Následující video a audio bylo získáno od D-13321, který byl pověřen průzkumem SCP-2933-1.
D-13321: Fajn. Slyšíme se?
Velitelství: Ano. Prosím, přesuňte se na vstupní bod.
D-13321: Smrdí to tu naftou. Je to bezpečné, že ano?
Velitelství: Prosím, přesuňte se na vstupní bod.
D-13321: Dobrá.
D-13321 vstupuje do SCP-2933-1 skrze primární vstupní bod otevřený Nadačním inženýrským personálem Oblasti.
D-13321: Těžko bych tady i hovno viděl. Je tady tma.
Velitelství: V batohu máte baterku, pokud ji budete potřebovat.
D-13321: Ok, mnohem lepší. Stěny jsou kovové, podlaha je ošoupaná, také z kovu. Vidíte to?
Velitelství: Ano, vidíme. Slyšíte něco?
D-13321: Jo, něco v dálce. Nemůžu to ale popsat, nejsem si tím jistý.
Velitelství: D-13321, nezníte moc dobře. Jste v pořádku?
D-13321: Vy to necítíte?
Velitelství: Co máme cítit?
D-13321: Něco je tady špatně. Nevim, co přesně, ale něco je špatně. Je to jako předtucha vytesaná do zdí okolo.
Velitelství: Na předchozích misích jste nevyjádřil žádné pochy-
D-13321: Protože minule jsem měl pocit, jako kdybych se vždy mohl ze špatné situace dostat. Tady je to jiné.
Velitelství: Poznamenáno, prosím, pokračujte.
D-13321 pokračuje skrze primární koridor. Komunikace je částečně blokována strukturou SCP-2933-1, ale D-13321 zatím nevykazuje žádné známky stresu.
D-13321: Víte, jak jsem před tím mluvil o tom, že něco slyším? Přijde mi to jako kdyby se o sebe dřel kov nebo jako kdyby někdo něco brousil.
Velitelství: Můžete být více konkrétní?
D-13321: Je to fakt těžké popsat. Je to prostě neustávající zvuk. Možná je to jen v mé hlavě, já nevím.
Velitelství: Rozumím. D-13321, naše komunikace selhává, potřebuji, abyste se co nejdříve vrátil na povrch.
D-13321: Už jsem se o to pokoušel. Nemyslím si, že je tady cesta ven. Chodby, kterými jsem prošel, teď vedou do slepých uliček. Žádné schody, které by vedly nahoru. Jediná možná cesta je ta, co vede dolů. Kůže mi taky začíná odpadat. Je celá zrezivělá, kovová a loupe se.
Velitelství: Jste v pořádku?
D-13321: Jo. Už tohle nějakou chvíli dělám, šéfe. Měl jsem vůbec štěstí, že jsem se dostal až sem, kde se to ke mně může dostat. Nechám vysílačku a kameru online.
Velitelství: Díky. Omlouvám se.
D-13321: Není to vaše vina, prostě je to tak, jak to je. Jenom vyřiďte [NADBYTEČNÁ KONVERZACE BYLA VYMAZÁNA]
D-13321 pokračuje v sestupu. Monitory zaznamenávají rostoucí teplotu a zvýšený počet znečisťujících částic ve vzduchu. Po další hodině se D-13321 zastaví, aby popadl dech. Velitelství už nemůže s D-13321 komunikovat, ale stále od něj přijímají audio.
D-13321: Zatraceně, je tady strašný vedro. Taky někde pod sebou slyším to broušení. Kov o kov. Je to čím dál hlasitější. Moje kůže jde taky do sraček. Šupinky rzi všude kolem, příšerně to pálí. Pomalu se mi to dostává i na obličej.
D-13321: Už si nemyslím, že je to kov na kovu. Je tady ještě něco dalšího. Nezní to moc dobře.
D-13321: Je tady teď dlouhá chodba. Tahle místnost je obrovská. Už to můžu čistě slyšet, i přes to, jak je to moc nahlas. Ten zatracený zvuk.
D-13321: Bože můj.
Zvuky dření.
D-13321: Je to osoba.
Je slyšet další hlas v mikrofonu D-13321. Hlas je sice slyšitelný, ale je zkřivený a plechový.
SCP-2933-A: Z-zdravíčko! Já — (výkřiky SCP-2933-A) –omlouvám se za ten, no, nepořádek.
D-13321: Kdo jsi?
SCP-2933-A: Já? Já se jmenuji Mr. Úsměv— (SCP-2933-A zasténá a navýší se plechový zvuk) –Já se omlouvám, j-jenom to všechno strašně bolí… tak moc, víš? Ano, Mr. Úsměv. Tady to je, na mé noze, vidíš?
D-13321: Píše se tady— (D-13321 zakašle) –píše se tady "Majetek Tová-"
SCP-2933-A: Ah, p-počkej chvíli.
SCP-2933-A oškrábe rez na své noze. Kamera krátce zaznamená slova "Mr. Děsivý, Majetek Továrny", než SCP-2933-A setře další rez, aby ukázal nápis pod ní.
SCP-2933-A: Tady to, no, je! M-moc lepší. Jo, Mr. Úsměv, to jsem já!
Kamera zaznamená slova "Mr. Úsměv, z Malých Sester® od Dr. Wondertainment", která jsou vytetovaná na noze SCP-2933-A
D-13321: Co děláš tady dole? Co je tohle za místo?
SCP-2933-A: Můj otec to pro mě postavil. On mi ř-řekl, že já— (SCP-2933-A opět zařve a ozve se hluboké plechové zasténání) —promiň, on mi řekl, že mě to… udrží v bezpečí. Nebo, že to udrží v bezpečí ostatní? Nemůžu si teď… vzpomenout, všechno j-jenom bolí. Ale je to v pohodě!
D-13321: Co?
SCP-2933-A: Můj otec mi řekl, on, no, bože můj, omlouvám se, já— (Skřípavý zvuk trhajícího se kovu) —já, že se pro mě v-vrátí, až bude hotový. Pro něco mě potřeboval a já chtěl… chtěl jsem být nejlepší syn, jakého by kdy mohl mít, v-víš?
D-13321: Počkej, počkej, co myslíš tím, že tě pro něco potřeboval? Pro co tě potřeboval?
SCP-2933-A: (Sténání) Jo, víš, můj otec byl v-velice nemocný. Ta rez se dostávala do něj. A tak mi s-slíbil, že pokud od něj dostanu tu rez, (Pauza) tak všem dá důvod se usmívat. A to bylo to důležité, to, aby se všichni… usmívali!
D-13321: Počkej, tak proč tě tedy strčil sem?
SCP-2933-A: Po tom, co mi v-vrátil tu rez, tak on… no, byl znepokojen, víš? Na té rzi bylo něco, co ho vážně… ho… ho vážně děsilo; už se na m-mě nikdy nechtěl podívat. Ale to je v pořádku! Kompletně mu rozumím. (Sténání)
D-13321: Před jakou dobou to bylo?
SCP-2933-A: Oh, no, před chvílí. Nemohl jsem tušit, že mě bude všechno tak moc bolet, abych ti řekl pravdu, ale… můj otec teď všem dává možnost se usmívat právě teď a on se pro mě jednoho dne vrátí a budeme zase spolu, jenom musíš počkat! (SCP-2933-A vykazuje znatelné grimasy.)
D-13321: Uh-huh. Takže bys asi nevěděl, co bych s tím měl udělat, co?
D-13321 zvedne svou ruku, která je teď celá pokrytá rzí, kromě pár světlých míst.
SCP-2933-A: Oh, ne, n-nic s tím nemůžeš udělat. A veškerá bolest se tady taky jen zhorší. Pokud se rez do tebe dostane, tak tě bude už jen požírat a… a požírat, dokud nic nezbude. Jen olej, kouř a rez.
D-13321: Chápu. Díky. (Povzdech a kašel.) Máš nějaké cigáro hochu?
SCP-2933-A: Ne pane, nic nemám. Nechci si nijak p-poškodit svoje krásně bílé p-perličky! Přece jen, pořád jsem Mr. Úsm — (sténání) Ú-úsměv!
D-13321: Chápu.
SCP-2933-A: C-cítíš… cítíš tu rez v tobě?
D-13321: Jo, samozřejmě že cítím.
[KONEC ZÁZNAMU – ZTRÁTA SIGNÁLU]
