Prokrvená chuť synkreze jazyků


hodnocení: +13+x
blank.png

« Niterná kakofonie cév | Prokrvená chuť synkreze jazyků | Roztřesená rezonance hlasivek »


"Ehm, Ester?" Blonďatá studentka nervózně přešlapovala s nákupním vozíkem u sekce mražených výrobků v Albertu. "Chápu, proč tu jsme, ale potřebujeme toho masa tolik?"

Zrzka před ní, v pase ohnutá nad zdánlivě bezedným mrazákem, právě vyndavala poslední kus hovězí plece, který v obchodě ještě měli. S ledabylým úsměvem se otočila na Jitku a vložila i tento zkrvavený kus masa v plastovém obalu do košíku. Ten už pomalu začínal přetékat. Doslova, protože omylem přibrané kousky ledu ze spodních kusů již tály. Sečteno podtrženo, Jitka si byla jistá, že i kdyby je s tímhle nákupem pustili k pokladně, stejně to všechno neunesou ani ve dvou, natož aby si to mohly dovolit peněžně.

"Jsi snad vegetariánka?" Zeptala se jí Ester, v jejímž výrazu bylo vidět, že si již na blonďatou zpěvačku zvykala, ale Jitka dobře věděla, že jejich aktuální přátelství stavělo hodně na tom, jestli šílené zrzce pomůže ukrást hromadu masa z obchoďáku.

"No, ne ale-" Ester si jí měřila, Jitka se usmála a nic neříkala. Popravdě to bylo vzrušující. Před pár dny v baru potkala šílenou holku a teď spolu kradli několik desítek kilo masa. Kdo ví, co přinese zítřek, to bylo její životní maso, tedy moto. Ester jí zatím nezklamala.

V tom k nim náhle přistoupila žena v drahém značkovém oblečení a nahlédla do prázdného mrazáku. Obě dívky ji tiše začaly soudit jakmile vytáhla svůj drahý telefon a začala fotit absenci masa, což zní jako skvělý název uměleckého díla, ale Ester si byla jistá, že už někde něco podobného slyšela. Nepříjemně vyhlížející osoba se okamžitě podívala na jejich plný košík a svraštila své namalované obočí. "Hej, to si nemůžete všechno koupit."

"Proč ne?" Zeptala se Jitka, naivně doufající, že by mohly věci vyřešit domluvou.

"Přece je tu nějaký omezení, ne? Si nemůžete vzít jen tak všechno… tohle!"

Jitka se zahleděla na hromadu rudé hmoty tiše odkapávající z košíku a už už sahala po jednom kusu, aby ho diplomaticky předala druhé ženě. Ester měla jiné plány. Položila svou dlaň na tu Jitčinu a obě tak spočívaly na kusu telecí plece. Jedna druhé se zahleděly do očí, a přestože se neznaly příliš dlouhou dobu, ustoupila Jitka téměř okamžitě, protože z šíleného pohledu své nové kamarádky vytušila, že nemá cenu se s ní hádat. Obzvláště ne, když pochopila, o co Ester jde.

"Tak si kupte něco jinýho." Řekla Ester a zaleskly se jí oči radostí, že přeci jenom může někoho seřvat. Jak už pochopila, Jitka si to nezasloužila. Jistě, dovedla asi být otravná a z nějakého důvodu ji uhranula, protože jinak si Ester stále nedovedla vysvětlit, proč spolu tráví volné odpoledne, ale jinak byla docela fajn.

Narozdíl od té syntetické příšery, co se právě natahovala po její svíčkové. "Ne, já mám na tohle právo." To už si před ní ale Ester stoupla a začala ujíždět s vozíkem směrem k pokladně.

Po pár sekundách překvapení od té nepříjemné ženštiny za sebou uslyšela běh. Všimla si, že Jitka ji následuje, byť trochu nervózně. "Stůjte!" Volala za nimi ta nalakovaná manekýna, když projížděly kolem uličky s pečivem, a k Jitčině úžasu Ester vozík zastavila.

Udýchaná panička začala sípat, "Ty- ty- Víš ty vůbec, kdo já jsem?"

Přesně na takovou výzvu Ester čekala. "Ne, ale podle vašeho výrazu mi to stejně řeknete, tak proč bych to měla vědět? To je jako studovat dneska na střední bez kalkulačky. Proč bych měla něco takovýho vědět, když si můžu počkat, až mi to nějaká naprogramovaná hovadina řekne?"

Na tohle paninka očividně neměla co dodat, a tak se pouze rozmáchla zaťatou pěstí po Ester, která přesně s tímhle počítala. Čeho si ale nevšimla ani ona, ani Ester, byla nastavená noha od Jitky, která způsobila, že naštvaná ženština přepadla dopředu, narazila pyskem přímo do kovové mřížky nákupního košíku a v bolesti sebou sekla o naleštěnou podlahu supermarketu.

Jitka si překvapeně dala ruku na ústa, protože tohle rozhodně nebylo to, co chtěla. Chtěla ženě nějak pomoct, ale ta ji jenom odbyla a začala ječet. Ester sebrala menší kus masa z kraje košíku, který na sobě měl částečně obtisklý obličej ženy, a položila ho kousek od krvácející zrůdy. "Tu máte. Příště hezky poproste."

A s tím rozesmátá Ester dala ruku na rameno o hlavu vyšší Jitky, která se stále ještě nevzpamatovala z toho, že té ženě málem vyrazila zuby. Zrzka vedle ní promluvila. "Pojď, vypadneme odsud než přiběhne ochranka."


Jitka otevřela dveře do svého bytu a podržela je otevřené tak, aby Ester mohla dovnitř protlačit vozík plný masa. Posledních dvacet minut jí připadalo jako sen. Především kvůli nahodilé situaci toho, jak s drsnou spolužačkou prošly z obchodu bez placení a poté musely dotlačit vozík až ke kolejím na Imantě, kde jim naštěstí před týdnem konečně zprovoznili výtah. Nevěděla jak se jim to celé povedlo a upřímně řečeno litovala toho, že šla napřed ven a nepočkala s Ester u kasy. Bylo by daleko zajímavější, kdyby jí Ester prozradila jak je možné, že si jich nikdo z prodavačů nevšiml. Na druhou stranu byla takhle Ester ještě záhadnější a zajímavější a to se Jitce líbilo.

"Zaparkuju to tady jo?" Ester postavila nákupní vozík do předsíně a opřela se o skříň. Takhle se nebavila už dlouho. Možná že Jitka nakonec nebude tak špatná. Rozhodně nebyla tak slušná, jak si o ní myslela, i když pořád spadala do definice hodné holky. Po troše přemýšlení se Ester zeptala na něco, co ji mohlo napadnout už někdy dřív, ale až teď začala Jitku pořádně brát, takže to bylo pochopitelné. "Vážně nebude tvým spolubydlícím vadit, že si k tobě dám maso?"

To i Jitku vytrhlo ze zamyšlení. "Co? Ne, nebude. Měla jsi to vidět, když Petr přinesl tucet zavařovaček. A pořád mi neřekl, co s nima chce dělat!"

"Počkej, Petr- ten Petr? Petr z Díry? Petr z řeznictví?" Ester se opět zamyslela nad tou nocí v baru, kdy opila řezníkova syna, aby jí prozradil něco víc o práci s masem… A hlavně aby zapomněl, že mu dluží peníze!

"No, jo, Petr Růžička. Můj-" Jitka zaváhala, kvůli tomu, jak se Ester tvářila. Chtěla jí říct o tom, že jsou s Petrem spolu? "-můj kamarád. Ale nebydlíme spolu, on je zdejší, že jo. Ne, támhle mají pokoj Ráchel, Clara a Sandy a ten vedle je můj a Beáty. Jsme tu čistě ženský byt."

Jitka si založila hrdě ruce v bok a na krátký moment zavládlo trapné ticho, keré přerušil až kousek ledu, jež ukápl z vozíku na koberec.

"Asi bysme to měli zavést do kuchyně," řekly obě dvě naráz a společně sáhly na vozík. Jitka se zhlédla v odrazu Esteřiných tmavých očí a Ester chvíli přemýšlela, proč na ní ta blondýna tak dlouho zírá. Společně odtáhly vozík, jež za sebou zanechal mokrou stopu od dveří a když došlo na otevření mrazáku, došlo Ester, že vyhrála jackpot. Její domácí lednice už stejně začínala být přeplněná, ale tady…

"Páni, ten chlaďák je zvenku menší!" Řekla Ester a okamžitě vešla dovnitř. Namísto ledničky tu byl, no, chlaďák. Prvních několik polic bylo zabraných různými sýry, jogurty a podobnými mraženými věcmi. Ale před Ester teď zel prostor o velikosti jejího pokoje. Proto se namísto zbytečného namáhání prostě rozhodla s vozíkem vjet dovnitř a zabouchnout ledničku.

Jitka se na Ester stále ohromeně dívala. "Jo, no ehm, tyhle koleje tu stojí už hodně dlouhou dobu a spousta studentských bytů je různě vylepšená. My jsme měly štěstí. Kamarádovi z oboru přidělili byt, kde straší." Zasmála se.

Ester si ji přeměřila, ale nějak nedokázala odhadnout, zda Jitka lže. Tak či onak jí ta premisa připadala zajímavá. "No, škoda že na mě už kolejní ubytovny nevyzbyly. Musela jsem vzít jeden byt na Žižkově s kamarády ze střední."

"A oni neví o umění?" Když už byly v kuchyni, Jitka sáhla po rychlovarné konvici a naznačila, že by mohla udělat kafe a Ester souhlasila. Posadila se na židli u menšího jídelního stolku a začala si plést pramínek vlasů na prst.

"Ne, neví… Teda, Štěpán jo, trochu. Musela jsem mu o tom aspoň říct, protože je až moc všímavej. Ale i tak je to až moc riskantní," vylévala si zrzavá studentka umění své srdce. Orgán, který pumpoval horkou krev do každé části jejího těla. Horkou, červenou, nasládlou krev… Ester sebou lehce trhla. Došlo jí, že si ráno nevzala svoje prášky.

Kolem Jitky se kuchyní protočila malá zrzavá baletka a Ester na ní zůstala upnutě zírat a ztratila se ve zvuku vařící se vody.

"Jsi v pořádku?" Vytrhnul ji z představ líbezný hlas blonďaté zpěvačky, teď už její kamarádky. Tedy, nejspíš?

Ester si nebyla jistá. Bylo to všechno velmi rychlé. Možná za to mohlo to, že si nevzala svoje prášky. Ticho, okřikla ten hlas v hlavě, který patřil malé vílí baletce. V pořádku. Není to poprvé, co vynechala dávku, bude to v pořádku. "Jo, jo jsem… Díky."

Třásla se jí ruka. Chytila jí tou druhou, ale nechtělo to přestat. Ale notak, Ester, tohle zvládáš. Nejsi žádná křehká slabotina. Jitka si její nervozity musela všimnout, protože znovu zapředla konverzaci. "Jak je vlastně možný, že nás v tom Albertu nechali jít?"

Ester sebou cukla. Kudrnaté vlasy jí poskočily na čele. "Co?"

"Já jen, no, snažím se na to přijít a nic mě nenapadá. Musel to být nějaký trik, že? Určitě jsi to neplatila."

To konečně zatlo točící se baleríně tipec. Zrzka se usmála. "Hehe, no, to přeci nemůžu říct."

"Ale notak!" Jitka vypadala natěšeně, že za tím je nějaký příběh. Cokoliv, jen aby svou novou kamarádku vytrhla z úvah. Úsměv jí slušel mnohem víc.

Teď promluvila naprosto vážným hlasem. "No, víš, znám se totiž s manažerem a včera jsem mu řekla, že se dneska stavím a jestli mi nedovolí vzít si moje maso, tak se může rozloučit s obchodem, koulema a nebo autem. Řekla jsem si, že se rozhodnu později."

Jitka promrkala skrz překvapení a začala raději nalévat kávu.

Ester se znovu zachmuřila. "Ne, promiň, to byl jen vtip." A znovu ucítila tep v zápěstí a položila si obličej do dlaní. "Nevím co to do mě vjelo, nebylo to vtipný. Měla jsem si vzít ráno prášky. Já-"

Ucítila ruku na koleni. Když vzhlédla, seděla před ní v podřepu Jitka s vlídným úsměvem. "To je v pořádku. Mě to vtipné připadalo."

Ester nevěděla, co si má počít. Takhle otevřeně si s nikým už dlouho nepovídala a už vůbec ne s holkou, co si přisedla na hodině historie umění. Snad to bylo tím, že její mysl se dostala do nebezpečných otáček a turbulencí. Možná to bylo nějakým přirozeným šarmem, který na Jitce obdivovala. Možná prostě byla na blondýny, což by bylo něco, co o sobě do toho okamžiku nevěděla. Možná se podvědomě snažila Jitku přimět, aby jí přestala otravovat. Možná prostě toužila udělat nějakou blbost, aby využila situace, protože taková Ester už je. Střeštěná, nepředvídavá a možná trochu nepatřičná.

Naklonila se dopředu a našpulila rty. Když nic jiného, může to svést na absenci prášků, což zní jako skvělý název nějaké písničky. Tak či onak, zavřela oči a políbila Jitku.



A sakra.

Ona se neodtahuje. Že by to-

Ta bloncka mě líbá zpátky!

Ester se odtáhla jako první a na jazyku stále cítila Jitčinu sladkou chuť. Nevěděla proč to udělala. Popravdě řečeno její mysl se právě točila v nekonečné spirále a na chvíli měla pocit, že, stejně vyjukanou bloncku před sebou, vidí dvojitě. Seděly naproti sobě dobrou půlminutu, než se pocity usadily a Ester se konečně nadechla.

"Ester, já-"

"Ne. Nic neříkej. Byla to moje chyba, já- Měla jsem si vzít ty prášky." Ester se zvedla ze židle a vydala se ke dveřím. Měla by odejít.

Jenže Jitka ji chytla a ruku stejně jako předtím opětovala její polibek. Sakra, tu holku zná teprve pár dní. Pořádně bavit se spolu začaly až dneska. Všechno to znělo jako příběh nějaké špatně napsané knížky pro mládež. Ještě do chvíle před několika minutami si Ester myslela, že je na kluky a její největší problém bylo nashromáždit dost masa.

"Ester prosím," otočila se k ní. Jitka měla krásné pronikavé šedivé oči, jež nějak dokonale ladily s jejím medovým hlasem. "Omlouvám se. Už to znovu neudělám. Jen… zůstaň. Nechci si to s tebou pokazit podruhé."

Co tím vůbec myslela? Ano, když se poprvé setkaly, Ester jí chtěla praštit jenže… Co jí tenkrát zarazilo? Je možné, že už tenkrát jí chtěla dát pusu? Ester vydechla. Sakra moje hlava je fakt pomatená. "Tak fajn…"

"Dobře… Už se dovařila voda. Jak máš ráda kafe?"

"Černý."

Zpěvačka se andělsky zasmála a odešla zpět do kuchyně. Jitčiny dlouhé rovné vlasy jí poskakovaly na ramenou a Ester ucítila, jak jí v hrudi něco poskočilo, něco co neznala, a její koncepce lásky byla rázem převrácena naruby. Raději na to teď nemyslela. Z kuchyně se ozval zpěvný hlas holky, do které se zabouchla. "No, a jak jsi tedy vlastně zařídila, že nás v tom supermarketu pustili?"

Nadechla se a vydechla. Dnes večer toho bude mít hodně na přemýšlení. "Použila jsem radu a trik o kterých nám vyprávěl profesor Staněk na první hodině kouzelnického umění. Odvedení pozornosti a zfalšovaný peníze."

"To jako fakt?"

"Jo, profesor Staněk je fakt třída."


« Niterná kakofonie cév | Prokrvená chuť synkreze jazyků | Roztřesená rezonance hlasivek »

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License