Běh
hodnocení: 0+x
blank.png

Když si byl zase při smyslech, běžel si lesem.

Nepamatuješ si, jak ses sem dostal; jediné, co si věděl, bylo že musíš běžet dál. Docházejí ti síly, vzduch odmítá vlézt do tvých plic, ale nemůžeš přestat.

Proč se tohle děje? Jak to, že to zašlo až takhle daleko?

Tvoje mysl se rozpomíná…

Začalo to před čtyřmi dny.

Byl to normální den. Vstal si, šel do práce, šel domů, snědl sis večeři se svou rodinou a šel si se svou manželkou do postele.

Ale tuhle noc, si nešel spát.

Není to tak, že si nechtěl spát. Jednoduše si nemohl zavřít oči a snít. Hodiny se pomalu táhly, když ses převaloval a otáčel na posteli, přičemž ses pokoušel nevzbudit osobu ležící vedle tebe.

2:00… 4:00…

Jen běž lesem, nezastavuj.

Bylo 6 ráno a ty si pořád nespal. Ale musel si vstát a jít do práce. Oblékl ses, umyl sis obličej, snědl sis snídani a odešel z domu. "Je to v pohodě'', řekl sis, ''Můžu si trochu odpočinout o polední pauze. Jenom si trochu zdřímnu… "

Ale nevyspal se, že ne? Celý den sis neodpočinul. Měl si přeci moc práce.

Nezastavuj, prosím tě, nenech mě se zastavit

Tu noc jsi zas ležel ve své posteli. Otáčející se a převalující se, otáčející se a převalující se. To neustálé tikání budíku tě dovádělo k šílenství.

Opět žádný odpočinek.

Žádný odpočinek ani následující noc.

A… ano, žádný odpočinek ani včera, když nad tím tak přemýšlíš.

Sakra, sakra, sakra, proč jenom běžím, proč?

Tvoje rodina si toho všimla. Něco ti říkali, ale tebe bolela hlava. Chtěl si jen, aby na chvíli zmlkli zmkli ZMKLI, jenom na moment. Ticho bylo uklidňující, i přes ten bzučivý zvuk v tvé hlavě, který vše jen zhoršoval.

Včerejšek byl strašný. Nemohl jsi udržet oči otevřené, ale nemohl si spát ach kéž bych jenom tehdy usnul. Tvoji kolegové ti připomínali, jak hrozně vypadáš . Oh, tak strašně! Ptali se tě, kdy jsi naposledy spal. Všichni se ptali na tu samou ZATRACENOU otázku, ale ty jsi chtěl jen chvíli ticha. Všechen ten hluk tě tak iritoval. Vztek. Chtěl si jenom trochu ticha, proč mě jenom nemohli NECHAT BÝT jenom na—

A měl si okno.

Když si byl zase při smyslech, tak si běžel lesem

běžběžběžběžběžběžběž

Tvoje ruce hořely.

běžběžběžběžběžěběžběžběžběžběž

A tak si běžel lesem, když sis všiml, že les řídne. Musel si být opatrný; věděl si, že pokud spadneš, tak už nevstaneš.

běžběžběžběžběžběžbě—

Ale bylo to nevyhnutelné. Spadl si. Spadl si na měkkou zem lesa.

Les byl tak tichý.

Se svými zbytky sil, ses otočil. Je těžké dýchat s obličejem zarytým v zemi.

O chvíli později jsi uslyšel jak se k tobě blíží tiché kroky.

Ale nic jsi tam neviděl.

Kroky ustaly a tys ucítil bodavou bolest v břiše.

Chtěl si křičet. Bolest byla nesnesitelná, ale byl si moc unavený. Tak, tak unavený. Ani si nemohl spatřit ten obrovský dráp procházející tvým břichem, přes kůži a maso, který odkryl tvé vnitřnosti.

Než jsi naposledy zavřel oči, uviděl jsi kus masa vytržený z tvého těla, jak se vznáší vzduchem chvíli před tím, než za doprovodu odporných zvuků jen tak zmizel.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License