II. SCP-315-CS-1a
V oblasti SCP-315-CS a jejím bezprostředním okolí byla Nadací od počátku aktivního monitorování v celkem 29 potvrzených případech (vyjma instancí SCP-315-CS-1a) přímo či nepřímo zaznamenána aktivita entit SCP-1000. Velikost jejich místního uskupení se odhaduje na 6-16 jedinců. Veškeré dosavadní pokusy kontaktovat tuto skupinu, zastihnout její členy v jednom z jejich potvrzených úkrytů, či zadržet jednoho z členů za účelem výslechu, se setkaly s neúspěchem. Entity se přesouvají pouze v noci a vyhýbají se fotopastem.
Příslušníci SCP-1000 dokážou efekt SCP-315-CS využívat k manipulaci lokální noosférou. Aktivně v oblasti rozmisťují a přeměňují instance SCP-315-CS-1 za účelem vytvoření kognitohazardního efektu. Nadace tyto ofenzivně zaměřené instance SCP-315-CS-1 označuje jako SCP-315-CS-1a.
Od lidmi vyprodukovaných instancí SCP-315-CS-1 lze instance SCP-315-CS-1 vytvořené instancemi SCP-1000 rozeznat mimo jiné díky převažující nonverbální komunikaci, časté snové logice myšlenek, výskytu synestezie (smíšení smyslových vjemů, např. zvuk vnímaný jako barva) a minimálnímu využití jakéhokoliv lidského jazyka.
V závislosti na rozsahu zásahu do mysli subjektu vystaveného vlivu SCP-315-CS-1a dokáže tento jev:
- vyvolávat a prohlubovat pocity dezorientace, úzkosti, podráždění a závrati,
- umocňovat efekty mentálních poruch,
- tlumit pud sebezáchovy,
- vyvolat psychózu,
- navést k násilí či sebepoškozování (viz dodatky),
- vyvolat fyzickou nevolnost či bolestivou nervovou reakci.
V turisticky frekventovaných oblastech je v důsledku kvantity přítomných instancí SCP-315-CS-1 pravděpodobnost vystavení SCP-315-CS-1a nízká a zpravidla u subjektů bez patřičných predispozic netrvá déle než zlomek sekundy. Entity SCP-1000 tedy pro zefektivnění kognitohazardního vlivu na návštěvníky rozmisťují na okrajích těchto oblastí instance SCP-315-CS-1a vyvolávající dočasnou asociálnost, čímž jednotlivce navádějí do míst s nižší hustotou instancí SCP-315-CS-1, kde je následně zasahují intenzivnějšími instancemi SCP-315-CS-1a. Období zvýšené ofenzivní aktivity SCP-1000 na hoře se zpravidla vyznačují především nižšími tržbami místních turistických služeb, častějšími hlášeními výše zmíněných efektů a častějšími horolezeckými úrazy.
Přesné motivy entit SCP-1000 rozmisťujících instance SCP-315-CS-1a momentálně nejsou známy, ale předpokládá se, že se jedná o snahu značit a chránit teritorium místního uskupení. Vzhledem k rituálním praktikám potřebným pro cílenou tvorbu a úpravu instancí SCP-315-CS-1 a k emocionálnímu obsahu SCP-315-CS-1a také lze předpokládat, že práce s SCP-315-CS-1 pro SCP-1000 nese kulturně-společenský význam.
Skalní město Dolní labyrint.
III. Historie
Počátek aktivit entit SCP-1000 na SCP-315-CS zatím nebyl spolehlivě datován. Nadace začala jejich manipulaci lokální noosférou monitorovat teprve v reakci na incident 315-CS-A a kvůli malému vzorku nashromážděných dat (SCP-1000 po sobě instance SCP-315-CS-1 zpravidla zanechávají jen z vlastní iniciativy) je obtížné odvodit z intenzit jednotlivých instancí SCP-315-CS-1 jejich stáří. Nejstarší nalezené instance SCP-315-CS-1, jejichž původ lze na základě jejich charakteru prokazatelně připsat SCP-1000, vznikly kolem roku 1996, zřejmě v reakci na smrt jednoho z členů uskupení. Jelikož však ve stejné době došlo v Dolním labyrintu k tragickému úmrtí místního horolezce Karla Slávka, nelze s přihlédnutím k incidentu 315-CS-A prozatím vyloučit, že zmíněné instance SCP-315-CS-1 souvisejí se Slávkovou smrtí.
Vlivu SCP-1000 nasvědčuje i obsah nejstarších nalezených datovaných instancí SCP-315-CS-1 na hoře. Jedná se o neobvykle dobře dochované exempláře pocházející ze dní kolem 27. května 1421, kdy na SCP-315-CS slezské vojsko protihusitské křížové výpravy zmasakrovalo obyvatele nedaleké Police nad Metují, kteří se zde před ním ukrývali. Krutost trestné výpravy žoldáků proti civilnímu obyvatelstvu není na svou dobu atypická, nicméně v instancích SCP-315-CS-1 vyprodukovaných vojáky lze – zvlášť po vstupu do skalních měst – zaznamenat náhlé prudké výkyvy nálad směrem k agresi, místy hraničící až s davovou psychózou. V místech, kde tehdejší instance SCP-315-CS-1 pocházejí prominentně z myslí dětí, je nápadná absence externího vyjadřování negativních emocí. Z instancí lze naopak mnohdy vyčíst vjemy dětského smíchu, a to i v těsném provázání s pocity extrémní bolesti.
Na jihovýchodním svahu hory byla také zaznamenána instance SCP-315-CS-1 z období května 1421, ale na rozdíl od skalních měst, kde lze dochování tehdejších instancí SCP-315-CS-1 vysvětlit jejich dobovou intenzitou a množstvím produkujících subjektů, tato pochází z jediného zdroje. Obsahuje emocionálně vypjatý myšlenkový pochod jednoho z obyvatel Police vedoucí k rozhodnutí vyzradit úkryt svých druhů křižákům ve městě. Toto rozhodnutí dotyčný subjekt vykonal na základě protichůdných závěrů, logických skoků a náhlých emocionálních výpadů zaměřených proti lidem skrývajícím se ve skalách.
Je namístě dodat, že za celou historii studie SCP-315-CS byla na hoře kromě této instance SCP-315-CS-1 zaznamenána pouze jediná další, již vyprodukoval jediný subjekt, a která dosáhla dostatečné intenzity na to, aby mohla potenciálně přetrvat více než 100 let; tato instance vznikla v těsném provázání s instancemi SCP-315-CS-1a (viz dodatek 315-CS.2). Vzhledem k těmto okolnostem existuje podezření, že subjekt z roku 1421 byl ke svému jednání naveden instancemi SCP-315-CS-1a.
Zda entity SCP-1000 na SCP-315-CS přilákal místní anomální efekt, či zda samotní SCP-1000 stojí za vznikem tohoto efektu, momentálně není známo.
Dodatek 315-CS.1: Objev
Anomálie byla poprvé oficiálně zaznamenána jako SCP-315-CS 29. října 1976. Zde je bodové shrnutí událostí kolem jejího objevu a zajištění:
- 2. října 1976. Devatenáctiletá Sylvie Klesálková pracující v zemědělském družstvu Bukovice dopoledne vyráží navštívit přítelkyni do nedalekého Dědova. Jde pěšky přes Ostaš. Když do 7 hodin večer nedorazí do Dědova ani zpět domů, je po ní vyhlášeno pátrání. Je nalezena o 3 hodiny později v Dolním labyrintu Ostaše ve stavu nervového zhroucení. Během a po návratu domů vychází najevo, že je nyní detailně obeznámena s událostmi masakru husitských poddaných z května 1421, přestože o něm předtím měla jen minimální povědomí.
- 10. října. Slečnu Klesálkovou navštěvuje psychiatr spolupracující s Nadací, doktor Pavel Lenský. V oficiální zprávě o vyšetření uvádí jako příčinu jejího zhroucení hormonální nerovnováhu spolu s vyplynutím potlačené traumatické vzpomínky, zároveň však tajně upozorňuje Nadaci. Nadace v zájmu ochrany veřejné bezpečnosti spouští se státními orgány vyjednávání o uzavření hory.
- 11. října. Do vyjednávání vstupuje Divize psychotroniky GRU (GRU-P).
- 12. října. Na Ostaš je krajským národním výborem Východočeského kraje do odvolání zakázán vstup.
- 13. října. Na Ostaš přijíždí na příkaz GRU-P pod velením seržanta Vasilije Cvetkova četa 3. divize Střední skupiny vojsk a zajišťuje horu.
- 14. října. Doktor Lenský pod dohledem seržanta Cvetkova navštěvuje skalní město Dolní labyrint a hledá ve skalách kognitohazardy. Po neúspěšném celodenním průzkumu zahajuje Cvetkov ve 21 hodin návrat jednotek na polní základnu, ale Lenský ho přesvědčuje, aby mu dal více času.
- Následuje z ruštiny přeložený transkript polní nahrávky vytvořené 13.10.1976 přibližně ve 21:10. Nepřeložený text je psán kurzívou.
<ZAČÁTEK ZÁZNAMU>
Lenský: Potřebuji hodinu, seržante, nic víc.
Cvetkov: Vrátíme se zítra.
Lenský: Zítra je pozdě. Tyhle objekty mohou kdykoliv zmizet samy od sebe, nebo být odstraněny těmi, kteří je tam umístili, zvlášť když je tu teď takovýhle shon.
Cvetkov: Noční hlídka sem nikoho nepustí.
Lenský: To také nestačí. Prosím, hrajeme o čas, nemůžeme odejít teď.
Cvetkov: Pane doktore, my tu nejsme od toho, abychom sponzorovali výzkumný projekt pro Nadaci, ale abychom ho udrželi v patřičných mezích. Nebudeme vám tu z našich zdrojů věnovat ani o minutu více, než je třeba.
Lenský: Tomu já rozumím, pouze se snažím zabránit potenciální memetické hrozbě.
Cvetkov: Memetické hrozbě, že tu zas něco poleká nějakou slečinku? Nedělejte ze mě hlupáka. Vidím, jak se celý den tváříte. Jste vědec. Jste tu, abyste se pod něčím mohl podepsat.
Lenský: Pod tímhle se podepíše GRU-P. Já tu jsem, protože mě to zajímá. Jen si představte mou situaci, představte si, že váš pacient na vás začne v disociaci vykřikovat chorály v jazyce, který by vůbec neměl znát. Przidźcie, husyci! – to je slezština! Nezdá se vám to snad ani trochu…
[5 s.]
Lenský: Co se děje?
Cvetkov: Křik. Nikitine?
Hlas poblíž mikrofonu, dále “Nikitin”: Křik na jedenácté, mířím.
[Ozve se cvaknutí pojistky zbraně.]
Lenský: Křik? Jaký křik?
Cvetkov: Zabíjení.
[12 s.]
Cvetkov: Nikitine?
Nikitin: Nic.
[4 s.]
Cvetkov: Falešný poplach.
[Cvaknutí pojistky.]
Lenský: Jste si jist?
Cvetkov: Touhle dobou by se už střílelo. Vy jste nic neslyšel?
Lenský: Ne. Jen mě vypjala vaše reakce.
[3 s.]
Lenský: Takže to mohl být…
Cvetkov: Mohl to být ten váš kognitohazard, je to možné.
Lenský: Kam jste se díval, když jste ten zvuk uslyšel?
Cvetkov: Neřekl jsem, že když něco najdete, tak vám schválím pokračovat v průzkumu.
Lenský: Chcete snad právě v tuto chvíli odejít?
[3 s.]
Cvetkov: Díval jsem se na vás. Mluvil jste o té dívce, jak- Hm.
Lenský: Křik?
Cvetkov: Ano.
Lenský: Koho zabíjejí?
Cvetkov: Prosím?
Lenský: Zkuste se na ten zvuk zaměřit. Co ho produkuje?
[Ozve se hluboký nádech.]
Cvetkov: Muž… Mladý, určitě do třiceti.
Lenský: Vnímáte ještě něco dalšího?
[Další nádech.]
Cvetkov: Kouř. Pot. Krev.
Lenský: Vizuální vjemy?
Cvetkov: Více smyslů. Ale mám z nich zvláštní pocit.
Lenský: Co tím myslíte?
Cvetkov: Většinou se ke krvi stavím pracovně. Neutrálně, ale teď mi ten pach přináší… zadostiučinění.
Lenský: Zadostiučinění. Na co ještě myslíte?
Cvetkov: Je tohle bezpečné?
Lenský: Mám to pod kontrolou.
Cvetkov: Sleduj nás.
Nikitin: Pane.
[Hluboký nádech.]
Cvetkov: Trochu mi to uteklo.
Lenský: Soustřeďte se. Smrt, krev, zadostiučinění.
Cvetkov: Myslím na své muže, zřejmě jsem také nějaký důstojník. Něco na ně pokřikuji. Nerozumím slovům, ale chápu význam.
Lenský: Mohl byste ta slova zopakovat?
Cvetkov: Pár nejasných, a pak “tyż umiyrōncych.” Chci, aby hodili do ohně i ty, kteří ještě nezemřeli.
Nikitin: Hm.
Lenský: Kdo jsou ti nezemřelí?
Cvetkov: Civilisté. Nějací sedláci.
Lenský: Vidíte je?
Cvetkov: Sem tam, jen v záblescích. Je to ve dne… V prohlubních výš ve skále se schovávají další. Pokoušíme se je odtamtud vykouřit. Dým z mrtvých bude nesnesitelný.
[Poblíž mikrofonu se začne ozývat přidušené oddychování.]
Lenský: Vnímejte. Co dál?
Cvetkov: Křik, křik, všemožný. Spousta zděšeného, ale i takové radostně naštvané řvaní. Běsnění. A teď mi někdo zaklepal na rameno.
Lenský: To nebylo u nás.
Cvetkov: Je to jeden z mých, vleče mi nějakou mladou ženu. Je špinavá, potrhaná, celá opuchlá.
Nikitin: Hmm-
[Poblíž mikrofonu se rozezní třesoucí kovové těleso.]
Cvetkov: Prý ji našel v jedné menší jeskyňce. Ptá se mě co s ní. Vypadá, že je na něco strašně hrdý.
Lenský: Nerozumím.
Cvetkov: To je zkrátka to, co se děje.
Lenský: Pokračujte, prosím.
Cvetkov: Vidím to úplně celé, jako kdybych tam byl. Chytám ji za vlasy, uznale pokyvuju na toho, co ji přivedl. Hrubě jí přejíždím rukou po obličeji. Teď na mě plivla.
Nikitin: Ne…
Cvetkov: Hodně silný hněv. Chytám ji za krk. Zvedám ji, tasím nůž. Cítím svůj roztažený obličej, jak se na ni dívám. Zvedám paži. Vaří se mi krev – ale najednou dostávám předtuchu, že než se stihnu otočit, už neucítím…
Nikitin: Matičku nikda.
Lenský: Prosím?
[Cvaknutí pojistky.]
Cvetkov: … nic.
Nikitin: NIKDA!
Lenský: K ZEMI!
[Střelba ze samopalu, Nikitinův řev. Mikrofon dopadá na lesní půdu. Nahrávka pokračuje 18 vteřinami přerušované střelby a křiku, poté se z povzdálí 14 minut ozývá občasná řeč a kroky, dokud nedojde magnetofonová páska.]
<KONEC ZÁZNAMU>
- 15. října. Na Ostaš přijíždí výzkumný útvar GRU-P a zahajuje studii nově objeveného jevu. Nadace je z projektu vyloučena, ale skrze vyzvědače nasazené v GRU-P pokračuje ve sběru informací o anomálii.
- 29. října. GRU-P vytváří oficiální záznam předmětu zvláštního zájmu (PZZ) “VRCH MUCH”. Místní paranaturální jev je zde označen jako Latentní kognitivní stopa. Nadace na základě záznamu ustanovuje objekt SCP-315-CS.
- 7. března 1977. Po důkladném prozkoumání PZZ “VRCH MUCH” zpřístupňuje krajský národní výbor Východočeského kraje se souhlasem GRU-P většinu hory veřejnosti. Výjimku tvoří oblast Dolního labyrintu, kde nyní probíhá většina výzkumu.
- 2. ledna 1979. V důsledku dlouhodobé intenzivní kognitivní aktivity v oblasti výzkumu je vliv instancí SCP-315-CS-1 po masakru roku 1421 na nezasvěcené subjekty již natolik zkreslený hustotou ostatních instancí v okolí, že ho GRU-P nepovažuje za nadále nebezpečný. Dolní labyrint je zpřístupněn veřejnosti.
- 28. května 1990. GRU-P v rámci odsunu sovětských vojsk z Československa opouští svou základnu na Vesecku u Turnova. SCP-315-CS propadá do nadační správy.
Dodatek 315-CS.2: Záznam incidentu 315-CS-A a objev SCP-315-CS-1a
Dne 14. 8. 2006 kolem 8. hodiny ranní nalezla dvojice polských horolezců na balvanu poblíž skalního města Kočičí hrad tělo třiadvacetiletého pražského turisty Petra Kubiše ml.
Do nepravidelného okruhu od těla zasahovala série instancí SCP-315-CS-1a, jejichž efekt byl natolik intenzivní, že pouhý vstup do oblasti jejich působnosti vyvolával v subjektech bez speciálního výcviku okamžitou výraznou reakci, která se s přibližováním k tělu následovně stupňovala:
| Přibližná vzdálenost |
Reakce |
| 40 m |
Silný stres, emocionální rozrušení |
| 25 m |
Migréna, tinnitus, vizuální a sluchové halucinace |
| 15 m |
Bolestivá nervová stimulace po celém těle, halucinace působící na všechny smysly |
| <5 m |
N/A |
Balvan, na němž bylo nalezeno tělo Petra Kubiše ml.
Nálezci těla zavolali policii, ta na místo vyslala dvě hlídková vozidla a upozornila agentku Mathesii, která byla dle tehdejších speciálních zadržovacích procedur nasazena v Polici nad Metují. Policisté dorazili na místo činu v 8:34, 22 minut před Mathesií, která posléze nalezla 3 z nich ve stavu deliria v přibližné vzdálenosti 10 m od těla Kubiše. Zažádala o nadační posily z Oblasti-05CS, a ještě předtím, než dorazily, se jí díky jejímu kontrakognitohazardnímu výcviku podařilo dovést policisty zasažené SCP-315-CS-1a do bezpečné vzdálenosti od těla.
Nadační jednotky poté zajistily oblast a zadržely přítomné civilisty, kteří byli následně vyslechnuti a – po podání amnestik třídy B – propuštěni.
Následuje tranksript rozhovoru výzkumníka Štěpána Majera s agentkou Mathesií. Datum a čas: 14. 8. 2006, 11:57.
<ZAČÁTEK ZÁZNAMU>
Výzkumník Majer: Agentko Mathesie.
Agentka Mathesie: Štěpo.
Výzkumník Majer: Popiš prosím stručně ze svého pohledu průběh událostí na místě incidentu.
Agentka Mathesie: No, jak jsem říkala. Vyběhnu ten kopec, rozhlídnu se po tom prostranství. Uprostřed na kameni rozvalenej nějakej kluk v žlutý bundě, kus od něj dělaj tři policajti interpretativní tance. O něco dál vidím na deváté další policajtku s tím párečkem a všichni tři na mě volaj, ať se držím dál od těch tam uprostřed. Já teda samozřejmě nejdřív zavolala vám, ale tamty chudáky jsem tam nemohla jen tak nechat, že jo.
Tak jsem je došťourala zpátky ke kolegyni. Všichni samozřejmě dvakrát větší než já a celou dobu se vrtěli, takže to taky nebyla žádná sranda. Kolegyně – jedinej rozumnej člověk ve sboru – že se k nim prej pokoušela dostat, ale prostě to nedala, tak radši hlídala svědky. A ty borce, co k němu lezli, jsem musela identifikovat přes ni, protože mi všichni tvrdili, že se jmenujou Petr Kubiš mladší, a že právě umřeli. Takže policie České republiky.
Výzkumník Majer: [Uchechtnutí.] Ten… kognitohazard. Jak působil na tebe?
Agentka Mathesie: No, tyjo, vostře [smích]. Hm… Vlezu do toho perimetru, trochu mě polechtá na srdci, vidím, jak se tam vrtěj, takže si hnedka řeknu: jo, Messer. Dobře, nic novýho, oklepu se, jdu blíž. No, a pak… se stalo něco, na co jsem vůbec nebyla připravená.
Výzkumník Majer: Ano?
[6 s. Hluboký nádech a výdech.]
Agentka Mathesie: Oslovilo mě to mým pravým jménem.
Výzkumník Majer: Jako… tvým jménem v civilu?
Agentka Mathesie: Mým pravým jménem.
Výzkumník Majer: A ty ses tam někdy před někým–
Agentka Mathesie: Ne, samozřejmě jsem se nikdy před nikým na tom zasranym kopci ani nikde jinde neidentifikovala, nejsem zkurvenej amatér.
Výzkumník Majer: Promiň, nechtěl jsem tě z ničeho osočovat.
[7 s.]
Výzkumník Majer: Můžeš pokračovat? Nepotřebuješ něco?
Agentka Mathesie: Věděl jsi o tom?
Výzkumník Majer: … Že to něco takovýho umí? Ne, to jsem–
Agentka Mathesie: Že tam jsou tisícovky.
Výzkumník Majer: Prosím?
Agentka Mathesie: SCP jeden tisíc. Bigfoot, Majere.
[3 s.]
Výzkumník Majer: Jako tam, na tý hoře?
[Hluk židle drhnoucí o podlahu; agentka Mathesie se zvedá do stoje.]
Agentka Mathesie: Nedělej blbýho, vole.
Výzkumník Majer: [VYMAZÁNO], slibuju ti, že tomhle slyším poprvý.
Agentka Mathesie: NEBER SI MÝ JMÉNO DO HUBY!
[10 s. Agentka Mathesie přerývaně oddechuje. Pak se rozpláče.]
Agentka Mathesie: Vědí o mně úplně všechno. Musej. Chodim na ten kopec roky, roky tam nechávám stopy! Znaj mý jméno, mojí rodinu, moje cítění, moje myšlení… Maj mě jak na talíři. Keterová anomálie mě má nastudovanou jak zasranou učebnici!
[6 s.]
Výzkumník Majer: Děláš si ze mě prdel, Mathesie? Seš agentka Nadace, tohle je oproti průměrnýmu průseru v tvý profesi úplná sranda. Podívej se na mě. Vzpamatuj se.
[22 s. Agentka Mathesie dále přerývaně oddechuje. Její dýchání se postupně vrací do normálu.]
Výzkumník Majer: Řeklo to ještě něco?
Agentka Mathesie: On. On to řekl, ten Kubiš. Byla to jeho stopa.
Výzkumník Majer: Aha. A jak v tom teda figurujou ty tisícovky?
Agentka Mathesie: Mluvil o nich v tý stopě. Moc jsem toho nechytla, ale vypadalo to dost strukturovaně. Takovej manifest.
Výzkumník Majer: Manifest?
Agentka Mathesie: Já nevim, vole. Ten kognitohazard mi dělal strašnej bolehlav, a ještě jsem do toho řešila ty fízly. Neměla jsem čas to luštit.
Výzkumník Majer: A bylo tam ještě něco o tobě?
Agentka Mathesie: Nevzpomínám si. Ale svym způsobem to bylo celý o mně. Musela jsem pro ně bejt výbornej zdroj informací o Nadaci. Ty vole, agentka Nadace. ‘Sem si to mohla rovnou napsat na čelo.
Výzkumník Majer: Ještě něco k tomu jevu?
Agentka Mathesie: Už nic.
[7 s. Šustění papíru; výzkumník Majer sklízí své materiály.]
Agentka Mathesie: Co se mnou teď bude?
Výzkumník Majer: Daj ti éčko a přeložej tě, nejspíš.
Agentka Mathesie: Tak se tu s těma vopicema dobře bavte.
<KONEC ZÁZNAMU>
Petr Kubiš ml. zemřel 14. srpna 2006 kolem 3. hodiny ranní. Příčinou smrti byl úder tupou silou do čelní kosti, který způsobil frakturu lebky, ztrátu vědomí a vykrvácení. Instance SCP-315-CS-1 a SCP–315-CS-1a vyprodukované bezprostředně před Kubišovou smrtí působily natolik intenzivně, že v některých případech vyvolávaly část výše uvedených reakcí i u personálu speciálně vycvičeného v noosférické interakci.
Předpokládá se, že bez zásahu Nadace by si tyto instance udržely účinnost na kognitohazardní úrovni po desítky až stovky let. Nadačním thaumaturgům a parapsychologům se podařilo zredukovat účinek instancí natolik, že se dotyčná oblast opět stala bezpečnou pro veřejnost.
V okolí Kubišova těla nalezli výzkumníci instance SCP-315-CS-1a, které potvrdily podezření agentky Mathesie na přítomnost instancí SCP-1000. Tyto instance obsahovaly mimo jiné:
- Výše zmíněné indikátory původu (nonverbální komunikace, snová logika myšlenek, synestezie, minimální využití jakéhokoliv lidského jazyka),
- vizuální vjemy postavy, která svým vzhledem zřetelně připomínala Kubiše, a které byly asociačně propojeny s verbálním označením “Dítě Slunce”,
- vizuální vjemy postav jasně připomínajících entity SCP-1000.
Pod vlivem těchto instancí SCP-315-CS-1a byl zřejmě zkreslen obsah Kubišových SCP-315-CS-1, které se kromě nabytí na intenzitě místy charakterem myšlenek znatelně podobaly typickým instancím SCP-315-CS-1a.
Nejobsáhlejší z přítomných instancí SCP-315-CS-1 byla nicméně koherentní. Zřejmě vznikla bezprostředně před Kubišovým úmrtím. Jedná se o vnitřní monolog ve formě zprávy, která je přímo adresovaná Nadaci. Pro jeho plné znění viz dodatek 315-CS.3.
Dodatek 315-CS.3: Zpráva Petra Kubiše ml. pro Nadaci. Text byl upraven pro přehlednost.
<ZAČÁTEK ZÁZNAMU>
[VYMAZÁNO], personále Oblasti-05CS, Česká Rado Oblastních Direktorů, Nadace,
Jmenuji se Petr Kubiš mladší, ale mé jméno není důležité. I přesto zde však uvedu pár slov o sobě, abych osvětlil okolnosti svého rozhodnutí, a dokázal tak, že ho provádím naprosto při smyslech a v plné svéprávnosti. Není času nazbyt, do mého řečového centra brzy zasáhnou kusy mé lebky, budu tedy stručný.
Můj otec byl kovaný intelektuál. Rozum považoval za nejdůležitější věc na světě, a vždy mě nabádal, abych přemýšlel sám za sebe a nenechal se strhnout myšlenkami lidí okolo. Naslouchal jsem mu a učil jsem se od něj. Byl mým jediným a největším vzorem. Jeho smrt nepřišla nijak náhle, ale i tak jsem na ni nebyl připraven. Jeho ztráta mne bez jištění vrhla do světa, který jsem považoval za nesmyslný a hloupý, a jehož masy jsem vnímal jako otupělé stádo, které netouží pochopit absolutně nic. Byl jsem opuštěn a ztracen.
Otec mne vždy rád brával sem, na Ostaš, kde jsme mezi skalami nacházeli klid od města. V přírodě, zvlášť té neživé, mělo vše své místo, význam, smysl. Nebylo tu nic zbytečného, nic navíc, a bylo to krásné. Po smrti otce jsem hledal únik, a toto místo se jednoznačně nabízelo. Přijel jsem tedy sem, a po pouhých pár dnech pobytu jsem se poprvé setkal s Dětmi noci.
Děti noci mi ukázaly skutečný chaos. V jejich vizích jsem prohlédl podstatu skutečnosti tak jako nikdy předtím, a jako nikdy předtím jsem byl ve výsledku přesvědčen, že lidstvo je ztraceno. Ukázaly mi myšlenky všech, kdo kdy na horu vstoupili, tu změť strachů a nejistot, emocionálních bouří a myšlenkových proláklin. Mé pohrdání lidmi se v té smršti rozplynulo, ale spolu s ním i zbytek mé společenské reality. Radost je výsměch. Soudržnost je iluze. Vše je na pokraji zhroucení.
Pak mi ukázaly svůj svět. Byl to nádherný svět, civilizace mnohokrát pokročilejší, než se nám kdy vůbec snilo, a přitom v něm vše bylo tak jasné a smysluplné. Byl to svět, ve kterém bych bez ohledu na své dosavadní potíže s radostí prožil tisíc dalších životů. Ten svět samozřejmě už není, smetl ho Den květů, ale tím mě Děti noci dlouho nezatěžovaly – považují ho za životní skutečnost, pouze další epizodu na jejich historické cestě, a to i přestože jsou díky tomu, jak funguje jejich paměť, schopné prožívat tu událost, jako by se odehrávala přímo před nimi, kdykoliv se jim zachce.
Místo toho mi ukázaly pokračování své cesty. Naučily se žít v divočině, v neustálém skrytu před lidstvem a jejich systémy, jejich mechanickými božstvy. Přijali chaos temnot, ve kterých žijí, za svůj. Lesy, které jim po tisíciletí poskytovaly milosrdný úkryt: to je jejich budoucnost. To je jejich jistota. V temnotách je bezpečno. Jinými slovy, dokázaly najít smysl i po totální zkáze všeho, co vybudovaly – tak silné mají duše.
A pak mi ukázaly vás. Nadaci, Žalářníky, ten byrokratický a technokratický moloch, který zajišťuje, že temnota je jejich jediný úděl. Je jedno, jak a kde se Děti noci projeví, protože na to místo vždy přijdou Žalářníci a vymažou o něm veškeré záznamy. Ostaš, tak jedinečný prostor pro pokojný a naplněný život Dětí noci, a Nadace do něj musela vstoupit a Zajistit. Zadržet. Chránit. Jen aby mohl být nerušeně zaplaven stejným niterním zmarem jako zbytek lidské civilizace.
Svůj život jsem Dětem noci nabídl sám. Nehodlám tu ze sebe dělat svatého, neudělal jsem to nezištně. Daly mi do života skutečný smysl a za to jsem se jim chtěl odvděčit, ale zároveň – co je větší seberealizací v životě s posláním, než smrt pro toto poslání? Možná jsem jim ještě mohl obětovat pár dekád nějakou podvratnou činností vůči vám, ale nechtěl jsem to komplikovat. Stejně už tak nemůžu lidstvo ani cítit.
A tak jsem tu. V hlavě se mi rozléhá třesk, krev mi zaplavuje čelní lalok, a za nepostřehnutelně krátký okamžik se rozplynu do SCP-315-CS, té vaší anomálie. Děti noci mi řekly, že má oběť jim umožní udělat ten největší zásah do lidského řádu, kterého zde budou schopny. To mi přišlo dost úsměvné, vzhledem k tomu, že každé z nich by dokázalo holýma rukama rozervat člověka jako hadrovou panenku, ale pochopil jsem, že provokace je hotovo a stvůra… nedostatek.
Teď to přišlo. Už je to se mnou zlé. Není čas. Nečekal jsem… Trochu moc jsem se… Přišlo to nějak náhle. Chci jen doplnit, že tohle nepovažuji za zradu lidstva, i přestože ho nesnáším, protože… to. Málo. Nic. Víte? Nebolím vás. Chápete mě. Ano.
Provolávám tedy protest! Požadavky snad ani sdělovat netřeba. Stáhněte se z… hory. Jak se jen jmenuje? Ó. Chaos. To je zlé. To je dobré. O-o-o…
Ostaš! Tati. Ach, kdybych tu tak jen. Jdeme nakoupit, máme spoustu zavazadel. Lásko, kdepak je láska? Kdo jsi? Ty jsi snad nikdy nebyla.
Mám strach. Chyba. Žal. Radost. Vraťte mě zpět. Běžte pryč. Děti. Ha, děti. Gugu, gaga. Nadace, SCP. Chaos. Zrada. Děti.
Děti, chaos, vražda, změť. Člověk. Já. Tady.
Děti mají jít zpět. Květ zpět, den, noc, změť. Už není. Já. Tady.
Teď.
…
<KONEC ZÁZNAMU>
