SCP-013-CZ
hodnocení: +3+x

Objekt #: SCP-013-CZ

Třída Objektu: Keter

Polednice

Polednice - mladá žena

Speciální Zadržovací Procedury: Vzhledem k povaze a schopnostem SCP-013-CZ vstupovat do své vlastní dimenze, nelze toto SCP trvale zadržet i přes veškeré snahy Nadačního personálu.

Když jsme je zavřeli poprvé, tak byly obě tyto entity spolu. Jakmile ale udeřila sedmá večer, jedna z těchto entit se najednou… jakoby vypařila. Na kamerách jsme pak díky zpomalení záznamu zjistili, že se dokáže v rámci milisekund opravdu vypařit. Tím myslím… Mělo to okolo sebe hromadu rozvířeného prachu a… Vypadalo to, jakoby se stala jedním s tím prachem a nakonec ani po tom prachu nezbylo nic. - Dr. ██████

Popis: SCP-013-CZ jsou dvě humanoidní bytosti neznámého pohlaví a vzhledu.

SCP-013-CZ-1 se zjevuje v několika podobách, zpravidla je oděná v bílém hávu. Nejčastěji je viděna, buď jako mladá dívka v bílých rozevlátých šatech s blond dlouhými vlasy, anebo jako ošklivá stařena. Někdy se spolu s ní zjevují dva velcí černí psi.1 Někdy v ruce drží srp (především, když je v podobě mladé ženy) někdy dlouhou hůl (možné v obou podobách).

Přesně o poledni (12:00 am) se zjevuje na venkově v blízkosti obydlených míst. Ten, kdo ji uvidí, by měl okamžitě přerušit veškerou svoji činnost a odejít co nejrychleji domů. Ti, jež to neudělají, budou těžce zraněni či rovnou zabiti a to pouhým dotykem, anebo za pomocí toho, co SCP-013-CZ-1 drží v ruce (srp nebo hůl). Obzvláště nebezpečná je pak malým dětem a mládeži do 18 let, kteří se v době oběda toulají po venku. Ti po styku s ní obvykle zmizí a dosud se nikdo ze zmizelých nevrátil zpět.
"Trestá ty, co nedodržují polední klid."

ÚRYVEK Z ROZHOVORU S JEDNÍM Z PŘEŽIVŠÍCH

[ZAČÁTEK ROZHOVORU]

Dr. Dickens: Dobrý den, jsem ráda, že jste si na mě udělal čas.

█████: Dobrý den… Já… To nic není. Jsem rád, že se o tom dozví ostatní. Tenkrát mi to nikdo nechtěl věřit, víte?

Dr. Dickens: (usměje se) Tomu věřím. Přeci jen se jedná o mýtickou bytost. Já samotná jsem ní byla strašená jako malá holka.

█████: (zasměje se) Jo… A předpokládám, že jste tomu taky nevěřila, co?

Dr. Dickens: Ne, nevěřila, ale vždycky jsem byla až moc hladová na to, abych nedorazila domů.

█████: Dobře jste udělala, slečno. Heh… To vám povím… Bylo to strašný… Tehdá mi bylo… Ty jo… Sedm, nebo tak nějak. Byl jsem venku se svou partou. Myslím, že jsme dělali bordel u slamníku. Však víte, jak se na polích poseče obilí a pak se ty zbytky nahážou na hromadu…

Dr. Dickens: Jo, jo. Vím, co myslíte. Taky jsme to dělávali jako malí.

█████: No tak jsme tam teda byli a nikdo z nás si neuvědomil, že by bylo fajn, se jít najíst. A… Pak najednou bylo ticho. Kousek od nás stála jakási babča. Vypadala fakt strašně sešle. Kluci začali zdrhat, jak nejrychleji mohli, ale já jsem byl zahrabanej pod slámou, a když jsem se vyhrabal… No myslel jsem, že se ve mně krve nedořežou. Na to, že ta babča byla dost daleko… No… Určitě bych stihl zdrhnout, ale… Najednou byla přímo přede mnou… A… (otřásl se) Byla fakt hnusná… Jako fakt, FAKT HNUSNÁ!

Dr. Dickens: Dokázal byste ji nějak popsat?

█████: Eh… Jakože… Jo? Asi? Byla… Docela vysoká… Vychrtlá… Nešlo jí moc vidět do obličeje, ale z toho, co šlo vidět… Její kůže byla scvrklá našedlá… Měla jenom pár zubů… A… Její hlas… Jak bych to popsal… Jako by někdo třel polystyrenem o sebe a k tomu ještě přimíchal zvuk brusky. Nemyslím, že byl nějak hlasitý, ale… Běhal z toho všeho mráz po zádech…

Dr. Dickens: Oh bože… (párkrát se zhluboka nadechla) A… Co se stalo tedy po tom, co se před vámi objevila?

█████: No… Eh… Jo… Ona… Ona mě chytla za ruku. Na to, jak byla vychrtlá, měla pekelně pevnej stisk. Já se jí snažil vyvléct. Máchal jsem sebou, jako bych se topil a nějak se mi povedlo vysmeknout. No skončil jsem na zemi, a jak jsem se snažil zvednout, přetáhla mě holí po zádech. Řvala na mě, už ani nevím co a pořád mě mlátila. A když skončila… Vypařila se… Byla pryč… A já tam ležel zabalenej ve slámě…

Dr. Dickens: Musel to být strašný zážitek…

█████: No… Popravdě doma to bylo horší… (hořce se uchechtl) Ne, že bych dostal na prdel, ale… Jít domů přes celou vesnici… Obalenej slámou a krví… Dokonce my vypadl zub! Mamka ze mě byla na prášky. Říkala, že to vypadá, jakoby mě někdo zbičoval a pořád se ptala, jestli mě kluci nešikanujou a tak… Když jsem jí řekl, že to byla stará babča, nechtěla mi věřit a říkala mi, že není dobrý bránit takhle lidi, co mě šikanujou… A že jsem dost starej na to, abych vymýšlel tak blbý výmluvy…

(Dotazovaný ukázal rány na rukou a svém hrudníku. Opravdu vypadaly jako jizvy po bičování.)

Rozhovor pokračoval dál, ale pro účely Nadace je potřebný pouze tento úryvek.

SCP-013-CZ-2 se stejně jako SCP-013-CZ-1 zjevuje v mnoha podobách. Buď jako vetchá stařena v tmavě šedém až černém hávu, nebo jako malý mužík, mnohdy s rohy na hlavě, který okolo sebe má sloup rozvířeného prachu. Počínání SCP-013-CZ-2 je totožné s chováním SCP-013-CZ-1 s rozdílem doby jeho výskytu. Zatímco SCP-013-CZ-1 se objevuje v poledne, SCP-013-CZ-2 tak koná v době večerního zvonění (okolo 7:00pm).

SCP-013-CZ-2 se taky od SCP-013-CZ-1 liší tím, že svoji oběť děsí především z dálky. Pokud však tato entita oběť odchytí, je okamžitě usmrcena. Těla obětí SCP-013-CZ-2 byla nalezena ráno v blízkosti kapliček, nebo Božích muk2 v zuboženém stavu. Mnohdy tělům chyběly části končetin, oči, uši nebo rovnou celá hlava.


Různá měření a zkoumání tohoto SCP uvedla, že jejich pobyt v našem světě je téměř neomezený. Avšak SCP-013-CZ-2 se zdržuje v jejich dimenzi o něco déle než SCP-013-CZ-1. V přepočtu jde o zdržení v řádu 10-15 minut. Naše snahy o vystopování jejich reality a důvodu jejich zdržení se nezdařily. Veškerá komunikační či nahrávací zařízení selhala bezprostředně po vstupu do jejich dimenze.
Možná by také stálo za zmínku, že nereagují na žádné fyzické pohnutky ze stran zaměstnanců Nadace v rozmezí 30 minut do uplynutí celé hodiny.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License