Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/scp-1976
Autor: Autor původní Třídy roku '76
Překladatel:
Objekt #: SCP-1976
Třída Objektu: Safe
Speciální Zadržovací Procedury: SCP-1976 je zadrženo ve standardní zadržovací cele určené pro humanoidy, nacházející se v křídle bezpečných SCP Oblasti-77. Zaměstnanci vstupující do zadržovací cely SCP-1976 musí na sobě mít brýle se zbarvenými skly, aby se předešlo nechtěnému kognitivního kontaktu s SCP-1976. Veškeré fotografie a videa obsahující SCP-1976 musí být okamžitě zničena, potažmo veškerá nově vzniklá média musí být považována za nepřímý únik ze zadržení.
Popis: SCP-1976 je humanoidní organismus, přibližně 2 metry vysoký a vážící 120 kilogramů. Pokud se na něj subjekt dívá, začne subjekt vnímat podobnost se sebou samým a začne ho považovat za osobu zodpovědnou za jeho stvoření, za dospělého muže jménem ████ ██████, jenž byl doposud v přetrvávajícím vegetativním stavu. Na zádech má vytetovaný text v angličtině. Viz Dodatek.
Pokud se na SCP-1976 podívá člověk v pubescentním věku, ať je to osobně či skrze jeho vzezření na médiu, mezi niž patří fotografie či video, tak začne bezprostředně a natrvalo věřit v fakt, že SCP-1976 je jeho otec, který byl těžce zraněn při nedávné nehodě. Subjekty se vždy pokouší všechny ostatní v okolí upozornit na stav jejich otce, což vede k dalším ovlivněním efektem SCP-1976. Pokud se osoba ovlivněná SCP-1976 setká se svým opravdovým otcem, subjekt ho nebude schopen poznat a bude s ním interagovat, jako kdyby se jednalo o cizince. Subjekty, jež nikdy neměli žádnou otcovskou figuru, jejich otec zahynul či vyrůstaly bez otce již od útlého dětství, nebudou nijak ovlivněny.
Pokud SCP-1976 ovlivňuje více subjektů najednou, ovlivnění budou věřit, že SCP-1976 je otcem pouze jednoho z nich. Subjekty začnou vynášet logické argumenty na další ovlivněné, pokoušejíc použít vzhled jejich vlastní interpretace SCP-1976 jako důkaz pravosti jejich tvrzení. Když tyto pokusy selžou, subjekty se o dosažení SCP-1976 pokusí silou, často se obracejíc na vyšší autority v okolí, aby tomu bylo dosaženo.
SCP-1976 bylo objeveno 17/9/1976. Došlo k tomu po celkovém zmatení v místní nemocnici způsobeném efekty SCP-1976. Vyšetřování původu SCP-1976 odhalilo, že SCP-1976 bylo vzato do nemocnice z adresy obytného domu v Huntingtonu, WV. Z této adresy byly získány mnohé dokumenty, přičemž sousedům a rodinným příslušníkům byla podány amnestika.
Dodatek: Předpokládá se, že následující text byl vytvořen Alanem ██████, bývalým učitelem, jenž zemřel na nádor v mozku 2 měsíce před zajištěním SCP-1976. Vyšetřování souvislostí mezi jedincem a možnými zájmovými skupinami nepřineslo žádné výsledky. Je možné, že je pán ██████ napojen na Syncope Symphony.
Jen chtěl být se svými dětmi. Nemohly přijít o otce v takovém věku. Jess je 13 a Liz teprve nedávno bylo 12. Jen jsem chtěl, ať mají otce, který by byl u nich, jak budou vyrůstat, a ať má Margaret manžela. Když jsme se dozvěděli o tom nádoru, chtěl jsem s nimi strávit, co nejvíc času by jen šlo. A taky jsem tak udělal. Za těch posledních pár měsíců jsme si byli blíž něž kdy jindy. Ale moje hlava se dál a dál horšila, signalizujíc, že mé poslední dny se blíží. Zasloužili si víc, než jen pár fotek a vzpomínek na mě.
Začal jsem s věcmi z mého mládí. Nebylo toho samozřejmě tolik, kolik jsem toho měl před tím, ale musel jsem pracovat s tím, co jsem měl. Dostal jsem to tělo z krematoria. Pracoval jsem tam, takže to ani nebyl takový problém. Dejte mi minutku, má hlava bolí čím dál víc, když tohle píšu. To zvonění v mých uších. Tak hlasité a čisté. Vlastně to ani není zvonění. Slyším, jak kdysi zpívávaly mé děti.
Netrvalo dlouho, než jsem to dokončil. To byl nejspíš ten problém, že jsem na tom nestrávil dostatek času. Nebyl jsem si jistý tím, co vlastně dělám, a co jsem nakonec stvořil. Nemohl jsem to už předělat, ale mohl jsem to tehdy ještě zničit.
Když jsem s tím přišel domů, řekl jsem, že jsem záchranář, že jsem jim přinesl "Alana" z té nehody. Byla to naprostá blbost, ale ten efekt měl ty mé lži udělat uvěřitelnými. Ale když jsem tu věc ukázal Liz a Jess… ptali se, kde je jejich táta. To Margaret si myslela, že to je její otec. Ptaly se mě, kde je jejich táta, ale já jsem jim to nemohl říct. Stále plakaly a plakaly až nakonec utekly. Nikdy se už nevrátily. Nemělo jim to navždy vzít otce. Dělal jsem to pouze pro ně.