Pečeť objevená na stránkách v sarkickém grimoáru. Variace této pečeti (a jednotlivých symbolů) byly nalezeny na místech spojených se sarkicismem po celém světě.
Sarkicismus (z řeckého σάρξ, tedy “maso”) je náboženský/filozofický směr, který zahrnuje množství tradic, věr a spirituálních praktik založených na učení "Velekarcisty Iona", jeho zakladatele. Přívrženci praktikují kanibalismus, lidské oběti, tělesná vylepšení, thaumaturgii, dimenzionální manipulaci a uzavírání smluv s entitami z jiných světů. Organická manipulace umožnila několika sarkicistům dosáhnout anomálního stavu bytí a překročit fyzické limity lidské existence.
Jejich společnost je utajená. Veřejnost netuší o její existenci. Některé organizace o nich vědí, jako například Globální Okultní Koalice, nebo Obzorová Iniciativa, zatímco Církev Rozbitého Boha je vidí v apokalyptickém smyslu. Přestože tento fakt zpomaluje vyšetřování, je ve výsledku jejich utajená povaha výhodná pro udržení normálního stavu lidské společnosti.
Nemoci jsou uctívány a sarkické chrámy byly objeveny s obětmi ve formě lymfatických uzlin a nádorů. Některé sarkické kulty považují nákazy za formu zasvěcení, způsob jak se "zbavit slabých" a očistit zbytek a tak aktivně zajistit jejich šíření. Většina vyznavačů sarkického učení se zdá být imunní vůči patogenům, ovšem není jisté, zda se jedná o anomální efekt, nebo přirozenou odolnost.
Sarkické anomálie jsou často spojeny s rizikem pro jejich uživatele. Přestože jsou sarkičtí věřící schopni pozměňovat svá těla do různých fyzických forem, bylo rovněž zjištěno, že tyto změny (nebo nejspíše tajemství odhalená na cestě k apoteóze) mají degenerativní vliv na mentální stabilitu. Přímá příčina tohoto jevu není známá, ovšem je nejlépe viditelný u známých karcistů, kteří často vykazují známky psychózy.
Nadace rozděluje známé sarkické kulty na dva hlavní proudy: protosarkicismus a neosarkicismus. Protosarkické kulty se dají nalézt v uzavřených komunitách v nejizolovanějších regionech Eurasie a jejich následovníci jsou velmi chudí a nepřátelští vůči cizincům. Tyto skupiny se vyhýbají modernismu, ukazují akutní technofóbii a jsou svázáni pověrami a zákazy. V kontrastu s tímto jsou neosarkické kulty kosmopolitní, veřejně přijímají modernu a nevykazují žádné problémy s technologií. Jejich veřejné životy se příliš neliší od ostatních v jejich kultuře a sociálním postavení. Přívrženci jsou obvykle bohaté rodiny s dlouhými kořeny. Oba proudy však spojuje jedno vyznání, jehož základní pilíře jsou:
- Apoteóza
- Víra ve fakt, že kdokoliv se může stát bohem. Zdá se, že sarkicismus vidí Velekarcistu Iona (a v menším měřítku i jeho Klavigar) jako bytost, která prošla procesem apoteózy. Pro následovníky protosarkicismu platí, že apoteózy je možné dosáhnout za čas a pouze skrz Iona. Zatímco, následovníci neosarkicismu věří, že pokud by někdo měl moc Iona svrhnout, je jejich svaté právo (ne-li povinnost) tak učinit. Cesta k apoteóze je rovná vůli k moci.
- Vůle
- Vůle k moci je primární tažnou silou člověka. Jedinec se pokouší ovládnout všechny věci ve svém vlastnictví a udává tak směr síle (účinnost), zatímco jiní dělají to samé, často v opozici. Vůle je k moci to, co forma ke hmotě. Tedy, "chtíč je měřítkem všeho".
- Teofágie
- Svátostní konzumace boha. Sarkicismus věří v existenci mnoha bohů ve vesmíru (žádného z nich však neuctívá) a v to, že tyto entity mohou být jistým způsobem "pozřeny". Přívrženci věří, že tento parazitický vztah (ať už doslovný, nebo alegorický) je primárním zdrojem jejich thaumaturgických schopností.
- Obětování
- Mezi protosarkickými kulty jde spíše o symboliku oběti sebe sama ve prospěch celku, zatímco u neosarkických kultů jde o pravý opak a přívrženci věří v obětování celku ve prospěch jednotlivce. Sval utrpí poškození, zahojí se a stane se silnějším, než předtím. Stejný princip je uplatňován pro mysl a je tedy vytvořena jakási tolerance pro jinak nepředstavitelné věci. Opakující se cykly ničení a regenerace. Podle sakrického učení je svár nejlepším učitelem.
- "Vedení masa"
- Věří se, že všechny živé bytosti pochází z jednoho předka (dále rozebíráno v sekci Mytologie). Přívrženci tvrdí, že tento společný původ je klíčem k tělesné augmentaci ("Lihakut'ak"), což naznačuje kromě mysticismu také jistou znalost genetiky. Je svatým právem vyznavače sarkicismu vést a kultivovat organickou hmotu. Nejschopnější z nich jsou schopni brát geny jiných životních forem a vytvářet z nich nové.
Většina protosarkických sekt věří, že Ion dosáhl, nebo je v procesu dosažení apoteózy a po dokončení své metamorfózy zničí tento "vadný, potracený" vesmír a přetvoří jej na ráj známý, jako "Ikunaan", kde všichni konečně poznají spasení a radost "pod nebesy barvy růže". Ovšem existují jiné sekty, které naopak věří, že se Ion obětoval, aby ochránil lidstvo před intrikami bohů.
Neosarkické kulty se od této interpretace odklánějí a na Iona nekladou důraz. Jejich hlavním záměrem je apoteóza, aby se mohli stát jedněmi z bohů tak, že získají moc, vytříbí své dovednosti a zpřetrhají etická pouta, která člověka svazují. Velekarcista není viděn jako prorok, nebo mesiáš, ale spíše jako osoba, která se dostala nejblíže k dosažení božskosti. Zavrhují jeho morální učení, jako slabost a ignorují velkou část starých spisů, aby mohli zneužít rituálů ve svůj prospěch.
Přestože oba proudy sarkicismu sdílí mytologii a mnoho praktik, dalo by se téměř říct, že se jedná o oddělená náboženství. Příznivci protosarkicismu vidí neosarkicisty jako kacíře s ideologií/filozofií, která překrucuje prvky pravé víry. To dělá neosarkicisty obzvláště nebezpečné, protože jim chybí etické a morální zábrany, které jsou mezi staršími tradicemi časté a občas zachází tak daleko, že by se jejich zásady daly považovat téměř za protiklad původního učení. Existují důkazy o tom, že neosarkicisté dokonce uzavírají smlouvy s bytostmi mimo náš svět (Archonty), což jde přímo proti tomu, co Ion kdysi kázal.
Sarkicisté mluví a píší adytsky (seznámení se starou adytštinou je dostupné zde). Zdá se, že tento jazyk vznikl spojením prvků protouralštiny, indoevropštiny (pravděpodobně daevitštiny) a γλῶσσαχάος, ovšem primárně z protouralštiny. Přívrženci sarkicismu sami sebe neoznačují "sarkicisté". Tento termín pochází od starých Mekhanitů, kteří jej používali pro své nepřátele. Název byl přijat Globální Okultní Koalicí, jejíž zástupci si mysleli, že se jedná o jejich skutečný název a později byl název převzat i Nadací jako součást Projektu: Sitra Achra. Ve skutečnosti sarkičtí kultisté označují svou víru, jako Nälkä. Za žádných okolností nesmějí infiltrující Nadační agenti používat slovo "sarkicismus", nebo jiné slovo se stejným kořenem.
Tím, že Nadace a GOC přejaly mekhanitskou terminologii, nechtěně zvěčnily kosmický konflikt "MASO/MEKHANE", který Církev Rozbitého Boha propaguje, což je nepřesná a hrozná simplifikace sarkicismu. Přestože tento dokument se pokusí napravit tyto nepřesnosti, "sarkicismus" (a jeho odvozeniny) zůstává normálním termínem v Nadačním slovníku.
Existují obavy, že Nadace a GOC znají pouhý zlomek toho, co sarkicismus znamená a co jeho následovníci zamýšlejí. Podle dostupných informací se dá předpokládat, že cíle sarkických kultů představují hrozbu Scénáře Třídy-SK, změna dominance, včetně možnosti Scénáře Třídy-XK, konce světa.
Anomálie:
Důležité dokumenty:
Cornelius P. Bodfel III. (Karcista Sulkisk), bývalý vůdce skupiny Probuzení Adytumu.
Je důležité pochopit, že sarkicismus není pouhý systém víry, ale také prastará kultura, která si v tajnosti uchovala svůj vlastní jazyk, tradice a společenské normy (přestože vyznavači navenek přijali dominantní kulturu oblasti, kterou obývali). Aby člověk pochopil sarkickou psychologii, musí mít na paměti, jak jsou jejich mysli utvářeny jejich sociálním prostředím. Tedy, chování, které by bylo většinou naprosto nepřijatelné (vražda, mučení, znásilnění, atd.), může být naprosto normální mezi některými sarkickými kulty
Díky rozluštěným dopisům, posílaným mezi členy neosarkických kultů, byl objeven spletitý kastovní systém mimo náboženskou hierarchii. Tento systém funguje téměř, jako forma rodokmenu a zdá se, že neosarkicisté kladou velký důraz na krevní linii, včetně utajené aristokracie, jejíž vzájemné sňatky vytvářejí základy mocných sarkických rodin (označovaných následovníky, jako "vysoká krev", nebo "černá krev"). Většina členů se do sarkicismu rodí a nová krev je přibírána na základě pečlivého výběru.
U sarkicismu je těžké oddělit kult a rodinu. Zasvěcování cizinců není obvykle potřebné, neboť sarkicisté nemívají velký problém s udržením stálého počtu věřících a zdá se, že jejich plodnost, ani zdraví nejsou nijak ovlivněny, ani po generacích příbuzenských vztahů. Dokonce i obyčejní sarkicisté (karcisté a výše jsou biologicky nesmrtelní) mají mnohem nižší procento úmrtnosti, než obyčejný člověk a málokdy umírají před dosažením 100 let (s vyjímkou násilné smrti nebo při nehodě).
Dostupná data ukazují, že hierarchické struktury jsou mezi jednotlivými sarkickmi kulty obvykle konzistentní a zůstaly relativně nezměněné za posledních 3000 let. Existence dvou nejvyšších stupňů, Ozi̮rmok (Velekarcista) a Klavigar (Vysoce postavený karcista), nebyla mimo spisy a prastaré dokumenty potvrzena a je tedy obtížné určit, zda jsou tyto tituly součástí moderní sarkické hierarchie, nebo fungují pouze jako mýtický základ. Standardní hierarchie titulů (od nejvyššího postavení, po nejnižší) sestává z:
- Ozi̮rmok
- Také známý, jako Velekarcista. Nejvyšší titul určený pouze pro proroka Iona a nikoho jiného. Ovšem věří se, že existovali lidé, kteří tvrdili, že jsou "druhý příchod Iona". O Ionovi samotném je dále informováno v tomto dokumentu.
- Klavigar
- Také označovaný, jako "vysoce postavený karcista". Titul zhruba shodný se svatým. Aktuálně jsou známá jména čtyř Klavigar. Často se stává, že neosarkicisté tvrdí, že jsou potomky některého Klavigar, i přesto že existují důkazy proti tomuto tvrzení. Viz podsekce o hagiografii v sekci historie pro více informací o jednotlivých Klavigar.
- Karcista
- Spirituální a sekulární vůdci sarkických organizací. Karcisté jsou považováni za biologicky nesmrtelné a mohou mít různé podoby a anomální vlastnosti. Zdá se, že jsou schopni kontrolovat svůj halkost za pomocí komplexních feromonů, či dokonce telepatie.
- Võlutaar
- Rádci karcisty. Z neznámého důvodu bývají mezi protosarkickými kulty nejčastěji ženského pohlaví, kde je tento titul rovněž používán, jako synonymum pro moudrou ženu.
- Zend
- Střední postavení v sarkické hierarchii s jistou úrovní moci a ochrany, narozdíl od titulu Orin.
- Orin
- Nejnižší titul v sarkické hierarchii. Příznivci, kteří nepochází ze sarkické rodiny, začínají na této úrovni.
Kosmologie:
Pozorovatelný vesmír je jedním z konečného, nebo nekonečného počtu možných vesmírů (nacházejících se v metavesmíru). Každý vesmír se dále dá rozdělit na konečný nebo nekonečný počet iterací. Struktura metavesmíru, přírodní zákony, které dovolují vznikat novým vesmírům, je věčná, bez začátku a konce. Ovšem vesmíry jsou vytvářeny a eventuelně ničeny.
Kromě toho je sarkická kosmologie relativně jednoduchá vzhledem k lhostejnosti jejích následovníků. Existence je brána jako surový fakt. Zkorumpovatelná, chaotická a bezúčelná.
Starý bůh:
Ikona Požírače vyobrazená ve Valkzaronu.
Yaldabaoth (též "Važjuma", "Pojídač bohů", "Požírač", "Jeho/Její Vlnitá Ohromnost", "Hrozný Rozprašovač", "Lůno Chaosu" a různé další tituly) je v sarkicismu považován za prvotní sílu ve vesmíru. Neosarkicisté tuto entitu zdánlivě obdivují, zatímco protosarkicisté (a všechny doposud objevené spisy) popisují tuto entitu jako úhlavního nepřítele lidstva.Přeložené fragmenty Valkzaronu naznačují, že Ionovi se nějakým způsobem podařilo převzít kontrolu nad touto kosmickou entitou a nosil maso starého boha, jako zbroj a z jejího těla stvořil království. Tato informace je kontradikována nedávno objevenými spisy, které naznačují, že Ion pouze svrhl daevitské "žijící bohy", slabší avatary Archontů - dětí/služebníků Yaldabaoth. Pokračující smrtelnost lidstva a absence "ráje" konečně ukazují, že pokud byl Ion opravdu skutečnou historickou postavou, pak nakonec selhal ve svých snahách.
Stejně jako u všech věcí spojených se sarkicismem, je i zde těžké oddělit realitu od mýtů, především, když existují kontradiktní informace. Protosarkicisté k entitě přistupují se strachem a znechucením. Vnímají ji jako stvořitele i ničitele všeho živého a předka bohů. Čím více sekt je objeveno, tím více je zřejmá diverzita interpretací.
Rána byla zasazena do masa totalitě. Svou hloubkou přeťala čáru budoucí i minulou. Vábeni jeho prastarým hnisem se bohové slétli, jak mouchy na mršinu. A my čekali uvnitř odkrvených žil, věrní tomu, co jsme neznali, neschopni si představit, že bychom s nimi mohli soupeřit.
Tam jsme spali, dokud se z našich duší nestalo maso.
Sona Alku
Yaldabaoth je vnímán, jako ničitel i náhodný stvořitel "krmící se" na bozích, světech a hvězdách, přičemž "vydechuje život" do vesmíru (ten se vyvíjí, roste a nakonec je znovu sklizen). Život je tedy přirozeným vedlejším produktem existence starého boha, který není inteligentní a šíří život pomocí procesu, který se velmi podobá panspermii. Sarkicisté věří, že tato entita přetvořila multivesmír na oltář. Přičemž existence všeho biologického života je do reality vnášena s jediným účelem, kterým je obětování.
Yaldabaoth je vyobrazován jako "slepý" a řízený pouze instinktem, ovšem doprovázený entitami z jiného světa, známými, jako "Archonti" (nebo "Vultaas" u některých protosarkických kultů). Tyto bytosti jsou v sarkických textech popisovány, jako beztvaré manifestace prvotního chaosu, přičemž jejich pravé podoby nedokáže lidská mysl pochopit. Gnostické a mekhanistické spisy rovněž zmiňují Archonty a popisují je, jako "hrozivé dravé anděly".
Pasáček vepřů poklekl před čarodějným králem a zeptal se, "Ó velký čarodějný králi a Ozi̮rmoku, srdce muže a světlo světel. Mluvím za lid ze studené bažiny. Bojíme se rudých luceren, jež tančí bez harmonie. Naši duchovní průvodci varují před zlým znamením."
A Ion muže ujistil, "Pohlédl jsem na Beztvaré, služebníky Jeho Vlnité Ohromnosti. Jejich náčelník je slepý, vykastrovaný našimi slovy a vůlí. Pěje písně o anarchii, ale znovu se nevrátí. Tito hrozní duchové si nezaslouží naši přízeň. Nic jim neobětuj, dokud se hvězdy nesrovnají."
Sona Vith
"Šest zkoušek Ionových" odkazuje na šest výzev, kterými Iona Archonti zkoušeli. Protože všechny zkoušky přestál, říká se, že Ion dovedl k dokonalosti rituály a praktiky sarkicismu a osvobodil se z "okov" svých smrtelných limitů. Dodatečné informace ohledně Ionova vztahu k Yaldabaoth a jeho Archontům (spolu s povahou těchto "zkoušek") zůstávají nejasné.
Umělecké ztvárnění Archónta, nebo "starého boha". Nepřátelských entit, které hrají velkou roli v sarkické mytologii.
Některé sarkické kulty věří, že Archonti, spolu s Yaldabaoth, nepocházejí z našeho vesmíru, ani multivesmíru. Podle těchto kultů pochází tyto entity z Prázdnoty a jejich kolosální fyzická těla jsou pouze nádoby pro tyto duchy. Protože jejich vědomí je připoutáno k Prázdnotě, znají pouze hlad a ve své snaze být znovu v celku zkonzumují vše a rozšíří se přitom po celém multivesmíru, jako rakovina. Archonti jsou často spojováni s hvězdami a rozšiřující se prázdnotou, která se nachází mezi nimi, ovšem o tomto vztahu toho není příliš známo. Sarkické umění a ikonografie obvykle vyobrazuje Archonty červeně, či černě s rysy hlavonožců.
A ke svému stádu Ion promluvil: "Překročil jsem kry snů a stál jsem před Prastarými v jejich vlastní pusté domovině.
Přečkal jsem jejich neskutečnou sílu po nespočetný čas.
Viděl jsem nekonečný počet mrtvých světů zavražděných samotnou smrtí.
Četl jsem z vnitřností našeho Stvořitele a viděl jsem jak se přede mnou rozprostírá věčnost.
Vězte, že čas našeho ráje se blíží.
A svým vlastním masem jej zrodíme.
Sona Skaal
Většina informací ohledně sarkické historie a mytologie pochází z Bodfelova kodexu, který byl získán z SCP-2480 a obsahuje částečný překlad Valkzaronu a okrajové poznámky. Tento nález, spolu s archeologickými důkazy, umožnil Nadaci zmapovat přibližnou historii sarkicismu.
I přes důležitost nálezu kodexu není časová linka zdaleka kompletní. Mnoho zde uvedených informací je založeno na spekulacích a může být v budoucnu pozměněno.
Raná historie:
Sarkické zbraně, zbroj a ozdoby byly objeveny v minojských ruinách na ostrově Santorini (dříve Théra), což jejich původ datuje minimálně před erupci sopky, která kompletně zničila minojskou civilizaci zhruba 1500 př.n.l. Daevitské desky datované 1800 př.n.l. odkazují na povstání otroků v nejsevernější provincii vedené charismatickým kacířem a "míšencem". Jiné spisy obsahují fráze a termíny používané sarkickými kulty, včetně referencí na "Velekarcistu Iona". Tyto nálezy naznačují, že sarkicismus existuje již téměř 4000 let. Ze všech nálezů vyplývá jazykově i archeologicky, že místem vzniku sarkicismu byla západní Sibiř.
Pokud je Ion stále naživu (a pokud kdy vůbec existoval), pravděpodobně se jedná o ohýbače reality vysoké úrovně. Velmi málo se toho ví o Velekarcistovi, "čarodějném králi města Adytum", přičemž všechny známé informace jsou buď falešné, nebo démonizované a chybí jim reálný základ. Ve Valkzaronu stojí, že Ion se narodil daevitské matce a byl vychován konkubínským otcem, což naznačuje, že muži narození z takových svazků byli předurčeni k otroctví. Povaha Ionova zotročení není známá, ovšem jeho údajný intelekt naznačuje, že nebyl používán pro boj, ani manuální práce a nejspíše sloužil pod alchymistkou, nebo kněžkou.
Umělecká vyobrazení Iona se liší. Bývá vyobrazen mužně i androgyně, starý i mladý, jako člověk, ale i v jiných podobách. Nejčastěji bývá oděn v červených, bílých a černých róbách a v ruce drží svou ikonickou hůl, zatímco nahé depikce většinou zobrazují jeho tělo, jako probodnuté různými kopími, či kůly, nebo jak drží svou useknutou hlavu, což symbolizuje jeho nesmrtelnost. Mezi jeho symboly patří spirály, přetržené okovy, kapky krve, kosy a uroboros.
Neví se, co přišlo dříve, jestli Ionova doktrína, nebo jeho revoluce. Pokud jsou tyto události ukotveny v realitě, je možné, že náboženství se vyvinulo jako následek jeho otrockého povstání a jako způsob, jak nazvat metody jejich anomálního boje. S Ionovou misí mu vypomáhaly čtyři osoby, známé, jako Klavigar. Tyto postavy jsou v sarkicismu vnímány s úctou a jsou brány, jako učedníci Iona a svatí.
Hagiografie:
Spojovaný s inteligencí, moudrostí, vnímáním a tajemstvími. Další tituly: Řečník bez jazyka, Pán Záhad, Vševidoucí, Ionovo Očekávání. Kněz z nejjižnějšího regionu daevitského vlivu. Kázal filozofii míru a rovnosti a vybudoval si respekt mezi chudými.
Jeho hnutí pobouřilo Daevity, kteří jej zajali a nechali veřejně mučit. Chudí lidé, kterým se snažil pomoct po něm házeli kameny. Před "stohlavým davem, opilým hloupostí a hrůzou", mu daevitská kněžka vyřízla jazyk, zašila mu ústa a nechala jej vykleštit. Spíše než aby byl Nadox popraven, byl "označen" symbolem na čele. Tento symbol nebylo možné odstranit a označoval jej, jako "Trpiče", což byla osoba, kterou museli dle Daevitského zákona všichni trápit, ale nikdy nesměli zabít.
Nadox se toulal zemí, jako vyděděnec. Všude byl odmítán a napadán kameny a řezán noži lidmi, kterým kdysi chtěl pomoct. Je zapsáno, že když měl jednou horečnatý sen, zjevil se mu mesiáš, který mohl zachránit nejenom jej, ale i celé lidstvo před existencí "utrpení a slz". Nadoxe jeho hledání zavedlo na sever, aby mohl Iona dovést k jeho osudu.
Nadox je obvykle vyobrazen v červeném a zlatém oblečení. Jeho hlava (občas i dlaně) je kompletně obvázána, nebo uzavřena v posměšné masce (symbol jeho statusu "Trpiče") a má několik rukou s očima na dlaních rukou. Mezi jeho symboly patří oči, ruce, spisy, slzy a lotosové květy.
A Ion pozdvihl šest prstů vzhůru a vojáci se na svá kopí nabodli. "Pro tebe!" zvolali, když jim hrdla topila vlastní krev. Tu Ion znovu promluvil, "Prozřel jsi?" Stále více se jich nabodávalo v Ionově jménu a Nadox plakal, neboť poznal pravdu jeho slov.
Sona Suraas
Spojována se sexem, láskou, erotikou, potěšením, mateřstvím, nemocemi a nekontrolovanou reprodukcí (množení, rakovina, růst, atd.) Další tituly: Ta, po které Ion nejvíce toužil, Spása vyšší krve, Matka (vzácněji Matka "Havěti", nebo Matka "Úlu"). Kněžka a dcera daevitské matriarchy, která z počátku stála proti Ionovi, neboť jeho revoluce ohrožovala její způsob života. Je zapsáno, že její nenávist k Ionovi se nakonec změnila v poblouznění. Protože jej nemohla vyhnat ze své mysli, rozhodla se jej zajmout a připoutat k sobě.
Ve snaze si jej přivlastnit, vyslala Lovataar mnoho lovců otroků, ale žádný z nich se zpět nevrátil. Za čas to byl Ion, kdo za ní přišel ze své vlastní vůle. Ve skriptech stojí, že Ion ji navštívil v noci, proklouzl kolem její stráže a objevil se v jejích komnatách. Místo toho, aby na ni zaútočil, posadil se na okraj postele a tiše k ní promluvil. Co bylo řečeno, není známo, ovšem ví se, že spolu poté Ion a Lovataar uzavřeli "spojenectví" na dvanáct dní. Dvanáctého dne spolu opustili palác a nikdy se nevrátili.
Lovataar bývá vyobrazena jako nádherná, atraktivní (často až v nepřirozených extrémech) a téměř vždy nahá (kromě zlatých šperků, čelenky, náhrdelníků a náramků). Často mívá drápy na ruku a nohou spolu s rohy, které mohou a nemusí být součástí její čelenky. Mezi její symboly patří hmyzí královna (tradičně včelí, nebo mravenčí), probodnuté srdce, kvetoucí růže a zlomená kosa.
Pod Černým měsícem na sebe Její Oddanost vzala podobu kamenné dýky, jako to dělávají sobí lidé z Adí-üm. Probodnutá, jantarová krev zbarvená prastarými hříchy vytekla z rány. Její slzy byly, jako teplé deště dávných lét.
Pod Otráveným měsícem již jantar dále netekl a sníh zbarvila do ruda. [nečitelné] pro Iona, jež se napil kvašeného medu Lovataařiných rtů. Ion se odevzdal jejím obnaženým prsům a spolu se oddali extázi.
Avšak Ion hladověl dál a z Lovataařiných rtů unikla slova, "Ve službě je potěšení." S úsměvem padl na kolena a poznal opilou radost mléka a sladkého kvašeného medu.
Sona Tal
Uctívaná postava a údajný učedník Iona. Spojovaný se silou, válkou, násilím, divočinou, lovem a v kontradikci loajalitou a vzpourou. Další tituly: Rohatá Bestie, Krutý Pán a Bledý Lovec. Je popisovaný, jako nepřirozeně fyzicky zdatný. Orok byl výsledkem alchymistických a thaumaturgických experimentů na otrocích. Vysloužil si obdiv matriarchy Aśvighoṣy, vládnoucí Daevě města Jel, kde sloužil jako osobní strážce a bojovník v aréně.
Je zapsáno, že když Ion zabral město Jel, vstoupil do paláce matriarchy Aśvighoṣy (pravděpodobně nejvyšší autority ve městě). Žádal, aby z města odešla a odnesla zprávu pro "Daevu všech Daevů", nebo ji stihne trest. Matriarcha odmítla jeho ultimátum a nařídila Orokovi, aby jej zničil. Dále stojí, že Orok zaváhal a "otrocké runy [daly] vzplanout jeho vyhládlé duši, aby se jeho tělo mohlo stát duchem". Orok se otočil zpět k matriarše, udeřil Aśvighoṣu pěstí naplněnou silou, kterou do něj ona sama vložila a rozprášil její tělo na "uhel a popel a nebeskou zář".
Orok je obvykle zobrazován jako ohromný svalnatý kyklop v bederní roušce. Mezi jeho symboly patří dvousečná sekera, jednooká lebka, lovecký oštěp, zlomené kosti, zaťatá pěst a sloní samec.
Jak Orok řekl Kythéřanům : "Moc se rodí z bolesti slabých. Tu slabost umírá. Tu se rodí síla. Činím tak v chabém odrazu Ionovy oběti masa strašlivé síle a odhazuji skořápku své slabosti. Promlouvám se svým akulothem v jádru a má metamorfóza je kompletní."
Sona Szusk
Svatá postava držená v úctě a Ionova učednice. Spojována s temnotou, utajením, klamem, jedy, asasinací a spravedlností (neboli jaka). Další tituly: Zašeptávačka, Zatočený Stín, Ta bez Tváře, Ionův Rozsudek. Jakožto mladá domovní služka tiše snášela daevitské týrání po celý život. Když už svůj úděl neunesla, v tichosti zavraždila celou domácí rodinu jedem, garotou a dýkou. Byla chycena a uvězněna v opevněném městě Kurst.
Saarn čekala na popravu, když ji poprvé navštívil Ion, který se zdmi vězení pohyboval jako "letní mlha z roztátého sněhu". Ion jí řekl: "Vítr šeptá o tvých činech. Soud nezná zlo. Nevybrala sis být vykonavatelkou naší vůle. Mnoho lidí dnes zemře, však tebe je potřeba ve světě živých". Prorokova paže se poté prý proměnila ve "vlčí tlamu", která roztrhala dveře cely a osvobodila Saarn.
Když vytříbila své schopnosti, vybudovala Saarn síť špehů a zabijáků. Daevitská tabulka popisuje jejich efektivitu v grafických detailech, včetně popisů mužů a žen zabitých na ulicích a daevitských dětí uškrcených v kolébkách "zrádnými služebníky".
Saarn je typicky zobrazována buď jako mladá dívka oblečená v otrhaných šatech, nebo jako celočerná napůl lidská a napůl hadovitá bytost. Občasně jsou vyobrazeny obě podoby, přičemž černá chimérovitá bytost funguje jako stín mladé dívky. Mezi její symboly patří hadi (především zmije), obětní dýky, váhy a svázané podobizny.
Její srdce je utišeno,
dýkou stále neviděnou.
Navždy zvěčněný moment jediným výpadem.
Rozsudek nevyhnutelný, neuniknutelný.
Zděšení. Nepředstavitelná smrt.
Taková je arogance Daevy.
Triumf. Dýka v temnotě.
Díky krvi tyranů,
mohou naše děti v noci spát.
Sona Vaku
Ví se toho jenom velmi málo o sarkicismu mezi 16. a 12. stoletím př.n.l., přestože je toto období považováno za "zlatou éru" sarkické civilizace. Během této doby daevitská kultura upadá a nakonec existuje pouze jako malý městský stát v dnešním Mongolsku. Je pravděpodobné, že za nedostatek archeologických důkazů existence sarkické civilizace může fakt, že mnoho sarkických struktur bylo vytvořeno z živých organických materiálů.
Válka a pád Nesmrtelné říše:
Sarkická civilizace na svém vrcholu se začala roztahovat na Kavkaz, do Anatolie, na Balkán a do částí Levanty a Mezopotámie. Překvapeno (nebo vyděšeno) jejich anomálními schopnostmi, začalo mnoho kmenů bojovat pod vlajkou Adí-üm a sarkické víry. To zahrnuje Kaškijce, Prototráčany, Lykánce, Ilyry a mnoho dalších. Tato téměř mýtická říše se začala nazývat "Kalmaktama", tedy "Nesmrtelná". Chetitský král Šuppiluliumaš II. se pokusil marně tyto nájezdníky porazit, což přispělo k pádu chetitské říše.
Říše Kalmaktama pronikla do Středomoří a začala napadat a kolonizovat ostrovy, jako Kypr, Kréta a Gyaros. Není jisté, kdo zaútočil první, ale jako odpověď na sarkickou hrozbu byla vytvořena koalice říší, výsledkem čehož byla válka kolem 1200 př.n.l. Z archeologických nálezů máme doložené masové hroby, zbraně a poškození terénu, zatímco písemné prameny (jako například spisy z ostrova Gyaros a Aralského moře) odhalují extrémní (a anomální) povahu války. Nadační historikové odhadují, že během války zahynulo kolem 20 až 30 milionů lidí, což z konfliktu dělá čtvrtou nejničivější válku v zaznamenané historii. Podle dobových dokumentů zahrnovala koalice proti říši Kalmaktama Egypťany, Mykénské Řecko, Minojskou civilizaci, Kanaánce, Asyřany a Mekhanity.
Nadaci není známo příliš informací o válce samotné. Ví se, že byli používáni Kolosové (jako například SCP-2406), nebo substance obecně známá, jako "řecký oheň", výsledkem čehož byla válka otočena proti sarkicistům. Po konci války se předpokládalo, že byla říše Kalmaktama zničená spolu se sarkickou civilizací. Ve skutečnosti sarkicismus v utajení přetrval jak v domovině na Uralu, tak mezi kmeny, které pod vlajkou impéria bojovaly (jako byli Tráčané, nebo Dákové). Škody napáchané v regionu byly ohromné a mnoho civilizací se z konfliktu nezotavilo. Výsledkem války bylo zhroucení několika říší, krize uprchlíků, úpadek umění a literatury, vědy a technologie spolu s nemocemi a hladomorem, kvůli sarkickým biologickým zbraním. Tato událost je dnes historikům známá, jako kolaps doby bronzové.
Pád tohoto "Nesmrtelného impéria" způsobil sarkickou krizi, která skončila vytvořením kulturně odlišných sarkických kultů napříč Euroasií. Vzhledem k nedostatku informací může Nadace pouze spekulovat o vývoji sarkicismu mezi 11. stoletím př.n.l. a 13. stoletím n.l.
Vzestup neosarkicismu:
János Moudrý (Karcista Sverok), 1560. Šolomonar a dvorní čaroděj Baláše II. "Šíleného".
Většina známých neosarkických kultů pochází z jistých Karpatských šlechtických rodů, které byly ovlivněny protosarkickými Šolomonari. Není jisté, zda Šolomonari úmyslně infiltrovali Karpatské dvory, nebo byli naopak sami vyhledáváni šlechtici, kteří ignorovali, nebo odmítali (možná příjmali) zvěsti o uctívání ďábla a čarodějnictví. Dokumenty a artefakty získané z SCP-████ naznačují, že Šolomonari sloužili, jako "dvorní čarodějové", kteří svým pánům a paním radili ve věcech alchymie, medicíny, astrologie a okultna.
Později začaly být vytvářeny sarkické rody, převážně zámožné rodiny praktikující svou vlastní interpretaci sarkicismu, v níž je jednotlivec stavěn nad kolektiv a principy jsou převráceny pro vlastní potřebu vyznavačů. Tento nový proud sarkicismu se rozšířil Evropou pomocí sňatků a později vedl u mnoha rodů k incestu.
Stoupenci Církve Rudé Sklizně.
Jednotlivé organizace se od sebe liší region od regionu, ale dají se rozdělit na dva primární typy: protosarkicismus a neosarkicismus. Spíše než rozdílné vyznání tyto dvě skupiny odděluje způsob, jakým se přizpůsobyly prostředí.
Praktikanti protosarkicismu neoperují na veřejnosti, pokud není lokace velmi izolovaná. Tyto sekty vykazují akutní technofóbii a zavrhují modernitu. Někdy dokonce ničí pokročilé elektronické přístroje, když se s nimi setkají. Protosarkické kulty si obecně cení pokory a sebeobětování.
Známé organizace:
Stránka z rituální knihy Šolomonari.
Jejich předci se nejspíše usídlili v Karpatské kotlině 1200 až 600 př.n.l. Aktuálně se věří, že sarkicisté asimilovali místní protothrácké obyvatelstvo, které se později stalo Dáky. Ti byli doloženi ze starých řeckých a římských zdrojů.
Sarkická pevnost, později označená SCP-████, byla objevena v jižních Karpatách a existuje teorie, že kdysi sloužila, jako srdce kultu Šolomonari.
Dokumenty objevené v SCP-████ a SCP-2191 naznačují, že Šolomonari zůstali velmi mocní, i když v utajení, až do 15. století, kdy je pravděpodobně zničil János Hunyadi, důležitá vojenská a politická postava v historii Uher. Několik bojarů ve Valašsku a Moldávii, především řád uherských šlechticů Gutkeled, byli pravděpodobně pod kontrolou Šolomonari, což eventuelně vedlo ke vzniku neosarkicismu a jeho rozšíření na západ.
Je diskutabilní, zda se moderní praktikanti dají považovat za pravé Šolomonari, vzhledem k tomu, co bylo objeveno uvnitř SCP-████. Většina z nich se nachází v izolovaných skupinách napříč Karpatami, které spolu nejsou nijak provázané. Aktuální stav této víry je směsice místních lidových tradic a krvavých rituálů Šolomonari.
Fotografie z SCP-2133: Dveře chaty s čerstvě natřeným náboženským symbolem.
Církev Rudé Sklizně byla poprvé objevena v SCP-2133 roku 1936 zájmovou skupinou GRU Divize "P". Nadace se o sektě dozvěděla krátce poté, co přebrala kontrolu nad SCP-2133 po rozpadu SSSR.
SCP-2133 je nepojmenovaná vesnice nacházející se v severní části Uralu a její obyvatelé jsou jedinými známými členy Církve Rudé Sklizně. Církev praktikuje regenerační rituál, při němž jsou jejich zemřelí sklizeni jako novorozenci z tuřínových polí u SCP-2133. Členové označují tento regenerativní proces jako součást "staré úmluvy", která nemůže být zrušena a vydrží až do návratu "ráje" (Adytum).
Aktuálně se věří, že Církev Rudé Sklizně je přímo kontrolována karcistou ("Karcista Alka"), který přebývá někde pod zemí v blízké hoře propojené s vesnicí tunely pod vesnickým tunelem.
Ceremoniální kruh Vātulů.
Vātulové (sanskrt: वातुल) byli původně popleteni s Aghóríi kvůli několika na první pohled podobným rituálům. Přestože si jejich existence Nadace byla vědoma od roku 1969, spojení se sarkicismem bylo objeveno až roku 2010 díky rozsáhlému výzkumu.
Vātulové si udržují respekt a strach mezi venkovskou populací Indických států Rádžasthán, Himáčalpradéš, Džammú a Kašmír, Harijána, Paňdžáb a Gudžarát. Svůj původ odkazují ke karcistovi Vaski, který údajně přišel ze severozápadu a přinesl jim požehnání, zatímco mezi jejich nepřátele vyslal mor.
Církev Věčné Matky je malá sekta nacházející se (SCP-4476) hluboko v S. Louisiana Bayou a jedná se o nejstarší sarkický kult v Severní Americe. Rituály a praktiky rodiny Le Famille Natau se dají vysledovat v historii až k pádu Gyarosu a Karcistu Meksovi.
Kult byl poprvé kontaktován Nadací v dubnu 2010. Většina jejich rituálů a specifických náboženských praktik není známa a jejich další výzkum byl prozatím pozastaven kvůli několika incidentům.
Menší sešlost neosarkicistů.
Neosarkicismus se podobá pouze vzdáleně historickým a současným protosarkickým sektám. Zatímco protosarkicismus je izolovaný a archaický, svázaný pověrami a zákazy, neosarkicismus přijmá modernu. Zatímco protosarkicismus je roztříštěný (každá skupina existuje nezávisle na sobě), neosarkicismus je kosmopolitní a jednotný.
Není známo, zda jsou neosarkické kulty relativně novým vývojem věcí, nebo pokročilé stádium vývoje společnosti protosarkických kultů. Neosarkicisté nevykazují žádné problémy s technologií a lze je nalézt v hustě obydlených lokacích. Jejich denní životy jsou téměř totožné s těmi z jejich kultury a sociální vrstvy. Pro neosarkicisty platí, že správná morální náplň života by měla být poddání se svým chtíčím a zisk moci.
Zatímco někteří neosarkicisté se stále drží svých rozpadajících sídel a spoléhají se na svou půdu a tituly, jiní přijali modernu díky kapitalismu.
Známé organizace:
Pozvánka k ceremonii ze dne 28. listopadu 1952 nalezená na těle kultisty patřícího k Probuzení Adytumu.
Probuzení Adytumu bylo aktivní napříč severovýchodem Spojených států a zdá se být nejstarší sarkickou organizací v Severní Americe, neboť existují důkazy o jejich existenci až z roku 1650. Organizace byla pravděpodobně zničena dne 28. listopadu 1952 po vytvoření SCP-2480, jež je považovány zakladateli Projektu: Sitra Achra za "první výstřel" komplexního a neviditelného konfliktu.
Cornelius P. Bodfel III. (Karcista Sulkisk), milionářský industrialista s akutním zájmem o okultno, byl výkonným vůdcem Probuzení Adytumu až do své smrti roku 1952. Protože byla Nadací roku 1932 vyhodnocena, jako pouze další "dekadentní sociální klub", nebyly anomální schopnosti této organizace objeveny až do incidentu z 28. listopadu roku 1952.
Nadace se obává, že Povstání Adytumu přežilo svou prvotní porážku. Předpokládá se, že obnovený kult je aktuálně pod kontrolou Vivian Durant-Croÿové (prezidentka a výkonná ředitelka Durant-Bodfelovy finanční skupiny), ženy maďarského občana Alexandera Croÿe (výkonný ředitel Abraxas Arms a podezíraný ze spojení se sarkicismem).
"Orokova lebka", tetovací motiv populární mezi členy Černé Chaty.
GoI-0432 je anomální zločinecký kult primárně aktivní v postsovětských republikách. Skupina známá, jako "Lovcova Černá Chata" (nebo také jenom "Černá Chata"), byla spojena s vydíráním, vraždou, krádeží, hazardem, prostitucí, obchodem s bílým masem, drogami, zbraněmi a nelegálními souboji. Přestože tyto aktivity nejsou samy o sobě anomální, členové GoI-0432 využívají k těmto praktikám své anomální schopnosti.
Nadace se o jejich existenci poprvé dozvěděla v devadesátých letech dvacátého století, díky informátorům od INTERPOLu. Následné vyšetřování odhalilo dokumenty nedávno rozpuštěné GRU Divize "P", které se vztahovaly ke GoI-0432. Tyto dokumenty byly později doloženy svědectvím bývalých členů. Zdá se, že GRU Divize "P"nebyla schopna plně zadržet, či neutralizovat hrozbu, kterou Černá Chata představovala, přičemž jeden ze zdrojů organizaci popisoval jako "hydru", protože byla několikrát považována za zničenou, ovšem o pár měsíců později byla znovu objevena "silnější, než kdy dřív".
Oběti Černé Chaty byly nalezeny nabodnuté na velké organické bodce se známkami rituálního kanibalismu.
Rodiný erb rodiny Vörös, jejíž členové mají mezi kultisty velký vliv.
Ezoterický Řád Bílého Červa (Fehér Féreg Ezoterikus Rend) je sarkický kult aktivní převážně napříč Evropou maskující se jako okultní bratrstvo. Podobně jako u jiných "tajných společenství" je existence kultu veřejně známá, zatímco jeho skutečná povaha je přísně utajována.
Podle dokumentů získaných z archivů SCP-████, by Ezoterický Řád mohl být jednou z nejstarších neosarkických sekt založenou uherskými šlechtici, jež byli silně ovlivněni svými Šolomonari, "dvorními čaroději". Je pravděpodobné, že jejich náboženství bylo přeměněno z utajené pohanské víry na tajný nástroj šlechty.
Věří se, že vedoucí pozice v Ezoterickém Řádu mají potomci rodiny Vörös (uherský šlechtický rod).
Symbol Chaty Temných Vod.
Dalším z novějších objevů je existence Chaty Temných Vod.
Nacházející se uvnitř uzavřeného nexusu La Rue Macabre v okolí New Orleans, v Louisianě, tato skupina doposud nebyl příliš prozkoumána. Vyjednávání s cílem získat výzkumníkům přístup do Chaty skrz vedení Rue Macabre probíhá
Co se ví o této skupině je, že reprezentují jeden z mála známých příkladů Adytské diaspory na jih do severozápadní Afriky. Na severoamerický kontinent byli zavlečeni v polovině 16.století a přinesli si sebou praktiky zkombinované s akanskými tradicemi v Ghaně.
Neidentifikovaný organizmus SK-BIO během pitvy.
Vytváření a manipulace živých organizmů pomocí anomálních způsobů představuje hlavní hrozbu sarkicismu. Bylo objeveny dostatečně vzorů mezi těmito organizmy, aby mohly být rozděleny do jednotlivých "druhů". Tyto organizmy nevykazjí žádné známky strachu, ani bolesti a jsou schopné anomální regenerace. Níže je částečný seznam těchto entit:
- SK-BIO Typ 001
- Obecně označovaný personálem, jako "behemot". Tyto entity měří více než 4 metry, váží zhruba 7000 kg a mají bledou ochablou kůži. Chybí jim viditelné oči, uši a nozdry, přičemž jejich obličeje tvoří z největší části velká ústa plná zubů. První zaznamenaná instance SK-BIO Typu 001 bylo SCP-2480-2. Zdá se, že mají pouze omezenou inteligenci.
- SK-BIO Typ 002
- Obvykle měří 1,5 až 2 metry na výšku a váží zhruba 250 kg. Tlamy mají vertikální napříč celým "obličejem". Protáhlé prsty jsou zakončeny spáry o délce 50 až 60 centimetrů. Těla jsou částečně chráněná bílým chitinózním krunýřem, přičemž tkáň pod ním je tmavě červená a viditelná ve spojích.
- SK-BIO Typ 003
- Rovněž klasifikovaný, jako SCP-2191-1. Jedinci SK-BIO Typu 003 jsou geneticky lidé, ale prošli značnými, zdánlivě smrtelnými, mutacemi. SK-BIO Typ 003 nemá žádný z důležitých vnitřních orgánů, kromě plic, srdce a mozkového kmene. Vnější epidermis nemá pigmentaci a vykazuje kondici podobnou popraskanému porcelánu, která pravděpodobně nějak souvisí s typem ichtyózy obecně známým, jako plod harlekýn. Entity se zdají být androgyní a chybí jim veškeré sekundární pohlavní rysy. Jejich zakrnělé oči byly zakryty vrstvou kůže a jsou tedy téměř kompletně slepí, ovšem stále schopni vnímat světlo (vykazují averzi na vlnové délky větší, než 100 nm). Mezi další odchylky od Homo sapiens patří neobvykle ploché, obrácené nosy a trychtýřovité uši. Obě tyto odchylky jsou považovány za spojené s orientací pomocí čichu a sluchu. Nezdá se, že by byli schopni jazykové komunikace a jediný zvuk, který vydávají je neustálé klikání jazyku, o němž se předpokládá, že funguje, jako jakási forma echolokace.
- SK-BIO Typ 004
- Obecně označovaný personálem, jako "únosce". Záchytné organické struktury tmavě červené barvy a chapadlovitého tvaru. SK-BIO Typy 004 jsou přisedlé a sarkicisté je používají ke strážení specifických lokací.
- SK-BIO Typ 005
- Pro sarkicisty také "Kiraak". Jedinci SK-BIO Typu 005 jsou organické biologicky živé struktury používané, jako chrámy. Nadace aktuálně zadržuje jednu uhynulou instanci (SCP-2095), avšak je velice pravděpodobné, že další živé instance existují jinde ve světě. Aktualizace: Živé instance byly nedávno objeveny terénními agenty. Čeká se na dodatečné informace.
"Proces stvoření Kiraaku je mnohem horší, než jsme si nejdříve mysleli. Živý člověk je 'posvěcen' a poté krmen a tvarován, zatímco jeho mozek zakrňuje a z jeho těla se stává žijící chrám. Sarkicisté kultivují maso a kosti tak, jako jiní bonsaje." - Dr. Tsukino
- SK-BIO Typ 006
- Pro sarkicisty také "Akuloth", nebo "Jeho Svatý Bílý Červ". SK-BIO Typ 005 jsou symbiotické organizmy nacházející se v tělech sarkicistů i sarkických organizmů. Podle všeho fungují, jako sekundární imunitní systém, který chrání hostitele před nemocemi a zvyšuje jejich regenerativní schopnosti. Rovněž se věří, že SK-BIO Typ 006 nějak souvisí s fyzickými změnami, které někteří sarkicisté podstupují.
- SK-BIO Typ 007
- SK-BIO Typ 007 může existovat jako bytost složená z několika 'druhů' a obecně označuje jakýkoliv SK-BIO Typ organizmus, který nemá stabilní fyzickou formu (ovšem tento stav může nastat u mnoha, pokud ne všech sarkických organizmů, pokud jsou vážně zraněny). Protože tyto organizmy existují, jako beztvará masa, mohou nabírat na objemu (bez známého limitu) tím, že absorbují biologický materiál, který objeví. Osoba může být konvertována do SK-BIO Typu 007 pomocí rituálu, jak bylo možno vidět, když SCP-2075 způsobilo přeměnu a následnou smrt Dr. Alberta Cronenberga.
