Info
Originál: https://scp-wiki.wikidot.com/rounderhouse-critique-guide
Autor:
Překladatel:
Obrázek jsem udělal já,
MIMOŘÁDNĚ DOBRÝ A OFICIÁLNÍ NÁVOD, JAK BÝT SRAČKOIDNÍM KRITIKEM
(Obrázek nesouvisející)
Existuje spousta esejí a návodů, jak být dobrým kritikem, který pomáhá vytvářet dobré články pro web. Ale co ti z nás, kteří usilují o něco jiného? Ti z nás, kteří chtějí jen kopat do štěňat, vidět hořet svět, záměrně způsobovat problémy a tak dále?
Za dobu svého působení na tomto webu jsem se dočkal a dočkal spousty kritiky. Hodně z nich stálo za prd, hlavně ta kritika, kterou jsem rozdával na začátku. Rád bych si myslel, že jsem se zlepšil, ale někdo by mohl říct, že jsem v kritice pořád na nic, což ze mě vlastně dělá tu nejkvalifikovanější osobu, která to může napsat.
Kritika je nedotknutelný vztah mezi autorem a čtenářem, který dává a bere, ale kvůli tomu tu nejste. Jste tu proto, abyste se přesně naučili, jaké kroky můžete udělat, aby se kritika, kterou uděláte, absolutně nikomu nelíbila a nikdo ji neposlouchal, bez ohledu na skutečný obsah. Pokud dáte něco zkaženého, autor to nepřijme a kruh se rozpadne, přesně jak si my, chaotičtí zlí, přejeme.
|
Table of Contents
|
Krok 1: Promluvte si s autorem
Klasika. Tohle musí udělat každý budoucí Špatný Kritik. Můžete mít tu nejanalytičtější, nejpronikavější a hlavně platnou kritiku na článek, a absolutně nikdo vám nebude nic z toho poslouchat, pokud ji prostě zabalíte do toho nejnápaditějšího, sebedůležitějšího tónu "poslouchejte má moudra", který dokážete nasadit.
Na webu není autor, který by měl rád, když se s ním někdo baví a zachází s ním jako s hlupákem, protože něco napsal. Tím, že budeme milí a otevření komunikaci, riskujeme, že vaši kritiku skutečně vyslechnou, takže to minimalizujeme tím, že se budeme chovat jako velcí hajzlové. Pro mnohé z nás je to přirozené, ale musíte si opravdu procvičit svaly: zde je stručný návod na překlad, který můžete použít, aby vaše kritika byla co nejpompéznější!
| Normální 🤢 | Zlepšené 😎 |
|---|---|
| Tento článek se mi moc nelíbil. | Tento článek mě vyloženě zklamal. |
| Mám pocit, že sis si na týhle části mohl dát víc záležet. | Tento článek je líný a svědčí o nedostatku snahy autora. |
| Nepřišlo mi to vtipné. | Tento článek mě ani jednou nerozesmál. |
| Tento článek mi připadá přinejlepším podlý, Rounderhousi. | Sežer hovno a chcípni, Rounderhousi. |
Vidíte, že druhý sloupec je autorovi okamžitě daleko více cizí, přestože oba mají přibližně stejné sdělení? To je to, o co se snažíme. Obecně se říká, že kritiku si nemáme brát osobně, ale značná a nepřiznaná část této odpovědnosti leží na kritizujícím nebrat si svou kritiku osobně, udržovat odstup a uvolněnost. Pokud to porušíte a začnete autora hraničně urážet, poznáte, že jste to zvládli. Když se podíváte na sloupce blíže, všimnete si také jemného rozdílu…
Už jste ho našli? Sloupec 2 zakládá, že kritik považuje svůj názor na článek za fakt, a to pomocí deklarativních tvrzení a tučného jazyka, zatímco Sloupec 1 jsou nějaké levičácké bláboly o tom, co kritik "cítí" a "myslí si". Tohle je dobré si zapamatovat jako pravidlo: nejsi jen člověk s názorem. Byl jsi obdařen tím, že máš JEDINÝ správný názor na tento článek, a máš morální povinnost vysvětlit hloupému autorovi, jak je tvůj výklad objektivním faktem.
Krok 2: Udělejte do té mrchy víc děr než do švýcarského sýra
Občas se najdou i tací, kteří přiznají, že se jim články líbily a i které se jim nelíbily. To je, a neříkám to lehce, doslova horší než rasismus.
Nikdy nepropadejte dojmu, že se vám nějaká část článku líbila. Chcete-li být opravdovým Špatným Kritikem, musíte uznat pouze ty části článků, které jste nenáviděli celou svou bytostí, a pak dlouze mluvit o tom, jak moc se na ně vykašlali, třeba takhle:
Obrázek 1.1
Akční kritika je lépe srozumitelná, když si uvědomíte, co v článku funguje a co ne. Tj. obecně informovat autora o tom, které aspekty článku fungovaly a které ne, mu pomůže lépe pochopit, co bude dělat příště. Musíme tedy přirozeně dbát na to, abychom náhodou nikde v komentářích nezanechali pochvalu.
Krok 3: Navrhněte jim, aby napsali jiný článek
Dobrá práce, zjistili jste, že autor je vlastně hloupý a že jeho článek nemá naprosto žádné spásné vlastnosti. Logickým závěrem je, že tuhle sračku nelze zachránit, takže řekněte gremlinovi-autorovi další nejlepší věc: máš skvělý nápad, jak by mohl tenhle článek opravit. Je to trochu odklon od toho, co má, ale opravdu si myslíš, že by to lépe vystihlo jejich význ-
Chápete, o co jde. V podstatě jim vezměte šestihlavňovou vrtačku do lebky, zapíchněte do ní brčko a začněte jim šeptat do čelního laloku, jak je tenhle nápad fakt skvělej, vole. Samozřejmě jim nenabízejte spolupráci, to by bylo troufalé. Pouze jim přesně řekněte, jaký článek mají příště napsat, aby poslouchali vaše moudra a neposrali to jako nemotorné bezvlasé opice, kterými jsou.
Řekněme, že někdo napsal nějaký nadýchaný článek o postavách a pocitech a smutku v zadržení. Na tom samozřejmě není nic dobrého, snad kromě toho, že anomálie má nějakou šikovnou superschopnost. To by byla skvělá příležitost navrhnout článek ve stylu superhrdiny, kde naše anomálie bojuje proti padouchům po boku nadace, protože to je zřejmě jediný způsob, jak zachránit to málo dobrého, co se autorovi poštěstilo.
Krok 4: Vytvořte si předsudky o článcích, které jste nečetli
Tohle je skvělá věc, kterou lidé dělají neustále, aniž by si to uvědomovali - pustí se do článku s jediným záměrem ho dekonstruovat. Pokud se snažíte o špatnou kritiku, je to fantastický trik - okamžitě ztratíte jakoukoli šanci si článek vážně užít, protože jste připraveni hledat mechanické chyby a nedostatky. Nakonec jediným cílem každého článku by mělo být, aby si čtenář jeho čtení užil. Pokud vás článek baví, i když má spoustu mechanických chyb, pak je úspěšný.
Takže je zřejmé, že jít do toho s úmyslem, že si článek vůbec neužijete, vás staví do role outsidera. To je také dobré, protože je monumentálně těžké se z takového myšlení vymanit. Užívat si články je těžké, což je důvod, proč to mnoho lidí, kteří se psaní hodně věnují, prostě nedělá.
Důvodů je celá řada. Když si čtete vlastní návrhy, abyste hledali problémy, začnete je nacházet v článcích ostatních, zatímco byste se mohli dívat jen na konečný produkt. Když vidíte článek někoho, od koho jste předtím četli špatné články, jste přirozeně naladěni na to, že se vám nebude líbit. I ty nejpovrchnější věci, jako jsou CSS motivy nebo formátování, mohou ovlivnit náš pohled při čtení článku.
Je zřejmé, že byste se měli nechat ovlivnit všemi těmito věcmi, nikoli obsahem samotného článku. To je velmi pravdivé a důležité.
Krok 5: Kašlete na to, prostě neříkejte vůbec nic
Někdy narazíte na vzácný druh článku, na kterém prostě nemůžete rozumně najít chybu. Žádný článek není dokonalý, ale tihle bastardi jsou k tomu zatraceně blízko, což znamená, že většina obvyklých nesmyslných puchýřů, které dáváme do kritiky, se na ně nedá použít. Cokoliv řeknete, bude v lepším případě špatně a v horším případě široce profláknuté.
Vítězný tah je tady vůbec nehrát. Jednoduše zanechte šablonovitý komentář vyjadřující vaši nelibost a/nebo vysvětlující vaše hlasování a rychle zavřete kartu, abyste nebyli vystaveni dobrému psaní ani o nanosekundu déle, než je nutné. Za tímto účelem jsem sestavil tuto praktickou tabulku šablonovitých komentářů s vysvětlením hlasování, kterou můžete použít, pokud budete někdy takový článek číst:
| Dobrý | Neutrální | Zlý | |
|---|---|---|---|
| Zákonný | "Tento článek se mi opravdu líbil!"* | "Článek se mi líbí, ale udělal jsi pár překlepů. Bez hodnocení." | "Downvote za ACS." |
| Neutrální | "Nadšený, dávám +1. "* | "Bez hodnocení." | "-1." |
| Chaotický | "Nenávidím to, ale chci, aby to zůstalo nahoře. "* | "Downvote, nemůžu se dočkat, až to uvidím jako příběh!" | "Dám downvote a pak ti ošukám manželku." |
* A pak zapomeneš hlasovat.
To je vždy lepší, než kdybyste neřekli vůbec nic.
Bonusové kolo: Kritika CSS
Sakra, u motivů si můžeš říkat, co chceš! Doslova to nikoho nezajímá, je to šílený!
Závěr
Pokud vám to ještě nedošlo, jedná se o vtip. Dělá si to legraci z mnoha kritik, které jsem na webu udělal, stejně jako z mnoha kritik, které jsem viděl. Tímto nechci útočit na nikoho konkrétního, kromě sebe. Mým cílem je samozřejmě přesný opak těchto věcí; všichni bychom se měli snažit být milejší, zdvořilejší a spravedlivější při čtení a kritikách, které všichni dáváme. Vím, že na to kašlu až příliš často, ale doufám, že když se zasměju sám sobě, pomůže to někomu jinému dvakrát se zamyslet, než ten komentář napíše.
