Prozatím uzamčeno
/*
    Paperstack Theme
    [2020 Wikidot Theme]
    By EstrellaYoshte
    Based on:
      Inkblot Theme by Croquembouche
      Word Processor Theme by stormbreath
      Modern Theme by Azamo
      Simple Yonder Theme by EstrellaYoshte
*/
 
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Josefin+Sans:wght@700&display=swap');
@import url('https://fonts.googleapis.com/css2?family=Oxygen&display=swap');
@import url(https://fonts.googleapis.com/css2?family=Fira+Code&display=swap);
 
#page-content { font-size: 0.87rem; }
body { font-family: 'Oxygen', sans-serif; }
 
body {
    color: #000000;
    background-image: linear-gradient(
        to bottom,
        #EFEFEF, #EFEFEF 276px,
        #D3D3D3 276px, #ffffff 282px,
        #ffffff 282px, #ffffff 100%);
    background-repeat: no-repeat;
}
 
#main-content {
    top: -1.6rem;
    padding: 0.2em;
}
 
.page-source, .code pre, .code p, .code, tt{
    font-family: "Fira Code", monospace;
}
 
/* ---- HEADER ---- */
 
div#container-wrap {
     background-image: none;
}
div#header {
    background-image: none;
}
 
#header h1, #header h2 { margin-left: 0; float: none; text-align: center; }
/* Move the subtitle down a smidge */
#header h2 { margin-top: 0.45rem; }
/* Hide the existing text */
#header h1 span, #header h2 span { font-size: 0; display: none;}
/* Style the new text */
#header h1 a::before, #header h2::before {
  color: #333333;
  font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
  text-shadow: none;
}
/* Set the new text's content from variable */
#header h1 a::before {
  content: var(--header-title, "SCP NADACE");
  font-weight: 300;
  font-size: 1.3em;
}
#header h2::before {
  content: var(--header-subtitle, "ZAJISTIT - ZADRŽET - CHRÁNIT");
  font-weight: 600;
  font-size: 1.22em;
}
 
#login-status,
#login-status a {
    color: #333333;
}
 
#page-title {
    display: none;
}
 
#footer, #footer a {
    background: transparent;
    color: #333333;
}
 
#search-top-box-input,
#search-top-box-input:hover,
#search-top-box-input:focus,
#search-top-box-form input[type=submit],
#search-top-box-form input[type=submit]:hover,
#search-top-box-form input[type=submit]:focus {
    border: none;
    background: #333333;
    box-shadow: none;
    border-radius: 0px;
    color: #efefef;
}
#search-top-box input.empty {
    color: #999999;
}
 
#search-top-box {
    top: 2.3rem!important;
    right: 8px;
}
 
/* ---- TOP BAR ---- */
 
#top-bar {
   display: flex;
   justify-content: center;
   right: 0;
   top: 7.9rem;
}
#top-bar, #top-bar a {
    color: #333333;
}
 
/* ---- SIDE BAR ---- */
 
#side-bar .side-block {
    border: transparent;
    border-radius: 0;
    box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
    background: #ffffff;
}
#side-bar .side-block.media > * {
    display: flex;
    justify-content: space-evenly;
}
 
#top-bar div.open-menu a {
    border-radius: 0;
    box-shadow: 0px 1px 4px 0 rgba(0, 0, 0, 0.2), 0px 3px 10px 0 rgba(0, 0, 0, 0.19);
    border: 1px white;
}
 
@media (max-width: 767px) {
    #main-content {
        padding: 0;
        margin: 0 5%;
        border-left: none;
    }
    #page-title {
        margin-top: 0.7em;
    }
    #side-bar {
        background-color: #fff;
        left: -19em;
    }
    #side-bar:target {
        border: none;
        box-shadow: 3px 0 1px -2px rgba(0,0,0,0.04), 1px 0 5px 0 rgba(0,0,0,0.2);
    }
    #side-bar .close-menu {
        transition: width 0.5s ease-in-out 0.1s,
                    opacity 1s ease-in-out 0s;
        display: block;
        position: fixed;
        width: 100%;
        height: 100%;
        top: 0;
        right: 0;
        background: rgba(0,0,0,0.3);
        background-position: 19em 50%;
        z-index: -1;
        opacity: 0;
        pointer-events: none;
    }
    #side-bar:target .close-menu {
        width: calc(100% - 19em);
        right: 0;
        left: auto;
        opacity: 1;
        pointer-events: auto;
    }
    #page-content > hr, #page-content > .list-pages-box > .list-pages-item > hr {
        margin: 3em -5.5%;
    }
    #side-bar {
        top: 0;
    }
    #side-bar .heading {
        padding-left: 1em;
        margin-left: -1em;
    }
    #search-top-box {
        top: 107px;
    }
}
 
/* ---- TABS ---- */
 
/* ---- YUI TAB BASE ---- */
.yui-navset .yui-nav a,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{background-color:inherit;background-image:inherit}.yui-navset .yui-nav a:hover,.yui-navset .yui-nav a:focus{background:inherit;text-decoration:inherit}.yui-navset .yui-nav .selected a,.yui-navset .yui-nav .selected a:focus,.yui-navset .yui-nav .selected a:hover{color:inherit;background:inherit}.yui-navset .yui-nav,.yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{border-color:inherit}.yui-navset li{line-height:inherit}
 
/* ---- YUI TAB CUSTOMIZATION ----*/
 
 .yui-navset .yui-nav,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav{
     display: flex;
     flex-wrap: wrap;
     width: calc(100% - .125rem);
     margin: 0 auto;
     border-color: #333333;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav a, /* ---- Link Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a{
     color: #333333;
    /* ---- Tab Background Colour | [UNSELECTED] ---- */
     background-color: #efefef;
     border: unset;
     box-shadow: none;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav a:hover,
 .yui-navset .yui-nav a:focus{
     color: #ffffff;
    /* ---- Tab Background Colour | [HOVER] ---- */
     background-color: #333333;
}
 .yui-navset .yui-nav li, /* ---- Listitem Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav li{
     position: relative;
     display: flex;
     flex-grow: 2;
     max-width: 100%;
     margin: 0;
     padding: 0;
     color: #ffffff;
     background-color: #ffffff;
     border-color: transparent;
     box-shadow: none;
}
 .yui-navset .yui-nav li a,
 .yui-navset-top .yui-nav li a,
 .yui-navset-bottom .yui-nav li a{
     display: flex;
     align-items: center;
     justify-content: center;
     width: 100%;
}
 .yui-navset .yui-nav li em{
     border: unset;
}
 .yui-navset .yui-nav a em,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav a em{
     padding: .35em .75em;
 
     text-overflow: ellipsis;
     overflow: hidden;
     white-space: nowrap;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected, /* ---- Selection Modifier ---- */
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-nav .selected{
     flex-grow: 2;
     margin: 0;
     padding: 0;
    /* ---- Tab Background Colour | [SELECTED] ---- */
     background-color: #333333;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a,
 .yui-navset .yui-nav .selected a em{
     border: none;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a{
     width: 100%;
     color: #ffffff;
}
 .yui-navset .yui-nav .selected a:focus,
 .yui-navset .yui-nav .selected a:active{
     color: #ffffff;
     background-color: #333333;
}
 .yui-navset .yui-content {
    background-color: #ffffff;
    box-shadow: 0px 0px 4px #999999;
}
 .yui-navset .yui-content,
 .yui-navset .yui-navset-top .yui-content{
     padding: .5em;
     border: none;
}
 
/* ---- INFO BAR ---- */
 body{
     --barColour: #333333;
}
 
 .info-container .collapsible-block-content{
     padding: 0 .5em 30px;
}
 .info-container .collapsible-block-content .wiki-content-table{
     width: 100%;
}
 
/* ---- INFO PANE ---- */
 
#page-content .creditRate{
    margin: unset;
    margin-bottom: 4px;
}
#page-content .rate-box-with-credit-button {
    background-color: #ffffff;
    border: solid 1px #ffffff;
    box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
    border-radius: 0;
}
 
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info {
    border: none;
    color: #333333;
}
 
#page-content .rate-box-with-credit-button .fa-info:hover {
    background: #333333;
    color: #ffffff;
}
 
.rate-box-with-credit-button .cancel {
    border: solid 1px #ffffff;
}
 
/* ---- PAGE RATING ---- */
 
.page-rate-widget-box {
    box-shadow: 0px 0px 7px #999999;
    margin: unset;
    margin-bottom: 4px;
    border-radius: 0;
}
 
.page-rate-widget-box .rate-points {
    background-color: #ffffff !important;
    color: #333333 !important;
    border: solid 1px #ffffff;
    border-radius: 0;
}
.page-rate-widget-box .rateup,
.page-rate-widget-box .ratedown {
    background-color: #ffffff;
    border-top: solid 1px #ffffff;
    border-bottom: solid 1px #ffffff;
}
 
.page-rate-widget-box .rateup a,
.page-rate-widget-box .ratedown a {
    background: transparent;
    color: #333333;
}
 
.page-rate-widget-box .rateup a:hover,
.page-rate-widget-box .ratedown a:hover {
    background: #333333;
    color: #ffffff;
}
 
.page-rate-widget-box .cancel {
    background: transparent;
    background-color: #ffffff;
    border: solid 1px #ffffff;
    border-radius: 0;
}
 
.page-rate-widget-box .cancel a {
    color: #333333;
}
.page-rate-widget-box .cancel a:hover {
    background: #333333;
    color: #ffffff;
    border-radius: 0;
}
 
/* ---- PAGE ELEMENTS ---- */
 
h1,
h2,
h3,
h4,
h5,
h6 {
    color: #333333;
    font-family: 'Josefin Sans', sans-serif;
    font-weight: bold;
}
 
blockquote,
div.blockquote,
#toc,
.code {
    background-color: #F8F8F8;
    border: solid 1px #F8F8F8;
    box-shadow: 0px 0px 4px #999999;
}
 
.scp-image-block {
    border: solid 8px #ffffff;
    box-shadow: 0px 0px 5px #999999;
    box-sizing: border-box;
}
.scp-image-block .scp-image-caption {
    background-color: #ffffff;
    border-top: solid 4px #ffffff;
    color: black;
}
 
#page-content .wiki-content-table tr th {
    border: solid 1px #999999;
    background-color: #efefef;
    /* set border for table title */
}
#page-content .wiki-content-table tr td {
    border: solid 1px #999999;
    /* set border for table content */
}
 
/*-- tags --*/
 
#main-content .page-tags span { max-width: 100%; }
 
#main-content .page-tags a {
    height: 0.9rem;
    line-height: 0.9rem;
    font-size: 0.76rem;
    background-color: #FDFDFD;
    border-radius: 0.6rem 0.12rem;
    margin: .25rem .2rem; .5rem .2rem;
    padding: 0.2rem 0.42rem 0.25rem 0.46rem;
    box-shadow: 0.6px 0.6px 1.9px 0.8px rgba(0,0,0,0.27);
}
 
#main-content .page-tags a:before {
    content: "•";
    font-size: 1.1rem;
    float: left;
    position: relative;
    top: -0.19rem;
    left: -0.24rem;
    color: #ffffff;
    background-color: #B8B8B8;
    color: transparent;
    text-shadow: 1px 1px 0.7px rgba(255,255,255, 0.82);
    -webkit-background-clip: text;
       -moz-background-clip: text;
            background-clip: text;
}
 
/* ---- CUSTOM SYNTAX ---- */
 
.header-container {
  display: flex;
  justify-content: flex-end;
  align-items: center;
  flex-wrap: wrap;
  position: relative;
  justify-content: space-around;
  align-content: space-between;
  width: 100%;
  left: 0;
  align-items: flex-start;
  row-gap: 2px;
}
 
.text-item {
  flex-grow: 1;
  max-width: 25%;
  text-align: center;
}
 
.grid-item {
  flex-grow: 1;
  min-width: 25%;
  text-align: center;
  margin: 8px 6px;
}
@media (max-width: 1200px) {
  .grid-item {
    min-width: 50%;
  }
}
 
.logo {
  position: absolute;
  width: 180px;
  top: -154px;
  left: -17em;
  z-index: -1;
}
@media (max-width: 767px) {
  .logo {
    width: 36%;
    top: -9.7em;
    left: 32%;
  }
}
 
.textbox {
  position: absolute;
  width: 42%;
  top: 7.5rem;
}
@media (max-width: 960px) and (min-width: 767px), (max-width: 666px) {
  .textbox {
    position: relative;
    width: 100%;
    top: 0;
  }
}
 
/* CS INFOBAR FIX */
.rate-box-with-credit-button .page-rate-widget-box .cancel {
  border-top: none;
  border-bottom: none;
}
 
.rate-box-with-credit-button {
  background-color: #FFF !important;
}
/* ---- Common Theme is sometimes so broken, isn't it? ---- */
#top-bar .ct-theme-switch {
    position: absolute;
    right: 13px;
    top: -125px;
}
hodnocení: +2+x
blank.png

Prozatím uzamčeno


Musím to vědět. Musím znát pravdu.

Proč mi v tom bráníš? Proč mi vzdoruješ?

Co se stalo, že to musí být zatraceno? Co jsi mě přinutil zapomenout?

A proč jenom část?

Proč, proč, proč? Ptám se každý večer, když mám čas o tom přemýšlet.

Pamatuji si své dětství, svou rodinu…

Odehrálo se to během mého studia na univerzitě? Proto mi to skrýváš?

Vím, že v tom hraješ svou část. Poznali jsme se, vyvolal jsem tě, propojili jsme se…byl to ten rok, kdy jsem dokončoval studium. Tak proč si nic z toho nepamatuju? Proč celé mé období na univerzitě chybí? Jako dílek skládačky jsi mě o něj připravil a snažíš se mě držet v nejistotě.

Ty nejsi všemocný. Ty nejsi, kdo velí. Ty jsi ten, kdo poslouchá mě!

Já dělám rozhodnutí – kdy, kde a jak. Já jsem všem na očích. Jsem ten, kdo udává směr.

Jsou to moje vzpomínky! Dej mi je! Chci je zpátky.


Svých vzpomínek z dob vysokoškolských jsem se domáhal týdny. Zároveň jsem si pokládal otázku: „Kdy jsem si uvědomil, že mi něco chybí?" Kde se vzal ten impulz, který zažehnul moji nepopsatelnou touhu vzít si zpátky to, co mi bylo odepřeno? Patřilo mi to a nikdo, nikdo, neměl právo mě o mé vlastnictví připravit. Zdaleka ne můj nepříliš dobrovolný spolujezdec, kterého jsem jaksi povolal do našeho světa a který ke své existenci potřeboval tělo. Jak ze špatné marvelovky. Prvních pár let to bylo jako jednání s dítětem, pak s puberťákem, až jsme si defakto "sedli". Dětskými krůčky jsme dospěli k určité symbióze s občasným velmi hlasitým kecáním do situací, do kterých jemu nic nebylo.

A pak se tu vyskytnul problém. Moje určité vzpomínky se mu z neznámého důvodu nelíbily. On mě o ně připravil a já si k nim musel najít vlastní cestu. Naději jsem vkládal do školní ročenky. Během měsíční propustky nastala moje příležitost vzít si zpátky to, co bylo moje. Neměl jsem žádné vodítko, ale vzpomínky z dob na univerzitě jsem měl podezřele skryté v mlze. Jako kdybych na školu nechodil.

Zběsile, ač systematicky, jsem hned první noc převrátil svůj byt vzhůru nohama. Po sedmi hodinách a dvou láhvích vína jsem seděl mezi hromádkami krabic, oblečení a knih, ukrývající se mezi nimi před okolním světem. Nalezl jsem, co jsem hledal. Cítil jsem se jako král v pevnosti a vítězoslavně jsem přebíral své bohatství.

Pevně jsem svíral velkou knihu v rudém hedvábném přebalu. Na přední straně a na hřbetu bylo vyraženo Univerzita Karlova, Magisterský obor rok 2009-2010. Jako bych ji nikdy předtím neotevřel. Konce listů byly k sobě mírně slepené. Vůně novoty mě provázela od začátku do konce. Stránku po stránce jsem procházel a rozpomínal se, když jsem zahlédl povědomou tvář. Mou vlastní. Byla to momentka, kde jsem stál před budovou s termo hrnkem v ruce. A hned vedle ní byl ručně psaný vzkaz:

„Ty jsi hrozný sráč. Takhle mi zničit ročenku. Ještě, že jsi nepsal do textu nebo nedělal ty tvoje stupidní knírky. Mimochodem, to je můj hrnek. Chci ho zpátky." Bez podpisu.

Chvíli jsem přemlouval svého společníka, aby mi odemknul danou vzpomínku. Cítil jsem, jak se vzpíral. Nakonec však povolil. Ale jen částečně. Hned se mi vybavil daný moment, kdy ke mně přiskočil student s připraveným foťákem a jmenovkou Ročenkáři 2009-10.


„Hej, hej," nenápadně přistoupil fotograf, „magistr ročník 09-10?"

„Sie!" student si sundal brýle. Ihned si všimnul fotoaparátu. Hbitě si upravil účes a vykouzlil svůj nejlepší úsměv.

„Tak poprosím úsměv!" čtyřikrát cvaknul a pak zkontroloval výsledek. „Paráda! Zatím nejbělejší úsměv. Ať se daří." Fotograf pokračoval v honu momentek nadcházejících magistrů. Student stál na místě a popíjel z termohrnku.

„A já si říkal, kde jsem ho nechal!" Hlas pro něj až příliš povědomí jej zaskočil. Skoro se utopil douškem již dávno studeného čaje. „Kde jsi ho našel?"

„Nechal jsi ho na hajzlech."

„A nenapadlo tě mi ho vrátit?"

„Měl jsem žízeň a tys byl na druhé straně školy."

„Chci ho zítra zpátky. Dones mi v něm kafe."

„Háh! Ty šertuješ?"

„Ž."

„Co ž?"

„Žertuješ. S ž. Nepoužívej slova, který nedokážeš vyslovit."

„Až si začneš hlídat svoje věci."


Jako bych ho měl před sebou. Svého spolužáka. Poznával jsem ten hlas, tichý, monotónní, ale v momentech překvapení jízlivý a vždy nad věcí. Nedokázal jsem mu přiřadit tvář. Ač s počátečním zklamáním, domohl jsem se svého. Vzpomínka se, až na tvář spolužáka, rýsovala a byla tak jasná jako denní slunce.

Pokračoval jsem v prohlížení. O dvě stránky dál byla další fotografie. Další momentka se spolužáky ze stejného oboru. Čekali jsme před posluchárnou na lavičce a já seděl na okně. Vedle fotografie byl další ručně psaný vzkaz:

„Udělám stejnou fintu jako ty na mě. Co fotka, to komentář. Ale já podám validní kritiku – dvě různé ponožky a rozvázaná tkanička. Jaký to model (y)"

Bylo jasné, že jsem ty vzkazy nepsal já, nýbrž někdo, komu jsem udělal tehdy to samé. Kdo to byl?

Dotyčný měl pravdu, ale to byla tehdejší móda. A ta bota byla náhoda. Zasmál jsem se nad sebou samým. Vkus mi zůstal, ale s těmi ponožkami jsem to tehdy moc nevymyslel. Nebo naopak jsem udal trend.

Zkoušel jsem se dobrat této vzpomínky. Sedící na parapetu, čekaje na přednášku…

Tady jsem nepochodil. Nechytal jsem se. Ani ty obličeje spolužáků mě nenavedly na cestu. Byli tak průměrně oblečení, skoro jako bych k nim ani nepatřil.

Nalepil jsem na stránku štítek, abych se k této fotografii vrátil. Potom jsem pokračoval dál. Dlouho nebylo nic, až za polovinou ročenky byla fotografie, nad kterou jsem strnul.

Byl jsem tam já a spolužák. Zřejmě jsme si byli blízcí, držel jsem ho kolem ramen a společně jsme pózovali. Já se usmíval, zatímco on se sotva podíval do objektivu. Byla to větší fotografie, vešli jsme se na ni až po pas.

„Upřímně se mi nechtělo, ale asi jsem ti i vděčný, že jsi mě přinutil. Tohle je naše jediná normální fotka."

Ten obličej mi byl povědomý, ale jméno…jméno mi unikalo. Všimnul jsem si náramku, co jsem měl kolem zápěstí. Zřejmě z dřevěných korálků se stříbrným přívěskem. Líbil se mi. Kdybych ho někde našel, asi bych ho nosil. I když by mi možná překážel při práci. Ale na stole bych ho klidně měl.

Pak jsem se zaměřil na svého spolužáka. Netvářil se nadšeně. Tisknul si knihu k hrudi a ihned mě do oka praštil jeho náramek z černých a šedivých korálků se stříbrným přívěskem. Hodně podobný tomu mému. Asi tehdejší módní výstřelek, ale nevšimnul jsem si jich na jiných fotkách.

Řekni mi, kdo to je? Chci to vědět. Vím, že mi v tom bráníš, dej mi jeho jméno! Vrať mi tu vzpomínku! Kdo je to? Odkud ho znám?! Já vím, že se známe!


„A pak, že ho nebudeš nosit." Poklepal mu na rameno, zatímco se usmíval od ucha k uchu.

„Myslíš tohle?" zvednul ruku, aby poukázal na náramek, „tvůj pokus o fór?"

„Ale 'sim tě. Byl to dárek. Je jedno k jaké příležitosti," nenechal se vyvést z míry.

„To máš pravdu. Jenom ses o pár dní netrefil."

„Týden nic není, příležitost jsem ale trefil!"

„Co byla událost čtrnáctého? Příležitost dobrých skutků?"

„Skoro."

Přistoupila k nim fotografka s úsměvem, „můžu poprosit jednu rychlou do ročenky?"

„No já nevím-"

„A pojď sem!" Než stihnul odběhnout, už ho chytil kolem ramen a nasměroval k objektivu, „honem, než nám uteče."


Povolils. Co se ti nelíbí? Je to hezká vzpomínka? Kdybys mi dal jeho jméno, byl bych šťastnější. Proč se mi vzpíráš? Je tak důležitý? Bojíš se ho?

Vím, že z něj máš strach! Je to strach, co jiného by to bylo? Cítíš se v ohrožení, proto mi bráníš ve vzpomínkách, kde je on. Potkal jsem ho na vysoké, proto si nevybavuju zcela nic z té doby- Proto mi bráníš vzpomenout si na jeho jméno.

Nenávidíš ho? Neměli jste šanci se setkat. Tohle je dávno předtím, než jsme my dva- kvůli mně? Udělal něco, co ublížilo mně?

Tak mi to řekni. Nejsem tím, kým jsem býval. Jsem lepší – silnější, chytřejší. Nedá se to srovnávat. Pokud jsem udělal něco hloupého v minulosti, do které mě nechceš pustit, dneska už se mi to nestane. Je to deset let, možná víc.

Ty mi nevěříš?! Takhle mě ranit! Spolujezdec řadu let a stále bez důvěry? Řekni mi o jednom případu, kdy jsem tě zklamal, jedinkrát.

To…nebyla má chyba. Někdo tam tehdy zasáhnul. Dostal bych ji, ale-

Když seš tak chytrej, tak mi to řekni! Kdo tam zasáhnul? Kdo ji zachránil? Kdo zavolal rychlou, huh?! Víš tolik, co já! Poprvé to nevyšlo, podruhé nám chyběly vteřiny. A pořádně jsi mi zavařil! Já to odsral na plný čáře!

Ale tam jsi…mě nechal vzpomenout si! Co se stalo potom, co jsi ji nenašel? Nebo se něco stalo mně? Tehdy jsem si rozpomněl na- jméno a piano. Nebylo toho moc, ale stačilo jméno a vzpomněl jsem si, jak si mě všimnul, když hrál. Tak jsme se poznali, myslím.

Nekonečné ukazování prsty. Hádka s dítětem by byla snazší. Napil jsem se z láhve. Ani kapka, víno došlo. Kdybych nebyl v zápalu hledání minulosti, asi bych to zahodil a šel spát. Ale byl jsem tak blízko!
Blízko konce ročenky. Posledních pár stran byly portrétovky. U některých fotek jsem měl i podpisy. Možná se zadaří! Šel jsem fotku po fotce. Sebe jsem našel hned na začátku. Uznal jsem, že jsem měl cit pro módu. Stále jsem měl, ale mé povolání si vyžadovalo praktický styl.

Porovnával jsem naši společnou fotografii s portréty. Čím více jsem se blížil ke konci, tím více jsem propadal panice. Přece to nebyl zcela náhodný student z jiné fakulty, který se mi náhodně připletl do objektivu, natož do života. Tohle mi nedělej, říkal jsem si.

Poslední strana mě očekávala a moje trpělivost by se dala vyhodit oknem. A až v poslední řadě jsem ho našel. Bez jména, ale s telefonním číslem a zkratkou BD. To mi stačilo. Kdybych byl věřící, byl by to zázrak. Bezmyšlenkovitě jsem to číslo vytočil. Byly dvě ráno a nepředpokládal jsem, že by mi to zvedl, pokud to číslo bylo stále funkční. Ale doufat jsem mohl! Doufal jsem, že se dovolám. Během vyzvánění jsem se přesunul k oknu, což jsem neměl dělat. Zamotala se mi hlava. Vyčkával jsem s čelem opřeným o studené sklo. Pomalu jsem ztrácel naději.

„Prosím?" Strnul jsem. Někdo to skutečně zvednul.

„Halo? Kdo je tam?" začal jsem se snahou, aby hned nezavěsil.

„To bych se měl ptát já. Víte, kolik je hodin?"

„Řeknu vám, kdo jsem, když vy uděláte to samé."

„A já čekal, že se mě zeptáte, co mám na sobě." Ne, že bych se nezeptal, ale přednostně mě zajímalo jméno, ne jeho pyžamo.

„Tak jméno za jméno." Následovala dlouhá pauza. Několikrát jsem zkontroloval stav signálu.

„Máte celkem drzost se dožadovat jména, když jste to vy, kdo mi volá."

„To jsem celý já. Když se mi představíte, řeknu vám, odkud mám vaše číslo." Zase pauza. Ztrácel jsem trpělivost. Každou chvíli jsem byl schopen všechno prásknout, „slibuju, že pak zavěsím."

„Dinnský. Blake Dinnský."

Náhle všechno začalo dávat smysl. Tvář získala jméno, hudba získala pianistu, to se zapsalo do vzpomínek, které začaly dávat smysl. Hlas se spojil se vzkazy, které se mi přehrávaly v uších. Byl to jeden a ten samý člověk! Proto mě hnala nejen má osobní zvědavost, ale jistota, že se známe. To piano byl začátek všeho. Tam to začalo…a zřejmě přetrvalo na nějakou dobu.

„A pak, že naše první setkání byla náhoda. Esposito, pamatuješ?"

„Dominiqu?" první náznak nejistoty. I kdyby na pár vteřin, vítězem této partie jsem se stal já. I přes počáteční obtíže a svírající nejistotu jsem tě našel, „kde jsi našel moje číslo?"

„Ve školní ročence. Sám jsi mi ho tam napsal. Nevzpomínáš si?" zkusit jsem to musel, i když jsem dopředu věděl, že mi neodpoví. I kdyby věděl víc než já, určitě se mi nepřizná okamžitě. Už jen pomyslná nadvláda nad druhým ve mně vyvolávala chmurné pocity, které jsem nemohl ventilovat přes telefon. Ne tady a ne teď. I když jsem chtěl vést konverzaci dál, i kdyby až do rána, uvědomoval jsem si množství alkoholu v oběhu. Možná bych řekl víc, než bych chtěl. Možná bych na sebe prásknul to, co by mi zkomplikovalo situaci. Musel jsem se elegantně utnout konverzaci nebo ho k k tomu donutit. „Tak, mám se ptát, co máš na sobě nebo—"

To bylo rychlé. Zavěsil. Mně to stačilo. Co jsem hledal jsem našel a až ke zdroji jsem se dostal. Jaká prozíravost našeho mládí. Poslední věc, která mi bránila v klidném spaní byla konverzace s mým dlouholetým společníkem.

A teď mi prozradíš, co se ti na Blakovi nelíbí? Rovnou tě zastavím, protože jeho se nezbavíš. Ne skrz mě- proč? Protože skrz něj se dá dostat pořádně hluboko. Jenom hlupák by se ho pokusil zneškodnit, když má násobně vyšší hodnotu při plném vědomí.

Toho se dá využít. Pokud navážu dostatečně pevný vztah, káplo by z něj víc než pár dobrých přístupů— to už nezakecáš! Byli jsme přátelé kdysi, tak se jimi staneme znovu. Chce to čas. Musíš se na to dívat skrz mojí situaci. Takový kontakt je v mojí práci k nezaplacení.

Byla to velmi úspěšná noc. Skoro jsem se začal těšit zpátky do podzemí.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License