Sarkicismus
hodnocení: +2+x

cf15Pj6.jpg

Pečeť objevená na stránkách v sarkickém grimoáru. Variace této pečeti (a jednotlivých symbolů) byly nalezeny na místech spojených se sarkicismem po celém světě.

Sarkicismus (z řeckého σάρξ, tedy “maso”) je náboženský/filozofický směr, který zahrnuje množství tradic, vír a spirituálních praktik založených na učení "Velekarcisty Iona"1, jeho zakladatele. Přívrženci praktikují kanibalismus, lidské oběti, tělesná vylepšení, thaumaturgii, dimenzionální manipulaci a uzavírání smluv s entitami z jiných světů. Organická manipulace umožnila několika sarkicistům dosáhnout anomálního stavu bytí a překročit fyzické limity lidské existence.

Jejich společnost je utajená. Veřejnost netuší o její existenci. Některé organizace o nich věcí, jako například Globální Okultní Koalice, nebo Obzorová Iniciativa, zatímco Církev Rozbitého Boha je vidí v apokalyptickém smyslu2. Přestože tento fakt zpomaluje vyšetřování, je ve výsledku jejich utajená povaha výhodná pro udržení normálního stavu lidské společnosti.

Nemoci jsou uctívány a sarkické chrámy byly objeveny s obětmi ve formě lymfatických uzlin a nádorů. Některé sarkické kulty považují nákazy za formu zasvěcení, způsob jak se "zbavit slabých" a očistit zbytek a tak aktivně zajistit jejich šíření. Většina vyznavačů sarkického učení se zdá být imunní vůči patogenům, ovšem není jisté, zda se jedná o anomální efekt, nebo přirozenou odolnost.

Sarkické anomálie jsou často spojeny s rizikem pro jejich uživatele. Přestože jsou sarkičtí věřící schopni pozměňovat svá těla do různých fyzických forem, bylo rovněž zjištěno, že tyto změny (nebo nejspíše tajemství odhalená na cestě k apoteóze) mají degenerativní vliv na mentální stabilitu. Přímá příčina tohoto jevu není známá, ovšem je nejlépe viditelný u známých karcistů, kteří často vykazují známky psychózy.

Nadace rozděluje známé sarkické kulty na dva hlavní proudy: protosarkicismus a neosarkicismus3. Protosarkické kulty se dají nalézt v uzavřených komunitách v nejizolovanějších regionech Eurasie a jejich následovníci jsou velmi chudí a nepřátelští vůči cizincům. Tyto skupiny se vyhýbají modernismu, ukazují akutní technofóbii a jsou svázáni pověrami a zákazy. V kontrastu s tímto jsou neosarkické kulty kosmopolitní, veřejně přijímají modernu a nevykazují žádné problémy s technologií. Jejich veřejné životy se příliš neliší od ostatních v jejich kultuře a sociálním postavení. Přívrženci jsou obvykle bohaté rodiny s dlouhými kořeny. Oba proudy však spojuje jedno vyznání, jehož základní pilíře jsou:

Apoteóza
Víra ve fakt, že kdokoliv se může stát bohem. Zdá se, že sarkicismus vidí Velekarcistu Iona (a v menším měřítku i jeho Klavigar) jako bytost, která prošla procesem apoteózy. Pro následovníky protosarkicismu platí, že apoteózy je možné dosáhnout za čas a pouze skrz Iona. Zatímco, následovníci neosarkicismu věří, že pokud by někdo měl moc Iona svrhnout, je jejich svaté právo (ne-li povinnost) tak učinit. Cesta k apoteóze je rovná vůli k moci.
Vůle
Vůle k moci je primární tažnou silou člověka. Jedinec se pokouší ovládnout všechny věci ve svém vlastnictví a udává tak směr síle (účinnost), zatímco jiní dělají to samé, často v opozici. Vůle je k moci to, co forma ke hmotě. Tedy, "chtíč je měřítkem všeho"4.
Teofágie5
Svátostní konzumace boha. Sarkicismus věří v existenci mnoha bohů ve vesmíru (žádného z nich však neuctívá) a v to, že tyto entity mohou být jistým způsobem "pozřeny". Přívrženci věří, že tento parazitický vztah (ať už doslovný, nebo alegorický) je primárním zdrojem jejich thaumaturgických schopností.
Obětování
Mezi protosarkickými kulty jde spíše o symboliku oběti sebe sama ve prospěch celku, zatímco u neosarkických kultů jde o pravý opak a přívrženci věří v obětování celku ve prospěch jednotlivce. Sval utrpí poškození, zahojí se a stane se silnějším, než předtím. Stejný princip je uplatňován pro mysl a je tedy vytvořena jakási tolerance pro jinak nepředstavitelné věci. Opakující se cykly ničení a regenerace. Podle sakrického učení je svár nejlepším učitelem.
"Vedení masa"
Věří se, že všechny živé bytosti pochází z jednoho předka (dále rozebíráno v sekci Mytologie). Přívrženci tvrdí, že tento společný původ6 je klíčem k tělesné augmentaci ("Lihakut'ak"), což naznačuje kromě mysticismu také jistou znalost genetiky. Je svatým právem vyznavače sarkicismu vést a kultivovat organickou hmotu. Nejschopnější z nich jsou schopni brát geny jiných životních forem a vytvářet z nich nové.

Většina protosarkických sekt věří, že Ion dosáhl, nebo je v procesu dosažení apoteózy a po dokončení své metamorfózy zničí tento "vadný, potracený" vesmír a přetvoří jej na ráj známý, jako "Ikunaan", kde všichni konečně poznají spasení a radost "pod nebesy barvy růže".Ovšem existují jiné seky, které naopak věří, že se Ion obětoval, aby ochránil lidstvo před intrikami bohů.

Neosarkické kulty se od této interpretace odklánějí a na Iona nekladou důraz. Jejich hlavním záměrem je apoteóza, aby se mohli stát jedněmi z bohů tak, že získají moc, vytříbí své dovednosti a zpřetrhají etická pouta, která člověka svazují. Velekarcista není viděn jako prorok, nebo mesiáš, ale spíše jako osoba, která se dostala nejblíže k dosažení božskosti. Zavrhují jeho morální učení, jako slabost a ignorují velkou část starých spisů, aby mohli zneužít rituálů ve svůj prospěch.

Přestože oba proudy sarkicismu sdílí mytologii a mnoho praktik, dalo by se téměř říct, že se jedná o oddělená náboženství. Příznivci protosarkicismu vidí neosarkicisty jako kacíře s ideologií/filozofií, která překrucuje prvky pravé víry. To dělá neosarkicisty obzvláště nebezpečné, protože jim chybí etické a morální zábrany7, které jsou mezi staršími tradicemi časté a občas zachází tak daleko, že by se jejich zásady daly považovat téměř za protiklad původního učení. Existují důkazy o tom, že neosarkicisté dokonce uzavírají smlouvy s bytostmi mimo náš svět (Archony), což jde přímo proti tomu, co Ion kdysi kázal.

Sarkicisté mluví a píší adytsky (seznámení se starou adytštinou je dostupné zde). Zdá se, že tento jazyk vznikl spojením prvků protouralštiny, indoevropštiny (pravděpodobně daevitštiny) a γλῶσσαχάος8, ovšem primárně z protouralštiny. Přívrženci sarkicismu sami sebe neoznačují "sarkicisté". Tento termín pochází od starých Mekhanitů9, kteří jej používali pro své nepřátele. Název byl přijat Globální Okultní Koalicí, jejíž zástupci si mysleli, že se jedná o jejich skutečný název a později byl název převzat i Nadací jako součást Projektu: Sitra Achra. Ve skutečnosti sarkičtí kultisté označují svou víru, jako Nälkä10. Za žádných okolností nesmějí infiltrující Nadační agenti používat slovo "sarkicismus", nebo jiné slovo se stejným kořenem.

Tím, že Nadace a GOC přejaly mekhanitskou terminologii, nechtěně zvěčnily kosmický konflikt "MASO/MEKHANE", který Církev Rozbitého Boha propaguje11, což je nepřesná a hrozná simplifikace sarkicismu. Přestože tento dokument se pokusí napravit tyto nepřesnosti, "sarkicismus" (a jeho odvozeniny) zůstává normálním termínem v Nadačním slovníku.

Existují obavy, že Nadace a GOC znají pouhý zlomek toho, co sarkicismus znamená a co jeho následovníci zamýšlejí. Podle dostupných informací se dá předpokládat, že cíle sarkických kultů představují hrozbu Scénáře Třídy-SK, změna dominance, včetně možnosti Scénáře Třídy-XK, konce světa.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License