Info
Originál: http://scp-wiki.net/queen-s-gambit
Autor:
Překladatel:
V noci o zimním slunovratu, když se hvězdy seřadí, vychází ze své jeskyně warlock Ullllllu a proklíná měsíc. Život a smrt si prohodí místa na překroucené výstavě dekadentních duší, které měly odvahu na to, aby se ukázaly. Přirozeně je bál v noc krvavého měsíce společenskou událostí sezóny.
Obdivovatelé se shromáždili v rohu chřadnoucího vřesoviště jako vnitřnosti stékající po schodech jatečního trhu, se stejnou nepříjemnou nutností a bezmocným tahem gravitace. Paničky zatracených, hlídači krypt i debutanti všeho nesvatého viseli všichni, právě jako oběť na jatkách visí na kovovém háku, na slovech Lorenza, podmanivého svůdníka v bukanýrské košili a nejmladšího Pána děsu přijatého mezi nemrtvé za celé generace (které byly opravdu dlouhé).
Lorenzo sám si svého okolí však sotva všímal, protože byl okouzlen svou oslnivou konverzační partnerkou, skomírajícím kvítkem v pomačkaných sametových šatech. Byl kolem ní obmotaný jako cedulka na mrtvole v márnici. Jméno na té cedulce bylo:
Černá Královna.
Hosté se jí ptali, když se představila: Říkala jste Černá Královna od Mrtvolného Oltáře? Černá Královna Trojité Trepanace? Možná Černá Královna od Třesoucích se Rakví?
Zkrátka jen Černá Královna, řekla a všichni kolem byli bez dechu. Někteří z těch bez dechu byli dokonce i překvapení.
"To je taková náhoda," zasmála se Černá Královna. "Já jsem také vyrostla v poušti! I když Arizona byla mnohem nudnější. Například se u nás občas kutálely uschlé rostliny, spíš než kusy masa."
Zatímco Lorenzo mluvil o svém dětství a různých druzích masitých věcí, které si z něj pamatoval, Černá Královna si nepříjemně přejížděla jazykem po špičácích. Připomněla si, že vampirismus zmizí, až odejde ze světla krvavého měsíce. Vlastně to byl jenom maškarní bál, stejně jako ty, co zažila v Benátkách, Los Angeles a na Ibize. Byl to sice maškarní bál, který zardousil vaši duši, ale to i jedna noc v LA a to už přežila.
Číšník přistoupil ke dvojici a nabídl Černé Královně skleničku.
"Ne, děkuji. Nepiju…" nadechla se, aby si mohla užít situaci naplno, "…víno."
"Tohle je krev," řekl číšník.
"…Ach. V tom případě ano."
Černá Královna se otočila k Lorenzovi. "Takže máme dohodu?"
"Jsi dobrá vyjednavačka, moje amanita." Lorenzo se napil. "Pokud mi seženeš ten grimoár Gran Noir, pak slibuji, že použiju veškerou jeho nekromantickou moc k útoku na Nadaci v určený den a hodinu. Najdu informace, které potřebuješ a vytrhnu je z jejich hrudi jako bijící srdce."
"Skvělé."
"Stvrdíme to krví?
"Nevidím důvod, proč ne."
Cinkli si skleničkami.
"Doufám jen, že pochopíš, když se nebudu moci zdržet na tanec, Lorenzo."
"Černá Královno, měla bys vědět lépe." Lorenzo zněl tak smutně, že to bylo až falešné. Slaběji než by se zdálo, protože byl falešný celkově. "Nikdo, kdo sem vstupuje, si nedoufá."
"Pak se s tím budeš muset prostě smířit."
"Inu—"
"Víš, co myslím." S úsměvem si nasadila kabát, obarvený podle tradice Povstání Chaosu v krvi katolíků.1 Sebrala dárek od štědrého ohnivého lorda liche, prošla davem, našla místo, kde nikdo nebyl a otevřela Průchod.
Když vešla dovnitř, došlo jí, že část jí by se vlastně docela ráda zdržela. Lorenzo byl chytřejší, než vypadal a jeho společnost byla příjemná, když člověku nevadilo, že měl místo očí pavouky.
Alison si našla místo uvnitř soukromé místnosti Hadova Zubu a uvolnila se. Uplynul týden od doby, kdy byla vpuštěna do vnitřního kruhu Ruky. Hadův Zub byla malá skupina těch, co si získali důvěru L.S.
V organizaci, jejíž misí bylo šíření znalostí mezi všemi, kteří je opravdu hledali, byla totožnost L.S. jedno z mála tajemství, které zbylo. Neexistoval žádný záznam o tom, že by někdo na vlastní oči viděl L.S., nebo s ním mluvil, nebo alespoň zaslechl, že někdo jiný s ním mluvil. (Lhaní v Ruce je ještě větší tabu než skrývání informací.)
Hadův Zub dostával informace od L.S. nepřímo: dopisy, které vybledly se západem slunce, šeptání ve větru, jemná moudrost synchronizace. Alison dostala misi v dopisu: jdi na bál za krvavého měsíce a domluv výměnu knihy zaklínadel s Pánem děsu. A splnila to.
Dopis na sobě měl ještě jeden nápis z druhé strany: "Dokola a zadem, ve větru když prší." Alison se zeptala Amandy, která fungovala jako její 'předavač', co to znamená a ta jí řekla, že je to ochranné zaříkávadlo a že kdokoliv, kdo patřil k Zubu, ho mohl odříkat, kdyby byl v nebezpečí a rázem by všechno bylo lepší. Byl to takový talisman pro štěstí, který se dal nosit po kapsách. Alison jí nesdělila své osobní myšlenky, protože nevěděla, že ta říkanka, kterou v dětství měla tak ráda, odněkud byla. Vždycky si myslela, že si to její táta vymyslel.
Teď, když mrtvolný zápach zeslábl, chtěla Alison otevřít dárek od svého pyromanického obdivovatele. Krabice byla dočista černá a na dotek jí připadalo, že je ze stejného materiálu, jako ty hřejivé deky pro astronauty. Rozvázala mašli a nadzvedla víko. Uvnitř něco slabě oranžově zářilo a reptalo.
Alison ucítila teplo zevnitř dárku. Začalo to být příliš horké a musela dárek odstrčit od obličeje. Zdrojem světla, zvuku a tepla byl amorfní slizký tvar převalující se uvnitř krabice. Věc se zdvihla a začala se plazit ven. Alison krabici upustila dřív, než by jí ruku popálil rozžhavený úponek.
Hromada, která jí byla darována, se vyvalila dopředu a odkapávala rozžhavený materiál. Reptavý zvuk zesílil a Alison v tom rozpoznala slova.
"můžesinasratstejnějakojehosestraatoaninemluvímodiovitojetakovejbastardstímjakpořád
hopsákolemsesmrtelnýmaděvkamajakokdybybylskutečnýzvíře"
Alison zdvihla krabici, než se stihla rozpustit před stvořením. Uvnitř byla cedulka s nápisem: "Užij si urážlivého slimáka! Šťastné svátky!"
"Kdo dá tohle někomu jako dárek!?" Urážlivý slimák za sebou nechal vypálenou stopu roztaveného kamene, zatímco se sunul ke dveřím. To byl její jediný způsob jak odejít z místnosti.
Alison hledala jiné možnosti. Docenti v Knihovně se eventuálně o urážlivého slimáka postarají stejně jako o všechno, ať už to dělají jakkoliv. Konec konců není možné, aby Knihovna neměla procedury pro případ, že se dovnitř dostane ohnivý elementál. To, na čem v tu chvíli záleželo, bylo osobní bezpečí. Alison tedy použila nejbližší nástroj, který měla po ruce.
"Dokola a zadem, ve větru když prší…" Alison cítila, jak se kolem ní stahovaly neviditelné ochranné runy. Už dříve použila runy k ochraně při rituálu, ale to byly ochranné kameny. Tyhle značky byly z oceli. Alison pomyslela na poslední chvíli, kdy se cítila takhle v bezpečí. Byla tenkrát ještě dítě, hrála si s hračkou vláčku a recitovala k tomu říkanku…
"…svižně a šmahem, vláček kolem frčí." Aniž by nad tím přemýšlela, zamumlala si zbytek říkanky. Všechno se začalo točit, aniž by se místnost pohla a nepřestalo to, dokud nestála Alison někde jinde.
Místnost byla perfektně uspořádána. Neměla dveře, ani okna ven, ale dovnitř foukal slabý vánek, přes zlatavou látku. Vzduch voněl jako čisté prostěradlo a čerstvý chléb, i když nikde neviděla— ne, počkat, na druhé straně skříně byl pokoj s postelí. A chléb už tu rozhodně stál nějakou chvíli. I tak byla ale místnost perfektně uspořádána, aby se tu cítila jako doma.
Alison prozkoumávala. Nad několika zásuvkami viselo zrcadlo, v rohu stál věšák na klobouky a byla tu spousta polic. Alison otevřela jednu skříň, kterou našla plnou různých nástrojů, pečlivě seřazených a označených. A byly to pořádné nástroje, takové, co nesmí padnout do špatných rukou. Bylo více než zvláštní vidět relikvie padlých bohů a králů seřazené abecedně jako koření na polici.
Alison pohledem zkoumala police a sebrala něco, co jí připadalo užitečné. Koutkem oka zahlédla věšák na klobouky. Na stěně vedle něj byla šipka, která na něj ukazovala, takže musel být důležitý. Viselo na něm mnoho různých druhů čepic a klobouků. Alison vzala do ruky tvídovou čapku a našla na ní nápis. "Zahrada je Domovem Hada." Nasadila si ji a přešla k zrcadlu.
Ze zrcadla na ni koukal úplný cizinec. Alison se lekla toho, že ji někdo sleduje a zahodila čepici. Když se podívala zpátky, zjistila že je to úplně normální zrcadlo. Rychle jí došlo, co čepice dělá.
Prohlédla si, jak vypadala s čepicí na hlavě. Nos měla nevýrazný, její pusa byla… pusa, oči by nejlépe popsala jako… že je měla. Ano, tohle se jí bude hodit. Alison znovu vyslovila magická slůvka a rázem stála zpátky tam, odkud zmizela. Dokonce se zdálo, že neuplynul žádný čas. Slimák byl na stejném místě a dřevěné dveře byly pořád z větší části dveře.
Alison se podívala na objekt, který si vzala z tajné místnosti. Byla to panenka z hustého poloprůhledného tmavého materiálu, skoro jako kdyby byla z rýžového papíru. Cedulka na ní hlásala "Můj první hladový duch". Panenka učila děti o mytologii a krmila se na jejich životní síle pro nekončící zábavu. Alison zatáhla za šňůrku a postavila panenku na zem.
Panenka začala trhaně a mechanicky kráčet směrem k urážlivému slimákovi za zvuku nahrané věty, kterou přehrávala. "Obejmi mě!" Jak mluvila, její zející pusa se otevírala a zavírala, zatímco jí krk cukal dopředu a dozadu.
Hladový duch v panence přešel přes práh dveří ke slimákovi.
"ajestliseminěkdydostanepodrukuárésnevážněmyslímžebychhodovedlzbítvždyťjetakpřehnaně
oblíbenejjakovážnětoaninedokážupopsatjakmocmimůževykouřitmýohnivý"
"Obejmi mě!" Můj první hladový duch se přisál na urážlivého slimáka. Páčka, která kontrolovala ústa panenky, se začala třást, jak světlo ze slimáka pomalu zhasínalo… a nakonec dočista vyhaslo s jeho posledními slovy.
"atakyaťsinaserouvšechnyjejichmámysakraaa"
Obličej s deseti rukama otevřel dveře dokořán a zametl hromádku popela, jež zbyla ze sprostého plže. Něco odněkud vytáhl a postříkal tím hladového ducha panenky, která teď sama zářila od krku nahoru. Potom se Docent tiše odebral ke svým dalším povinnostem.
Teď byla Alison tam, kde seděla před dvěma minutami ve skutečném čase. Snažila se relaxovat na pohodlné židli a protřídit si věci v hlavě. Jediný rozdíl byl v tom, že teď měla čepici, hračku a způsob jak utéct a vyměnila to za svůj dárek z oslavy a žalostný stav místnost. Už provedla i horší výměny.
Po chvíli přemýšlení se Alison rozhodla, že vezme vypůjčený artefakt zpátky. Přišel o většinu své energie a mezery v kolekci by si jeho majitel jistě všiml. A tak znovu zmizela do tajné místnosti.
Alison postavila Mého prvního hladového ducha zpátky na místo, kde odpočíval, než ho zdvihla. Čepice… zaváhala. Na věšáku bylo šest, nebo osm dalších, všech podobných, ale v trochu jiných barvách a tvarech a možná s jinými funkcemi, ale to nechtěla testovat. Jejich majiteli by ale určitě nechyběla jedna, ne?
Majitel. Alison měla představu o tom, komu místnost patřila, ale potřebovala si to ověřit. Přehrabovala se v zásuvkách, dokud něco nenašla pod stolem. Soumračný papír, prázdný a označený vodoznakem s iniciály L.S.
Alison věděla, že se jí tu bude líbit.
Co se týče toho, jak operují mágové, existuje obecně jedno pravidlo (dalo by se i nazvat zlatým pravidlem), které platí pro téměř nekonečný počet scénářů, a které odhaluje hodně o samotné podstatě magie. To pravidlo zní: snaž se, protože jednou se to povést musí.
Normálně jsou hranice tohoto konceptu pevně vytyčeny na hraně mezi obecnou magickou komunitou a Hadovou Rukou, protože sebeklam je pořád klam. Ruka operuje na principech upřímnosti a komunikace.
Ale L.S. nebyl žádný obyčejný člen Ruky, nebo snad ano? Pravidla se ho příliš netýkala. Alison měla papíry, místnost, klíč k místnosti… moc L.S. a jeho utajení. Stačilo to použít a mohla se z ní stát L.S. se všemi privilegii. Alison se rozhodla, že to byla ta jediná zodpovědná věc, kterou mohla udělat.
Dopis od L.S. došel jednomu pisálkovi s žádostí o nalezení některých knih a přepsání jistých pasáží. Další dopis dorazil špehovi v Nadaci s žádostí o zadržovací dokumenty z jisté oblasti. Na obou žádostech byla stejná místa doručení v Knihovně. Potom odešel třetí dopis telepatovi, kterého L.S. znal, ve kterém byla žádost o doručení těch správných informací těm správným entitám než bude pozdě. Tak bylo zajištěno, že Obrněná Zadržovací Zóna bude muset bojovat na dvou frontách: s posílenými agenty Povstání a svými vlastními zajatci.
Alison vždy pobíhala kolem, převáděla sílu z jednoho či druhého směru, na přední linie. Černá Královna jezdila po celé šachovnici. Teď měla k dispozici celé skupiny Hadovy Ruky. Samozřejmě jí došlo, že titul L.S. jí patřil teprve týden a že nepotrvá dlouho, než se pravý L.S. vrátí. Ale pořádně jí to neprošlo hlavou, dokud se tak nestalo.
Alison vyslovila frázi a objevila se v místnosti L.S. Prošla kolem sluhy a dala se do práce na kouzlu, aby mohla sledovat, jak se celá věc odehraje. Ale náhle jí došlo, že zapomněla na stříbrný prášek. Otevírala jednu skříň za druhou a doufala, že nějaký najde.
"Druhá police, třetí zprava," řekl sluha způsobem, který Alison přiměl uvědomit si, že tu nikdy nikdo jiný není.
"Věděla jsem, že tenhle den jednou přijde." Alison začala kombinovat ingredience jinak. Sledovací kouzlo chtěla změnit na posílací. "Tohle potřebuju a doufám, že to chápeš."
"Chápu," řekl sluha. "Chápu to lépe, než si myslíš."
"Fajn, pak ti nebude vadit, když udělám tohle." Alison rozhodila směs prachu v oblouku. Vítr jej odvál do strany a zrcadlo náhle zmizelo do podkrovních dimenzí.
"Byla jsem kdysi taky takhle mladá?" Osoba si sundala čepici a Alison uviděla její obličej. Byl to podobný zážitek, jako když se Alison dívala do zrcadla s čepicí na hlavě, akorát že zrcadlo bylo pryč mimo dosah, takže to muselo být něco jiného. "Jsi cílevědomá žena. Vždycky jsi cílevědomá žena. Myslela sis, že tady, v říši těch, které omrzeli znalosti jednoho vesmíru, nenarazíš dříve, nebo později, na sebe sama?"
"Ne," pokračovala druhá Alison, "ani já ne. Tohle všechno bylo vybudováno námi pro ostatní. Za pomocí znamení, která vidíme jenom my. Věděla jsem, že si sem najdeš cestu."
"Ještě se toho máš tolik co učit, Sestřičko."
