#side-bar { /* ===SECONDARY & TERTIARY COLORS=== */ /* Editing these will edit a vast majority of theme elements. Useful for making dark themes */ /* Colors for Secondary & Tertiary items like Blockquote and YUI Tabs */ --swatch-secondary-color: var(--swatch-menubg-dark-color); --swatch-tertiary-color: var(--swatch-menubg-medium-color); --swatch-alternate-color: var(--swatch-menubg-light-color); /* Text Colors for Secondary & Tertiary items like Sidebar Headers and Top-Bar Menu Text */ --swatch-text-secondary-color: var(--swatch-menutxt-dark-color); --swatch-text-tertiary-color: var(--swatch-menutxt-light-color); /* ===SIDE-BAR ELEMENTS=== */ /* ===SIDE-BAR GENERAL=== */ --sidebar-bg-color: var(--swatch-menubg-dark-color); --sidebar-resources-bg-color: 0,0,0,0; --sidebar-media-bg-color: 0,0,0,0; /* ===SIDEBLOCK MENU=== */ --sideblock-heading-border-color: var(--bright-accent); --sideblock-heading-bg-color: 0,0,0,0; /* Transparent */ --sideblock-heading-text-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /* ===MENU-ITEMS=== */ --sidebar-border-color: var(--swatch-primary), 0.08; --sidebar-subtest-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-links-text: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-links-hover-bg-color: var(--bright-accent); --sidebar-links-hover-text-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /* ===SIDEBAR COLLAPSIBLES=== */ /*Folded Colors */ --sidebar-collapsible-fld-link-bg: var(--swatch-primary), 0.25; --sidebar-collapsible-fld-link-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-fld-link-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-fld-arrow-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /*Unfolded Colors */ --sidebar-collapsible-ufld-link-bg: var(--swatch-primary-darker), 0.25; --sidebar-collapsible-ufld-link-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-ufld-link-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-ufld-arrow-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); /* Unfolded Body Colors */ --sidebar-collapsible-link-color: var(--swatch-text-tertiary-color); --sidebar-collapsible-link-hover-color: var(--swatch-text-tertiary-color); scrollbar-color: rgba(var(--swatch-primary-darker), 0.1) /* Thumb */ rgba(var(--swatch-secondary-color), 0.05); /* Track */ border-color: rgba(var(--swatch-secondary-color), 0.4); } /* Hover Scrollbar Behavior */ #side-bar:hover, #side-bar:active { scrollbar-color: rgb(var(--swatch-primary-darker), 1) /* Thumb */ rgb(var(--swatch-menubg-dark-color), 1); /* Track */ } #side-bar:focus-within { scrollbar-color: rgb(var(--swatch-primary-darker), 1) /* Thumb */ rgb(var(--swatch-menubg-color), 1); /* Track */ } #side-bar::-webkit-scrollbar-track { background-color: rgba(var(--swatch-tertiary-color), 0.8); } #side-bar::-webkit-scrollbar, #side-bar::-webkit-scrollbar-thumb, #side-bar::-webkit-scrollbar-corner { background-color: rgba(var(--swatch-menubg-dark-color), 0); } #side-bar .side-block.media a:any-link { background: rgba(var(--swatch-menubg-light-color),0.75) !important; } #side-bar .side-block.media a::before { background: rgb(var(--social-color)); } #side-bar .side-block.media a img { filter: drop-shadow(0 0 0 rgba(var(--swatch-alternate-color),0)); transition: filter 200ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1); } #side-bar .side-block.media a:hover img, #side-bar .side-block.media a:active img { filter: drop-shadow(0.1875rem 0.1875rem 0 rgb(var(--swatch-alternate-color))); } #side-bar .side-block.media a:focus-within img { filter: drop-shadow(0.1875rem 0.1875rem 0 rgb(var(--swatch-alternate-color))); } html:not(:lang(cn)) div.scpnet-interwiki-wrapper p::before { box-shadow: inherit; } #side-bar iframe.scpnet-interwiki-frame:not(:lang(cn)) { filter: invert(1); } #side-bar .scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn))::before, #side-bar .scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn)) p::before, #side-bar .scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn)) p::after { background-color: rgb(var(--swatch-menubg-dark-color)); } #side-bar .scpnet-interwiki-wrapper:not(:lang(cn))::before { mix-blend-mode: lighten; }
<html> <head> </head> <body> <script type="text/javascript"> function sendStyle() { try { window.parent.window.interwikiFrame.bhlDark(); } catch(e) {} } sendStyle(); </script> </body> </html>
@supports(display: grid) { :root { --sidebar-width-on-desktop: calc((var(--base-font-size) * (14 / 15)) * 19); --body-width-on-desktop: 45.75rem; } @media only screen and (min-width: 769px) { #side-bar .close-menu { display: block; position: fixed; top: 0.5rem; left: 0.5rem; width: 3rem; height: 3rem; opacity: 1; pointer-events: all; z-index: -1; } #side-bar .close-menu img { color: transparent; } #side-bar .close-menu::before, #side-bar .close-menu::after { content: ""; box-sizing: border-box; position: fixed; display: block; top: 0.5rem; left: 0.5rem; width: 3rem; height: 3rem; padding: 0; margin: 0; text-align: center; pointer-events: all; cursor: pointer; transition: opacity var(--sidebar-transition-timing); } #side-bar .close-menu::before { --mask:url("data:image/svg+xml,%3C%3Fxml version='1.0' encoding='utf-8'%3F%3E%3Csvg xmlns='http://www.w3.org/2000/svg' xmlns:xlink='http://www.w3.org/1999/xlink' id='Hamburger' x='0' y='0' baseProfile='tiny' overflow='visible' version='1.2' viewBox='0 0 32 32' xml:space='preserve'%3E%3Cpath d='M4 10h24c1.1 0 2-.9 2-2s-.9-2-2-2H4c-1.1 0-2 .9-2 2s.9 2 2 2zm24 4H4c-1.1 0-2 .9-2 2s.9 2 2 2h24c1.1 0 2-.9 2-2s-.9-2-2-2zm0 8H4c-1.1 0-2 .9-2 2s.9 2 2 2h24c1.1 0 2-.9 2-2s-.9-2-2-2z'/%3E%3C/svg%3E"); z-index: -1; background-color: var(--toggle-icon-color, rgb(var(--sidebar-links-text))) !important; -webkit-mask: var(--mask); mask: var(--mask); -webkit-mask-repeat: no-repeat; mask-repeat: no-repeat; -webkit-mask-position: 50% 50%; mask-position: 50% 50%; -webkit-mask-size: 60%; mask-size: 60%; } #side-bar .close-menu::after { z-index: -2; background-color: var(--toggle-button-bg, rgb(var(--sidebar-bg-color))) !important; border-radius: var(--toggle-roundness, 50%); border: var(--toggle-border-color, rgb(var(--sidebar-links-text))) var(--toggle-border-width, 0.25rem) solid; } #side-bar:focus-within .close-menu, #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover .close-menu { pointer-events: none; } #side-bar:focus-within .close-menu::before, #side-bar:focus-within .close-menu::after { opacity: 0; pointer-events: none; } #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover .close-menu::before, #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover .close-menu::after { opacity: 0; pointer-events: none; } #side-bar { display: block; position: fixed; top: 0; left: calc(var(--sidebar-width-on-desktop)*-1); z-index: 10; transition: left 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; height: 100%; overflow-y: auto; overflow-x: hidden; margin-top: 0; } #side-bar:focus-within { left: 0; } #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover { left: 0; } #side-bar .side-block { margin-top: 1rem; background-color: rgb(0, 0, 0, 0); border-radius: 0; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; } #main-content::before { content: ""; display: block; position: fixed; top: 0; right: 0; z-index: -1; opacity: 0; transition: opacity 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms, width 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; margin-left: var(--sidebar-width-on-desktop); background: rgba(var(--swatch-menubg-black-color), .3) 1px 1px repeat; padding-right: 0; width: 100%; height: 100vh; pointer-events: none; z-index: 99; } #side-bar:focus-within ~ #main-content::before { width: calc(100% - var(--sidebar-width-on-desktop)); opacity: 1; pointer-events: all; } #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover ~ #main-content::before { width: calc(100% - var(--sidebar-width-on-desktop)); opacity: 1; pointer-events: all; } @supports (-moz-appearance:none) and (background-attachment:local) and (not (-moz-osx-font-smoothing:auto)) { #side-bar { padding: inherit; } } #content-wrap { display: flex; flex-direction: row; width: calc(100vw - (100vw - 100%)); min-height: calc(100vh - calc(var(--final-header-height-on-desktop, 10.125rem))); flex-grow: 2; height: auto; position: relative; margin: 0 auto; max-width: inherit; } #main-content { width: 100%; position: initial; max-height: 100%; padding: 2rem 1rem; width: var(--body-width-on-desktop, 45.75rem); max-width: var(--body-width-on-desktop, 45.75rem); margin: 0 auto; } #page-content { max-width: min(90vw, var(--body-width-on-desktop, 45.75rem)); } @supports (-webkit-hyphens:none) { #side-bar { transition: left 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms, padding-right 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms, background-color 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; padding-right: 0; background-color: rgb(0, 0, 0, 0); pointer-events: all; overflow-x: visible; overflow-y: visible; z-index: 999; } #side-bar::-webkit-scrollbar { opacity: 0; -webkit-transition: opacity 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; transition: opacity 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; } #side-bar .close-menu::before { z-index: 999; } #side-bar .close-menu::after { z-index: 998; } #side-bar:hover .close-menu::before, #side-bar:hover .close-menu::after { opacity: 0; } #side-bar:hover { left: 0; background-color: rgba(var(--swatch-menubg-color), 1); padding-right: 0; } #side-bar:hover::-webkit-scrollbar { opacity: 1; } #side-bar:hover~#main-content::before { width: calc(100% - var(--sidebar-width-on-desktop)); opacity: 1; pointer-events: all; } } } }
@supports(display: grid) { :root { --sidebar-width-on-desktop: calc((var(--base-font-size) * (14 / 15)) * 19); --body-width-on-desktop: 45.75rem; } @media only screen and (min-width: 769px) { #side-bar .close-menu { display: block; position: fixed; top: 0.5rem; left: 0.5rem; width: 3rem; height: 3rem; opacity: 1; pointer-events: all; z-index: -1; } #side-bar .close-menu img { color: transparent; } #side-bar .close-menu::before, #side-bar .close-menu::after { content: ""; box-sizing: border-box; position: fixed; display: block; top: 0.5rem; left: 0.5rem; width: 3rem; height: 3rem; padding: 0; margin: 0; text-align: center; pointer-events: all; cursor: pointer; transition: opacity var(--sidebar-transition-timing); } #side-bar .close-menu::before { --mask:url("data:image/svg+xml,%3C%3Fxml version='1.0' encoding='utf-8'%3F%3E%3Csvg xmlns='http://www.w3.org/2000/svg' xmlns:xlink='http://www.w3.org/1999/xlink' id='Hamburger' x='0' y='0' baseProfile='tiny' overflow='visible' version='1.2' viewBox='0 0 32 32' xml:space='preserve'%3E%3Cpath d='M4 10h24c1.1 0 2-.9 2-2s-.9-2-2-2H4c-1.1 0-2 .9-2 2s.9 2 2 2zm24 4H4c-1.1 0-2 .9-2 2s.9 2 2 2h24c1.1 0 2-.9 2-2s-.9-2-2-2zm0 8H4c-1.1 0-2 .9-2 2s.9 2 2 2h24c1.1 0 2-.9 2-2s-.9-2-2-2z'/%3E%3C/svg%3E"); z-index: -1; background-color: var(--toggle-icon-color, rgb(var(--sidebar-links-text))) !important; -webkit-mask: var(--mask); mask: var(--mask); -webkit-mask-repeat: no-repeat; mask-repeat: no-repeat; -webkit-mask-position: 50% 50%; mask-position: 50% 50%; -webkit-mask-size: 60%; mask-size: 60%; } #side-bar .close-menu::after { z-index: -2; background-color: var(--toggle-button-bg, rgb(var(--sidebar-bg-color))) !important; border-radius: var(--toggle-roundness, 50%); border: var(--toggle-border-color, rgb(var(--sidebar-links-text))) var(--toggle-border-width, 0.25rem) solid; } #side-bar:focus-within .close-menu, #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover .close-menu { pointer-events: none; } #side-bar:focus-within .close-menu::before, #side-bar:focus-within .close-menu::after { opacity: 0; pointer-events: none; } #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover .close-menu::before, #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover .close-menu::after { opacity: 0; pointer-events: none; } #side-bar { display: block; position: fixed; top: 0; left: calc(var(--sidebar-width-on-desktop)*-1); z-index: 10; transition: left 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; height: 100%; overflow-y: auto; overflow-x: hidden; margin-top: 0; } #side-bar:focus-within { left: 0; } #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover { left: 0; } #side-bar .side-block { margin-top: 1rem; background-color: rgb(0, 0, 0, 0); border-radius: 0; border-left-width: 0px; border-right-width: 0px; } #main-content::before { content: ""; display: block; position: fixed; top: 0; right: 0; z-index: -1; opacity: 0; transition: opacity 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms, width 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; margin-left: var(--sidebar-width-on-desktop); background: rgba(var(--swatch-menubg-black-color), .3) 1px 1px repeat; padding-right: 0; width: 100%; height: 100vh; pointer-events: none; z-index: 99; } #side-bar:focus-within ~ #main-content::before { width: calc(100% - var(--sidebar-width-on-desktop)); opacity: 1; pointer-events: all; } #side-bar:not(:has(.close-menu:hover)):not(:focus-within):hover ~ #main-content::before { width: calc(100% - var(--sidebar-width-on-desktop)); opacity: 1; pointer-events: all; } @supports (-moz-appearance:none) and (background-attachment:local) and (not (-moz-osx-font-smoothing:auto)) { #side-bar { padding: inherit; } } #content-wrap { display: flex; flex-direction: row; width: calc(100vw - (100vw - 100%)); min-height: calc(100vh - calc(var(--final-header-height-on-desktop, 10.125rem))); flex-grow: 2; height: auto; position: relative; margin: 0 auto; max-width: inherit; } #main-content { width: 100%; position: initial; max-height: 100%; padding: 2rem 1rem; width: var(--body-width-on-desktop, 45.75rem); max-width: var(--body-width-on-desktop, 45.75rem); margin: 0 auto; } #page-content { max-width: min(90vw, var(--body-width-on-desktop, 45.75rem)); } @supports (-webkit-hyphens:none) { #side-bar { transition: left 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms, padding-right 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms, background-color 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; padding-right: 0; background-color: rgb(0, 0, 0, 0); pointer-events: all; overflow-x: visible; overflow-y: visible; z-index: 999; } #side-bar::-webkit-scrollbar { opacity: 0; -webkit-transition: opacity 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; transition: opacity 500ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1) 100ms; } #side-bar .close-menu::before { z-index: 999; } #side-bar .close-menu::after { z-index: 998; } #side-bar:hover .close-menu::before, #side-bar:hover .close-menu::after { opacity: 0; } #side-bar:hover { left: 0; background-color: rgba(var(--swatch-menubg-color), 1); padding-right: 0; } #side-bar:hover::-webkit-scrollbar { opacity: 1; } #side-bar:hover~#main-content::before { width: calc(100% - var(--sidebar-width-on-desktop)); opacity: 1; pointer-events: all; } } } }
:root { /* header measurements */ --header-height-on-desktop: 10rem; --header-height-on-mobile: 10rem; --header-h1-font-size: clamp(2rem, 5vw, 2.8125rem); --header-h2-font-size: clamp(0.875rem, 3vw, 0.9375rem); --logo-image: url("https://nu-scptheme.github.io/Black-Highlighter/img/logo.svg"); } #header { --search-textbox-text-color: var(--swatch-secondary-color); background: none; } #header::before { content: " "; position: absolute; width: 100%; height: 100%; left: 0; top: 0.75rem; background-image: var(--logo-image); background-repeat: no-repeat; background-position: center 0; background-size: auto calc(var(--header-height-on-desktop) - 1.5rem); opacity: 0.8; pointer-events: none; } #header h1, #header h2 { margin: 0; padding: 0; width: 100%; height: var(--header-height-on-desktop); display: flex; align-items: center; justify-content: center; display: flex; align-items: center; justify-content: center; } #header h1 a, #header h1 a::before, #header h2 span, #header h2 span::before { margin: 0; padding: 0; z-index: 0; display: block; text-align: center; } #header h1 { z-index: 1; } #header h1 a::before, #header h1 a::after { content: var(--header-title); } #header h1 a::before { color: rgb(var(--swatch-text-tertiary-color)); z-index: -1; -webkit-text-stroke: 0.325rem rgb(var(--swatch-text-dark)); } #header h1 a::after { color: rgb(var(--swatch-headerh1-color)); z-index: 1; } #header h2 { z-index: 0; text-transform: uppercase; pointer-events: none; } #header h2 span { margin-top: calc(var(--header-height-on-mobile)/2 + var(--header-h1-font-size)/2 - 2em); } #header h2 span::before, #header h2 span::after { --wght: 600; content: var(--header-subtitle); position: absolute; left: 50%; transform: translateY(-50%) translateX(-50%); width: 100%; text-align: center; } #header h2 span::before { -webkit-text-stroke: 0.25rem rgb(var(--swatch-text-dark)); } #header h2 span::after { color: rgb(var(--swatch-headerh2-color)); z-index: 1; } #search-top-box form[id="search-top-box-form"]:not(:focus-within) input[type="text"] { color: rgba(0, 0, 0, 0); } @media (min-width: 36rem) { #login-status { flex-grow: 1; left: 3%; right: initial; } #login-status::before { --mask-image: none; background-color: transparent; } #login-status:not(:focus-within) { color: rgb(var(--login-line-divider-color)); -webkit-user-select: initial; -moz-user-select: initial; -ms-user-select: initial; user-select: initial; } #login-status #account-topbutton, #login-status:not(:focus-within) #account-topbutton { --clip-path: polygon( 0 0, 100% 0, 100% 100%, 0 100% ); background-color: rgba(var(--login-arrow-color), 0); } #login-status #account-topbutton::before{ --clip-path: polygon( 30% 35%, 70% 35%, 50% 60%, 50% 60% ); --mask-image: initial; content: ""; position: absolute; top: 0; left: 0; width: 100%; height: 100%; background-color: rgba(var(--login-arrow-color), 1); -webkit-clip-path: var(--clip-path); clip-path: var(--clip-path); } #login-status #account-topbutton::before, #login-status:not(:focus-within) #account-topbutton::before, #login-status:not(:focus-within) #account-topbutton:hover::before { --clip-path: polygon( 30% 35%, 70% 35%, 50% 60%, 50% 60% ); --mask-image: initial; } #login-status:not(:focus-within) #account-topbutton::after { display: none; } #login-status:not(:focus-within) *:not(#account-topbutton):not([href*="account/messages"]) { --clip-path: polygon( 0 0, 100% 0, 100% 100%, 0 100% ); pointer-events: all; -webkit-clip-path: var(--clip-path); clip-path: var(--clip-path); } #login-status:not(:focus-within) *:not(#account-topbutton):not(#account-options):not([href*="account/messages"]) { opacity: 1; } #login-status #my-account { --wght: 300; } #account-options { background: var(--gradient-header); } #search-top-box { top: 1.5em; right: 3%; background: rgba(var(--search-focus-textbox-bg-color), 0.4); box-shadow: calc(var(--search-height) / 2 * -1) 0 calc(var(--search-height) / 2) rgba(var(--search-focus-textbox-bg-color), 0.4); } #search-top-box:focus-within ~ #login-status { opacity: 1; } #search-top-box::after { transition: background-color 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1), -webkit-clip-path 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1); transition: background-color 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1), clip-path 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1); transition: background-color 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1), clip-path 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1), -webkit-clip-path 150ms cubic-bezier(0.4, 0, 0.2, 1); } #search-top-box:not(:focus-within)::after { --clip-path: polygon( 0 0, 100% 0, 100% 100%, 0% 100% ); background-color: rgba(var(--search-icon-bg-color, --dark-accent), 1); -webkit-clip-path: var(--clip-path); clip-path: var(--clip-path); } #search-top-box:not(:focus-within):hover::after { --clip-path: polygon( 0 0, 100% 0, 100% 100%, 0 100% ); background-color: rgb(var(--search-icon-hover-bg-color)); } #search-top-box form[id="search-top-box-form"]:not(:focus-within) { max-width: var(--search-width); } #search-top-box form[id="search-top-box-form"]:not(:focus-within) input[type="text"] { max-width: var(--search-width); padding: 0 var(--search-height) 0 1em; outline-width: 0; background-color: rgb(var(--search-focus-textbox-bg-color), 0.35); color: rgba(var(--search-textbox-text-color), 0.4); cursor: pointer; } #search-top-box form[id="search-top-box-form"]:not(:focus-within) input[type="submit"], #search-top-box form[id="search-top-box-form"]:focus-within input[type="submit"] { pointer-events: all; border: none; } } #page-title::after, .meta-title::after, #page-title::before, .meta-title::before { content: ""; flex-grow: 1; height: 0.0625rem; background: rgb(var(--swatch-primary)); } #page-title::before, .meta-title::before { margin: auto 1.25rem auto auto; }
Info
Originál: http://scp-wiki.net/scp-3000
Autor:
Překladatel:
a podléhá utajení Úrovně 5/3000.
Neautorizovaný přístup je zakázán.
SCP-3000 a Nadační potápěč během Protokolu Atzak.
Speciální Zadržovací Procedury: V oblasti zadržující SCP-3000, aktuálně regionu Bengálském zálivu o průměru přibližně 300 km, musí neustále hlídkovat Nadační plavidla. Za žádných okolností nesmí být civilním osobám dovoleno provádět hlubokomořské průzkumy, nebo potápění v karanténní oblasti. Jedinci podezřelí z kontaktu s SCP-3000 budou zadrženi, dáni do karantény a posláni do Oblasti-151. Jedinci ovlivnění anomálními vlastnostmi SCP-3000 budou zadrženi na dobu neurčitou.
Nadační ponorka SCPF Eremita monitoruje lokaci nejpřednější části SCP-3000, jež se aktuálně nachází v Bengálském zálivu, přibližně 0.7 km od pobřeží. Eremita má aktuálně z úkol vykonávat Protokol Atzak a personální obsazení plavidla se řídí pokyny tohoto protokolu. Pro plný popis Protokolu Atzak Viz Dodatek 3000.2.
Aktuálně neexistuje lék pro vystavení SCP-3000; postižení jedinci by tedy měli být drženi v karanténě kvůli výzkumu. Osoby na palubě SCPF Eremita nemají dovoleno opouštět plavidlo kromě vykonání nezbytných procedur Protokolu Atzak. Osoby jež opustí plavidlo bez řádné autorizace jsou považovány za ztracené.
Za žádných okolností by nikdo neměl interagovat s SCP-3000 bez oprávnění.
Popis: SCP-3000 je masivní, vodní, hadovitá entita podobná druhu mořského úhoře známého jako muréna (Gymnothorax javanicus). Celkovou délku SCP-3000 je nemožné určit, ale věří se, že je dlouhé kolem 600 až 900 kilometrů. Hlava SCP-3000 měří přibližně 2,5 m v průměru a jednotlivé sekce těla mohou být i 10 metrů v průměru.
SCP-3000 je typicky přisedlý tvor, pouze reaguje pohyby hlavou na různé stimuly, nebo během krmení. Většina jeho těla se nachází v Bengálském zálivu a okolí1, a pohybuje se pouze vzácně.
SCP-3000 je masožravé a i přes svůj přisedlý stav je schopno pohybovat se velmi rychle aby ulovilo kořist. I přes jeho velikost se věří, že SCP-3000 nevyžaduje žádné živiny k udržení svých biologických funkcí2. Přestože SCP-3000 vylučuje tenkou vrstvu viskózní, tmavě šedé látky klasifikované jako Y-909 (Viz Dodatek 3000.2 níže) skrz kůži když konzumuje kořist, konečný výsledek jeho trávicích procesů není aktuálně znám.
SCP-3000 je kognitohazardní entita Třídy VIII; přímé pozorování SCP-3000 může způsobit mentální alterace u pozorovatele. Osoby které přímo pozorují SCP-3000 a stejně tak všichni jednotlivci v nejisté vzdálenosti od SCP-3000 zažívají nevysvětlitelnou bolest hlavy, paranoiu, strach, paniku a ztrátu paměti, nebo její pozměnění. Následující dokument je záznam z historických archivů Oblasti-151, zapsaný Dr. Eugenem Gettsem, ohledně prvotního objevení SCP-3000 jeho efektech:
…znepokojení bylo cítit z celé posádky když jsme tu první noc sestupovali. Ať už to bylo z nejistoty z toho co najdeme, nebo něco zlovolnějšího, to si netroufnu odhadnout. Jak jsme pokračovali v sestupu, Williams se začal hodně potit. Když jsme se ho zeptali, nedokázal nám odpovědět, jenom říkal že mu něco chybí a nemůže si vzpomenout co. Jak jsme postupovali dál, začal se chovat nepředvídatelněji, v jednu chvíli mi řekl "Darlene" a vyjádřil nejistotu z úkolu ke kterému byl přidělen.
Podobné pocity měli i ostatní členové posádky, ale Williams to cítil nejvíc. Jeho memetická obrana byla zdaleka nejnižší z nás všech, ale on byl biolog, nikoliv specialista na memetické jevy. Když jsme konečně přišli do kontaktu s entitou, začal kňourat a museli jsme mu podat sedativa. Pamatuji si že pořád dokola mumlal slovo "ne", jako by tomu nechtěl uvěřit. Po chvíli zmlknul, když jsme se přiblížili k hlavě a kdy jsem se mu podíval znovu do obličeje, něco mu zmizelo z očí. Ani nemrkl když jsme podnikali poslední sestup.
Zhruba v 0940 hodin jsme poprvé uviděli hlavu entity. To znepokojení bylo hmatatelný; několik dalších členů posádky si začalo stěžovat že je jim špatně a že si nejsou jisti co mají dělat. Kapitán Ritter, oblíbený mezi svými muži, to připsal intoxikaci dusíkem a přiměl je pokračovat blíž k entitě.
Když jsme byli ve vzdálenosti padesáti metrů, entita se na nás pomalu otočila. Dodneška, když si vybavím jak se ta věc kroutila ve tmě, slyším při tom Williamse, křičícího jako šíleného psa v zádi plavidla. Křičel a škubal sebou, řval že to vidí ve svojí hlavě. Perkins a Harrison se ho pokusili udržet, ale on se jim vysmekl a praštil hlavou do jednoho z oken. Praštil ho tak tvrdě že popraskal vnitřní vrstvu skla. Poškození bylo tak vážné, že jsme se museli vynořit.
Zkusili jsme Williamsovi sehnat lékařskou péči, ale už byl pryč. Rozplácl se proti sklu a i přes utrpěné poškození mluvil když umíral. Nikdo to nenahrál, na to jsme v tu chvíli nemysleli. Ale dost si z toho pamatuji. Říkal "není nic, nic, nic." Když jsme o několik hodin později dosáhli hladiny, Williams byl mrtvý. Tenkrát jsem moc nepřemýšlel nad tím co řekl. Bylo to blouznění muže jež se v hlubinách zbláznil, to jsem si myslel. Byl jsem hlupák.
Ale i dnes, pořád vidím oči toho tvora. Vidím je zavěšené ve tmě, osvícené světlem které nevidím. A cítím tu plížící se hrůzu jakou musel Williams zažívat tu noc v ponorce, když ho přemohla ta prázdnota ze které se ta strašná zrůda vyplazila.
SCPF Eremita zanořující se poblíž místa kontaktu.
Objevení: SCP-3000 bylo objeveno roku 1971, krátce poté, co byly nahlášeny dvě zmizelé bangladéšské rybářské lodi a s nimi patnáct rybářů poblíž indického pobřeží. Protože stát Bangladéš byl v tu dobu krátce po svém vzniku a čelil značné persekuci ze strany Pákistánu, tento incident si vysloužil značnou pozornost médií kvůli obavám že šlo o nepřátelskou agresi. Místní pobřežní hlídka nedokázala zmizelé najít, čímž pouze podpořila další hysterii v médiích.
Nadační výzkumníci v Kalkatě našli spojení mezi tímto a podobným incidentem o dva roky dříve. Řádný průzkum s zapomocí Mariotte-Pashlerových Chráničů odhalil lokaci dvou lodí, spolu s neznámou, dříve neobjevenou masou hluboko pod hladinou Bengálského zálivu. Další průzkum Nadačních potápěčů objevil SCP-3000.
Oblast byla rychle zabezpečena a aktuální zadržovací procedury byly zavedeny v dubnu roku 1972; Protokol Atzak byl přijat v říjnu roku 1998.
Dodatek 3000.1: Průzkumový Záznam Prvního Kontaktu
Poznámka: Následující přepis audio záznamu byl natočen během prvního hlubokomořského kontaktu potápěčů s SCP-3000. Do té doby se žádný Nadační potápěč nedostal blíže než 300m od SCP-3000. Potápěči dostali za úkol prohlédnout si stvoření a objevit zdroj husté šedivé tekutiny která byla zpozorována kolem jeho hlavy.
Potápěčský tým byl sestaven ze tří členů Mobilní Úderné Jednotky MTF Orion-9 "Kingfishers", velitelem byl MTF O-9 Alfa. Výstupním bodem byla přechodová komora Nadační ponorky SCPFStravinsky. Všichni potápěči byli vybaveni vysokotlakovými obleky, jež byly poté propojeny do tvaru "T" s členy Bravo a Foxtrot.
[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]
Alfa: Dobrá, velitelství. Jsme připraveni v přechodové komoře a čekáme na signál.
Velitelství: Potvrzuji. Můžete.
Alfa: Orion-9 Alfa, zde.
Bravo: Orion-9 Bravo, zde.
Velitelství: Dobrá, chlapi - jsme na pozici přibližně 500 m od hlavy toho stvoření. Ujistěte se, že vaše popruhy sedí, nechceme se nikde rozdělovat.
Bravo: Velitelství, jaká je tu dole viditelnost?
Velitelství: Čekejte.
Velitelství: Přibližně tři metry.
Foxtrot: Sakra to je tma. Rozumím.
Bravo: Proč jsme od toho tak daleko?
Velitelství: Velikost té věci je těžká na pochopení a je do sebe na několika místech zamotaná. Nemůžete se dostat moc blízko, protože je tam moc těla. Ta entita se nepohla už tři týdny.
Foxtrot: Vůbec?
Velitelství: Potvrzuji. Trochu se pohybuje podle proudů tady dole, ale nic víc. Kdyby nebylo pohybu hlavy pozorovaného prvním týmem v ponorce, asi bychom ani nevěděli jestli je to živé, nebo ne.
Foxtrot: To je uklidňující.
Alfa: Dobrá, popruhy sedí. Zaplavte komoru.
Velitelství: Potvrzeno.
Je slyšet tekoucí voda, jak se komora zaplňuje. Po několik minut není slyšet nic jiného. Po chvíli zvuk ustane.
Alfa: V pohodě?
Bravo: U mě dobrý.
Foxtrot: Je mi sakra zima.
Alfa: Tak snad nebudeme venku dlouho. Zapněte si světla chlapi, jdeme na to.
Všichni členové potápěčského týmu opustí komoru. Ozývá se nízký mechanický zvuk jak se za nimi zavírají dveře. Zastřené cvaknutí když Stravinsky aktivuje světla.
Foxtrot: Hej Alfo, já jen - možná je špatná chvíle na to se ptát, ale nemůžu si vzpomenout jak zapnout svojí baterku a-
Alfa: Tvoje baterka svítí, Foxtrote.
Foxtrot: Ona- co? (Pauza) Jak jsi mi to řekl?
Alfa: Tvým označením, Mulhaney. Foxtrot.
Bravo: Já jsem Foxtrot, šéfe.
Alfa: Počkat, o čem to tu mluvíte?
Foxtrot: Nechápu co myslíš tím, "označením".
Alfa: To je tvý krycí jméno sakra, Bravo, co myslíš tím—
Bravo: Kdo je Bravo?
Alfa: Já- ehm, kurva, počkejte. Něco jsem chtěl říct. Barry3, jsi tam ještě?
Velitelství: Jsem tady. (Pauza) Jdu pro vedení.
Alfa: Hele, máme tu nějaký potíže, nejsem si jistý kdo… zdá se že tu máme zmatek v označeních, a nejsem si jistý kam jdeme.
Foxtrot: Kde přesně jsme?
Bravo: Bože, cí- cítíte to chlapi? Strašně mě bolí hlava, je to jako jehla v mozku, něco…
Velitelství: Týme, měli byste vědět že si myslíme, že nejspíše zažíváte nějaké detrimentální kognitivní efekty. Pokračujte dál a mi vám budeme dávat informace jakmile je dostaneme.
Alfa: Rozumím. Velitelství, hlásím že Foxtrot má… ehm… bolesti hlavy. Myslím… jdeme správným směrem? Nic tu nevidíme.
Velitelství: Jste přibližně 150 m od hlavy té entity, Alfo. Brzy byste měli mít vizuál.
Bravo: Velitelství, nic nevidím, kde jsme?
Alfa: Kde jsme?
Velitelství: Jste skoro tam, Alfo - týme, máme potvrzený pohyb od entity na radaru.
Alfa: Já- Barry, já tady dole nic nevidím, co že máme hledat-
Foxtrot: Vše… vše co vidím je temnota. Fouká tu chladný vánek, tlačí mě směrem k okraji jež nevidím-
Alfa: Drž hubu, drž hubu, drž - Velitelství, Bravo neodpovídá, žádám o okamžité ukončení mise-
Bravo: Počkej chvíli-
Foxtrot: —na kraji nicoty, kousek od zapomnění. V… v mé mysli je nemoc o níž vím že nejde léčit. Mimo mne je pouze černo a pár temných očí-
Alfa: Co? Co to říkáš?
Velitelství:Týme, okamžitě vás vylovíme, máme důvod se domnívat že—
Alfa: Barry? To jsi ty? Jakto? Sypal jsem hlínu na tvůj—
Bravo: Něco tam slyším Alfo, tvý světlo, dej to zatracený—
Foxtrot: —ticho, pouze ticho, mé vědomí se rozpadá a pouze a pouze a pouze-
Velitelství: Týme, něco se k vám blíží, opakuji, něco se k vám blíží, připravte se na návrat do-
Alfa: Ach, to je v prdeli. Nevidím. Jak daleko jsme od-
Bravo: Je to přímo tady! Přímo tady! Kurva! Co to děláte? Sakra!
Foxtrot: —a pouze úhoř zůstává.
Rádiové ticho po dvacet sekund.
Velitelství: Alfo?
Rádiové ticho po třináct sekund.
Velitelství: Alfo? Bravo? Foxtrote? Slyšíte nás?
Bravo: (Nerozeznatelné)
Velitelství: Oh, díky bože - Bravo, musíš mluvit víc nahlas, neslyš—
Bravo: Pšššššššš..
Rádiové ticho po deset sekund.
Velitelství: Něco se zaseklo v navijáku mezi vámi a námi, nemůžeme—
Alfa: Otevírá to tlamu.
Bravo: Je tu taková tma, je t- ach-
Foxtrot: Kde to jsem? Co—
Alfa: Barry? Jakto? Sypal jsem hlínu na tvůj-
Bravo: Mulhaney… plav, dostaň se pryč, je tu jenom temnota, plav—
Foxtrot: Pouze-
Náhle se popruhy připnuté k Stravinskému napnou. Rádio O-9 Foxtrot se vypíná. Z dalších dvou rádií je slyšet rozrušení.
Velitelství: Foxtrote? Foxtrote? Alfo? Bravo? Mluvte se mnou, zůstaňte v klidu, co se stalo?
Bravo: Sežralo ho to, kurva, je pryč, sežralo ho to celýho, on— do prdele, Alfo, co to děláš?
Alfa: Alfo?
Bravo: Přeřízni to zasraný lano Alfo, táhne nás to k sobě!
Alfa: Kdo?
Bravo: Kurva!
Alfa: (Ticho) Ach—
Naprosté rádiové ticho po 30 sekund. Popruh připevněný ke Stravinskému je odepnut a mizí.
Velitelství: Alfo, Bravo, slyšíte mě?
Rádiové ticho po pět sekund.
Velitelství: Alfo, Bravo, slyšíte mě?
Bravo: Tady Bravo, já… Vznáším se ve tmě. Vidím tvary pohybující se v mlze, ale nedají se rozeznat. Já svůj popruh přeřízl, Alfa ne— myslím že je pryč. Už nevidím světlo jeho baterky.
Velitelství: Rozuměno. Jdeme pro-
Bravo: Počkejte, jen mě na chvíli nechte přemýšlet… kognito- tahle věc, nefunguje to na ní. Váš mozek nedokáže zformovat myšlenky, (statika) bolí to, jako umírání a—
Velitelství: Bravo, máte vizuální kontakt s entitou?
Bravo: Je v mojí hlavě, lidi. Schoulilo se to jako had a něco na něm je… žíravý. (Pauza) Vidím to, přímo před sebou. Nic to nedělá, ne… nehýbe se to. Jenom tam tak visí, s otevřenou tlamou. Myslím že se nažral. (Pauza) Ta látka mu vytéká z kůže kolem hlavy, asi metr dál. Jenom koukat se na to mi… Jako by se místnost točila. Je mi nevolno. Moje hlava nefunguje správně. (Smích) Pod podlahou je potracení a další je v- počkat, to je špatně, to jsem nebyl já. Kdo to řekl?
Bravo: Moje… Odeberu vzorek, počkejte.
Velitelství: Bravo, vyšleme posádku, oni tě vyzvednou, vyčkej.
Bravo: Ale ne, to nedělejte.Ne… musíte být vycvičení abyste necítili to co já cítím teď, jinak se to do vás dostane. Možná to udělá i tak, kdo ví. Je to tady dole jako konec světa chlapi. Moje srdce bije o život a řekl bych že umírám. Jen- (Pauza) Mám vzorek. Připevním ho k jednomu z těch malých balónků a nechám ho vynést na hladinu. Můžete ho sebrat později. Nebuďte kolem toho ale dlouho, ono… to ne… vaše mysl… to… (Rychlé, těžké oddychování)
Velitelství: Bravo?
Bravo: Myslím že umírám. Umírám, vím že umírám, tohle je ono. Jenom se chci odsud dostat. Víte, když nad tím přemýšlím… (Potichu se směje) neposílejte sem dolů nikoho. Je tu taková tma.
Velitelství: Bravo?
[KONEC ZÁZNAMU]
Po následující půl hodiny se SCPF Stravinsky pokusilo o nalezení O-9 Bravo, neúspěšně. Velitelství se pokoušelo o komunikaci s O-9 Bravo, ale Bravo se stával stále nesrozumitelnější, načež náhle kompletně utichl. Rádio člena týmu Bravo zůstalo aktivní po následující tři dny a přerušované dýchání bylo z rádia slyšet dokud nepřestalo fungovat.
Dodatek 3000.2: Protokol Atzak
Tento protokol popisuje jistou interakci s KOGNITOHAZADNÍ ENTITOU TŘÍDY VIII, SCP-3000, a je tedy omezen pro NEJTAJNĚJŠÍ ÚROVEŇ 5/3000.
Úvod: Následující protokol byl vyvinut ve spojení s výzkumníky z Oblasti-29 a Oblasti-50, polu s výzkumníky z Oblasti-151. Některé sekce mohly být vymazány kvůli odstranění tajného materiálu. Veškerý personál v Oblasti-151 se musí držet tohoto protokolu, to samé platí pro personál přiřazený na palubu SCPF Eremita.
Shrnutí: PROTOKOL ATZAK 151-HOLLISTER byl vyvinut a zaveden pro využití chemické látky Y-909, jež SCP-3000 vytváří.
Informace o Protokolu: Látka Y-909, původně objevena Dr. Adamem Hollisterem, je nezbytnou součástí několika moderních a experimentálních amnestických látek. Následující amnestika nyní obsahují refinovanou verzi látky Y-909:
- Třída-A (varianta z roku 2016)
- Třída-D (varianta z roku 2016)
- Třída-E (varianta z roku 2016)
- Třída-X (varianta z roku 2017)
- Třída-XX (varianta z roku 2017)
- [VYMAZÁNO]
- [VYMAZÁNO]
- Experimentální Sloučenina Třídy-Atzak
- Experimentální Sloučenina Třídy-Foster
- Experimentální Sloučenina Třídy-Ellipse
Zahrnutí sloučenin Y-909 ukázalo zvýšení stability a dlouhodobé efektivity u výše zmíněných amnestik. Celkově se amnestika využívající Y-909 rozkládají o 78% pomaleji než jejich standardní protějšky skladované v chladu a o 52% pomaleji než jejich protějšky při pokojové teplotě.
Dodatečně, jedinci jimž byla podána amnestika s Y-909 vykázali zvýšenou náchylnost k sugestci, vymazání mysli a výrazné snížení vedlejších efektů (jako nevolnost, zvracení, střevní potíže, rozmazané vidění, bolesti hlavy, nespavost, poškození srdce a další). Jedinci ovlivnění těmito amnestiky vyjádřili mnohem méně intruzivních vzpomínek než ti ovlivnění amnestiky bez Y-909, přičemž někteří jedinci vystavení experimentálním sloučeninám nevykazovali žádné intruzivní vzpomínky, dokonce i po uplynutí 5 až 10 let.
Vzhledem k efektivitě těchto metod s přidáním Y-909 je pokračující používání této sloučeniny nezbytné pro moderní Nadační aplikaci amnestik. Spoléhání na použití Y-909 znamená potřebu jejího sběru v blízké budoucnosti, neboť syntetická verze sloučeniny prozatím nebyla objevena.
S ohledem na to, tento protokol popisuje jakým způsobem je sloučenina sbírána z SCP-3000 a způsob jakým personál interaguje s SCP-3000. Níže je zkrácená verze procedury, detailní informace lze najít v plné verzi Případu Atzak:
- Členové MTF Epsilon-20 "Night Fishermen" připraví subjekt pro přepravu na místo krmení. Jednomu subjektu Třídy D budou podána sedativa a bude vybaven vysokotlakovým potápěčským oblekem. Subjekt bude poté uvázán k podvodnímu dálkově ovládanému vozidlu uvnitř přechodové komory. Komora bude zatopena a subjekt bude dovlečen dálkově ovládaným vozidlem na místo krmení. Po dosažení cíle se vozidlo odpojí a vrátí k Eremitě.
- Během této fáze bude SCPF Eremita monitorovat pozici SCP-3000 a přehodnotí kurz pokud se entita začne vzdalovat od místa krmení. Velitelství mise bude dodávat instrukce podle potřeby.
- Personál na palubě SCPF Eremita bude monitorovat SCP-3000 během krmení. Po tuto dobu není nikomu na palubě dovoleno opustit Eremitu bez autorizace od velitelství mise.
- Poté co bude kořist naprosto pozřena, SCP-3000 začne vypouštět Y-909 ze přední části těla.
- Specializované týmy hlubokomořských potápěčů opustí SCPF Eremita skrz přechodovou komoru a přiblíží se k SCP-3000. Sběr Y-909 se musí odehrát během "trávicí" fáze SCP-3000, která trvá obvykle dvě a půl hodiny po pozření kořisti. Týmy se musí před koncem této fáze vrátit zpět k ponorce. Během této fáze jsou typické efekty SCP-3000 výrazně sníženy, Velitelství by ovšem mělo týmy monitorovat kvůli možnému poškození jejich kondice.
- Po ukončení sběru Y-909 převeze personál sesbíranou sloučeninu do bezpečných kontejnerů před návratem na povrch. Administrátor mise na palubě Eremity bude substanci během transportu monitorovat.
Dodatek 3000.3: Psychologické Hodnocení
Dr. Venkatraman Krishnamoorthy
Poznámka: Dne ██/██/2009, se výzkumník Úrovně 3, Venkatraman Krishnamoorthy pokusil opustit Eremitu přechodovou komorou bez potápěcího vybavení, ale byl rychle zadržen a přechodový cyklus byl zastaven. I přesto, že měl Hodnotu Kognitivní Odolnosti (CRV) 26, a nevykazoval žádné předchozí známky deprese, nebo pokusů o sebevraždu před svým přeřazením na palubu Eremity, Krishnamoorthy byl vyslechnut psychologem Dr. Anandem Mannavou kvůli lepšímu pochopení možných efektů SCP-3000 na psychologii člověka.
[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]
Mannava: Ahoj Venkate, jak je ti?
Krishnamoorthy: Mizerně.
Mannava: To jsem taky slyšel. Chceš si popovídat o tom co se dneska stalo?
Krishnamoorthy nemluví.
Mannava: Nemusíme, jestli nechceš. Můžeme mluvit o něčem jiném.
Krishnamoorthy: Jsem unavený, Anande.
Mannava: To chápu. Tahle práce je stresová pro nás pro vše—
Krishnamoorthy: Ne není, ne, není to stres. Tohle už jsem dříve dělal, byl jsem na… Vlastně nevím jestli jsem tohle už někdy dělal.
Mannava: Dělal.
Krishnamoorthy: Já si to nepamatuju. Mívám tyhle pocity bez kontextu, jakoby moje tělo reagovalo na reflexy které neví že má. Všechno je to tak odpojené a pokoušet se to udržet pohromadě je… Jsem prostě unavený.
Mannava: Kdy jsi se takhle začal cítit?
Krishnamoorthy: Jak dlouho už tady dole jsme? Nepamatuji se. Nevím kdy, opravdu to nevím. Kéž bych vám mohl říct víc, ale nic nemám. Dívám se na to místo kde by to mělo být a je tam něco jiného, nebo občas vůbec nic.
Mannava: Co myslíš tím, něco jiného?
Krishnamoorthy: Mívám sny jiných lidí, Anande. Vídám obličeje které nepoznávám, místa kde jsem nebyl… nebo možná byl. Já nevím. Jak mám vědět co je skutečné a co ne, když nemůžu věřit vlastní mysli?
Mannava: No, možná ti můžu pomoct, Venkate. Můžeme si projít věci které si myslíš že jsi zapomenul a já můžu—
Krishnamoorthy: Nesnaž se mě oklamat. Já vím že jsi to cítil, Anande. Tvoje hlava se zatočí. Část tebe začne klouzat, vzpomínky se začnou ztrácet, běhají tam a zpět až jsou nakonec pryč, nebo hůř, nahrazeny. Vidíš části sebe které nejsou tvé, zkušenosti jež jsi nikdy neprožil. Začneš se stávat jinými lidmi, nebo… vůbec nikým.
Mannava: Venkate, prosím. Jenom se ti snažím pomoct.
Krishnamoorthy: Víš vůbec co jsem dělal než jsme se seznámili? Když nad tím přemýšlím, já si ani nepamatuju jak jsme se potkali. Znám tvé jméno, vím že jsi psycholog, ale jsme snad přátelé? Jsme bratři? Já nevím odkud tě znám. Pracujeme spolu, to vím. To si pořád pamatuju. Ale jiné věci, přicházejí a zase mizí. Nevím jestli jsem ženatý, nebo zda mám děti4.
Mannava: Rozumím.
Krishnamoorthy: A to… to není to nejhorší. Vím že se mi tohle děje, vím že moje mysl se rozpadá. Ale je tu ještě něco jiného. Něco lezoucího z… z kouře doutnajícího vědomí. Ten úhoř.
Mannava: Ten úhoř?
Krishnamoorthy: Ne… nepamatuji si svojí matku. Slyším její hlas, ale nevybavím si její obličej. Pamatuji i jak voněla, nebo jak… ale na co vzpomínám je že mi říkala o bozích. (Pauza) Existuje bůh zvaný Ananta Šéša. Had, král hadů. Říká se, že leží pod Višnou v kosmu. Šestihlavý hadí bůh, není to tak?
Mannava: No… ano, znám to.
Krishnamoorthy: Ach… samozřejmě, omlouvám se. Zapoměl jsem (Pauza) Ona… Nepamatuji si toho moc, ale vybavuji si jak říkala že Ananta Šéša se… zdržuje za koncem. Hledí na temnotu za koncem času. Říkala, že až světlo vesmíru vyprchá, vše co zbyde bude Ananta Šéša. (Pauza) Celý svůj život jsem pracoval pro Nadaci, aspoň to si vybavuji. Snažil jsem se vybudovat si jméno a reputaci a dělal jsem vše pro to, abych po sobě zanechal… něco, cokoliv. Nějakou stopu, která řekne že jsem tu byl. Ale…
Mannava: O co jde?
Krishnamoorthy: Já… Já věřím že SCP-3000 je Ananta Šéša. Věřím že tohle poblouznění, tahle neschopnost kognitivní funkčnosti, je výsledek toho že jsme v přítomnosti boha. Ne jenom boha, ale boha jež existuje napříč všechen čas, najednou a… dokonce i za jeho koncem. Možná… možná že nějaká část té nicoty za hranicí času je také součástí Ananta Šéši. Možná funguje jako, jako nějaké vedení a—
Mannava: Venkate, prosím, jsme vědci—
Krishnamoorthy: Ne, nech mě domluvit. Vzdorovitě proti nicotě která přijde po konci, po tomhle všem, tam je Ananta Šéša. Existuje šance že moje vzpomínky přežijí, že nebudu zapomenut jako vzpomínky které prošly mnou. Já nevím… Nemám žádný důkaz. Ale když jsem se podíval do jeho očí a uviděl co mi ukázaly, bál jsem se. Jsem průměrný člověk, Anande. Je to strach který jsem odmítal celé roky, strach z bezvýznamnosti, že nikdo nebude vědět kdo jsem byl až zemřu. Bojím se toho že budu zapomenut. Bojím se že můj život nemá smysl. Bojím se že budu sám. Bojím se smrti. (Povzdechnutí) Je ve mne hrůza se kterou se nedá vyrovnat, Anande. Nebudu ti lhát, netvrdím že mě čelisti té nagy také neděsí, ale mezi tím a nekonečnou temnotou do níž jsem nahlédl, už jsem se rozhodl.
[KONEC ZÁZNAMU]
Dodatek 3000.4: Video a Audio Záznam o Incidentu
Po dvou dnech zadržování v zabezpečené cele na palubě Eremity byly vydány příkazy o propuštění Dr. Krishnamoorthy, podle směrnic Protokolu Atzak. Tři hodiny po propuštění Dr. Krishnamoorthy z jeho cely se udál následující incident:
[ZAČÁTEK ZÁZNAMU]
<02:19:33> // Krishnamoorthy stojí poblíž vstupu do přechodové kamery Eremity. Subjekt je otočený od nejbližší kamery.//
<02:19:58> Je spuštěn blízkostní alarm. Vnější světla ponorky se aktivují. SCP-3000 není vidět. Velitelství je upozorněno a motory Eremity se zapínají, připravuje se na úhybné manévry.
<02:20:06> // Krishnamoorthy je zaskočen alarmem a vypadá vyplašeně. Subjekt nadále hledí na vstup do přechodové komory. Subjekt se krátce podívá na nejbližší kameru a je vidět že brečí.//
<02:20:21> Krishnamoorthy se pomalu přibližuje k přechodové komoře a otevírá dveře. Subjekt vstupuje do komory a zavírá za sebou primární vstup.
<02:20:57> Vnitřní kamera přechodové komory zachycuje Krishnamoorthyho jak hledí na vnější dveře po dvě minuty, bez pohybu. Po dvou minutách subjekt padne k zemi.
<02:21:15> Obraz na všech kamerách přeskočí jak se primární turbíny začnou otáčet. SCP-3000 je vidět na radaru, blíží se k SCPF Eremitě. SCP-3000 není vidět na vnějších kamerách.
<02:26:37> Krishnamoorthy se postaví a přistupuje ke skříni s potápěčskými obleky. Subjekt si nasazuje vysokotlakový potápěcí oblek a poté se přemisťuje k ovládání vnějších dveří. Subjekt otevírá vnější poklop dveří. Vnitřní kamera je zakryta proudící vodou.
<02:27:14> Sekundární alarm je spuštěn prolomením perimetru. Personál na můstku se pokouší zavřít přechodovou komoru, ale tu již Krishnamoorthy opustil.
<02:27:48> Krishnamoorthy zůstává ve vodě u zádi Eremity, osvětlený vnějšími světly. Subjekt se nehýbe.
<02:28:11> SCP-3000 se pomalu objevuje z temnoty. Krishnamoorthy zůstává nehybný.
<02:28:29> Obraz vnějších kamer přeskočí jak Eremita obrací kurz zpět k Krishnamoorthymu. Záchranný tým se připravuje v přechodové komoře.
<02:28:52> SCP-3000 se přibližuje ke Krishnamoorthymu. Jeho tlama se začíná otevírat. Eremita zapíná zvukovou signalizaci, ale ani SCP-3000, ani subjekt nereagují.
<02:29:09> SCP-3000 se dostává přímo nad Krishnamoorthyho. Subjekt se dívá přímo do plně rozevřené tlamy SCP-3000. Eremita začíná blikat vnějšími světly. Přechodová komora se otevírá.
Krishnamoorthy: Anande… Zmýlil jsem se. (Brečí) Bože zachraň mě, není to—
<02:29:21> SCP-3000 zaútočí a rychle požírá Krishnamoorthyho.
<02:29:45> SCP-3000 mizí do temnoty a není nadále viditelné na vnějších kamerách. Záchranné týmy jsou povolány zpět. Posádka zahajuje Protokol Atzak.
[KONEC ZÁZNAMU]
Dodatek 3000.5: Osobní Deník Dr. Mannavy
Poznámka: Následují výtažky z osobních deníků Dr. Ananda Mannavy. Dr. Mannava si během svého přidělění k misi vedl několik deníků a nahlásil, že jsou nápomocné při vypořádávání s psychologickými a paměť ovlivňujícími vlastnostmi SCP-3000.
23/09/2009
Přicházím Venkata prohřbít, ne jej chválit.
Z psychologického hlediska, mít takto ovlivněné vzpomínky není pro nikoho hezký zážitek. Vážně bych se neměl divit že si rozhodl ulehčit od té manipulace se vzpomínkami - přeci jenom je to velmi alarmující. To že mi řekli o těchto efektech nemění nic na tom, že si musím držet složky na všechny zaměstnance, včetně sebe sama, a držet nás tak v realitě. Nyní musím odeslat kompletní psychologickou zprávu, zapsat co se stalo špatně, proč se zaměstnanec zabil a k tomu kompletní analýzu možných způsobů jak zabránit aby se to stalo znovu, Radě O5 a Řediteli Oblasti Noxovi, ti si to projdou a vymyslí nějaký nový způsob jak tomu příště zabránit.
On byl vždycky zbožnější než já. Těsně na konci svého života začal mluvit o Ananta Šéšovi - prastarém hinduistickém hadím bohovi - a žvatlat o věčnosti. Nehodlám se hádat o legitimitě jeho víry, nebo o tom co tvrdil, ale tohle je mi opravdu záhada a to bych řekl že se můžu považovat za šťastlivce, protože tahle mise je relativně příznivá oproti mým předchozím přeřazením. Nemyslím si že je to mýtický úhoř - anomální, možná, ale ne nijak neobyčejný. Je to vtipné - Strávil jsem posledních třicet let blokováním všeho co se mě otec snažil naučit o hinduismu a teď hledám ve svém mozku a snažím se vzpomenout si na to co mi říkal.
Rád bych řekl že je to kvůli tomu úhoři, ale abych byl upřímný, sám jsem se snažil zapomenout jeho učení. Možná ne ze začátku, ale rozhodně ke konci. Už si ani nevzpomínám jak vypadal. Ale pamatuji si jak se dokázal naštvat když jsem si nemohl zapamatovat jména mých prarodičů, nebo prastrýců. Tak zoufale se snažil zachovat svou kulturu své dědictví a já dělal všechno abych mu vzdoroval. Na smrtelné posteli mě žádal abych po jeho smrti provedl tradiční posmrtné obřady. Dokonce mi k tomu napsal instrukce, ale já byl tak naštvaný že jsem je před ním roztrhal. Ani už si nepamatuji proč. Jediné vzpomínky které na něj mám jsou jak jsem se s ním cítil. Strávil téměř dvacet let svého života pokusy o přenesení svého dědictví - a všechno co teď mám je hněv a lítost.
30/09/2009
Oblastní Ředitel Nox shromáždil dnes ráno personál pro krátkou minutu ticha. Po troše bezvýznamného velebení si mě odvedl stranou a řekl mi, že Venkatova náhrada dorazí za několik týdnů - a že protože nebyl v kontaktu se svou rodinou, většiny jeho věcí se zbaví, protože teď jde o Nadační majetek. Ředitel naznačil že jestli si z těch věcí chci něco nechat, měl bych si to rovnou vzít.
Jeho kancelář byla relativně nevýrazná - jeho pohodlný polštář na židli, několik kancelářských hraček a hodně knížek o mořské biologii na které se jednou možná podívám. Jediná věc kterou jsem si vzal byla socha Ganéši, která stála na parapetu. Sám si nejsem jistý proč, ale teď sedí na poličce, vedle fotky mě, mojí ženy a naší dcerky na terase u jezera. Byl to vcelku obyčejný výlet k nějaké pasti na turisty v Lakhnaú, ale je to jedna z našich nejlepších fotek.
Zítra jdeme zase tam dolů.
11/11/2009
Všichni zaměstnanci Třídy D jsou tento týden v celku, což je dobře. Kromě rutinní deprese a ztráty paměti z vystavení SCP-3000 bylo všechno v pořádku. Někdy jim trochu závidím - všechno co ví je že budou sbírat sliz z obřího úhoře. Neví o jeho důležitosti, nebo proč je tak důležité aby jej sebrali ani jak moc nám to pomáhá.
Samozřejmě, jedinou záchranou toho že jste u psychologické divize Protokolu Atzak je, že jste si vědomi možných efektů - Jsem si vědom toho co se děje mému psyché. Vím že mám vzpomínky které mizí, části které zrovna teď ztrácím. Vybavuji si mladého muže na kole, před školní bránou, vypadá jako v osmdesátkách, když jsem byl v Singapuru - smál se - ale já nevím jestli ten muž byl kamarád, milenec, syn, člen rodiny - kdo ten mladík je. Možná Ital? Nebo možná Australan? Možná to vůbec není dobrá vzpomínka.
Znovu jsem se podíval na sošku Ganéši a fotku mé rodiny. Je vážně škoda že jsem zapomněl téměř všechno co jsem s nimi dělal. Začal jsem se učit nějaké hinduistické básně a písně; sehnal jsem si kopii Véd, ale nedokážu si pořádně zapamatovat verše.
Často uvažuji nad tím co mi Venkat řekl před tím než zemřel - jeho hluboký, hluboký strach z průměrnosti. Neschopnost vyvstat z moře lidí kteří po této zemi chodí. Pracoval pro Nadaci celé roky a i když není jedním z nejznámějších jmen v Nadaci, rovněž není přímo obskurní - byl jedním z nejlepších Nadačních mořských biologů a expert na cokoliv vodního, docela dobře známý. Vlastně mě jeho žárlivost zaráží - nikdy nebyl ten oslnivý a bombastický typ, nikdy bych do něj neřekl že touží po slávě a rozpoznání.
Možná že se opravdu obával toho že je odsouzený k životu v průměrnosti.
Možná že mu ticho tohoto místa připomínalo něco horšího.
Dodatek 3000.6 : Memorandum ohledně Instrukcí Atzak [TAJNÉ PRO ÚROVEŇ 5/3000]
Někteří nově přiřazení zaměstnanci mají otázky ohledně naší práce, tak vydávám tohle abych na většinu odpověděl. Pokud máte další, kontaktujte mojí kancelář.
Protokol Atzak je metoda sběru a zpracování sloučeniny Y-909. Je to hustá, poloslaná, šedivá tekutina kterou SCP-3000 vylučuje jako součást svého metabolizmu. Neznáme přesnou metodu jakou to provádí, ale máme několik teorií, a žádná z nich nezní dobře.
Nejdříve jsme si mysleli že jenom krvácí. První tým co jsme dolů poslali aby se na SCP-3000 podíval šel dolů aby sesbíral vzorky krve pro analýzu. Když SCP-3000 zaútočilo, pozřelo je a začalo produkovat více té látky, došlo nám že se díváme na něco úplně jiného. Rozhodně to není krev, je to spíše podobné prionové suspenzi. Je to extrémně toxické a trávení příliš času poblíž toho má stejné účinky jako vystavení SCP-3000. Paranoia, ztráta paměti, sebevražedné sklony, atd. Přepracování čisté Y-909, nebo jak tomu říkají pracovníci "úhořího slizu", nám dovoluje vytvářet amnestika efektivněji, než za celou historii této organizace.
Je zde však jisté etické dilema. SCP-3000 vytváří Y-909 pouze po krmení a žere jenom lidi. Pamatujete když jsem říkal že máme teorie o tom jak to dělá? Někteří z našich biologů si myslí, že SCP-3000 rozkládá to, co dělá uvědomělé bytosti uvědomělými, filtruje to skrz část kůže a zbytek je to co sbíráme. Chcete vědět něco co je sakra děsivý? Vzali jsem k té věci radiografy, abychom viděli co se děje uvnitř něj. Je plné těl mrtvých lidí. Vůbec je netráví, dělá něco jiného a výsledkem je Y-909.
Když jsme poprvé začali používat Y-909 v našich amnestických programech, pokoušeli jsme se ho syntetizovat. Získali jsme něco blízko tomu co jsme chtěli, Y-919, ale vedlejší symptomy byly katastrofální. Amnestika fungovala, mohli jsme lidi nechat zapomenout události, lidi a tak dále. Ale potom začali zapomínat i další věci. Mentální úpadek se rapidně zvyšoval dokud nic nezbylo a potom zemřeli. Několik vědců si myslelo, že bychom mohli být schopni snížit vážnost symptomů, ale cena takových testů byla astronomická a program byl ukončen.
Není tajemstvím, že to co tady děláme je odporné. Etická Komise i Klasifikační Komise se snaží najít způsob jak to udělat lépe než teď. Ale tvrdou pravdou zůstává, že pokud chceme pokračovat v používání moderních amnestik, musíme mít Y-909. Pokud chceme Y-909, musíme krmit SCP-3000 zaměstnanci Třídy D. Jinak se budeme muset vrátit zpět k metaforickým dobám temna, kdy jsme lidi amnestikovali pomocí opiátů a chloroformu.
Dobrá zpráva je že vyvíjíme dálkově ovládané vozidlo, které by mělo být schopno převzít sbírání materiálů místo potápěčských týmů. To eliminuje šance že se něco znovu stane, tak jako v minulosti a to je první krok správnou cestou. Co se týče všeho ostatního, to ukáže čas.
-Nox
Dodatek 3000.7: Osobní Deník Dr. Mannavy
Poznámka: Následující dokument je stránka textu zapsána rukou Dr. Mannavy, vytržená z deníku a nalezená na jeho nočním stolku.
bez data
Strávil jsem značné množství času na této misi tím, že jsem se pokoušel pochopit efekty na jedince vystavené kognitohazadru Třídy VIII. Provedl jsem nespočet osobních rozhovorů, sepsal jsem mnoho psychologických hodnocení, ale nebyl jsem schopen pochopit co na tomto stvoření by dohnalo perfektně zdravého muže až ke dveřím přechodové komory a do tlamy toho úhoře.
Na začátku týdne, když jsem si připravoval poznámky na další hodnocení, jsem omylem shodil fotku sebe, své ženy a mé dcery z nočního stolku. Sklo se roztříštilo a fotka vypadla. Jak jsem uklízel, všiml jsem si něčeho napsaného na zadní straně fotky. Stálo tam,
"Anand, Shanti a Padma. Červen, 2002"
Ale to písmo nebylo moje, bylo Venkatovo. To mě zarazilo. Proč by Venkat psal na zadní stranu mojí fotky? V tu chvíli jsem nad tím moc neuvažoval, uklidil jsem střepy a den šel dál. Ale ta otázka se mnou zůstala. Byla to jenom malá hloupost, jednoduše vysvětlitelná mnoha způsoby, ale nedařilo se mi oklepat ze sebe ten pocit nejistoty. Až konečně včera v noci mi došlo něco strašného, něco co mi nedalo spát. Dostal jsem se do Nadačních osobních archivů a došla mi pravda s níž se nedokážu vyrovnat.
Shanti byla Venkatova žena. Padma byla jeho dcera. Záznamy mluví jasně. Život který si pamatuju, zážitky které jsem si jistý že jsem s nimi zažil, jsou Venkatovi vzpomínky a zážitky, ne moje. Nikdy jsem nebyl ženatý a nemám žádné děti. Dokonce i teď vidím svou ženu ve své hlavě, slyším její smích, cítím její vlasy. Ale teď už vím že ji vidím skrz Venkata, ne sebe.
Hrůza tohoto zjištění byla nahrazena jakýmsi strachem. Došlo mi co ten úhoř dělá. Něco na něm, nějaká latentní část jeho stvoření zamezuje poznávání. Rozbíjí lidské vědomí a rozptyluje části nás jimž říkáme duše dokud to co zbude není jenom to co doopravdy jsme: elektrické signály které jednoho dne ustanou.
Pokud si ani já nepamatuji sebe, jak můžu čekat že si na mě vzpomene někdo cizí? Zapoměl jsem svůj vlatní život - a to zjištění je mi podivně jedno. Zmizím do temnoty jako tisíce přede mnou a tisíce po mě. Nikoho nebude zajímat že jsem byl zapomenut. Neteskním kvůli sobě, ale kvůli nám všem - ty a já, oba čelíme vymazání. Nejsem důležitý. Ty nejsi důležitý. Kapky nedůležitosti táhnoucí se napříč mořem času. Můžeme s tím bojovat, ale náš nepřítel je nevyhnutelnost.
Nemyslím si, že ten úhoř je Ananta Šéša. Nemyslím že by na tom záleželo kdyby byl. CO je mi teď jasné, když cítím jak se rozpadám, není že ten úhoř je nějaká mytologická bytost, nebo božský had. Možná je to jenom primitivní stvoření které nám doteď unikalo, není zlé; možná je to doopravdy pradávné božství chovající nenávist pod hladinou. Úhoř není zvěstovatel mého osudu, nebo zkázy lidstva. Úhoř není koncem všech věcí, jenom nám ukazuje jak konec vypadá.
A navzdory všemu v co věříme, každý ideál který držíme nade vše, v co se modlíme, já vím že toto platí pro nás pro všechny:
Naším koncem bude zapomnění.
Poznámka: Dr. Mannava byl později nalezen poblíž přechodové komory. Důkazy indikují že Dr. Mannava se dostal do palubního skladiště a pozřel velké množství čisté Y-909. Dr. Mannava byl přemístěn mimo Eremitu a zůstává v Oblasti-151 kvůli analýze.
