SCP-2191
hodnocení: +1+x

Objekt #: SCP-2191

Třída Objektu: Keter (původně Euclid)

Speciální Zadržovací Procedury: Nadace v lokaci udržuje pozorovací operace, ale jinak přímo nezasahuje do záležitostí SCP-2191, ani rituálních praktik komunit žijících v okolí lesu Hoia. Průzkum SCP-2191 je povolen pouze za použití dálkově ovládaných dronů. Nadační agenti se v oblasti ukrývají jako lesní strážci pracující pro rumunskou vládu. Je povoleno využití smrtící síly v případě narušení bezpečnosti SCP-2191 civilisty, či nepřátelskými entitami.

Popis: SCP-2191 je chrámový komplex nacházející se v hustém lese Hoia v Rumunsku. První dvě podlaží struktury blízce připomínají pravoslavné kláštery, jež se v regionu často nacházejí. Předpokládá se že jde o úmyslný pokus o zamaskování skutečné povahy SCP-2191. V nižších patrech chrámového komplexu byly nalezeny trácké a dácké architektonické prvky spolu s artefakty cucutensko-tripolské kultury, které byly objeveny v systému tunelů v nejhlubší známé části SCP-2191. Věří se, že jeskyně SCP-2191 nejsou přírodního původu a pravděpodobně byly vyhloubeny mezi lety 4800 až 3000 př.n.l.

SCP-2191 je obýváno populací organizmů označených, jako SCP-2191-1. Instance SCP-2191-1 jsou geneticky lidé, ale prošli značnými, zdánlivě smrtelnými, mutacemi. Jedinci SCP-2191 nemají žádný z důležitých vnitřních orgánů, kromě plic, srdce a mozkového kmene. Vnější epidermis nemá pigmentaci a vykazuje kondici podobnou popraskanému porcelánu, která pravděpodobně nějak souvisí s typem ichtyózy obecně známým, jako plod harlekýn. Entity se zdají být androgyní a chybí jim veškeré sekundární pohlavní rysy. Jejich zakrnělé oči byly zakryty vrstvou kůže a jsou tedy téměř kompletně slepí, ovšem stále schopni vnímat světlo (vykazují averzi na vlnové délky větší, než 100 nm). Mezi další odchylky od Homo sapiens patří neobvykle ploché, obrácené nosy a trychtýřovité uši. Obě tyto odchylky jsou považovány za spojené s orientací pomocí čichu a sluchu. Nezdá se, že by byli schopni jazykové komunikace a jediný zvuk, který vydávají je neustálé klikání jazyku, o němž se předpokládá, že funguje, jako jakási forma echolokace.

Instance SCP-2191-1 na první pohled nestárnou, ovšem bližší analýza odhalila, že mají pouze abnormálně pomalý metabolizmus. Nezdá se tedy, že by instance SCP-2191-1 byly biologicky nesmrtelné, ale spíše jejich buňky mnohem pomaleji odumírají.

SCP-2191-2 označuje kolektiv červovitých organizmů různých velikostí, tvaru a účelu. Tyto organizmy byly patřičně rozděleny jako SCP-2191-2A, SCP-2191-2B a SCP-2191-2C. Genetická analýza SCP-2191-2 ukazuje příbuznost s několika různými druhy, přičemž jejich nejbližším příbuzným druhem je Homo sapiens. Předpokládá se, že se SCP-2191-2 nevyvinulily přirozeně, ovšem jejich pravý původ je neznámý.

SCP-2191-2A připomíná vzhledem mihule, ovšem jejich vnitřní stavba těla je podobná spíše pijavicím. Každý jedinec SCP-2191-1 má uvnitř břišní dutiny, namísto žaludku a střev, SCP-2191-2A.

SCP-2191-2B jsou červovité organizmy obývající duté zdi SCP-2191. SCP-2191 bylo pravděpodobně zkonstruováno se systémem kanálů, skrz který se instance SCP-2191-2B pohybují. Tyto dlouhé tenké organizmy vstupují do otvorů SCP-2191-1 (primárně skrz ústa, či konečník), ovšem nezdá se, že by svým hostitelům způsobovaly zranění, nebo nepohodlí. Zdá se, že SCP-2191-2B slouží k rozdělování živin napříč SCP-2191, přičemž živiny získávají z instancí SCP-2191-1, které se nedávno krmily.

800px-Nematodes_Morue_poissonerie_Codfish_fish_market.jpg

SCP-2191-2B.

SCP-2191-2C, podobně jako SCP-2191-2B obývají vnitřní prostory SCP-2191. Tyto chapadlovité úponky sestávají především z neuronů a připínají se k míše jedinců SCP-2191-1. Pouze když jsou jedinci SCP-2191-1 připojeni k SCP-2191-2C, vykazují známky inteligence (včetně postoje podobného modlitbě). Zatímco jsou jedinci SCP-2191-1 připojeni k SCP-2191-2C, jsou považováni za neaktivní.

Během aktivního stavu opouštějí entity SCP-2191-1 chrámový komplex a aktivně loví živé lidi (ignorují zvířata i mrtvé osoby). Aktivní stav nenastává u všech jedinců ve stejnou chvíli (ovšem vždy nastává mezi soumrakem a rozbřeskem) a jedinci SCP-2191 neloví ve smečkách. Svou kořist ochromují pomocí paralyzující látky, kterou vypouští z jedových žláz na spodním karpálu obou rukou.

Když je kořist zneškodněna, SCP-2191-1 rozevře ústa a roztáhne krk, přičemž si vysadí čelist. SCP-2191-2A poté vyleze z břišní dutiny subjektu a započne s krmením tím, že se přisaje na krk oběti kruhovými ozubenými ústy s přísavkou. SCP-2191-2A nejdříve do těla subjektu vstříkne trávicí enzymy, které rozpustí orgány, svaly a kosti, a poté vzniklou tekutinu pozře. Tento proces může trvat 20 až 50 minut podle velikosti oběti.

Přestože obyvatelé okolí lesa Hoia o SCP-2191 vědí již dlouho, nebyla anomálie Nadací zaznamenána až do srpna roku 1916, kdy v oblasti zmizelo 244 vojáků rakousko-uherské armády při bitvě o Transylvánii. Kvůli první světové válce nezačaly operace na zadržení hrozby až do začátku roku 1919. Bez zdroje potravy se entity SCP-2191-1 staly od prosince roku 1924 neaktivními.

Při pozdějších incidentech, mezi lety 1932 až 1977, došlo k objevu SCP-2191-3.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License