Subjekt: SCP-3007-2GV, říve známý, jako E███ R█████. Subjekt je třiadvacetiletý Australan, dříve pracující, jako ilustrátor. Subjekt má mimořádnou paměť.
Dohlížející Personál: Dr. ████.
Vybavení: Žádné
Dodatečné Poznámky: Bylo provedeno ██ průzkumů, jež byly ovšem neúspěšné, především kvůli neochotě subjektů spolupracovat. SCP-3007-2GV se přihlásil dobrovolně a vyjádřil touhu asistovat při pochopení a možném léčení SCP-3007-1.
<ZAČÁTEK ZÁZNAMU (08:30, 14/07/20██)>
SCP-3007-2GV: Doktore? Začalo to. Jsem ve městě.
Dr. ████: Vidíte ten pilíř?
SCP-3007-2GV: Ano a není to daleko. Myslím, že se tam dokážu dostat tak pod hodinu, pokud nenastanou problémy.
Dr. ████: Prosím, pokračujte podle plánu.
SCP-3007-2GV: Dobrá. Ach bože, tohle je matoucí.
Nepravidelné kroky na kovovém povrchu, ozvěna.
SCP-3007-2GV: Páni… málem jsem spadl. je divné tu nic necítit. Okej. Myslím, že už to zvládám.
Kroky pokračují, teď mnohem pravidelnější. Subjekt občasně zpomalí, nejspíše kvůli vyhýbání se překážkám.
Dr. ████: Prosím, popište své okolí a informujte nás o jakýchkoliv odchylkách od předchozích pozorování.
SCP-3007-2GV: Zatím je to stejné jako vždy. Budovy jsou vysoké několik kilometrů. Jsem si celkem jistý, že jsou z kovu, jako to po čem chodím. Mosty jsou všude, křižují se jako pavučina. Jsou celkem netknuté, takže můžu přicházet z jednoho na druhý, dokud si dám pozor. Co se týče času- světlo je docela dobré, řekl bych že je někdy brzo rán-
Ozve se křaplavý zvuk a nadávka subjektu.
SCP-3007-2GV: Sakra, šlápl jsem mu na nohu… Ach bože, ten smrad. Myslel jsem, že už jsem si zvykl.
Kroky pokračují, ale subjekt těžce oddychuje.
SCP-3007-2GV: Podle smradu je tu těch věcí víc, uvnitř budov je to mnohem horší. Radši bych fo nich nevstupoval a zůstal venku, nevadí to?
Dr. ████: V pořádku. Pokračujte.
Subjekt pokračuje patnáct minut bez jakékoliv události. Během této doby subjekt popisuje škody způsobené budovám. Všechny informace se shodují s těmi, které získaly předešlé subjekty.
SCP-3007-2GV: Přibližuji se, ale jsou tu i další divný věci. Na mostě pode mnou je zřícený letoun se šesti křídly. Vypadá to, že už je tam nějakou dobu. [Pauza] Vidím pilota v kokpitu. Sakra… je rozřízlej v půlce, z každé strany visí jedna polovina. Ach bože, tohle místo je strašný.
Dr. ████: Vidíte nějaké další letouny?
SCP-3007-2GV: Jo, jsou všude okolo a přibývá jich. Nemyslím si, že jste mi tohle říkal, Doktore.
Dr. ████: Ne. Jste první subjekt, který se dostal takhle daleko.
SCP-3007-2GV: Okej. Hádám, že bych si měl dávat pozor. Netuším, co na mě tohle místo hodí příště. No a ten smrad je stále horší. Začíná se mi dělat špatně.
Dr. ████: Zajímavé. Prosím pokračujte.
SCP-3007-2GV: Když to říkáte.
Subjekt pokračuje v oznamování zahlédnutých letounů, kterých se v pozorovatelné vzdálenosti nachází přibližně čtyřicet. O dvacet minut později začnou kroky subjektu zpomalovat.
SCP-3007-2GV: Dobrá, koukám se nahoru na ten pilíř. Je mnohem větší, než jsem myslel. Je to válec, tlustý asi čtyřicet metrů. Možná víc.
Dr. ████: Je na něm něco zvláštního?
SCP-3007-2GV: No, vidím na něm nějakou barvu, nejspíše dekorace. Jsou kolem něj schody cedoucí nahoru. A ten zápach je… Ach bože.
Dr. ████: Co se děje?
SCP-3007-2GV: Mrtvoly. Je jich tu celý zástup. Jsou narovnaní kolem spodku, zmáčknutí dohromady. Ani nedokážu spočítat kolik jich je… Bože…
Dr. ████: Prosím, zůstaňte v klidu a zhodnoťte úroveň průchodnosti. Dokážete se dostat ke schodům?
SCP-3007-2GV: Počkat, vy- vy chcete, abych šel skrz ně? To neudělám. Prostě ne.
Dr. ████: Prosím pokračujte. Přihlásil jste se, nebo ne?
SCP-3007-2GV: Nevěděl jsem, že budu dělat tohle!
Dr. ████: Pane R█████, to je účelem tohoto průzkumu. Aktuálně nám chybí informace o těchto halucinacích a potřebujeme vaši spolupráci. Můžete nám pomoci nalézt lék na váš problém a nebudete se na tohle místo nikdy vracet.
SCP-3007-2GV mlčí skoro jednu minutu.
SCP-3007-2GV: Dobrá, zkusím to. Jen- jenom pro tentokrát… Tohle je šílené.
Dýchání subjektu začne znít nuceně a kroky zrychlují. Jsou slyšet tlumené zvuky praskání, spolu s nadávkami subjektu a občasným zakopnutím.. Po třech minutách zvuky ustávají. Následuje několik rychlých našlápnutí a těžký doskok. Subjekt začne hlasitě dýchat.
SCP-3007-2GV: Bože, nikdy víc… sakra…
Následuje škrábání a několik kroků.
Dr. ████: Pane R█████? Nevíme kdy to přestane působit, prosím, snažte se moc nezdržovat a začněte stoupat.
SCP-3007-2GV: Dobrá, už jsem to chtěl udělat. Čím dál od těch věcí, tím líp. [Pauza] Doktore? Ta těla. Jsou na sebe namačkaná, jakoby se lezla přes sebe, aby se dostala k tomu pilíři. A… některá, ta co mají hlavy, hledí směrem nahoru, jakoby hleděla přímo na mě. Nebo na to, co je na vrcholu téhle věci. Sakra, to je děsivý. Myslím že už vyrazím.
Kroky pokračují. Subjekt mlčí po několik minut. V nepravidelných intervalech se ozve pronikavý zvuk, pravděpodobně způsobený větrem ve výšce.
SCP-3007-2GV: Doktore? Z tohohle místa nemám dobrý pocit.
Dr. ████: To je pochopitelné, vzhledem k tomu, co jste viděl..
SCP-3007-2GV: Ne, Doktore, vy mi nerozumíte. Nejsou to jenom ty mrtvoly a budovy. Tohle místo není normální. Co se tu stalo, není normální. Napřed jsem myslel, že to mohla být nějaká přírodní pohroma, jako zemětřesení, nebo meteorický déšť. Myslel jsem, že tak bylo to město zničeno. Ale z téhle výšky, celé tohle místo vypadá špatně.
Dr. ████: Proč si to myslíte?
SCP-3007-2GV: No, odsud jsem si začal všímat něčeho zvláštního na těch budovách. Nebyly prostě zničeny, ani nevybuchly. Některé jsou ohlé, rozřezané na díly, nebo dokonce zmáčklé, jako modelína. Je to spíš, jakoby byly deformované. Jako drátky, které dítě ohýbá do různých tvarů.
Vítr je hlasitější, jak subjekt stoupá.
SCP-3007-2GV: Myslím že to samé je i s letouny a dokonce i těly. Většina z nich má lidské rysy, jakoby to dřív bývali lidé. To by zemětřesení neudělalo. Nedává to smysl. Ať už se tu stalo cokoliv, nezničilo to tu. Ono si to s tím místem hrálo.
Dr. ████: Rozumím. Pokračujte.
Vítr je stále hlasitější. Kroky zastaví.
SCP-3007-2GV: Přišel jsem k první malbě. Je to úzké a vyšší, než já. Vidím odsud, že je jich na tom pilíři víc, hned vedle schodů. Jakoby celá tahle věc byla postavená, aby je předvedla.
Dr. ████: Co ta malba znázorňuje?
SCP-3007-2GV: Myslím, že vypráví nějaký příběh. Je tu skupina lidí držící různé předměty. Usmívají se, ale kromě toho mají prázdné obličeje. Taky je tu nějaké zvláštní modré stvoření, vypadá trochu jako přehnaný člověk. Linie na pozadí vypadají hodně jako budovy v tomhle městě. Ale nemůžu si být jistý; ten styl je hodně surrealistický a těžko se popisuje. Je to úplně jiné, než co většinou maluji já, ale můžu to zkusit překreslit, až se vrátím.
Dr. ████: Ano, to by rozhodně bylo nápomocné.
SCP-3007-2GV: Dobrá, uvidím jestli si zvládnu zapamatovat i ty další.
Kroky pokračují po dalších pět minut.
SCP-3007-2GV: Jsem u druhé malby. Je ještě víc matoucí, než ta první, ale poznávám na tom ty letouny. Šest křídel, jako ty co jsem viděl před chvílí.
Žádná zpráva po pět minut. Tento čas naznačuje, že malby jsou úměrně rozmístěny.
SCP-3007-2GV: Bože… Tahle je hnusná. Jsou tu ty mrtvoly, ale vypadají ještě živě. Bože, skoro je zase cítím.
Dr. ████: To je nejspíše jenom vaše představivost. Byl jste dezorientovaný a pod velkým stresem posledních padesát minut, takže je naprosto normální plést si iluze s realitou.
SCP-3007-2GV: Už nevím co je skutečné.
Uplyne dalších pět minut.
SCP-3007-2GV: Zase cítím ten smrad. Jsem daleko od těch těl, ale nemizí to. Vlastně je to pořád blíž.
Dr. ████: Prosím zůstaňte v klidu, pane R█████. Ujišťuji vás, že jste v naprostém bezpečí.
Pět minut.
SCP-3007-2GV: Tahle… ukazuje čáry vedoucí z lidských mozků a jsou nějak propojeny k pilíři. Myslíte, že jeden z nich můžu být já?
Dr. ████: To je zajímavá úvaha.
SCP-3007-2GV: Jo, myslím že by to mohlo pomoct zjistit, o co tady vlastně jde. Bože… už to dál nesnesu.
Po následujících pět minut si subjekt mumlá něco nerozeznatelného.
SCP-3007-2GV: Už jsem skoro na konci a ten zápach je hodně silný. Doktore, nevím co tam je a nejsem si jistý, jestli to chci vědět.
Dr. ████: Pane R█████, prosím pokračujte. Došel jste takhle daleko.
SCP-3007-2GV: Doktore, já… Jo, asi máte pravdu. Ať už to mám za sebou.
Přestože je vítr hlasitý a téměř zakrývá kroky, subjekt náhle hlasitě vykřikne. Následuje tupý zvuk upadnutí a zvuky šoupání.
SCP-3007-2GV: Ó bože… co to sakra je? Co to sakra je! [Zvrací]
Je slyšet pláč.
Dr. ████: Co vidíte?
SCP-3007-2GV: Já nevím. Je to uschlé jako všechna ostatní co jsem viděl, ale je- je obří! Má to obličej desetkrát větší, než já a to tělo ach bože tolik rukou a chybí tomu kusy a je to skulené- [Křičí]
Dr. ████: Pane R█████, prosím nepanikařte. Je to mrtvé, ne? Nehrozí vám žádné nebezpečí.
SCP-3007-2GV: Ne, Doktore, není to jenom ta mrtvola, ale ta malba na které leží. Ta poslední. Nemyslím že je dokončená, ale vidím… ach bože… proč je tu tohle? Je to [VYMAZÁNO - VIZ DODATEK 4].
Dr. ████: Jste si jistý?
SCP-3007-2GV: Jistě že jsem! Každý by pozn-
Subjekt náhle přestane mluvit a po momentálním zmatení nahlašuje, že SCP-3007-1 skončilo. Přestože byl v emočně nestabilním stavu, subjekt nahlásil, že si malby jasně vybavuje.
<KONEC ZÁZNAMU (09:41, 14/07/20██)>
Poznámka na závěr: Pokud je paměť SCP-3007-2GV věrohodná, myslím že budeme z těch maleb schopni získat mnohé informace o SCP-3007-3. - Dr. ████
