[ZAČÁTEK NAHRÁVKY]
<klepání do mikrofonu>
<posunutí židle>
Tady to máte, Madam. Jedná se o novou technologii, dovolí vám to obejít použití klávesnice. Jenom mluvte jasně do mikrofonu. Potom to zkontrolujeme a opravíme chyby.
To si nemyslím, mladíku. Na to nebude čas. Tohle musí být permanentní záznam, přístup omezený na Úroveň 3 a výš. Můžeš se postarat, aby si s tím nikdo další nehrál?
Ehm… nikdo, Madam?
Nikdo. Rozumíte mi? Pokud by měl někdy v celé databázi zbýt jenom jeden soubor, ať je to tenhle.
No… Nemám dostatečné oprávnění na to, abych toho docílil. Možná kdybych přivedl Gepharta-
Chci aby jsi to byl ty, kdo učiní to rozhodnutí. Věřím v tvoje schopnosti. Nesmíme otálet.
Dobrá, dobrá… ehm, existuje mechanismus, který bych mohl zneužít - bylo to navržené k ochraně před anomálním poškozením dat, ale dalo by se to použít i jinak. Pokud jste si tím jistá, Madam, mohl bych tuto sekci článku udělat jednorázovou a zařadit ji do procesů databáze. Ale to by znamenalo, že jej nebude možné upravovat vůbec. Pokud se přeřeknete, budete se muset opravit a pokračovat dál.
Dobrá tedy. Naštěstí jsem mluvčí světové úrovně.
Na něco takového ovšem budu potřebovat vaše bezpečnostní prověření, Madam. Děkuji. Jenom chvíli.
Tak. A je to.
Byl jsi velmi nápomocný. To bude vše. Pro své vlastní bezpečí ti nařizuji co nejdříve si vzít amnestika, dost na to, aby jsi zapomněl celé dnešní ráno. Rozumíš mi?
Ano, ehm, rozumím.
Dobrá. Nejspíše budeš do dvou dnů podroben rozsáhlému výslechu. Bude to snazší, pokud si nic z tohohle nebudeš pamatovat.
Ou… A sakra.
Jako doslovný průkaz mého vděku za tvou loajalitu si můžeš ponechat to prověření. Já ho nebudu potřebovat. Pokud budeš dost rychlý, myslím, že ho dokážeš využít dříve, než bude zrušeno a ty budeš chycen.
A-ano, M-madam.
Teď běž. Máš před sebou úspěšnou kariéru, tím jsem si jistá. Znovu už spolu mluvit nebudeme.
Děkuji, Madam. Sbohem.
<otevření dveří>
<zavření dveří>
<dlouhý povzdech>
Mé jméno je Miriam Praytherová. Posledních sedmdesát sedm let jsem byla O5-7.
Ještě tak budu asi sedm minut, ale to není dost času na vytvoření adekvátních Speciálních Zadržovacích Procedur. To ponechám na vás.
Za celý svůj život jsem byla svědkem devatenácti různých anomálních způsobů, jak někomu navrátit život. Zařízení a entity s různými formami, ale když vynecháte všechnu tu vědu, magii a další hlouposti: existují dvě široké, ale jednoduché kategorie: první způsob je replikace, ať už klonováním, simulací, nebo jiným zkopírováním mysli a těla subjektu tak, jak existoval během života. Druhý způsob je časový. Tímto způsobem jsou časoprostorové cesty částic subjektu zvráceny a celé události doslova navráceny do původního stavu.
Tyto dvě kategorie mají ovšem jeden základní společný znak: oživená osoba nemá žádné vzpomínky, nebo zážitky smrti. Jinak řečeno: i přes 2,4 milionů let spekulací, nemají Nadační záznamy žádné spolehlivé svědectví o tom, co se stane po smrti.
Přirozeně máme jiné zdroje. Ale ve světle nedávných událostí, věřím že SCP objekty, které jsme na toto téma vyslechli projevují buď ignoranci, nebo klam.
Protože jak brzy zjistíte, našli jsme výjimku.
Před šesti měsíci jsme zachránili Rogera Sheldona, bývalého O5-11, za pomocí přelomové procedury. Teoretická práce existovala již nějakou dobu, ale z různých důvodů: složitosti procesu, potřebných technických dovedností a rizik a to ani nemluvím o ohromných nákladech - jedině naléhavá potřeba to dokázala odůvodnit.
V sedmdesáti třech letech byl Roger nejmladším členem Rady, když zemřel. Měl dva zvyky, které byly pro člena Rady zvláštní, byly pouze částečně tolerovány zbytkem Rady a nyní jsou zakázány. Prvním byla jeho nezlomná odmítavost k zocelení (jak tomu říkáme) - použití dostupných zdrojů k prodloužení života. Tím druhým byl jeho sklon k vybírání neohlášené dovolené v naprosté samotě. Když před osmnácti lety dostal záchvat, ležel na kamenném mysu nad hnízdištěm mořských leguánů na ostrově Española.
Trvalo čtrnáct let, než se nám podařilo najít jeho ostatky. Nehledali bychom jej tak dlouho, kdybychom neměli dva dobré důvody: měl u sebe jistý klíč, o kterém víc neřeknu, kromě toho, že jsme jej nemohli nechat ztracený a také měl ve svém mozku tajné slovo, bez kterého jsme jej nemohli nahradit.
Měnící se Galapážské deště a ostré slunce (a mrchožrouti) jeho tělo přeměnily na zbytky kostí a jenom ty nejodolnější šlachy. Tým použil smetáčky a pytle, aby nabral co nejvíce jeho zbytků. K naší veliké úlevě, byl artefakt navrácen, ale stále před námi byl hrozný úkol získat jeho shibboleth. S tak málo originálním materiálem nebylo možné použít žádnou z osvědčených metod k jeho oživení.
Je mi proti srsti, že je jenom malá šance, že záznamy o naší metodologii přežijí blížící se čistku. Zkrátka, s jeho ostatky v rukou jsme se rozhodli rekonstruovat jeho přibližnou kvantovou podobu - fyzicky, chemicky, elektricky - s dostatečnou přesností na to, aby jeho srdce opět začalo bít, jeho synapse začaly fungovat a jeho ústa se dokázala hýbat, i když jenom na moment.
Protože jsme od něj potřebovali jenom jednu informaci, doufali jsme, že přežije alespoň dostatečně dlouho na to, aby nám jí mohl poskytnout, než opět zemře. Ovšem jak bývá často zvykem, překonali jsme se. Všichni královi koně a všichni jeho muži jej zvládli znovu složit.
Roger byl bezchybně oživen. Vylezl ze svého - kokonu - a vypadal o něco mladší a zdravější, než v mých posledních vzpomínkách na něj. Nějakou dobu jenom brečel, neodpovídal na žádné stimuli, ovšem po asi půl hodině si odpočinul, jeho výraz se náhle uklidnil a on vyslovil dvě nesrozumitelná slova, plná radosti. Byl rychle vyslechnut, ale odpověděl na všechny otázky s nadšením, entusiasticky a bezpochyby s úlevou. Nechali jsme jej v karanténě v zadržovací jednotce po třicet dnů. Nijak neodporoval a celou dobu ochotně spolupracoval. Choval se stejně, jako by se za takových okolností choval kdokoliv z nás a nakonec, po menší debatě, jsme jej jednohlasně navrátili do funkce. Přeci jenom jsme to byli my, kdo jej oživil, a nechtěli bychom snad pro sebe to samé? Naši aroganci odměnil tím, že své povinnosti začal znovu plnit, a tentokrát mnohem řádněji a s novým zápalem.
Zejména se nám zalíbila změna jeho zvyků. Jakmile mu to bylo dovoleno, začal poprvé se zocelováním. Zaměstnal rozumný počet lékařského personálu a bodyguardů, jež se od něj nikdy nevzdalovali. Předtím nebyl soucit s ostatními nikdy jeho silnou stránkou, ale náhle vykazoval zájem o bezpečnost našich zadržovacích protokolů, zdravotní výhody Nadačních zaměstnanců a rovněž odpor k obětování zaměstnanců Třídy D. Za daných okolností nám nic z toho nepřipadalo příliš zvláštní.
Ale mělo.
Zatajil před námi totiž něco důležitého. Přirozeně jsme se ho během výslechu zeptali, jestli má nějaké vzpomínky na posmrtný život. Tvrdil, že si nic nepamatuje - přesně jako u všech ostatních - a naše polygrafy nic neodhalily.
Přišel za mnou poprvé před dvěma měsíci. Zeptal se, zda jsme v době jeho absence neobjevili nějaké věci - což snad nemusím vysvětlovat, že není termín který používáme - schopné udržet člověka naživu věčně.
Zatímco dech beroucí prodloužení života je rozhodně v naší moci, možná vás překvapí, že nesmrtelnost není a naši nejlepší teoretici nedávno přišli s tím, že něco takového není možné. Oživení jakého jsme schopni, dokonce i to jeho, se nedá opakovat více, než jednou či dvakrát. Inteligentní život je nezbytně svázán s kvantovou nepravděpodobností. Pokud lokalizujete částici s perfektní precizností, získá nekonečně nejistou hybnost a je okamžitě ztracena. Tedy, čím déle a čím pevněji je vědomí upoutáno k tělu, tím pravděpodobněji se samo nezvratně rozptýlí. Nehledě na vědu, magii, nebo jiné hlouposti: vy, vaše děti i vaše prapravnoučata jednoho dne jistě zemřete a zůstanete mrtví. Jeho zklamání ze zjištění této nové informace bylo hmatatelné a v jeho reakci jsem poznala jisté znepokojení.
Ani ne o týden později došly k O5-2 zprávy o masivním prolomení protokolu. Roger, tedy O5-11, navázal přímý kontakt s APE v zadržení. Pro ty s úrovní 3, APE objekty jsou Vrcholové Pluripotentní Entity. Snad se spokojíte s eufemismem.
Počáteční vyšetřování jsme drželi mimo záznam. Byl chytrý se zakrýváním stop - nespustil se alarm, žádná reference na setkání v záznamu - ale jeden ze strážných u toho SCP selhal při testu na amnestika (k jeho zděšení) a to stačilo na to, abychom věděli kterým směrem vyslat své lovné psi.
Nemohli jsme to prokázat, ale mysleli jsme si, že riskoval vystavení tomu SCP objektu, aby s ním něco domluvil. To jsme nemohli tolerovat. Jako jeho nejstarší přátele jsme jej dnes spolu s O5-2 konfrontovali. Ale on nás překvapil, protože přiznal všechno a prosil nás o pomoc. Tajně jsem jeho prosbu nahrála, jako opatření. Bude jednodušší, když vám to prostě přehraji.
"Neodvážil jsem se o tom mluvit. Nikdy byste mě nepustili ze zadržení. Pravda je, že jsem byl celou dobu při vědomí. Myslím, že tam bylo i sladké zatracení, hluboký spánek, ze začátku. Ale když se ohlédnu zpátky, nemyslím si, že to bylo déle než den. Pomalu, ale neomylně, jsem znovu nabyl svého těla v jakémsi snovém vědomí: prvních několik hodin bylo milosrdných, nic jsem necítil, byl jsem slepý, hluchý a nehybný, ale poté jsem se znovu napojil na každý nerv a došel ke mě každý vjem - silněji než za života. Vnímal jsem se, jako uvězněný v nehybném objektu a intenzita toho pocitu sílila: zlehka, potom akutně, potom zuřivě. Nedokáži to celé popsat - ale představte si jak zadržujete dech, i když už to nejde, přes všechnu bolest, přes potřebu - hlava bolí a oči se poulí ven - sen o dušení bez konce.
"Na mojí kůži se vytvořily puchýře, které na slunci popraskaly. Hmyz se objevil krátce poté. Cítil jsem jak se líhnou vajíčka, larvy lezou, plyny se uvnitř mě kupí a odcházejí ze mě, jednotlivé buňky praskají, tělní tekutiny kysnou a černají. Moje kapacita vnímat a ukládat tyto zážitky rostla - i když jsem si byl vědom toho, že můj mozek je rozptýlen a rozkousán, moje vnímání se rozšířilo o žaludky ptáků a vnitřky mravenišť. Byl jsem si vědom každého nehtu a vlasu, který odvál vítr a moje vjemy se jich držely, i když se usadily na mořském dně a rozložily na triliony částeček.
"Nerozumím tomu. Čím víc částí mě bylo, tím větší kapacitu na vnímání bolesti jsem měl. Když jsem se rozložil na části menší, než by mohly živé nervy vnímat, povaha mého utrpení se změnila - z pálivé a palčivé a lámavé, o které vám můžu povídat v lidských termínech - na něco horšího, co nedokážu plně vyjádřit: hrozné, šílené roztažení každé části mě od ostatních částí. Lidé často znecitliví z chronické bolesti, že? Přesto s každým rokem, každým měsícem, každou uběhlou sekundou - přísahám že to s časem jenom sílilo.
"Ve svém minulém životě jsem uvažoval nad Nebem a Peklem a pravděpodobností, že jedno z toho zažiju, nebo něco mezi. Nehledě na to, jak strašně jsem si představoval strnulost Nebe, či muka Pekla, tohle bylo něco naprosto jiného. V Pekle by alespoň byl nějaký mučitel, nějaká vzpomínka na mé hříchy, nějaký smysl pro spravedlnost, i kdyby má duše odmítala jeho logiku. Mysl jako je ta má, si dokáže v Pekle představit uspokojení.
"Nemyslím si, že tohle je trest. Nemyslím, že je to něčím způsobené. Hluboce věřím v to, že je to zkrátka náš stav, naše povaha, chápete? Celou tu dobu jsem byl naprosto, absolutně sám a zanedlouho se všechny vzpomínky na život změnily na uhlíky, ztracené pod nekončícím návalem bolesti. Teď když jsem znovu naživu, myslím si, že si nedokážu vzpomenout na to nejhorší z toho - jakoby můj živý mozek byl příliš malý na takový zážitek.
"Jako členové Rady, jsme buď svědky utrpení, přinášíme ho, nebo ho sami trpíme. Ale i tak je to, co nás čeká, horší, tak jako je bolest ucha horší, než bodnutí včely, jako je omrzlina horší, než popálení. Byl jsem mrtvý osmnáct let a moje trápení nejde popsat. Odvážíme se pokusit si představit kolektivní agónii všech mrtvých?
"Věřte tomuhle: Já se nevrátím zpět k té strašné existenci. Ani za sto let od teď, nikdy. Ano, přišel jsem za Ahrimanem pro pomoc. Jsem si jistý, že by nám všem dokázal prodloužit život, kdyby chtěl. Nabídl jsem mu velké ústupky ze strany Nadace, dokonce i možné propuštění. Ale on se zasmál a odmítl. Přesto - myslím že ostatní by mohli být ochotní měnit v menším měřítku, i když cena může být - ne. Nic se tomu nevyrovná. Cokoliv je lepší, dokud je to navždy.
"Věříte mi? Přidáte se ke mě a unikneme společně osudu?Prosím!"
Byli jsme ohromeni. A náhle jsme cítili sympatii. A o chvíli později: strach. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy cítila své srdce bít tak rychle.
Ale mi nepracujeme ve vakuu. Odhalení takové váhy muselo být vzato před Radu. Nerad odhalil svou zradu před shromážděnou Radou, ale bylo jasné, že potřebuje nějak jednat. Dotlačili jsme jej ke svolání okamžité nouzové telekonference. Věděla jsem, že cokoliv jiného by se dalo považovat za zradu. I tak, když jsme my tři spěchali do místnosti Alfa, nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem nad-
A on tak znovu vše vypověděl - skoro stejně upřímně a prozaicky, jako předtím. Ale debata, která proběhla potom? Nikdy jsem nic takového nezažila.
Napřed se ozvali spíše skeptické ohlasy: klidné, znepokojené a přemýšlivé. Ale O5-8, jejíž obličej během řeči naprosto ztratil barvu, byla náhle vášnivým podpůrcem akce.
"Musíme prohlásit lidskou smrt za SCP třídy Keter," oznámila, "a zadržet jej za každou cenu."
Taková absurdita se samozřejmě dočkala pobouření. Ale Roger si našel spojence a to ho povzbudilo, překřikoval ostatní a dodával další, temnější detaily o svém nekončícím utrpení. Představy, které po něm nemohu opakovat. Zážitky, nad kterými nesmím přemýšlet.
Cítím se… jako v závrati.
O5-2, vždy ve středu, navrhla, abychom se zastavili a sebrali se, ale potom -3 prohlásil, že musíme zavést okamžitou systematickou terminaci nebezpečných SCP objektů, abychom lépe ochránili sebe i ostatní. O5-6 s ním souhlasil, ale než se dalo začít hlasovat, -13 se náhle chytil za hrudník v panice a musel jej zkontrolovat lékařský technik, když byl jeho přenos náhle přerušen. Jak napětí stoupalo, byl to -10, myslím, kdo byl přesvědčený jako další. Ou! Je víra tím klíčem? Já—
Já—
To…
… na tom už nesejde.
Každopádně, -10 začal kopat do stolu a naléhat, že musíme vykopat kanál z Astrakhanského pramene do Středozemního moře, aby se zocelilo celé lidstvo.
To už stačilo. Náhle nás O5-1 všechny umlčela a postavila se, rudá ve tváři a chvějící se.
"Nehledě na pravdivost zážitku O5-11," řekla, "je očividné, že jsme přišli o rozum. Je pro to jediné vysvětlení. Proto vyhlašuji Nouzový Protokol 17. Zůstaňte kde jste. Všem nám budou podána amnestika Třídy A. Kromě tebe Rogere. Udělali jsme chybu, když jsme tě pustili ze zadržení a teď ji napravíme."
Ukázala na svého administrativního asistenta, aby začal jednat, ale něž se jim podařilo zamknout konferenční místnost, ze které jsme -2, -11 a já volali, Roger už vyběhl ze dveří. Byla jsem přímo za ním a málem mě rozdrtily těžké dveře. Jenom jsem ho chtěla zastavit - myslím - a teď jsem byla taky mimo místnost - ale on už byl pryč.
Pověrčivý idiot! Nemohli mě vidět, nemohli mě slyšet, nemohli vědět, že jsem se snažila dostat zpátky dovnitř, jak moc jsem chtěla vdechnout ten červený plyn, který v tu chvíli dozajista plnil místnost na druhé straně. Jeden případ chabého úsudku a můj osud byl zpečeťen. A teď když vím, co mě čeká-
Co zbývalo udělat? Utekla jsem k Pomocné Kanceláři.
Vážně Pomocná, ne? Tohle, je můj poslední čin.
Miluji Nadaci, stejně jako bych milovala dceru. Tohle dělám kvůli bezpečnosti a ochraně lidstva. A tak vás prosím: tahle - informace - nesmí být vymazána, zapomenuta. To není zadržení. To je šílenství.
Přiveďte nás zpět. Dostaňte nás ven.
Tolik se bojím. Co je se mnou špatně? Já —
<vykopnutí dveří>
<automatická střelba ze tří zdrojů>
Čistý!
Čistý!
Čistý. Čert vem tuhle práci. Sbalte toho Oscara rychle, Seržante. Pořád máme ještě jednoho venku.
<spuštění oblastního alarmu>
Co zase? Specialisto, mluv se mnou.
Pane! Mám hlášení o úniku třídy Keter v křídle AR-II.
A sakra! Dva přeběhlí Oscaři a k tomu ještě Starý Muž? Dnešek stojí fakt za prd, Pane!
Omezte to mluvení, Seržante.
Rozumím, Pane. Negativní, jedna nula šestka neutekla, Pane. Obdrželi jsme detaily - ještě jednou - to je na druhou stranu. Ten druhý Oscar šel — dovnitř, Pane. Šel dovnitř.
Co že sakra!
Mají vizuální potvrzení, Pane. Procedury vyžadují abychom ho prohlásili za —
Zabitého v akci, Specialisto, já vím. Tak to tady zabalíme.
Pane? Tenhle Oscar tu měl nahrávací zařízení. Pořád běží.
Pro Krista — vypněte to, Seržante! VYPNĚTE TO! Specialisto, sežeň sem dolů audio hazardní tým—
