Poznámky z předběžného testování SCP-3448
Tak jdeme na to, první stránka v novém zápisníku. Plánuji si sem udělat jen pár rychlých zápisků při oficiálním testu, takže pokud tohle čtete (ano, tím myslím tebe, budoucí Emily), doporučil bych vám si spíše přečíst oficiální záznam.
Potvrdili jsme, že tahle věc funguje nejlépe, jak to jde. Tedy, testy jednotlivých částí na zvířatech proběhly v pořádku, lépe to neotestujeme, aniž bychom tam někoho poslali.
Momentálně je plán následující: pošleme tam Michaelse, necháme ho se rozhlédnout kolem, zjistit, jak to místo vypadá, jestli tam je někdo další a tak dále. Využijeme našich nových poznatcích o smrti a vymyslíme způsob, jak ji zadržet. A pak… Uděláme, co musíme. Přeci jen je to takový náš Moby Dick Třídy Dammerung, až na to, že my ho nezabijeme.
Michaels před několika dny dokončil výcvik pro SCP-3448. Nejsem si jistý, jak rychle se přizpůsobí tomu, že je „mrtvý,“ možná s námi nebude moci nějakou dobu vůbec komunikovat. Ale to někdo zvládne, bude to on. Pokud dojde k nejhoršímu, necháme ho odpočívat v pokoji. Mám ho rád, ale stejně už bude prakticky mrtvý.
Bohužel nemůžeme použít Třídu-D, nadřízení se báli, že nebudou plnit rozkazy. Co bychom mohli udělat? Vyhrožovat jim terminací?
Včera jsem viděl Tonyho, jak si vyklízí pokoj. Když jsem se ho zeptal, jak mu je, tak udělal nějaký blbý vtip typu „Co tě nezabije, to tě posílí.“ Vyhodil všechny své osobní věci, byl mezi nimi i ten plyšový medvídek, kterého jsem mu dal na Vánoční výměnu dárků. Určitě se necítí dobře. Alespoň jsme ho připravili nejlépe, jak jsme mohli.
Toho medvídka jsem si nechal v kanceláři.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 1
<08:30 — 09:00> Intenzivní blikání.
<09:00 — 09:05> Obraz podobný rozbouřenému moři.
<09:05 — 12:05> Intenzivní blikání.
<12:05 — 12:48> Zachyceno tři hodiny po předchozím obrazu. Humanoidní postava je obklopena rojem hmyzu. Po 43 minutách se roj rozptýlí a nyní výrazně opuchlá humanoidní postava padá k zemi.
<12:48 — 18:48> Odstín šedé.
<18:48 — 23:52> Moře podobné obrazu z 8:30—9:00, avšak místo vody je tvořeno hmyzem z 12:0—12:48
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 1
Funguje to. Nedaří se mu dobře, ale funguje to. Co si Tony sakra myslel, když se k tomuhle dobrovolně přihlásil?
Věděli jsme, že smrt se má postupem času zhoršovat, alespoň tak to bylo popisováno na záznamu. Mysleli jsme si, že zachování těla by omezilo některé problémy s vnímáním, ale nefunguje to tak dobře, jak jsme chtěli. Je to jen první den, podle plánu máme deset dní, než to vzdáme a přesuneme se na další subjekt.
Museli jsme Jareda přesunout na jinou stanici. Během pozorovací směny pozvracel celou podlahu. Nevyčítám mu to, ale aspoň se to mohl pokusit stihnout na záchod. Doufejme, že už neuvidíme nic podobného.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 2
<02:00 — 02:03> Vyzáblý muž ležící uprostřed pouště. V dáli je vidět oáza.
<02:03 — 10:03> Šum.
<06:00 — 12:00> Muž schoulený v rohu místnosti s hliněnými zdmi. Ze zdí trčí různé kořeny a kosti.
<12:00 — 18:00> Ze zdí se vynoří hmyzí křídla a začnou se třepat
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 2
Ok, vypadá to, že se uklidnil. Není to úplně srozumitelné, ale alespoň něco. Zítra se s ním pokusíme promluvit. Říkám promluvit, ale myslím tím, že se budeme smysluplně hrabat v jeho mozkových vlnách. Víme, že to funguje, ale nikdo z nás nemá ponětí, jaký je to pocit. Laboratorní krysy vám toho moc neřeknou.
Pokud to bude fungovat, jsme na správné cestě. Asi ho necháme to místo prozkoumat? Nejsem si jistý, jestli je to to správné slovo. Pořád nevíme, jestli je to místo v pravém slova smyslu, nebo jen něco jako stav mysli. Z toho záznamu, co nám ukazoval O5-4 mám pocit, že je pořád tady, na Zemi. Jen prožívá věci tím nejpříšernějším možným způsobem. Představuji si to jako peklo.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 3
<06:00 — 06:03> Housenka plazící se po kmenu stromu.
<08:03 — 08:13> Listy ve větru. Směr větru se rychle mění, pohyb listů je podobný mávání.
<09:13 — 09:15> Housenka z 06:00 – 06:03 žere listy z předchozího obrazu.
<09:15 — 13:15> Různé odstíny červené.
<13:15 — 13:15> Vychrtlý muž vrazí pěstí do stěny.
<15:15 — 15:29> Scéna z 09:13 – 09:15, ale housenka už nežere listy, které byly nahrazeny lidskými rukami stejné velikosti. Ruce dále mávají ve větru. Toto pokračuje po dobu deseti minut a poté vítr ustane. Všechny ruce s výjimkou jedné ochable visí směrem dolů. Zbývající ruka ukazuje gesto „OK“. Housenka se začíná balit do kokonu.
<19:29 — 21:03> Ruce z předchozí scény sebou zběsile mávají a pokoušejí se odehnat hmyz. Hmyz se nepodobá žádnému známému druhu, má žihadla podobná včelám a končetiny podobné pavoučím. Housenka je zabalena v kokonu a po dobu scény se nepohybuje.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 3
Konečně to začíná být srozumitelné, díky bohu. Říkám srozumitelné, ale myslím srozumitelné na poměry vědomí poletujícího prázdnotou. Zamával nám na pozdrav (alespoň myslím).
Mluvil jsem s Tonyho sestrou Joyce. Pracuje v biologickém oddělení Oblasti-23. Samozřejmě jsem jí neřekl, k čemu se Tony rozhodl, ale podařilo se mi zjistit něco o tom hmyzu. Tony zřejmě měl nějakou formu insektofóbie. Snad bych tomu ani neříkal fóbie, prostě je neměl rád.
Každopádně to přináší nějaká možná vysvětlení těch vizualizací. Nevím, jestli je SCP-3448-1 plné brouků, nebo jestli je plné čehokoliv, co vás děsí, nebo jestli je tohle jen Tonyho interpretace. Spíš se ale přikláním k té poslední možnosti. Už jen z ideologického hlediska, to, že si svoji vlastní smrt vytvoříte myšlenkami zní celkem poeticky, ale o tom do formálního záznamu asi psát nebudu.
Zajímalo by mě, co bych tam viděl já.
Snímek ze dne 4, obrazu z 10:00-14:22. Muž ani živý plot nejsou v záběru.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 4
<10:00 — 14:22> Muž prohledává zahradu. Není jasné, co přesně hledá. Zahrada se roztahuje do nekonečna ve všech směrech. Muž prochází polemi sedmikrásek po cestě vyznačené dvěma živými ploty po jeho stranách. Muž zastaví, podívá se na malý záhon sedmikrásek a vykročí přes živý plot směrem do něj. Obraz se změní poté, co se jeho noha dotkne země.
<14:22 — 17:22> Různé odstíny zelené a fialové.
<17:22 — 17:27> Muž ze scény 10:00 – 14:22 vyhrabal kus hlíny a zírá směrem do země se zděšeným výrazem. To, co vidí je zakryto květinami. Po třech minutách se v záběru objeví tenká, vrásčitá ruka a chytne muže za rameno.
<17:27 — 18:27> Šum.
<18:27 — 18:39> Muž stojí za živým plotem. Malá holčička zahrabává díru v zemi. Létá kolem ní hustý roj hmyzu, není známo, zda ho vnímá nebo ne, vypadá spokojeně. Levá ruka muže je oteklá od žihadel.
<23:39 — 01:02> Muž se vrací zpět ze zahrady stejnou cestou, kterou přišel. Jeho levá ruka je stále oteklá. V pravé ruce drží tulipán, na který se po cestě dívá. Nejsou vidět žádné další osoby. Po hodině a osmi minutách muž otočí hlavu, pokrčí rameny a pokračuje dál.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 4
Dnes začal s průzkumem. Tím průzkumem myslím, že se snaží zjistit, jak nám to místo popsat. Nemyslím si, že tam všude svítí slunce a rostou květiny. Naštěstí už se vzpamatoval, jeho zprávy pořád nejsou tak jasné, jak bychom chtěli, ale je to pokrok.
Nevíme, kdo je ta holka nebo co má reprezentovat. Většina z nás si myslí, že je to další osoba v tomhle „polomrtvém“ stavu, ale nemáme, jak to potvrdit. Pro případ že máme pravdu nařídilo velení infiltraci obvyklých podezřelých skupin (Povstání, Hadova Ruka, GOC apod.), kdyby nás náhodou někdo z nich předběhl.
Za předpokladu, že nám Tony rozumí ho necháme dál pozorovat tu holku a podat hlášení.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 5
<05:00 — 05:20> Nebe pokryté šedými mraky, nejsou pozorovány žádné srážky.
<05:20 — 10:20> Šum.
<10:20 — 10:30> Plyšový medvěd, vycpaná vrána a malá dívka sedí u stolu. Dívka nabídne čaj, nereagují. Dívka přesto nalije čaj do tří hrníčků.
<10:30 — 13:30> Teplý odstín žluté.
<13:30 — 14:16> Obraz z 10:20 – 10:30 ale plyšový medvěd nějakým způsobem drží hrníček čaje, vycpaná vrána se na něj dívá. Dívka předstírá konverzaci, zvířata nereagují.
<14:16 — 15:16> Světlý odstín červené
<15:16 — 15:38> Vrána se rozpadá ve švech a zevnitř vylézá hmyz. Dívka ani medvěd si toho nevšímají.
<15:38 — 16:38> Blikání černé a tmavě červené.
<16:38 — 16:44> Stejný jako Obraz 4, ale hmyz žere části plyšového medvěda. Dívka vypadá překvapeně a znepokojeně. Po pěti minutách se podívá na vránu, která je nyní skoro celá pokrytá hmyzem, odloží svůj hrnek na stůl a odejde.
<19:44 — 20:04> Muž schoulený v rohu místnosti houpající se dopředu a dozadu. Jeho tělo je nateklé a pokryté kousanci od hmyzu.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 5
Myslím si, že polovina naší skupiny už si na ten hmyz začíná zvykat. Nedokážu si představit, jaké to musí být pro Tonyho. Cokoliv se dneska stalo, dáme mu den bez rozhovorů nebo průzkumů, aby se z toho mohl vzpamatovat.
Na druhou stranu jsme dnes pokročili. Ta holčička vypadá skoro stejně jako Tonyho mladší sestra Joyce, když jí bylo 8. Zdůrazňuji "skoro". Nejsem si jistý, jestli si ji Tony jen špatně vybavuje. Nebo jestli ta věc jen vypadá jako Tonyho sestra s lehce zvednutými lícními kostmi a o odstín tmavšími vlay. Možná si ji takhle pamatuje?
Upřímně, tyhle detaily pravděpodobně nejsou moc důležité. Doufejme, že si to při zítřejší "konverzaci" ujasníme.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 6
<10:00 — 10:05> Zpocený a unaveně vypadající muž sedí opřený o hliněnou stěnu, ze stěn a stropu vyčnívají kosti a kořeny rostlin.
<12:05 — 12:08> Otazník
<13:08 — 13:14> Muž z 10:00-10:05 drží panenku malé dívky a vrány. Posadí je vedle sebe, obtočí ruku dívky okolo vrány a křídlo vrány okolo dívky.
<14:14 — 14:14> Muž pokrčí rameny.
<23:00 — 23:13> Muž znovu sedí opřený o stěnu místnosti. Po pěti minutách trhne hlavou a podívá se směrem mimo obrazovku. Rychle vstane a vyběhne z místnosti. Po třech minutách se místnost zaplní rojem hmyzu.
<23:13 — 24:00> Bílá.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 6
Sakra Sakra sakra sakra Je to v prdeli Sakra, Tony
Kurva.
Ok, ok. Musím se uklidnit. Omlouvám se svému budoucímu já, že si vylévám emoce do poznámek. Naštěstí nebudou součástí zprávy o projektu.
Každopádně, Tony byl… moc se toho o té dívce nedozvěděl, alespoň nám toho moc neřekl. Myslím že se přátelí s tím hmyzem? Nebo alespoň s tou vránou. Nebo jsou jedna a ta samá entita? Rozhodně jsou nějak propojení.
Momentálně čekáme, než se nám Tony ozve. Naštěstí máme spoustu kafe.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 7
<16:00 — 16:43> Muž běží zahradou plnou sedmikrásek, lehce kulhá a pravidelně se otáčí přes rameno.
<16:43 — 19:07> Blikající jasně červená a černá.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 7
To je všechno. Prostě… pořád běží.
Přemýšleli jsme o tom, jak bychom mu mohli pomoci. Jared navrhl poslat mu nějaký repelent. Dělal si srandu, vždycky si dělá, když je ve stresu. Ale možná na tom něco bude. Přemýšlím, jak bychom k němu mohli dostat nějaké vybavení.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 8
<02:00 — 02:43> Muž běží zahradou. Po třiceti minutách mine dívku zasazující další sedmikrásku. Zavolá na ni. Dívka se otočí. Muž k ní přiběhne a chytí ji za ruku. Dívka začne mluvit, ale muž ji zatáhne na cestu a běží dál. Nově zasazená sedmikráska zůstává ve středu obrazu po další dvě minuty a poté je pohlcena hmyzem.
<02:43 — 10:56> Bílá.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 8
Ok dostali jsme nápad, zní to jako šílenost, ale nic lepšího nemáme.
Takže. Tony je v polomrtvém stavu, že? Ale není to nic jako posmrtný život, je to založené na abstraktnější, konceptuální reprezentaci smrti. To znamená, že v tomhle stavu by mohly skončit všechny "polomrtvé" věci. Tedy, všechny mrtvé věci tam skončí taky, ale tam si ještě nejsme jisti, jak přesně by to vypadalo.
Nemůžu uvěřit, že tohle píšu, ale co kdybychom z poloviny zabili věc. Ano, je to taková blbost, jak to zní, ale, chceme Tonymu pomoct. Nemáme žádného dalšího agenta, který by se tam dobrovolně vydal. Navíc je tohle naše nejlepší šance, jak se o tom místu něco dozvědět, nesmíme o ni přijít. Ani nevíme, jestli na Tonyho straně nějaké věci existují, nebo jak tam vůbec fungují neživé objekty, ale zkoušíme všechno možné.
Jared navrhl, že jestli mu něco pošleme, mělo by to být něco, čím se může bránit. Naneštěstí tu zbraní máme málo, takže mu pošleme zapalovač. Hmyz se bojí ohně, ne? Tedy, možná to není normální hmyz, ale oheň je efektivní proti většině živých věcí. V každém případě to alespoň poslouží jako zkouška naší teorie.
Postup:
1. Částečně rozebrat zapalovač.
2. Vložit ho do SCP-3448.
3. Aktivovat SCP-3448 a zároveň zapalovač rozebrat kompletně? (Mohli bychom použít petardu? Nebo něco jako past na myši? Nevím, to vyřešíme později)
Bože, "zabít zapalovač," to zní jako taková blbost, ale pokusíme se o to.
Snímek ze dne 9, obraz z 17:31 - 17:54.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 9
<04:00 — 04:04> Muž běží zahradou, v jedné ruce drží zapalovač a druhou táhne dívku za sebou. Při běhu se zmateně dívá na zapalovač. Po čtyřech minutách ho zasune do kapsy.
<10:04 — 10:29> Plyšový medvěd velikosti člověka sedí opřený o dveře místnosti. Stěny jsou z hlíny a bláta, trčí z nich kořeny a kosti. Dívka z 04:00-04:04 sedí na druhé straně místnosti a drží si nohy u hrudi. Tři minuty se pomalu houpe dopředu a dozadu, poté se postaví před medvěda. Mluví na něj a tahá ho za nohy. Čím více škemrá, tím rychleji stárne. Medvěd se nepohne.
<16:29 — 16:31> Muž stojí uprostřed zahrady, neustále ho bodá/kouše hustý roj hmyzu. Dívka na něj křičí z dálky, hmyz ji ignoruje. Muž se otočí jejím směrem, něco na ni zakřičí a vytáhne z kapsy zapalovač.
<16:31 — 17:31> Červený šum.
<17:31 — 17:54> Oheň.
<17:54 — 20:54> Šedá.
<20:54 — 23:54> Dívka bodá muže ležícího na zemi naostřenou stehenní kostí, okolo leží spálený, mrtvý hmyz.
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 9
Kurva.
Fungovalo to.
A potom prostě… sakra, ani nevím co se to vůbec stalo. Celý poslední týden mám pocit, jako bych se díval na něčí drogový stavy.
Pořád netušíme, kdo je ta holka, ale je nepřátelská, takže musíme něco udělat. Zavolal jsem pár lidem a nechal sem doručit pistoli, stejná procedura jako se zapalovačem.
Výsledky zobrazení SCP-3448 – Den 10
<01:54 — 03:01> Stará žena bije muže ležícího na zemi stehenní kosti. Jsou obklopeni spálenými těly hmyzu, některá z nich se hýbou.
<03:01 — 04:01> Malá dívka stojí se zdviženýma rukama čelem k muži se zbraní v ruce. Jsou obklopeni plyšovými medvědy, všichni se dívají na dívku.
<04:01 — 04:03> Kokon přilepený na větvi stromu, který má místo listů ruce. Kokon se otevře a vyletí z něj můra.
<05:00 — 05:02> Stejný, jako obraz z 03:01 – 04:01. Všichni plyšoví medvědi drží zapalovač se zapáleným plamenem, zahrada okolo hoří. Kulka se vznáší ve vzduchu mezi hlavní zbraně a hlavou dívky.
<05:02 — 06:00> Jasná červená.
<06:00 — 06:00> Stejný, jako předešlý obraz. Na místě květin se objevily hořící řetězy. Z dívky se stala kostra, ale vlasy jí zůstaly. Muž je ještě více vyzáblý a též se podobá kostře. Řetěz se obtočí okolo muže a kostry dívky. Plyšoví medvědi pozorují z temnoty.
<06:00 — 07:00> Jasná červená.
<07:00 — 07:02> Kulka prorazí hlavu dívky.
<07:02 — 13:02> Šum.
<13:02 — 13:16> Muž stojí uprostřed zahrady, všechny květiny kvetou. Dívka z předchozích snímků není přítomna. Z nebe padá mrtvý hmyz. Vedle Tonyho leží vycpaná vrána s prostřelenou hlavou. Po třinácti minutách se ve spodu obrazu objeví slova: "Užij si cestu, tati."
Laboratorní Poznámky SCP-3448 – Den 10
Kurva.
Co se to právě.
Bože.
Nikdy jsem z žádného experimentu nebyl tak rozpolcený dvakrát za sebou.
Ale on prostě— on ji zastřelil. Jasně, že by to udělal, dali jsme mu zbraň, ale pořád tomu nemůžu uvěřit. Nemyslel jsem si, že se to doopravdy stane, nevím, co jiného jsem si myslel, že by se mělo stát, ale prostě… KURVA.
A po pěti minutách nám začaly zvonit telefony. Nejdřív to byla Joyce, její otec už neumíral. Řekl jsem jí, ať se mi ozve, kdyby se stalo cokoliv zvláštního, co by mohlo nějak souviset s Tonym. Nebyl to normální hovor, zněla tak rozrušeně zmateně šťastně vyděšeně já nevím.
Pak mi volal O5-04. Jediný člen rady, který o našem projektu věděl, všechno schválil a zaplatil. Pogratuloval mi k úspěchu, a pak mi řekl, ať spálím všechny dokumenty. Asi v tu chvíli to na mě opravdu dolehlo. Měl jsem to tušit od začátku, měli jsme to ve smlouvách, říkali jsme to lidem, když jsme je zaučovali: "Tento projekt má jediný cíl – zadržet kognitohazard Třídy Dammerung známý jako smrt".
Zvládli jsme to? Ne, opravdu jsme to nezvládli. Roky jsme sepisovali teorie, studovali data, prohledávali anomální pohřebiště a objekty nalezené pří zásazích MTF. Konečně jsme se střetli tváří v tvář se smrtkou, a co uděláme? Prostřelíme jí hlavu.
Posrali jsme to.
Nezadrželi jsme smrt.
Neutralizovali jsme ji.
