již nenachází v naší noosféře.1
Až do roku 2002 nebylo známo, jakým způsobem předejít přepisu veškerých záznamů zadržovacích procedur při efektu SCP-469-CS. V roce 2002 provedl zástupce RAISA Dr. Konstantin Hrabal experiment při kterém zaslal fyzickou kopii dokumentu zadržovacích procedur SCP-177-CS, na které mělo být použito SCP-469-CS, do Oblasti-⌘. Po ukončení experimentu a změně zadržovacích procedur SCP-177-CS, byla kopie dokumentu zadržovacích procedur SCP-177-CS zaslána zpět z Oblasti-⌘ nezměněná.
Někteří nadační filosofové, metafyzikové a meta-metafyzikové (patafyzikové) jsou kritičtí vůči poznatkům o SCP-469-CS, které se Nadaci dosud podařilo z prováděných pokusů získat. Poukazují přitom na nepředpokládané výchylky od očekávaných anomálních projevů SCP-469-CS u některých provedených experimentů. (Pro více informací vizte níže.)
Nadace SCP se pokusila několikrát v historii použít objekt SCP-469-CS mimo experiment jako prostředek pro změnu velmi ekonomicky nebo eticky náročných zadržovacích procedur. (Pro více informací vizte níže.)
Historie: Dne 20. 11. 1965 zanechal Milan Hradílek, agent působící v utajení v řadách GRU divize "P", v odstaveném osobním vagonu na nádraží Brno-Horní Heršpice v krabici od psacího stroje SCP-469-CS spolu s přidruženými spisy. Místo zanechání balíčku domluvil ve spěchu telefonicky přímo s tehdejší ČROD-9 Nelou Fialovou. O dva dny později podává agent Hradílek toto hlášení:
Velekněz zuří, dějí se divné věci, stav nouze, musím se pokusit přejít Rákosové moře, další zprávu předám po Babylóňanech, skarab musí zůstat v bezpečí. — Chóbab2
Od tohoto hlášení je agent Hradílek nezvěstný. Agentův osud se nepodařilo objasnit ani po velké výměně záznamů mezi Nadací a GRU-P v 90. letech, což vede k hypotéze, že za jeho zmizení není přímo vina StB (Státní bezpečnost) ani GRU-P.
V balíčku se spolu s SCP-469-CS nacházely následující předměty:
1) Stránka z přepisu výslechu mezi příslušníkem StB Vladlenem Koblížkem — vyslýchající (v přepisu V. K.) — a nálezcem SCP-469-CS natěračem Jaromírem Brechtou (v přepisu J. B.) z 19. 9. 1965:
V. K.: Soudruhu Brechto, podívej se, můžeme se domluvit. Teď nám tady hezky povíš, od koho toho brouka máš, co ten brouk má žrát a jak má škodit naší úrodě.
J. B.: J-já nevím, já ho našel, já ho našel v tom baráku, vždyť jsem vám to říkal už.
V K.: Podívej se, soudruhu… To, jestlis byl ke spolupráci s podvratnými kontrarevolucionářskými živly donucen, může být pro tebe polehčující okolnost. Ono je to zcela jasné, soudruhu, dokonce logické, že po mandelince bramborové přišli zaprodaní imperialističtí vědci s jinou biologickou zbraní. Takovýhle nový americký brouk takovýchle rozměrů, kolik toho zlikviduje…
J. B.: [mlčí]
V. K.: No? Soudruhu, já taky tady můžu tyhle protokoly odložit hezky bokem a můžu zavolat soudružku Gertrudu, aby si s tebou zase popovídala.
J. B.: Gertrudu ne! Šmarijapanopanebože, jen to ne!
V. K.: Tak? Budeš mluvit?
J. B.: Dobře, ano, budu. Já jsem ho našel, to už jsem řekl, byl v takový zaprášený cimře s hromadou knih v tý starý faře, Seděl tam, nehýbal se, hrozně se mi líbil, ale trochu jsem se bál, tak jsem ho chtěl zanést na VB, já jsem v tom opravdu nevinně, soudruhu, musíte mi věřit, prosím.
V. K.: Soudruhu, cos dělal v té faře na Vranovské?
J. B.: Maloval, natíral. To je moje práce, to já tak dělávám, vždyť to o mně musíte vědět.
V. K.: No, soudruhu, podívej, my víme, že to je jenom zástěrka, že to je jen tak aby se neřeklo, ale ve skutečnosti spolupracuješ s protistátními západními živly. A církev v tom jede taky, že? Jste se spolčili. To nám nemusíš tajit, to se můžeš zrovna přiznat.
J. B.: J-já nevím, možná že jsou protistátní, já se s nima o tom nebavil, já jsem tam byl jenom malovat.
V. K.: Kdybys tam jen maloval, soudruhu, tak bys neměl možnost, jak říkáš, najít žádnou takovou místnost s knihama. My víme, že ti byl předán, abys jej rožšířil na naše pole a poškodil naše socialistické zemědělství. Ale my si s ním už poradíme, to tě ujišťuju.
J. B.: [rozbrečí se] No, dobře, já se vám přiznám, já se přiznám!
V. K.: Tak? Mluv!
J. B.: Já jsem tam chtěl krást!
5
2) Ručně opsaná kopie spisu Stručné zákony světa astrálního od "Profesora J. S." pořízená Druhým Berlonošem Thynským roku 1912.
Poznámka: Text tohoto svazku není uvedený v tomto dokumentu SCP-469-CS z důvodu nenalezení žádné silné souvislosti s jeho obsahem a povahou SCP-469-CS. Pro zapůjčení elektronické kopie dokumentu Stručné zákony světa astrálního nebo pro rezervaci času k nahlédnutí do originální verze, se přihlašte na váš účet Nadační knihovny.
3) Deník Druhého Berlonoše Thynského popisující jeho průzkum hradu Pentastru. Vybrané pasáže:
V zemi České, v té, která nese jméno po Čechovi, zjevuje se za nejtemnějších mlžných nocích osamělým Poutníkům zubatý stín hradeb neprobádaného Pentastru. Je to pevnost neúhledných nepravidelných tvarů a drsných desetitisícitunových balvanů, táhnoucí se až do nebe jako dým vulkánu. Ti, kdo měli čest tu monstrositu vůbec spatřit, vypověděli, jak jim zčistajasna zakryl polovinu už tak tmavé oblohy nicotně temný stín hradiska, jakoby se v jediné vteřině ocitli u paty osamělé hory Bogal. To jméno — Pentastr — je odvozeno od nepojmenovaného a velmi pomíjivého pětičlenného souhvězdí, které má ukázat vyvoleným (anebo prokletým) cestu k hradu. Následuješ-li tyto tiše blikající nazelenalé hvězdy jakoby zahalené kouřem dostatečně dlouho, neztratíš-li je v mlze a nenastane-li do té doby nový den, pak znenadání to záhadné souhvězdí korunuje nejvyšší věž Pentastru a ona rozměrná struktura se Ti zjeví v své plné hrůze. Žádné písemné prameny nehovoří o tom, co skrývá ona věž. Ve Velké Knihovně Tě odkážou na nespočet spekulativních spisů, v archivech slavné Alagaddy je věž Pentastru zmíněna jako významné, ale nedosažitelné místo nezobrazitelné na konvenčních mapách. Není nikdo, kdo kdy vkročil do oné nejvyšší věže. Její interiér je skrytý veškerým snahám o vhlédnutí, všem prorokům, jasnovidcům, věštcům i astrálním cestovatelům. Pochopitelně jsou tací, kteří se snažili vysvětlit tuto záhadu teoriemi, že třeba ani prapůvodní stavitelé té pevnosti neviděli nikdy, co je uvnitř, že stěny věže vztyčovali slepí zedníci, že uvnitř věžní komnaty je absolutní nic nebo že ten, kdo se to dozví, bude ihned stižen strašlivým osudem. Povaha toho hradu jako celku je mnohotvárná. Nemusí se to na první pohled zdát, ale ona citadela je složitý samostaný svět z něhož si jisté mocnosti ukořistily kousky, dobyly je a pozměnily podle svých potřeb. Již jsem zmínil slavnou Alagaddu; můj dobrý přítel se dovtípil, že v Pentastru se připravuje, zraje a skladuje mok tajné receptury, posléze podávaný na zrůdných hostinách a při brutálních orgiích nejváženějších hostů v Alagaddě.
Pokud se dostaneš tak daleko, věz, že jsi teprve na samém počátku. Do hradu nevede žádná majestátní brána, jeho původní obyvatelé, o nichž se toho ví jen pramálo, nikdy nevítali honosné návštěvy. Chceš-li vstoupit, musíš najít malá dvířka na členitém nejšírším přízemním obvodu černočerné citadely. Jsou sice značené malou bludičkou: svíčkou či lampou, ale spoléhat se na toto světelné značení můžeš jen pramálo — nezapomínej na mlhu hustou jako mléko, která obklopuje val citadely a na členitost stěn připomínající fjordy na pobřeží. Těm nalezitelům, zlomku ze zlomku, kterým se na té nepředstavitelné ploše podařilo přecijen najít ten nenápadný průchod, podávají protichůdná svědectví o jeho vzhledu. Jednou to byla šachta za oteviratelným mřížovím, podruhé zase skromné domovní dveře a jindy zase dýmniční dvířka celé lokomotivy zaseklé v kamenném valu Pentastru. Možná se podoba průchodu mění, možná jej každý nálezce vnímá jinak a možná je těch vstupů do hradu povícero.
Inkoust mi dochází, pařát se mi stále třese přetrvávajícím zážitkem, vzhlédnu od poskvrněného zašlého pergamenu a pohlédnu na mého nového společníka. Jeho okázalý zářivě žlutý sametový plášť, obsidiánové šperky a černočerné oči, již ani zdaleka tak hrozivé jako předtím. Sedí tiše, pozoruje oheň a mlčí.
Křivé chodby nitra hradu mne zavedly do obrovského dómu podepřeného gotickými sloupy a lomenými oblouky. Mdlé světlo ozařovalo obrovité boční lodě dómu zahrazené trnitým mřížovým, desítky metrů vysokým. To místo - Žalář hradu Pentastr - měl nespočet podlaží, teras a poschodí. Za mřížemi v temných koutech toho chrámu-žaláře nacházely se obrovitánské sudy, z nichž ozýval se agonický řev bytostí temnot a bezbarvých mezer vesmíru, jež tam musely být vězněny odnepaměti. Tehdy jsem pochopil tajemství té mystické alagaddské ambrózie, kterou si vychutnávají jen ti nejvznešenější. Za tu dobu nesvobody, musely se vzhledem i nitrem bohové zavření v sudech změnit k nepoznání: změknout a roztéct se jako přezrálý sýr, na němž si začala pochutnávat ušlechtilá plíseň - fragmenty zapomenutých božstev, která prohrála velké bitvy kosmických měřítek, nyní hnijící a neustále se do sebe skládající chaos dříve přímého oslepujícího světla. Skrze procesy fermentace, kalcifikace, dekantace a destilace — černání, bělení, žloutnutí a zrudnutí — se nakonec změní sami v elixír pro ignorantské bohy bezohledné a kruté k sobě samým.
Chrámem počaly se ozývat těžké kroky a chřestění řetězů. Blížila se ke mně mohutná rohatá silueta oproti rozměrům dómu zanedbatelná, ale přesto mne několikrát převyšující. Zamrzl jsem, jak strachy, tak i mocným kouzlem. Postava se opřela o svou palici a překřížila nohy. Nepromluvila ona sama, ale její levá paže: "Ptáčku zpěváčku, strako chamtivá, doplatíš za svou zvědavost, doplatíš, trestem vyšším než nejvyšším."
To byl začátek. Byl jsem napospas jako mramorová socha, čekající, až si ji nový majitel, jenž ji sehnal na aukci, vystaví ve vyhraněné vitríně. Můj nový majitel byl sám Nejvyšší alagaddský žalářník. Barva jeho róby napovídala, že se zodpovídá přímo Žlutému Pánu, Nositeli Odporné masky. Chopil se opět palice a přikráčel pomalu ke mně. Vychutnával si koncentraci děsu, v níž jsem se topil. Když stál přede mnou, dovolil mi zaklonit hlavu vzhůru, abych mu viděl do tváře, když nade mnou pronese svůj rozsudek.
Levou paží mi uchopil hlavu, ten stisk byl silný, stačilo by jen trochu víc a křup a z jeho pěsti by vytrýskla má krev a kaše mého mozku. A ta paže počala pronášet zaklínadlo. Dala mi nové jméno, které znělo jako okovy, mříže, řetězy, tma sudu, rozklad a nekonečná muka. A tu jsem se v jediném okamžiku ocitl úplně v jiné části vězení. Byl jsem složený jako košile v malém soudečku ve výklenku v témném koutě, mé tělo zprohýbané samo do sebe pevně obmotané řetězy, které se zarývaly do tkáně a studěly hůř než mezihvězdný prostor. Přesto jsem dál byl živ. Ven jsem hleděl jen jedním okem, na hranatou chitinózní tvář svého věznitele.
Věděl jsem, že mám nyní jedinou šanci, než se mi začne rozkládat mysl. Žalář Pentastru je rozhlehlý, ač jej Nejvyšší žalářník pravidelně obchází, mohu být v nějaké zapadlé hlubině, kam přijde jen jednou za mnoho let. Zachránila mne myšlenka, kterou považuji skutečně jako vnuknutí shůry, anobrž nevěřím, že by mne samotného mohla napadnout. Sebral jsem všechen zbytek síly, co jsem v sobě našel a přes zobák jsem přecedil Žlutému žalářníkovi výzvu. Již nevím, jak zněla, ihned po jejím pronesení jsem ztratil paměť. Dal jsem do ní celý svůj um přesvědčování a vyplátval jsem na ni tolik svojí magie, že by mě to bývalo zabilo, nebýt pojištěn nesmrtelností z mého nového jména. Znám ale význam té výpovědi. Ona vnuknutá myšlenka bylo zjištění, že sám Žalářník je vězněm. Celá má snaha spočívala v zasetí semínka touhy po svobodě do jeho mysli. Že nyní píši tato slova do deníku, nechť je důkazem mého úspěchu.
Když nyní sedím u ohniště ve velmi přírodně vypadající chodbě citadely, kilometry od Žaláře a naproti mě sedí na kameni on, jen s pahýlem místo levé ruky, osvobozen od její zlé moci, zdá se mi ten zážitek jen jako otřesná noční můra. Probudil jsem se zabalen v látce jako malé ptáče, zavěšen na Žalářníkových zádech, uhoupáván jeho těžkou chůzí. Mé tělo bylo opět přirozeně narovnané, ale dosud se cítím strašlivě zmožený a zlámaný.
Co však je mi jednou přiřkl v zajetí levé paže, nemůže vzít zpět bez ní. Dokud bude Pentastr stát, budu dále jeho vězněm, stejně tak už je navždy napsáno v knize života prokletí, že jednou budu fermentován a vypit jako zvrácený lektvar, možná dokonce Ambasadorem Alagaddským. Avšak Žalářník pozměnil rozsudek a dal mi volnost pohybu na jedno století, po němž má následovat další století mé proměny. Tak se to bude opakovat, dokud nebudu vypit. Po každém století stráveném v sudu budu podobnější elixíru, jak tělem, tak myslí.
Považ však, jaké štěstí mne v tomhle muži potkalo. Obr s ocelovými svaly a odvážným konečně svobodným dobrým srdcem. Touží opustit Pentastr a narozdíl ode mě zná cestu ven. Slíbil mi, že se pokusí najít způsob, jak mne zbavit celého toho ortelu. Přeji si vyjít spolu s ním živý z těchto věčně vlhkých temných kobek, abychom se mohli jako přátelé společně potěšit z pohledu na vycházející slunce.
Seznam pokusů provedených s SCP-469-CS:
Datum: 14. 4. 1970
Subjekt: SCP-469-CS
Výsledek: Aktuální zadržovací procedury (vizte výše).
Poznámka: SCP-469-CS ovlivnilo svým efektem vlastní zadržovací procedury, které následně zmizely ze všech záznamů. Odhaduje se, že splňovaly charakteristiky typické pro zadržování hmyzích anomálií tropického původu, avšak tuto možnost nelze kvůli vlastnostem SCP-469-CS blíže určit.
Datum: Neznámé, odhad 1970
Subjekt: SCP-055
Výsledek: Neznámý.
Poznámka: Označení SCP-055 k dnešnímu dni nenese žádný zadržovaný objekt. Jediným dokladem o návrhu experimentu s SCP-469-CS je anonymní dopis neznámému adresátovi.
Datum: 17. 6. 1975
Subjekt: SCP-682
Výsledek: Aktuální zadržovací procedury (vizte tam).
Poznámka: Experiment proveden brzy po prvotním zadržení SCP-682. Původní zadržovací procedury byly ztraceny. Dr. Charles Gears, který navrhl experiment, později uvedl, že si není jistý, zda tak učinil ve snaze terminovat SCP-682, nebo zda je snaha o terminaci SCP-682 součást jeho nových zadržovacích procedur, a tedy vlastností, kterou SCP-682 získalo až po experimentu s SCP-469-CS.
Datum: 12. 12. 2002
Subjekt: SCP-177-CS
Výsledek: Zadržovací postupy SCP-177-CS totožné s SCP-469-CS.
Poznámka: Stará verze zadržovacích procedur SCP-177-CS zachována díky metodě Dr. Konstantina Hrabala (vizte Popis výše). SCP-177-CS není zadržené.
Datum: 31. 3. ████
Subjekt: SCP-231
Výsledek: [DATA VYMAZÁNA]
Poznámka: Dokumentace SCP-231 nebyla změněna.
Datum: 14. 2. 2022
Subjekt: SCP-173
Výsledek: Žádný. Možná SCP-109-CS.
Poznámka: SCP-173 je dosud jediným anomálním objektem, jehož původní zadržovací procedury i veškeré záznamy o těchto zadržovacích postupech zůstaly po použití SCP-469-CS nezměněné. Zajímavé však je, že doba objevení rozsáhlé dokumentace SCP-109-CS v chráněném archivu Oblasti-01CS následuje těsně po době pokusu SCP-469-CS na SCP-173 (přibližně o 3 měsíce).