SCP-186

Info

Název: SCP-186
Originál: http://scp-wiki.net/scp-186
Autor: DrMagnus
Překladatel: Pryncezna

---

Objekt #: SCP-186

Třída Objektu: Euclid

Speciální Zadržovací Procedury: Oblast SCP-186 s rozlohou přibližně 300 km² bude uzavřena pro veřejnost pod záminkou obnovy přirozeného prostředí zubra evropského. Bude vystavěno automatické bezpečnostní předpolí sledované posádkou Předsunuté Oblasti-355. Bezpečnostní pracovníci musí každé dva týdny vykonat pochůzku po SCP-186. Jakékoliv anomální dění pozorované uvnitř zabezpečené oblasti musí být zapsáno a nahlášeno řediteli výzkumu.

Všechny známe primární zdroje dokumentující události v SCP-186 byly zajištěny Nadací. Tyto záznamy budou uloženy v archivech Oblasti-23. Kvůli stáří a možnosti jejich poškození musí být přístup k těmto dokumentům odsouhlasen archivářem Oblasti-23 a musí s nimi být naloženo dle jeho instrukcí.

Všechny případy SCP-186-1 budou uloženy v muničním křídle Oblasti-23.  

Popis: SCP-186 je oblast dříve neznámého vojenského střetnutí mezi jednotkami Německého císařství a silami Ruské prozatímní vlády probíhající mezi 24. červencem 1917 a 13. srpnem téhož roku jako součást první světové války a jeho přetrvávajících účinků. Tato srážka je mezi jejími účastníky v přeživších záznamech známa jako bitva v Husjatynských lesích.

V červenci roku 1917 se v oblasti SCP-186 uskutečnil ozbrojený střet oddílu přibližně 500 německých vojáků se zbytky ruské divize zničené německým protiútokem na Kerenského ofenzívu. Vojska se setkala v hustě zalesněném terénu poblíž města Husjatyn, dnes ležícího v Ternopilské oblasti na Ukrajině. Obě strany konfliktu využily anomální výzbroje využívající dosud nepochopené a neduplikované technologie. Tato bitva vyústila ve smrt nebo trvalou bojeneschopnost všech jejích účastníku a přibližně 300 civilistů vyskytujících se v její blízkosti.

SCP-186-1 je souborné označení veškeré výzbroje získané z oblasti od zajištění SCP-186 v roce 1917 sestávající z následujícího:

• Velmi upravený kulomet Škoda M1909 schopný způsobit prudké nádorovité bujení uvnitř těla všech organismů větších než běžný laboratorní potkan.
• Dělostřelecké granáty vyrobené pro střelbu z bombometu Mortier de 58mm typu 2, které obsahují plyn, jenž zabraňuje živočišným buňkám zastavit životní funkce.
• Žiletkový drát potažený neznámou halucinogenní sloučeninou, která při vstupu do krevního oběhu trvale ovlivní lidské subjekty.
• Zbytky neznámého zápalného zařízení pravděpodobně odpáleného v závěru konfliktu, které je zodpovědné za přibližně 34% všech obětí
• Britský granát vzor 27 obsahující plyn schopný projít filtrovacími systémy všech testovaných plynových masek, který u člověka vzbuzuje pocit hořící kůže.

*Náboje do francouzské pušky 8x50mmR, které obsahují drcené lidské kosti místo střelného prachu. Jejich účel je neznámý.   

Historické záznamy poukazují na fakt, že německý oddíl podílející se na bitvě v Husjatynských lesích na popud uherského vojenského poradce Mátyáse Nemeşe pronásledoval skupinu ustupujících Rusů, toho času doprovázenou francouzským vědcem Dr. Jeanem Durandem. Podle soudobých dokumentů nyní utajovaných Nadací jsou tyto dvě osoby zodpovědné za vývoj a v omezeném měřítku i výrobu SCP-186-1 a přidali se k opačným stranám východní fronty výslovně proto, aby byly tyto zbraně využity v boji.

+ Záznam výzkumu 186-7

Záznam výzkumu 186-7: Pozoruhodné anomálie zaznamenané v SCP-186

11. dubna 1923: V oblasti v jihovýchodní části SCP-186 o výměře 3 km² spontánně odumírají stromy. Rozklad přichází mnohonásobně rychleji, než je běžné, a během dvou týdnů je území zcela odlesněno a zbaveno i ostatního rostlinstva.

13. ledna 1927: Ačkoliv se teploty drží na -15°C, uprostřed oblasti se nenachází žádný sníh. Teploty měřené v oblasti souhlasí s okolím.

2. září 1932: Napříč oblastí jsou zaznamenány zvuky ojedinělé střelby i přes potvrzenou nepřítomnost civilistů v oblasti. Zvuky ustávají po třech dnech.

30. května 1936: Agenti Čechov a   ██████████ se nevracejí z pravidelné pochůzky po SCP-186. Nejsou po nich nalezeny žádné stopy.

15. května 1941: Na popud zdrojů umístěných ve Třetí říši Nadace evakuuje SCP-186 kvůli brzkému zahájení operace Barbarossa. Po vyřazení hlídkových stanovišť je zaměstnanci přesouvajícími se přes oblast zaznamenána slabá záře viditelná na vzdálenost 150 m. Vizuální kontakt před evakuací nebyl zajištěn.

29. října 1945: Po dohodě se sovětskými úřady je oblast SCP-186 znovu zajištěna. Při hlídce zahajující zadržení bylo objeveno třináct mrtvol v uniformách s odznaky německé 4. tankové armády a dvacet sedm mrtvol v uniformách sovětské 22. armády v pokročilém stadiu rozkladu. Identifikace těl nebyla úspěšná, kvůli odstranění všech identifikačních dokladů a odznaku, které předcházelo objevu těl zaměstnanci Nadace.

19. února 1959: Po zřícení velkého závrtu v severovýchodní části SCP-186 jsou v jeho okolí nalezeni čtyři velmi dezorientovaní muži ověšení cáry látky později identifikovanými jako značně rozložené uniformy z první světové války patřící jak Německému císařství, tak Rusku. Subjekty byly umístěny do vazby a převezeni do Oblasti-23 na další výzkum.

04/02/1959: Při rozsáhlých vykopávkách v oblasti severovýchodního závrtu je objeveno 23 osob pohřbených v hloubce 15 metrů, jež jsou naživu i přes dekády strávené v podzemí a rozličná zranění. Stejně jako subjekty objevené dříve je většina z nich obleena ve zbytcích bojových uniforem z období první světové války. Předpokládá se, že se všichni účastnili bitvy v Husjatynských lesích. Výzkum v Oblasti-23 zaznamenává pouze nepatrný posun, neboť subjekty nejsou schopny poskytnout jakékoliv informace nebo komunikovat se zaměstnanci Nadace kvůli rozsáhlému psychologickému traumatu a rozvinutým duševním chorobám. Zaměstnanci Nadace se pokouší subjekty po třech týdnech výzkumu usmrtit, všechny pokusy však selhávají. Subjekty jsou následně znehybněny, uspány a zpopelněny.

29. července 1962: Při přestavbě zadržovacího zařízení je objeveno, že je bezpečnostní předpolí SCP-186 o téměř 85 m delší, než je uvedeno v původní dokumentaci. Vyšetřování později vylučuje chybuměření jako příčinu rozdílu.

13. prosince 1975: Jsou zaznamenány atmosferické jevy vyskytující se pouze uvnitř SCP-186. Mezi ně patří stálé větry o rychlosti až 120 km/h, 20 cm srážek a teploty dočasně dosahující 48°C.

12. srpna 1987: Smečka vlků čítající přibližně 200 jedinců přichází do SCP-186, shlukuje se v bodu ležícím ve střední části oblasti a okamžitě se rozprchá.

03/03/2009: Je pozorována přítomnost tří vzrostlých smrků v jihozápadní odlesněné oblasti, které jsou prvními zaznamenanými rostlinami v místě od události roku 1923. Předpokládané stáří dřevin je 50 let.

+ Přepisy vybraných dokumentů o SCP-186

Dokument 186-3: Leták ohlašující přednášku Dr. Duranda pořádanou v květnu 1911 Královským chemickým institutem

ABY JIŽ VÁLEK NEBYLO
Presentace zahraničního učence DR. JEANA DURANDA, bývalého člena Académie des sciences, o možnostech moderní vědy vytvořit zbraně natolik hrozivé, že učiní válku přežitkem dob bývalých!
Dr. Durand vyloží součinnost chemie, balistiky, psychiatrie a ostatních oborů v současnosti rozvíjených pilnou prací učencovou, jenžť dovolí člověčenstvu vstoupit v novou epochu MÍRU a MODERNOSTI.
Bude konána 19. května v derbyshirské posluchárně.

Dokument 186-11: Glosa publikována 2. ledna 1912 v uherských novinách Népszava napsaná Mátyásem Nemeşem

Mým druhům v poddanství Jeho císařského Veličenstva Františka Josefa
Vpravdě největší nádherou pro duši člověka jest sjednocení mnohých rozmanitých národů pro jedinou, nezhanobitelnou myšlenku. Nechť jest samozřejmostí od Vídně k Budapešti, že naše království bude žíti s tímto principem v srdci.
Avšak v nitru naší monarchie i jinde na světadíle dlí tací, již by byli nanejvýš potěšeni naším roztříštěním v nespočet střípků, již stojí v cestě našemu osudu. Co lze učiniti s těmito nespokojenci a křiklouny? Jakkoli jsou zrádci a vzbouřenci věšeni po způsobu psů jimiž jsou, není žádný způsob popravy, jenž by zvládl zhasiti uhlíky zrady vpálené do srdcí Balkánců. Jak můžeme dokázati jednotu naší myšlenky, naši sílu, naše místo na vrcholu Evropy věnované Bohem?
Silou zbraní! Kat dokáže vetknouti strach do srdcí desítek. Mohutné vojsko jím skolí duše miliónů. Snad máme dostatek mužů, ale nejsme sami. Rus i Saracén do svých řad též nažene hordy, ale všichni tito muži jsou pouze jankovitými trny v oku. Muže od zvířete neodlišuje početnost, nýbrž nadřazenost jeho mysli, dokázaná důvtipem a zručností!
Moji krajané, zasvětil jsem život tvorbě takovýchto důkazů zručnosti a nestřehu se napsati, že proti mým zbraním neobstojí nikdo vyjma Všemohoucího! Skrze moc silnějších zbraní dosáhneme našeho velkolepého cíle, uvnitř i vně našich hranic! Dejte mi továrny, dejte mi muže, dejte mi možnost posloužiti naší říši mou pílí, a dopřeji lidu jeho planoucí meč, jenž ozáří cestu civilizované Evropě! Takto a pouze takto vyřešíme otázky, jimiž se soužíme!

Dokument 186-32: Telegram zaslaný Jeanem Durandem Mátyási Nemeşovi z Paříže 28. dubna 1912

ZVÁŽIL VÁŠ NÁVRH
MUSÍM ODMÍTNOUT. PROSTŘEDKY PODŘADNÉ A KOPÍRUJÍCÍ MŮJ VÝZKUM
VAŠE ZÁJMY JSOU DOBYVAČNÉ, MÉ JSOU MÍRUMILOVNÉ.
S POZDRAVEM J. DURAND

Dokument 186-39: Nedatované memorandum generála Německé armády, Felixe hraběte Bothmera neznámým podřízeným

S okamžitou platností je plk. Nemeş přidělen k vaší jednotce jako poradce. Experimentální výzbroj budiž užita pouze na rozkaz plk. Nemeşe. Ačkoliv s nimi můžeme prolomit rumunskou frontu, není moudré používat tyto bezbožnosti, dokud o jejich účincích nic nevíme. Řeči o o podobných zbraní u Rusů zůstávají nepotvrzeny.

Dokument 186-52: Dopis voj. Pjotra Avťuchova, účastníka bitvy v Husjatynských lesích

Nejdražší Naďo,
Zaslechl jsem zvěsti o šílenství panujícím doma. Nechť je Ti útěchou, že to není nic proti šílenství zde. Byli jsme přesvědčeni, že čtyři roky vojny nás naučily vše a ještě víc, než jsem potřebovali vědět. Nenaučily nás nic.
Ten prokletý Francouz, jejž si muži zvolili jako vůdce mluvil o míru. Mluvil o zbraních tak strašlivých že se nepřítel na místě vzdá. Byli jsme hlupci. Běhali jsme zákopy s puškami a klacky mrtvých v rukou. Věřili jsme mu stejně, jako jsme věřili každému, kdo měl proviant.
Nepřemýšleli jsme o tom, odkud ten muž pochází. Netázali jsme se sami sebe, proč má ony zbraně. Bylo nám to jedno. Chtěli jsme přežít.
Nikdy nás nenapadlo, že nepřátelé budou mít takové zbraně také. Toho Francouze nejspíš také ne. Nebo alespoň doufám že ne. Nedokáži si představit člověka, který by s tím přišel a věděl by, co se stane. Možná ten Francouz není člověk. Možná je něco jiného.
Právě sedím v díře, kterou jsem si vykopal kdesi v lese. Měl jsem utéct, jakmile jsem vyděl toho Němce, jak zamířil na Giljova. Z Němcovy zbraně nevyšla kulka . Nemohl jsem se na něj dívat potom, co se jeho tvář praskla a on stále křičel. Myslím, že jsem viděl ruce, které mu trhaly lebku vejpůl.
Někde v dálce Volikov křičí, že vidí čerty, jak opékají jeho děti. Řve to samé už pět dní.
Už jsem mohl tolikrát utéci. Francouz nám dal novou plynovou zbraň. Nejprve jsme ji odmítali, poněvadž jsme věděli, co se stalo v Rumunsku. Ale on slíbil, že tohle je jiné, že můžeme zneškodnit nepřátele bez toho, abychom je zranili. Kdo by chtěl prolévat další krev, zeptal se. To byl dobrý argument a tak jsme vystřelili z bombometů na pozici před námi. Podivný modrý plyn se vyřinul zpoza stromů, ale Francouz nám zakázal zaútočit. Ještě něco, řekl. Vzal si pušku, zamířil a vystřelil. Než jsem se mohli zeptat, co ví vědec o střílení, uslyšeli jsme jekot. Trefil Němce.
Podal mi dalekohled. Podívejte se, řekl. Uviděl jsem Němce, chyběla mu půlka hlavy, ale stále vřeštěl. V téhle válce jsem už viděl všechno, ale nikdy jsem neviděl takové výrazy, jaké nasadili jeho němečtí kamarádi. Francouz svým ukrutně klidným hlasem vysvětlil, že mu ustřelil alespoň čtvrtinu mozkové hmoty. Říkal, že by to stačilo na okamžitou smrt. Ale dívejte se.
Stále jsem se díval dalekohledem. Němec nepřestával vřískat. Alespoň deset minut jsem se díval a nemohl se hnout. Francouz se usmál. Na tomto místě. Ten plyn, říkal, zajišťuje, že nezemře, nezáleží na zranění. Němci byli svým druhem příliš zděšeni, než aby si všimli, že nejsou krytí, a Francouz zamířil na další střelu. Zbytek vojákovy hlavy byl pryč, a jeho křik nahradilo jakési hluboké brumlání, jaké jsem od člověka nikdy neslyšel.
Ne, řekl Francouz, žádná újma. Daroval jsem vašim nepřátelům život. Kdo by se proti tomu odvážil postavit, otázal se.
Musel jsem se jít do houštiny vyzvracet. To jsem neudělal od mého prvního zákopu. Kdo by po tomhle mohl bojovat? Ale oni bojovali. Jednou byla naše četa přepadena a zahnána na louku. První, které prošly stromovím trefilo něco, co jim vzalo kůži. Nemůžu popsat, proč není pohled na muže roztrhané na kusy tak děsivý, jako pohled na perfektně staženou mrtvolu na bojišti, ale naše četa se rozprchla.
Už nejsme vojska. Už ne. Jsme zvířata, společně lapená v lese a ničemu nerozumíme. Občas, když Volikov spí, slyším z lesa Francouze, jak něco maďarsky křičí, křičí a směje se. Skoro bych raději poslouchal Volikova.
V téhle díře zemřu. Příliš se bojím toho, co je venku, než abych vylezl. Minkin zkusí přemoci hrůzy lesa a utéci. Dává mu tento dopis a doufám, že to zvládne. Když jsem mu jej dával, vtipkoval, že po válce dostane místo ve státní správě za doručení dopisu z pekla. Nejsem si jistý, jestli nemá pravdu.
Sbohem
Pjotr