Info
Originál: http://scp-wiki.net/ripped-from-the-headlines
Autor:
Překladatel:
Zíral jsem na televizi a sotva jsem vnímal slova, zatímco jsem pomáhal Helen do židle.
"…pryč, nezbylo nic než obří kráter. Hurikány v regionu byly ve skutečnosti výsledkem vzduchu a vody vyplňující…"
"Notak, notak," řekl jsem a přepnul jsem na jiný kanál. Severní Korea mě vůbec nezajímala. Chtěl jsem nějaký zajímavější zprávy.
"…mezera mezi dvěma břehy je větší, než kdy dřív. Ministr obrany obhajuje zatajování slovy, bylo to pro naší ochranu. Prezident odmítá…"
Tohle znělo líp, ale pořád to nebylo ono. "Hele, já vím, že ti vadí, když furt přepínám kanály, Helen," začal jsem, "Ale pro boha jeho, celej svět se změnil! Netěšíš se?" Nedokázal jsem pochopit, proč nevypadala nadšená. Bohužel jsem ženám nikdy nerozuměl.
Zkusil jsem to znovu, zrovna když kolem mého obličeje prolétla moucha.
"…kteří mají jakékoliv informace o těchto událostech. Naše zdroje v parlamentu potvrdily, že Globální Okultní Koalice je částečně financována…"
Zatřásl se jsem hlavou. To pořád nebylo ono. Helenin výraz prozrazoval, že byla nespokojená. "Omlouvám se," řekl jsem. "Ale ty nerozumíš tomu, jaké to pro mě je. Ty jsi normální. Já nikdy nezapadal. Nikdy jsem nikam nepatřil. Pro tebe je to jednoduché, ale já si nikdy nenašel svoje místo ve společnosti." Přepnul jsem kanál.
"…peníze, jako kdokoliv jiný, Roberte. Naši klienti mají specifické požadavky a my děláme vše, co je v našich silách, abychom je uspokojili. Myslím, že zjistíte, že jsme neudělali nic nelegálního. Neřekl bych…"
Položil jsem svou ruku na Heleninu. "Dneska se všechno změnilo. Jsou i jiní, jako jsem já. Dovedeš si to představit? Nejsem sám. Ne docela." Náhle jsem zatřásl hlavou. "Ale ne, ne, tak jsem to nemyslel. Jasně že jsem rád, že jsme se poznali. Ale známe se teprve pár dní a já se celý život těším, až poznám lidi, jako jsem já. Zkus si představit že, okej, že jsi jediná na světě, kdo vidí. Nikdo kolem ani neví, jak vypadá modrá, natož co má společného modrá s oblohou. Dovedeš si představit, jak osamělý je to pocit?"
"…stání před mezinárodním soudem. SCP Nadace prozatím odmítá přistoupit na…"
"Hele, můžeme začít za chvíli. Jenom mě nech najít něco lepšího. Někdo o tom bude mluvit, uvidíš," řekl jsem Helen a znovu jsem přepnul kanál, tentokrát na mladou ženu sedící v televizním studiu. "Hele, podívej!"
"…prohlídku, protože někteří z doktorů byli docela děsiví. Ale většinou to nebylo špatné. Jenom osamělé," řekla.
Byla blonďatá, odhadoval bych tak kolem dvaceti. Měla hezkou tvář, ale nebyla tak hezká, jako Helen.
"A to všechno kvůli vašemu… talentu?" Zeptal se jí reportér.
Byl to hrubší muž s brýlemi. Nesnáším lidi s brýlemi. Štvou mě.
"Přesně tak," řekla. "Říkali, že by to mohlo být nebezpečné."
"Mohli bychom vás poprosit o ukázku?" Požádal reportér.
Žena přikývla a byla jí podána fotografie. Byl na ní další muž s tmavou pletí a pěkným oblekem. Jakmile ji vzala do ruky, muž na fotce se dal do pohybu.
Reportér křikl do zákulisí odkud přišel ten tmavší muž. Jeho pohyb se shodoval s fotografií. Když se žena fotky dotkla, muž se lekl a řekl, že cítil, jak na něj někdo šahá. Přiblížený záběr ukazuje, že má na kůži obtisk v místě, kde se žena dotkla fotografie. Kamera se přiblížila, aby všichni mohli vidět, jak její prst prochází do fotografie.
"A tohle jste dokázala vždycky?" Zeptal se muž v brýlích.
"Od malička, pokud vím." odpověděla.
Vypnul jsem to. Viděl jsem dost. "Ach, Helen," promluvil jsem se slzami v koutcích očí. "Je to tak krásné. Už nejsem stvůra. Zapadám. Poprvé za celý svůj mizerný život někam zapadám." Natáhl jsem se k ní a jemně jsem jí přejel po tváři rukou. Tváře měla bledé, ale stále v nich byl ještě odlesk růžové, jako ten den předtím.
Odehnal jsem mouchy z její kůže. Už jsme si povídali dost dlouho a bylo na čase s tím začít. Když lidi tráví moc času s mrtvými, začnou smrdět a to lidi moc nechápou. Roztrhl jsem kůži a maso na její paži a vytáhl jsem její loketní kost, kterou jsem začal žvýkat, jak se mi svaly na tváři zatínaly, aby mohly rozdrtit kost. Když jsem skončil, bylo načase se pro jednou podívat do budoucnosti.
Svět byl nový a poprvé jsem cítil, že v něm mám své místo.