Zrezivělé Noční Můry
hodnocení: +2+x
blank.png

Běž.

Zrezivělý kov se táhne, kam až oko dohlédne. Běžci je jedno, že je to jen pár metrů před ním. Klaustrofobická chodba se pro něj táhne donekonečna. A taky že ano.

Ale ne pro něj.

Nezastavuj.

Žena narazí do ocelových dveří, které se v temnotě podpalubí lesknou. Z podlahy se odlupuje rez, jak se vrhá k oceli a těžce dýchá. Nehty jí praskají, jak drhnou o hladký povrch dveří, a zoufale hledá něco, čím by mohla otočit.

Nikdy nepřestane hledat.

Takhle ne.

Muž pomalu prochází místností plnou parních řemenů a pístů. Lidské oko se k němu stočí, když se nad pásem protáhne tvář, sevřená v rikuse bolesti a agónie. Lidský loket prudce pumpuje do nedalekého stroje a tlačí dovnitř a ven neidentifikovatelný kus čehosi. Pár prázdných očních důlků na něj zírá zpět.

Nikdy neodvrátí zrak.

Zastav to.

Muž vběhne do slepé místnosti, zastaví se a zírá na zeď. Vykřikne a otočí se, výkřik plný vzteku, zmatku a bolesti, jen aby viděl, jak se za ním zabouchly dveře. Nikdy neodejde.

Dokud se mu nevybije baterka.

Bolest.

Hluboko uvnitř zrezivělého trupu křičí žena. Křičí už několik vteřin, několik let. Neví, jaký je v tom rozdíl. Ví jen, že do tohoto místa smrti, oceli a masa neměla nikdy vstoupit.

Nikdy svou chybu nenapraví.

Není úniku.

Na zrezivělé palubě stojí muž, zchátralý a bledý po dnech strávených ve tmě, a hledá cestu ven. Zamává nad ním světlo reflektoru, je vyslán člun a posádka přijíždí, aby ho zachránila. Radostí bez sebe se muž chystá skočit.

Nedopadne do vody.

Zůstaň s námi.

V srdci lodi se ozývají tisíce hlasů, které křičí v agónii. Všichni jsou ztraceni, mnozí na celá staletí. Někteří na několik dní. Všichni křičí stejný, duši drásající výkřik, který znají jen umírající.

A nikdy nepřestanou.


Tým se ztratil po nahlášení vstupu do "centrální navigace". Záchranný tým se ztratil po nahlášení vyšetřování "křiku" v nákladovém prostoru.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License